13 C 79/2020

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Ing. Tomáše Klusáka a přísedících Mgr. Ing. Václava Štanglici a Hany Šilhavé ve věci žalobkyně: ; celé jméno žalobkyně , narozená dne datum bytem adresa žalobkyně zastoupená advokátkou JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa žalované o neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala určení, že výpověď z pracovního poměru, daná žalobkyni dopisem žalované dne 6. 2. 2020, je neplatná, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 5 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Česká republika – Městský soud v Brně nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Městskému soudu v Brně dne 25. 5. 2020 domáhala určení, že výpověď z pracovního poměru daná žalobkyni dopisem žalované dne 6. 2. 2020, je neplatná. Žalobkyně uvedla, že nastoupila do pracovního poměru u žalované dne 4. 11. 2016 na základě pracovní smlouvy jako všeobecná sanitářka. Dále byla zaměstnavatelem zařazena na jednotku intenzivní péče. V důsledku přetěžování a dlouhodobého zatížení se u žalobkyně začaly dostavovat zdravotní problémy, které ji limitovaly při výkonu zaměstnání, v důsledku čehož nastoupila dne 30. 9. 2019 do pracovní neschopnosti, která trvala do 2. 2. 2020. Kvůli trvání pracovní neschopnosti od 30. 9. 2019 do 2. 2. 2020 byla ze strany žalované nařízena žalobkyni pracovně lékařská prohlídka, která byla provedena na klinice pracovního lékařství u žalované. Na základě uvedené prohlídky, která se konala dne 3. 2. 2020, bylo v lékařském posudku konstatováno, že žalobkyně pozbyla dlouhodobě zdravotní způsobilost z důvodu obecné nemoci. Následně dne 5. 2. od žalované žalobkyně obdržela výpověď z pracovního poměru dle § 52 písm. e) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákoník práce“). Žalobkyně má za to, že se jedná o účelové jednání žalované, kdy tzv. na počkání byl zpracován lékařský posudek o zdravotní nezpůsobilosti, vše bylo ve velmi krátké době probráno s odborovou organizací a následky jí byla dána výpověď z pracovního poměru. Dne 14. 2. 2020 podala žalobkyně návrh na přezkoumání lékařského posudku o zdravotní způsobilosti, přičemž žalovaná jí nevyhověla a její žádost byla postoupena Krajskému úřadu [územní celek] Krajský úřad [územní celek] rozhodnutím ze dne 22. 4. 2020 zamítl návrh na přezkoumání lékařského posudku zpracovaného žalovanou a tento lékařský posudek potvrdil. Žalobkyně poukazuje na nestrannost celého procesu při podání výpovědi ze strany žalované, kdy ta dávala výpověď, současně posuzovala zdravotní stav žalobkyně, přičemž v soustavě opravných prostředků stojí v rámci poslední instance zřizovatel žalované. Žalobkyně má za to, že z jejích lékařských zpráv vyplývá, že žalobkyně prokazatelně trpí nemocí z povolání, kterou trpěli již v době pracovně lékařské prohlídky. Žalobkyně je přesvědčena, že jednáním žalované došlo ke zneužité mocenského postavení, v důsledku čehož nedošlo k objektivnímu a nestrannému posouzení zdravotního stavu v podobě nemoci z povolání u žalobkyně. Dle názoru žalobkyně došlo k neplatnému rozvázání pracovního poměru ze strany žalované jakožto jejího zaměstnavatele.

2. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě uvedla, že žalobou uplatněný nárok neuznává v celém rozsahu. Žalovaná měla za to, že při rozvázání pracovního poměru se žalobkyní postupovala v souladu s právními předpisy. Výpověď daná žalobkyni je platná. Dle žalované pracovně lékařský posudek byl vypracován a jeho závěr učiněn na základě zdravotní dokumentace dodané žalobkyní, nicméně pokud i sama žalobkyně uvedla, že se necítila schopna vykonávat práci sanitářky, musel toto subjektivní hledisko lékař zohlednit při rozhodování, zda ztratila zdravotní způsobilost k výkonu práce. Žalovaná zcela odmítla tvrzení žalobkyně o zneužití mocenském postavení žalované. Je přesvědčena, že byl dodržen celý zákonný postup ohledně přezkoumání lékařského posudku včetně jeho postoupení Krajskému úřadu [územní celek] a rozhodnutím ve věci samé. Rovněž zcela v souladu s právními předpisy provádělo lékařské posouzení pracoviště žalované, a to [anonymizována tři slova]. S ohledem na výše uvedené navrhla žalovaná zamítnutí žaloby.

