15 Co 100/2024

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Libora Daňhela a soudců Mgr. Jiřího Vašíčka a Mgr. Hany Slané ve věci žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátkou Mgr. Lucií Dufkovou sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 , 779 00 Olomouc proti žalovaným:

1. Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 Adresa zainteresované osoby 1/0 2. Jméno zainteresované osoby 2/0 Datum narození zainteresované osoby 2/0 Adresa zainteresované osoby 1/0 oba zastoupeni advokátkou Mgr. Ing. Jaroslavou Maňákovou sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 2/0 , 695 01 Hodonín o vyklizení nemovitostí, o odvolání žalovaných proti rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 16. 1. 2024, č. j. 13 C 202/2023-62 I. Rozsudek soudu I. stupně se v napadeném výroku I. potvrzuje.II. Ve výroku II. o nákladech řízení se rozsudek soudu I. stupně mění tak, že žalovaní 1 a 2 jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobci na nákladech řízení částku 16 365,81 Kč do jednoho měsíce od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobce Mgr. Lucie Dufkové.III. Žalovaní 1 a 2 jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobci na nákladech odvolacího řízení částku 6 300,68 Kč do jednoho měsíce od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobce Mgr. Lucie Dufkové.

1. Okresní soud v Hodoníně rozsudkem ze dne 16. 1. 2024 č. j. 13 C 202/2023 – 62 vyhověl žalobě a zavázal žalované vyklidit nemovité věci nacházející se v obci , adresa, , katastrálním území , adresa, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , a to pozemek parc. číslo , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba rodinného domu č.p. , Anonymizováno, a pozemek parc. číslo , Anonymizováno, , a to do 2 měsíců od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.) a uložil žalovaným zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 16 719,83 Kč k rukám zástupkyně žalobce Mgr. Lucie Dufkové, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku (výrok II).

2. Žalovaní podali proti rozsudku odvolání s tím, že soud I. stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dle žalovaných není soud I. stupně oprávněn čerpat při svém rozhodování z odůvodnění , podezřelý výraz, rozsudku ani z rozsudku Okresního soudu v Hodoníně č. j. , Anonymizováno, , neboť v těchto řízeních nebyla předmětem věci existence nájemní smlouvy. Dále poukazovali na skutečnost, že soud je vázán výrokem, nikoliv odůvodněním , podezřelý výraz, rozsudku. Sjednání výše nájemného není podstatnou náležitostí nájemní smlouvy. Dle žalovaných je zjevné, že obě strany měly zájem na uzavření nájemní smlouvy, avšak nebyly schopny dosáhnout dohody ohledně výše nájemného. Nedošlo tedy k podpisu písemné verze nájemní smlouvy, to ovšem nevylučuje uzavření ústní nájemní smlouvy, nájemné je pak stanoveno v obvyklé výši. Žalovaní mají za to, že obvyklé nájemné a energie žalobci platili. Soud I. stupně se dle žalovaných nevypořádal řádně s námitkou rozporu s dobrými mravy. Žalovaní navrhovali, aby soud odepřel ochranu výkonu vlastnického práva a poskytnul ochranu žalovaným, kteří sice nemovitosti užívají bez právního důvodu, ale na jejich straně jsou takové výjimečné okolnosti, že je na místě, aby nemovitosti užívali i nadále. Žalovaní v odvolaní opakují argumentaci ohledně skutečnosti, že se do vzniklé situace nedostali vlastním přičiněním, snažili se dlouhodobě zaplatit všechny dluhy po zemřelém panu , jméno FO, , v rámci převzatých dluhů uhradili více než byla hodnota dědictví. Žalovaní v nemovitostech prožili většinu svého života, nemají se kam přestěhovat. Žalobce je majetný, nepotřebuje nemovitosti pro své bydlení. Žalovaní navrhli odvolacímu soudu, aby rozsudek soudu I. stupně zrušil a vrátil věc soudu I. stupně k novému projednání.

3. K odvolání žalovaných se v podání ze dne 11. 4. 2024 vyjádřil prostřednictvím své zástupkyně žalobce. Žalobce považoval rozsudek soudu I. stupně za věcně správný a navrhoval jeho potvrzení. K odvolání žalovaných uvedl, že je nedůvodné a obstrukční. Tvrzení žalovaných o uzavření nájemní smlouvy jsou nepravdivá, k uzavření nájemní smlouvy nedošlo a dojít nemohlo, pokud nedošlo ke konsensu ohledně výše nájemného. Soud I. stupně správně reflektoval, že existencí údajné nájemní smlouvy se žalovaní nebránili ani v , podezřelý výraz, řízení, ani ve sporu o vydání bezdůvodného obohacení. Též na žádnou z předložených předžalobních výzev nebylo ze strany žalovaných reagováno s tím, že k nemovitostem mají sjednáno nájemní právo. U soudu I. stupně žalovaní po poučení dle § 118a o.s.ř. neoznačili důkazy k prokázání tvrzeni o uzavření nájemní smlouvy. Soud I. stupně spolehlivě zjistil rozhodné skutečnosti a žalobě oprávněně vyhověl. Dále žalobce poukázal na skutečnost, že žalovaní navzdory odsuzujícímu rozsudku zasahují do vlastnického práva žalobce zcela fatálním způsobem, když vědomě a úmyslně poškozují vlastnické právo žalobce k dotčeným nemovitostem a po řadu let mu brání v jejich užívání. Žalovaní měli řadu let, aby si zajistili jiné bydlení, kdy jim muselo být zřejmé, že stávající protiprávní stav je neudržitelný. Pokud na zajištění nového bydlení rezignovali, nelze přičítat k tíži žalobce, že se nebudou mít, kam přestěhovat.

4. Poté, co odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání bylo podáno oprávněnými osobami (ust. § 201 o.s.ř.), ve lhůtě (ust. § 204 o.s.ř.), a proti rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (ust. § 201 o.s.ř., ust. § 202a contrario o.s.ř.), přezkoumal rozhodnutí soudu I. stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, přičemž dospěl k závěru, že odvolání žalovaných není důvodné.

5. Jak vyplývá z obsahu spisu, žalobce se podanou žalobou domáhal vyklizení nemovitých věcí nacházejících se v katastrálním území , adresa, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , a to pozemku parc. číslo , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba rodinného domu č.p. , Anonymizováno, a pozemku parc. číslo , Anonymizováno, (dále také jen nemovitosti). Žalobce nemovitosti, které dříve patřily žalovaným, nabyl v roce 2017 v dražbě a žalovaní, kteří nemovitosti stále užívají, je ani přes výzvu nevyklidili, a to přesto, že byli rozsudkem Okresního soudu v , adresa, uznáni vinnými z přečinu neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru.

6. Žalovaní s žalobou nesouhlasili Uvedli, že mezi nimi a žalobcem došlo k uzavření nájemní smlouvy, poukázali na to, že nájemní právo vykonávají po dobu více než tří let (minimálně od roku 2017), pravidelně hradí nájemné ve výši 7 000 Kč měsíčně a úhrady za energie. U jednání doplnili, že k uzavření nájemní smlouvy došlo den poté, co žalobce nemovitosti nabyl. Zároveň připustili, že k dohodě o výši nájemného nedošlo. Namítli též, že žaloba je v rozporu s dobrými mravy, neboť na pohledávku žalobce bylo v dědickém řízení zaplaceno více, než kolik pohledávka činila.

7. Soud I. stupně žalobě zcela vyhověl, když dospěl k závěru, že v řízení bylo prokázáno vlastnické právo žalobce k nemovitostem a skutečnost, že žalovaní od doby, kdy žalobce nabyl vlastnické právo k nemovitostem, nemovitosti užívají bez právního důvodu. Dle soudu I. stupně se žalovaným nepodařilo v řízení prokázat existenci tvrzené nájemní smlouvy, naopak z odůvodnění předložených trestních rozhodnutí je zřejmé, že k uzavření nájemní smlouvy ve skutečnosti nikdy nedošlo, neboť strany sice o jejím uzavření jednaly, avšak nedosáhly shody ohledně výše nájemného. K tomuto závěru dospěl i samotný , podezřelý výraz, soud, který žalované uznal vinnými přečinem neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru. Skutečnost, že žalovaní žalobci za užívání nemovitostí následně platili, existenci nájemní smlouvy nezakládá, naopak z rozsudku Okresního soudu v Hodoníně č. j. , Anonymizováno, je zřejmé, že se tak dělo za účelem vyrovnání závazků žalovaných z titulu bezdůvodného obohacení. K námitce žalovaných o rozporu s dobrými mravy soud I. stupně uvedl, že v tomto řízení nelze přezkoumávat či jiným způsobem revidovat výsledek řízení o výkonu rozhodnutí, v němž žalobce nemovitosti nabyl. Pokud měli žalovaní pochybnosti o oprávněnosti či výši pohledávky, prostorem k jejich řešení bylo zmíněné vykonávací řízení. Soud tedy dospěl k závěru, že žalovaní nemovitosti užívají bez právního titulu a neprávem zasahují do vlastnického práva žalobce a zavázal je nemovitosti vyklidit s ohledem na vysoký věk žalované ve lhůtě dvou měsíců od právní moci rozsudku.

