15 Co 130/2025

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Vašíčka a soudců JUDr. Libora Daňhela a Mgr. Pavla Mádra v právní věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO: IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupené Jméno Zástupce, advokátem se sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 75 078,58 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 9. ledna 2025, č. j. 51 C 69/2024-45, ve znění usnesení ze dne 17. července 2025, č. j. 51 C 69/2024-71,

I. Rozsudek soudu I. stupně se v napadených výrocích II.,

IV. V. a VI. potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Výše uvedeným rozsudkem zavázal soud I. stupně žalovaného k povinnosti zaplatit žalobci částku Anonymizováno Kč s příslušenstvím a částku Anonymizováno Kč s příslušenstvím, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výroky I. a III.). Současně soud I. stupně zamítl žalobu ohledně částky Anonymizováno Kč, další částky Anonymizováno Kč a částky Anonymizováno Kč (výroky II., IV. a V.). V neposlední řadě pak soud I. stupně zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku Anonymizováno Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (výrok VI.). Své rozhodnutí soud I. stupně (pokud jde o zamítavé výroky II., IV. a V.) odůvodnil tím, že je-li ujednání o smluvní pokutě ve formulářové smlouvě včleněno naprosto nepřehledně do části textu, u které není rozumný předpoklad, že by v ní mohlo být uvedeno, jedná se o situaci, kdy je třeba pečlivě zvažovat, zejména je-li smlouva uzavírána se spotřebitelem, zda se jedná o ujednání, k němuž je možno přihlédnout či nikoliv. Ujednání o smluvní pokutě se nachází v části textu, která na první dojem navozuje pocit, že se jedná o ujednání technického charakteru, ujednání nepodstatné, když vše podstatné z pohledu zákazníka je uvedeno na „druhé straně“, která se podepisuje. Samotná písemná podoba smlouvy, kdy „první strana“ (na rozdíl od „druhé strany“, v níž jsou podstatná ujednání přehledně členěna) je psána nepřehledně, drobným písmem, hustým řádkováním, dlouhé odstavce nejsou nijak členěny, navozuje spíše pocit, že se jedná o smluvní podmínky, kdy spotřebitel může lehce přehlédnout, co je v této části textu psáno. Je zcela zjevné, že ujednání o smluvní pokutě je uvedeno takto v textu zcela účelově, když podstatné pro pozornost spotřebitele při uzavření smlouvy jsou údaje o účastnících smlouvy, údaje o odběrném místě, druhu sjednané služby a datu zahájení dodávky, přičemž pokud zákazník např. kontroluje tyto údaje vyplňované do formulářové smlouvy a připojuje na konci svůj podpis, smlouva budí dojem, že může být podepsána, aniž by byla čtena druhá strana listiny psaná velmi malým písmem. Soud tedy dospěl k závěru, že ujednání o smluvních pokutách je neplatné, není možno k němu přihlížet, a proto žalobu v částích týkajících se smluvních pokut zamítl.