3. Provedeným dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním.

4. Na základě pracovní smlouvy vznikl pracovní poměr žalobkyně u žalované pro pracovní pozici sanitářka, a to od 4. 11. 2016 (pracovní smlouva ze dne 3. 11. 2016, č. l. 4-5). Žalobkyně vykonávala práci sanitářky na anesteziologicko-resuscitační klinice u žalované. Žalobkyně byla od 30. 9. 2019 do 2. 2. 2020 v pracovní neschopnosti (shodná skutková tvrzení účastníků řízení). Dne 21. 1. 2020 žalovaná požádala o mimořádnou pracovně lékařskou prohlídku u žalobkyně (žádost o pracovně lékařskou prohlídku, č. l. 8). Z lékařského posudku o zdravotní způsobilosti ze dne 4. 2. 2020 (č. l. 40 ve spojení s č.l. 8) soud zjistil, že žalobkyně byla pro bolesti páteře léčena analgetiky, dále se u ní projevily těžké artrotické změny kloubů palců, přičemž dlouhodobá pracovní neschopnost byla ukončena dne 2. 2. 2020. Od neurologa jí bylo doporučeno vyhýbat se namáhání zad, přičemž při mimořádné pracovně lékařské prohlídce uvedla, že sama se necítí k dalšímu výkonu práce sanitářky. Posudkový závěr zněl, že žalobkyně dlouhodobě pozbyla zdravotní způsobilost k práci z důvodu obecné nemoci, přičemž uvedený posudek zpracovala MUDr. [jméno] [příjmení] z [anonymizováno] pracovního lékařství u žalované.

5. Dne 6. 2. 2020 obdržela žalobkyně výpověď z pracovního poměru, přičemž z ní je patrné, že žalovaná dala žalobkyni výpověď dle § 52 písm. e) zákoníku práce, přičemž na základě mimořádné lékařské prohlídky a následně vydaného lékařského posudku ze dne 4. 2. 2020 žalobkyně pozbyla dlouhodobě zdravotní způsobilost vykonávat dosavadní práci. Žalovaná dále ve výpovědi uvedla, že v nemocnici není žádné volné pracovní místo, které by žalobkyni mohlo být nabídnuto. Dále se z výpovědi podává, že výpověď byla se zástupci odborové organizace projednána dne 5. 2. 2020 (výpověď z pracovního poměru, č. l. 33).

6. Dne 14. 2. podala žalobkyně u žalované návrh na přezkoumání posudku, a to z důvodu, že odborný personál se nikterak nevypořádal s podklady, které byly pro jeho rozhodování žalobkyní předloženy. Rovněž žalobkyně poukázala na to, že je nepřijatelné, aby zaměstnavatel jednak určoval, že se má podrobit pracovně lékařské prohlídce, tak rovněž tuto samotnou lékařskou prohlídku prováděl (návrh na přezkoumání posudku ze dne 12. 2. 2020, č. l. 9). Z rozhodnutí ředitele Fakultní nemocnice u [anonymizováno]. [jméno] ze dne 28. 2. 2020 o návrhu na přezkoumání lékařského posudku (č. l. 10-11) soud zjistil, že návrhu žalobkyně nebylo vyhověno a její návrh byl postoupen Krajskému úřadu [anonymizováno] k rozhodnutí ve věci samé. Toto rozhodnutí bylo odůvodněno tím, že žalobkyně sama uvedla, že se necítí k dalšímu výkonu práce sanitářky, a proto byla prohlídka uzavřena s tím, že vzhledem k pracovní činnosti sanitářky, při níž je třeba zvedat a přenášet břemena, není a ani v horizontu následujících měsíců nebude, vzhledem k charakteru práce sanitářky, schopna tuto pracovní činnost vykonávat, a to ani po další léčbě. Formální námitky ohledně náležitostí posudku a osoby zpracovatele byly rovněž vyhodnoceny jako nedůvodné.

