14 Co 82/2024

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Libora Daňhela a soudců Mgr. Jiřího Vašíčka a Mgr. Pavla Mádra ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované s adresou pro doručování Anonymizováno zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o 41 100 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 6. 2. 2024, č. j. 22 C 160/2023-103,

I. Rozsudek soudu I. stupně se v napadeném výroku Ia) potvrzuje v části o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 3 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od , datum, do zaplaceníb) mění ve zbývající části tak, že žaloba na zaplacení částky 16 300 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od , datum, do zaplacení se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 16 285 Kč k rukám zástupkyně žalované , Jméno advokátky, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Soud I. stupně rozsudkem zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni 19 900 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od , datum, do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu v části o zaplacení, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení 21 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od , datum, do zaplacení (výrok II.) a žádné z účastnic nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

2. Proti rozsudku, a to do výroku I., podala odvolání žalovaná, která navrhla jeho změnu tak, že žaloba bude zamítnuta i v této části, tedy v plném rozsahu.

3. Žalobkyně navrhla potvrzení rozsudku soudu I. stupně v napadeném výroku.

4. Odvoláním žalované není napaden rozsudek soudu I. stupně v zamítavém výroku II., který z toho důvodu nabyl samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 občanského soudního řádu – dále jen „o. s. ř.“) a odvolací soud se jím nezabýval (§ 212 o. s. ř.).

5. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné a včas podané osobou oprávněnou (§ 202, § 204 odst. 1 a § 201 o. s. ř.), přezkoumal napadené rozhodnutí i řízení mu předcházející (§ 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.), doplnil dokazování v potřebném rozsahu (§ 213 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalované je částečně důvodné.

6. Soud I. stupně rozhodoval o žalobě žalobkyně na peněžitá plnění související s nájemním vztahem účastnic založeným jejich nájemní smlouvou z , datum, , od níž žalobkyně podáním z , datum, odstoupila, což souviselo se zájmem žalobkyně o koupi rodinného domu žalované č.p. , Anonymizováno, v obci , adresa, , k němuž byl tento nájemní vztah zřízen pro dobu potřebnou k vyřízení všech záležitostí pro převod domu nezbytných, po kterou měla žalobkyně zájem v předmětném domě již bydlet. Žalobou požadovaná částka 14 000 Kč měla být vrácením části kauce složené žalobkyní při uzavření nájemní smlouvy, na jejíž započtení oproti nájemnému neměla žalovaná podle žalobkyně právo, druhé částky 7 200 Kč se žalobkyně domáhala jako bezdůvodného obohacení vzniklého žalované tím, že žalobkyně jí touto částkou zaplatila nájemné, ač na ně v této výši neměla žalovaná podle žalobkyně nárok, a zaplacení částek 14 500 Kč a 5 400 Kč požaduje žalobkyně jako náhradu škody způsobené porušením povinnosti žalované předat jí pronajatý dům ve stavu způsobilém k bydlení, pro které byl pronajat, přičemž 14 500 Kč bylo žalobkyní vynaloženo na přestěhování z původního bydliště v , Anonymizováno, do předmětného domu a 5 400 Kč na právní služby advokáta , tituly před jménem, , jméno FO, k vypovězení nájemního vztahu.

7. Jak je výše uvedeno, není předmětem odvolacího přezkumu zamítavé rozhodnutí soudu I. stupně ve výroku II. jeho rozsudku ohledně částek 14 000 Kč a 7 200 Kč s příslušenstvím, nicméně pro rozhodnutí i o zde projednávaných nárocích na náhradu škody je významný závěr soudu I. stupně pro tato rozhodnutí učiněný, že předmětný rodinný dům byl žalovanou pronajat žalobkyni nájemní smlouvou z , datum, k bydlení, že vlhkost a plíseň pod podlahovou krytinou z PVC vyskytující se nejméně v jedné z místností byla porušením povinnosti žalované předat žalobkyni předmětný dům ve stavu způsobilém k bydlení, které žalovaná z toho důvodu nakonec nerealizovala a ponechala si v předmětném domě uskladněné jen věci. Pro zde projednávaný nárok ale nejsou významné závěry soudu I. stupně o tom, zda žalovaná způsobila či nezpůsobila poškození podlahové PVC krytiny a zda to bylo či nebylo započitatelné proti uplatněnému nároku žalobkyně na vrácení složené kauce a vydání bezdůvodného obohacení jako vrácení zaplaceného nájemného.

8. Rozhodnutí o přiznaných nárocích ve výroku I. rozsudku odůvodnil soud I. stupně závěrem, že stěhování žalobkyně z , adresa, úzce navazovalo na jednání účastnic o uzavření (budoucí) kupní smlouvy na prodej rodinného domu a k čemuž soud I. stupně „uvěřil“ tvrzení žalobkyně, že by byt své matky, v němž dosud bydlela, alespoň prozatím nevyklidila, kdyby věděla, že z koupě rodinného domu sejde pro vadu, která se projevila teprve v okamžiku nastěhování. Rovněž náklad žalobkyně na odměnu advokáta , tituly před jménem, , jméno FO, za právní zastoupení považuje soud za důvodný, neboť byly naplněny všechny prvky odpovědnosti za škodu porušením smluvní povinnosti a „lze přitom pochopit“, proč se žalobkyně jako laik rozhodla vyhledat odborníka (advokáta), který by jí pomohl nájemní vztah s žalovanou ukončit.

9. Žalovaná proti těmto závěrům soudu I. stupně v odvolání namítá, že žalobkyni nenutila nastěhovat se do domu před podpisem kupní smlouvy, ač nebyla ani pro ani proti, neboť v dané době se to jevilo jako oboustranně přijatelné řešení v situaci, kdy mělo dojít k získání prostředků žalobkyní na zaplacení kupní ceny a uzavření kupní smlouvy. Vážný zájem o dům žalobkyně projevila podpisem rezervační smlouvy a složením rezervačního poplatku, přičemž nájemní vztah měl sloužit toliko na překlenutí doby mezi potřebou žalobkyně na stěhování do nemovitosti a její reálnou koupí. V době, kdy tento náklad žalobkyně vynaložila, činila tak v souladu s uzavřenými smlouvami (rezervační i nájemní), což podle žalované nezakládá právo na náhradu škody. Zrušení rezervační smlouvy na koupi proběhlo po vzájemné dohodě poté, co se účastnice nedohodly na výši slevy odpovídající zjištěné vadě. Proto není žalované jasné, proč žalobkyně musela pro ukončení nájemní smlouvy vyhledat právní pomoc advokáta, když žalovaná netrvala na tom, že by měla nájemní smlouva zůstat v platnosti, což žalobkyně ani netvrdila, a žalovaná pro zastoupení advokátem neměla žádný důvod. Proto žádný z těchto nákladů žalobkyně nepovažuje žalovaná za škodu, když navíc namítá, že vada, pro kterou žalovaná odstoupila od nájemní smlouvy a obě účastnice od budoucí kupní smlouvy, mohla být při běžné prohlídce zjistitelná, když navíc žalobkyně chtěla nemovitost zakoupit i po zjištění této vady, ale účastnice se neshodly na přiměřené slevě z kupní ceny.

10. Dokazování soudu I. stupně týkající se věci samé tak, jak je uvedeno v odůvodnění napadeného rozsudku, doplnil odvolací soud jen ohledně platby žalobkyně advokátu , tituly před jménem, , jméno FO, , neboť z této skutečnosti soud I. stupně vyšel, aniž byla prokázána, když se spokojil pouze s tím, že částka 5 400 Kč za právní služby byla tímto advokátem žalobkyni vyúčtována. Z potvrzení , právnická osoba, . o platbě z , datum, předloženého žalobkyní odvolací soud zjistil, že toho dne byla částka 5 400 Kč na bankovní účet č. , č. účtu, vedený na jméno , jméno FO, zaúčtována, což koresponduje s dokazováním soudu I. stupně o vyúčtování právě této částky žalobkyni tímto advokátem.

11. Jinak je dokazování soudu I. stupně o právních jednáních účastnic souvisejících s jejich smlouvou o budoucí kupní smlouvě a nájemní smlouvě i jejich ukončení správně provedené i zhodnocené, z nich vyplývající skutkové závěry soudu I. stupně jsou správné, odvolací soud se s nimi ztotožňuje a pro stručnost odkazuje s odůvodněním jejich správnosti na dostatečné odůvodnění napadeného rozsudku v příslušné části. Pokud však jde o právní závěry soudu I. stupně vztahující se k nárokům žalobkyně na náhradu škody v částkách 14 500 Kč za stěhování z , adresa, a 5 400 Kč za právní služby advokáta , tituly před jménem, , jméno FO, , ztotožňuje se s nimi odvolací soud jen zčásti.

12. Podle § 2201 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Podle § 2205 písm. a) o. z. nájemní smlouva pronajímatele zavazuje přenechat věc nájemci tak, aby ji mohl užívat k ujednanému nebo obvyklému účelu. Podle § 2236 odst. 1 o. z. bytem se rozumí místnost nebo soubor místností, které jsou částí domu, tvoří obytný prostor a jsou určeny a užívány k účelu bydlení. Podle § 2236 odst. 3 o. z. je-li k zajištění bytových potřeb nájemce pronajat dům, použijí se ustanovení o nájmu bytu přiměřeně.

13. Podle § 2910 o. z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Podle § 2951 odst. 1 o. z. škoda se nahrazuje uvedením do předešlého stavu; není-li to dobře možné, hradí se škoda v penězích. Podle § 2952 o. z. se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk).

14. Nejprve je nutno uvést, že není důvodná odvolací námitka žalované, že zjištěná vada předmětného domu nebránila užívání domu k bydlení, pro které byl nájemní vztah sjednán. Tuto okolnost, která byla současně důvodem i k vypovězení nájemní smlouvy, žalovaná v řízení před soudem I. stupně nerozporovala a z provedených důkazů, především ze svědeckých výpovědí , jméno FO, , , jméno FO, a nepřímo i , jméno FO, a , jméno FO, , tato vada tak, jak byla tvrzena žalobkyní, vyplývá. Odvolací se přitom ztotožňuje s právním závěrem soudu I. stupně, že tato vada řádnému bydlení v předmětném domě (ve smyslu výše uvedených zákonných ustanovení) bránila, což koresponduje s tím, že obě účastnice ve vztahu k budoucí kupní smlouvě souhlasily s nutností oprav domu k jeho uvedení do stavu umožňujícího řádné bydlení, přičemž nákladnost takových úprav měla být důvodem přiměřené slevy z kupní ceny, o níž účastnice jednaly ale nakonec se na ní nedohodly.

15. Důvodná je však odvolací námitka žalované ve vztahu k žalobnímu požadavku na zaplacení částky 14 500 Kč jako nákladu přestěhování žalobkyně z jejího bývalého bydliště v , Anonymizováno, do předmětného domu v , adresa, . Podmínkou vzniku povinnosti k náhradě škody, tedy toho, co poškozenému ušlo, je příčinná souvislost mezi majetkovou újmou poškozeného a porušením povinnosti škůdce, zde tedy mezi nákladem žalobkyně na přestěhování z , adresa, a předáním předmětného domu žalobkyni ve stavu neumožňujícím řádné bydlení. Žalobkyně vynaložila náklad na stěhování v situaci založené smluvními ujednáními účastnic, dle nichž měla tento dům nabýt v budoucnu do vlastnictví a do vyřízení náležitostí nutných ke koupi v něm prozatímně bydlet na základě nájemní smlouvy. To sice bylo zmařeno následným zjištěným o nezpůsobilosti domu k řádnému bydlení, nicméně poté žalobkyně projevila i přes zjištěnou vadu zájem o budoucí koupi domu a souhlasila s jednáním o přiměřené slevě z kupní ceny, byť v době těchto jednání neužívala dům k původně sjednanému bydlení, ale pouze k uskladnění věcí, které si v rámci přestěhování do domu přivezla.

16. Důvodem, proč až poté účastnice ukončily oba své smluvní vztahy, nájemní vztah jednostrannou výpovědí žalobkyně akceptovanou žalovanou a závazek k budoucí kupní smlouvě dohodou obou účastnic o jeho zrušení, však bylo to, že účastnice nakonec nedospěly k dohodě o přiměřené výši slevy z kupní ceny. Za těchto okolností nelze náklad na přestěhování žalobkyně do předmětného domu z jejího bývalého bydliště hodnotit jako škodu vzniklou v příčinné souvislosti s porušením výše uvedené povinnosti žalované, neboť jde o náklad související s následným jednáním žalobkyně, jímž po přestěhování svých věcí do domu vyjádřila ochotu jej i tak koupit a jednat o slevě z kupní ceny. Na to již nemá vliv, že poté, co se účastnice nakonec nedohodly, se tento náklad pro žalobkyni stal „marným“, což příčinnou souvislost s touto majetkovou újmou žalobkyně již nezakládá.

17. Odvolací námitka žalované proti závěru soudu I. stupně, že náklady žalobkyně na právní služby advokáta k ukončení nájemního vztahu jsou škodou v příčinné souvislosti s uvedeným porušením povinnosti žalované, je důvodná jen zčásti. Odvolací soud se ztotožňuje s tím základním právním závěrem soudu I. stupně, že žalobkyně ve snaze o jednoznačné a zákonné ukončení nájemního vztahu účastnic důvodně využila pro potřebné právní jednání odbornou právní pomoc, což platí i přesto, že obě účastnice byly se zánikem svých smluvních vztahů ztotožněny. Pokud k ukončení jejich vztahu ze smlouvy o budoucí kupní smlouvě došlo prostřednictvím realitní kanceláře k tomu odborně způsobilé, s níž obě účastnice předtím uzavřely rezervační smlouvu, nevylučuje to obavu žalobkyně, aby ke skončení nájemního vztahu založeného jen mezi účastnicemi došlo zákonným a právně nezpochybnitelným způsobem, kvůli níž využila odbornou právní službu advokáta.

18. Pokud však jde o výši tohoto nákladu, tedy majetkové újmy žalobkyně, vyplývá z dokazování soudu I. stupně, že částka 5 400 Kč, jejíž zaplacení bylo prokázáno v odvolacím řízení, byla uvedeným advokátem vyúčtována žalobkyni nejen za převzetí zastoupení a předmětné odstoupení od nájemní smlouvy podáním z , datum, , ale také za „předžalobní výzvu“ z , datum, na zaplacení částek 10 608 Kč a 1 406 Kč za energie dodané do předmětného domu, které byly dodavatelem , právnická osoba, . vyúčtovány žalobkyni , ta jejich zaplacení odmítá a vyzývá žalovanou, aby fakturované částky zaplatila přímo uvedené společnosti či zaslala částky žalobkyni na její bankovní účet. Tento úkon sice souvisí s ukončením nájemního vztahu, pro které žalobkyně tohoto advokáta zmocnila, ale jde o skutkově jiný nárok, což je zjevné už z toho, že ve vztahu k němu jde o předžalobní výzvu, v níž se poukazuje na možnost zahájení soudního řízení o tomto nároku.

19. Pro hodnocení tohoto úkonu právní služby, tedy tohoto nákladu žalobkyně jako škody vzniklé jí v příčinné souvislosti s porušením povinnosti žalované předat žalobkyni předmětný dům ve stavu umožňujícím řádné bydlení je významné, zda k uspokojení tohoto požadavku žalobkyně ze strany žalované došlo, neboť v takovém případě by podle odvolacího soudu bylo důvodné takový náklad hodnotit jako související s definitivním ukončením nájemního vztahu, ale v opačném případě jde ve vztahu ke zde uplatněnému nároku o úkon neúčelný, respektive související s jinou pohledávkou, k níž tato (marná) předžalobní výzva přísluší.

20. Soud I. stupně tuto skutečnost nezjistil a nepoučil účastnice o jejich povinnosti tvrzení, v důsledku čehož nenastaly ve vztahu ke zjištění této skutečnosti procesní účinky koncentrace řízení a odvolací soud vyzval obě účastnice k doplnění tvrzení o této pohledávce, respektive o úspěšnosti této výzvy. Žalovaná uvedla, že výzvu žalobkyně odmítla a advokátu , tituly před jménem, , jméno FO, to sdělila, že ten na to již nijak nereagoval a ani žádnou žalobu na zaplacení této pohledávky proti žalované nepodal. žalobkyně uvedla, že nakonec tuto pohledávku , právnická osoba, . zaplatila z účtu svého manžela a že žalovaná ji nezaplatila ani této společnosti ani žalobkyni. Proto náklad žalobkyně na právní službu advokáta , tituly před jménem, , jméno FO, poskytnutou jí tímto úkonem není škodou žalobkyně ve shora uvedené příčinné souvislosti, kterou by jí měla žalovaná hradit.

21. Takovou škodou však je z výše uvedeného důvodu náklad na odměnu advokáta za dva úkony právní služby, a to převzetí zastoupení a odstoupení od nájemní smlouvy, po 1 500 Kč (§ 9 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), k čemuž příslušejí dvě paušální částky hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 1 a 4 téže vyhlášky), celkem tedy 3 600 Kč.

22. Ze všech uvedených důvodů je tedy části žaloba žalobkyně důvodná jen ohledně částky 3 600 Kč za právní službu poskytnutou jí advokátem k ukončení nájemního vztahu, ale v celém zbývajícím zde napadeném rozsahu, a to v částce 1 800 Kč za třetí výše uvedený úkon právní služby advokáta žalobkyně , tituly před jménem, , jméno FO, a v částce 14 500 Kč za stěhování žalobkyně z , adresa, žaloba důvodná není, neboť tyto částky nejsou majetkovou újmou žalobkyně vzniklou jí v příčinné souvislosti s výše uvedeným porušením povinnosti žalované.

23. Ve vztahu k částce 3 600 Kč je žaloba důvodná i ohledně požadovaného 15 % úroku z prodlení z této částky, a to z důvodů, které jsou v odůvodnění napadeného rozsudku správně uvedeny, byť tam ve vztahu ke všem soudem I. stupně přiznaným částkám.

24. Proto odvolací soud potvrdil (§ 219 o. s. ř.) rozsudek soudu I. stupně v napadeném výroku I pouze v části o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 3 600 Kč s 15 % úrokem z prodlení od , datum, do zaplacení a ve zbývající napadené části jej změnil (§ 220 o. s. ř.) tak, že žalobu zamítl.

25. V důsledku této změny rozsudku soudu I. stupně ve věci samé byl odvolací soud nucen rozhodnout o nákladech řízení před soudy obou stupňů (§ 224 odst. 2 o. s. ř.), a to podle nově založeného částečného úspěchu účastnic v řízení (§ 142 odst. 2 a § 224 odst. 1 o. s. ř.), v němž byla podle konečného výsledku převážně úspěšná žalovaná.

26. Té vznikly v řízení před soudem I. stupně náklady za cesty k jednáním soudu I. stupně , datum, a , datum, , které vyúčtovala v obou případech z , Anonymizováno, města , Anonymizováno, , neboť v , Anonymizováno, podle svého tvrzení trvale žije. Na výzvu odvolacího soudu k prokázání této skutečnosti předložila žalovaná potvrzení o zakoupení domu na adrese , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , jméno FO, 2, z nějž vyplývá, že je na této adrese vlastnicí nově zakoupeného domu, a dále vlakové jízdenky a letenky o nákladech cest k oběma jednáním soudu I. stupně. Z nich vyplývá, že , datum, , tedy den před prvním jednáním, cestovala žalobkyně z , Anonymizováno, do , jméno FO, a z , jméno FO, do , Anonymizováno, vlakem a poté z , Anonymizováno, do , Anonymizováno, letecky, za což vynaložila dle jízdenek a letenky 33,20 EUR, a že , datum, , tedy den po prvním jednání cestovala nazpátek z , Anonymizováno, do , Anonymizováno, letecky a z , Anonymizováno, do , Anonymizováno, vlakem, za což vynaložila dle letenky a vlakové jízdenky 102,90 EUR, celkem k jednání soudu I. stupně v říjnu 2023 tedy 136,11 EUR. Žalobkyně doložila, že , datum, , tedy dva dny před druhým jednáním, cestovala z , Anonymizováno, do , Anonymizováno, vlakem a z , Anonymizováno, do , Anonymizováno, letecky, za což vynaložila dle vlakové jízdenky a letenky 94,80 EUR, a že , datum, , tedy dva dny po druhém jednání, cestovala zpět z , Anonymizováno, do , Anonymizováno, letecky a z , Anonymizováno, do , Anonymizováno, vlakem, za což vynaložila dle letenky (ve vztahu k jedné osobě) a vlakové jízdenky 99,58 EUR. Při přepočtu směnného kurzu Kč/EUR vyhlašovaného , Anonymizováno, činí cestovné žalované k soudnímu jednání v říjnu 2023 (24,586 Kč) částku 3 346,40 Kč a k soudnímu jednání v prosinci 2023 (24,483 Kč) částku 4 759 Kč, tedy celkem 8 105,40 Kč.

27. V odvolacím řízení pak vznikly žalované náklady se zaplaceným soudním poplatkem za odvolání 1 000 Kč a za zastoupení advokátkou, která pro ni učinila čtyři úkony právní služby, a to převzetí zastoupení, doplnění odvolání žalované (původně podané ještě bez právního zastoupení) a účast na dvou jednáních odvolacího soudu. Pokud zástupkyně žalované požadovala odměnu i za podání, jímž vyúčtovala náklady řízení a učinila písemný závěrečný návrh, na nějž pak odkázala na soudním jednání, nejde o úkon právní služby podle § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za který by příslušela odměna. Ve vztahu k předmětu odvolacího řízení tvořeného částkou 19 900 Kč (bez příslušenství) činí odměna za každý úkon právní služby 1 900 Kč (§ 7 uvedené vyhlášky), celkem tedy 7 600 Kč, k čemuž přísluší paušální částky náhrad hotových výdajů, a to k prvním dvěma úkonům po 300 Kč (§ 13 odst. 1 a 4 citované vyhlášky ve znění účinném do , datum, ) a ke druhým dvěma úkonům po 450 Kč (totéž ustanovení citované vyhlášky ve znění účinném od , datum, ). Proto odměna a náhrada hotových výdajů advokátky žalované činí 9 100 Kč (7 600 + 300 + 900). K tomu přísluší náhrada daně z přidané hodnoty, jíž je advokátka žalované plátkyní (§ 137 odst. 3 písm. a/ o. s. ř.) v zákonné sazbě 21 %, tedy 1 911 Kč, což vše celkem činí 11 011 Kč.

28. Dále zástupkyně žalované účtovala náhradu cestovného k jednáním odvolacího soudu, což činí u první cesty 1 153 Kč (prokázaná spotřeba 6,2 l na 100 km, stanovená cena motorové nafty 34,70 Kč za l litr a zákonná sazba za použití vlastního vozidla 5,80 Kč za 1 km) a u druhé cesty, k níž použila jiné vozidlo, 1 081 Kč (prokázaná spotřeba 4,63 l na 100 km, stanovená cena benzínu 35,80 Kč za l litr a zákonná sazba za použití vlastního vozidla 5,80 Kč za 1 km), pro každé jednání za 145 km cesty z , adresa, a zpět. Pokud žalobkyně požadovala náhrady za tyto cesty vždy za 150 km (2 x 75 km), není tento požadavek důvodný, neboť z veřejně dostupných zdrojů (, právnická osoba, i , Anonymizováno, , Anonymizováno, ) shodně vyplývá, že ze sídla advokátky žalované v , adresa, do sídla odvolacího soudu v , Anonymizováno, představuje jedna cesta 72,5 km, tedy dvě cesty 145 km. Dle odvolacího soudu není důvodný ani požadavek na náhradu daně z přidané hodnoty z těchto cestovních náhrad, neboť tato náhrada je již zahrnuta jak v stanovené ceně pohonných hmot, tak v sazbě náhrady za použití vlastního vozidla. Důvodně zástupkyně žalované účtuje náhradu za ztrátu času stráveného těmito cestami, a to pro každou cestu za čtyři půlhodiny po 150 Kč (§ 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 citované vyhlášky, ve znění účinném od , datum, ), tedy 600 Kč ke každému ze dvou jednání odvolacího soudu, celkem 1 200 Kč, což s náhradou daně z přidané hodnoty, na níž má zástupkyně žalované právo z výše uvedeného důvodu, činí 1 452 Kč.

29. Celkové náklady žalované v odvolacím řízení proto činí částku 15 047 Kč (1 000 + 11 011 + 1 153 + 1 081 + 1 452).

30. V řízení před soudem I. stupně je nutno zohlednit částečný úspěch žalované ve vtahu k celé částce, která byla jeho předmětem, tedy 49 100 Kč, což při konečném zamítnutí žaloby v částce 37 500 Kč činí úspěch žalované 91,25 %, proti částečnému úspěchu žalobkyně 8,75 %, proto má žalovaná právo na náhradu nákladů řízení vzniklých před soudem I. stupně v rozdílové části 82,5 %, což z výše uvedené částky těchto nákladů 8 105,40 Kč činí 6 685 Kč. Předmětem odvolacího řízení pak bylo již jen zaplacení odvoláním napadené částky 19 900 Kč, z čehož úspěch žalované při zamítnutí žaloby v další částce 16 300 Kč činí 81,9 % oproti částečnému úspěchu žalobkyně 18,1 %, proto má žalovaná právo na náhradu nákladů odvolacího řízení v rozdílové části 63,8 %, což z částky těchto nákladů 15 047 Kč činí 9 600 Kč.

31. Z těchto důvodů odvolací soud zavázal žalobkyni zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 16 285 Kč (6 685 + 9 600), a to k rukám její právní zástupkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).