15 Co 160/2024

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Vašíčka a soudců JUDr. Libora Daňhela a Mgr. Pavla Mádra ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená dne Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení částky 142 715,25 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Brně (dále jen „soud I. stupně“) ze dne 25. 9. 2023, č. j. 242 C 8/2021-263, ve spojení s doplňujícím rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 20. 5. 2024, č. j. 242 C 8/2021-306,

I. Rozsudek soudu I. stupně se v části napadeného výroku I. potvrzuje ohledně povinnosti žalované zaplatit žalobkyni: částku 131 262,04 Kč 8,25 % úrok z prodlení ročně z částky 120 462,19 Kč od , datum, do zaplacení 8,25 % úrok z prodlení ročně z částky 5 415,32 Kč od , datum, do zaplacení 15 % úrok z prodlení ročně z částky 2 509,53 Kč od , datum, do zaplacení.

II. Rozsudek soudu I. stupně se v části napadeného výroku I. mění tak, že se zamítá žaloba v té části, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení: částky 502,24 Kč s 8,25 % úrokem z prodlení ročně od , datum, do zaplacení 8,25 % úroku z prodlení ročně z částky 2 875 Kč od , datum, do zaplacení 8,25 % úroku z prodlení ročně z částky 5 415,32 Kč od , datum, do , datum 15 % úroku z prodlení ročně z částky 2 509,53 Kč od , datum, do , datum, .

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení před soudy obou stupňů částku 56 319,40 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupkyně žalobkyně , Jméno advokáta A, .

IV. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně na náhradě nákladu řízení před soudy obou stupňů částku 1 363 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně na náhradě nákladu řízení před soudy obou stupňů částku 238 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VI. V dalším rozsahu znalečného ve výši 1 363 Kč nemá Česká republika právo na náhradu nákladů řízení. Průběh řízení před soudem I. stupně1. V řízení zahájeném podáním žaloby ze dne , datum, , ve znění doplnění a rozšíření ze dne , datum, , se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 142 715,25 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody. Nárok odůvodnila tím, že dne , datum, ji žalovaná napadla na jejím pracovišti v , Anonymizováno, (prodejna , Anonymizováno, , , adresa, ), a to tím způsobem, že ji po předchozí verbální rozepři bez varování a nečekaně uchopila zezadu za vlasy a strhla ji na zem, v důsledku čehož se udeřila o zem do hlavy a bylo jí způsobeno zranění spočívající ve zhmoždění zad a hlavy, které si vyžádalo lékařské ošetření a následnou pracovní neschopnost od , datum, do , datum, . Za toto jednání byla žalovaná rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, uznána vinnou trestnými činy výtržnictví a ublížení na zdraví; tento rozsudek nabyl právní moci , datum, . Žalobkyně dále uvedla, že je manželkou syna žalované, jednalo se tedy o fyzické napadení mezi rodinnými příslušníky, když žalovaná je její tchýně. Žalobkyně se coby poškozená připojila k předmětnému trestnímu řízení se svým nárokem na náhradu škody, byla však odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Touto občanskoprávní žalobou se tedy žalobkyně domáhala po žalované zaplacení náhrady škody, která se skládala z následujících dílčích nároků: náhrada mzdy ve vztahu k hlavnímu zaměstnavateli žalobkyně – společnosti , právnická osoba, . ve výši 22 859,60 Kč hrubého, náhrada za nevyplacený příspěvek zaměstnavatele na stravné u společnosti , právnická osoba, . ve výši 2 376 Kč, náhrada mzdy ve vztahu k druhému zaměstnavateli žalobkyně – společnosti , právnická osoba, . ve výši 27 531 Kč hrubého, náhrada za nevyplacený příspěvek zaměstnavatele na stravné u společnosti , právnická osoba, . ve výši 1 224,90 Kč, náhrada mzdy ve vztahu ke třetímu zaměstnavateli žalobkyně – , Anonymizováno, . ve výši 25 300 Kč hrubého, náhrada majetkové škody ve výši 860 Kč v souvislosti se zaplacením úhrady za fyzioterapii, kterou žalobkyně byla nucena podstoupit dne , datum, pro přetrvávající bolesti, náhrada bolestného ve výši 29 688,75 Kč, náhrada majetkové škody v souvislosti se zaplacením znaleckého posudku pro stanovení nemateriální újmy na zdraví (bolestné) ve výši 2 875 Kč, náhrada další nemajetkové újmy ve výši 30 000 Kč.

2. Celkem tak žalobkyně po rozšíření žaloby ze dne , datum, požadovala po žalované zaplacení částky 142 715,25 Kč s příslušenstvím. Změna žaloby (z původně žalované částky 129 254,75 Kč s příslušenstvím) byla připuštěna usnesením soudu I. stupně ze dne , datum, .