7. Dne 30. 3. 2020 podala žalobkyně doplnění svého návrhu na přezkoumání posudku o zdravotní způsobilosti, a to u Krajskému úřadu [anonymizováno] přičemž uvedla, že ze strany žalované bylo zneužito její subjektivní vyjádření, kdy měla dokládat krajskému úřadu, že její zdravotní stav byl způsobený nemocí z povolání (č. l. 13). Z rozhodnutí Krajského úřadu [anonymizováno], odboru zdravotnictví ze dne 22. 4. 2020, č. j. [anonymizováno], soud zjistil, že návrh žalobkyně na přezkoumání lékařského posudku byl zamítnut a lékařský posudek byl potvrzen, přičemž toto rozhodnutí bylo odůvodněno tím, že napadený posudek obsahuje všechny zákonem požadované skutečnosti ohledně osoby zpracovatele posudku, Krajský úřad [anonymizováno] uvedl, že dle zákona č. 373/2011 Sb., konkrétně § 58a umožňuje poskytovatelům zdravotních služeb, aby sami sobě poskytovali pracovně lékařské služby prostřednictvím vlastních zaměstnanců, a to konkrétně lékařů se specializovanou způsobilosti v oboru všeobecné praktické lékařství nebo oboru pracovní lékařství Krajský úřad rovněž odmítl, že by bylo zneužito její subjektivní vyjádření k posudku, a to proto, že lékařský posudek byl vydán na základě zhodnocení výsledků lékařské prohlídky a dalších potřebných vyšetření, výpisů ze zdravotní dokumentace zejména ve vztahu ke zdravotní náročnosti pro výkon pracovní činnosti sanitářky. Z vyšetření z neurologie přitom vyplývalo, že u žalobkyně jsou degenerativní změny a těžké artrotické změny kloubů palce, kdy sama žalobkyně přišla dne 30. 10. 2019 za MUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D. s tím, že práci sanitářky již nebude schopna vykonávat a že má možnost dělat u žalované jinou práci, kde záda zatěžována tak nebudou. Byla poučena, že vzhledem k udávaným potížím je pravděpodobné, že pozbyla zdravotní způsobilost na základě obecné nemoci a že o novém pracovním zařazení se musí domluvit sama se zaměstnavatelem. Z toho důvodu byly odmítnuty argumenty žalobkyně, že bylo zneužito její vyjádření, neboť posudek byl následně vydán až 4. 2. 2020.

8. Z výtahu textu ze směrnice žalovaného o pracovně lékařských prohlídkách (č. l. 34) soud zjistil, že mimořádná prohlídka se provádí za účelem zjištění zdravotního stavu posuzovaného zaměstnance v případě důvodného předpokladu, kdy došlo ke ztrátě nebo změně zdravotní způsobilosti k práci nebo pokud dojde ke zvýšení míry rizika již dříve zohledněného rizikového faktoru pracovních podmínek. Zaměstnanec je povinen podrobit se mimořádné prohlídce, pokud byl výkon práce přerušen z důvodu nemoci delší než 8 týdnů. Na zajišťování pracovně lékařských prohlídek se podílejí a spolupracují vedoucí zaměstnanci žalované, odbor personalistiky (HRICR), lékaři KPL a samotní zaměstnanci. Zaručuje se odborná nezávislost lékařů KPL při poskytování pracovně lékařských služeb zaměstnanců žalované.

9. Z lékařské zprávy ze dne 31. 3. 2020, lékařské zprávy ze dne 8. 4. 2020 (č. l. 38) soud zjistil, že u žalobkyně je chronická tendinitis ventrální a střední porce RM a u rotátorových manžet jsou jemné inkrustace, úpony tvořící RM jsou patrné. Z lékařských zpráv MUDr. [právnická osoba], z 21. 1. 2020 a 7. 4. 2020 (č. l. 37) soud zjistil, že žalobkyně se dostavila k lékaři z důvodu přetrvávající bolesti v dolní části páteře a dále bolesti v obou rukách, přičemž bylo konstatováno, že u žalobkyně jsou degenerativní změny při osteochondróze disků a těžké artrotické změny kloubů palců. Ohledně onemocnění palců ruky bylo navrženo operační řešení, v němž bylo ve zprávě ze 7. 4. 2020 uvedeno, že u žalobkyně trvá syndrom karpálního tunelu. Z lékařské zprávy ze dne 30. 9. 2019 soud zjistil, že žalobkyně trpěla bolestmi a problémy s páteří, přičemž byl doporučován klidový režim, nahřívání beder suchým teplem a byly jí předepsány léky (č. l. 52). Z lékařské zprávy ze dne 9. 10. 2019 (č. l. 53) soud zjistil obdobné skutečnosti, které se týkaly problémů s páteří a doporučené léčby. Z lékařské zprávy ze dne 3. 11. 2020 (č. l. 57) soud zjistil, že žalobkyně trpí bolestní v oblasti obou rukou a palců, přičemž je omezena úchopová funkce ruky, předměty žalobkyni měly padat z ruky, pro bolesti je neudrží. Syndrom karpálního tunelu stále trval, bylo doporučeno operační řešení. Z lékařské zprávy ze dne 12. 5. 2021 (č. l. 81) soud zjistil, že žalobkyně trpí chronickými bolestmi páteře, bolestí obou paží v oblasti ramenních kloubů a bolestí v oblasti palců obou rukou. Z lékařské zprávy je patrné, že jsou konstatovány problémy s páteří, problémy s rameny, že žalobkyně trpí oboustrannou rhizartrózou palců, přičemž jí bylo doporučeno pokračovat ve cvičení, není vhodné nošení a zvedání těžkých břemen. Z lékařské zprávy ze dne 25. 1. 2012 soud zjistil, že žalobkyně trpěla bolestí obou palců rukou, přičemž již před 8 lety jí byla zjištěna rhizartróza, měla bolesti v oblasti ramenních kloubů, v oblasti páteře. Ze strany lékaře jí bylo doporučeno, aby se šetřila, nebyla vhodná práce v chladu a ve studené vodě a měla žalobkyně užívat zavedenou medikaci.

10. Ze znaleckého posudku [celé jméno znalce] ze dne 11. 8. 2021 (č. l. 86-101) soud zjistil, že znalec vycházel ze soudního spisu, z výpisu ze zdravotní dokumentace žalobkyně, z výpisu z dokumentace [obec] správy sociálního zabezpečení, přičemž dospěl k závěru, že žalobkyní zmiňované zdravotní potíže v podobě artrózy základních článků palců a problémy s páteří se u žalobkyně objevily již před nástupem výkonu práce sanitářky u žalované, o čemž svědčí lékařské zprávy z roku 2011. Proto dle znalce nelze přesvědčit, že potíže se objevily až v souvislosti s výkonem profese sanitářky po roce 2016. Ohledně možné nemoci z povolání v podobě syndromu karpálního tunelu znalec uvedl, že nebyla splněna podmínka středního stupně závažnosti, rovněž neproběhlo ani měření orgánu hygienické služby na pracovišti. Dále znalec uvedl, že výkon práce sanitářky neměl na zdravotní stav žalobkyně zásadní vliv, a to proto, že její potíže trvaly i po vyřazení z profese, které vedly až k uznání invalidity I. stupně od 17. 4. 2020. Ze znaleckého posudku vyplývá, že žalobkyně pozbyla zdravotní způsobilost vykonávat práci sanitářky k datu 5. 2. 2020, Žalobkyně netrpěla chorobou z povolání, šlo u ní o obecné onemocnění vzniklá již před nástupcem profese sanitářky u žalované. Tato onemocnění měla charakter degenerativních změn, zejména pohybového ústrojí, které se horší v průběhu života. Ke dni doručení výpovědi z pracovního poměru z hlediska posudkového byl zdravotní stav žalobkyně dlouhodobě nepříznivý. Prakticky odpovídá invaliditě I. stupně s mírou poklesu pracovní schopnosti 30 %, když invalidita jí byla přiznána od 17. 4. 2020. Z posudku dále soud zjistil, že žalobkyně nebyla k 5. 2. 2020 schopna vykonávat dosavadní práci sanitářky. Znalec tedy souhlasil s posudkem vydaným lékařkou z pracovně lékařských služeb. Příčinou zdravotní pozbytí způsobilosti byla obecná onemocnění, u žalobkyně se nejednalo o chorobu z povolání, vyšetřování tímto směrem ani neproběhlo. Ze znaleckého posudku bylo dále soudem zjištěno, že rhizartróza je artróza klubů palce ruky, jde o degenerativní postižení kloubních ploch, kloub je náchylný k artróze pro velkou zátěž při běžné denní aktivitě. Klinicky se projevuje bolestí, omezením hybnosti a úchopu, při větším nálezu je indikována operace. Dle znaleckého posudku přetěžování horních končetin, zejména manipulace s těžkými břemeny nemá velký vliv na vznik tohoto onemocnění. Spíše jde o velkou zátěž při běžných aktivitách, přičemž se typicky objevuje u číšníků, servírek při opakovaných úchopech. U žalobkyně byla rhizartróza diagnostikována již před nástupem na profesi sanitářky u žalované. Dle znaleckého posudku všechna onemocnění, kterými žalobkyně trpí, byla přítomna již při nástupu k žalované, žádné posudkově významné nevzniklo v době trvání pracovního poměru.

