15 Co 134/2025

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Libora Daňhela a soudců Mgr. Jiřího Vašíčka a Mgr. Pavla Mádra ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o výživné manželky, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Brně z 3. 1. 2025, č. j. 36 C 68/2019-919,

I. Rozsudek soudu I. stupně se a) potvrzuje v části výroku I o zamítnutí žaloby, aby žalovaný platil od datum do datum žalobkyni výživné v částce Anonymizováno Kč měsíčně, tedy Anonymizováno Kč celkem, a b) mění ve zbývající části výroku I tak, že žalovaný je povinen platit od datum do datum žalobkyni výživné v částce Anonymizováno měsíčně, tedy Anonymizováno Kč celkem.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

1. Soud I. stupně rozsudkem zamítl návrh žalobkyně, aby žalovaný platil výživné manželky od datum do datum v částce Anonymizováno Kč měsíčně (výrok I.) a zavázal žalobkyni zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku Anonymizováno Kč k rukám jejího zástupce (výrok II.).

2. Proti rozsudku podali odvolání oba účastníci. Žalobkyně napadla rozsudek soudu I. stupně ve výroku o věci samé a navrhla jeho změnu tak, že žalobě bude naopak vyhověno. Žalovaný napadl rozsudek soudu I. stupně ve výroku II. o nákladech řízení, který navrhl změnit tak, aby mu byla přiznána náhrada nákladů řízení v nekrácené částce, ve vztahu k žalobkyní napadenému výroku I. rozsudku o věci samé navrhl jeho potvrzení.

3. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné a včas podané osobou oprávněnou (§ 202, § 204 odst. 1 a § 201 občanského soudního řádu - dále „o. s. ř.“), přezkoumal napadený rozsudek i řízení předcházející (§ 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.), doplnil dokazování v potřebném rozsahu (§ 213 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné jen zčásti.

4. Soud I. stupně rozhodoval o žalobě podané datum na stanovení vyživovací povinnosti žalovaného k žalobkyni jako k manželce (nyní bývalé manželce) ve výši Anonymizováno Kč měsíčně za dobu od datum, kdy manželství účastníků trvalo, neboť žalovaný, jehož poměry byly lepší než poměry žalobkyně, jí žádné výživné neplatil. V průběhu řízení došlo k rozvodu účastníků a žalobkyně svou žalobu „změnila“ tak, že požaduje výživné ve výši Anonymizováno Kč měsíčně od datum nikoliv pro blíže neurčenou dobu do budoucna, ale do datum, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o rozvodu manželství účastníků. Zde je třeba uvést, že soud I. stupně sice usnesením z datum rozhodl o tomto podání žalobkyně jako o změně žaloby, kterou připustil, nicméně podle odvolacího soudu nejde o věcnou změnu žaloby ve smyslu § 95 odst. 1 o. s. ř., neboť i dosavadní žaloba byla vymezena jako výživné manželky, logicky tedy jen pro dobu trvání manželství, jejíž konec nebyl v době podání žaloby znám. Proto je usnesení soudu I. stupně o připuštění změny žaloby významné jen potud, že po jeho vydání je zřejmé, pro jaké období jsou významné poměry odůvodňující nárok na výživné manželky, nicméně ani dosavadní žalobou se žalobkyně nedomáhala stanovení této vyživovací povinností pro dobu po rozvodu manželství a nejde tudíž o jiný nárok ve věci samé.

5. Soud I. stupně určil především ten správný právní závěr, že uplatněný nárok žalobkyně je nutné posoudit podle § 697 odst. 1 a 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále „o. z.“), a to ve znění účinném do datum, k jehož změně došlo v průběhu odvolacího řízení, ale ta není pro nárok žalobkyně vymezený dobou do datum významná. Soud I. stupně tedy činil skutková zjištění pro závěr, zda měli účastníci jako manželé tomto v období stejnou hmotnou a kulturní úroveň, respektive zda ji měl žalovaný vyšší, což by odůvodnilo zde uplatněný nárok.

6. Soud I. stupně po provedení rozsáhlého dokazování tak, jak je v odůvodnění napadeného rozsudku uvedeno, dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala právně významnou skutečnost, že žalovaný měl v rozhodném období vyšší příjmy než žalobkyně, tedy vyšší hmotnou a kulturní úroveň ve smyslu § 697 odst. 1 o. z., přičemž důkaz k tomu žalobkyní navržený, a to rukou psané záznamy žalovaného o jeho výdajích a příjmech za roky Anonymizováno a Anonymizováno soud I. stupně neprovedl, neboť se jedná o období, které není předmětem tohoto sporu.

