15 Co 110/2025

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Vašíčka a soudců Mgr. Pavla Mádra a JUDr. Libora Daňhela ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená obecným zmocněncem Jméno zmocněnce , narozeným Datum narození zmocněnce bytem Adresa zmocněnce o zaplacení 836 360 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Hodoníně (dále jen „soud I. stupně“) ze dne 23. 8. 2024, č. j. 20 C 179/2022-386,

I. Rozsudek soudu I. stupně se v napadených výrocích II., III. a IV. potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. V řízení zahájeném podáním žaloby , datum, se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky , Anonymizováno, Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že žalobce a žalovaná jsou bývalí manželé a že za trvání manželství žalobce investoval své výlučné finanční prostředky do rekonstrukce domu žalované (rodinný dům č.p. , Anonymizováno, na pozemku p. č. , Anonymizováno, , katastrální území , adresa, ), který je ve výlučném vlastnictví žalované. Žalobce tvrdil, že za trvání manželství (manželství bylo uzavřeno , datum, ) takto investoval do domu žalované finanční prostředky v celkové částce , Anonymizováno, Kč; z toho částka , Anonymizováno, Kč představovala dar od jeho matky, , Anonymizováno, Kč byla půjčka od , jméno FO, , , Anonymizováno, Kč byla půjčka od , jméno FO, a , Anonymizováno, Kč byla půjčka od , jméno FO, . Tvrdil dále, že manželství účastníků bylo pravomocně rozvedeno k , datum, a že poté žalobce za žalovanou zaplatil jednu polovinu dosud nesplaceného úvěru ve výši , Anonymizováno, Kč. Proto touto žalobou (kromě vypořádání investic do výlučného majetku žalované v částce , Anonymizováno, Kč) uplatnil i nárok na zaplacení částky , Anonymizováno, Kč. V průběhu řízení žalobce vzal žalobu částečně zpět ohledně nároku na zaplacení částky , Anonymizováno, Kč s příslušenstvím; usnesením z , datum, soud I. stupně řízení v rozsahu tohoto zpětvzetí zastavil. Poté předmětem řízení bylo zaplacení částky , Anonymizováno, Kč se zákonným úrokem z prodlení od , datum, do zaplacení.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a navrhovala, aby byla v celém rozsahu zamítnuta. V prvé fázi řízení namítala, že žalobce předmětný nárok uplatnil již v žalobě na vypořádání společného jmění manželů; toto řízení bylo před soudem I. stupně vedeno pod sp. zn. , Anonymizováno, . Zmínila, že žalobce v řízení o vypořádání SJM uplatnil rovněž nárok z titulu údajného použití jeho výlučných prostředků na výlučný majetek žalované, když tvrdil, že na majetek žalované byly použity finanční prostředky od matky žalobce ve výši , Anonymizováno, Kč a finanční prostředky ze zápůjček v celkové výši , Anonymizováno, Kč, které žalobce měl uzavřít s , jméno FO, (, Anonymizováno, Kč), , jméno FO, (, Anonymizováno, Kč) a , jméno FO, (, Anonymizováno, Kč). Poukázala na to, že tyto své nároky žalobce v řízení o vypořádání SJM vzal zpět a že ohledně těchto dílčích nároků bylo řízení o vypořádání SJM usnesením z , datum, , č. j. , Anonymizováno, , zastaveno. Žalovaná rovněž z procesní opatrnosti vznesla námitku promlčení uplatněných nároků.

3. U prvního jednání (, datum, ) soud I. stupně provedl některé listinné důkazy a poté byl žalobce poučen podle § 118a odst. 1 o.s.ř. (aby doplnil tvrzení ohledně okolností poskytnutí finančních prostředků od své matky a okolností tří tvrzených zápůjček; rovněž, aby doplnil tvrzení ohledně toho, jak peníze byly použity, v čem spočívaly jednotlivé rekonstrukce na domu žalované, kdy byly provedeny, kolik co stálo, zda žalovaná s použitím prostředků na rekonstrukci souhlasila) a rovněž byl poučen podle § 118a odst. 3 o.s.ř. (o povinnost předložit důkazy k prokázání svých tvrzení). Současně řízení bylo koncentrováno podle § 118b o.s.ř.

4. Žalobce v určené lhůtě (podáním z , datum, ) doplnil skutková tvrzení dle výzvy soudu I. stupně. Tvrdil, že jeho matka mu za trvání manželství s žalovanou poskytovala finanční prostředky průběžně a že se celkem jednalo o částku , Anonymizováno, Kč. Tvrdil, že z toho částka , Anonymizováno, Kč byla v roce , Anonymizováno, použita na rekonstrukci bytu v přízemí, částka přibližně , Anonymizováno, Kč byla v roce , Anonymizováno, použita na rekonstrukci dětského pokoje v přízemí, částka přibližně , Anonymizováno, Kč byla v roce , Anonymizováno, použita na rekonstrukci střechy, částka přibližně , Anonymizováno, Kč byla v roce , Anonymizováno, použita na fasádu domu (ze strany od souseda), částka přibližně , Anonymizováno, Kč byla v roce , Anonymizováno, použita na úhradu kuchyně , Anonymizováno, a částka přibližně , Anonymizováno, Kč byla v letech , Anonymizováno, použita na nákup materiálu na rekonstrukci přízemí, prvního patra a podkroví. K tvrzeným zápůjčkám uvedl, že všechny byly poskytnuty v hotovosti. Půjčka od , jméno FO, byla použita na sádrokartony a podlahy v prvním patře v roce , Anonymizováno, , půjčka od , jméno FO, byla použita mimo jiné na střešní okna v podkroví v roce , Anonymizováno, . Půjčka od , jméno FO, byla použita na topení, rozvody a elektroinstalaci v prvním patře a v podkroví začátkem roku , Anonymizováno, . Uvedl dále, že tyto tři půjčky vrátil po rozvodu manželství, kdy za tímto účelem čerpal v roce , Anonymizováno, spotřebitelský úvěr od , právnická osoba, ve výši , Anonymizováno, Kč. K tvrzené rekonstrukci domu ve vlastnictví žalované uvedl, že většinu prací prováděl svépomocí a že uplatňuje jen cenu materiálu, který byl na práce použit. Uvedl, že již nemá k dispozici veškeré doklady od nákupu materiálu a z tohoto důvodu v některých případech dokládá výpočet, který vychází z jednotkových cen stejného materiálu ve stejném období. Tam, kde nemá k dispozici žádné doklady, navrhl, aby soud příslušné ceny zjistil dotazem na stavební společnost.

5. Žalovaná trvala na tom, že většina nároků z titulu rekonstrukce jejího domu byla uplatněna již v rámci řízení o vypořádání SJM. Tvrdila rovněž, že rekonstrukce dětského pokoje neproběhla v roce , Anonymizováno, , ale v roce , Anonymizováno, , a že rekonstrukce střechy neproběhla v roce , Anonymizováno, , ale v roce , Anonymizováno, . Potvrdila, že kuchyně zn. , Anonymizováno, byla pořizována v roce , Anonymizováno, za částku , Anonymizováno, Kč; na rozdíl od žalobce však tvrdila, že kuchyň byla pořízena za finanční prostředky její matky.