11. Z výslechu znalce [celé jméno znalce] soud zjistil, že podstatou chorob žalobkyně jsou degenerativní změny jak kloubů páteřních, tak kloubů na horních končetinách. Jsou to degenerativní záležitosti, které se věkem zhoršují. Z hlediska medicínského tedy znalec uvedl, že u žalobkyně došlo k funkčnímu zhoršení potíží, které měly degenerativní ráz. Dle znalce příčina pozbytí zdravotní způsobilosti spočívá v tom, že žalobkyně měla potíže s bederní páteří. Důvodem dlouhodobého pozbytí pracovní schopnosti byly tedy páteřní potíže v kooperaci s potížemi ramenních kloubů. Invalidní důchod byl žalobkyni přiznán v dubnu 2020, přičemž dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav u ní byl patrný již v únoru 2020, přičemž jak znalec uvedl, k tomu došlo postupným zhoršováním degenerativních chorob pohybového ústrojí žalobkyně. Ohledně nemoci z povolání znalec uvedl, že u žalobkyně připadal v úvahu jedině syndrom karpálního tunelu, a to z toho důvodu, že ostatní choroby nesplňovaly tu podmínku, že nebyly v seznamu nemocí a vad, který je taxativní pro posuzování nemoci z povolání. Znalec vyhodnotil, že u žalobkyně je syndrom karpálního tunelu v lehkém stupni, a proto podmínka pro uznání choroby z povolání nebyla splněna. To, že se jedná o syndrom karpálního tunelu v lehké formě, bylo patrno z vyšetření EMG, kdy syndrom lehkého karpálního tunelu konstatoval i MUDr. [příjmení]. Dle znalce práce sanitářky je fyzicky náročná, a to vzhledem k tomu, že sanitářka dělá servisní práce v podobě vynášení materiálu, spotřebního jídla, prádla apod. Dle znalce i na jiném oddělení by takové práce (pomocné, servisní) musela vykonávat, tj. ty práce, které musí dělat rukama. U žalobkyně se jednalo o projevy normálního stárnutí, přičemž u některých osob tyto problémy akcelerují rychlejších způsobem, přičemž k tomu může mít vliv věci konstituční, pracovní, mimopracovní, sportovní. Dle znalce prostě určité osoby stárnou rychleji. Znalec zopakoval, že rhizartróza nevzniká ani se nezhoršuje nošením velkých břemen nebo těžkých břemen, protože se jedná o činnosti v podobě drobné motoriky úchopové části ruky. Ta povolání, u kterých je to patrné nejčastěji, jsou číšníci a servírky. Dle znalce měl posudkový lékař k dispozici vše, aby jej zpracoval v zákonem předepsaném rozsahu.

12. Návrhy na doplnění dokazování přípisem Ministerstva zdravotnictví a účastnickým výslechem žalobkyně soud zamítl. Ohledně přípisu Ministerstva zdravotnictví, který se týkal počtu sanitářek, které by měly být přítomné na pracovišti při výkonu směny, soud vyhodnotil, že uvedené nesouviselo s předmětem v právě projednávané věci. Ten se týkal toho, zda byla žalobkyni oprávněně dána výpověď z pracovního poměru z důvodu pozbytí zdravotní způsobilosti či z důvodu nemoci z povolání. Uvedený přípis byl soudu poskytnut pouze v originále a k žádosti žalobkyně na jednání dne 5. 4. 2022 jí byl vrácen. K zamítnutí účastnického výslechu žalobkyně soud přistoupil proto, že požadovaný účastnický výslech žalobkyně by byl v rozporu se zásadou procesní ekonomie řízení a rovněž v rozporu s § 131 odst. 1 o. s. ř., kdy je pro účastnický výslech zakotven předpoklad, že dokazovanou skutečnost nelze prokázat jinak. V projednávané věci však dle soudu byl skutkový stav ohledně zdravotního stavu žalobkyně zjištěn dostatečným způsobem z listinných důkazů i ze znaleckého posudku MUDr. [celé jméno znalce].

13. S ohledem na provedené dokazování vzal soud za prokázané, že na základě pracovní smlouvy vznikl pracovní poměr žalobkyně u žalované od 4. 11. 2016, přičemž žalobkyně u žalované pracovala na pozici sanitářky. Žalobkyně byla od 30. 9. 2019 do 2. 2. 2020 v pracovní neschopnosti, přičemž dne 4. 2. 2020 se podrobila mimořádné pracovně lékařské prohlídce, kde bylo konstatováno na základě lékařských vyšetření a zdravotní dokumentace, následně subjektivního názoru žalobkyně, že pozbyla zdravotní způsobilost z důvodu obecných onemocnění. Následně dne 6. 2. 2020 obdržela žalobkyně výpověď z pracovního poměru, a to z toho důvodu, že pozbyla vzhledem ke svému zdravotnímu stavu dle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovně lékařských služeb dlouhodobě zdravotní způsobilost. Soud má za to, že bylo v řízení prokázáno, a to zejména ze znaleckého posudku, rovněž z lékařských zpráv, že žalobkyně trpěla problémy s páteří, s artrózou obou palců i dalšími problémy pohybového ústrojí již před nástupem výkonu práce sanitářky u žalované. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně netrpí žádnou z nemocí z povolání. Znalecký posudek MUDr. [celé jméno znalce] soud hodnotil jako logický, přezkoumatelný, odůvodnění ve shodě s ostatními provedenými důkazy, přičemž tento znalecký posudek byl podpořen ústním podáním posudku na jednání dne 5. 4. 2022, kdy MUDr. [celé jméno znalce] své závěry ohledně zdravotního stavu u soudu přesvědčivě odůvodnil.

