21 C 61/2023

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Šťastnou ve věci žalobkyně:a) právnická osoba IČO: IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 žalobce: b) tituly před jménem. Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 oba zastoupení advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalovanému:Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 Adresa zainteresované osoby 1/0 zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0 o zaplacení 500 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaný byl zavázán uhradit každému z žalobců částku 250.000,00 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky za dobu od 6.12.2022 do zaplacení se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobami, spojenými následně ke společnému projednání, se každý z žalobců domáhal po žalovaném úhrady částky 250.000,00 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že každý z žalobců uzavřel dne 2.1.2020 s žalovaným ústní smlouvu o zápůjčce na částku 250.000,00 Kč, kdy k předání uvedených financí došlo k hotovosti, nebyla sjednána splatnost zápůjčky a žalobci dne 19.10.2022 vypověděli smlouvu a vyzvali žalovaného k vrácení zápůjčky ve lhůtě šesti týdnů. Pro případ neprokázání uzavření smlouvy o zápůjčce pak žalobci tvrdili minimálně bezdůvodné obohacení žalovaného ve výši 250.000,00 Kč na úkor každého z žalobců.

2. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby, když popřel, že by s žalobci uzavřel smlouvy o zápůjčce, a jako důvod předání celkové částky 500.000,00 Kč (kterou nerozporoval) uváděl okolnosti rozchodu 2. žalobce a žalovaného ve společnosti právnická osoba., která měla úvěr, za který oba společníci, tj. 2. žalobce a žalovaný, ručili jako avalové na blankosměnce, přičemž se na základě požadavku 2. žalobce dohodli, že každý z nich složí na umoření úvěru částku 500.000,00 Kč, kterou předtím převzali do držení z pokladny společnosti, aby jejich ručení zaniklo.

3. Z přípisů, nazvaných „Výpověď smlouvy o zápůjčce a výzva k vrácení zápůjčky“ vzal soud za prokázáno, že každý z žalobců zaslal žalovanému dne 19.10.2022 textově shodný přípis, v němž tvrdí uzavření smlouvy o zápůjčce na částku 250.000,00 Kč dne 2.1.2020, a to bez sjednání splatnosti zápůjčky, tuto smlouvu každý z žalobců vypovídá a vyzývá žalované k vrácení uvedené částky po uplynutí lhůty šesti týdnů od doručení výpovědi.

4. Z níže uvedených listin společnosti právnická osoba. a výpovědí 2. žalobce a žalovaného vzal soud za prokázán následující skutkový stav:

5. Žalovaný a 2. žalobce byli, každý s obchodním podílem 50 %, společníky obchodní společnosti právnická osoba. (viz výpis z obchodního rejstříku a společenská smlouva z 21.7.2014). Jednatelem společnosti byl žalovaný, přičemž ten potřeboval k právnímu jednání, převyšujícímu částku 10.000,00 Kč, nebo k opakovanému právnímu jednání v téže věci bez ohledu na jeho hodnotu, předchozí souhlas obou společníků. Žalovaný ve své účastnické výpovědi tvrdil, že toto ujednání se v praktickém chodu společnosti nerealizovalo, když např. prodával auto společnosti, a 2. žalobce nic nenamítal.

6. V účetní závěrce právnická osoba. za rok 2019 nebyly záznamy o zápůjčkách, stejně tak v závěrce za rok 2020. Dle přílohy účetní závěrky za rok 2016, 2018, 2019 a 2020 společnost neposkytla během účetního období žádné půjčky, úvěry ani jiná plnění společníkům ani ostatním členům řídících orgánů; v rozvaze za rok 2016 a 2017 není uvedená žádná zápůjčka a úvěr a výsledek hospodaření byl v r. 2016 -1.334.000,00 Kč, v r. 2017 -174.000,00 Kč. Za rok 2018 měla dle rozvahy společnost závazky 4.525.000,00 Kč (v předchozím roce 5.103.000,00 Kč), výsledek hospodaření -285.000,00 Kč. Dle údajů z rozvahy k 31.12.2019 vykazovala společnost peněžní prostředky v pokladně 1.227.000,00 Kč, za předchozí období 1.264.000,00 Kč. Dle rozvahy k 30.9.2019 měla společnost na bankovním účtu zůstatek 986.824,47 Kč, v pokladně měla 1.398.837,00 Kč.