7. Navíc soud I. stupně aplikoval ust. § 8 o. z., že zjevné zneužití práva nepožívá ochrany, a ust. § 588 o. z., že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Na jejich základě učinil závěr, že žaloba žalobkyně na přiznání výživného manželky za rozhodné období je i v rozporu s dobrými mravy s ohledem na její podání po 10 letech, co účastníci spolu nežili, nehospodařili, neudržovali rodinné společenství a „bylo na žalobkyní, aby, když tvrdí, že ji manžel v době, kdy pracovala u něj v Anonymizováno po mateřské dovolené s dětmi, dával na domácnost pouze Anonymizováno Kč, se právě tohoto nároku tenkrát po žalovaném domáhala“, a jestliže tak činí s odstupem 10 roků poté, co se již nechala zaměstnat, příčí se její jednání zjevně dobrým mravům.

8. Proti závěrům soudu I. stupně žalobkyně namítá, že vycházejí z nesprávně a neúplně zjištěného skutkového stavu v důsledku nesprávného hodnocení provedených důkazů, zejména výslechem svědků, a neprovedení dalších navrhovaných důkazů, a že závěr o rozporu žaloby s dobrými mravy je zcela chybný a založený na nesprávném právním posouzení věci, neboť nárok na výživné mezi manžely není nijak navázán na společné hospodaření manželů, navíc soud I. stupně správně vyšel z toho, že příčinou rozvratu manželství účastníků bylo hrubé jednání žalované vůči žalobkyni a jeho mimomanželské poměry, tudíž výhradně žalovaný způsobil rozvrat manželství a pokud by v důsledku toho měla jeho vyživovací povinnost vůči žalobkyni zaniknout, těžil by žalovaný ze svého protiprávního jednání.

9. Žalovaný považuje rozsudek soudu I. stupně za správný a poukazuje na to, že žalobkyně opakovaně zpochybňuje příjmy žalovaného s odkazem na subjektivní domněnky o výši příjmu žalovaného, neboť jí zmiňované skutečnosti nejsou samy o sobě důkazem o vyšším reálném příjmu žalovaného, proto soud I. stupně správně přistoupil k důkazním návrhům žalobkyně jako nadbytečným nebo irelevantním. Ohledně aplikace korektivu dobrých mravů soud I. stupně podle žalovaného správně přihlédl k dlouhodobému odloučení, chybějícímu soužití a neexistenci faktického manželského života, neboť institut výživného mezi manžely má být nástrojem k vyrovnání zásadního nepoměru v hmotné a kulturní úrovni, pokud takový nepoměr existuje a má původ v aktuálním fungování manželství, což v této věci prokázáno nebylo.

10. Výše uvedené závěry soudu I. stupně jsou jen částečně správné a odvolací námitky žalobkyně proti nim jsou částečně důvodné, i když z jiných důvodů než v odvolání uvedených.

11. Především je nutno uvést, že jsou správná zjištění soudu I. stupně o skutečnostech mezi účastníky nesporných, že žalobce a žalovaná byli v celém období od datum do datum manželé, neboť manželství uzavřeli datum a k rozvodu manželství došlo rozsudkem z datum, který nabyl právní moci dne datum, že děti z manželství narozené rodné přijmení již zletilé a účastníci k nim nemají vyživovací povinnost, že v celém období spolu účastníci jako manželé nežili již od roku Anonymizováno a společně nehospodařili od roku Anonymizováno, což vyplývá i z odůvodnění rozsudku o rozvodu manželství účastníků. Z něj také vyplývá skutečnost, že příčinu rozvratu manželství shledal rozvodový soud ve „vzájemném odcizení manželů, ke kterému došlo v důsledku toho, že se manžel vůči manželce choval při konfliktech hrubě a byl jí nevěrný“.

