14 Co 80/2023

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Libora Daňhela a soudců Mgr. Jiřího Vašíčka a Mgr. Pavla Mádra ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupená advokátem JUDr. Ing. Karlem Goláněm sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený dne Anonymizováno Adresa zainteresované osoby 0/0 o 39 118,22 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne 30. ledna 2023, č. j. 9 C 140/2021-111 a doplňujícímu rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne 14. března 2024, č. j. 9 C 140/2021-179,

I. Rozsudek soudu I. stupně ve spojení s doplňujícím rozsudkem se v napadených výrocích I., II. a IV. rozsudku a I. doplňujícího rozsudku potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení 6 954 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta JUDr. Ing. Karla Goláně.

1. Soud I. stupně rozsudkem zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku 7 353,90 Kč s 20,5 % úrokem z částky 6 815,35 Kč od , datum, do zaplacení a s 8,05 % úrokem z prodlení z částky 6 815,35 Kč od , datum, do zaplacení (výrok I.) a dále částku 12 746,32 Kč s 20,5 % úrokem z částky 12 746,32 Kč od , datum, do zaplacení a s 8,05 % úrokem z prodlení z částky 12 746,32 Kč od , datum, do zaplacení (výrok III.), zamítl žalobu na zaplacení částky 4 930 Kč a 20,5 % úroku z částky 6 815,35 Kč za den , datum, (výrok II.) a na zaplacení částky 14.088 Kč a 20,5 % úroku z částky 15 763,94 Kč za den , datum, a z částky 3 017,62 Kč za období od , datum, do zaplacení a 8,05 % úroku z prodlení z částky 3.017,62 Kč od , datum, do zaplacení. (výrok IV.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok V.).

2. Doplňujícím rozsudkem soud I. stupně zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni ještě 8,05 % úrok z prodlení z částky 6 815,35 Kč od , datum, do , datum, (výrok I.) a zamítl žalobu na zaplacení částky 66,41 Kč (výrok II.).

3. Žalovaný podal odvolání proti rozsudku i doplňujícímu rozsudku, a to v obou případech v celém rozsahu, avšak usneseními z , datum, a z , datum, odvolací soud odvolání žalovaného odmítl v částech směřujících proti zamítavým výrokům II. a IV. rozsudku a II. doplňujícího rozsudku, neboť proti těmto zamítavým rozhodnutím není žalovaný k odvolání subjektivně oprávněn.

4. Odvolací soud po zjištění, že ve zbylých částech jsou odvolání žalovaného přípustná a včas podaná osobou oprávněnou (§ 202, § 204 odst. 1 a § 201 občanského soudního řádu - dále jen „o. s. ř.“), přezkoumal napadená přisuzující rozhodnutí soudu I. stupně i řízení předcházející (§ 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného důvodná nejsou.

5. Soud I. stupně odůvodnil napadená přisuzující rozhodnutí závěrem, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně , právnická osoba, a žalovaným byla , datum, uzavřena smlouva o zápůjčce č. , číslo, na částku 20 000 Kč, kterou žalovaný obdržel ten den v hotovosti, a dále , datum, smlouva o zápůjčce č. , číslo, na částku 7 000 Kč, kterou žalovaný obdržel ten den v hotovosti, přičemž v obou případech se žalovaný zavázal splatit poskytnuté jistiny zápůjček (a další částky, ohledně nichž byla žaloba zde nepřezkoumávanými rozhodnutími zamítnuta) spolu se sjednaným obligačním (půjčovním) úrokem ve výši 20,5 % ročně, a to v 60 týdenních splátkách, které u první zápůjčky činily 613 Kč do , datum, , a u druhé zápůjčky 215 Kč do , datum, .

6. Původní žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení ještě částky 49 832,78 Kč jako zůstatku nevrácené jistiny ze smlouvy o zápůjčce č. , číslo, uzavřené předchůdkyní žalobkyně s žalovaným , datum, na částku 36 000 Kč, avšak ohledně tohoto nároku vzal žalobce žalobu zpět a soud I. stupně usnesením z 26. 1. 2022, č. j. 9 C 140/2021-64 řízení v této zpětvzaté části zastavil. Proto předmětem napadených rozsudků a jejich přezkumu v odvolacím řízení jsou pouze nároky uplatněné zbývající částí žaloby založené výše uvedenými dvěma smlouvami o zápůjčkách.