7. Vztahy žalovaného a 2. žalobce, na čemž se ve výpovědích oba shodují, byly minimálně od roku 2019 velmi napjaté a vyvrcholily odchodem 2. žalobce ze společnosti. To ostatně vyplývá i z SMS komunikace, z e-mailové komunikace ohledně účetní závěrky právnická osoba. v r. 2019 (provedené v některých provozovnách na konci listopadu 2019), i ze soupisu závazků společnosti, o kterých svědkyně jméno FO potvrdila, že byly vyhotoveny pro 2. žalobce.

8. Průběh vyjednávání o podmínkách odhodu 2. žalobce ze společnosti byl provázen spory, kdy žalovaný jako jednatel společnosti se pokusil ukončit pracovní poměr 2. žalobce výpovědí z 9.12.2019 (listina, nazvaná Výpověď z pracovního poměru pro nadbytečnost, s dodatkem žalovaného „neplatné, neodsouhlaseno“), ten reagoval nesouhlasným přípisem z 9.12.2019, a následně v souvislosti s ostatními dohodami skončil pracovní poměr 2. žalobce dohodou z 30.12.2019. Své roztrpčení nad způsobem rozchodu, který líčí 2. žalobce a žalovaný ze svého úhlu pohledu, ostatně velmi emotivně vyjadřovali oba ve své účastnické výpovědi. Obchodní podíl v právnická osoba. převedl 2. žalobce na žalovaného smlouvou z 6.1.2020 (viz uvedená smlouva) za částku 495.546,00 Kč, a v tentýž den žalovaný, již jako jediný společník, změnil společenskou smlouvu společnosti (notářský zápis Anonymizováno, Anonymizováno, sepsaný tituly před jménem jméno FO). V souvislosti s ukončením činnosti 2. žalobce ve společnosti právnická osoba. řešili účastníci i obdobnou situaci ve společnosti právnická osoba: ze zápisu ze zasedání valné hromady z 6.1.2020 vyplývá, že valná hromada schválila převod nemovitého majetku na jméno FO za cenu 3.218.865,00 Kč, dále schválila převod družstevního podílu společnosti právnická osoba v družstvu právnická osoba (k němuž se vázalo právo nájmu nebytového prostoru) na právnická osoba (tj. 1. žalobkyni). Dle smlouvy o postoupení pohledávky z téhož data, tj. 6.1.2020, postoupil 2. žalobce část své pohledávky z titulu nevyplacených mezd, kterou měl vůči právnická osoba, na jméno FO, a to do výše 3.218.865,00 Kč (tj. do výše ceny převáděných nemovitostí) a dohodou o zápočtu pohledávek a závazků z téhož dne právnická osoba a jméno FO započetli vzájemné pohledávky v částce 3.218.865,00 Kč, čímž byla uhrazena kupní cena nemovitostí ze strany jméno FO.

9. Společnost právnická osoba. měla u právnická osoba kontokorentní provozní úvěr s limitem 1.000.000,00 Kč, sjednaný úvěrovou smlouvou z 11.7.2011 (viz uvedená smlouva), přičemž v souvislosti s ním uzavřela dne 11.7.2011 rovněž Dohodu o vyplňovacím právu směnečném, podle které byla pohledávka banky za společností zajištěna blankosměnkou, jejímiž avaly byli žalovaný a 2. žalobce. Blankosměnku bylo možné doplnit co do směnečné sumy a splatnosti v případě marného uplynutí termínu splatnosti jakékoliv pohledávky banky z úvěrového vztahu, nebo v případě prohlášení konkurzu na majetek společnosti či jejího úpadku (viz smlouva a blankosměnka). Dle výpovědí 2. žalobce a žalovaného v souvislosti s odchodem 2. žalobce ze společnosti tento požadoval, aby úvěr byl splacen a aby tak zaniklo ručení ve formě avalu na blankosměnce.