6. Poté soud I. stupně doplnil dokazování dalšími listinnými důkazy a vyslechl svědky , jméno FO, (matku žalobce), , jméno FO, (matku žalované), , jméno FO, (sestru žalované), , jméno FO, (švagra žalované), , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, (všechny tři ohledně tvrzených půjček poskytnutých žalobci) a k důkazu vyslechl i žalobce. Po takto provedeném dokazování soud I. stupně ve věci rozhodl rozsudkem z , datum, , č. j. , Anonymizováno, , kterým řízení zastavil ohledně částky , Anonymizováno, Kč s příslušenstvím (výrok I.), žalobu zamítl ohledně částky , Anonymizováno, Kč s příslušenstvím (výrok II.), žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.) a žalobci uložil povinnost zaplatit , Anonymizováno, v , adresa, náhradu nákladů řízení ve výši , Anonymizováno, Kč (výrok IV.). Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že soud I. stupně vycházel z toho, že žalobce u jednání dne , datum, a dne , datum, upravil některá svá skutková tvrzení ohledně rekonstrukce domu žalované (když mimo jiné uvedl, že náklady na pořízení jídelního stolu, rohové sedačky, křesla a taburetu již byly vypořádány v rámci SJM) a svoji žalobu vzal částečně zpět. Z postupných úprav skutkových tvrzení soud I. stupně dovodil, že žalobce vzal žalobu zpět ohledně částky , Anonymizováno, Kč s příslušenstvím, proto v rozsahu tohoto zpětvzetí řízení zastavil podle § 96 o.s.ř. (výrok I.). Poté se věcně zabýval zbývajícím nárokem žalobce na zaplacení částky , Anonymizováno, Kč s příslušenstvím. Co se týče tvrzeného daru od matky, tuto skutečnost na základě provedených důkazů nevzal za prokázanou. Poukázal na to, že tvrzený dar nebyl prokázán ani ze svědecké výpovědi matky žalobce, ani z jiných důkazů, když nebylo prokázáno, kdy konkrétně a jakou výši daru matka měla poskytnout žalobci a na co ji následně žalobce měl použít. V tomto směru zohlednil i to, že žalobce nebyl úplně konzistentní ve svém tvrzení, když v rámci svého výslechu sice uvedl, že od své matky nikdy žádnou půjčku (zápůjčku) neobdržel, avšak z rozsudku , Anonymizováno, , adresa, č. j. , Anonymizováno, (který sám žalobce přiložil ke své žádosti o osvobození od soudních poplatků) vyplývá, že žalobce si pořídil automobil, když uvedl, že se tak stalo ze zápůjčky od své matky. Zohlednil pak i to, že žalobce část uplatněných peněz v rámci vypořádání SJM označil jako zápůjčku od matky, nikoli dar. Pokud se týká tvrzených půjček poskytnutých od kamarádů žalobce, toto tvrzení soud I. stupně na základě zejména svědeckých výpovědí svědků , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, vzal za prokázané, když tito svědci poskytnutí půjček potvrdili a rovněž potvrdili, že žalobce jim půjčené peníze vrátil v roce , Anonymizováno, . Na základě provedených důkazů však soud I. stupně nevzal za prokázané, že by peníze získané z těchto tří půjček žalobce použil v rámci rekonstrukce domu žalované; zde poukázal na to, že ani jeden svědek nepotvrdil, že by poskytnuté peníze byly použity na nějakou tvrzenou konkrétní položku v rámci rekonstrukce (když všichni shodně uvedli, že se nijak nezajímali, na co peníze žalobce použije). Za situace, kdy žalobce neprokázal tvrzený dar od matky a neprokázal, jakou část poskytnutých peněz od svých kamarádů skutečně investoval do rekonstrukce domu žalované, pak žalobu (ohledně zbývající částky , Anonymizováno, Kč s příslušenstvím) zamítl. Dodal rovněž, že v případě investic do cizího majetku je bezdůvodným obohacením nikoliv hodnota vynaložených prostředků, nýbrž zhodnocení věci, jež se obohacenému dostalo, tj. rozdíl mezi hodnotou jeho věci před investicemi a poté. Zmínil rovněž, že za situace, kdy žalobce , Anonymizováno, let žil v domě žalované a neplatil nájem, je jeho požadavek na zaplacení částky přesahující , Anonymizováno, Kč na hraně s dobrými mravy, zvláště pak v situaci, kdy v rámci vypořádání společného jmění manželů žalobce již obdržel částku odpovídající zhodnocení nemovitosti ve výši , Anonymizováno, Kč. Toto vzal za prokázané z usnesení , Anonymizováno, v , adresa, z , datum, , č. j. , Anonymizováno, , ze kterého vyplývá, že řízení o vypořádání SJM bylo mezi účastníky skončeno smírem, dle kterého byla žalovaná povinna zaplatit žalobci částku , Anonymizováno, Kč. K námitce promlčení soud I. stupně uvedl, že nárok žalobce promlčený nebyl, když s ohledem na § 646 občanského zákoníku mezi manžely promlčecí doba po dobu trvání manželství neběží. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok III. rozsudku) soud I. stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., když procesně úspěšná žalovaná se náhrady nákladů řízení výslovně vzdala. O náhradě nákladů státu rozhodl podle § 148 o.s.ř. a procesně neúspěšnému žalobci uložil nahradit státu náklady řízení ve výši , Anonymizováno, Kč, když se jednalo o náklady svědečného v souvislosti s výpovědí svědka , jméno FO, , o kterých bylo pravomocně rozhodnuto.

7. Proti tomuto rozsudku žalobce podal odvolání, a to pouze do výroků II., III. a IV. rozsudku. Namítl zejména, že soud I. stupně dospěl k nesprávným skutkovým závěrům. Měl za to, že v řízení prokázal, že peníze ze všech půjček byly poskytnuty na rekonstrukci domu žalované, když svědci vypovídali, že prostředky půjčovali na rekonstrukci a v řízení nebylo žádným z účastníků tvrzeno, že by tyto prostředky měly být použity jinak. Měl rovněž za to, že dostatečně prokázal nákup materiálu a provedené práce v rámci rekonstrukce, když ani žalovaná tyto skutečnosti v rámci řízení nerozporovala. Proto navrhoval, aby rozsudek ve výroku II. byl změněn tak, že žalovaná bude povinna zaplatit žalobci částku , Anonymizováno, Kč s příslušenstvím, výrok III. bude změněn tak žalovaná bude žalobci povinna uhradit náklady řízení před soudy obou stupňů a výrok IV. bude změněn tak, že žalovaná bude povinna zaplatit státu vzniklé náklady řízení.

8. Podáním z , datum, žalobce doplnil své odvolání odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu. Z rozsudku ve věci sp. zn. 22 Cdo 3033/2010 dovozoval, že prokázání (vyvrácení) určitého tvrzení nebrání jakékoliv pochybnosti, nýbrž jen pochybnosti, které jsou důvodné. Nejsou-li takové, pak pravděpodobnost prokazovaného tvrzení hraničí s jistotou, tvrzení je tudíž třeba považovat za prokázané. V tomto směru poukázal na to, že svědeckými výpověďmi bylo prokázané, že půjčky od třetích osob byly žalobcem čerpány na rekonstrukci domu a že z provedených důkazů pouze nevyplynulo, na jaké konkrétní práce byly půjčky skutečně použity. Za této situace měl za to, že na daný případ dopadá i rozsudek Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 22 Cdo 1821/2004, ve kterém Nejvyšší soud uvedl: „Nemožnost zjistit přesnou nebo alespoň přibližnou výši tzv. vnosu žalovaného do bezpodílového spoluvlastnictví účastníků nemůže vést k tomu, že by se mu ze strany bezpodílového spoluvlastnictví účastníků nemělo dostat žádné náhrady ve smyslu věty druhé § 150 obč. zák. a že tato skutečnost bude zohledněna jen stanovením nerovných podílů účastníků na jejich bezpodílovém spoluvlastnictví. Pakliže soud na základě dokladů předložených žalovaným nemohl zcela přesně zjistit a tak zohlednit, co konkrétně z oddělených prostředků z doby před manželstvím žalovaný vnesl do manželství, bylo namístě výši takové částky, jež by měla být žalovanému uhrazena ze společného, stanovit volnou úvahou ve smyslu § 136 o.s.ř. Takové volné úvaze by mělo předcházet zjištění alespoň přibližné hodnoty majetku žalovaného, který měl před vznikem bezpodílového spoluvlastnictví účastníků a který získal v průběhu manželství mimo zdroje bezpodílového spoluvlastnictví, například darováním od svých rodičů. V rámci uvedené volné úvahy by měl být učiněn úsudek, nakolik mohly být prostředky, náležející jen žalovanému, jím použity k jiným účelům než na společný majetek a nakolik ve prospěch bezpodílového spoluvlastnictví účastníků“. V poměrech projednávané věci tedy žalobce měl za to, že není pochyb, že skutečně uskutečnil práce, které učinil předmětem žaloby a že na tyto vynaložil zcela konkrétně označený materiál, který také nacenil. Bez ohledu na to, jak svůj nárok právně kvalifikoval (kdy takovouto kvalifikací není soud vázán), měl soud I. stupně v rámci volné úvahy stanovit náhradu. Konečně nesouhlasil se závěrem soudu I. stupně, že jeho požadavek na vydání bezdůvodného obohacení by měl být na hraně s dobrými mravy. Zde poukázal na to, že po dobu trvání manželství žil v domě žalované, když převážně vlastními silami a svými výdělky dům žalované udržoval, opravoval a celkově zrekonstruoval.

9. Žalovaná odvolání žalobce považovala za nedůvodné a navrhla, aby napadený rozsudek byl odvolacím soudem potvrzen.

10. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o.s.ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou (§ 201 o.s.ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 a contrario o.s.ř.) a že bylo podáno včas (§ 204 o.s.ř.), v souladu s § 212 a § 212a o.s.ř. přezkoumal napadené rozhodnutí soudu I. stupně i řízení, které mu předcházelo, a poté dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

11. Odvolací soud souhlasí se skutkovými zjištěními soudu I. stupně, jakož i s jeho skutkovými i právními závěry, a pro stručnost odkazuje na odůvodnění odvoláním napadeného rozsudku. Lze jen shrnout, že odvolací soud souhlasí se skutkovým závěrem soudu I. stupně v tom směru, že v řízení nebyl prokázaný žalobcem tvrzený dar od jeho matky ve výši , Anonymizováno, Kč, který měl být použit za trvání manželství k rekonstrukci domu ve výlučném vlastnictví žalované. Jednak žalobce v tomto směru neuvedl ani dostatečná tvrzení tak, aby bylo jasné, kdy přesně a jakým způsobem byly peníze darovány. K tomuto neurčitému tvrzení nebyla předložena žádná písemná smlouva a okolnosti darování nebyly zjištěny ani svědeckou výpovědí matky žalobce, když ta vypovídala jen obecně v tom směru, že peníze dávala žalobci průběžně po celou dobu manželství, přičemž přesné částky ani dobu darování si nepamatovala a nevěděla ani, na co takto darované peníze měly být žalobcem použity.

12. Lze rovněž souhlasit se skutkovým závěrem soudu I. stupně v tom směru, že žalobci se v řízení výpověďmi svědků sice podařilo prokázat, že v průběhu manželství si bez vědomí žalované půjčil od , jméno FO, částku , Anonymizováno, Kč, od , jméno FO, částku , Anonymizováno, Kč a od , jméno FO, částku , Anonymizováno, Kč a že takto vypůjčené peníze vrátil až po zániku manželství. Nicméně provedenými důkazy nebylo prokázané, že by všechny takto půjčené částky žalobce investoval do rekonstrukce domu žalované. Svědek , jméno FO, , , jméno FO, i Stašek vypověděli víceméně shodně, že nevěděli, na co žalobce vypůjčené peníze přesně použil; všichni obecně uvedli jen to, že věděli o tom, že žalobce rekonstruuje dům a že peníze asi použil na tuto rekonstrukci. Nic konkrétního k použití peněz však žádný ze svědků neuvedl. Za této situace je tak třeba vycházet z toho, že s ohledem na nevědomost žalované o těchto půjčkách se závazky žalobce z těchto půjček nestaly společnými závazky účastníků, které by měly být vypořádány v rámci zaniklého společného jmění manželů. Za této situace tak bylo na straně žalobce důkazní břemeno k prokázání tvrzení, že všechny tvrzené peníze byly použity na rekonstrukci domu žalované. Je třeba poukázat na to, že žalobce byl v tomto řízení v extrémně obtížné důkazní situaci, a to s ohledem na několik skutečností. První skutečností je to, že jak sám žalobce vypověděl, peníze z půjček si v hotovosti uložil do plechovky v dílně tak, aby o tom manželka (žalovaná) nevěděla a k těmto penězům přidával peníze, které si vydělával tzv. na fuškách. Došlo tedy k promísení společných finančních prostředků tvořících SJM účastníků s výlučnými finančními prostředky žalobce. Druhou skutečností, která měla vliv na skutkový závěr, byla ta, že v řízení vyplynulo, že žalobce se svými známými (kteří mu půjčili peníze) podnikal výlety na motorkách, které si žalobce platil ze svých prostředků a je tedy velmi pravděpodobné, že tyto výlety byly placeny i z peněz žalobce, které byly uloženy v jeho plechovce v dílně. Zásadní okolností pro výsledný skutkový závěr však bylo, že v řízení vyplynulo, že účastníci během trvání svého manželství v letech , Anonymizováno, čerpali několik úvěrů v celkové poskytnuté částce , Anonymizováno, Kč, když prostředky z těchto úvěrů rovněž použili na rekonstrukci domu žalované. Za situace, kdy rekonstrukce nebyla realizována podle nějakého projektu a neměla přesný harmonogram, když naopak byla prováděna převážně svépomocí, je v podstatě nyní nemožné rozklíčovat, jaká část rekonstrukce byla placena ze společných peněz účastníků získaných z úvěru a jaká část (pokud vůbec) byla případně placena z peněz získaných z poskytnutých zápůjček od kamarádů žalobce.

13. Žalobce byl u prvního jednání dne , datum, soudem I. stupně poučen o povinnosti tvrzení i o důkazním břemenu, byl konkrétně poučen o tom, jaká tvrzení je třeba doplnit a jaké budou důsledky, pokud tvrzení nedoplní a neoznačí důkazy k prokázání svých tvrzení. Současně u tohoto jednání bylo řízení koncentrováno. Žalobce sice v poskytnuté lhůtě podáním z , datum, svá tvrzení v určitém směru doplnil a označil důkazy. Nicméně provedenými důkazy tvrzení žalobce o tom, že zrovna nějaká konkrétní část rekonstrukce byla hrazena z peněz půjčených od kamarádů, prokázána nebyla. Za situace, kdy podstatná část rekonstrukce byla hrazena ze společných prostředků tvořících SJM a dále také část rekonstrukce byla hrazena z prostředků poskytnutých matkou žalované (ze svědecké výpovědi matky žalované , jméno FO, a sestry žalované , jméno FO, lze mít za vyvrácené tvrzení žalobce o tom, že to byl on, kdo financoval nákup kuchyně zn. , Anonymizováno, v hodnotě , Anonymizováno, Kč, když nákup kuchyně naopak financovala matka žalované), není dle názoru odvolacího soudu možné stanovit podíl žalobce na rekonstrukci ani úvahou ve smyslu § 136 o.s.ř. Skutkový stav věci, která byla řešena Nejvyšším soudem ve věci sp. zn. 22 Cdo 1821/2004 byl odlišný od dané věci, a proto závěry Nejvyššího soudu na tuto věc nelze použít. S ohledem na to, že se v tomto případě jedná o sporné řízení a že žalobce neunesl důkazní břemeno, tak odvolací soud souhlasí s tím, že nezbylo než žalobu (po částečném zastavení řízení v důsledku částečného zpětvzetí žaloby) zamítnout. Z těchto všech důvodů odvolací soud podle § 219 o.s.ř. rozsudek soudu I. stupně v napadeném výroku II. ve věci samé, jakož i v závislých výrocích o náhradě nákladů řízení (výroky III. a IV.) jako věcně správný potvrdil (výrok I. tohoto rozsudku).

14. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaná byla v odvolacím řízení procesně úspěšná, měla by tedy nárok na náhradu nákladů řízení. Jelikož se žalovaná této náhrady vzdala (stejně tak jako před soudem I. stupně), rozhodl odvolací soud tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.