15 Co 130/2025

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Vašíčka a soudců JUDr. Libora Daňhela a Mgr. Pavla Mádra v právní věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupené Jméno Zástupce , advokátem se sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 75 078,58 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 9. ledna 2025, č. j. 51 C 69/2024-45, ve znění usnesení ze dne 17. července 2025, č. j. 51 C 69/2024-71,

I. Rozsudek soudu I. stupně se v napadených výrocích II.,

IV. V. a VI. potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Výše uvedeným rozsudkem zavázal soud I. stupně žalovaného k povinnosti zaplatit žalobci částku , Anonymizováno, Kč s příslušenstvím a částku , Anonymizováno, Kč s příslušenstvím, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výroky I. a III.). Současně soud I. stupně zamítl žalobu ohledně částky , Anonymizováno, Kč, další částky , Anonymizováno, Kč a částky , Anonymizováno, Kč (výroky II., IV. a V.). V neposlední řadě pak soud I. stupně zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku , Anonymizováno, Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (výrok VI.). Své rozhodnutí soud I. stupně (pokud jde o zamítavé výroky II., IV. a V.) odůvodnil tím, že je-li ujednání o smluvní pokutě ve formulářové smlouvě včleněno naprosto nepřehledně do části textu, u které není rozumný předpoklad, že by v ní mohlo být uvedeno, jedná se o situaci, kdy je třeba pečlivě zvažovat, zejména je-li smlouva uzavírána se spotřebitelem, zda se jedná o ujednání, k němuž je možno přihlédnout či nikoliv. Ujednání o smluvní pokutě se nachází v části textu, která na první dojem navozuje pocit, že se jedná o ujednání technického charakteru, ujednání nepodstatné, když vše podstatné z pohledu zákazníka je uvedeno na „druhé straně“, která se podepisuje. Samotná písemná podoba smlouvy, kdy „první strana“ (na rozdíl od „druhé strany“, v níž jsou podstatná ujednání přehledně členěna) je psána nepřehledně, drobným písmem, hustým řádkováním, dlouhé odstavce nejsou nijak členěny, navozuje spíše pocit, že se jedná o smluvní podmínky, kdy spotřebitel může lehce přehlédnout, co je v této části textu psáno. Je zcela zjevné, že ujednání o smluvní pokutě je uvedeno takto v textu zcela účelově, když podstatné pro pozornost spotřebitele při uzavření smlouvy jsou údaje o účastnících smlouvy, údaje o odběrném místě, druhu sjednané služby a datu zahájení dodávky, přičemž pokud zákazník např. kontroluje tyto údaje vyplňované do formulářové smlouvy a připojuje na konci svůj podpis, smlouva budí dojem, že může být podepsána, aniž by byla čtena druhá strana listiny psaná velmi malým písmem. Soud tedy dospěl k závěru, že ujednání o smluvních pokutách je neplatné, není možno k němu přihlížet, a proto žalobu v částích týkajících se smluvních pokut zamítl.