12. Ve vztahu k těmto skutečnostem a k uplatnění zdejšího nároku žalobkyně za dobu posledních cca Anonymizováno roku trvání manželství účastníků se odvolací soud nejprve zabýval správností závěru soudu I. stupně o rozporu uplatnění zde projednávaného nároku s dobrými mravy, s nímž se neztotožňuje. Sice lze připustit argument žalovaného, že právní institut výživného mezi manžely ve smyslu § 697 odst. 1 o. z. vychází z rámce práv a povinností tvořících ve svém souhrnu vlastní obsah manželství vyplývající z jeho ekonomické a sociální funkce jako institucionalizovaného soužití dvou osob, tedy směřující k naplnění účelu funkčního manželství, to však nemůže vést k závěru, že rozpad společné domácnosti manželů jakkoli limituje právo manžela s nižší hmotnou a kulturní úrovní na výživné od manžela s vyšší hmotnou a kulturní úrovní. Správný není ani závěr soud I. stupně, že žalobkyně „netrvala na svém tvrzení, že manželství rozvrátil manžel, že se k ní choval hrubě, hrozil fyzickým násilím, urážením, ponižováním, šikanou a naschvály, uplatňoval svou ekonomickou převahu a byl manželce opakovaně nevěrný, ... což je náhlý obrat v jejích tvrzeních směřující k závěru, že tato tvrzení nebyla pravdivá. Pokud rozvodový soud shledal příčina rozvratu manželství účastníků ve „vzájemném odcizení manželů, ke kterému došlo v důsledku toho, že se manžel vůči manželce choval při konfliktech hrubě a byl jí nevěrný“, což je v odůvodnění rozsudku o rozvodu manželství účastníků uvedeno, není pro tento závěr významné, do jaké míry podrobností tuto příčinu rozvratu manželství účastníků žalobkyně v tomto řízení dříve či později tvrdila. Rozvrat manželství zavinilo odcizení manželů, k němuž došlo v důsledku uvedeného chování žalovaného, což je především významné pro posouzení toho, zda požadavek žalobkyně na výživné manželky může být za této situace kolidující s dobrými mravy. V tom, že tento nárok mohla za této situace žalobkyně uplatnit daleko dříve, a to bezprostředně po rozpadu společného soužití účastníků, nelze spatřovat žádný rozpor s dobrými mravy. Ve zde nastalé situaci je naopak významná skutečnost, že dle shodného tvrzení účastníků se žalovaný ve společném domě na adresa prakticky nezdržoval, avšak po určitou dobu ještě platil náklady bydlení v tomto domě, v němž však současně provozoval svou podnikatelskou činnost. Z těchto důvodů odvolací soud nespatřuje důvody k zamítnutí žaloby žalobkyně jako rozporné s dobrými mravy, neboť nárok na výživné od manžela obecně přísluší za celou dobu trvání manželství až do jeho skončení, ať už k jeho uplatnění dojde kdykoli s časovým odstupem od okamžiku, kdy nejdříve mohl být dán.

13. Pro důvodnost uplatněného nároku žalobkyně je tedy významný závěr, který učinil soud I. stupně jako primární, že žalobkyně neprokázala důvodnost nároku na výživné manželky ohledně vyšší hmotné a kulturní úrovně žalovaného ve smyslu § 697 odst. 1 o. z., respektive jeho lepších poměrů ve smyslu § 913 o. z. ve zde rozhodném období.

14. Podle § § 697 odst. 1 o. z. manželé mají vzájemnou vyživovací povinnost v rozsahu, který oběma zajišťuje zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň. Vyživovací povinnost mezi manžely předchází vyživovací povinnosti dítěte i rodičů.

15. Podle § 697 odst. 1 o. z. pro vyživovací povinnost mezi manžely jinak platí obecná ustanovení o výživném.

16. Podle § 913 odst. 1 o. z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.

17. Podle § 913 odst. 2 o. z. ve znění účinném do datum při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.

18. Soud I. stupně z provedeného dokazování tak, jak je uvedeno v odůvodnění napadeného rozsudku, učinil správné jednotlivé skutkové závěry o tom, co z jednotlivých důkazů vyplývá, ohledně čehož odvolací soud pro stručnost odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku. Ve vztahu k těmto skutkovým zjištěním na základě hodnocení jednotlivých provedených důkazů nepovažuje odvolací námitky žalobkyně za důvodné. Nad rámec tohoto odkazu lze dodat, že to, jaká byla životní úroveň žalovaného v době před zde rozhodným obdobím, jaké náklady v době soužití se svědkyní jméno FO hradil nebo jaké bylo jeho soužití s žalobkyní před ukončením společného hospodaření v době, když s účastníky žila i jejich dcera jméno FO, nejsou ve vztahu ke zde potřebnému závěru o poměrech a životní úrovni žalovaného ve zde rozhodném přímo významné, neboť úvaha o případně trvajících poměrech a životní úrovni žalovaného z předchozího období může být pro zde potřebný závěr jen podpůrná Pro něj jsou významná zjištění o pohybech na peněžních účtech žalovaného v rozhodném období, byť jde o prostředky z podstatné části vybírané a opět vkládané do podnikání tak, jak z účastnické výpovědi žalovaného vyplývá a jak odpovídá povaze podnikání jím dané nutnosti přesouvání finančních prostředků jak pro účely podnikatelské i pro účely osobní. V této souvislosti jsou tedy nejvýznamnější důkazy daňovým přiznáními žalovaného za roky Anonymizováno až Anonymizováno ze zde rozhodného období, ale pro srovnání a závěr o jejich změnách či trvání i daňová přiznání za předchozí roky Anonymizováno až Anonymizováno, jimiž soud I. stupně také provedl dokazování.

19. Ve vztahu k závěru soudu I. stupně, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno o vyšších příjmech žalovaného v rozhodném období, než jaké měla žalobkyně, odvolací soud uvádí, že vzhledem ke všem zjištěním vyplývajícím z provedeného dokazování není udržitelný závěr soudu I. stupně, že „průměrný čistý měsíční příjem“ žalovaného činil Anonymizováno, a že v předchozích letech (Anonymizováno) „průměrný čistý měsíční příjem“ žalovaného činil (postupně) Anonymizováno Kč. I s přihlédnutím k tomu, že takto finančnímu úřadu vykázaný podnikatelský příjem pro daňové účely je dán po odpočtu uznatelných výdajů na podnikání, které mohou mít v určité části povahu výdajů také na osobní a soukromý život, je z výše uvedených částek zřejmé, že ty by nepostačovaly ve většině uvedených období k úhradě běžných životních nákladů, neboť jsou na nižší úrovni než např. zaručená minimální mzda, případně důchody vyplácené sociálně potřebným osobám závislým na systému státní sociální péče.

20. Proto tedy z jednotlivých důkazů tak, jak jsou v odůvodnění napadeného rozsudku uvedeny a jak na ně odvolací soud výše odkázal, nelze učinit spolehlivý závěr o tom, jak vysoké mohly či měly být skutečné příjmy žalovaného a jaká tedy byla jeho hmotnou a kulturní úroveň v rozhodném období, a vyplývá z nich naopak důvodnost odvolací námitky žalobkyně proti závěru o tak nízkých příjmech žalovaného vzhledem k jeho nákladům, jejichž výše vyplývá z dokazování provedeného soudem I. stupně i z tvrzení žalovaného. Touto odvolací námitkou žalovaného poukazuje na to, že v období, které spadá do zde rozhodného období, tvrdil žalobce své osobní náklady na „stravu, psa, životní pojištění, šipky, fitness a různé“ v částce cca Anonymizováno Kč měsíčně, přičemž z dokazování vyplynulo, že odvody na zdravotní pojištění a na sociální pojištění, o činily cca Anonymizováno Kč měsíčně a náklady na provoz mobilního telefonu cca Anonymizováno Kč měsíčně, což celkem činí Anonymizováno Kč měsíčně. Dále z dokazování soud I. stupně vyplývají náklady žalovaného v soužití s jeho životní partnerkou, úhrada potřeb jeho studující zletilé dcery či náklady na provoz rekreační chaty. Byť nejde o náklady tak vysoké, jak je hodnotí ve své argumentaci žalobkyně, tak na druhé straně zjevně neodpovídají výše uvedeným částkám, které by měly tvořit příjmy žalobce z jeho podnikání.

21. K tomu není relevantní ani tvrzení žalovaného v řízení před soudem I. stupně, že si z pokladny své provozovny vybíral částky v přibližné výši Anonymizováno Kč měsíčně, neboť ani v případě, že by tyto částky nevložil do podnikání, nedosahovaly výše uvedených nákladů, respektive přesahovaly by je jen v tak nepatrných částkách, že by z nich žalovaný své běžné životní potřeby hradit nemohl.

22. Odvolací soud po pečlivé úvaze dospěl k závěru o důvodnosti odvolací námitky žalované, že soud I. stupně měl pro spolehlivý závěr o neunesení jejího důkazního břemene o poměrech žalovaného ve zde rozhodném období provést dokazování i vlastnoručními zápisy žalovaného o jeho příjmech a výdajích v období let Anonymizováno až Anonymizováno, které mohou svědčit o částkách vybíraných žalovaným z jeho podnikání pro osobní potřebu, byť se nejedná o období zde rozhodné, ale období předcházející. Odvolací soud doplnil dokazování fotokopiemi těchto záznamů žalovaného (v soudním spise na č. l. Anonymizováno), respektive jejich částí (na č. l. Anonymizováno).

23. Z nich zjistil, že v roce Anonymizováno obsahují celkem Anonymizováno položek výběrů označených „já“, jejichž součet činí Anonymizováno Kč, tudíž v průměru na měsíc Anonymizováno Kč, v roce Anonymizováno pak Anonymizováno takto označených položek částek v celkové výši Anonymizováno Kč, tudíž v průměru na měsíc Anonymizováno Kč, v roce Anonymizováno pak Anonymizováno takto označených položek v celkové výši Anonymizováno Kč, tudíž v průměru na měsíc Anonymizováno Kč a v roce Anonymizováno pak Anonymizováno takto označených položek v celkové výši Anonymizováno Kč, tudíž v průměru na měsíc Anonymizováno Kč. Pokud jde o položky označené „oko“, v roce Anonymizováno šlo o celkovou částku Anonymizováno Kč, v roce Anonymizováno o částku Anonymizováno Kč, v roce Anonymizováno o částku Anonymizováno Kč a v roce Anonymizováno o částku Anonymizováno Kč, přičemž jedna položka v Anonymizováno Anonymizováno ve výši Anonymizováno Kč je označeno „já + oko“. Tyto výběry žalovaného, pokud by měly být zohledněny jako jeho příjem z podnikání, tedy činily (včetně položek „oko“) měsíční průměr v roce Anonymizováno ve výši Anonymizováno Kč, v roce Anonymizováno ve výši Anonymizováno Kč, v roce Anonymizováno ve výši Anonymizováno Kč a v roce Anonymizováno ve výši Anonymizováno Kč. Z těchto záznamů odvolací soud také zjistil, že každý rok obsahují několik položek, včetně položek „hrubý zisk“ a „čistý zisk“, které například za rok Anonymizováno měly činit Anonymizováno Kč a Anonymizováno Kč.

24. Odvolací soud doplnil dokazování soudu I. stupně i žalobkyní předloženými výpisy z bankovního „podnikatelského“ účtu žalovaného u právnická osoba vzhledem k odvolací námitce žalobkyně, že i tyto jednotlivé finanční í položky mohou svědčit o skutečných příjmech žalovaného a nebyly soudem I. stupně dostatečně zohledněny.

25. Z těchto výpisů z bankovního účtu žalovaného u právnická osoba č. č. č. účtu za období roku Anonymizováno, ohledně položek označených jako „Anonymizováno“, tedy vkladů hotovosti do bankomatu, odvolací soud zjistil, že takových vkladů bylo v roce Anonymizováno provedeno celkem Anonymizováno, a to v různých částkách pohybujících se od Anonymizováno Kč do Anonymizováno Kč, jejichž průměr za rok Anonymizováno činí Anonymizováno Kč měsíčně, dále, že z „osobního“ účtu žalovaného č. Anonymizováno došlo k platbě částky Anonymizováno Kč dne datum, částky Anonymizováno Kč dne datum, částky Anonymizováno Kč dne datum, částky Anonymizováno Kč dne datum a částky Anonymizováno Kč dne datum.

26. Významné pro posouzení poměrů žalovaného v rozhodném období pak mohou být i skutečnosti zjištěné soudem I. stupně, že dne datum obdržel žalovaný ze skončeného penzijního spoření u Anonymizováno částku Anonymizováno Kč, dne datum z ukončeného stavebního spoření u Anonymizováno částku Anonymizováno Kč a dne datum z výplaty životní pojistky u Anonymizováno částku Anonymizováno Kč.

27. Odvolací soud poté doplnil dokazování i dalším účastnickým výslechem žalovaného, a to ohledně všech těchto skutečností, které mohou být pro závěr o příjmech žalovaného v rozhodném období významné. Žalovaný v něm uvedl, že v jeho osobních záznamech o finančních tocích za roky Anonymizováno a Anonymizováno, které podle fotokopií předložených žalobkyní ztotožnil, znamenají položky označené „já“ částky, které vybral v hotovosti z pokladny své provozovny a použil je na osobní náklady provozu domácnosti. K položkám nazvaným „oko“ uvedl, že jde o částky zaslané na osobní účet, který byl takto označen. Na dotaz soudu uvedl, že částky, které tvořily jeho příjmy z podnikání, mohly činit hrubým odhadem Anonymizováno až Anonymizováno Kč měsíčně, což je odlišný údaj od tvrzení žalovaného v řízení před soudem I. stupně, že šlo o částky Anonymizováno až Anonymizováno Kč měsíčně. Ohledně automobilu, za něhož náklady zohledňoval v podnikatelském účetnictví, uvedl, že měl jen jeden, zřejmě šlo o Anonymizováno, platil za něj leasingové splátky ve výši dle důkazů provedených soudem I. stupně a používal je i pro soukromou potřebu. Už si nepamatuje, zda vedl knihu jízd a zda to bylo podle tehdejších účetních předpisů potřebné. Částky vkládané na podnikatelský účet žalovaného v hotovosti, které dle výše uvedeného zopakovaného dokazování činily v roce Anonymizováno v průměru Anonymizováno Kč měsíčně, byly tržby provozovny žalovaného v hotovosti, které schraňoval a jednou za čas je na podnikatelský účet uložil. Platby po Anonymizováno Kč, které byly poukázány na podnikatelský účet žalovaného ve výše uvedených termínech (ve zde rozhodném období datum, datum a datum) z osobního účtu žalovaného pocházely z částek, které žalovaný obdržel po skončení penzijního spoření (v roce Anonymizováno), stavebního spoření (v roce Anonymizováno) a životního pojištění (v roce Anonymizováno), ty byly převedeny na osobní účet žalovaného a ten si je pak převedl ve shora uvedených částkách na svůj podnikatelský účet.