14. Zjištěný skutkový stav podřadil soud pod následující zákonná ustanovení.

15. Podle § 52 písm. e) zákoníku práce zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď, pozbyl-li zaměstnanec vzhledem ke svém zdravotnímu stavu a podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovně lékařských služeb nebo rozhodnutím příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává dlouhodobě zdravotní způsobilost.

16. Podle § 72 zákoníku práce neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí okamžitým zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním.

17. Podle § 271 k) odst. 4 zákoníku práce nemocemi z povolání jsou nemoci uvedené ve zvláštním právním předpisu.

18. Podle § 1 odst. 1 nařízení vlády č. 290/1995 Sb., kterým se stanoví seznam nemocí z povolání, nemoci z povolání jsou nemoci vznikající nepříznivým působením chemických, fyzikálních, biologických nebo jiných škodlivých vlivů, pokud vznikly za podmínek uvedených v seznamu nemocí z povolání. Dle odst. 2 téhož ustanovení nemoci z povolání jsou uvedeny v seznamu nemocí z povolání, které tvoří přílohu tohoto nařízení.

19. V příloze nařízení vlády č. 290/1995 Sb., v kapitole 2, položce 10 se stanoví nemoci periferních nervů končetin charakteru úžinového syndromu z dlouhodobého jednostranného přetěžování s klinickými příznaky a s patologickým nálezem EMG vyšetření odpovídajícímu nejméně středně těžké poruše.

20. Podle § 58a zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, zaměstnavatel, který získal oprávnění k poskytování zdravotních služeb podle zákona o zdravotních službách v oboru podle § 54 odst. 1 písm. a) nebo b), může pro výkon práce na svých pracovištích poskytovat pracovně lékařské služby prostřednictvím lékaře se specializovanou způsobilostí a nebo se zvláštní odbornou způsobilostí v oboru pracovní lékařství, a nebo se specializovanou způsobilostí v oboru všeobecné praktické lékařství a dalších zdravotních pracovníků, podílejících se na poskytování pracovně lékařských služeb, se kterými uzavřel pracovněprávní nebo obdobný vztah. Zaměstnavatel je povinen zajistit odbornou nezávislost zaměstnanců uvedených v písmenech a) a b).

21. Právním posouzením shora zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalobkyně podala žalobu na určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru ve lhůtě stanovené dle § 72 zákoníku práce.

22. V projednávané věci se soud zabýval, zda výpověď z pracovního poměru daná žalobkyni dne 6. 2. 2020 ze strany žalované, byla platná.

23. Soud má za to, že výpovědní důvod podle § 52 písm. e) zákoníku práce je naplněn tehdy, nesmí-li zaměstnanec konat pro svůj nepříznivý zdravotní stav dále dosavadní práci a tento nepříznivý zdravotní stav nebyl způsobem pracovním úrazem nebo nemocí z povolání, případně ohrožením nemoci z povolání a jestliže se současně u zaměstnance jedná o dlouhodobý stav.

24. Výpověď zaměstnavatele z pracovního poměru daná zaměstnanci podle § 52 písm. e) není neplatným pracovněprávním úkonem jen proto, že zaměstnavatel přistoupil k výpovědi pro dlouhodobou zdravotní nezpůsobilost zaměstnance, aniž by měl rozvázání pracovního poměru podložené (řádným a účinným) lékařským posudkem, popř. rozhodnutím správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, uplatnil-li zaměstnanec žalobu u soudu o neplatnost takového rozvázání pracovního poměru (§ 72 zákoníku práce). Soud může shledat výpověď neplatnou, jen jestliže zaměstnavatel dokazováním (zejména znaleckými posudky) neprokáže, že zaměstnanec vzhledem ke svém zdravotnímu stavu pozbyl dlouhodobě zdravotní způsobilost (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2016, sp. zn. 21 Cdo 1804/2015).