10. Z dokladů o výběru z účtů vzal soud za prokázáno, že dne 2.1.2020 v 13.48 byla z účtu 1. žalobkyně u právnická osoba. vybrána částka 250.000,00 Kč a ve 13.47 z účtu 2. žalobce u téže banky tatáž částka. Dle sdělení daňové poradkyně 1. žalobkyně tituly před jménem jméno FO byla uvedená částka z 1. žalobkyně evidována z důvodu absence smlouvy, kterou by byl doložen účel výběru, jako pohledávka za společníkem, po podání žaloby pak byla evidována na účtu ostatních pohledávek. V rozvaze za rok 2022 je částka 250.000,00 Kč uvedena jako „jiné pohledávky“.

11. Ze záznamu z poskytnuté asistence z 2.1.2020 a výpovědi svědka jméno FO vzal soud za prokázáno, že na žádost 2. žalobce tituly před jménem jméno FO svědek jméno FO jako zástupce najaté detektivní firmy byl dne 2.1.2020 přítomen výběru peněz v právnická osoba, kdy 2. žalobce vybral 2x 250.000,00 Kč, pokladní tyto finance vložila do dvou obálek. Dle svědka neměl 2. žalobce prostor pro manipulaci s obálkami. V pobočce právnická osoba předal 2. žalobce žalovanému dvě obálky, následně žalovaný šel do diskrétní zóny a poté i s 2. žalobcem odešel do prvního patra banky. Svědek pořizoval skrytě v prostorách banky obrazový záznam. Svědek nebyl schopen říct z důvodu vzdálenosti od 2. žalobce a žalovaného (10 – 15 metrů), o čem tito hovořili, 2. žalobce měl svědkovi sdělit, že potřebuje vybrat půl milionu korun k tomu, aby „vyplatil nějaký podíl ve firmě“.

12. Žalovaný ve své výpovědi potvrdil, že mu 2. žalobce předal v pobočce právnická osoba dvě obálky, avšak dle něj se jednalo o obálky, které obsahovaly listiny v souvislosti s ukončením činnosti 2. žalobce v právnická osoba (skončení jeho pracovního poměru a vypořádání nemovitostí), přičemž zdůrazňoval, že by nikdy nepřevzal finance bez toho, že by je přepočítal. Sám potvrdil, že finance od 2. žalobce převzal, ale nikoliv v právnická osoba v odpoledních hodinách, ale v právnická osoba v dopoledních hodinách, tyto peníze následně předal účetní společnosti, přidal k nim shodnou částku, a tato pracovnice společnosti mu připravila do právnická osoba výčetku.

13. Ohledně předání finančních prostředků i důvodů této transakce se tedy zásadním způsobem liší výpovědi 2. žalobce a žalovaného. V čem se oba shodují je to, že rozpory mezi nimi byly zásadní a týkaly se způsobu ukončení jejich spolupráce ve třech firmách právnická osoba., právnická osoba (zde byli oba společníky a jednateli) a právnická osoba (i když dle záznamů v obchodním rejstříku v této posledně jmenované společnosti působili pouze do roku 2017), i hospodaření právnická osoba., předávání údajů o výsledcích hospodaření, kdy 2. žalobce odmítnul podepsat účetní závěrku za rok 2019 a tvrdí, že měl k dispozici pouze soupisy závazků společnosti, které byly vyhotoveny na jeho výslovnou žádost, zatímco žalovaný tvrdí, že s ohledem na přístup k internetovému bankovnictví měl jako on, tak 2. žalobce přístup k údajům o hospodaření, nadto 2. žalobce odevzdával účetní vybírané hotovostní tržby jednotlivých provozoven.

14. Zatímco 2. žalobce popřel, že by si on i žalovaný převzali do úschovy finanční prostředky z pokladny firmy právnická osoba, žalovaný tuto skutečnost tvrdil s tím, že každý ze společníků právnická osoba. si takto převzal částku 500.000,00 Kč v hotovosti. Pokud jde o důvod předání částky 500.000,00 Kč z rukou 2. žalobce do rukou žalovaného, 2. žalobce tvrdil, že se tak stalo z důvodu jeho požadavku, aby bylo ukončeno jeho ručení z blankosměnky u právnická osoba („požadoval jsem to já, protože jsem chtěl odejít, aniž by mi v bance zůstal jakýkoliv dluh“), a protože sám jako fyzická osoba neměl dostatek prostředků: „musel jsem vybrat finanční prostředky i z právnická osoba … musel jsem to seskládat ze dvou účtů“.

15. Žalovaný dále uvedl, že až do doručení předžalobní výzvy jej žádný z žalobců nevyzval k vrácení tvrzené zápůjčky.

16. Svědkyně jméno FO, která je manželkou žalovaného a která byla od r. 2000 a dosud je účetní právnická osoba., potvrdila výpověď žalovaného v tom, že si 2. žalobce a žalovaný každý převzali z pokladny společnosti právnická osoba 500.000,00 Kč s tím, že se dohodli, že se bude jednat o záruku splacení úvěru, který byl v r. 2019 vyčerpán skoro celý; svědkyně rovněž potvrdila výpověď žalovaného v tom, že pro vstup do trezoru, kde byly finance uloženy, byly nutné klíče jak 2. žalobce, tak žalovaného; 2. žalobce popíral, že by klíč od trezoru měl v držení. Svědkyně rovněž potvrdila rozpory 2. žalobce a žalované při ukončení jejich společné činnosti ve firmách, kde oba působili.

17. Dle výpisu z účtu společnosti právnická osoba. byla dne 2.1.2020 na účet společnosti vložena částka 1.000.000,00 Kč.

18. Dle e-mailové korespondence 2. žalobce a právnická osoba byla blankosměnka znehodnocená a odevzdaná jednateli společnosti právnická osoba. (e-mail z 8.1.2020). Ve své výpovědi 2. žalobce rovněž uvedl, že sám obdržel v právnická osoba kopii zrušení směnky, přičemž aval byl zrušen i pro žalovaného.

19. Z výpisů z účtu obou žalobců vzal soud za prokázáno, že na žádný z uvedených účtů nebyla v době do června 2019 vložena částka 500.000,00 Kč.

20. Z níže uvedených listin, týkajících se hospodaření právnická osoba., vzal soud za prokázáno, že v červnu 2018 vydal Finanční úřad pro Jihomoravský kraj exekuční příkaz na přikázání pohledávky z účtu právnická osoba v částce 178.833,00 Kč, červenci 2018 sdělila právnická osoba společnosti právnická osoba, že dlužné pojistné činí 16.067,00 Kč a penále 2.936,00 Kč (přípis z 11.7.2018), v září 2018 sdělila MSSZ adresa společnosti právnická osoba, že její aktuální dluh činí 370.247,00 Kč (výkaz nedoplatků z 18.9.2018), v říjnu 2018 (přípis z 19.10.2018) vyzvala VOZP společnost k úhradě nedoplatku zdravotního pojištění v částce 5.824,00 Kč a penále 2.824,00 Kč, dle vyúčtování pojistného z VZP (vyúčtování z 1.11.2018) činil nedoplatek pojistného 77.073,00 Kč a penále 14.321,00 Kč, v prosinci 2018 (přípis z 20.12.2018) vyrozuměl Celní úřad pro Jihomoravský kraj společnost o nedoplatku 6.000,00 Kč, v červenci 2019 evidovala MSSZ adresa nedoplatek na pojistném na sociální zabezpečení 513.020,00 Kč a stanovila měsíční splátky 14.250,00 Kč (rozhodnutí z 4.7.2019), VZP vyzvala společnost k úhradě pojistného za květen 2019 v částce 43.221,00 Kč (nedatovaný přípis).

21. Po takto provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Soud prvotně posuzoval, zda lze žalobnímu nároku vyhovět z hlediska tvrzení o uzavřené smlouvě o zápůjčce, která měla být ústní formou uzavřena mezi každým z žalobců jako věřitelem na straně jedné a mezi žalovaným jako dlužníkem, s tím, že zapůjčena měla být částka 250.000,00 Kč každým z žalobců, bez sjednání termínu splatnosti. Aby bylo možné takto formulovanému žalobnímu nároku vyhovět, muselo by být prokázáno, že každým z žalobců učiněná nabídka uzavření smlouvy o zápůjčce obsahovala minimálně podstatné náležitosti takové smlouvy (§ 1731, § 1732 odst. 1 zákona 89/2012 Sb. občanský zákoník, dále o.z.), a že taková nabídka byla žalovaným ve vztahu ke každému z žalobců přijata. Podstatnými náležitostmi jsou v případě smlouvy o zápůjčce (§ 2390 an. o.z.) minimálně jednoznačné určení zapůjčitele a vydlužitele (§ 2390 o.z.) a předmětu zápůjčky, tj. v daném případě výše zapůjčené částky, a to ve vztahu ke každému z žalobců.

22. Z provedeného dokazování vyplývá, že i dle tvrzení 2. žalobce měl zápůjčku požadovat žalovaný právě po 2. žalobci jako společníkovi právnická osoba., a ten pouze z důvodu nedostatku finančních prostředků na svém účtu fyzické osoby („musel jsem to seskládat ze dvou účtů“) vybral polovinu částky, tj. 250.000,00 Kč, z účtu 1. žalobkyně, jejímž v dané době byl (a dosud je) jediným společníkem a jednatelem. V řízení však nebylo prokázáno, že by – buď před předáním peněz, nebo nejpozději při jejich předání žalovanému – 2. žalobce adresoval žalovanému jednoznačně formulovaný a určitý projev vůle, spočívající v tom, že částka 250.000,00 Kč je žalovanému předávána do dispozice od 1. žalobkyně a stejná částka od 2. žalobce. Sám 2. žalobce pouze uvedl, že žalovanému finanční prostředky předal, a ani z výpovědi svědka jméno FO nevyplývá, že by 2. žalobce tento projev vůle žalovanému adresoval (svědek pro vzdálenost 10 až 15 metrů nemohl určit, o čem 2. žalobce a žalovaný v pobočce právnická osoba hovořili), když svědek uváděl, že mu 2. žalobce jako důvod výběru peněz sdělil, že má vyplatit „nějaký podíl na firmě“. Jinak řečeno, za situace, kdy v řízení nebylo prokázáno, že by 2. žalobce učinil žalovanému nabídku na uzavření smlouvy o zápůjčce s tím, že ohledně částky 250.000,00 Kč jedná jako zapůjčitel – fyzická osoba a v případě stejné částky jedná jako jednatel právnická osoba, nemohl soud učinit závěr o akceptaci takových dvou samostatných nabídek na uzavření smlouvy ze strany žalovaného, a tedy ani o uzavření tvrzených dvou smluv o zápůjčce.

23. S ohledem na uvedený závěr o tom, že žalobci neunesli důkazní břemeno ohledně žalobci tvrzeném uzavření dvou smluv o zápůjčce, posuzoval soud nárok žalobců z hlediska možného bezdůvodného obohacení, kterého se žalovanému dostalo plněním bez právního důvodu (§ 2991 odst. 1, 2 o.z.).

24. Obohacení, které postrádá právní důvod, spočívá buďto ve zvětšení aktiv, k němuž by jinak nedošlo, nebo v tom, že se obohacenému sníží pasiva, tedy že bilance hospodaření obohaceného bude vykazovat výsledek, příznivější o částku, odpovídající výši bezdůvodného obohacení, ať již v důsledku zvýšení aktiv či v důsledku zmenšení pasiv takové bilance.

25. Z provedeného dokazování vyplývá, že účastníci na přelomu let 2019 a 2020 řešili ukončení své společné činnosti ve dvou výše uvedených společnostech. Jejich vztahy byly velmi napjaté a způsob, jakým majetkově vypořádali svou účast v obou firmách, byl ne zcela standardní, ať již jde o převod nemovitostí na manželku 2. žalobce, převod podílu v družstvu na 1. žalobkyni, výše uvedený zápočet. Z listin, týkajících se ukončení společného působení 2. žalobce a žalovaného v obou společnostech, však vyplývá, že majetkové dělení bylo propočteno s přesností na jednotky korun.

