14 Co 67/2024

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Libora Daňhela a soudců Mgr. Jiřího Vašíčka a Mgr. Pavla Mádra ve věci žalobců: a) Anonymizováno ., IČO: IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 b) Ing. Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 oba zastoupeni advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 Adresa zainteresované osoby 1/0 zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0 o 500 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobců a žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 6. 12. 2023, č. j. 21 C 61/2023-156,

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I. o věci samé potvrzuje.

II. Ve výroku II. o nákladech řízení se rozsudek soudu I. stupně mění tak, že každý ze žalobců je povinen zaplatit žalovanému na nákladech řízení částku 45 700 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného , Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0, .

III. Každý ze žalobců je povinen zaplatit žalovanému na nákladech odvolacího řízení částku 13 325 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného , Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0, .

1. Soud I. stupně rozsudkem zamítl žalobu žalobců, aby žalovaný byl povinen zaplatit každému z nich 250 000 Kč s 15 % úrokem z prodlení od , datum, do zaplacení (výrok I.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

2. Proti rozsudku podali odvolání všichni účastníci. Žalobci napadli rozsudek v zamítavých výrocích o věci samé a navrhli jeho změnu tak, že jejich žalobám bude vyhověno a žalovaný bude zavázán zaplatit jim požadované finanční částky. Žalovaný napadl rozsudek stupně pouze ve výroku II. o nákladech řízení a navrhl jeho změnu tak, že žalobci budou zavázáni zaplatit mu na náhradě nákladů řízení částku 107 450 Kč.

3. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné a včas podané osobou oprávněnou (§ 202, § 204 odst. 1 a § 201 občanského soudního řádu – dále „o. s. ř.“), přezkoumal napadený rozsudek i řízení předcházející (§ 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalobců důvodné není a odvolání žalovaného je v základu důvodné.

4. Soud I. stupně rozhodoval o žalobách žalobců, které byly podány u soudu I. stupně , datum, , jako návrhy na vydání elektronického platebního rozkazu na zaplacení částek 250 000 Kč s úrokem z prodlení ve prospěch každého z žalobců, a to na základě souvisejících tvrzení, že žalobci poskytli žalovanému každý zápůjčku 250 000 Kč na základě ústní smlouvy bez sjednání doby splatnosti a že po výpovědi smluv ze strany žalobců jim žalovaný zapůjčené částky na výzvu nevrátil.

5. Žalovaný popřel uzavření smluv o zápůjčkách, ale nepopřel převzetí částky 500 000 Kč od druhého žalobce, který je jediným společníkem a jednatelem první žalobkyně. Toto převzetí odůvodnil tím, že druhý žalobce byl se žalovaným rovnodílným společníkem , právnická osoba, ., jejíž pohledávku 1 000 000 Kč u , Anonymizováno, , Anonymizováno, . v celkové výši 1 000 000 Kč uhradil žalovaný z poloviny z částky 500 000 Kč předané mu druhým žalobcem z tohoto důvodu.

6. Soud I. stupně odůvodnil napadené zamítavé rozhodnutí závěrem, že žalobci neprokázali uzavření smlouvy o zápůjčkách ve smyslu § 2390 a následujících občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a to především podstatné obecné náležitosti takových smluv spočívajících v nabídce (§ 1731 a § 1732 o. z.) a jejím přijetí, jakož i jednoznačné určení zapůjčitele a vydlužitele a předmětu zápůjčky, tedy výši zapůjčené částky, ve vztahu ke každé tvrzené smlouvě. Tento závěr učinil soud I. stupně na základě skutkového zjištění z provedeného dokazování, že žalovaný převzal od druhého žalobce dne , datum, finanční částku 500 000 Kč v hotovosti, že téhož dne žalovaný složil finanční částku 1 000 000 Kč v hotovosti na bankovní účet , právnická osoba, . k vyrovnání jejího závazku u , Anonymizováno, pocházejícího z úvěru u této banky zajištěného blankosměnkou z , datum, na 1 000 000 Kč, za níž ručili jako „avalové“ druhý žalobce i žalovaný jako rovnodílní společníci , právnická osoba, ., že zrušení směnky bylo účelem této transakce, což požadoval před svým odchodem ze společnosti sám druhý žalobce, a že poté došlo k ukončení jeho účasti v této společnosti smlouvu z , datum, o převodu jeho obchodního podílu na žalovaného.