2. Proti tomuto rozsudku soudu I. stupně, a to výslovně proti výrokům II., IV., V. a VI. podala prostřednictvím svého právního zástupce odvolání žalobkyně. Ta nesouhlasí s tím, jak soud I. stupně hodnotil ujednání o smluvní pokutě, jež je součástí smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny uzavřené mezi účastníky dne datum. V tomto směru žalobkyně poukazuje na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3512/2011, kde podle žalobkyně Ústavní soud nekritizoval praxi, kdy obchodní podmínky byly vytištěny na druhé straně smlouvy, ale naopak kritizoval praxi, kdy smluvní pokuta byla obsažena v mnoha stránkový obchodních podmínkách, u kterých nebylo prokázáno, že se s nimi měl spotřebitel možnost seznámit před uzavřením smlouvy. Zde žalobkyně poukazuje na to, že v projednávané věci byla smluvní pokuta sjednaná v listině o jediném listu, na kterou spotřebitel připojil svůj podpis. Smluvní pokuta se nachází v části smlouvy nazvané „SMLUVNÍ SANKCE“, kde jsou ujednání o souvisejících povinnostech zákazníka, např. poskytnout součinnost a ujednání o smluvních pokutách, včetně způsobu, jak se může zákazník povinnosti uhradit smluvní pokutu zprostit. Ujednání proměnná, obsažená na straně 2/2 smlouvy, nelze od zbytku smlouvy oddělit, a tato strana neobsahuje podstatné a povinné náležitosti dle energetického zákona, které dodávková smlouva obsahovat musí. Proto strana 1/2 tvoří integrální součást smlouvy. Obě strany jsou provázány též textovými odkazy. Samotná struktura smlouvy je logická, přehledná a pro zákazníky srozumitelná a je v rámci široké soukromoprávní autonomie vůle zcela v dispozici žalobce. Podle žalobkyně pak žádný právní předpis takovou strukturu smlouvy nezakazuje. Ujednání o smluvní pokutě je psáno stejným písmem, jako ostatní části smlouvy, srovnatelným s písmem užívaným na obalech potravinových výrobků k uvádění povinných informací, písmo nevybočuje směrem k horší čitelnosti či zastření obsahu. Žalobkyně v souladu se zákonem zveřejňuje formuláře smluv nejpoužívanějších produktů na svých webových stránkách a lze legitimně očekávat, že spotřebitelé v České republice umějí ve 21. století číst a jsou schopni porozumět textu v úředním českém jazyce, textace není o nic složitější než jazyk, jímž jsou psány v České republice právní předpisy, u nichž platí princip „neznalost neomlouvá“. Pokud tomu kdokoliv není schopen porozumět, tak domněnka běžné opatrnosti znamená, že by taková osoba měla své neporozumění rozpoznat a vyhledat odbornou radu před tím, než smlouvu uzavře. Z těchto důvodů žalobkyně navrhla, aby odvolací soud v napadených výrocích II., IV. a V. změnil rozhodnutí soudu I. stupně a žalobě v plném rozsahu vyhověl a dále, aby zavázal žalovaného k náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.

3. Poté, co odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou (ust. § 201 o.s.ř.), ve lhůtě (ust. § 204 o.s.ř.), a proti rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (ust. § 201 o.s.ř., ust. § 202a contrario o.s.ř.), přezkoumal v napadeném rozsahu rozhodnutí soudu I. stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo, přičemž dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

4. Jak vyplývá z obsahu spisu, žalobkyně se podanou žalobou domáhala uložení povinnosti žalovanému (a to na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne datum), aby jí zaplatil částku Anonymizováno Kč s příslušenstvím s tím, že částka je tvořena jednak částkou ve výši Anonymizováno za odebranou elektrickou energii a dále částkou Anonymizováno Kč jako smluvní pokuty, a to jednak účtované za porušení povinnosti žalovaného odebírat elektrickou energii po dobu sjednanou ve smlouvě ve výši Anonymizováno Kč a dále smluvní pokuty ve výši Anonymizováno Kč za prodlení se zaplacením vyúčtování.

5. Podle ust. § 588 zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen občanský zákoník) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

6. Podle ust. § 1810 občanského zákoník ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen „spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé.

7. Podle ust. § 1811 odst. 1 občanského zákoníku veškerá sdělení vůči spotřebiteli musí podnikatel učinit jasně a srozumitelně v jazyce, ve kterém se uzavírá smlouva.

8. Podle ust. § 1813 občanského zákoníku má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

9. Podle ust. § 1815 občanského zákoníku k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

10. Podle ust. § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

11. Podle ust. § 6 odst. 1 občanského zákoníku každý má povinnost jednat v právním styku poctivě.

12. Odvolací soud po přezkoumání rozhodnutí soudu I. stupně i řízení, které mu předcházelo, dospěl k závěru, že pokud jde o napadené výroky II., IV. V. a závislý výrok VI., soud I. stupně na základě provedeného dokazování učinil dostatečná skutková zjištění, když skutkové závěry soudu I. stupně považuje odvolací soud za správné. Odvolací soud se ztotožňuje též s hodnocením věci tak, jak jej učinil soud I. stupně. Z těchto důvodů tedy odvolací soud se v dalším stručně k opakovaným námitkám žalobkyně vyjádří v základních aspektech, když v podrobnostech lze odkázat na správné a přiléhavé odůvodnění rozhodnutí soudu I. stupně.

13. Je beze všech pochybností, že platný občanský zákoník umožňuje v rámci závazkových vztahů sjednání smluvní pokuty. Tato možnost však není neomezená. Limity možností sjednání smluvní pokuty mohou vyplývat mj. i z charakteru účastníků smlouvy, jak je tomu v projednávaném případě, kdy na jedné straně stojí žalobkyně jako podnikatelka – obchodník s elektřinou (se silným ekonomickým zázemím) a na straně druhé fyzická osoba jako spotřebitel. Již při tvorbě občanského zákoníku zákonodárce „vnímal“ rozdílnost v postavení obou stran, a proto pro tyto spotřebitelské smlouvy stanovil jisté omezující limity ve snaze o zachování rovného postavení při uzavírání, platnosti či ukončení smlouvy. Jedním z těchto limitů je ust. § 1813 občanského zákoníku.

14. Soud I. stupně postupoval správně, pokud se uzavřenou smlouvou a právy a povinnostmi z ní vyplývající, zejména pokud jde o nárok na smluvní pokutu, zabýval též z pohledu ust. § 588, § 1811, § 1813 občanského zákoníku. V této souvislosti soud I. stupně poukázal na několik okolností, které způsobují překročení limitů stanovených v ust. § 1813 občanského zákoníku. Zde lze zdůraznit, že je správný závěr soudu I. stupně o tom, že ustanovení o smluvní pokutě nebylo sjednáno individuálně (když se jedná o formulářovou smlouvu). Odvolací soud se v tomto směru ztotožňuje s hodnocením soudu I. stupně ohledně praxe žalobkyně při uzavírání smluv jako nepoctivé (zavádějící), když koncipování předmětné smlouvy a její grafické ztvárnění vzbuzuje dojem, že strana 2/2 je stranou úvodní, kde jsou všechna podstatná ujednání, přičemž strana 1/2 (kde je ujednání o smluvní pokutě obsaženo) vizuálně vzbuzuje dojem obchodních podmínek (ačkoliv se o obchodní podmínky nejedná). Nelze si pak nevšimnout samotné formulace smluvního ujednání, když ujednání je obsaženo ve velice dlouhém souvětí, kdy se jedná o nepřehledný a složitě formulovaný text. To vše v porovnání se stranou 2/2 smlouvy, která je vizuálně koncipována přehledně a která vzbuzuje dojem, že vše podstatné je v právě na této straně označené 2/2, která je podepsána oběma účastníky. Konečně je třeba v této souvislosti zmínit i drobné písmo, které je použito v textu celé smlouvy.

15. I když oproti době předchozí došlo ke změně v označení příslušného odstavce (který byl dříve označen jako „OSTATNÍ UJEDNÁNÍ“, přičemž v předmětné smlouvě je označen jako „SMLUVNÍ SANKCE“), tak ani tato částečná konkretizace obsahu dlouhého odstavce textu nepřehledně formulovaného, který je tvořen složitými souvětími s různými údaji bez jakéhokoliv zvýraznění nebo vzájemného oddělení, jimiž jsou sjednány různé smluvní pokuty za různá porušení sjednaných povinností se současným uvedením mnoha podmínek a parametrů takových porušení a tím vznikajících nároků, tak ani tato změna v označení uvedený stav nenapravila.

16. Znění smlouvy uzavřené mezi účastníky, které v průběžném toku textu zahrnuje vedlejší věty v závorkách a za středníky, má právě ten následek, který zohlednil soud I. stupně v odůvodnění napadeného rozsudku. Pro správnost závěru soudu I. stupně je primární celková podoba smlouvy, která je sice obsažena na jediném listu o dvou stranách, jak žalobkyně namítá, to však způsobem, který je zjevně pro zákazníka – spotřebitele matoucí v tom, která strana této listiny a v jakém pořadí je základní částí smlouvy, obsahující zásadní smluvní ujednání, pod něž zákazník – spotřebitel připojuje svůj podpis. Na tomto závěru nic nemění skutečnost, že příslušný odstavec na další straně označované jako „1/2“ obsahující ujednání o smluvních pokutách formulované výše uvedeným způsobem je nadepsán výrazem odpovídajícím tomu, že jde o smluvní sankce.

17. To vše může běžného spotřebitele vést k závěru, že všechny podstatné skutečnosti jsou na straně, kde jsou označeni účastníci smlouvy a podpisy stran, a tedy ujednání na další straně smlouvy mohou i při průměrné pozornosti takovému spotřebiteli uniknout. V tomto směru je tedy rozhodnutí soudu I. stupně a hodnocení předmětné smlouvy věcně správné.

18. Pokud při jednání odvolacího soudu žalobkyně poukazovala na změnu právní úpravy v energetickém zákoně (zejména na změnu ust. § 11cc zákona č. 458/2000 Sb. účinnou k datum) není tato její námitka důvodná. Zde je třeba poukázat na to, že případná změna právní úpravy od datum na vztah účastníků nedopadá, když smluvní vztah účastníků byl ukončen již k datum, tedy více jak dva roky před nabytím účinnosti žalobkyní odkazované změny energetického zákona.

19. K další námitce žalobkyně ohledně údajné rozdílnosti závěrů soudu I. stupně, tedy na jedné straně platebního rozkazu, kde žalobě (dle tvrzení právního zástupce žalobkyně uvedeného při jednání odvolacího soudu dne datum) měl soud I. stupně v plném rozsahu vyhovět (tedy včetně uplatněných nároků ze smluvních pokut), zatímco následně po jednání soudu I. stupně a provedeném dokazování byla soudem I. stupně žaloba v části (ohledně uplatněných nároků ze smluvních pokut) zamítnuta, tak ani tato námitka není důvodná. Jednak je třeba uvést, že v projednávané věci nebyl platební rozkaz vydán, když (jak vyplývá z úředního záznamu ze dne datum na č.l. 23 spisu) byl spis předložen soudci právě za účelem posouzení oprávněnosti požadavku na smluvní pokutu; tedy k žádnému rozdílnému posouzení nedošlo. Nad rámec uvedeného lze doplnit, že i pokud by byl platební rozkaz vydán, je třeba zdůraznit, že při vydání platebního rozkazu se dokazování neprovádí, když soud posuzuje jen to, je-li v žalobě uplatněno právo na zaplacení peněžité částky a vyplývá-li uplatněné právo ze skutečností uvedených žalobcem (srov. § 172 odst. 1 o.s.ř.). Nedochází tak k hodnocení důkazů, na které žalobce v návrhu na vydání platebního rozkazu odkazuje. Proto ani v případě, že by byl platební rozkaz vydán, nemůže být námitka žalobkyně důvodná.

20. S ohledem na vše uvedené tedy odvolací soud dospěl k závěru, že k ujednáním o smluvní pokutě nelze s ohledem na ust. § 1813 občanského zákoníku přihlížet, a proto rozhodnutí soudu I. stupně v napadených výrocích II., IV. V. a závislém výroku VI. o nákladech řízení potvrdil jako věcně správné dle ust. § 219 o.s.ř. (když v podrobnostech lze též odkázat na odůvodnění rozhodnutí soudu I. stupně).

21. Vzhledem k tomu, že v rámci odvolacího řízení byl úspěšný žalovaný, avšak tomuto, jak vyplývá z obsahu spisu, žádné náklady nevznikly, rozhodl odvolací soud o nákladech odvolacího řízení tak, jak je to uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Dovolání lze podat ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně.