15 Co 106/2024

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Vašíčka a soudců JUDr. Libora Daňhela a Mgr. Pavla Mádra v právní věci žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 advokátem Adresa zainteresované osoby 1/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 2/0 Datum narození zainteresované osoby 2/0 Adresa zainteresované osoby 2/0 zastoupený Jméno zástupce zainteresované osoby 2/0 advokátkou Adresa zainteresované osoby 3/0 o zaplacení částky 85 771 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu ve Vyškově ze dne 3. dubna 2024, č. j. 11 C 190/2023-59,

I. Rozsudek soudu I. stupně se v napadeném výroku I. potvrzuje.

II. Ve výroku III. o nákladech řízení se rozsudek soudu I. stupně mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 35 121,95 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobce , Jméno zainteresované osoby 1/0, .

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech odvolacího řízení částku 11 712,80 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobce , Jméno zainteresované osoby 1/0, .

1. Výše uvedeným rozsudkem rozhodl soud I. stupně tak, že zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit žalobci částku 85 771 Kč s 15 % úrokem z prodlení z částky 85 771 Kč od , datum, do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Dále soud I. stupně žalobu v části, kde se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit úroky z prodlení i za dobu od , datum, do , datum, zamítl (výrok II.). V neposlední řadě pak soud I. stupně zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 35 346 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce (výrok III.).

2. Proti tomuto rozsudku soudu I. stupně podal prostřednictvím své právní zástupkyně odvolání žalovaný, který svým odvoláním napadá výlučně výroky I. a III. rozsudku soudu I. stupně. V odvolání uvádí, že žalovaný nadále trvá na své námitce promlčení nároků, uplatněných ze strany žalobce a je přesvědčen, že soud I. stupně se svým rozhodnutím odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu představované jeho rozsudky, např. ze dne 31. 7. 2008 sp. zn. 28 Cdo 5088/2007, ze dne 29. 8. 2013 sp. zn. 33 Cdo 856/2012, ze dne 26. 10. 2016 sp. zn. 32 Cdo 3603/2015, ze dne 27. 9. 2017 sp. zn. 32 Cdo 4118/2017, ze dne 16. 2. 2021 sp. zn. 28 Cdo 3851/2020, ze dne 23. 6. 2021 sp. zn. 28 Cdo 1346/2021, ze dne 31. 8. 2022 sp. zn. 33 Cdo 2622/2021 a též usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2018 sp. zn. II. ÚS 4080/17. Žalovaný poukazuje na to, že v daném případě byl solidární dluh plněn solidárními dlužníky ve splátkách, po dohodě se soudním exekutorem, každý z nich plnil po celou dobu v různých splátkách, až poslední splátka byla uhrazena každým z nich rovným dílem a tím byl dluh splněn. Při plnění poskytovaném ve splátkách vzniká regresní nárok ohledně každé splátky samostatně a dlužník může od ostatních požadovat náhradu za každou splátku zvlášť, což vyplývá ze shora označené judikatury. Pokud jde o počátek běhu promlčecí doby, žalovaný má za to, že možnost uplatnit nárok u soudu nastává právě splatností dluhu, avšak v případě, že splatnost dluhu nebyla dohodnuta ani jinak určena, začíná promlčecí doba plynout dnem následujícím poté, kdy vznikl dluh. Vyplývá to z toho, že věřitel může již následujícího dne po vzniku dluhu vyvolat splatnost dluhu, a tedy své právo i vykonat. Vzhledem k tomu, že text obecné právní úpravy počátku běhu promlčecí lhůty zůstal v novém občanském zákoníku v podstatě nezměněn, není důvod závěry uvedené judikatury Nejvyššího soudu neaplikovat i v režimu nového občanského zákoníku. V režimu starého občanského zákoníku tedy platí stejné závěry jako v režimu nového občanského zákoníku, neboť text obecné právní úpravy počátku běhu promlčecí lhůty zůstal i v novém občanském zákoníku v podstatě nezměněn. Žalovaný tedy trvá na svém stanovisku, že splnil-li dlužník víc, než by odpovídalo vzájemnému poměru mezi vícero dlužníky, mohl mu sice vzniknout nárok na následný regres vůči ostatním dlužníkům, nicméně při plnění poskytovaném věřiteli ve splátkách vzniká regresní nárok ohledně každé splátky samostatně a dlužník, tedy v takovém případě může od ostatních postupně požadovat náhradu za každou splátku zvlášť. V případě, kdy není lhůta k plnění sjednána, začne promlčecí lhůta běžet v den následující po dni, kdy dluh vznikl, tedy den následující po úhradě každé jednotlivé splátky. Žalovaný proto nesouhlasí se závěrem soudu I. stupně, že právo žalobce mohlo být vykonáno poprvé teprve dne , datum, . Žalobce podle žalovaného v daném případě neuplatnil své právo na plnění včas, když první jím zaplacená splátka dluhu byla uhrazena dne , datum, a předposlední splátka dluhu byla rovněž ze strany žalobce uhrazena více než 3 roky před podáním žaloby, na poslední splátku uhradila každá ze společně zavázaných osob částku ve výši 786 129 Kč. Veškeré žalobcem uplatněné nároky jsou tedy promlčeny. Z těchto důvodů žalovaný navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v napadených výrocích zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu projednání a rozhodnutí nebo, aby sám rozhodl ve věci a odvolání vyhověl tak, že žalobu v plném rozsahu zamítne a zaváže žalobce k náhradě nákladů řízení žalovanému.