7. Proto soud I. stupně neshledal jako prokázaný právní důvod převzetí celkové částky 500 000 Kč žalovaným od druhého žalobce jako přijetí dvou zápůjček po 250 000 Kč od žalobců, ale učinil na základě provedeného dokazování závěr, že právním důvodem celé transakce bylo umoření dluhu společnosti , Anonymizováno, u banky , Anonymizováno, ve výši 1 000 000 Kč a složení této částky každým ze dvou rovnodílných společníků , právnická osoba, . v poloviční výši. Ve vztahu k možnému hodnocení, že při neprokázání právního důvodu převzetí celkové finanční částky 500 000 Kč, který tvrdí žalobci, a při neprokázání ani jiného právního důvodu má jít o bezdůvodné obohacení žalovaného, učinil soud I. stupně závěr, že v takovém případě by došlo k obohacení nikoli žalovaného jako fyzické osoby, ale společnosti , Anonymizováno, , na jejíž platbu 1 000 000 Kč ve prospěch , Anonymizováno, k umoření úvěru byla tato částka předána žalovanému, který ji za , právnická osoba, . na tuto platbu složil.¨8. Žalobci v odvolání proti těmto závěrům soudu I. stupně namítají, že obě smlouvy o zápůjčce mohly být uzavřeny konkludentně, že nebylo prokázáno tvrzení žalovaného, že druhý žalobce a žalovaný do úschovy mimo společnost z její pokladny každý částku 500 000 Kč, což je nelogické a nevyplývá to ani z účetnictví společnosti, že tvrzení žalovaného o převzetí částky 500 000 Kč, respektive dvou částek po 250 000 Kč, ohledně místa a denního času je v rozporu s provedenými důkazy, především výslechem svědka , jméno FO, , a že případné bezdůvodné obohacení, pokud není prokázáno uzavření smlouvy o zápůjčkách, vzniklo žalovanému, který jako jednatel , právnická osoba, . měl mít k dispozici peněžní prostředky k výplatě úvěru společnosti u , Anonymizováno, , jako takový měl tyto prostředky složit on, a pokud na to převzal celkovou částku 500 000 Kč (dvakrát 250 000 Kč od obou žalobců) byť bez právního důvodu tvrzeného žalobci, ale ani jiného právního důvodu, došlo tím k bezdůvodnému obohacení žalovaného na úkor obou žalobců.

9. Shora uvedené závěry soudu I. stupně jsou správné a odvolací námitky žalobců proti nim důvodné nejsou. Odvolací soud s odůvodněním správnosti napadeného rozhodnutí ve věci samé především odkazuje pro stručnost na dostatečné a přiléhavé odůvodnění napadeného rozsudku, s nímž se ztotožňuje. Odvolací argumentace žalobců byla uplatněna již v prvostupňovém řízení a soud I. stupně se s ní v odůvodnění napadeného rozsudku vypořádal, včetně částečně sporných skutečností při zjišťování skutkového stavu uvedených zde níže.

10. Nad rámec shora uvedeného odkazu odvolací soud doplňuje, že ohledně místa a přesného času předání celkové částky 500 000 Kč ve dvou bílých obálkách (po 250 000 Kč), je rozporné tvrzení druhého žalobce, že k tomu došlo až v bance , Anonymizováno, , kde se žalovaný k druhému žalobci a svědku , jméno FO, připojil, a žalovaného, že částku 500 000 Kč převzal od druhého žalobce již v , právnická osoba, ., kde ji žalobce vybral z účtů obou žalobců po 250 000 Kč, přičemž svědek , jméno FO, ve své výpovědi korespondující s jím vyhotoveným písemným záznamem detektivní a bezpečnostní agentury , právnická osoba, . z , datum, potvrzuje skutkovou verzi druhého žalobce. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu I. stupně, že tento dílčí rozpor sám o sobě nevede ke zpochybnění primárně významného základního zjištění, že žalovaný od druhého žalobce částku 500 000 Kč v hotovosti, ať už v jedné obálce či ve dvou obálkách po 250 000 Kč, převzal a že byla použita na platbu 1 000 000 Kč za společnost , Anonymizováno, ve prospěch , Anonymizováno, k umoření dluhu ve výší 1 000 000 Kč a „vyplacení“ směnky zajištěné druhým žalobcem i žalovaným, což odpovídá jejich shodnému tvrzení o této jejich vůli před odchodem druhého žalobce za společnosti , Anonymizováno, . Byť i odvolací soud hodnotí tento rozpor o čase předání finančních prostředků jako překvapivý, neboť z hlediska formální logiky by žalovaným tvrzená jeho přítomnost již v bance žalobců při výběru peněz z obou jejich účtů odpovídalo spíše smluvnímu ujednání s každým z žalobců, které tvrdí druhý žalobce, naopak předání peněz a setkání druhého žalobce s žalovaným až v , Anonymizováno, by spíše odpovídalo tvrzení žalovaného, že druhý žalobce měl jako druhý společník peníze pro tuto platbu přinést bez vztahu k nějakým smluvním u jednáním s oběma žalobci, nicméně samotné převzetí finanční částky 500 000 Kč je mezi těmito účastníky nesporné, ať už k němu došlo dne , datum, dopoledne či odpoledne a na jakémkoli místě. Použití této částky pro platbu , právnická osoba, . ve prospěch , Anonymizováno, , a. s., z dokazování soudu I. stupně také jednoznačně vyplývá, ať už pro tuto hotovostní platbu měl či neměl žalovaný připravenu výčetku bankovek, kterou si připravil předem po předchozím převzetí peněz v , právnická osoba, .

