20 C 232/2024

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Martou Mandátovou ve věci žalobce:Jméno žalobce., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému:Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 43 562,06 Kč s příslušenstvím - faktura

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci a) částku ve výši 11 869,74 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 11 869,74 Kč od 26. 8. 2023 do zaplacení b) částku ve výši 13 898,46 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 13 898,46 Kč od 26. 8. 2023 do zaplacení d) částku ve výši 300 Kč e) částku ve výši 100 Kč f) částku ve výši 7 613,86 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 7 613,86 Kč od 18. 7. 2023 do zaplacení h) částku ve výši 100 Kč i) částku ve výši 100 Kč, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v částce 3 200 Kč a v částce 6 380 Kč.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení k rukám právního zástupce žalobce ve výši 4 440,20 Kč, to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou ze dne 21. 5. 2024 domáhá vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit částku 43 562,06 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazené faktury za dodávku plynu.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Z listinných důkazů zjistil soud následující skutkový stav. Žalobce uzavřel s žalovaným dne 15. 6. 2020 Smlouvu o sdružených službách dodávky plynu, kterou se žalobce zavázal dodávat plyn do odběrného místa a žalovaný se zavázal za energii zaplatit na základě vyúčtování. Smluvní strany si dohodly, že cena plynu bude určena ceníkem žalobce platným pro dané fakturační období (důkaz smlouvou).

4. Žalovaný neuhradil fakturu č. hodnota ve výši 18 010,30 Kč za období od 2. 12. 2021 do 24. 11. 2022 se splatností 19. 12. 2022. (faktura č. hodnota). Na fakturu následně byla uhrazena částka v celkové výši 6 140,56 Kč. Žalovaný následně svůj dluh uznal (uznání dluhu ze dne 5. 1. 2023 a ze dne 27. 7. 2023) a uhradil částku ve výši 1 402,18 Kč. Dále žalovaný neuhradil žalobci na uvedenou fakturu ničeho a k doplacení na dlužné faktuře zbývá 11 869,74 Kč.

5. Žalovaný neuhradil fakturu č. hodnota ve výši 13 898,46 Kč za období od 25. 11. 2022 do 14. 6. 2023 se splatností 10. 7. 2023. (faktura č. hodnota). Žalovaný následně svůj dluh uznal (uznání dluhu ze dne 27. 7. 2023) a uhradil částku ve výši 255,18 Kč, která byla započtena na úhradu zákonného úroku z prodlení. Dále žalovaný neuhradil žalobci na uvedenou fakturu ničeho.

6. Žalobce vyúčtoval žalovanému vyúčtováním č. hodnota smluvní pokutu ve výši 3 200 Kč se splatností dne 26. 6. 2023 za předčasné ukončení smlouvy ve výši 400 Kč za každý měsíc od června 2023 do února 2024, neboť žalobce přípisem ze dne 18. 6. 2023 odstoupil od smlouvy pro opakované neplnění platebních povinností žalovaného (vyúčtování č. hodnota)

7. Dne 27. 7. 2023 byla mezi účastníky uzavřena dohoda o splátkách dluhu, kdy se žalovaný zavázal uhradit žalobci částku ve výši 300 Kč za uzavření dohody o splátkách dluhu, přičemž žalovaný tuto částku dosud neuhradil (dohoda o uznání dluhu ze dne 27. 7. 2023).

8. Dne 27. 7. 2023 byla mezi účastníky uzavřena dohoda o splátkách dluhu, kdy v případě prodlení dlužníka s platbou sjednané splátky má věřitel právo vyzvat dlužníka ke splnění této povinnost a každá taková výzva je zpoplatněna částkou ve výši 100 Kč. Žalobce dne 30. 8. 2023 poslal žalovanému výzvu k úhradě splátky, přičemž žalovaný mu ničeho neuhradil (dohoda o uznání dluhu ze dne 27. 7. 2023, výzva ze dne 30. 8. 2023).

9. Žalobce uzavřel s žalovaným dne 15. 6. 2020 Smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, kterou se žalobce zavázal dodávat elektřinu do odběrného místa a žalovaný se zavázal za energii zaplatit na základě vyúčtování. Smluvní strany si dohodly, že cena bude určena ceníkem žalobce platným pro dané fakturační období (důkaz smlouvou).