3. K odvolání žalovaného se prostřednictvím svého právního zástupce vyjádřil též žalobce. Ten nejprve rekapituluje skutkové okolnosti případu, dále poukazuje na to, že právní posouzení provedené soudem I. stupně je správné. K tomu uvádí, že společný závazek z titulu povinnosti k zaplacení vymáhané povinnosti ze žalované směnky zanikl doplacením dlužné částky ze zápůjček, které žalobci, žalovanému a , jméno FO, poskytl , jméno FO, . Pro posouzení toho, zda není nárok žalobce promlčen, je podle žalobce rozhodující, že před poskytnutím zápůjček žádná ze společně zavázaných osob vůči tehdejšímu věřiteli, tedy ani žalobce, nezaplatila více, než kolik činil její podíl v rozsahu jedné třetiny. Teprve s poskytnutím zápůjček podle smlouvy o zápůjčce, z nichž byla vymáhaná povinnost doplacena, došlo k překročení třetinového podílu žalobce na dlužné částce. Pokud smlouva o zápůjčce byla uzavřena dne , datum, a zápůjčky byly poskytnuty dne , datum, , pak promlčecí doba u žalobcova nároku vůči žalovanému k zaplacení toho, o co žalobce zaplatil více na svém podílu na vymáhané povinnosti, začala plynout dne , datum, a její běh by skončil dne , datum, . Žaloba byla doručena soudu dne , datum, , tedy před uplynutím promlčecí doby. Z těchto důvodů považuje žalobce rozhodnutí soudu I. stupně za věcně správné a proto navrhl, aby odvolací soud v napadených částech rozhodnutí soudu I. stupně potvrdil jako věcně správné.

4. Poté, co odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou (ust. § 201 zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád – dále jen o.s.ř.), ve lhůtě (ust. § 204 o.s.ř.), a proti rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (ust. § 201 o.s.ř., ust. § 202a contrario o.s.ř.), přezkoumal v napadené části rozhodnutí soudu I. stupně jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, přičemž dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

