13 C 202/2023

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Podveskou ve věci žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky A sídlem Adresa advokátky A proti žalovaným:

1. Jméno žalované A, narozená Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A 2. Jméno žalované B, narozený Datum narození žalované B bytem Adresa žalované A oba zastoupeni advokátkou Jméno advokátky B sídlem Adresa advokátky B, Anonymizováno o vyklizení nemovitosti I. Žalovaní jsou povinni vyklidit nemovité věci nacházející se v obci adresa, katastrálním území adresa, a to pozemek parc. číslo hodnota, jehož součástí je stavba rodinného domu č.p. Anonymizováno a pozemek parc. číslo hodnota, a to do 2 měsíců od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 16 719,83 Kč k rukám zástupkyně žalobce Jméno advokátky A, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se domáhal vyklizení nemovitých věcí nacházejících se v katastrálním území adresa, a to pozemku parc. číslo hodnota, jehož součástí je stavba rodinného domu č.p. Anonymizováno a pozemku parc. číslo hodnota (dále také jen „nemovitosti“). Žalobce uvedl, že nemovitosti, které dříve patřily žalovaným, nabyl v roce 2017 v dražbě a žalovaní, kteří nemovitosti stále užívají, je ani přes výzvu nevyklidili, a to přesto, že byli rozsudkem zdejšího soudu uznání vinnými z přečinu neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru.

2. Žalovaní na svou obranu uvedli, že mezi nimi a žalobcem došlo k uzavření nájemní smlouvy. Poukázali na to, že nájemní právo vykonávají po dobu více než tří let (minimálně od roku 2017), pravidelně hradí nájemné ve výši 7 000 Kč měsíčně a úhrady za energie. U jednání doplnili, že k uzavření nájemní smlouvy došlo den poté, co žalobce nemovitosti nabyl. Zároveň připustili, že k dohodě o výši nájemného nedošlo. Namítli též, že žaloba je v rozporu s dobrými mravy, neboť na pohledávku žalobce bylo v dědickém řízení zaplaceno více, než kolik pohledávka činila.

3. Ohledně nabytí vlastnictví žalobce bylo zjištěno, že se tak stalo usnesením zdejšího soudu č. j. spisová značka ze dne 27. 7. 2017, kterým byl žalobci udělen příklep. Z usnesení je patrné, že žalobce v exekučním řízení vystupoval jako oprávněný, žalovaní jako povinní, kteří do řízení vstoupili na místo zesnulého manžela žalované. Žalovaní usnesení o příklepu sice napadli odvoláním, nicméně nebyli úspěšní a rozhodnutí soudu prvního stupně bylo usnesením Krajského soudu v Brně č. j. spisová značka ze dne 10. 11. 2017 potvrzeno. Skutečnost, že je žalobce vlastníkem nemovitostí vyplývá též z výpisu z katastru nemovitostí.

4. Z rozsudku zdejšího soudu č. j. spisová značka ze dne 10. 3. 2020 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně č. j. spisová značka ze dne 7. 7. 2020 bylo zjištěno, že žalovaní byli uznáni vinnými přečinem neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru, a to za období nejméně od 26. 8. 2018. Z odůvodnění prvostupňového rozsudku vyplývá, že zesnulý manžel žalované měl dluhy, které žalovaní po jeho smrti chtěli uhradit, nicméně v případě žalobce se jim to nepodařilo. V rozsudku se také uvádí, že žalovaná vypověděla, že „s poškozeným nepodepsali pro ně nevýhodnou nájemní smlouvu“, obdobně vyznívá výpověď žalovaného a též žalobce.

5. Rozsudkem zdejšího soudu č. j. spisová značka ze dne 27. 4. 2021 bylo žalovaným uloženo zaplatit žalobci 246 129 Kč s příslušenstvím jako bezdůvodné obohacení, které jim mělo vzniknout tím, že v období od 27. 7. 2017 do 30. 6. 2020 užívali nemovitosti bez právního důvodu.

6. Žalobce doložil, že žalované vyzýval k vyklizení nemovitostí, a to dopisem ze dne 17. 8. 2020 a znovu též dopisem ze dne 25. 11. 2022.