10. Žalovaný neuhradil fakturu č. hodnota ve výši 7 613,86 Kč za období od 21. 12. 2022 do 16. 6. 2023 se splatností 17. 7. 2023. (faktura č. hodnota). Žalovaný následně svůj dluh uznal (uznání dluhu ze dne 27. 7. 2023). Dále žalovaný neuhradil žalobci na uvedenou fakturu ničeho.

11. Žalobce vyúčtoval žalovanému vyúčtováním č. hodnota smluvní pokutu ve výši 7 200 Kč se splatností dne 28. 6. 2023 za předčasné ukončení smlouvy ve výši 400 Kč za každý měsíc od června 2023 do prosince 2024, neboť žalobce přípisem ze dne 26. 6. 2023 odstoupil od smlouvy pro opakované neplnění platebních povinností žalovaného (vyúčtování č. hodnota). Žalovaný následně uhradil na fakturu částku ve výši 820 Kč a požaduje tak částku ve výši 6 380 Kč.

12. Dne 27. 7. 2023 byla mezi účastníky uzavřena dohoda o splátkách dluhu, kdy v případě prodlení dlužníka s platbou sjednané splátky má věřitel právo vyzvat dlužníka ke splnění této povinnost a každá taková výzva je zpoplatněna částkou ve výši 100 Kč. Žalobce dne 29. 9. 2023 poslal žalovanému výzvu k úhradě splátky, přičemž žalovaný mu ničeho neuhradil (dohoda o uznání dluhu ze dne 27. 7. 2023, výzva ze dne 29. 9. 2023).

13. Žalobce a žalovaný si sjednali ve smlouvě smluvní pokutu ve výši 100 Kč za každý jednotlivý případ prodlení s platbou přesahující deset dní. Jelikož žalovaný neuhradil vyúčtování č. hodnota, vyúčtoval žalobce žalovanému vyúčtováním č. hodnota pokutu ve výši 100 Kč.

14. Žalobce zaslal žalovanému předžalobní výzvu k uhrazení dlužných částek, žalovaný ničeho neuhradil (upomínka, doklad o odeslání).

15. Při právním posouzení žalovaných nároků soud aplikoval v případě dodávek elektřiny § 50 odst. 2 a v případě dodávek plynu § 72 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů.

16. Mezi žalobcem a žalovaným vznikl smluvní závazkový právní vztah, kterým se zavazuje obchodník s elektřinou/plynem dodávat zákazníkovi elektřinu/plyn a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související služby, a zákazník se zavazuje zaplatit obchodníkovi s elektřinou/plynem cenu za dodanou energii a cenu souvisejících služeb. Žalobce tedy byl zavázán dodávat žalovanému příslušné energie a zajišťovat související služby, a žalovaný byl povinen platit žalobci cenu těchto energií a služeb dle vyúčtování žalobce. Žalovaný tyto své základní povinnosti porušil, pročež ho soud zavázal k zaplacení částky 11 869,74 Kč s příslušenstvím, částky ve výši 13 898,46 Kč s příslušenstvím a částky ve výši 7 613,86 Kč s příslušenstvím. Rovněž má žalobce právo na zaplacení částky 300 Kč, 100 Kč, 100 Kč a 100 Kč, kterou si účastníci sjednali v Dohodě o splátkách dluhu jako smluvní poplatek za sjednání dohody o splátkách dluhu. Na základě výše zjištěného skutkového stavu a po právním posouzení věci dospěl soud k závěru, že žaloba je v tomto rozsahu důvodná, a to včetně práva žalobce na zaplacení úroků z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku, nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).

17. Pokud jde o smluvní pokuty, ty byly výrokem I. tohoto rozsudku zamítnuty s ohledem na následující důvody. Předně aplikace nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3512/2011 sem dopadá přiměřeně, z důvodu, že jakkoli je smluvní pokuta uvedena nikoli v „obchodních podmínkách“, ale v listině označené jako „smlouva o sdružených službách dodávky plynu“, přesto je umístěna do smlouvy nepoctivě, a proto je absolutně neplatná pro zjevný rozpor s dobrými mravy podle § 588 o. z. Citovaný nález argumentoval tím, že „29. V praxi se zásada poctivosti projevuje mimo jiné tím, že text spotřebitelské smlouvy, obzvláště jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný. Například smluvní ujednání musí mít dostatečnou velikost písma, nesmějí být ve výrazně menší velikosti, než okolní text, nesmějí být umístěna v oddílech, které vzbuzují dojem nepodstatného charakteru. Uvedená zásada poctivosti dopadá i na aplikaci všeobecných obchodních podmínek. Jak bylo uvedeno v bodě 9, i ve spotřebitelských smlouvách je možno všeobecné obchodní podmínky uplatnit, nicméně taková aplikace má nejen uvedená formální omezení, nýbrž i omezení obsahová.

30. Je třeba zdůraznit, že obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách na rozdíl třeba od obchodních smluv mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou (například rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě). Pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu.“ 18. Smluvní pokuta je vložena do velice dlouhého souvětí, nepřehledného, složitě formulovaného a malým písmem psaného, a proto reálně hrozí, že průměrnému spotřebiteli unikne [viz „text v části smlouvy označené jako „Ostatní ujednání“ . Proto sem dopadá analogicky např. ta část nálezu ÚS, která zakazuje smluvní pokutu koncipovat následovně: “nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou (například rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě).“. Koneckonců i označení části smlouvy „OSTATNÍ UJEDNÁNÍ“ není zcela vypovídající, nenaznačuje, že jde o důsledky porušení smluvních povinností spotřebitelem se vznikem dalších platebních povinností spotřebitele (včetně smluvní pokuty) a reálně může budit dojem nepodstatného charakteru, že se jedná o ustanovení vysvětlujícího a technického charakteru.

19. Žalobce se nemůže objektivně domnívat, že takovou formálnější změnou (úpravou) může dostát smyslu a účelu citované nálezové judikatury Ústavního soudu chránící spotřebitele. Je třeba se vystříhat formalistické interpretace a aplikace práva, včetně nálezů Ústavního soudu (viz čl. 89 odst. 2 Ústavy o vázanosti i obecného soudu rozhodnutím Ústavního soudu). Tudíž takováto smluvní pokuta je absolutně neplatná pro zjevný rozpor s dobrými mravy (§ 588 o. z.) a i kdyby nebyla, tak by k ní nebylo možné přihlížet v souladu s § 1813 a § 1815 o. z.

20. Shora uvedené úvahy - a závěry ohledně aplikace názoru Ústavního soudu - akceptoval jako správné i odvolací soud - Krajský soud v Brně, a to v rozsudku z 6. 10. 2020 č. j. 37 Co 4/2020 – 79: „…se odvolací soud jinak zcela ztotožňuje s dalšími právními závěry soudu I. stupně, především se závěrem o absolutní neplatnosti této části smlouvy pro rozpor s dobrými mravy dle § 588 o.z. , přičemž odvolací soud rovněž souhlasí s tím, že soudem I. stupně citovaná judikatura ÚS ČR je nadále použitelná a pro daný případ přiléhavá…“. Soud proto zamítl žalobu žalobce v rozsahu částek ve výši 3 200 Kč a 6 380 Kč.

21. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce se domáhal zaplacení částky v celkové výši 43 562 Kč a byl úspěšný ve výši 33 982 Kč, což je 78,01 % z požadované částky. Neúspěch žalobce je úspěchem žalovaného, která tedy byl úspěšný v 21,99 %. Po odečtení neúspěchu žalobce od jeho úspěchu, dospěl soud k závěru, že žalovaný je povinna nahradit žalobci 56,02 % žalobcem vynaložených nákladů řízení. Žalobci vznikly v souvislosti s řízením náklady spočívající v zaplacení soudního poplatku v částce 1 743 Kč a dále nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 43 562,06 Kč sestávající z částky 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 500 Kč za výzvu k plnění dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., a dále z částky 2 860 Kč za účast na jednání ze de 26. 2. 2025 dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. včetně paušální náhrady výdajů ve výši 450 Kč, a a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, celkem tedy 7 926,10 Kč, přičemž 56,02 % z této částky představuje 4 440,20 Kč a tuto částku je žalovaný povinen podle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. zaplatit k rukám zástupce žalobce. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů od doručení písemného vyhotovení rozsudku, a to ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím soudu podepsaného. Nesplní-li žalovaný dobrovolně povinnost stanovenou mu tímto rozsudkem, může se žalobce domáhat výkonu vykonatelného rozsudku u soudu.