8. Odvolací soud po přezkoumání rozhodnutí soudu I. stupně i řízení, které mu předcházelo, dospěl k závěru, že soud I. stupně na základě provedeného dokazování učinil dostatečná skutková zjištění a jeho skutkové závěry považuje odvolací soud za správné.

9. Podle § 1040 odst. 1 zákona č. 89/2014 Sb. občanského zákoníku (dále jen občanského zákoníku) platí, že kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Podle § 8 občanského zákoníku zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

10. V průběhu celého řízení nebylo mezi účastníky sporu o tom, že žalobce je vlastníkem nemovitých věcí a je tudíž aktivně hmotně-právně legitimován k podání žaloby na vyklizení proti žalovaným, kteří nemovitosti žalobce dlouhodobě užívají bez právního důvodu. Žalobce podanou žalobou v souladu s § 1040 občanského zákoníku realizuje ochranu svého vlastnického práva.

11. Odvolací námitku žalovaných spočívající v tvrzení o existenci nájemního vztahu mezi účastníky shledal odvolací soud nedůvodnou. Tvrzení o uzavření nájemní smlouvy uplatnili žalovaní již v řízení před soudem I. stupně. Vzhledem k tomu, že žalobce od počátku tvrzení žalovaných o uzavření nájemní smlouvy popíral, postupoval soud I. stupně zcela správně, když žalované poučil podle § 118a odst. 3 o.s.ř., vyzval je k označení důkazů k tomuto tvrzení a poučil je také o následcích nesplnění této povinnosti. Za situace, kdy žalovaní neoznačili k prokázání svých tvrzení žádné důkazy, nebylo jejich tvrzení o uzavření nájemní smlouvy prokázáno a jsou nuceni nést důsledky v podobě nepříznivého rozhodnutí. Pro doplnění odvolací soud uvádí, že žalovaní neoznačili žádné důkazy ani k prokázání shodné vůle účastníků uzavřít nájemní smlouvu, ve které by si dohodli úplatnost, byť by se nedohodli na konkrétní výši nájemného. Lze tedy shodně se soudem I. stupně konstatovat, že žalovaní užívají nemovitosti žalobce bez právního důvodu. Tento závěr podporují též závěry rozsudku Okresního soudu v Hodoníně sp. zn. , Anonymizováno, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně sp. zn. , Anonymizováno, a rozsudku Okresního soudu v Hodoníně sp. zn. , Anonymizováno, .

12. Při posuzování otázky rozporu výkonu práva žalobce s dobrými mravy nelze ztratit ze zřetele, že žalovaní od okamžiku, kdy se stal žalobce vlastníkem nemovitostí, to je od roku 2017, užívají nemovitosti bez právního důvodu a nikdy jim za uvedenou dobu nesvědčil žádný právní titul, na základě, kterého by je byli oprávněni užívat. Jedná se o dlouhé období, v průběhu, kterého si žalovaní nezajistili možnost jiného bydlení, a tento jejich problém nelze v konečném důsledku přesouvat na žalobce. Uplatnění nároku žalobce na vyklizení žalovaných z jeho vlastní nemovitosti tedy není rozporné s dobrými mravy a nejde o zneužití práva, které by nepožívalo právní ochrany.

13. Není ani důvodné přenášet na žalobce důsledky vyplývající pro žalované z převzetí předluženého dědictví po zůstaviteli , jméno FO, . Odvolací soud souhlasí se soudem I. stupně, že v tomto řízení nelze zohlednit případné nároky žalovaných, které řádně neuplatnili v řízení vykonávacím. Z tvrzení žalovaných nevyplývají a v řízení nebyly zjištěny žádné skutečnosti, které by zakládaly důvod pro zamítnutí žaloby.

14. Proto odvolací soud dospěl k závěru, že rozhodnutí soudu I. stupně v napadeném výroku I. jeho rozsudku je věcně správné, a proto je dle § 219 o.s.ř. potvrdil.

15. Odvolací soud podle § 220 odst. 1 o.s.ř. změnil závislý výrok II. rozsudku o náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně, neboť při jeho přezkumu dospěl k jiné výši nákladů procesně úspěšného žalobce než soud I. stupně, a to v částce 16 365,81 Kč. Tato částka sestává z částky 5 000 Kč za zaplacený soudní poplatek, částky 6 000 Kč odměny advokáta za 4 úkony právní služby (převzetí zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby, účast u jednání dne 16. 1. 2024) po 1 500 Kč za úkon podle § 11 odst. 1, § 9 odst. 1, § 7 bod 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále „vyhláška“), částky 1 200 Kč za 4 režijní paušály hotových výdajů advokáta podle § 13 odst. 1, 3 vyhlášky po 300 Kč ke každému úkonu, částky 1 685,81 Kč za cestovné osobním vozidlem ze sídla advokátní kanceláře v Olomouci do Hodonína a zpět dne 16. 1. 2024 (za 220 km při doložení spotřeby pohonných hmot, jejich stanovené ceně a paušální sazbě náhrady za používání vlastního vozidla), částky 800 Kč jako náhrady za čas promeškaný cestou k jednání za 8 půlhodin po 100 Kč dle § 14 vyhlášky a částky 1 680 Kč jako náhrady 21 % DPH, jíž je advokát žalobce plátcem. Pokud se týká DPH, její náhrada byla přiznána zástupci žalobce z odměny za právní zastoupení, náhrady hotových výdajů a náhrady za ztrátu času, nikoli i z cestovného, neboť náhrada za cenu pohonných hmot a amortizaci ceny automobilu již v sobě náhradu DPH zahrnují.

16. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn § 224 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř. V odvolacím řízení byl žalobce zcela procesně úspěšný, náleží mu tedy plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení v celkové výši 6 300,68 Kč. Tato částka sestává z částky 3 000 Kč odměny advokáta za 2 úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast u jednání dne 20. 8. 2024) po 1.500 Kč za úkon podle § 11 odst. 1, § 9 odst. 1, § 7 bod 4 vyhlášky, částky 600 Kč za 2 režijní paušály hotových výdajů advokáta podle § 13 odst. 1, 3 vyhlášky po 300 Kč ke každému úkonu, částky 1 218,68 Kč cestovné osobním vozidlem ze sídla advokátní kanceláře v Olomouci do Brna a zpět dne 20. 8. 2024 (za 166 km při doložení spotřeby pohonných hmot, jejich stanovené ceně a paušální sazbě náhrady za používání vlastního vozidla), částky 600 Kč jako náhrady za čas promeškaný cestou k jednání za 6 půlhodin po 100 Kč dle § 14 vyhlášky za náhradu za promeškaný čas za 6 půlhodin po 100 Kč dle § 14 vyhlášky a částky 882 Kč jako náhrady 21 % DPH, jíž je advokát žalobce plátcem. Pokud se týká přiznání DPH, ta byla přiznána zástupci žalobce jen z těch částek a těch důvodů, jak je uvedeno výše pro náklady řízení před soudem I. stupně17. Odvolací soud shodně se soudem I. stupně s ohledem na věk žalované 1 stanovil žalovaným delší lhůtu k vyklizení nemovitostí oproti zákonné patnáctidenní lhůtě i delší lhůtu k zaplacení náhrady nákladů řízení oproti zákonné třídenní lhůtě (§ 160 o. s. ř.), když obě takto stanovené lhůty jsou s přihlédnutím k době, která uplynula od vydání napadeného rozhodnutí soudu I. stupně, zcela dostatečné k tomu, aby oba žalovaní slnili povinnosti uložené soudním rozhodnutím řádně a včas.