15 CO 101/2022

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Vašíčka a soudců Mgr. Martiny Polákové a Mgr. Pavla Mádra v právní věci žalobkyně: ; jméno příjmení , narozená dne datum bytem adresa zastoupená advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: ; Fakultní nemocnice u sv. jméno v  obec , IČO: osobní údaje žalované sídlem adresa o neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 5. 4. 2022, č. j. 13 C 79/2020-135,

I. Rozsudek soudu I. stupně se v napadeném výroku I. mění tak, že se určuje, že výpověď z pracovního poměru, daná žalobkyni dopisem žalované dne 6. 2. 2020, je neplatná.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení před soudy obou stupňů částku 27 200 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení].

III. Žalovaná je povinna zaplatit České republice na účet Městského soudu v Brně na náhradě nákladů řízení státu částku 5 129 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit České republice na účet Městského soudu v Brně na soudním poplatku za odvolací řízení částku 2 000 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku. 2 15 Co 101/2022 1. Výše uvedeným rozsudkem rozhodl soud I. stupně tak, že zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení, že výpověď z pracovního poměru daná žalobkyni dopisem dne 6. 2. 2020 je neplatná (výrok I.). Současně soud I. stupně zavázal žalobkyni k povinnosti zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 5 200 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok II.) a České republice nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

2. Proti tomuto rozsudku soudu I. stupně podala prostřednictvím své právní zástupkyně odvolání žalobkyně. V něm namítala, že soud I. stupně nedostatečně zjistil skutkový stav věci a následně pak dovodil nesprávné právní závěry.