25. Lékařské posudky se vydávají na základě zhodnocení výsledků lékařské prohlídky a dalších potřebných odborných vyšetřeních (pracovně lékařské prohlídky), výpisů ze zdravotnické dokumentace vedené o zaměstnanci a zdravotní náročnosti pro výkon práce, pro kterou je zaměstnanec posuzován (srov. § 42 odst. 1 zákona o specifických zdravotních službách), provedeného podle hledisek uvedených v § 2 písm. a) vyhlášky č. 79/2013 Sb. (vyhláška o pracovně lékařských službách a některých druzích posudkové péče). Lékařský posudek musí být prokazatelně předán posuzované osobě a tomu, kdo o posouzení zdravotní způsobilosti posuzované osoby za účelem vydání posudku oprávněně požádal (zaměstnavateli).

26. Ohledně pojmu dlouhodobého pozbytí zdravotní způsobilosti lze odkázat na § 43 zákona č. 373/2011 Sb., kdy se dlouhodobým pozbytím zdravotní způsobilosti vykonávat dosavadní práci rozumí stabilizovaný zdravotní stav, který omezuje tělesné, smyslové nebo duševní schopnosti zaměstnance významné pro jeho schopnost výkonu dosavadní práce a pokud trvá déle než 180 dnů nebo lze předpokládat, že bude déle než 180 dnů a výkon této práce by vážně ohrozil jeho zdraví.

27. Aplikací shora uvedených východisek na projednávanou věc dospěl soud k závěru, že důkazní břemeno ohledně toho, že žalobkyně pozbyla dlouhodobě zdravotní způsobilost, a proto jí byla dána platně výpověď dle § 52 písm. e) zákoníku práce, tížilo žalovanou. Ta navrhla k uvedenému zpracování znaleckého posudku, dle kterého bylo soudu zcela jasně prokázáno, že žalobkyně pozbyla dlouhodobě zdravotní způsobilost z důvodu degenerativních změn v podobě postižení pohybového ústrojí, tj. kloubů páteřních, kloubů na horních končetinách (ramena). Dále se u žalobkyně projevoval nepříznivý zdravotní stav v podobě bolesti obou palců, na nichž měla artrózu.

28. Z provedeného dokazování (lékařské zprávy, znalecký posudek) bylo dle soudu prokázáno, že tyto obtíže se u žalobkyně objevily již před nástupem výkonu práce sanitářky u žalované, tj. někdy v období od roku 2011, přičemž tyto problémy se postupem času zhoršovaly v důsledku procesu stárnutí i namáhavosti práce sanitářky. S ohledem na tyto problémy byla žalobkyně v dlouhodobé pracovní neschopnosti od 30. 9. 2019 do 2. 2. 2020 (tu ukončila dle svého tvrzení z důvodů finančních, nikoli v důsledku zlepšení zdravotního stavu). [jméno] žalobkyně u pracovně lékařské prohlídky uvedla, že se v důsledku svých zdravotních obtíží nadále necítí na výkon práce sanitářky.

29. Dle soudu tedy žalobkyně pozbyla dlouhodobě pracovní schopnost k výkonu práce sanitářky, a to v důsledku svých zdravotních obtíží pohybového ústrojí, kterou jsou degenerativního charakteru a postupem času se budou zhoršovat. Při přihlédnutí k náplni práce sanitárky, která vykonává servisní práce v podobě vynášení spotřebního materiálu, jídla, prádla, popř. pomáhá manipulovat s pacienty či s jinými těžkými břemeny, lze konstatovat, tyto zdravotní obtíže činí žalobkyni vůči těmto pracím zdravotně nezpůsobilou. Ohledně dlouhodobosti pozbytí zdravotní způsobilosti ve smyslu § 43 zákona č. 373/2011 Sb. lze konstatovat, že zdravotní postižení pohybového aparátu bylo u žalobkyně dlouhodobé. Uvedené lze usuzovat i z toho, že před ukončením pracovního poměru výpovědí byla žalobkyně v dlouhodobé pracovní neschopnosti a následně po ukončení pracovního poměru jí byl přiznán invalidní důchod v dubnu roku 2020, tj. ta zdravotní nezpůsobilost dále pokračovala.

30. Ohledně námitek žalobkyně směřujících do nezávislosti zpracování posudku lékařské způsobilosti u žalované, tj. že posudek zpracovávají lékaři žalované, soud uvádí, že posudek byl zpracován v souladu s ustanovením § 58a zákona č. 373/2011 Sb., který umožňuje poskytovatelům zdravotních služeb (žalovaná), aby sami sobě poskytovali pracovně lékařské služby prostřednictvím vlastních zaměstnanců se specializovanou způsobilostí v oboru všeobecné praktické lékařství nebo v oboru pracovní lékařství, přičemž posudek byl vydán MUDr. [příjmení] z kliniky pracovního lékařství.