3. K požadované náhradě mzdy u společnosti , právnická osoba, . žalobkyně tvrdila, že v důsledku své pracovní neschopnosti zameškala od , Anonymizováno, . do , datum, celkem 9 pracovních dnů v týdnu + 1 pracovní sobotu. V červnu 2020 zameškala 22 pracovních dnů v týdnu, + 2 pracovní soboty. V období od , Anonymizováno, . do , datum, (konec pracovní neschopnosti) zameškala 17 pracovních dnů v týdnu, + 2 pracovní soboty + 1 státní svátek (, datum, ). V důsledku pracovní neschopnosti tedy zameškala celkem 54 pracovních dnů. , jméno FO, , právnická osoba, v roce 2020 obdržela 9 356 Kč a následně v roce 2021 ještě dalších 9 356 Kč. K výpočtu ušlé mzdy dále tvrdila, že v období od ledna do března 2020 odpracovala u společnosti , právnická osoba, . celkem 368,25 hodin a obdržela hrubou mzdu 43 686 Kč; tedy její průměrná hodinová hrubá mzda činila 118,63 Kč. Hrubá mzda za 1 odpracovaný den tedy činila 839,90 Kč, hrubá mzda za 54 neodpracovaných dnů pak činila 45 354,60 Kč. Od této částky odečetla nemocenské dávky vyplacené od společnosti , právnická osoba, . ve výši 3 783 Kč a vyplacené nemocenské dávky od , právnická osoba, ve výši 4 740 Kč, 4 616 Kč a 9 356 Kč; celkem tedy jí byly vyplaceny nemocenské dávky ve výši 22 495 Kč. Po odečtení všech vyplacených nemocenských dávek tak dospěla ke konečné výši ušlé mzdy v částce 22 859,60 Kč (45 354,60 Kč -22 495 Kč).

4. K výpočtu ušlého příspěvku na stravné u společnosti , právnická osoba, . tvrdila, že za den práce měla nárok na příspěvek ve výši 80 Kč, z čehož ji zaměstnavatel hradil 55 % (44 Kč). Za neodpracovaných 54 dnů tedy měla nárok na příspěvek ve výši 2 376 Kč.

5. K požadované náhradě mzdy u společnosti , právnická osoba, . žalobkyně tvrdila, že pro tuto společnost standardně pracovala 25 hodin v měsíci a pobírala čistou mzdu ve výši nejméně 8 125 Kč měsíčně a příspěvek na stravné ve výši 786 Kč. Z důvodu pracovní neschopnosti však u tohoto zaměstnavatele odpracovala za období květen až červenec pouze 6 hodin v měsíci květnu 2020. V období leden až březen 2020 ji byla u tohoto zaměstnavatele vyplacena hrubá mzda za leden 2020 ve výši 9 975 Kč, za únor 2020 ve výši 9 975 Kč a za březen 2002 ve výši 9 975 Kč. V květnu 2020 jí byla vyplacena před počátkem pracovní neschopnosti hrubá mzda ve výši 2 394 Kč. Za dobu pracovní neschopnosti jí tak ušla hrubá mzda ve výši 27 531 Kč (3× 9 975 Kč - 2 394 Kč).

6. K výpočtu ušlého příspěvku na stravné u zaměstnavatele , právnická osoba, . žalobkyně tvrdila, že za den práce měla nárok na příspěvek ve výši 131 Kč, přičemž příspěvek zaměstnance činil 45 % a příspěvek zaměstnavatele 55 %. Pravidelně měla nárok na stravné za 6 odpracovaných dnů v měsíci. Za 3 kalendářní měsíce tak žalobkyně měla nárok na příspěvek od zaměstnavatele za 18 dnů. V důsledku pracovní neschopnosti však žalobkyně za předmětné období obdržela příspěvek od zaměstnavatele jen za 1 odpracovaný den. V důsledku pracovní neschopnosti jí tak zaměstnavatel nevyplatil příspěvek za 17 pracovních dnů v celkové výši 2 227 Kč (17x 131 Kč). Z toho 55 % příspěvku platil zaměstnavatel, proto dílčí škoda na ušlém stravném dosáhla částky 1 224,90 Kč.

7. K požadované náhradě mzdy u společnosti , Anonymizováno, . žalobkyně tvrdila, že standardně pro tohoto zaměstnavatele odpracovala každý měsíc 49,5 hodin a její hrubá měsíční mzda činila 9 900 Kč. V květnu 2020 před začátkem pracovní neschopnosti žalobkyně u tohoto zaměstnavatele odpracovala 22 hodin a za to obdržela hrubou mzdu 4 400 Kč. V červnu a červenci 2020 již v důsledku pracovní neschopnosti neodpracovala nic. Za tyto 3 měsíce jí tedy ušla hrubá mzda v celkové výši 25 300 Kč (3× 9 900 Kč - 4 400 Kč).