5. Jak vyplývá z obsahu spisu, žalobce se podanou žalobou domáhá uložení povinnosti žalovanému, aby mu tento zaplatil částku 85 771 Kč s příslušenstvím. V projednávané věci soud I. stupně ze shodných tvrzení účastníků a provedeného dokazování zjistil, že na základě exekučního titulu, a to směnečného platebního rozkazu ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, , ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne , datum, , č. j. , číslo, zaplatili , právnická osoba, . směnečný peníz ve výši , Anonymizováno, Kč s příslušenstvím, dále směnečnou odměnu a náklady řízení. Po právní moci uvedených rozhodnutí byla na úhradu této pohledávky vedena exekuce , Anonymizováno, , tituly před jménem, , Anonymizováno, , když v průběhu vedení této exekuce došlo nejprve ze strany jednotlivých solidárně zavázaných dlužníků k částečným úhradám, a to u žalobce ve výši , Anonymizováno, Kč, u žalovaného ve výši , Anonymizováno, Kč a u , jméno FO, ve výši , Anonymizováno, Kč s tím, že zbývající část uvedeného dluhu v částce , Anonymizováno, Kč byla doplacena každým z takto solidárně zavázaných dlužníků částkou , Anonymizováno, Kč, kterou každý ze solidárně zavázaných dlužníků získal ze zápůjčky od , tituly před jménem, , jméno FO, . K úhradě této poslední částky každým ze solidárně zavázaných dlužníků ve výši , Anonymizováno, Kč došlo dne , datum, . Celkem tedy na předmětný závazek (k jehož úhradě byli žalobce, žalovaný a , jméno FO, zavázáni společně a nerozdílně) byla zaplacena částka , Anonymizováno, Kč. Vzhledem k tomu, že nebyly podíly jednotlivých solidárně zavázaných dlužníků určeny, odpovídá každý za 1/3 tohoto uvedeného závazku, tedy každý z nich měl uhradit částku , Anonymizováno, Kč. Žalobce pak na uvedený dluh zaplatil celkem částku , Anonymizováno, Kč (přeplatil tedy výši na něj připadajícího podílu o , Anonymizováno, Kč). Žalovaný na uvedený závazek zaplatil celkem částku , Anonymizováno, Kč („nedoplatek“ na jeho podíl činil , Anonymizováno, Kč) a , jméno FO, zaplatil na uvedený závazek celkem částku , Anonymizováno, Kč („nedoplatek“ na jeho podíl činil , Anonymizováno, Kč). S ohledem na tyto okolnosti pak žalobce vyzval mimo jiné též žalovaného k tomu, aby mu uhradil část závazku, kterou za něj zaplatil, a to v rozsahu částky , Anonymizováno, Kč, přičemž žalovaný této výzvě nevyhověl. Žalobce se proto se svým nárokem obrátil na soud. Tyto skutkové závěry soudu I. stupně považuje odvolací soud za správné, když vyplývají z provedeného dokazování a též se shodných tvrzení účastníků. Ostatně žalovaný ani správnost těchto skutkových závěrů nezpochybňuje.

6. Žalovaný však setrvává na své obranné námitce, spočívající v tom, že došlo-li ze strany žalobce k přeplacení jeho podílu (za žalovaného v rozsahu žalované částky), je tento žalobcův nárok promlčen, neboť předmětný závazek byl placen ve splátkách, přičemž z ustálené judikatury Nejvyššího soudu pro tyto případy vyplývá, že v případě plnění ze splátek běží promlčecí doba od každé jednotlivě provedené splátky. Zde žalovaný zdůrazňuje, že kromě částky, kterou byl předmětný závazek vůči , právnická osoba, doplacen na základě zápůjček od , tituly před jménem, , jméno FO, , tedy částek , Anonymizováno, Kč od každého ze solidárně zavázaných dlužníků (tedy žalobce, žalovaného a , jméno FO, ), ostatní splátky zaplacené žalobcem byly provedeny v době delší než 3 roky před podáním žaloby na zaplacení částky , Anonymizováno, Kč jako regresu při vypořádání společně solidárně zavázaných spoludlužníků. Z těchto důvodů má tedy žalovaný nadále za to, že byť skutkové okolnosti byly soudem I. stupně zjištěny správně, je nesprávné právní posouzení provedené soudem I. stupně ohledně žalovaným uplatněné námitky promlčení. Tato skutečnost pak byla důvodem podání odvolání žalovaného.

7. Podle ust. § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

8. S přihlédnutím k právě uvedenému ustanovení a s ohledem na výše uvedený skutkový stav je zřejmé, že na projednávaný případ je třeba aplikovat ustanovení zákona č. 40/1964 Sb. (dále jen občanský zákoník).

9. Podle ust. § 559 odst. 1, 2 občanského zákoníku splněním dluh zanikne. Dluh musí být splněn řádně a včas.

10. Podle § 521 občanského zákoníku dojde-li k dohodě o tom, že bude ve splátkách plněn dluh již splatný a chce-li věřitel, aby dlužník ve splátkách plnil i úroky z prodlení, musí to být výslovně dohodnuto. Podle § 565 občanského zákoníku jde-li o plnění ve splátkách, může věřitel žádat o zaplacení celé pohledávky pro nesplnění některé splátky, jen bylo-li to dohodnuto nebo v rozhodnutí určeno. Toto právo však může věřitel použít nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky.

11. Podle § 160 odst. 1 o.s.ř. uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku nebo, jde-li o vyklizení bytu, do patnácti dnů od právní moci rozsudku; soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí.

12. Podle ust. § 566 občanského zákoníku věřitel je povinen přijmout i částečné plnění, neodporuje-li to dohodě nebo povaze pohledávky.

13. Podle ust. § 511 odst. 1, 2, 3 občanského zákoníku, jestliže je právním předpisem nebo rozhodnutím soudu stanoveno, nebo účastníky dohodnuto, anebo vyplývá-li to z povahy plnění, že více dlužníků má témuž věřiteli splnit dluh společně a nerozdílně, je věřitel oprávněn požadovat plnění na kterémkoli z nich. Jestliže dluh splní jeden dlužník, povinnost ostatních zanikne. Není-li právním předpisem nebo rozhodnutím soudu stanoveno, anebo účastníky dohodnuto jinak, jsou podíly na dluhu všech dlužníků ve vzájemném poměru stejné. Dlužník, proti němuž byl uplatněn nárok vyšší, než odpovídá jeho podílu, je povinen bez zbytečného odkladu vyrozumět o tom ostatní dlužníky a dát jim příležitost, aby uplatnili své námitky proti pohledávce. Může na nich požadovat, aby dluh podle podílů na ně připadajících splnili nebo aby jej v tomto rozsahu dluhu jinak zbavili. Jestliže dlužník v rozsahu uplatněného nároku dluh sám splnil, je oprávněn požadovat náhradu na ostatních podle jejich podílů. Pokud nemůže některý z dlužníků svůj podíl splnit, rozvrhne se tento podíl stejným dílem na všechny ostatní.

14. Podle ust. § 563 občanského zákoníku není-li doba splnění dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí, je dlužník povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán.

15. Podle ust. § 100 odst. 1 občanského zákoníku právo se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat.

16. Podle ust. § 101 občanského zákoníku, pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé.

17. Nejprve je třeba uvést, že poukazuje-li žalovaný v průběhu řízení před soudem I. stupně a též v rámci podaného odvolání na to, že v případě plnění ve splátkách je judikatura Nejvyššího soudu ustálena v tom, že v případě následného regresu mezi solidárními dlužníky počíná běžet promlčecí doba od každé jednotlivé splátky zvlášť, tak i když lze souhlasit s tímto tvrzením, není tato skutečnost pro posouzení věci relevantní.

18. Zde totiž nelze přehlížet rozdílnost mezi „plněním ve splátkách“ a „částečným plněním dluhu“.

19. Judikatura uváděná žalovaným totiž dopadá na případy úhrady ve splátkách, kdy za úhradu ve splátkách lze považovat plnění dluhu na základě „dohodnutých splátek“, nebo na základě „splátek určených soudem“. V těchto případech, i když jsou dlužníci zavázání společně a nerozdílně, tak každá z jednotlivých splátek má pevně stanovené parametry, když je zřejmé, kolik činí a kdy má být uhrazena a je tedy logické, že od každé takto jednotlivé splátky se posuzuje běh promlčecí doby zvlášť, neboť pokud v rámci každé jednotlivé splátky zaplatil jeden ze solidárních dlužníků větší podíl, než na něj připadal, bylo mu zřejmé, že v ten okamžik hradí nejen svůj podíl, ale i částku, která jej přesahuje, tedy podíl dalšího (ostatních) solidárně zavázaných spoludlužníků.

20. Situace v projednávané věci však taková nebyla. Zde ani závazek ze směnky (který byl oprávněným, tedy , právnická osoba, , uplatněn u soudu), ani rozhodnutí soudu následně vydané, nestanovilo úhradu dluhu vůči , právnická osoba, ve splátkách, nýbrž dluh měl být splněn řádně a včas najednou, tedy vcelku. S ohledem na tuto skutečnost, proto plnění, které poskytovaly v průběhu doby (a to i v rámci exekučního řízení) žalobce, žalovaný a , jméno FO, nebylo plněním ve splátkách, nýbrž se jednalo o částečné plnění, na které judikatura uváděná žalovaným nedopadá.

21. Pokud tedy v průběhu doby (vyjma poslední splátky, která byla každým ze solidárně zavázaných spoludlužníků uhrazena ve výši , Anonymizováno, Kč na základě zápůjček od , tituly před jménem, , jméno FO, ) hradili částky dle svých možností, jednalo se v případě těchto částečných plnění vždy o plnění na podíl konkrétního dlužníka, když nebylo zřejmé, zda tento podíl bude naplněn (tedy zda vůbec, případně v jaké části dojde k plnění za jiného a z toho případně vyplývajícímu následnému regresu).

22. S ohledem na uvedené tedy lze pokládat částečná plnění na podíl konkrétního dlužníka, pokud ve svém souhrnu nepřesáhnou na něj připadající podíl a plnění za jiného tak nastává až v okamžiku, kdy má solidárně zavázaný dlužník svůj podíl splacený a zaplatí další částku, která jeho podíl přesahuje. Tak tomu bylo i v konkrétním případě, kdy k „přeplacení“ podílu připadajícího na žalobce došlo až úhradou ze zápůjčky od , tituly před jménem, , jméno FO, dne , datum, v částce , Anonymizováno, Kč. Teprve úhradou této částky, tedy od , datum, , bylo postaveno najisto, že žalobce přeplatil svůj podíl ve vztahu k žalovanému o částku , Anonymizováno, Kč (byť žalobce uplatňuje částku o , Anonymizováno, Kč menší) a teprve od tohoto okamžiku bylo možno počítat běh promlčecí doby.

23. Jde-li v tomto směru dále o posouzení důvodnosti námitky promlčení s ohledem na běh promlčecí doby ve vztahu k platbě provedené dne , datum, , jsou úvahy soudu I. stupně věcně správné a lze na ně odkázat, tedy v projednávané věci by případně promlčecí doba uplynula až dne , datum, , přičemž žaloba byla v předmětné věci podána již dne , datum, , tedy k promlčení předmětné pohledávky nedošlo. S ohledem na to, že byly splněny všechny věcné předpoklady pro přiznání žalobcem uplatněného nároku (jako následného regresu pro vyrovnání solidárně zavázaných spoludlužníků) a námitka promlčení uplatněná žalovaným nebyla s ohledem na výše uvedené důvodná, dospěl odvolací soud k závěru, že rozhodnutí soudu I. stupně je v napadeném výroku I. ohledně věci samé věcně správné, a proto rozhodnutí soudu I. stupně ohledně napadeného výroku I. potvrdil.

24. Jde-li o výrok III. o nákladech řízení, zde odvolací soud uvádí, že pokud jde o počet úkonů právní služby, režijní paušály, cestovné, náhradu za ztrátu času, i v tomto směru se odvolací soud shoduje se závěry soudu I. stupně; nicméně odvolací soud nesouhlasí s přiznanou výší DPH, neboť DPH náleží v rámci zastupování za odměnu za právní zastupování, režijní paušály, náhradu za ztrátu času, avšak nenáleží za cestovné, neboť pokud jde o položky vyúčtované v rámci cestovného, tzn. náklady na pohonné hmoty a amortizaci, částky uváděné ve vyhlášce reflektují reálné ceny včetně DPH, a proto již znovu z nich DPH nepřísluší. V tomto směru tedy odvolací soud změnil výrok III. o nákladech řízení a zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit žalobci na nákladech řízení před soudem I. stupně částku 35 121,95 Kč.

25. Vzhledem k tomu, že v rámci odvolacího řízení byl žalobce ve věci samé zcela úspěšný, náleží mu náhrada účelně vynaložených nákladů, které mu v souvislosti s odvolacím řízením vznikly. V tomto směru se jedná o náklady za právní zastoupení, a to odměnu za 2 úkony právní služby (podání písemného vyjádření a účast u jednání odvolacího soudu dne 1. 10. 2024), 2x režijní paušál a DPH s tím, že ostatních nákladů se žalobce prostřednictvím svého právního zástupce výslovně u jednání vzdal. Z těchto důvodů tedy byl žalovaný zavázán k povinnosti zaplatit žalobci na nákladech odvolacího řízení částku 11 712,80 Kč tak, jak je to uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.