7. Ochrana vlastnického práva je zakotvena (mimo jiné) v § 1042 občanského zákoníku: „Vlastník se může domáhat ochrany proti každému, kdo neprávem do jeho vlastnického práva zasahuje nebo je ruší jinak než tím, že mu věc zadržuje.“ Mezi stranami v zásadě nebylo sporné vlastnické právo žalobce (to bylo také doloženo výpisem z katastru nemovitostí a usnesením o udělení příklepu), hlavní obrana žalovaných spočívala v tvrzení, že mezi účastníky došlo k uzavření nájemní smlouvy a do vlastnického práva žalobce tak žalovaní nezasahují neprávem, ale právě z titulu tvrzeného nájemního vztahu. Nicméně žalovaným se existenci tvrzené nájemní smlouvy nepodařilo prokázat, naopak z odůvodnění předložených trestních rozhodnutí je zřejmé, že k uzavření nájemní smlouvy ve skutečnosti nikdy nedošlo, neboť ačkoli strany o jejím uzavření jednaly, nedosáhly shody ohledně výše nájemného. Ostatně k tomuto závěru dospěl i samotný trestní soud, který žalované uznal vinnými přečinem neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru a tímto rozhodnutím je ve smyslu § 135 odst. 1 o. s. ř. soud vázán. Skutečnost, že žalovaní žalobci za užívání nemovitostí následně platili, existenci nájemní smlouvy nezakládá (naopak z rozsudku č. j. spisová značka je zřejmé, že se tak dělo za účelem vyrovnání závazků žalovaných z titulu bezdůvodného obohacení). Žalovaní se dovolávali též dobrých mravů, a to v souvislosti s okolnostmi vzniku a uplatnění pohledávky, která byla předmětem vykonávacího řízení, v němž žalobce nemovitosti vydražil. Soud se však domnívá, že v tomto řízení nelze přezkoumávat či jiným způsobem revidovat výsledek řízení o výkonu rozhodnutí, v němž žalobce nemovitosti nabyl. Pokud měli žalovaní pochybnosti o oprávněnosti či výši pohledávky, prostorem k jejich řešení bylo zmíněné vykonávací řízení. Soud tedy dospěl k závěru, že žalovaní nemovitosti užívají bez právního titulu a neprávem zasahují do vlastnického práva žalobce. Zároveň se soud domnívá, že požadavek žalobce na vyklizení nemovitostí nijak nekoliduje s dobrými mravy a žalobě proto vyhověl. Co se týče lhůty k vyklizení, soud zohlednil zejména vysoký věk žalované a namísto patnáctidenní lhůty stanovil žalovaným k vyklizení lhůtu dvou měsíců (což u jednání navrhl samotný žalobce).

8. Žalobce byl v řízení úspěšný a má podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 5 000 Kč a dále z nákladů spojených s tím, že byl v řízení zastoupen advokátkou. Soud postupoval dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Advokátka žalobce v řízení učinila čtyři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, žaloba, účast u jednání). Za každý z těchto úkonů jí podle § 9 odst. 1 ve spojení s § 7 bodem 4. advokátního tarifu náleží odměna ve výši 1 500 Kč. Zároveň za každý z úkonů má podle § 13 advokátního tarifu nárok na paušální náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč a v souvislosti s účastí u jednání má též nárok na náhradu cestovních nákladů za cestu z Anonymizováno do adresa a zpět (celkem 220 kilometrů) uskutečněnou automobilem s doloženou spotřebou pro kombinovaný provoz 5,4 litru na 100 kilometrů. Výše náhrady za tuto cestu při průměrné ceně pohonných hmot 38,20 Kč za litr a sazbě základní náhrady 5,60 Kč za kilometr činí 1 685,81 Kč. Advokátce podle § 14 advokátního tarifu náleží též náhrada za čas promeškaný cestou k jednání a zpět, a to ve výši 100 Kč za každou započatou půlhodinu. Za osm půlhodin tedy činí tato náhrada 800 Kč. Celkem náklady žalobce (včetně náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z odměny a náhrad advokátky) činí 16 719,83 Kč. I při stanovení lhůty ke splnění této povinnosti vzal soud v úvahu současnou nepříznivou životní situaci žalovaných a umožnil jim dlužnou částku uhradit ve lhůtě jednoho měsíce. Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání, a to do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně (Velkomoravská 4, Hodonín 695 46). Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce.