15 Co 152/2025

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Vašíčka a soudců JUDr. Libora Daňhela a Mgr. Pavla Mádra ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 43 562,06 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Brně (dále jen „soud I. stupně“) ze dne 4. 3. 2025, č. j. 20 C 232/2024-36,

I. Rozsudek soudu I. stupně se v napadených výrocích II. a III. potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Žalobou, podanou u soudu I. stupně , datum, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení celkové částky , Anonymizováno, Kč s příslušenstvím. Jednalo se o , Anonymizováno, samostatných nároků, které vznikly na základě smlouvy o sdružených službách dodávky , Anonymizováno, z , datum, a smlouvy o sdružených službách dodávky , Anonymizováno, z , datum, . Obě smlouvy byly uzavřeny se žalovaným, když podle těchto smluv se žalobkyně zavázala dodávat žalovanému na dohodnuté odběrné místo (na adrese , adresa, ) , Anonymizováno, a , Anonymizováno, za dohodnutých podmínek. První nárok se týkal zaplacení částky , Anonymizováno, Kč s příslušenstvím z titulu nezaplacené ceny odebraného , Anonymizováno, a souvisejících služeb za období od , datum, do , datum, . Druhý nárok se týkal částky , Anonymizováno, Kč s příslušenstvím z titulu nezaplacené ceny odebraného , Anonymizováno, a souvisejících služeb za období od , datum, do , datum, a smluvní pokuty za pozdní platbu. Třetí nárok se týkal částky , Anonymizováno, Kč z titulu smluvní pokuty za předčasné ukončení smlouvy o sdružených službách dodávky , Anonymizováno, . Čtvrtý nárok se týkal částky , Anonymizováno, Kč z titulu nezaplaceného poplatku za sjednání dohody o splátkách dluhu ze dne , datum, . Pátý nárok se týkal částky , Anonymizováno, Kč z titulu nezaplaceného poplatku za výzvu k zaplacení dlužné částky dohodnuté v dohodě o splátkách z , datum, . Šestý nárok se týkal částky , Anonymizováno, Kč s příslušenstvím z titulu nezaplacené ceny odebrané elektřiny a souvisejících služeb za období od , datum, do , datum, a smluvní pokuty za pozdní platbu. Sedmý nárok se týkal částky , Anonymizováno, Kč z titulu nezaplacené smluvní pokuty za předčasné ukončení smlouvy o sdružených službách dodávky , Anonymizováno, . Osmý nárok se týkal částky , Anonymizováno, Kč z titulu nezaplaceného poplatku za výzvu k zaplacení dlužné částky sjednané v dohodě o splátkách dluhu ze dne , datum, . Devátý nárok se týkal částky , Anonymizováno, Kč z titulu nezaplacené smluvní pokuty za prodlení s platbou pohledávky dle uzavřené smlouvy o sdružených službách dodávky , Anonymizováno, .

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení před soudem I. stupně zůstal pasivní.

3. Soud I. stupně provedl dokazování listinnými důkazy a poté ve věci rozhodl rozsudkem ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, , kterým žalobě vyhověl ohledně zaplacení částky , Anonymizováno, Kč s příslušenstvím, částky , Anonymizováno, Kč s příslušenstvím, částky , Anonymizováno, Kč, částky , Anonymizováno, Kč, částky , Anonymizováno, Kč s příslušenstvím, částky , Anonymizováno, Kč a částky , Anonymizováno, Kč (výrok I.), žalobu zamítl ohledně zaplacení částky , Anonymizováno, Kč a částky , Anonymizováno, Kč (výrok II.) a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni náklady řízení v částce , Anonymizováno, Kč (výrok III.). Pokud jde o zamítavý výrok II. (nárok žalobkyně na zaplacení smluvních pokut ve výši , Anonymizováno, Kč a , Anonymizováno, Kč z titulu předčasného ukončení smlouvy z důvodu opakovaného neplnění platebních povinností žalovaného), z odůvodnění rozsudku vyplývá, že soud I. stupně ujednání o těchto smluvních pokutách považoval za absolutně neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 588 občanského zákoníku. Odkázal na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3512/2011, ze kterého dovodil, že text spotřebitelské smlouvy, obzvláště jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný s tím, že takováto ujednání nesmějí být umístěna v oddílech, které vzbuzují dojem nepodstatného charakteru. Poukázal na to, že smluvní pokuta ujednaná mezi účastníky je vložena do velice dlouhého souvětí, nepřehledného, složitě formulovaného a malým písmem psaného, proto reálně hrozí, že průměrnému spotřebiteli unikne. Dodal, že i kdyby sjednaná smluvní pokuta nebyla absolutně neplatná ve smyslu § 588 občanského zákoníku, pak by k ní nebylo možné přihlížet ve smyslu § 1813 a 1815 občanského zákoníku. Proto tyto dva uplatněné nároky zamítl. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl podle jejich úspěchu ve věci a převážně procesně úspěšné žalobkyni přiznal 56,02 % vynaložených nákladů řízení, které vyčíslil částkou , Anonymizováno, Kč.

4. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně odvolání, a to pouze do výroku II. a závislého výroku III. o náhradě nákladů řízení. Žalobkyně především poukázala na to, že žalovaný písemně uznal svůj dluh vůči žalobkyni z vyúčtování služeb, které obsahuje mimo jiné i smluvní pokuty za předčasné ukončení smlouvy u , Anonymizováno, ve výši , Anonymizováno, Kč (, Anonymizováno, měsíců po , Anonymizováno, Kč) a u , Anonymizováno, ve výši , Anonymizováno, Kč (, Anonymizováno, měsíců po , Anonymizováno, Kč), a to co do důvodu i výše. Zmínila, že uznání dluhu je samostatným zajišťovacím institutem, který zajišťovací funkci plní založením domněnky existence dluhu v době jeho uznání, a že tak zakládá domněnku existence dluhu v době jeho uznání a jeho důsledkem je přesun důkazního břemene z věřitele na dlužníka. Z toho žalobkyně dovozovala, že bylo tedy na žalovaném (jako na dlužníkovi), aby prokázal, že mu závazek vůči věřiteli (žalobkyni) nevznikl. Rovněž z toho dovozovala, že ve věci nemusí nic dalšího prokazovat, neboť existence její pohledávky nebyla v řízení žalovaným vyvrácena. Žalobkyně dále nesouhlasila s právním závěrem soudu I. stupně v tom směru, že by ujednání o smluvní pokutě bylo absolutně neplatným právním jednáním. Aplikaci závěrů formulovaných Ústavním soudem v nálezu sp. zn. I. ÚS 3512/11 považovala v této věci za nepřípadnou, neboť nález Ústavního soudu reflektoval zcela odlišnou právní úpravu (která se týkala občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013). Mimoto poukázala na to, že ujednání o obou smluvních pokutách se nachází přímo v textu samotné smlouvy, a to na její první straně v části „ostatní ujednání“. Zmínila i to, že velikost písma se neliší od popisku na druhé straně smlouvy a že celý text je rovnoměrně rozložen. Ujednání o smluvních pokutách zabírá podstatnou část textu první strany smlouvy a lze se jen těžko domnívat, že by jej spotřebitel při čtení smlouvy zcela pominul. Ze všech těchto důvodů žalobkyně navrhovala, aby napadený výrok II. rozsudku soudu I. stupně byl změněn tak, že žalobě bude v celém rozsahu vyhověno a žalovanému bude uložena náhrada nákladů řízení, které žalobkyni vznikly před soudy obou stupňů.

5. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nevyjádřil.

6. Žalobkyně v rámci odvolacího řízení neuváděla žádné nové rozhodné skutečnosti a nenavrhovala nové důkazy.

7. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o.s.ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou (§ 201 o.s.ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 a contrario o.s.ř.) a že bylo podáno včas (§ 204 o.s.ř.), v souladu s § 212 a § 212a o.s.ř. přezkoumal napadené rozhodnutí soudu I. stupně i řízení, které mu předcházelo, a poté dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

8. Odvolací soud souhlasí se skutkovými zjištěními soudu I. stupně, jakož i s jeho skutkovým i právním závěrem a pro stručnost odkazuje na odůvodnění odvoláním napadeného rozsudku. K odvolacím námitkám žalobkyně lze uvést následující.

9. Je beze všech pochybností, že platný občanský zákoník (§ 2048 a násl.) umožňuje v rámci závazkových vztahů sjednání smluvní pokuty. Tato možnost však není neomezená. Limity možností sjednání smluvní pokuty mohou vyplývat mimojiné i z charakteru účastníků smlouvy, jak je tomu v projednávaném případě, kdy na jedné straně stojí žalobkyně jako podnikatelka – obchodník s , Anonymizováno, (se silným ekonomickým zázemím), a na straně druhé fyzická osoba jako spotřebitel. Již při tvorbě občanského zákoníku zákonodárce „vnímal“ rozdílnost v postavení obou stran, a proto pro tyto spotřebitelské smlouvy stanovil jisté omezující limity ve snaze o zachování rovného postavení při uzavírání, platnosti či ukončení smlouvy. Jedním z těchto limitů je ustanovení § 1800 odst. 1 a § 1813 občanského zákoníku.

10. Podle § 1798 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. v platném znění (občanský zákoník, dále jen o.z.) ustanovení o smlouvách uzavíraných adhezním způsobem platí pro každou smlouvu, jejíž základní podmínky byly určeny jednou ze smluvních stran nebo podle jejích pokynů, aniž slabší strana měla skutečnou příležitost obsah těchto základních podmínek ovlivnit. Podle odstavce 2 téhož ustanovení použije-li se k uzavření smlouvy se slabší stranou smluvní formulář užívaný v obchodním styku nebo jiný podobný prostředek, má se za to, že smlouva byla uzavřena adhezním způsobem.

11. Podle § 1800 odst. 1 o.z. obsahuje-li smlouva uzavřená adhezním způsobem doložku, kterou lze přečíst jen se zvláštními obtížemi, nebo doložku, která je pro osobu průměrného rozumu nesrozumitelná, je tato doložka platná, nepůsobí-li slabší straně újmu nebo prokáže-li druhá strana, že slabší straně byl význam doložky dostatečně vysvětlen.

12. Podle § 1801 věty první o.z. odchýlí-li se strany od § 1799 nebo 1800 nebo vyloučí-li některé z těchto ustanovení, nepřihlíží se k tomu.

13. Podle § 1813 o.z. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo o ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

14. Podle § 1815 o.z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

15. Podle § 2048 odst. 1 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

16. V tomto případě obě smlouvy, které byly mezi účastníky uzavřeny dne , datum, , mají jednoznačně povahu adhézní smlouvy ve smyslu citovaného § 1798 odst. 2 o.z., neboť žalobkyně použila svůj smluvní formulář užívaný v obchodním styku. Smlouvy byly koncipovány tak, že všechny podstatné údaje (označení účastníků smlouvy, platební podmínky, smluvní a technické podmínky, specifikace odběrného místa, doba trvání smlouvy apod.) byly uvedeny na straně 2 smlouvy. Tato druhá strana byla koncipována tak, aby byla srozumitelná, byly tam (mimojiné) zvýrazněné odstavce tak, aby text byl přehledný, a pod takto vymezenými smluvními podmínkami byly podpisy účastníků smlouvy. První strana smlouvy pak byla koncipována do několika odstavců psaných drobným písmem, kdy v odstavci 5 nazvaném „Ostatní ujednání“ byla ujednání o smluvních pokutách, které je zákazník (žalovaný) povinen platit v případě porušení sjednaných povinností; v této části pak byla uvedena i smluvní pokuta , Anonymizováno, Kč za každý měsíc od předčasného ukončení smlouvy do sjednané doby ukončení smlouvy. V této věci lze vycházet ze závěrů Ústavního soudu vyjádřených v nálezu ze dne 11. 11. 2013 ve věci sp. zn. I. ÚS 3512/11. Byť tento nález byl vydán v poměrech občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 a zabýval se zejména tím, že ve spotřebitelských smlouvách zásadně nemůže být ujednání o smluvní pokutě součástí všeobecných obchodních podmínek, mají závěry tohoto nálezu přesah i do sporů řešených podle nového občanského zákoníku. Ústavní soud v tomto nálezu (srov. body 29 a 30 odůvodnění) dovodil, že „text spotřebitelské smlouvy, obzvláště jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný. Např. smluvní ujednání musí mít dostatečnou velikost písma, nesmějí být ve výrazně menší velikosti, než okolní text, nesmějí být umístěna v oddílech, které vzbuzují dojem nepodstatného charakteru. Rovněž nesmějí sloužit k tomu, aby do nich často v nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou. Pokud tak přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu“.