3. V doplnění svého odvolání žalobkyně namítá, že soud I. stupně nezjistil (a nezjišťoval) to, zda žalobkyni v důsledku práce u žalované vznikla nemoc z povolání či nikoli, tedy zda v jejím případě byly dány důvody pro výpověď z pracovního poměru dle ust. § 52 písm. e/ zákoníku práce či důvody výpovědi z pracovního poměru dle § 52 písm. d/ zákoníku práce. V této souvislosti poukazuje na text výpovědi z pracovního poměru ze dne 6. 2. 2020 včetně v něm uvedeného odkazu na lékařský posudek e. [číslo] ze dne 4. 2. 2020 vypracovaného [anonymizována čtyři slova] [země]. Podle žalobkyně z textu výpovědi z pracovního poměru nevyplývá, pro jaké onemocnění žalobkyně dlouhodobě ztratila zdravotní způsobilost vykonávat práci, když v tomto směru není ve výpovědi z pracovního poměru uvedeno, zda pro nemoc z povolání, anebo pro obecné onemocnění, konkrétní diagnóza tak ve výpovědi z pracovního poměru není uvedena vůbec a není ji možné ani z čehokoliv jiného dovodit. V tomto směru shledává žalobkyně výpověď z pracovního poměru neurčitou a tedy neplatnou. Žalobkyně dále uvádí, že z výpovědi z pracovního poměru by totiž mělo vyplynout nejen to, pro jaké zákonné ustanovení byla výpověď z pracovního poměru dána, ale ve výpovědi by měly být důvody výpovědi vymezeny i skutkově tak, aby bylo možné posoudit a odvodit, zda jsou skutečně dány důvody pro výpověď z pracovního poměru, a zda zaměstnavatel důvod výpovědi z pracovního poměru správně podřadil pod příslušné zákonné ustanovení. V tomto směru shledává nedostatečným odkaz na lékařský posudek, z něhož mělo vyplynout pozbytí dlouhodobé zdravotní způsobilosti vykonávat dosavadní práci. Jde-li o zmiňovaný lékařský posudek ze dne 4. 2. 2020, má žalobkyně za to, že ani tento nemůže nedostatky výpovědi z pracovního poměru ze dne 6. 2. 2020 nikterak zhojit. Tento lékařský posudek totiž obsahuje neurčitý a naprosto vágní závěr, že žalobkyně„ dlouhodobě pozbyla zdravotní způsobilost k práci z důvodu obecné nemoci“, co je však míněno onou„ obecnou nemocí“, však z tohoto lékařského posudku nevyplývá. Žalobkyně je přesvědčena, že pojem„ obecná nemoc“ nevystihuje žádnou konkrétní diagnózu, takže takto formulovaný závěr lékařského posudku je naprosto nepřezkoumatelný a nelze z něho vůbec zjistit, jaká konkrétní nemoc je důvodem toho, že žalobkyně pozbyla zdravotní způsobilost k výkonu dosavadní práce. Žalobkyně dále uvádí, že konkrétní diagnóza, která má být důvodem pro ztrátu zdravotní způsobilosti žalobkyně k dosavadní práci, nevyplývá ani z dalších částí výše zmiňovaného lékařského posudku. K tomu uvádí, že v kolonce„ diagnostický závěr“ je totiž uvedeno„ OA“, v kolonce„ OA“ je pak uvedena celá řada zdravotních problémů, které žalobkyni v průběhu života provázely, které však bezesporu nebrání žalobkyni vykonávat dosavadní práci u žalované. Lze tedy konstatovat, že žádná konkrétní diagnóza, která má být důvodem pro ztrátu způsobilosti žalobkyně vykonávat dosavadní práci u žalované, z předmětného lékařského posudku ze dne 4. 2. 2020 nevyplývá. Navíc, z předmětného lékařského posudku nevyplývá ani to, proč je ztráta zdravotní způsobilosti žalobkyně v práci u žalované označována za„ dlouhodobou“. Z předmětného lékařského posudku totiž ohledně délky této ztráty zdravotní způsobilosti nevyplývá vůbec nic, takže nelze přezkoumat, zda lze ono blíže nespecifikované onemocnění považovat za„ dlouhodobé“ či nikoliv. Žalobkyně tedy má za to, že ani lékařský posudek ze dne 4. 2. 2020 není dostatečným 3 15 Co 101/2022 důkazem toho, že žalovaná dala žalobkyni výpověď z pracovního poměru dle § 52 písm. e/ zákoníku práce důvodně a opodstatněně a že skutečně dlouhodobě ztratila zdravotní způsobilost pro dosavadní práci u žalované, navíc pro obecné onemocnění. Žalobkyně dále uvádí, že popsané vady lékařského posudku ze dne 4. 2. 2020 nenapravil ani znalecký posudek vypracovaný v rámci řízení, tedy znalecký posudek MUDr. [jméno] [příjmení] [číslo] ze dne 11. 8. 2021, ani následný výslech soudního znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] u jednání soudu dne 5. 4. 2022. Zde žalobkyně zdůrazňuje, že soudní znalec žalobkyni osobně nevyšetřoval, takže nemohl ověřit správnost lékařských zpráv, které měl k dispozici, když čerpal pouze a jenom ze zdravotnické dokumentace, kterou měl k dispozici. Jednou z těchto lékařských zpráv byl pak též předmětný lékařský posudek ze dne 4. 2. 2020. Zde žalobkyně zdůrazňuje, že soudní znalec [příjmení] [jméno] [příjmení] na otázku uvedenou v bodě 5 písm. k/ znaleckého posudku ze dne 11. 8. 2021, aby se vyjádřil„ k jednotlivým lékařským nálezům, které byly podkladem posudku pracovnělékařské prohlídky, a tyto nálezy vyhodnotil k nálezům ke dni vstupu do pracovního poměru“, odpověděl, že„ znalec neměl k dispozici dokumentaci lékaře pracovnělékařských služeb, nemůže se proto vyjádřit ani k jednotlivým podkladům“. K tomu žalobkyně uvádí, že jinými slovy soudní znalec svůj znalecký posudek vypracoval na základě lékařských nálezů a na základě lékařského posudku ze dne 4. 2. 2020, zdravotnickou dokumentaci, ze které příslušní lékaři čerpali své závěry, však k dispozici neměl. Žalobkyně má tedy za to, že znalecký posudek vypracovaný v této věci soudním znalcem [příjmení] [jméno] [příjmení] nevychází z přímého vyšetření žalobkyně (soudní znalec žalobkyni vůbec nevyšetřoval) a vychází pouze z dříve vypracovaných lékařských zpráv, které však soudní znalec bez dalšího nekriticky přijal a vůbec nezkoumal jejich správnost a pravdivost, přičemž soudní znalec výslovně připouští, že při vypracování znaleckého posudku neměl k dispozici všechny lékařské zprávy, ze kterých bylo možno čerpat. Takto formulovaný znalecký posudek lze proto laicky označit jako„ převyprávění“ toho, co dříve v některých svých lékařských zprávách uvedli lékaři, kteří v minulosti žalobkyni vyšetřovali, přičemž samotný soudní znalec připustil, že ve znaleckém posudku nemusí být všechno (neboť znalec neměl k dispozici všechny lékařské zprávy, na základě kterých byl vypracován předmětný lékařský posudek ze dne 4. 2. 2020). Podle žalobkyně pak takový znalecký posudek nemůže být dostatečným důkazem toho, že žalovaná dala žalobkyni výpověď z pracovního poměru v souladu se zákonem. V neposlední řadě pak žalobkyně poukazuje na to, že i sám soudní znalec [příjmení] [jméno] [příjmení] v rámci svého výslechu při jednání soudu I. stupně dne 5. 4. 2022 výslovně uvedl, že při pracovnělékařské prohlídce konané dne 4. 2. 2020 nebylo zkoumáno, zda žalobkyně trpí nemocí z povolání, když takovéto zkoumání lze provádět pouze na specializovaném (akreditovaném) pracovišti pracovního lékařství, přičemž však žádné takové specializované (akreditované) pracoviště zdravotní stav žalobkyně neposuzovalo. Z těchto důvodů se žalobkyně domnívá, že nebyl dostatečně a správně zjištěn skutkový stav věci, ze kterého by bylo možno učinit závěr o tom, zda žalobkyně v době výpovědi z pracovního poměru trpěla obecným onemocněním či nemocí z povolání, v tomto směru žádné vyšetření jejího zdravotního stavu neproběhlo. S ohledem na vše uvedené žalobkyně shledává výpověď z pracovního poměru, kterou jí dala žalovaná dopisem ze dne 6. 2. 2020 neplatnou a navrhuje, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek tak, že žalobě vyhoví a uloží žalované povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení před soudy obou stupňů.

4. Při jednání odvolacího soudu se k odvolání žalobkyně vyjádřila žalovaná, která uvedla, že souhlasí s rozsudkem soudu prvního stupně, když má za to, že rozsudek soudu I. stupně je věcně správný. K námitkám žalobkyně spočívajících v tom, že soud nezjistil, zda žalobkyni v důsledku práce u žalované vznikla nemoc z povolání či nikoliv, pro jaké onemocnění žalobkyně dlouhodobě ztratila způsobilost vykonávat práci, když ve výpovědi z pracovního poměru není uvedeno, zda se tak stalo pro nemoc z povolání nebo pro obecné onemocnění, když podle žalobkyně je výpověď z pracovního poměru z tohoto důvodu neurčitá a neplatná, žalovaná uvedla, že s těmito 4 15 Co 101/2022 nesouhlasí. Zde žalovaná poukazuje na to, že úkolem soudu I. stupně v civilním řízení není zjišťovat, zda žalobkyni vznikla nemoc z povolání, případně jaká. Soudní řízení není ovládáno zásadou vyhledávací. Ve výpovědi žalované jako zaměstnavatele žalobkyně je jasně uveden odkaz na zákonné ustanovení, a to § 52 písm. e/ zákoníku práce, neboť žalobkyně dle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb dlouhodobě pozbyla zdravotní způsobilost. Výpověď zaměstnavatele je tedy jasně skutkově vymezena. Požadavek žalobkyně, aby ve výpovědi z pracovního poměru byla uvedena konkrétní diagnóza, nemá oporu v právních předpisech ani v judikatuře soudů. Určující je objektivní zjištění, že zaměstnanec nebyl schopen ke dni doručení výpovědi z příčiny dlouhodobé pracovní nezpůsobilosti konat dosavadní práci. Žalobkyně ve svém odvolání napadá znalecký posudek soudního znalce [příjmení] [příjmení], kterým bylo prokázáno, že žalobkyně trpěla problémy s páteří, s artrózou obou palců a dalšími problémy pohybového ústrojí již před nástupem výkonu práce sanitářky u žalované a rovněž, že žalovaná netrpí žádnou nemocí z povolání. Žalovaná má za to, že znalecký posudek byl vypracován správně, když byl na základě lékařských zpráv a zdravotnické dokumentace znalcem zhodnocen zdravotní stav žalobkyně ke dni podání výpovědi. Zkoumání zdravotního stavu při vypracování znaleckého posudku, a to v podstatě 1,5 roku po podání výpovědi, jak požaduje žalobkyně, by nemohlo prokázat zdravotní stav žalobkyně ke dni podání výpovědi a je tedy zcela nerelevantní. Žalovaná má za to, že soud I. stupně správně zjistil skutkový stav, znaleckým posudkem bylo prokázáno, že žalobkyně trpí obecným onemocněním bez vazby na nemoc z povolání nebo pracovní úraz a že z důvodu tohoto obecného onemocnění pozbyla zdravotní způsobilost, způsobilost konat dosavadní práci u zaměstnavatele. Žalovaná proto navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdil a žalobkyni uložil povinnost nahradit žalované náklady odvolacího řízení.

5. Poté, co odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou (ust. § 201 o.s.ř.), ve lhůtě (ust. § 204 o.s.ř.), a proti rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (ust. § 201 o.s.ř., ust. § 202a contrario o.s.ř.), přezkoumal napadené rozhodnutí soudu I. stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo, přičemž dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné.

6. Jak vyplývá z obsahu spisu, žalobkyně se podanou žalobou domáhala určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru, kterou jí dala žalovaná dne 6. 2. 2020, a to dle ust. § 52 písm. e/ zákona č. 262/2006 Sb. (dále jen zákoník práce).

7. Podle ust. § 52 písm. d/ zákoníku práce zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď též tehdy, nesmí-li zaměstnanec podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb nebo rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, dále konat dosavadní práci pro pracovní úraz, onemocnění nemocí z povolání nebo pro ohrožení touto nemocí, anebo dosáhl-li na pracovišti určeném rozhodnutím příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví nejvyšší přípustné expozice.

8. Podle ust. § 52 písm. e/ zákoníku práce zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď též tehdy, pozbyl-li zaměstnanec vzhledem ke svému zdravotnímu stavu podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb nebo rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, dlouhodobě zdravotní způsobilost.

9. Podle ust. § 50 odst. 4 zákoníku práce dá-li zaměstnavatel zaměstnanci výpověď (§ 52), musí důvod ve výpovědi skutkově vymezit tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným důvodem. Důvod výpovědi nesmí být dodatečně měněn.

10. Jak vyplývá z výše uvedeného zákonného rámce, požadavek na obsah a„ kvalitu“ výpovědi ze strany zaměstnavatele jsou jasně vymezeny mj. v ust. § 50 odst. 4 zákoníku práce a v judikatuře jsou dlouhodobě ustáleně vykládány. Mezi podstatné náležitosti výpovědi z pracovního poměru 5 15 Co 101/2022 ze strany zaměstnavatele patří mj. též skutkové vymezení důvodu výpovědi tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným důvodem. V této souvislosti je třeba zdůraznit to, že zkoumání podmínek pro podání výpovědi z pracovního poměru, se děje podle stavu v době výpovědi, neboť její právní účinky nastávají okamžikem, kdy výpověď byla doručena druhému účastníku; k tomuto okamžiku musí být též zjišťováno, zda byly splněny všechny podmínky pro podání výpovědi (k tomu srov. též rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 1469/2013).

11. Je-li důvodem výpovědi případná zdravotní nezpůsobilost (jak tomu bylo v projednávaném případě), je v takovém případě podstatný zdravotní stav zaměstnance ke dni dání výpovědi z pracovního poměru, když k případným změnám zdravotního stavu zaměstnance, k nimž došlo po tomto dni, nelze při posuzování výpovědi z pracovního poměru přihlížet. Pokud tedy zaměstnavatel rozvazuje se zaměstnancem pracovní poměr výpovědí, neboť zdravotní stav zaměstnance neumožňuje další výkon dosavadní práce, musí podle § 50 odst. 4 zákoníku práce ve výpovědi skutkově vymezit výpovědní důvod uvedením takových (konkrétních) skutečností, aby bylo nepochybné, zda důvodem výpovědi jsou okolnosti uvedené v § 52 písm. d/ zákoníku práce, nebo zda zaměstnavatel přistoupil k výpovědi z důvodu popsaného v § 52 písm. e/ zákoníku práce (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 2. 2012, sp. zn. 21 Cdo 4468/2010, dále rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 12. 2013, sp. zn. 21 Cdo 224/2013).

12. S ohledem na uvedené je třeba se zabývat tím, zda výpověď z pracovního poměru, kterou dala žalovaná žalobkyni dne 6. 2. 2020, je dostatečně určitá. Při řešení této otázky dospívá odvolací soud k závěru, že uvedená výpověď nesplňuje požadavky vymezené v ust. § 50 odst. 4 zákoníku práce a již z tohoto důvodu je neplatná. V této souvislosti je třeba vyjít z obsahu výpovědi z pracovního poměru (založené na č.l. 33 spisu), z níž vyplývá, že pokud jde o vymezení výpovědního důvodu, je tento uveden tím, že žalobkyně„ na základě mimořádné lékařské prohlídky a následně vydaného lékařského posudku e.č [číslo] ze dne 4. 2. 2020 [anonymizována čtyři slova] pozbyla dlouhodobě zdravotní způsobilost vykonávat dosavadní práci“. Kromě tohoto vymezení je pak pouze v uvedené výpovědi ze dne 6. 2. 2020 odkaz na ust. § 52 písm. e/ zákoníku práce, když samotná výpověď skutkové důvody výpovědi z pracovního poměru blíže nekonkretizuje.

13. Pokud pak jde o lékařský posudek označený ve výpovědi z pracovního poměru (založený na č.l. 8 spisu), z něj vyplývá, že na tomto lékařském posudku jsou předtištěny 4 možnosti pro výsledek posudkového závěru ohledně posuzované osoby, a to a) že je zdravotně způsobilá, b) že je zdravotně způsobilá s podmínkou, c) že je zdravotně nezpůsobilá a d) že pozbyla dlouhodobě zdravotní způsobilost. Právě možnost“ d)“ je v předmětném posudku rukou zakroužkována a rukou je dopsáno„ z důvodu obecné nemoci“. Žádné další konkrétní údaje ohledně důvodů zdravotní nezpůsobilosti žalobkyně nejsou v předmětném posudku uvedeny.

14. Odvolací soud v této souvislosti dospívá k závěru, že pokud ani z výpovědi z pracovního poměru ani z lékařského posudku, na který výpověď z pracovního poměru ze dne 6. 2. 2020 odkazuje, nejsou důvody, pro které žalovaná dává žalobkyni výpověď, konkretizovány natolik, aby je nebylo možno zaměnit s jinými, nesplňuje tato výpověď požadavky vymezené v ust. § 50 odst. 4 zákoníku práce a je tedy neplatná.

15. V této souvislosti též nelze pominout další pro rozhodnutí významnou judikaturu Nejvyššího soudu viz. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 1. 2013, sp. zn. 21 Cdo 492/2012, z něhož vyplývá, že„ neuvedení pracovního úrazu, nemoci z povolání nebo ohrožení nemocí z povolání jako příčiny zdravotní nezpůsobilosti zaměstnance k dalšímu výkonu dosavadní práce v lékařském posudku, neznamená bez dalšího, že zaměstnanec pozbyl zdravotní způsobilost k výkonu dosavadní práce z jiných („ obecných“) příčin, se kterými zákoník práce právo na 6 15 Co 101/2022 odstupné nespojuje“.