31. Co se týče námitek, že žalobkyně trpěla nemocí z povolání, nikoliv obecným onemocněním, tak lze uvést, že žalobkyně v této souvislosti měla uvést tvrzení a důkazy k nemoci z povolání, tj. k nemoci, která vznikla při její práci u žalované, při které byly příslušné části jejího těla přetěžovány natolik, že toto přetěžování bylo podle současných lékařských poznatků příčinou nemoci z povolání. Žalobkyně konkrétně měla uvést s odkazem na lékařské zprávy, o jakou konkrétní nemoc z povolání se jedná, pro kterou mělo dojít k rozvázání pracovního poměru, přičemž byla poučena, že při nesplnění povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní se to negativně může promítnout ve výsledku sporu. Soud má za to, že žalobkyně adekvátně na uvedené poučení soudu dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. nereagovala, a to ani písemně, ani na jednání soudu dne 5. 4. 2022. Dle soudu pouze neurčitě odkazovala na syndrom karpálního tunelu, který dle výsledku provedeného dokazování byl u žalobkyně diagnostikován v lehčí formě a nelze jej tedy kvalifikovat jako nemoc z povolání. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně tímto onemocněním trpěla již před nástupem do pracovního poměru sanitářky u žalované. Ostatními zdravotními problémy se soud nezabýval, a to z toho důvodu, že žalobkyně konkrétně netvrdila, v čem by měla spočívat v důsledku těchto zdravotních problémů konkrétní nemoc z povolání, která by byla označena jako nemoc z povolání v nařízení vlády č. 290/1995 Sb. Tu ostatně vzhledem k dalším tvrzeným zdravotním problémům ani konkrétně neoznačila, a proto nesplnila svou povinnost dostatečně tvrdit rozhodné skutečnosti a označit k tomu důkazy, přestože o tom byla poučena dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř.

32. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že výpovědní důvod dle § 52 písm. e) byl u žalobkyně naplněn, jelikož ta nemohla konat pro svůj nepříznivý zdravotní stav dále dosavadní práci. Její nepříznivý zdravotní stav byl způsoben onemocněním pohybového aparátu (páteře, ramen, kloubů, prstů, artrózy prstů), přičemž v důsledku toho pozbyla zdravotní způsobilost vykonávat práci sanitářky. Tento nepříznivý zdravotní stav dle soudu nebyl způsoben pracovním úrazem nebo nemocí z povolání, popř. ohrožením nemoci z povolání. Současně se dle soudu jednalo u žalobkyně o dlouhodobý stav. Žalobkyně ani u žalované nemohla být převedena na jiné pracovní místo.

33. S ohledem na výše uvedené soud podanou žalobu na určení neplatnosti pracovního poměru zamítl.

34. Žalovaná byla ve věci plně úspěšná, soud jí proto výrokem II. podle § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Náhrada nákladů řízení se skládá z paušální náhrady hotových výdajů dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. ve výši 1 200 Kč a ze zaplacené zálohy na znalečné ze strany žalované ve výši 4 000 Kč, který byla v řízení konzumována, proto náleží do nákladů řízení žalované. Dle § 1 a § 2 odst. 3 cit. vyhlášky soud žalované přiznal paušální náhradu hotových výdajů za 4 úkony spočívající ve vyjádření ve věci samé a 3x účasti na jednání soudu – 5. 10. 2020, 2x účast na jednání soudu dne 5. 4. 2022 – jednání delší než 2 hodiny (dle § 1 odst. 3 písm. a) a c) citované vyhlášky). Žalované nemohla být přiznána náhrada daně z přidané hodnoty, a to z toho důvodu, že dle § 151 odst. 3 o. s. ř. nezastoupenému účastníku takové právo nenáleží. Podmínky, kdy náhrada za daň z přidané hodnoty patří k nákladům řízení, vymezuje § 137 odst. 3 o. s. ř., přičemž uvedené podmínky splněny v projednávané věci nebyly. Celkem tedy náklady řízení činí částku 5 200 Kč, kterou uložil soud výrokem II. zaplatit žalobkyni, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám žalované.

35. Výrok pod bodem III. je odůvodněn tím, že dle § 148 odst. 1 o. s..ř. stát má podle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Žalobkyně byla osvobozena od soudních poplatků v plném rozsahu, žalovaná byla ve věci plně úspěšná, a proto nelze nikomu uložit hradit náklady státu. Proto Česká republika – Městský soud v Brně nemá právo na náhradu nákladů řízení.