17. Odvolací soud ve shodě se soudem I. stupně dospěl k závěru, že přesně takovým způsobem jsou koncipovány obě smlouvy uzavřené mezi účastníky, když první strana smlouvy má vždy vizuelně charakter všeobecných obchodních podmínek a druhá strana smlouvy vizuelně vypadá jako klasická smlouva, kde jsou nejprve uvedeny smluvní strany, na dalším místě jsou definovány smluvní technické, platební a jiné podmínky a pod tímto textem se nachází místo pro podpisy účastníků smlouvy. Ujednání o možné smluvní pokutě při nedodržení smluvené doby trvání smlouvy je drobným písmem skryto v odstavci „Ostatní ujednání“. Zde platí to, co akcentoval Ústavní soud ve shora citovaném nálezu, tedy to, že smluvní formulář užívaný žalobkyní při uzavírání smluv je koncipován tak, že ujednání o smluvní pokutě je pro průměrnou osobu (osobu průměrného rozumu) velmi nepřehledné a lze předpokládat, že pozornosti takovéto osoby s největší pravděpodobností toto ujednání unikne. Lze proto dojít k závěru, že na základě § 1801 o.z. k takovému ujednání nemůže být přihlédnuto. Proto z tohoto ujednání žalovanému nemohou vzniknout žádné povinnosti, a to i bez jeho výslovné námitky v tomto řízení.

18. Odvolací soud pak souhlasí i s právním závěrem soudu I. stupně v tom směru, že ujednání o smluvní pokutě (i kdyby se žalobkyně neodchýlila od ust. § 1800 odst. 1 o.z.) ve smyslu § 1813 o.z. zakládá v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností účastníků této smlouvy v neprospěch žalovaného jako spotřebitele. Nelze si totiž nepovšimnout toho, že v daném případě byly smluvní pokuty (několik různých druhů) sjednány jen pro případ porušení povinnosti zákazníkem, nikoli dodavatelem. Zatímco žalovaný se ve smlouvě zavázal platit hned několik druhů smluvních pokut pro případ různých porušení smlouvy na jeho straně, žalobkyně se nezavázala platit ani jednu smluvní pokutu (např. pro případ bezdůvodného ukončení dodávek plynu na požadované odběrné místo nebo pro případ porušení jiné své smluvní povinnosti). Nelze rozumně očekávat, že průměrný spotřebitel by s takto jednostrannými sankcemi souhlasil v rámci individuálního vyjednávání o obsahu smlouvy. Za takové situace již ustálená judikatura dovozuje „významnou nerovnováhu“ práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele (srov. např. stanovisko Nejvyššího soudu Cpjn 200/2013 nebo rozhodnutí Evropského soudního dvora ze dne 14. 3. 2013, Mohamed Aziz proti Caixa d’Estalvis de Catalunya, Tarragona i Manresa, C-415/11). Ve smyslu § 1815 o.z. nelze k takovému nepřiměřenému ujednání přihlížet (a to opětovně i bez výslovné námitky žalovaného).

19. Odvolací soud konečně dodává, že neshledal ani důvodnou odvolací námitku žalobkyně v tom směru, že pokud žalovaný v dohodě o splátkách dluhu a prohlášení o uznání dluhu (mezi účastníky uzavřené , datum, ) uznal mimo jiné i nárok žalobkyně z titulu smluvních pokut za předčasné ukončení smlouvy z důvodu porušení platebních povinností žalovaného, pak přechází důkazní břemeno na žalovaného a je tedy na něm, aby vyvrátil, že uznaný dluh vůči žalobkyni neexistuje. Takováto argumentace by mohla platit jen v případě relativní neplatnosti právního jednání, nikoli však v případě nesrozumitelné doložky ve smyslu § 1800 o.z. nebo zakázaného nepřiměřeného ujednání ve smyslu § 1815 o.z. S ohledem na to, že dle § § 1801 a § 1815 občanského zákoníku se k nesrozumitelné doložce a k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží (ledaže by se jich spotřebitel dovolal), nemohlo na výsledku řízení změnit nic ani to, že žalovaný v dohodě o splátkách dluhu a prohlášení o uznání dluhu ze dne , datum, uznal dluh i ohledně předmětných smluvních pokut.

20. Z výše uvedených důvodů odvolací soud podle § 219 o.s.ř. potvrdil rozsudek soudu I. stupně v napadeném výroku II., jakož i ve správném výroku III. o náhradě nákladů řízení (výrok I. tohoto rozsudku).

21. O nákladech odvolacího řízení (výrok II. tohoto rozsudku) soud rozhodl podle § 224 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně v odvolacím řízení nebyla úspěšná a obecně by tak měl právo na náhradu nákladů řízení žalovaný. Tomu však v odvolacím řízení žádné náklady nevznikly, proto náhrada nákladů odvolacího řízení nebyla přiznána žádnému účastníkovi.