16. V neposlední řadě je třeba uvést též to, že nutnost skutkového vymezení konkrétního důvodu, pro který zaměstnanec pozbyl zdravotní způsobilost k výkonu práce, vyplývá též z požadavku případného soudního přezkumu existence tohoto tvrzeného důvodu v době dání výpovědi. Má-li se totiž v případném soudním řízení zabývat znalec zkoumáním zdravotní způsobilosti k výkonu práce, musí být zřejmé, v čem (v jakých zdravotních důvodech) zdravotní nezpůsobilost, pro kterou zaměstnavatel se zaměstnancem pracovní poměr ukončil, spočívá. Nelze připustit situaci, že by za platnou byla shledána výpověď za stavu, pokud by znalec dospěl k závěru o případné nezpůsobilosti k výkonu práce z jiného zdravotního důvodu, než byl důvod, pro který závěr o nezpůsobilosti k výkonu práce vyslovil posudkový lékař (a který převzal do výpovědi z pracovního poměru zaměstnavatel). To je zvláště významné v případě rozporu tzv.„ obecného“ onemocnění na straně jedné či nezpůsobilosti k výkonu práce z důvodu pracovního úrazu, nemoci z povolání či ohrožení nemocí z povolání na straně druhé. V projednávaném případě pak nelze přehlédnout, že je zde na jednu stranu tvrzené obecné onemocnění žalobkyně a vedle něj též tvrzená nemoc z povolání.

17. Svůj význam to však má nikoli pouze z právě uvedeného důvodu, ale i proto, aby pokud takovou výpověď z pracovního poměru zaměstnanec od svého zaměstnavatele dostane, zaměstnanec věděl, proti čemu (jakým tvrzením, jakým důvodům – skutkově) se má případně bránit. To vše navíc při vědomí toho, že musí jít o důvody existující v době výpovědi (nikoli později vzniklé).

18. S ohledem na vše výše uvedené tedy odvolací soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a proto, pokud soud I. stupně žalobu zamítl, odvolací soud změnil napadené rozhodnutí ve výroku I. tak, že určil, že výpověď z pracovního poměru daná žalobkyni dopisem žalované dne 6. 2. 2020, je neplatná.

19. Vzhledem k tomu, že v rámci řízení byla plně úspěšná žalobkyně, náleží jí náhrada účelně vynaložených nákladů, které jí v souvislosti s tímto řízením vznikly. V tomto směru se jedná o náklady za řízení před soudem I. stupně, které spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 2 000 Kč, dále v nákladech za právní zastoupení, a to za 7 úkonů právní služby po à 2 500 Kč, dále 7 režijních paušálů po à 300 Kč; celkem tedy za řízení před soudem I. stupně se jedná o částku 21 600 Kč. Dále za odvolací řízení, a to náklady za právní zastoupení za 2 úkony právní služby po à 2 500 Kč, 2 režijní paušál po à 300 Kč; celkem za odvolací řízení se jedná o částku 5.600 Kč (když vznik jiných nákladů z obsahu spisu nevyplývá). Za řízení před soudy obou stupňů se tedy jedná o účelně vynaložené náklady ve výši 27 200 Kč, které je žalovaná povinna žalobkyni zaplatit tak, jak je to uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

20. Vzhledem k tomu, že na základě změny rozhodnutí je to žalovaná, která nebyla úspěšná v rámci řízení, je tato povinna zaplatit náklady, které v průběhu řízení vznikly státu. V tomto směru se jedná o náklady vyplacené v souvislosti se znalečným ve výši 9 129 Kč. Žalovaná v této souvislosti již na základě usnesení soudu I. stupně ze dne 11. 11. 2020, č. j. 13 C 79/2020-59 zaplatila zálohu na znalečné ve výši 4 000 Kč (viz. č.l. 78 spisu – záznam o složení zálohy na znalečné), proto dle ust. § 148 odst. 1 o.s.ř. zavázal odvolací soud žalovanou doplatit zbylou částku na vzniklých nákladech státu spočívající ve výši 5 129 Kč tak, jak je to uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.

21. Vzhledem k tomu, že v průběhu řízení došlo k osvobození žalobkyně od soudních poplatků, přičemž žalobkyně podávala odvolání, a tedy s ohledem na svoje osvobození neplatila soudní poplatek a návrhu žalobkyně bylo vyhověno, přechází poplatková povinnost dle ust. § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. na neúspěšnou žalovanou. Z tohoto důvodu byla žalovaná zavázána k povinnosti zaplatit na soudním poplatku částku 2 000 Kč tak, jak je to uvedeno ve výroku IV. 7 15 Co 101/2022 tohoto rozsudku.