26. Z dokazování listinami (úvěrová smlouva, blankosměnka a dohoda o vyplňovacím právu), jakož i z výpovědí účastníků a svědkyně jméno FO vyplývá, že právnická osoba. měla kontokorentní úvěr, který byl ke konci roku 2019 vyčerpán téměř do svého limitu. V řízení však nebylo prokázáno, že by měla právnická osoba. vůči bance nesplacené závazky a že by tudíž hrozilo, že banka uplatní vůči 2. žalobci a vůči žalovanému nároky z avalu blankosměnky. Sám 2. žalobce uváděl ve své výpovědi, že v souvislosti se svým odchodem z právnická osoba. a s ohledem na jiné své aktivity požadoval, aby úvěr byl splacen a aby zanikl aval na blankosměnce. Lze tak konstatovat, že bez ohledu na to, z jakých zdrojů finance, které 2. žalobce žalovanému předal v celkové částce 500.000,00 Kč, jediným v řízení tvrzeným účelem této transakce bylo splacení úvěru právnická osoba. a zrušení blankosměnky, která závazek společnosti zajišťovala. To ostatně vyplývá i z tvrzení 2. žalobce, že předpokládá, že i žalovaný složil v bance stejnou částku, z toho, že jak 2. žalobce, tak žalovaný odešli do 1. patra budovy (což stvrzuje i svědek jméno FO), vyřešili zde splacení úvěru (viz výpis z účtu) a zrušení blankosměnky, kdy 2. žalobce obdržel kopii zrušení směnky.

27. Za situace, kdy tvrzeným (a to i ze strany 2. žalobce) a také realizovaným důvodem složení finančních prostředků byla úhrada úvěru, v němž jako dlužník figurovala právnická osoba., a to za stavu, kdy banka neuplatnila práva z blankosměnky vůči 2. žalobci a vůči žalovanému jako avalům, nelze než konstatovat, že případného bezdůvodného obohacení (nejednalo-li se, jak tvrdí žalovaný, o finanční prostředky, které byly evidovány jako pokladní hotovost právnická osoba.) se nedostalo žalovanému jako fyzické osobě, ale společnosti právnická osoba., jejíž pasiva se zmenšila o částku 1 milion korun, z níž 2. žalobce a žalovaný složili každý jednu polovinu. Z hlediska žalobního nároku, vzneseného vůči žalovanému jako fyzické osobě, je tak zcela nepodstatné, zda se jednalo o finanční prostředky, které byly evidovány coby pokladní hotovost právnická osoba. a které z jedné poloviny převzal do své dispozice každý ze společníků, tedy 2. žalobce a žalovaný (jak tvrdí žalovaný), nebo zda se jednalo o bezdůvodné obohacení, poskytnuté z prostředků každého z žalobců. Podstatné pro posouzení žalobního nároku je, zda se tohoto obohacení dostalo žalovanému jako fyzické osobě, a na tuto otázkou soud na základě provedeného dokazování odpověděl záporně.

28. Na okraj je pak nutno poznamenat, že v době, kdy byl úvěr právnická osoba. splacen, byli ještě společníky společnosti jak 2. žalobce, tak žalovaný. Z provedeného dokazování nevyplývá jakýkoliv motiv, který by pouze jeden ze společníků (žalovaný) měl pro to, aby přijal od žalobců finanční prostředky na splacení úvěru, v němž nefiguroval jako dlužník. Takový závěr by byl v rozporu s veškerými realizovanými důkazy, zejména výpovědí 2. žalobce a svědka jméno FO, kdy 2. žalobce sám tvrdil, že se v případě splacení úvěru jednalo o požadavek z jeho strany, čemuž odpovídá i jeho vyjádření vůči svědkovi o tom, že potřebuje vyplatit nějaký podíl ve firmě.

29. Soud tedy dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno ani eventuální skutkové tvrzení o bezdůvodném obohacení, které měl přijmout žalovaný jako fyzická osoba, neboť soud dospěl k závěru, že žalovaný finanční prostředky přijal nikoliv jako fyzická osoba, která následně uhradí závazek za právnická osoba., ale jako jednatel této firmy, a takto také finanční prostředky použil pro splacení úvěru, jehož dlužníkem byla právnická osoba.

30. Z uvedeného důvodu byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. V návaznosti na výsledek řízení by měl žalovaný jako procesně úspěšný účastník nárok na náhradu nákladů řízení. S ohledem na to, že žalovaný – i přes deklaraci o vyčíslení nákladů řízení, kterou vznesl v rámci závěrečného návrhu – až do doby vyhlášení rozsudku soudu nesdělil (ani položkově ani co do výše nárokovaných částek), jaké náklady řízení požaduje k úhradě, soud o nákladech rozhodl, jak je uvedeno ve výroku II. Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení rozhodnutí, prostřednictvím Městského soudu v Brně ke Krajskému soudu v Brně.