11. Pokud se týká odvolací námitky, že žalovaný neprokázal, že si oba společníci vzali z pokladny , právnická osoba, . do úschovy každý 500 000 Kč, lze poukázat na to, že tuto skutečnost potvrdila svědkyně , jméno FO, , která je manželkou žalovaného a působila jako hlavní účetní společnosti , Anonymizováno, a která mimo jiného uvedla, že tato transakce zaúčtována nebyla, protože to byla „jenom úschova“ a nebyl vystaven ani žádný účetní doklad, protože žádná vnitropodniková směrnice to neurčuje. Bez ohledu na to, zda jsou tyto tvrzené skutečnosti v souladu s účetními a daňovými právními předpisy, je především správný ten závěr soudu I. stupně, že není významné, z jakých zdrojů pocházely finanční částky 500 000 Kč složené každým ze společníků k uvedené transakci, jejímž jediným v řízení tvrzeným účelem, jak soud I. stupně správně uvedl, bylo splacení úvěru společnosti , Anonymizováno, u , Anonymizováno, a zrušení blankosměnky, která tento dluh zajišťovala. Tento právní důvod předání částky 500 000 Kč od druhého žalobce žalovanému je dán bez ohledu na to, že polovina částky 250 000 Kč pocházela z finančních prostředků první žalobkyně, jejímž jediným společníkem a jednatelem je druhý žalobce, který finanční prostředky své společnosti takto použil.

12. Odvolací soud se pak ztotožňuje i s tím závěrem soudu I. stupně, že pokud by neprokázání zdroje finančních prostředků pro tuto platbu použitých mělo vést k závěru, že nebyl dán žádný právní důvod pro jejich převzetí žalovaným, a tudíž došlo k bezdůvodnému obohacení, tak i v takovém případě by vzniklo bezdůvodné obohacení nikoli žalovanému ale společnosti , právnická osoba, ., pro jejíž platbu ve prospěch , Anonymizováno, byly tyto prostředky v souladu se shodnou vůlí jejích společníků jednoznačně použity. Skutečnost, že platbu realizoval osobně žalovaný, vyplývá z jeho postavení jednatele společnosti a nelze z toho v žádném případě činit závěr, že by ji realizoval za sebe jako fyzickou osobu.

13. Ze všech výše uvedených důvodů není žaloba žalobců důvodná ani jako nárok na vrácení zápůjček, které měly být poskytnuty žalovanému, ani jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, které mělo vzniknout žalovanému, proto odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v zamítavém výroku I. o věci samé potvrdil jako věcně správný (§ 219 o. s. ř.).

14. Výrok II. rozsudku soudu o nákladech řízení je předmětem odvolacího přezkumu už na základě odvolání žalobců jako závislý na napadeném výroku o věci samé, a navíc i na základě odvolání žalovaného, který namítá nesprávnost závěru soudu I. stupně, že by důvodem nepřiznání náhrady nákladů řízení úspěšnému žalovanému mohla být skutečnost, že žalovaný „až do doby vyhlášení rozsudku nesdělil (ani položkově ani co do výše nárokovaných částek), jaké náklady řízení požaduje k úhradě“. Tato odvolací námitka žalovaného je důvodná, byť není důvodný jeho odvolací návrh, aby mu byla přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 107 450 Kč.

15. Podle § 155 odst. 1 o.s.ř. a dlouhodobě ustálené soudní praxe rozhoduje soud o náhradě nákladů řízení i bez návrhu, a to na základě skutečností, které jsou pro náhradu nákladů řízení významné. Z výsledku řízení je zjevné, že úspěšnému žalovanému přísluší právo na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř., přičemž nepřiznání tohoto práva (nejsou-li dány důvody k jeho odepření podle § 150 o. s. ř., což zde nejsou) je zásadně možné jen v případě, že se oprávněný účastník svého práva výslovně vzdá. Z obsahu soudního spisu vyplývá, že žalovaný se práva na náhradu nákladů řízení nevzdal, pouze nedodržel soudcovskou lhůtu tří dnů, v níž měl své náklady vyčíslit. To, že žalovanému vznikly náklady tohoto řízení za zastoupení advokátem, vyplývá jednoznačně z obsahu soudního spisu, stejně jako rozsah právní služby, kterou mu jeho advokát poskytl, z čehož je pro takové rozhodnutí soud povinen vycházet bez ohledu na to, zda oprávněný účastník takové náklady „vyúčtuje“ či nikoli a v jaké výši, neboť ani tím není soud pro toto beznávrhové rozhodnutí vázán.

16. V řízení zahájených žalobami obou žalobců do doby, než byla spojena usnesením soudu I. stupně z , datum, ke společnému projednání, vznikly žalovanému náklady zastoupení v každém z těchto řízení za dva úkony právní služby, a to převzetí zastoupení a podání odporu, respektive vyjádření k žalobnímu návrhu, a to v obou řízeních podáními z , datum, , přičemž v každém z těchto řízení přísluší advokátu žalovaného za každý úkon odměna 9 300 Kč (z tarifní hodnoty 250 000 Kč dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. – dále jen „advokátní tarif“) a ke každému úkonu paušální částka náhrad hotových výdajů 300 Kč (§ 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu). To činí v každém řízení 19 200 Kč (18 600 + 600) a v obou řízeních celkem 38 400 Kč, což žalovaný ve vyčíslení nákladů z , datum, požaduje ve správné výši. Pro fázi řízení po spojení věcí účtuje advokát žalovaného odměnu za sedm úkonů právní služby, avšak za účelně vynaloženou právní službu (§ 142 odst. 1 o. s. ř.), lze považovat pouze pět úkonů, a to účast na jednáních soudu I. stupně , datum, , , datum, , , datum, , , datum, a , datum, . Písemné podání z , datum, není podáním ve věci samé ve smyslu § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, neboť jde jen o důkazní návrh, a písemný závěrečný návrh z , datum, není sám o sobě účelně vynaloženým úkonem právní služby, neboť byl předmětem soudního jednání , datum, , na němž žalovaný na tento písemný závěrečný návrh pouze odkázal. Naopak účast zástupce žalovaného na tomto jednání je úkonem právní služby, za který přísluší plná sazba odměny (nikoli poloviční, jak žalovaný ve svém vyčíslení požaduje), neboť nešlo o jednání dle § 11 odst. 2 písm. f) advokátního tarifu, na němž by došlo pouze k vyhlášení rozhodnutí, proto za účast na něm přísluší plná odměna, do níž „spadá“ i závěrečný návrh, který zástupce žalovaného vyhotovil písemně předem. Za důvodně účtovaných pět úkonů právní služby tedy přísluší advokátu žalovaného odměna po 10 300 Kč (z tarifní hodnoty 500 000 Kč dle § 7 odst. 1 advokátního tarifu) a ke každému paušální náhrada hotových výdajů 300 Kč (§ 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu), což celkem činí 53 000 Kč (51 500 + 1 500). Náklady žalovaného v celém řízení před I. stupně za zastoupení advokátem činí částku 91 400 Kč (38 400 + 53 000), k jejímuž zaplacení je důvodné zavázat každého z žalobců z jedné poloviny 45 700 Kč, neboť předmětem řízení jsou dva dělené závazky tvořící předmět řízení u každého z žalobců v rozsahu jedné poloviny.

17. Z těchto důvodů odvolací soud změnil (§ 220 o. s. ř.) rozsudek soudu I. stupně ve výroku II. tak, že zavázal každého z žalobců zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 45 700 Kč, a to k rukám zástupce žalovaného (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

18. Výrok III. tohoto rozsudku odvolacího soudu o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn také ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. (pro odvolací řízení ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř.) a tím, že i v odvolacím řízení byl žalovaný zcela úspěšný. V něm mu vznikly náklady také za zastoupení advokátem, který pro něj učinil celkem tři úkony právní služby, a to odvolání žalovaného proti výroku rozsudku soudu I. stupně o nákladech řízení, vyjádření k odvolání žalobců ve věci samé a účast na jednání odvolacího soudu. Za první uvedený úkon přísluší sazba odměny nikoli v plné výši 10 300 Kč, ale v poloviční výši, neboť šlo o odvolání proti rozhodnutí nikoli ve věci samé (§ 11 odst. 2 písm. c/ advokátního tarifu), tedy v částce 5 150 Kč. Za další dva úkony právní služby ve věci samé přísluší advokátu žalovaného plná odměna po 10 300 Kč (stejně jako v prvostupňovém řízení), což celkem činí 25 750 Kč (5 150 + 10 300 + 10 300). K tomu pak přísluší tři paušální částky náhrad hotových výdajů po 300 Kč (stejně jako v prvostupňovém řízení), tedy 900 Kč, celkové náklady žalovaného v odvolacím řízení proto činí 26 650 Kč (25 750 + 900). Stejně jako u nákladů prvostupňového řízení je nutné zavázat každého z žalobců k zaplacení této náhrady z jedné poloviny, proto odvolací soud zavázal každého z žalobců k povinnosti zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 13 325 Kč, a to také k rukám zástupce žalovaného (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).