7. K nim učinil soud I. stupně především ten závěr, že žalobkyně získala od své právní předchůdkyně , právnická osoba, zde uplatněné pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze , datum, , což právní předchůdkyně žalobkyně podáním z , datum, žalovanému oznámila. Z listin předložených žalobkyní, a to „tabulek umoření“ z , datum, k oběma zápůjčkám, pak soud I. stupně učinil zjištění, že žalovaný zaplatil předchůdkyni žalobkyně na prve uvedenou zápůjčku 20 000 Kč celkem 9 886,68 Kč a na druhou zápůjčku 7 000 Kč jen 568,10 Kč.

8. Na tato zjištění aplikoval soud I. stupně ustanovení občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a to § 2390 ohledně jistin uvedených zápůjček, § 2392 odst. 1 ohledně půjčovního úroku a § 1968 věty první a § 1970 ohledně úroku z prodlení. Na jejich základě učinil právní závěr, že žalovaný platně sjednal s předchůdkyní žalobkyně smlouvy o zápůjčkách částek 20 000 Kč a 7 000 Kč se sjednaným půjčovním úrokem 20,5 % a splatností celkem 60 týdenními splátkami do , datum, a do , datum, , z čehož zaplatil pouze částky 9 886,68 Kč a 568,10 Kč. Zohledněním splacených částek na jistiny zápůjček a kapitalizovaný půjčovní úrok do dat splatnosti, tedy částek 20 263 Kč a 7 922 Kč, a to postupem podle § 1932 odst. 1 o. z. nejprve na úrok a poté na jistiny, dospěl soud I. stupně k závěru, že žalovaný dosud dluží částku 12 746,32 Kč (část nesplacené jistiny z první zápůjčky) a částku 7 353,90 Kč (část nesplaceného úroku 353,90 Kč a celá jistina 7 000 Kč z druhé zápůjčky) a že od , datum, a od , datum, je v prodlení s jejich zaplacením.

9. Ohledně sjednaného půjčovního úroku 20,5 % ročně učinil soud I. stupně závěr na základě článku 4 a článku 12 smluvních podmínek o každé shora uvedené zápůjčce, že byl takto sjednán až do vyrovnání celé dlužné částky, ohledně 8,05 % úroku z prodlení shledal soud I. stupně důvodnost žaloby z článku 18 podmínek smlouvy o každé zápůjčce z výše REPO sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo ke shora uvedenému prodlení se zaplacením obou zbývajících dlužných částek.

10. Žalovaný v odvolání proti rozsudku a doplňujícímu rozsudku proti těmto závěrům soudu I. stupně namítá obecně a nekonkrétně, že žaloba je nepodložená, že v odůvodnění rozsudků jsou „závažné skutečnosti smlčeny“, že žaloba nese známky podvodného vymáhání domnělého dluhu, že soud se nevyjádřil k zásadní výhradě žalovaného o nepodloženosti žaloby účetními doklady a že vymáhání této pohledávky žalobkyní lze označit za „podvod krytý zmatečným rozhodováním soudu“. Bez konkretizace těchto odvolacích námitek, k níž byl žalovaný marně vyzván, nelze učinit závěr, zda vůbec a proč směřují proti těm výše uvedeným závěrům soudu I. stupně, jímž odůvodnil vyhovující rozhodnutí, nebo zda se týkají jen té části žaloby, která byla ve zbývajících částech rozsudkem a doplňujícím rozsudkem soudu I. stupně zamítnuta. Právě tato zamítavá a zde nepřezkoumávaná rozhodnutí byla odůvodněna tím, že sjednání zaplacení poplatků za administrativní činnost a za hotovostní režim splátek v obou smlouvách o zápůjčkách bylo neplatné, že na zaplacení těchto částek neměla nárok už právní předchůdkyně žalobkyně a žaloba byla v těchto částech nedůvodná (samozřejmě i s úroky tvořící příslušenství těchto částek). Obecná obrana žalovaného uplatněná v odvolacím řízení je odlišná od obrany uplatněné v řízení před soudem I. stupně, v němž u jednání , datum, žalovaný uvedl, že po přerušení splácení obou zápůjček do února 2016 (které žalovaný tvrdil shodně s žalobkyní) měl zápůjčky splácet schovanec žalovaného , jméno FO, , který tak nečinil, ale o prázdninách 2016, poté, co „nalezl svých ztracených 100 000 Kč“, došlo údajně k úhradě všech dluhů žalovaného ve dvou větších splátkách, jedné ve výši 40 000 Kč a druhé ve výši, na niž si žalovaný nepamatuje. To mělo být hotově uhrazeno zástupkyni společnosti , právnická osoba, , nikoliv však paní , jméno FO, , s níž žalovaný smlouvy sjednával, ale jiné paní, jejíž jméno žalovaný nezná, přičemž doklady o takových platbách také nemá, protože od té doby již uplynula dlouhá doba. Žalovaný byl soudem I. stupně poučen o důkazním břemenu k těmto jeho tvrzením a o tom, že neunesení důkazního břemene může mít za následek jeho neúspěch v řízení, ale v poskytnuté lhůtě ani později žalovaný k těmto tvrzením žádné důkazy nenavrhl a v odvoláních a jejich doplněních již tyto skutečnosti neuplatňuje a namítá pouze „nepodloženost“ žaloby účetními doklady původní zapůjčitelky.

11. Shora uvedené závěry soudu I. stupně jsou však správné a odvolací námitky žalovaného proti nim důvodné nejsou. Soud I. stupně učinil shora uvedené závěry na základě provedeného dokazování, a to především listinnými důkazy, které jsou v odůvodnění rozsudku uvedeny a jimiž jsou přiznané nároky proti žalovanému dostatečně podloženy, včetně toho, jakou část zapůjčených částek a úroků žalovaný předchůdkyni žalobkyně vrátil a jakou dosud podle sjednaných podmínek vrácení dluží. Zohlednění splacených částek zohlednil soud I. stupně (při závěru o částečné neplatnosti smluv o zápůjčkách ohledně poplatků za administrativní činnost a za hotovostní režim splátek), správně nejprve na půjčovní úrok ve sjednané výši 20,5 % ročně a poté na jistiny zápůjček (jen zapůjčených částek), správně pak přiznal žalobkyni i úrok z prodlení v zákonné výši 8,05 % z těchto dlužných částek za dobu od , datum, u první zápůjčky a od , datum, u druhé zápůjčky do zaplacení, ohledně čehož byl v případě druhé zápůjčky vázán žalobou, v níž žalobkyně požaduje tyto úroky jen z částky 6 815,35 Kč, nikoli z částky 7 000 Kč, a to z důvodu jiného zápočtu částečných plnění na jistinu této zápůjčky, do níž žalobkyně zahrnovala i neplatně sjednané poplatky shora uvedené.

12. K závěru soudu I. stupně, že také půjčovní úrok 20,5 % ročně byl sjednán platně, doplnil odvolací soud dokazování veřejně dostupnými údaji ze systému časových řad ARAD, který je součástí informačního servisu České národní banky, z něhož zjistil, že k , datum, byla u bankovních úvěrů na domácnosti, a to spotřebních bez kontokorentů, a úvěry na bankovní účty a z karet, průměrná úroková sazba 12,11 % a k , datum, sazba 11,69 %, a u spotřebních úvěrů kontokorentních a na bankovní účet k , datum, sazba 15,78 % a k , datum, sazba 15,65 %.

13. Odvolací soud se v této souvislosti ztotožňuje s názorem Nejvyššího soudu ČR uvedeným v jeho publikovaném výkladovém rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, že v rozporu s dobrými mravy (podle tehdy účinných zákonných občanskoprávních předpisů) je zpravidla sjednaná výše úroku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejího sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Tento závěr Nejvyšší soud učinil v poměrech tam projednávané věci, v níž byla ve smlouvě o půjčce (dnes zápůjčce) sjednán úrok 60 % ročně, ač průměrná úroková míra obdobných úvěrů poskytovaných bankami činila v té době 9 až 15,5 % ročně. V poměrech zde projednávané věci byl půjčovní úrok mezi účastníky sjednán ve výši překračující nejvyšší úrokové sazby uplatňované bankami při poskytování obdobných půjček v daném období o cca 30 - 50 %, což odvolací soud nehodnotí jako výši podstatně přesahující jinak běžnou úrokovou míru (v případě rozhodovaném Nejvyšším soudem byla tato míra přesáhnuta čtyřnásobně až šestinásobně). Proto se odvolací soud ztotožňuje se závěrem soudu stupně, byť ten jej v této souvislosti nijak konkrétně neodůvodnil, že půjčovní úrok 20,5 % ročně z obou zápůjček byl mezi účastníky těchto smluv sjednán platně.

14. Neprokázání obrany žalovaného uplatněné neurčitým tvrzením o zaplacení částky 40 000 Kč a další neupřesněné částky pracovnici předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, , jejíž jméno žalovaný nezná, aniž je schopen upřesnit dobu splacení takových částek, je z výše uvedených skutečností zcela zřejmé. Žalovaný důkazní břemeno o takto tvrzených skutečnostech neunesl, aniž je potřebné hodnotit, zda a do jaké míry jsou takto neurčitá tvrzení věrohodná, nebo zda se případné splacení částek ve výši přesahující 40 000 Kč právní předchůdkyni žalobkyně mohlo týkat i té pohledávky, která byla původně uplatněna v tomto řízení a ohledně níž byla žaloba vzata zpět.