28. Na otázky zástupce žalobkyně pak žalovaný uvedl, že příjmy z jeho podnikání v hotovosti byly takové, jak vyplývá z jeho předložených a u soudu I. stupně k důkazu provedených daňových přiznání a že nešly přes bankovní účet, že osobní záznamy o finančních transakcích za roky Anonymizováno až Anonymizováno mu žalobkyně ukradla, že ve zde rozhodném období už si žádné záznamy nevedl a nebyly ani žádné položky „oko“ a že rozsah podnikání v roce Anonymizováno až Anonymizováno byl jiný než ve zde rozhodném období a nelze to srovnávat a pokud jsou každoroční součástí jeho záznamů i položky „hrubý zisk“ a „čistý zisk“, není schopen již uvést, o jaký součet kterých částech jde, neboť by to musel posčítat. Na doplňující dotaz soudu žalovaný ještě uvedl, že tyto jeho osobní záznamy nebyly podkladem účetnictví, na jehož základě mu jeho daňová účetní podávala daňová přiznání pro finanční úřad. Ke svým výdajům vyčísleným žalobkyní v částce Anonymizováno Kč měsíčně žalovaný uvedl, že v nich obsažené částky na sociální pojištění a zdravotní pojištění uplatňoval v rámci daňových přiznání jako podnikatelské výdaje.

29. Odvolací soud po zhodnocení takto doplněného a zopakovaného dokazování dospěl k závěru, že ani z něj nelze učinit závěr, jaké byly skutečné příjmy žalovaného ve zde rozhodném období od datum do datum, neboť z žádných jednotlivých a konkrétních námitek žalobkyně týkajících se jednotlivých dílčích položek příjmů a výdajů či vkladů a výběrů nelze takový závěr učinit. Takové hypotetické výpočty nemohou vést ke konečnému závěru o skutečných příjmech žalovaného, jichž dosahoval z podnikání v tak značném rozsahu s velkým množstvím jednotlivých příjmů a výdajů. Na druhé straně však stále platí výše uvedený závěr, že za příjmy žalovaného z jeho podnikání v rozhodném období nelze považovat částky, které byly vykázány v daňových přiznáních za roky Anonymizováno až Anonymizováno, ze kterých by měl plynout závěr o skutečných „čistých příjmech“ žalovaného ve výše uvedených částkách (po zaokrouhlení) Anonymizováno Kč měsíčně, Anonymizováno Kč měsíčně a Anonymizováno Kč měsíčně. Tento závěr je na místě i pro případ, že náklady žalovaného, které musel platit mimo své podnikání, byly nižší o částky na sociální pojištění a zdravotní pojištění údajně do podnikatelského účetnictví zahrnuté, neboť i tak by zjištěné náklady žalobce nižší o cca Anonymizováno Kč měsíčně přesahovaly částku Anonymizováno Kč měsíčně, která i tak zjevně neodpovídá výše uvedeným vykázaným příjmům žalovaného.

30. Za této situace je na místě úvaha, zda lze pro výživné mezi manžely aplikovat citované ustanovení § 913 o. z. jako „obecné ustanovení o výživném“, na něž odkazuje ustanovení § 697 odst. 2 o. z. Soud I. stupně v odůvodnění napadeného rozsudku ustanovení § 913 o. z. také cituje, aniž je však zřejmé, zda a jak je pro napadené rozhodnutí zohlednil. Odvolací soud dospěl k závěru, že pojem „obecná ustanovení o výživném“, který v právní úpravě vymezen není, je nutné vztáhnout k těm zákonným ustanovením o výživném, byť jsou v občanském zákoníku obsažena jen v části týkající se vyživovací povinnosti předků a potomků, respektive rodičů právnická osoba, která vyživovací povinnost vymezují jako mezi osobami „oprávněnými“ a „povinnými“ bez jejich označení jako rodiče, děti, manžel, rozvedený manžel apod. Právě k nim patří ustanovení § 913 o. z., dále i ustanovení § 921, § 922 odst. 1, část věty před středníkem a § 923 odst. 1 o. z. Takto vymezenou vyživovací povinnost obsahuje i ustanovení § 911 o. z., podle něhož výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit, což je však pro vyživovací povinnost mezi manžely neaplikovatelné vzhledem ke speciálnímu ustanovení § 697 odst. 1 vymezujícímu tento zákonný parametr vyživovací povinnosti jinak.

31. Z výše uvedených důvodů je nutno pro závěr o existenci a přiměřené výši vyživovací povinnosti žalovaného k žalobkyni ve zde rozhodném období za trvání jejich manželství vyjít z ustanovení § 913 odst. 1 o. z., tedy z odůvodněných potřeb a majetkových poměrů oprávněné žalobkyně, jakož i ze schopností, možnosti a majetkových poměrů povinného žalovaného, i z ustanovení § 913 odst. 2 o. z. ve znění účinném do datum pro případ závěru o vzdávání se výhodnějšího zaměstnání, tedy z potenciálních možností a schopností žalovaného dosahovat příjmu či výdělku na přiměřené úrovni. Při zjištění, že žalovanému z jeho dlouholeté podnikatelské činnosti s pravidelným ročním na obratem Anonymizováno. Kč (s výjimkou „covidového“ roku Anonymizováno) má plynout výše uvedený příjem, vede k závěru, že takovým podnikáním se žalovaný vzdává možnosti dosahovat výdělku při svém vzdělání a odbornosti na trhu práce, který by byl nepoměrně vyšší.

32. Za situace, kdy by rozhodnutí mělo být založeno na nedostatečně zjištěném skutkovém stavu a závěru o neunesení důkazního břemene žalobkyně, na němž je napadený rozsudek soudu I. stupně založen, je na místě provést i důkaz, který účastníci nenavrhovali (§ 120 odst. 2 o. s. ř.), je-li jeho potřeba k unesení důkazního břemene dána , což se podle odvolacího soudu týká níže uvedeného důkazu z veřejně dostupných zdrojů ve prospěch zjištění průměrných výdělcích zaměstnanců na přibližně obdobné profesní pozici, jakou žalovaný zastává při podnikání provozováním obchodu se spotřebním zbožím.

33. Z těchto důvodů odvolací soud doplnil dokazování soudu I. stupně také veřejně dostupnými údaji z Informačního systému o průměrném výdělku (ISPV) obsahujícího údaje z pravidelného šetření o průměrném výdělku v rámci programu statistických zjišťování vyhlášených právnická osoba ve Sbírce zákonů, jehož gestorem je Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR. Z Regionální statistiky ceny práce (RSCP), která je součástí ISPV, zjistil průměrné výdělky v Anonymizováno kraji ve mzdové sféře pro rok Anonymizováno, a to v hodnotě tzv. „mediánu“, což je střední hodnota vykazovaných výdělků poskytující jejich objektivnější zobecnění než aritmetický průměr.

34. Úroveň těchto výdělků zjistil pro pracovní pozici „odborný pracovník v obchodní sféře a veřejné správě“ v letech Anonymizováno až Anonymizováno, a to za celé zde rozhodné období cca Anonymizováno Kč měsíčně hrubého (průměr tří „mediánů“ za každý z těch roků), což po zohlednění zákonných odvodů a srážek vede k závěru o příjmu cca Anonymizováno Kč měsíčně čistého. Ze správného zjištění soudu I. stupně o výdělcích žalobkyně v rozhodném období pak vyplývá průměrný měsíční příjem cca Anonymizováno Kč čistého, což vede k závěru o rozdílu těchto příjmových poměrů účastníků jako manželů v rozhodném období cca Anonymizováno Kč měsíčně, z čehož polovina, aby tyto příjmy byly „vyrovnány“ na stejnou úroveň, činí Anonymizováno Kč měsíčně.

35. Pro závěr o přiměřené vyživovací povinnosti mezi manžely, tedy pro srovnání hmotné a kulturní životní úrovně manželů jsou významné i odůvodněné náklady na úhradu životních potřeb takových manželů, což ve zdejším případě, kdy účastníci spolu jako manželé již v jedné domácnosti nežili, je nutné zohlednit alespoň přibližnými údaji o nákladech každého z nich v jeho domácnosti.