2. Proti tomuto rozsudku soudu I. stupně, a to výslovně proti výrokům II., IV., V. a VI. podala prostřednictvím svého právního zástupce odvolání žalobkyně. Ta nesouhlasí s tím, jak soud I. stupně hodnotil ujednání o smluvní pokutě, jež je součástí smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny uzavřené mezi účastníky dne , datum, . V tomto směru žalobkyně poukazuje na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3512/2011, kde podle žalobkyně Ústavní soud nekritizoval praxi, kdy obchodní podmínky byly vytištěny na druhé straně smlouvy, ale naopak kritizoval praxi, kdy smluvní pokuta byla obsažena v mnoha stránkový obchodních podmínkách, u kterých nebylo prokázáno, že se s nimi měl spotřebitel možnost seznámit před uzavřením smlouvy. Zde žalobkyně poukazuje na to, že v projednávané věci byla smluvní pokuta sjednaná v listině o jediném listu, na kterou spotřebitel připojil svůj podpis. Smluvní pokuta se nachází v části smlouvy nazvané „SMLUVNÍ SANKCE“, kde jsou ujednání o souvisejících povinnostech zákazníka, např. poskytnout součinnost a ujednání o smluvních pokutách, včetně způsobu, jak se může zákazník povinnosti uhradit smluvní pokutu zprostit. Ujednání proměnná, obsažená na straně 2/2 smlouvy, nelze od zbytku smlouvy oddělit, a tato strana neobsahuje podstatné a povinné náležitosti dle energetického zákona, které dodávková smlouva obsahovat musí. Proto strana 1/2 tvoří integrální součást smlouvy. Obě strany jsou provázány též textovými odkazy. Samotná struktura smlouvy je logická, přehledná a pro zákazníky srozumitelná a je v rámci široké soukromoprávní autonomie vůle zcela v dispozici žalobce. Podle žalobkyně pak žádný právní předpis takovou strukturu smlouvy nezakazuje. Ujednání o smluvní pokutě je psáno stejným písmem, jako ostatní části smlouvy, srovnatelným s písmem užívaným na obalech potravinových výrobků k uvádění povinných informací, písmo nevybočuje směrem k horší čitelnosti či zastření obsahu. Žalobkyně v souladu se zákonem zveřejňuje formuláře smluv nejpoužívanějších produktů na svých webových stránkách a lze legitimně očekávat, že spotřebitelé v České republice umějí ve 21. století číst a jsou schopni porozumět textu v úředním českém jazyce, textace není o nic složitější než jazyk, jímž jsou psány v České republice právní předpisy, u nichž platí princip „neznalost neomlouvá“. Pokud tomu kdokoliv není schopen porozumět, tak domněnka běžné opatrnosti znamená, že by taková osoba měla své neporozumění rozpoznat a vyhledat odbornou radu před tím, než smlouvu uzavře. Z těchto důvodů žalobkyně navrhla, aby odvolací soud v napadených výrocích II., IV. a V. změnil rozhodnutí soudu I. stupně a žalobě v plném rozsahu vyhověl a dále, aby zavázal žalovaného k náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.

3. Poté, co odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou (ust. § 201 o.s.ř.), ve lhůtě (ust. § 204 o.s.ř.), a proti rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (ust. § 201 o.s.ř., ust. § 202a contrario o.s.ř.), přezkoumal v napadeném rozsahu rozhodnutí soudu I. stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo, přičemž dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

4. Jak vyplývá z obsahu spisu, žalobkyně se podanou žalobou domáhala uložení povinnosti žalovanému (a to na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne , datum, ), aby jí zaplatil částku , Anonymizováno, Kč s příslušenstvím s tím, že částka je tvořena jednak částkou ve výši , Anonymizováno, za odebranou elektrickou energii a dále částkou , Anonymizováno, Kč jako smluvní pokuty, a to jednak účtované za porušení povinnosti žalovaného odebírat elektrickou energii po dobu sjednanou ve smlouvě ve výši , Anonymizováno, Kč a dále smluvní pokuty ve výši , Anonymizováno, Kč za prodlení se zaplacením vyúčtování.

5. Podle ust. § 588 zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen občanský zákoník) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

6. Podle ust. § 1810 občanského zákoník ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen „spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé.

7. Podle ust. § 1811 odst. 1 občanského zákoníku veškerá sdělení vůči spotřebiteli musí podnikatel učinit jasně a srozumitelně v jazyce, ve kterém se uzavírá smlouva.

8. Podle ust. § 1813 občanského zákoníku má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

9. Podle ust. § 1815 občanského zákoníku k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

10. Podle ust. § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

11. Podle ust. § 6 odst. 1 občanského zákoníku každý má povinnost jednat v právním styku poctivě.

12. Odvolací soud po přezkoumání rozhodnutí soudu I. stupně i řízení, které mu předcházelo, dospěl k závěru, že pokud jde o napadené výroky II., IV. V. a závislý výrok VI., soud I. stupně na základě provedeného dokazování učinil dostatečná skutková zjištění, když skutkové závěry soudu I. stupně považuje odvolací soud za správné. Odvolací soud se ztotožňuje též s hodnocením věci tak, jak jej učinil soud I. stupně. Z těchto důvodů tedy odvolací soud se v dalším stručně k opakovaným námitkám žalobkyně vyjádří v základních aspektech, když v podrobnostech lze odkázat na správné a přiléhavé odůvodnění rozhodnutí soudu I. stupně.

13. Je beze všech pochybností, že platný občanský zákoník umožňuje v rámci závazkových vztahů sjednání smluvní pokuty. Tato možnost však není neomezená. Limity možností sjednání smluvní pokuty mohou vyplývat mj. i z charakteru účastníků smlouvy, jak je tomu v projednávaném případě, kdy na jedné straně stojí žalobkyně jako podnikatelka – obchodník s elektřinou (se silným ekonomickým zázemím) a na straně druhé fyzická osoba jako spotřebitel. Již při tvorbě občanského zákoníku zákonodárce „vnímal“ rozdílnost v postavení obou stran, a proto pro tyto spotřebitelské smlouvy stanovil jisté omezující limity ve snaze o zachování rovného postavení při uzavírání, platnosti či ukončení smlouvy. Jedním z těchto limitů je ust. § 1813 občanského zákoníku.

14. Soud I. stupně postupoval správně, pokud se uzavřenou smlouvou a právy a povinnostmi z ní vyplývající, zejména pokud jde o nárok na smluvní pokutu, zabýval též z pohledu ust. § 588, § 1811, § 1813 občanského zákoníku. V této souvislosti soud I. stupně poukázal na několik okolností, které způsobují překročení limitů stanovených v ust. § 1813 občanského zákoníku. Zde lze zdůraznit, že je správný závěr soudu I. stupně o tom, že ustanovení o smluvní pokutě nebylo sjednáno individuálně (když se jedná o formulářovou smlouvu). Odvolací soud se v tomto směru ztotožňuje s hodnocením soudu I. stupně ohledně praxe žalobkyně při uzavírání smluv jako nepoctivé (zavádějící), když koncipování předmětné smlouvy a její grafické ztvárnění vzbuzuje dojem, že strana 2/2 je stranou úvodní, kde jsou všechna podstatná ujednání, přičemž strana 1/2 (kde je ujednání o smluvní pokutě obsaženo) vizuálně vzbuzuje dojem obchodních podmínek (ačkoliv se o obchodní podmínky nejedná). Nelze si pak nevšimnout samotné formulace smluvního ujednání, když ujednání je obsaženo ve velice dlouhém souvětí, kdy se jedná o nepřehledný a složitě formulovaný text. To vše v porovnání se stranou 2/2 smlouvy, která je vizuálně koncipována přehledně a která vzbuzuje dojem, že vše podstatné je v právě na této straně označené 2/2, která je podepsána oběma účastníky. Konečně je třeba v této souvislosti zmínit i drobné písmo, které je použito v textu celé smlouvy.

15. I když oproti době předchozí došlo ke změně v označení příslušného odstavce (který byl dříve označen jako „OSTATNÍ UJEDNÁNÍ“, přičemž v předmětné smlouvě je označen jako „SMLUVNÍ SANKCE“), tak ani tato částečná konkretizace obsahu dlouhého odstavce textu nepřehledně formulovaného, který je tvořen složitými souvětími s různými údaji bez jakéhokoliv zvýraznění nebo vzájemného oddělení, jimiž jsou sjednány různé smluvní pokuty za různá porušení sjednaných povinností se současným uvedením mnoha podmínek a parametrů takových porušení a tím vznikajících nároků, tak ani tato změna v označení uvedený stav nenapravila.

16. Znění smlouvy uzavřené mezi účastníky, které v průběžném toku textu zahrnuje vedlejší věty v závorkách a za středníky, má právě ten následek, který zohlednil soud I. stupně v odůvodnění napadeného rozsudku. Pro správnost závěru soudu I. stupně je primární celková podoba smlouvy, která je sice obsažena na jediném listu o dvou stranách, jak žalobkyně namítá, to však způsobem, který je zjevně pro zákazníka – spotřebitele matoucí v tom, která strana této listiny a v jakém pořadí je základní částí smlouvy, obsahující zásadní smluvní ujednání, pod něž zákazník – spotřebitel připojuje svůj podpis. Na tomto závěru nic nemění skutečnost, že příslušný odstavec na další straně označované jako „1/2“ obsahující ujednání o smluvních pokutách formulované výše uvedeným způsobem je nadepsán výrazem odpovídajícím tomu, že jde o smluvní sankce.

17. To vše může běžného spotřebitele vést k závěru, že všechny podstatné skutečnosti jsou na straně, kde jsou označeni účastníci smlouvy a podpisy stran, a tedy ujednání na další straně smlouvy mohou i při průměrné pozornosti takovému spotřebiteli uniknout. V tomto směru je tedy rozhodnutí soudu I. stupně a hodnocení předmětné smlouvy věcně správné.

18. Pokud při jednání odvolacího soudu žalobkyně poukazovala na změnu právní úpravy v energetickém zákoně (zejména na změnu ust. § 11cc zákona č. 458/2000 Sb. účinnou k , datum, ) není tato její námitka důvodná. Zde je třeba poukázat na to, že případná změna právní úpravy od , datum, na vztah účastníků nedopadá, když smluvní vztah účastníků byl ukončen již k , datum, , tedy více jak dva roky před nabytím účinnosti žalobkyní odkazované změny energetického zákona.

19. K další námitce žalobkyně ohledně údajné rozdílnosti závěrů soudu I. stupně, tedy na jedné straně platebního rozkazu, kde žalobě (dle tvrzení právního zástupce žalobkyně uvedeného při jednání odvolacího soudu dne , datum, ) měl soud I. stupně v plném rozsahu vyhovět (tedy včetně uplatněných nároků ze smluvních pokut), zatímco následně po jednání soudu I. stupně a provedeném dokazování byla soudem I. stupně žaloba v části (ohledně uplatněných nároků ze smluvních pokut) zamítnuta, tak ani tato námitka není důvodná. Jednak je třeba uvést, že v projednávané věci nebyl platební rozkaz vydán, když (jak vyplývá z úředního záznamu ze dne , datum, na č.l. 23 spisu) byl spis předložen soudci právě za účelem posouzení oprávněnosti požadavku na smluvní pokutu; tedy k žádnému rozdílnému posouzení nedošlo. Nad rámec uvedeného lze doplnit, že i pokud by byl platební rozkaz vydán, je třeba zdůraznit, že při vydání platebního rozkazu se dokazování neprovádí, když soud posuzuje jen to, je-li v žalobě uplatněno právo na zaplacení peněžité částky a vyplývá-li uplatněné právo ze skutečností uvedených žalobcem (srov. § 172 odst. 1 o.s.ř.). Nedochází tak k hodnocení důkazů, na které žalobce v návrhu na vydání platebního rozkazu odkazuje. Proto ani v případě, že by byl platební rozkaz vydán, nemůže být námitka žalobkyně důvodná.

20. S ohledem na vše uvedené tedy odvolací soud dospěl k závěru, že k ujednáním o smluvní pokutě nelze s ohledem na ust. § 1813 občanského zákoníku přihlížet, a proto rozhodnutí soudu I. stupně v napadených výrocích II., IV. V. a závislém výroku VI. o nákladech řízení potvrdil jako věcně správné dle ust. § 219 o.s.ř. (když v podrobnostech lze též odkázat na odůvodnění rozhodnutí soudu I. stupně).

21. Vzhledem k tomu, že v rámci odvolacího řízení byl úspěšný žalovaný, avšak tomuto, jak vyplývá z obsahu spisu, žádné náklady nevznikly, rozhodl odvolací soud o nákladech odvolacího řízení tak, jak je to uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.