15. S odůvodněním správnosti napadených přisuzujících rozhodnutí soudu I. stupně v dalším rozsahu odvolací soud pro stručnost odkazuje na dostatečné a přiléhavé odůvodnění napadeného rozsudku a doplňujícího rozsudku v příslušných částech, s nímž se ztotožňuje.

16. Z těchto důvodů odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve výrocích I. a III. a doplňující rozsudek soudu I. stupně ve výroku I. potvrdil jako věcně správné (§ 219 o. s. ř.).

17. To se týká i rozhodnutí soudu I. stupně ve výroku IV. rozsudku o nákladech řízení, jejichž náhrada nebyla přiznána žádnému z účastníků. Vzhledem k původně uplatněným žalobním nárokům byla žalobkyně v řízení před soudem I. stupně poměrně méně úspěšná než žalovaný, jemuž by podle § 142 odst. 2 o. s. ř. příslušelo právo na náhradu poměrné části nákladů řízení, avšak žalovanému v řízení před soudem I. stupně žádné náklady nevznikly. Proto odvolací soud potvrdil rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný (§ 219 o. s. ř.) i ve výroku IV. o nákladech řízení.

18. Výrok II. tohoto rozsudku odvolacího soudu o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., neboť v odvolacím řízení, jehož předmětem byla již jen výše uvedená napadená rozhodnutí soudu I. stupně, byl žalovaný s odvoláním proti žalobkyni zcela neúspěšný. Žalobkyni v odvolacím řízení vznikly náklady za zastoupení advokátem, především odměna za tři úkony právní služby - vyjádření z , datum, k odvolání žalovaného proti prvnímu rozsudku, vyjádření z , datum, k odvolání žalovaného proti doplňujícímu rozsudku a účast na jednání odvolacího soudu , datum, . Odměna za první a třetí výše uvedený úkon právní služby, jejichž předmětem byla částka 19 820,22 Kč (bez příslušenství), činí podle § 7, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. po 1 900 Kč za každý z nich a odměna za vyjádření proti doplňujícímu rozsudku, jehož předmětem bylo jen příslušenství v celkové částce cca 1 250 Kč, činí 1 000 Kč, celkem tedy 4 800 Kč. K úkonům právní služby přísluší podle § 13 odst. 1 a 4 citované vyhlášky paušální částky náhrady hotových výdajů po 300 Kč, což činí 900 Kč a vše celkem 5 700 Kč. K tomu přísluší advokátu žalobkyně podle § 137 odst. 3 písm. b) o. s. ř. náhrada daně z přidané hodnoty, jíž je advokátní kancelář zástupce žalobkyně plátcem, v zákonné sazbě 22 %, tedy v částce 1 254 Kč, což vše celkem činí 6 954 Kč.

19. Pokud substituční zástupkyně žalobkyně vyúčtovala za odvolací řízení celkem čtyři podání ve věci samé, nijak je nekonkretizovala, a to ani dodatečně. Z obsahu soudního spisu vyplývají kromě dvou výše zohledněných podání ve věci samé ještě další dvě podání, a to z , datum, obsahující omluvu účasti na nařízeném jednání a vyúčtování nákladů žalobkyně v dosavadním řízení, a z , datum, obsahující odvolacím soudem vyžádanou opravu žaloby v neurčité a tudíž neprojednatelné části. Prve uvedené podání není podáním ve věci samé podle § 11 odst. 1 písm. d/ vyhlášky č. 177/1996 Sb. ani jiným úkonem právní služby blízkým jinému úkonu podle § 11 odst. 3 této vyhlášky. Navíc i kdyby vyúčtování nákladů řízení mělo být úkonem právní služby, bylo by nutné hodnotit je jako neúčelný náklad řízení dle § 142 odst. 1 o. s. ř. (a contrario), pokud z něj nevyplývá jiný náklad než ty zřejmé ze soudního spisu vzhledem k tomu, že o nákladech řízení je soud povinen rozhodnout i bez návrhu účastníků. Druhým uvedeným podáním sice žalobkyně disponovala s žalobou ve věci samé, ale takto měla být žaloba již podána, proto její až následná oprava do projednatelného stavu „přísluší “ do úkonu podání žaloby a samostatně není účelně vynaloženým úkonem právní služby ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. (a contrario).

20. Z těchto důvodů odvolací soud zavázal žalovaného zaplatit na náhradě nákladů odvolacího řízení žalobkyni výše uvedenou částku 6 954 Kč, a to k rukám jejího advokáta (§ 149 odst. 3 o. s. ř.).