8. Nárok na bolestné ve výši 29 688,75 Kč žalobkyně opírala o znalecký posudek znalce , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , který škodu na zdraví způsobenou žalovanou ohodnotil na 87 bodů, přičemž hodnotu jednoho bodu stanovil na 341,25 Kč (odvozeno od 1 % hrubé měsíční nominální mzdy v národním hospodářství za kalendářní rok předcházející roku, v němž vznikl nárok na bolest; tato průměrná mzda za rok 2019 činila 34 125 Kč, tj. hodnota jednoho bodu činila 341,25 Kč).

9. Nárok na další nemajetkovou újmu ve výši 30 000 Kč žalobkyně odůvodnila tím, že v důsledku napadení ze strany žalované neabsolvovala plánovanou čtrnáctidenní dovolenou podle svých představ, že důvodu obavy ze ztráty zaměstnání požádala i přes trvající obtíže o ukončení pracovní neschopnosti dne , datum, a pro další léčení využila od jara 2020 plánovaný termín dovolené, v jehož průběhu se podrobila několika rehabilitacím a fyzioterapiím. Způsobená zranění pro ni byla velice bolestivá a bolestmi trpí dodnes. Kvůli obtížím s páteří měla více jak měsíc po napadení problémy s pohybem i schůzí. Vinou toho byla omezena její schopnost sebeobsluhy a zároveň byla i po skončení pracovní neschopnosti a dovolené omezena při výkonu zaměstnání, především z důvodu bolesti v oblasti bederní páteře. Fyzické napadení v ní rovněž vzbudilo velký strach o její život a zdraví. Bezprostředně po útoku pociťovala ponížení, protože k napadení došlo v jejím zaměstnání, na prodejně ve veřejném prostoru, kde byla po útoku v šoku, dezorientovaná a odkázána na pomoc spolupracovníků. Až do dnešního dne trpí v souvislosti s napadením psychickými problémy. Trpí nespavostí, v noci se jí o napadení často zdá, cítí úzkost, svírá se jí žaludek a potí se. Zároveň trpí neustálým strachem, že se napadení bude opakovat. V důsledku toho musí užívat léky na zvládnutí úzkostných reakcí a musí docházet k psycholožce na psychoterapii. Z popsaných důvodů požadovala náhradu další nemajetkové újmy za zásah do jejího práva na ochranu důstojnosti a soukromého života ve výši 30 000 Kč.

10. Žalobkyně v žalobě dále tvrdila, že předžalobní výzvou ze dne , datum, (doručenou žalované dne , datum, ) požadovala po žalované zaplacení náhrady škody (v původně požadované výši 129 254,75 Kč) do , datum, . Jelikož jí žalovaná na základě této výzvy nic nezaplatila, požadovala z této částky i zákonný úrok z prodlení (ve výši 8,25 % ročně) od , datum, do zaplacení. Poté, co u jednání dne , datum, rozšířila žalovanou částku ze 129 254,75 Kč na 142 715,25 Kč (tedy o 13 460,50 Kč), požadovala z částky 13 460,50 Kč také zákonný úrok z prodlení (ve výši 15 % ročně) od , datum, do zaplacení.

11. Žalovaná se žalobou nesouhlasila a navrhovala, aby byla v celém rozsahu zamítnuta. S výjimkou svého odsouzení v trestním řízení zpochybňovala všechna tvrzení žalobkyně mající souvislost s údajnou zdravotní újmou žalobkyně utrpěnou v rozhodnou dobu. Zejména popírala, že by žalobkyni strhla na zem a že by jí způsobila tvrzená zranění, když poukazovala na to, že s ohledem na svůj věk a zdravotní stav toho není schopna; měla za to, že žalobkyně upadla vlastní vinou. Rovněž zpochybnila rozsah údajných zdravotních potíží žalobkyně způsobených jejím pádem i výši majetkové a nemajetkové újmy. U jednání dne , datum, pak žalovaná uplatnila námitku započtení svých finančních pohledávek vůči žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení. Tuto námitku skutkově doplnila podáním ze dne , datum, , kdy tvrdila, že v období od , datum, do , datum, byly z účtu žalované zasílány bez právního důvodu (manželem žalobkyně, který měl k účtu žalované dispoziční oprávnění) finanční částky, a to 5 500 Kč, 800 Kč, 4 400 Kč, 15 000 Kč, 3 820 Kč, 5 000 Kč, 5 500 Kč, 1 850 Kč, 9 000 Kč, 5 970 Kč, 12 100 Kč, 2 641 Kč, 1 750 Kč, 200 Kč, 8 100 Kč, 6 000 Kč a 7 500 Kč; celkem tedy částka 95 131 Kč. Žalovaná měla za to, že v důsledku těchto plateb bez právního důvodu žalobkyni vzniklo bezdůvodné obohacení, které by jí měla vydat.

12. K uplatněnému zápočtu žalobkyně v průběhu řízení namítla promlčení.Rozhodnutí soudu I. stupně ve věci samé13. Soud I. stupně provedl dokazování účastnickým výslechem žalobkyně, výslechem svědka , jméno FO, (manžela žalobkyně a syna žalované), listinnými důkazy (mimo jiné trestním rozsudkem, kterým žalovaná byla uznána vinnou z ublížení na zdraví ve vztahu k žalobkyni, znaleckým posudkem ohledně výpočtu bolestného žalobkyně, pracovními smlouvami žalobkyně u jejích zaměstnavatelů a mzdovými listy žalobkyně u těchto zaměstnavatelů za rozhodná období předcházející jejímu napadení) a rovněž výslechem soudního znalce , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, (který zpracoval posudek ohledně stanovení bolestného). Po takto provedeném dokazování ve věci rozhodl rozsudkem ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, , kterým žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 131 764,28 Kč s 8,25 % úrokem z prodlení ročně z částky 129 254,75 Kč od , datum, do zaplacení a s 15 % úrokem z prodlení ročně z částky 2 509,53 Kč od , datum, do zaplacení (výrok I.), žalobu zamítl ohledně částky 10 950,97 Kč s 15 % úrokem z prodlení ročně z částky 10 950,97 Kč od , datum, do zaplacení (výrok II.) a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 44 237,40 Kč (výrok III.). Doplňujícím rozsudkem ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, pak soud I. stupně rozsudek ze dne , datum, doplnil o výrok IV., kterým žalované uložil povinnost zaplatit , jméno FO, na náhradě nákladů řízení v podobě vyplaceného znalečného částku 1 368,28 Kč; výrokem V. uložil žalobkyni povinnost zaplatit , jméno FO, na náhradě nákladů řízení v podobě vyplaceného znalečného částku 227,33 Kč a výrokem VI. rozhodl o tom, že v rozsahu znalečného ve výši 1 368,28 Kč nemá , Anonymizováno, právo na náhradu nákladů řízení.

14. Z odůvodnění rozsudku soudu I. stupně vyplývá, že ten z připojeného trestního spisu , Anonymizováno, . zn. , Anonymizováno, vzal za prokázané, že žalovaná byla rozsudkem ze dne , datum, shledána vinnou ze skutku popsaného v žalobě - tedy že dne , datum, napadla žalobkyni v prodejně , Anonymizováno, , a to tak, že ji po předchozí verbální rozepři bez varování a nečekaně uchopila zezadu za vlasy a strhla ji na zem, v důsledku čehož se žalobkyně udeřila o zem do hlavy a zad, čímž jí způsobila zranění spočívající ve zhmoždění zad a hlavy, které si vyžádalo lékařské ošetření a vystavení pracovní neschopnosti. Tento skutek byl právně kvalifikován jako přečin výtržnictví a přečin ublížení na zdraví a žalovaná byla odsouzena k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců s podmíněným odkladem a zkušební dobou 12 měsíců. Rozsudek nabyl právní moci , datum, . Tvrzenou délku pracovní neschopností od , datum, do , datum, vzal soud I. stupně za prokázanou z rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti žalobkyně. Rozsah poškození zdraví žalobkyně vzal za prokázaný z lékařské zprávy , právnická osoba, ze dne , datum, , ze zdravotního záznamu ze dne , datum, sepsaného , tituly před jménem, , jméno FO, a ze znaleckého posudku znalce , tituly před jménem, , jméno FO, , který vypočetl bolestné (za poranění žalobkyně v souvislosti s napadením ze strany žalované) v souhrnné výši 87 bodů, což při hodnotě jednoho bodu ve výši 341,25 Kč odpovídá celkové částce 29 688,75 Kč. Z pracovní smlouvy ze dne , datum, , uzavřené mezi žalobkyní a společnosti , právnická osoba, ., vzal za prokázané, že žalobkyně u této společnosti pracovala na dobu určitou do , datum, , a to na pozici prodavačka s pracovní dobou 30 hodin měsíčně. Z dohody o provedení práce ze dne , datum, vzal za prokázané, že žalobkyně pracovala u společnosti , právnická osoba, . v oblasti administrativní činnosti, doručování zásilek, úklidových a čistících prací. Z dohody o provedení práce ze dne , datum, vzal za prokázané, že žalobkyně pracovala i pro společnost , Anonymizováno, při sjednání výkonu administrativních prací. Z odůvodnění dále vyplývá, že soud I. stupně vycházel z toho, že žalovaná odpovídá žalobkyni za vzniklou škodu, a to na základě ustanovení § 2956, 2957, 2958 a 2962 občanského zákoníku. Pokud se týká jednotlivých požadovaných nároků, soud I. stupně dospěl k závěru, že žalobkyni náleží uplatněné nároky v plné výši, a to, pokud se týká nároku na zaplacení náhrady za nevyplacené stravné u společnosti , právnická osoba, . ve výši 1 224,85 Kč, nároku na náhradu ušlé mzdy u společnosti , Anonymizováno, . ve výši 25 300 Kč hrubého, nároku na bolestné ve výši 29 688,75 Kč, nároku na majetkovou škodu ve výši 860 Kč za hrazené náklady fyzioterapie a nároku ve výši 2 875 Kč za zaplacené náklady znaleckého posudku za účelem zjištění bolestného. Rovněž dospěl k závěru, že žalobkyně důvodně uplatnila nárok na náhradu další nemajetkové újmy ve výši 30 000 Kč. Zde soud I. stupně vycházel z toho, že fyzické i psychické obtíže žalobkyně po předmětném útoku ze strany žalované byly prokázány jednak účastnickým výslechem žalobkyně i výslechem svědka , jméno FO, s tím, že soud I. stupně vycházel z toho, že požadovaná částka 30 000 Kč se za daných okolností jeví jako přiměřená (viz bod 54. odůvodnění rozsudku). Jediné uplatněné nároky, které soud I. stupně na základě výsledků dokazování krátil, byly nároky žalobkyně ve vztahu k hlavnímu zaměstnavateli – společnosti , právnická osoba, . Zde soud I. stupně vycházel z toho, že bylo prokázáno, že v důsledku pracovní neschopnosti období od , datum, do , datum, žalobkyně u této společnosti neodpracovala 48 pracovních dnů (v květnu 9 dnů, v červnu 22 dnů a v červenci 17 dnů). Ze mzdových listů tohoto zaměstnavatele dospěl k závěru, že za dobu pracovní neschopnosti měla žalobkyně nárok na hrubou mzdu ve výši 34 447,68 Kč; od této částky pak odečetl všechny vyplacené dávky nemocenské (celkem 22 495 Kč); tímto způsobem dospěl k závěru, že žalobkyni u tohoto zaměstnavatele za dobu pracovní neschopnosti ušla hrubá mzda ve výši 11 952,68 Kč hrubého (žalobkyně na tomto nároku požadovala po rozšíření žaloby celkem 22 859,60 Kč hrubého). Pokud se týká požadovaného nároku na ušlý příspěvek na stravném u společnosti , právnická osoba, ., zde žalobkyně požadovala náhradu ve výši 2 376 Kč (za 54 pracovních dnů po 44 Kč) a soud I. stupně jí přiznal náhradu ve výši 2 332 Kč, když vycházel z toho, že jí vznikl nárok na náhradu za 53 pracovních dnů po 44 Kč. Na základě těchto úvah přiznal žalobkyni za všechny uplatněné nároky souhrnnou částku 131 764,28 Kč s příslušenstvím a žalobu zamítl ohledně dílčích dvou nároků ve výši 10 950,92 Kč s příslušenstvím. Pokud se týká příslušenství, soud I. stupně přiznal žalobkyni požadovaný 8,25 % úrok z prodlení z částky 129 254,75 Kč od , datum, do zaplacení a z částky 2 509,53 Kč ve výši 15 % ročně od , datum, do zaplacení. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř., když vycházel z toho, že žalobkyně měla ve věci úspěch 93,37 % a žalovaná úspěch 6,63 %. Pokud se týká doplňujícího z rozsudku, kterým byly doplněny výroky o náhradě nákladů řízení státu v souvislosti s vyplaceným znalečným, zde z odůvodnění vyplývá, že bylo vycházeno z toho, že za výslech znalce bylo vyplaceno (na základě usnesení soudu) znalečné ve výši 2 963,89 Kč; současně vycházel z toho, že žalovaná byla v průběhu řízení osvobozena od placení soudních poplatků v rozsahu 50 %, současně zohlednil procesní úspěch účastníků ve věci. Nárok na náhradu nákladů státu odůvodnil § 148 odst. 1 o.s.ř.

15. Soud I. stupně v odůvodnění svého rozsudku ještě uvedl, že uplatněný zápočet žalované z důvodu tvrzených plateb z jejího účtu na účet žalobkyně v letech 2017-2018 nezohlednil, když ke vzájemnému započtení jsou přípustné pouze splatné pohledávky, což nebyl tento případ, neboť žalovaná uplatnila vůči žalobkyni svůj nárok až podáním dne , datum, . I za situace, kdy by byla předmětná pohledávka žalované splatná, by však muselo být vycházeno z toho, že nárok z tvrzeného bezdůvodného obohacení byl již promlčen, neboť zákonná promlčecí doba by již uplynula ohledně každého jednotlivého převodu učiněného v letech 2017-2018, a to proto, že žalovaná svůj nárok uplatnila až po třech letech od tvrzeného plnění. Dodal rovněž, že námitka žalované o nemravnosti vznesené námitky promlčení není dle jeho názoru důvodná, neboť okolnosti věci neodpovídají tomu, že by žalované bylo jakkoli znemožněno uplatňovat tvrzená práva z bezdůvodného obohacení v dřívější době.Odvolání žalované16. Proti tomuto rozsudku podala odvolání pouze žalovaná, která navrhovala, aby rozsudek byl změněn tak, že žaloba bude zamítnuta. V odvolání znovu zopakovala, že zpochybňuje všechna tvrzení žalobkyně s výjimkou toho, že žalovaná byla odsouzena trestním rozsudkem. Znovu namítla, že nestrhla žalobkyni na zem a že jí nezpůsobila zranění, když žalobkyně upadla na zem vlastní vinou. Poukázala na to, že v rámci trestního řízení se chovala čistě účelově ve snaze pro sebe dosáhnout co nejmenšího trestu. Nadále zpochybňovala rozsah zdravotních potíží žalobkyně i jakoukoli její nemateriální újmu. Trvala na započtení plateb, které byly na účet žalobkyně bezdůvodně převedeny z jejího účtu v období od , datum, do , datum, . Konečně poukázala na to, že projednávaná věc má mravně etický rozměr. V tomto směru zmínila, že je starou osobou a že žalobkyně je její snacha. Uplatněný nárok je tedy v příkrém rozporu s dobrými mravy.

17. Žalobkyně odvolání žalované považovala za nedůvodné a navrhla, aby napadený rozsudek byl potvrzen.Závěry odvolacího soudu18. Zamítavý výrok II. soudu I. stupně nebyl odvoláním žalobkyně napaden, tento výrok je tedy již v právní moci a nebyl předmětem tohoto odvolacího řízení. Předmětem odvolacího řízení tak zůstal jen nárok žalobkyně na zaplacení částky 131 764,28 Kč s příslušenstvím. K tomu odvolací soud dodává, že byť účastníci přímo nenapadli výroky IV., V. a VI. doplňujícího rozsudku ze dne , datum, , jedná se o závislé výroky ve vztahu k hlavnímu uplatněnému nároku, a proto tyto výroky nenabyly právní moci a odvolací soud byl povinen přezkoumat i výroky doplňujícího rozsudku.

19. V rámci odvolacího řízení účastníci neuváděli žádná nová tvrzení a nenavrhovali nové důkazy.

20. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o.s.ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou (§ 201 o.s.ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 a contrario o.s.ř.) a že bylo podáno včas (§ 204 o.s.ř.), v souladu s § 212 a § 212a o.s.ř. přezkoumal napadené rozhodnutí soudu I. stupně i řízení, které mu předcházelo, a poté dospěl k závěru, že odvolání žalované ve své podstatě a ohledně uplatněných odvolacích námitek není důvodné.

21. Odvolací soud – až na tři dílčí výhrady (jak bude dále vysvětleno) – souhlasí se skutkovými závěry soudu I. stupně i s jeho právními závěry a pro stručnost odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku, v němž se soud I. stupně podrobně vypořádal i s jednotlivými námitkami žalované, které ve svém odvolání víceméně jen zopakovala. Soud I. stupně všechny své závěry logicky zdůvodnil a jeho odůvodnění je přesvědčivé. Odvolací soud má za to, že by bylo nadbytečné, aby všechny tyto skutkové i právní závěry soudu I. stupně na tomto místě znovu opakoval. Lze dodat, že odkaz na skutkové i právní závěry předchozího rozsudku (v tomto případě napadeného rozsudku soudu I. stupně) je možný a nejedná se o porušení povinnosti odůvodnit rozhodnutí ve smyslu § 157 odst. 2 o.s.ř. (k tomuto postupu se kladně vyjádřil i Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 24. 10. 2006, sp. zn. 26 Cdo 3066/2005).

22. Nebyla zejména důvodná hlavní odvolací námitka žalované, pokud namítala, že během konfliktu nestrhla žalobkyni na zem a nezpůsobila jí zranění popsané žalobkyní v žalobě. Prokazováním těchto skutečností se zabýval trestní soud v řízení vedeném u , Anonymizováno, pod sp. zn. , Anonymizováno, , přičemž toto řízení skončilo vydáním rozsudku ze dne , datum, , kterým žalobkyně byla uznána vinnou za své jednání (tedy za to, že žalobkyni způsobila zranění spočívající ve zhmoždění zad a hlavy, které si u žalobkyně následně vyžádalo vystavení pracovní neschopnosti). Je třeba říci, že podle § 135 odst. 1 o.s.ř. je soud v tomto občanskoprávním řízení vázán rozhodnutím trestního soudu o tom, že byl spáchán trestný čin ve vztahu k žalobkyni i tím, že tento trestný čin spáchala žalovaná. O vině žalované tedy nebylo pochyb. Tím, že žalovaná byla pravomocně odsouzena za trestný čin (resp. přečin) výtržnictví a ublížení na zdraví ve vztahu k žalobkyni, porušila zákon a je tak povinna nahradit poškozenému (zde žalobkyni) to, co mu způsobila (§ 2910 občanského zákoníku). Způsob a rozsah náhrady škody pak podrobně stanoví občanský zákoník v ust. § 2951 a násl. Pokud se jedná o právní hodnocení jednotlivých nároků, zde odvolací soud opětovně odkazuje na odůvodnění rozsudku soudu I. stupně (zejména na odstavce 37-43 odůvodnění).

23. Z tohoto pohledu tedy žalovaná byla povinna nahradit žalobkyni škodu spočívající ve ztrátě na výdělku u jejich tří zaměstnavatelů (§ 2962 občanského zákoníku), dále náhradu bolestného a další nemajetkové újmy v souvislosti s poškozením zdraví žalobkyně (§ 2958 občanského zákoníku) a rovněž i náklady spojené s léčbou žalobkyně – náklady na fyzioterapii (§ 2960 občanského zákoníku). K výpočtu jednotlivých náhrad odvolací soud odkazuje na odůvodnění rozsudku soudu I. stupně. Pokud se týká náhrady za další nemajetkovou újmu ve výši 30 000 Kč, i odvolací soud považuje s ohledem na okolnosti daného případu požadovanou částku za přiměřenou.

24. Odvolací soud dále souhlasí i se závěrem soudu I. stupně o tom, že majetkové nároky, které žalovaná v průběhu řízení započetla vůči uplatněnému nároku na náhradu škody, nebylo možno započítat, a to zejména z toho důvodu, že tvrzené nároky byly promlčené a žalobkyně v tomto řízení vznesla námitku promlčení. Nebylo žádného důvodu považovat námitku promlčení za rozpornou s dobrými mravy, a to s ohledem na to, že v řízení nevyšlo najevo, že by žalovaná v minulosti tyto své tvrzené nároky (z titulu bezdůvodného obohacení) po žalobkyni požadovala a že by se žalobkyně snažila u žalované vzbudit dojem, že tyto její nároky uspokojí, v důsledku čehož by žalovaná mohla zmeškat zákonnou lhůtu, kdy lze nárok uplatnit u soudu (jedině v takových situacích bylo judikaturou soudů dovozeno, že námitku promlčení lze považovat za rozpornou s dobrými mravy).

25. Pokud žalovaná argumentovala i tím, že celý nárok žalobkyně je vůči ní v rozporu s dobrými mravy, zapomíná na to, že to byla ona sama, která celý konflikt způsobila a že za své jednání byla pravomocně odsouzena trestním soudem. Její poukaz na dobré mravy je tedy zcela neopodstatněný.

26. Odvolací soud přepočítal veškeré žalobkyní uplatněné nároky a dospěl k závěru, že jedině nárok žalobkyně na náhradu mzdy u zaměstnavatele , právnická osoba, . a související nárok na stravné u tohoto zaměstnavatele nebyl soudem I. stupně vypočten správně. Soud I. stupně sice při výpočtu tohoto nároku vycházel správně z ust. § 354 odst. 1 zákoníku práce, podle kterého není-li dále stanoveno jinak, je rozhodným obdobím (pro zjištění průměrného výdělku) předchozí kalendářní čtvrtletí. Ze mzdových listů žalobkyně u tohoto zaměstnavatele lze mít za prokázané, že v období leden až březen 2020 žalobkyně odpracovala 368,25 hodin a že v tomto období její celková hrubá mzda činila 43 686 Kč. Průměrná hodinová mzda žalobkyně v tomto období tedy činila 118,63 Kč (43 686 : 368,25). Soud I. stupně však při výpočtu průměrné hodinové mzdy dospěl k částce 119,61 Kč, když hrubou mzdu 43 686 Kč nesprávně vydělil číslem 365,25 (namísto správného čísla 368,25). Správně pak vycházel z toho, že pracovní den žalobkyně u tohoto zaměstnavatele byl dle pracovní smlouvy v délce 6 hodin (30 hodin týdně). Za květen 2020 žalobkyně neodpracovala 9 pracovních dnů (tj. 54 hodin po 118,63 Kč), tedy ušla ji hrubá mzda ve výši 6 406,02 Kč. Za červen 2020 žalobkyně neodpracovala 22 pracovních dnů (tj. 132 hodin po 118,63 Kč), tedy ušla ji hrubá mzda ve výši 15 659,16 Kč. Za červenec 2020 žalobkyně neodpracovala 17 pracovních dnů (tj. 102 hodin po 118,60 Kč), tedy ušla ji hrubá mzda ve výši 12 100,26 Kč. Za dané 3 měsíce tak žalobkyni ušla hrubá mzda v celkové výši 34 165,44 Kč. Soud I. stupně správně z této částky (byť nesprávně vyčíslené) odečetl všechny nemocenské dávky, které žalobkyni za dané období byly vyplaceny ve výši 22 495 Kč. Takto pak bylo možné vypočíst konečnou ušlou hrubou mzdu žalobkyně u tohoto zaměstnavatele za dobu pracovní neschopnosti ve výši 11 670,44 Kč (34 165,44 - 22 495). Částka, ke které dospěl soud I. stupně (11 952,68 Kč), je tedy nesprávná.