36. Žalovaný u odvolacího soudu doplnil své předchozí tvrzení, ohledně nákladů na energie v domě na Anonymizováno, v jehož bytě žalobkyně v rozhodném období žila a v jehož provozovně žalovaný provozoval své podnikání, že činily cca Anonymizováno Kč měsíčně ještě předtím, než se žalovaný odstěhoval a po odstěhování přestal platit část těchto nákladů příslušejících bytu. Poměr nákladů na elektřinu v bytě a provozovně odhadl 2 ku 1 ve prospěch nákladů na byt, u něhož tedy činí cca Anonymizováno Kč měsíčně. Na dotaz odvolacího soudu pak uvedl, že pokud se týká plateb za plyn, které nebylo možné rozdělit jako platbu za elektřiny, ty hradil žalovaný i nadále za celý objekt až do doby, než žalobkyně plyn v objektu „odstřihla“. Výslovně pak na dotaz odvolacího soud uvedl, že pokud v rozhodném období po odchodu z tohoto domu od manželky bydlel se svou životní partnerkou, neměl žádné vlastní náklady na bydlení, neboť ty hradila jeho partnerka. Tyto žalovaným tvrzené údaje je podle odvolacího soudu důvodné zohlednit tak, že minimálně v platbách za elektrickou energii potřebnou jako náklad bydlení byly náklady žalovaného v tomto období nižší než náklady žalobkyně, a to právě o Anonymizováno Kč, pokud žalobkyně byla nucena tuto (přibližnou) částku hradit a žalovaný za elektřinu ve své domácnosti nehradil nic. Pokud jde o platby za plyn, které jsou také nákladem bydlení, není zřejmé, v jaké části za rozhodné období byly žalovaným ještě placeny, tudíž tyto náklady nelze zohlednit žádnému z účastníků k posouzení důvodnosti uplatněného nároku žalobkyně. Z těchto důvodů je tedy nutné zohlednit k vyrovnání hmotné a kulturní životní úrovně účastníků ve zde rozhodném období i částku Anonymizováno Kč, o kterou minimálně měla žalobkyně své životní náklady vyšší než žalovaný 37. To vede k závěru, že k vyrovnání hmotné a kulturní úrovně účastníků jako manželů v rozhodném období je důvodná celková částka Anonymizováno Kč měsíčně (Anonymizováno) placená žalovaným žalobkyni. Proto je žaloba žalobkyně důvodná jen ohledně částky Anonymizováno Kč měsíčně, což za rozhodné období od Anonymizováno činí kapitalizovanou částku Anonymizováno Kč.

38. Z těchto důvodů odvolací soud rozsudek soudu I. stupně změnil (§ 220 o. s. ř.) zčásti tak, že zavázal žalovaného platit žalobkyni za rozhodné období výživné v částce Anonymizováno Kč měsíčně, tedy celkem Anonymizováno Kč, ve zbylé části ohledně další částky Anonymizováno Kč měsíčně, tedy celkem Anonymizováno Kč, potvrdil zamítavé rozhodnutí soudu I. stupně jako věcně správné (§ 219 o. s. ř.).

39. V důsledku této změny (byť částečné) rozhodnutí soudu I. stupně o věci samé je odvolací soud povinen rozhodnout o nákladech řízení před soudy obou stupňů podle § 224 odst. 2 o. s. ř., neboť došlo ke změně výsledku řízení. Poměru konečného úspěchu účastníků je ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. vyšší na straně žalovaného, ale odvolací soud shledává okolnosti této věci jako důvodné pro aplikaci § 150 o. s. ř.

40. Soud I. stupně zohlednil pro svůj problematický právní závěr, že při plném úspěchu žalovaného je důvodné krátit jeho právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu Anonymizováno %, tu skutečnost, že nesplnil ve vztahu k žalobkyni svou povinnost podle § 688 o. z. sdělit jí jako manželce údaje o svých příjmech a stavu svého jmění, a splnil ji až po podání žaloby, a to v rámci splnění procesních povinností vůči soudu. Tuto skutečnost hodnotí i odvolací soud jako obecně důvodnou pro aplikaci § 150 o. s. ř. k tíži žalobce, navíc ani z žalovaným předložených dokladů nebyl z výše uvedených důvodů zjištěn skutkový stav pro závěr o hmotné a kulturní úrovni žalovaného v rozhodném období a výsledek řízení zakládající míru úspěchu každého z účastníků závisel na hodnocení možností a schopností žalovaného dosahovat přiměřeného výdělku z potenciálního pracovního poměru. Tyto okolnosti jsou důvodem hodným zvláštního zřetele k aplikaci § 150 o. s. ř. tak, že žalovanému se právo na náhradu poměrné části jeho nákladů řízení před soudy obou stupňů nepřiznává. Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné.