21 C 61/2023

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Šťastnou ve věci žalobkyně:a) právnická osoba IČO: IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 žalobce: b) tituly před jménem . Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 oba zastoupení advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 Adresa zainteresované osoby 1/0 zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0 o zaplacení 500 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaný byl zavázán uhradit každému z žalobců částku 250.000,00 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky za dobu od 6.12.2022 do zaplacení se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobami, spojenými následně ke společnému projednání, se každý z žalobců domáhal po žalovaném úhrady částky 250.000,00 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že každý z žalobců uzavřel dne 2.1.2020 s žalovaným ústní smlouvu o zápůjčce na částku 250.000,00 Kč, kdy k předání uvedených financí došlo k hotovosti, nebyla sjednána splatnost zápůjčky a žalobci dne 19.10.2022 vypověděli smlouvu a vyzvali žalovaného k vrácení zápůjčky ve lhůtě šesti týdnů. Pro případ neprokázání uzavření smlouvy o zápůjčce pak žalobci tvrdili minimálně bezdůvodné obohacení žalovaného ve výši 250.000,00 Kč na úkor každého z žalobců.

2. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby, když popřel, že by s žalobci uzavřel smlouvy o zápůjčce, a jako důvod předání celkové částky 500.000,00 Kč (kterou nerozporoval) uváděl okolnosti rozchodu 2. žalobce a žalovaného ve společnosti , právnická osoba, ., která měla úvěr, za který oba společníci, tj. 2. žalobce a žalovaný, ručili jako avalové na blankosměnce, přičemž se na základě požadavku 2. žalobce dohodli, že každý z nich složí na umoření úvěru částku 500.000,00 Kč, kterou předtím převzali do držení z pokladny společnosti, aby jejich ručení zaniklo.

3. Z přípisů, nazvaných „Výpověď smlouvy o zápůjčce a výzva k vrácení zápůjčky“ vzal soud za prokázáno, že každý z žalobců zaslal žalovanému dne 19.10.2022 textově shodný přípis, v němž tvrdí uzavření smlouvy o zápůjčce na částku 250.000,00 Kč dne 2.1.2020, a to bez sjednání splatnosti zápůjčky, tuto smlouvu každý z žalobců vypovídá a vyzývá žalované k vrácení uvedené částky po uplynutí lhůty šesti týdnů od doručení výpovědi.

4. Z níže uvedených listin společnosti , právnická osoba, . a výpovědí 2. žalobce a žalovaného vzal soud za prokázán následující skutkový stav:

5. Žalovaný a 2. žalobce byli, každý s obchodním podílem 50 %, společníky obchodní společnosti , právnická osoba, . (viz výpis z obchodního rejstříku a společenská smlouva z 21.7.2014). Jednatelem společnosti byl žalovaný, přičemž ten potřeboval k právnímu jednání, převyšujícímu částku 10.000,00 Kč, nebo k opakovanému právnímu jednání v téže věci bez ohledu na jeho hodnotu, předchozí souhlas obou společníků. Žalovaný ve své účastnické výpovědi tvrdil, že toto ujednání se v praktickém chodu společnosti nerealizovalo, když např. prodával auto společnosti, a 2. žalobce nic nenamítal.

6. V účetní závěrce , právnická osoba, . za rok 2019 nebyly záznamy o zápůjčkách, stejně tak v závěrce za rok 2020. Dle přílohy účetní závěrky za rok 2016, 2018, 2019 a 2020 společnost neposkytla během účetního období žádné půjčky, úvěry ani jiná plnění společníkům ani ostatním členům řídících orgánů; v rozvaze za rok 2016 a 2017 není uvedená žádná zápůjčka a úvěr a výsledek hospodaření byl v r. 2016 -1.334.000,00 Kč, v r. 2017 -174.000,00 Kč. Za rok 2018 měla dle rozvahy společnost závazky 4.525.000,00 Kč (v předchozím roce 5.103.000,00 Kč), výsledek hospodaření -285.000,00 Kč. Dle údajů z rozvahy k 31.12.2019 vykazovala společnost peněžní prostředky v pokladně 1.227.000,00 Kč, za předchozí období 1.264.000,00 Kč. Dle rozvahy k 30.9.2019 měla společnost na bankovním účtu zůstatek 986.824,47 Kč, v pokladně měla 1.398.837,00 Kč.

7. Vztahy žalovaného a 2. žalobce, na čemž se ve výpovědích oba shodují, byly minimálně od roku 2019 velmi napjaté a vyvrcholily odchodem 2. žalobce ze společnosti. To ostatně vyplývá i z SMS komunikace, z e-mailové komunikace ohledně účetní závěrky , právnická osoba, . v r. 2019 (provedené v některých provozovnách na konci listopadu 2019), i ze soupisu závazků společnosti, o kterých svědkyně , jméno FO, potvrdila, že byly vyhotoveny pro 2. žalobce.

8. Průběh vyjednávání o podmínkách odhodu 2. žalobce ze společnosti byl provázen spory, kdy žalovaný jako jednatel společnosti se pokusil ukončit pracovní poměr 2. žalobce výpovědí z 9.12.2019 (listina, nazvaná Výpověď z pracovního poměru pro nadbytečnost, s dodatkem žalovaného „neplatné, neodsouhlaseno“), ten reagoval nesouhlasným přípisem z 9.12.2019, a následně v souvislosti s ostatními dohodami skončil pracovní poměr 2. žalobce dohodou z 30.12.2019. Své roztrpčení nad způsobem rozchodu, který líčí 2. žalobce a žalovaný ze svého úhlu pohledu, ostatně velmi emotivně vyjadřovali oba ve své účastnické výpovědi. Obchodní podíl v , právnická osoba, . převedl 2. žalobce na žalovaného smlouvou z 6.1.2020 (viz uvedená smlouva) za částku 495.546,00 Kč, a v tentýž den žalovaný, již jako jediný společník, změnil společenskou smlouvu společnosti (notářský zápis , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , sepsaný , tituly před jménem, , jméno FO, ). V souvislosti s ukončením činnosti 2. žalobce ve společnosti , právnická osoba, . řešili účastníci i obdobnou situaci ve společnosti , právnická osoba, : ze zápisu ze zasedání valné hromady z 6.1.2020 vyplývá, že valná hromada schválila převod nemovitého majetku na , jméno FO, za cenu 3.218.865,00 Kč, dále schválila převod družstevního podílu společnosti , právnická osoba, v družstvu , právnická osoba, (k němuž se vázalo právo nájmu nebytového prostoru) na , právnická osoba, (tj. 1. žalobkyni). Dle smlouvy o postoupení pohledávky z téhož data, tj. 6.1.2020, postoupil 2. žalobce část své pohledávky z titulu nevyplacených mezd, kterou měl vůči , právnická osoba, , na , jméno FO, , a to do výše 3.218.865,00 Kč (tj. do výše ceny převáděných nemovitostí) a dohodou o zápočtu pohledávek a závazků z téhož dne , právnická osoba, a , jméno FO, započetli vzájemné pohledávky v částce 3.218.865,00 Kč, čímž byla uhrazena kupní cena nemovitostí ze strany , jméno FO, .

9. Společnost , právnická osoba, . měla u , právnická osoba, kontokorentní provozní úvěr s limitem 1.000.000,00 Kč, sjednaný úvěrovou smlouvou z 11.7.2011 (viz uvedená smlouva), přičemž v souvislosti s ním uzavřela dne 11.7.2011 rovněž Dohodu o vyplňovacím právu směnečném, podle které byla pohledávka banky za společností zajištěna blankosměnkou, jejímiž avaly byli žalovaný a 2. žalobce. Blankosměnku bylo možné doplnit co do směnečné sumy a splatnosti v případě marného uplynutí termínu splatnosti jakékoliv pohledávky banky z úvěrového vztahu, nebo v případě prohlášení konkurzu na majetek společnosti či jejího úpadku (viz smlouva a blankosměnka). Dle výpovědí 2. žalobce a žalovaného v souvislosti s odchodem 2. žalobce ze společnosti tento požadoval, aby úvěr byl splacen a aby tak zaniklo ručení ve formě avalu na blankosměnce.

10. Z dokladů o výběru z účtů vzal soud za prokázáno, že dne 2.1.2020 v 13.48 byla z účtu 1. žalobkyně u , právnická osoba, . vybrána částka 250.000,00 Kč a ve 13.47 z účtu 2. žalobce u téže banky tatáž částka. Dle sdělení daňové poradkyně 1. žalobkyně , tituly před jménem, , jméno FO, byla uvedená částka z 1. žalobkyně evidována z důvodu absence smlouvy, kterou by byl doložen účel výběru, jako pohledávka za společníkem, po podání žaloby pak byla evidována na účtu ostatních pohledávek. V rozvaze za rok 2022 je částka 250.000,00 Kč uvedena jako „jiné pohledávky“.

11. Ze záznamu z poskytnuté asistence z 2.1.2020 a výpovědi svědka , jméno FO, vzal soud za prokázáno, že na žádost 2. žalobce , tituly před jménem, , jméno FO, svědek , jméno FO, jako zástupce najaté detektivní firmy byl dne 2.1.2020 přítomen výběru peněz v , právnická osoba, , kdy 2. žalobce vybral 2x 250.000,00 Kč, pokladní tyto finance vložila do dvou obálek. Dle svědka neměl 2. žalobce prostor pro manipulaci s obálkami. V pobočce , právnická osoba, předal 2. žalobce žalovanému dvě obálky, následně žalovaný šel do diskrétní zóny a poté i s 2. žalobcem odešel do prvního patra banky. Svědek pořizoval skrytě v prostorách banky obrazový záznam. Svědek nebyl schopen říct z důvodu vzdálenosti od 2. žalobce a žalovaného (10 – 15 metrů), o čem tito hovořili, 2. žalobce měl svědkovi sdělit, že potřebuje vybrat půl milionu korun k tomu, aby „vyplatil nějaký podíl ve firmě“.

12. Žalovaný ve své výpovědi potvrdil, že mu 2. žalobce předal v pobočce , právnická osoba, dvě obálky, avšak dle něj se jednalo o obálky, které obsahovaly listiny v souvislosti s ukončením činnosti 2. žalobce v , právnická osoba, (skončení jeho pracovního poměru a vypořádání nemovitostí), přičemž zdůrazňoval, že by nikdy nepřevzal finance bez toho, že by je přepočítal. Sám potvrdil, že finance od 2. žalobce převzal, ale nikoliv v , právnická osoba, v odpoledních hodinách, ale v , právnická osoba, v dopoledních hodinách, tyto peníze následně předal účetní společnosti, přidal k nim shodnou částku, a tato pracovnice společnosti mu připravila do , právnická osoba, výčetku.

13. Ohledně předání finančních prostředků i důvodů této transakce se tedy zásadním způsobem liší výpovědi 2. žalobce a žalovaného. V čem se oba shodují je to, že rozpory mezi nimi byly zásadní a týkaly se způsobu ukončení jejich spolupráce ve třech firmách , právnická osoba, ., , právnická osoba, (zde byli oba společníky a jednateli) a , právnická osoba, (i když dle záznamů v obchodním rejstříku v této posledně jmenované společnosti působili pouze do roku 2017), i hospodaření , právnická osoba, ., předávání údajů o výsledcích hospodaření, kdy 2. žalobce odmítnul podepsat účetní závěrku za rok 2019 a tvrdí, že měl k dispozici pouze soupisy závazků společnosti, které byly vyhotoveny na jeho výslovnou žádost, zatímco žalovaný tvrdí, že s ohledem na přístup k internetovému bankovnictví měl jako on, tak 2. žalobce přístup k údajům o hospodaření, nadto 2. žalobce odevzdával účetní vybírané hotovostní tržby jednotlivých provozoven.

14. Zatímco 2. žalobce popřel, že by si on i žalovaný převzali do úschovy finanční prostředky z pokladny firmy , právnická osoba, , žalovaný tuto skutečnost tvrdil s tím, že každý ze společníků , právnická osoba, . si takto převzal částku 500.000,00 Kč v hotovosti. Pokud jde o důvod předání částky 500.000,00 Kč z rukou 2. žalobce do rukou žalovaného, 2. žalobce tvrdil, že se tak stalo z důvodu jeho požadavku, aby bylo ukončeno jeho ručení z blankosměnky u , právnická osoba, („požadoval jsem to já, protože jsem chtěl odejít, aniž by mi v bance zůstal jakýkoliv dluh“), a protože sám jako fyzická osoba neměl dostatek prostředků: „musel jsem vybrat finanční prostředky i z , právnická osoba, … musel jsem to seskládat ze dvou účtů“.

15. Žalovaný dále uvedl, že až do doručení předžalobní výzvy jej žádný z žalobců nevyzval k vrácení tvrzené zápůjčky.

16. Svědkyně , jméno FO, , která je manželkou žalovaného a která byla od r. 2000 a dosud je účetní , právnická osoba, ., potvrdila výpověď žalovaného v tom, že si 2. žalobce a žalovaný každý převzali z pokladny společnosti , právnická osoba, 500.000,00 Kč s tím, že se dohodli, že se bude jednat o záruku splacení úvěru, který byl v r. 2019 vyčerpán skoro celý; svědkyně rovněž potvrdila výpověď žalovaného v tom, že pro vstup do trezoru, kde byly finance uloženy, byly nutné klíče jak 2. žalobce, tak žalovaného; 2. žalobce popíral, že by klíč od trezoru měl v držení. Svědkyně rovněž potvrdila rozpory 2. žalobce a žalované při ukončení jejich společné činnosti ve firmách, kde oba působili.

17. Dle výpisu z účtu společnosti , právnická osoba, . byla dne 2.1.2020 na účet společnosti vložena částka 1.000.000,00 Kč.

18. Dle e-mailové korespondence 2. žalobce a , právnická osoba, byla blankosměnka znehodnocená a odevzdaná jednateli společnosti , právnická osoba, . (e-mail z 8.1.2020). Ve své výpovědi 2. žalobce rovněž uvedl, že sám obdržel v , právnická osoba, kopii zrušení směnky, přičemž aval byl zrušen i pro žalovaného.

19. Z výpisů z účtu obou žalobců vzal soud za prokázáno, že na žádný z uvedených účtů nebyla v době do června 2019 vložena částka 500.000,00 Kč.

20. Z níže uvedených listin, týkajících se hospodaření , právnická osoba, ., vzal soud za prokázáno, že v červnu 2018 vydal Finanční úřad pro Jihomoravský kraj exekuční příkaz na přikázání pohledávky z účtu , právnická osoba, v částce 178.833,00 Kč, červenci 2018 sdělila , právnická osoba, společnosti , právnická osoba, , že dlužné pojistné činí 16.067,00 Kč a penále 2.936,00 Kč (přípis z 11.7.2018), v září 2018 sdělila MSSZ , adresa, společnosti , právnická osoba, , že její aktuální dluh činí 370.247,00 Kč (výkaz nedoplatků z 18.9.2018), v říjnu 2018 (přípis z 19.10.2018) vyzvala VOZP společnost k úhradě nedoplatku zdravotního pojištění v částce 5.824,00 Kč a penále 2.824,00 Kč, dle vyúčtování pojistného z VZP (vyúčtování z 1.11.2018) činil nedoplatek pojistného 77.073,00 Kč a penále 14.321,00 Kč, v prosinci 2018 (přípis z 20.12.2018) vyrozuměl Celní úřad pro Jihomoravský kraj společnost o nedoplatku 6.000,00 Kč, v červenci 2019 evidovala MSSZ , adresa, nedoplatek na pojistném na sociální zabezpečení 513.020,00 Kč a stanovila měsíční splátky 14.250,00 Kč (rozhodnutí z 4.7.2019), VZP vyzvala společnost k úhradě pojistného za květen 2019 v částce 43.221,00 Kč (nedatovaný přípis).

21. Po takto provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Soud prvotně posuzoval, zda lze žalobnímu nároku vyhovět z hlediska tvrzení o uzavřené smlouvě o zápůjčce, která měla být ústní formou uzavřena mezi každým z žalobců jako věřitelem na straně jedné a mezi žalovaným jako dlužníkem, s tím, že zapůjčena měla být částka 250.000,00 Kč každým z žalobců, bez sjednání termínu splatnosti. Aby bylo možné takto formulovanému žalobnímu nároku vyhovět, muselo by být prokázáno, že každým z žalobců učiněná nabídka uzavření smlouvy o zápůjčce obsahovala minimálně podstatné náležitosti takové smlouvy (§ 1731, § 1732 odst. 1 zákona 89/2012 Sb. občanský zákoník, dále o.z.), a že taková nabídka byla žalovaným ve vztahu ke každému z žalobců přijata. Podstatnými náležitostmi jsou v případě smlouvy o zápůjčce (§ 2390 an. o.z.) minimálně jednoznačné určení zapůjčitele a vydlužitele (§ 2390 o.z.) a předmětu zápůjčky, tj. v daném případě výše zapůjčené částky, a to ve vztahu ke každému z žalobců.

22. Z provedeného dokazování vyplývá, že i dle tvrzení 2. žalobce měl zápůjčku požadovat žalovaný právě po 2. žalobci jako společníkovi , právnická osoba, ., a ten pouze z důvodu nedostatku finančních prostředků na svém účtu fyzické osoby („musel jsem to seskládat ze dvou účtů“) vybral polovinu částky, tj. 250.000,00 Kč, z účtu 1. žalobkyně, jejímž v dané době byl (a dosud je) jediným společníkem a jednatelem. V řízení však nebylo prokázáno, že by – buď před předáním peněz, nebo nejpozději při jejich předání žalovanému – 2. žalobce adresoval žalovanému jednoznačně formulovaný a určitý projev vůle, spočívající v tom, že částka 250.000,00 Kč je žalovanému předávána do dispozice od 1. žalobkyně a stejná částka od 2. žalobce. Sám 2. žalobce pouze uvedl, že žalovanému finanční prostředky předal, a ani z výpovědi svědka , jméno FO, nevyplývá, že by 2. žalobce tento projev vůle žalovanému adresoval (svědek pro vzdálenost 10 až 15 metrů nemohl určit, o čem 2. žalobce a žalovaný v pobočce , právnická osoba, hovořili), když svědek uváděl, že mu 2. žalobce jako důvod výběru peněz sdělil, že má vyplatit „nějaký podíl na firmě“. Jinak řečeno, za situace, kdy v řízení nebylo prokázáno, že by 2. žalobce učinil žalovanému nabídku na uzavření smlouvy o zápůjčce s tím, že ohledně částky 250.000,00 Kč jedná jako zapůjčitel – fyzická osoba a v případě stejné částky jedná jako jednatel , právnická osoba, , nemohl soud učinit závěr o akceptaci takových dvou samostatných nabídek na uzavření smlouvy ze strany žalovaného, a tedy ani o uzavření tvrzených dvou smluv o zápůjčce.

23. S ohledem na uvedený závěr o tom, že žalobci neunesli důkazní břemeno ohledně žalobci tvrzeném uzavření dvou smluv o zápůjčce, posuzoval soud nárok žalobců z hlediska možného bezdůvodného obohacení, kterého se žalovanému dostalo plněním bez právního důvodu (§ 2991 odst. 1, 2 o.z.).

24. Obohacení, které postrádá právní důvod, spočívá buďto ve zvětšení aktiv, k němuž by jinak nedošlo, nebo v tom, že se obohacenému sníží pasiva, tedy že bilance hospodaření obohaceného bude vykazovat výsledek, příznivější o částku, odpovídající výši bezdůvodného obohacení, ať již v důsledku zvýšení aktiv či v důsledku zmenšení pasiv takové bilance.

25. Z provedeného dokazování vyplývá, že účastníci na přelomu let 2019 a 2020 řešili ukončení své společné činnosti ve dvou výše uvedených společnostech. Jejich vztahy byly velmi napjaté a způsob, jakým majetkově vypořádali svou účast v obou firmách, byl ne zcela standardní, ať již jde o převod nemovitostí na manželku 2. žalobce, převod podílu v družstvu na 1. žalobkyni, výše uvedený zápočet. Z listin, týkajících se ukončení společného působení 2. žalobce a žalovaného v obou společnostech, však vyplývá, že majetkové dělení bylo propočteno s přesností na jednotky korun.

26. Z dokazování listinami (úvěrová smlouva, blankosměnka a dohoda o vyplňovacím právu), jakož i z výpovědí účastníků a svědkyně , jméno FO, vyplývá, že , právnická osoba, . měla kontokorentní úvěr, který byl ke konci roku 2019 vyčerpán téměř do svého limitu. V řízení však nebylo prokázáno, že by měla , právnická osoba, . vůči bance nesplacené závazky a že by tudíž hrozilo, že banka uplatní vůči 2. žalobci a vůči žalovanému nároky z avalu blankosměnky. Sám 2. žalobce uváděl ve své výpovědi, že v souvislosti se svým odchodem z , právnická osoba, . a s ohledem na jiné své aktivity požadoval, aby úvěr byl splacen a aby zanikl aval na blankosměnce. Lze tak konstatovat, že bez ohledu na to, z jakých zdrojů finance, které 2. žalobce žalovanému předal v celkové částce 500.000,00 Kč, jediným v řízení tvrzeným účelem této transakce bylo splacení úvěru , právnická osoba, . a zrušení blankosměnky, která závazek společnosti zajišťovala. To ostatně vyplývá i z tvrzení 2. žalobce, že předpokládá, že i žalovaný složil v bance stejnou částku, z toho, že jak 2. žalobce, tak žalovaný odešli do 1. patra budovy (což stvrzuje i svědek , jméno FO, ), vyřešili zde splacení úvěru (viz výpis z účtu) a zrušení blankosměnky, kdy 2. žalobce obdržel kopii zrušení směnky.

27. Za situace, kdy tvrzeným (a to i ze strany 2. žalobce) a také realizovaným důvodem složení finančních prostředků byla úhrada úvěru, v němž jako dlužník figurovala , právnická osoba, ., a to za stavu, kdy banka neuplatnila práva z blankosměnky vůči 2. žalobci a vůči žalovanému jako avalům, nelze než konstatovat, že případného bezdůvodného obohacení (nejednalo-li se, jak tvrdí žalovaný, o finanční prostředky, které byly evidovány jako pokladní hotovost , právnická osoba, .) se nedostalo žalovanému jako fyzické osobě, ale společnosti , právnická osoba, ., jejíž pasiva se zmenšila o částku 1 milion korun, z níž 2. žalobce a žalovaný složili každý jednu polovinu. Z hlediska žalobního nároku, vzneseného vůči žalovanému jako fyzické osobě, je tak zcela nepodstatné, zda se jednalo o finanční prostředky, které byly evidovány coby pokladní hotovost , právnická osoba, . a které z jedné poloviny převzal do své dispozice každý ze společníků, tedy 2. žalobce a žalovaný (jak tvrdí žalovaný), nebo zda se jednalo o bezdůvodné obohacení, poskytnuté z prostředků každého z žalobců. Podstatné pro posouzení žalobního nároku je, zda se tohoto obohacení dostalo žalovanému jako fyzické osobě, a na tuto otázkou soud na základě provedeného dokazování odpověděl záporně.

28. Na okraj je pak nutno poznamenat, že v době, kdy byl úvěr , právnická osoba, . splacen, byli ještě společníky společnosti jak 2. žalobce, tak žalovaný. Z provedeného dokazování nevyplývá jakýkoliv motiv, který by pouze jeden ze společníků (žalovaný) měl pro to, aby přijal od žalobců finanční prostředky na splacení úvěru, v němž nefiguroval jako dlužník. Takový závěr by byl v rozporu s veškerými realizovanými důkazy, zejména výpovědí 2. žalobce a svědka , jméno FO, , kdy 2. žalobce sám tvrdil, že se v případě splacení úvěru jednalo o požadavek z jeho strany, čemuž odpovídá i jeho vyjádření vůči svědkovi o tom, že potřebuje vyplatit nějaký podíl ve firmě.

29. Soud tedy dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno ani eventuální skutkové tvrzení o bezdůvodném obohacení, které měl přijmout žalovaný jako fyzická osoba, neboť soud dospěl k závěru, že žalovaný finanční prostředky přijal nikoliv jako fyzická osoba, která následně uhradí závazek za , právnická osoba, ., ale jako jednatel této firmy, a takto také finanční prostředky použil pro splacení úvěru, jehož dlužníkem byla , právnická osoba, .

30. Z uvedeného důvodu byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. V návaznosti na výsledek řízení by měl žalovaný jako procesně úspěšný účastník nárok na náhradu nákladů řízení. S ohledem na to, že žalovaný – i přes deklaraci o vyčíslení nákladů řízení, kterou vznesl v rámci závěrečného návrhu – až do doby vyhlášení rozsudku soudu nesdělil (ani položkově ani co do výše nárokovaných částek), jaké náklady řízení požaduje k úhradě, soud o nákladech rozhodl, jak je uvedeno ve výroku II.