27. Odvolací soud dále vycházel z toho, že pokud soud I. stupně při výpočtu náhrady za ztrátu na výdělku dospěl k závěru, že žalobkyně v předmětném období neodpracovala u zaměstnavatele , právnická osoba, . 48 pracovních dnů po šesti hodinách, tak ze stejného závěru mělo být vycházeno i při výpočtu náhrady škody za nevyplacené stravné u tohoto zaměstnavatele. Při výpočtu nároku z titulu nevyplaceného příspěvku na stravné tedy nemělo být vycházeno z toho, že žalobkyni vznikl nárok na nevyplacený příspěvek za celkem 53 pracovních dnů po 44 Kč, ale jen za 48 pracovních dnů po 44 Kč. Proto nárok z titulu nevyplaceného příspěvku zaměstnavatele na stravné měl být správně vypočten na částku 2 112 Kč, nikoli na částku 2 332 Kč.

28. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že při výpočtu nároku na náhradu mzdy a nevyplaceného příspěvku zaměstnavatele u společnosti , právnická osoba, . soud I. stupně přiznal žalobkyni o 502,24 Kč více než ve skutečnosti činil její nárok.

29. Odvolací soud dále překontroloval napadený výrok I. i ohledně příslušenství pohledávky (úroků z prodlení) a dospěl k závěru, že i zde soud I. stupně částečně pochybil, když přiznal žalobkyni na úrocích z prodlení více než činil její zákonný nárok. Jednak je potřeba poukázat na to, že žalobkyně neměla nárok na požadované úroky z prodlení z uplatněných nákladů na zpracování znaleckého posudku ohledně bolestného ve výši 2 875 Kč. Podle § 513 občanského zákoníku se totiž jedná jen o příslušenství pohledávky a zákonu odporuje, aby bylo přiznáno příslušenství z příslušenství.

30. Pokud se týká prodlení žalované, tak odvolací soud vycházel z toho, že žalovaná se dostala do prodlení na základě předžalobní výzvy žalobkyně dnem , datum, ohledně těchto dílčích nároků: ušlá mzda u společnosti , právnická osoba, . ve výši 11 670,44 Kč (dle výpočtu odvolacího soudu), ušlý příspěvek zaměstnavatele na stravné u společnosti , právnická osoba, . ve výši 2 112 Kč (dle výpočtu odvolacího soudu), ušlá mzda u společnosti , právnická osoba, . ve výši 24 626 Kč, ušlá mzda u společnosti , Anonymizováno, ve výši 21 505 Kč, nárok na náhradu nákladů za fyzioterapii ve výši 860 Kč, nárok na náhradu bolestného ve výši 29 688,75 Kč a nárok na náhradu další nemajetkové újmy ve výši 30 000 Kč; celkem tedy žalovaná byla k , datum, v prodlení ohledně zaplacení částky 120 462,19 Kč. Pokud se týká rozšíření žaloby, které žalobkyně provedla dne , datum, , zde bylo vycházeno z toho, že požadovaná rozšířená částka se stala splatnou až následujícím dnem po uplatnění (tj. dnem , datum, ) a že pokud žalovanou nebylo ohledně rozšířeného nároku plněno, mohla se dostat do prodlení nejdříve dnem , datum, . S ohledem na skutková tvrzení původní žaloby se rozšíření nároku týkalo jen nároku ve vztahu k zaměstnavateli , právnická osoba, . v částce 4 129,85 Kč (rozdíl mezi nově požadovanou částkou 28 755,85 Kč a původně požadovanou částku 24 626 Kč) a dále nároku ve vztahu ke společnosti , Anonymizováno, v částce 3 795 Kč (rozdíl mezi nově požadovanou částkou 25 300 Kč a původně požadovanou částkou 21 505 Kč). Rozšíření žaloby se tedy týkalo celkem částky 7 924,85 Kč (4 129,85+3 795).

31. Ze všech výše uvedených důvodů odvolací soud změnil podle § 220 odst. 1 o.s.ř. napadený výrok I. rozsudku soudu I. stupně ohledně částky 502,24 Kč s 8,25 % úrokem z prodlení ročně od , datum, do zaplacení tak, že žalobu v tomto rozsahu zamítl. Dále zamítl i požadovaný 8,25 % úrok z prodlení ročně z částky 2 875 Kč od , datum, do zaplacení (požadované příslušenství z příslušenství), 8,25 % úrok z prodlení ročně z částky 5 415,32 Kč od , datum, do , datum, (rozdíl mezi důvodně žalovanou částkou dle rozšíření žaloby ve výši 7 924,85 Kč a částkou 2 509,53 Kč, ze které soud I. stupně přiznal zákonné úroky z prodlení od , datum, do zaplacení); konečně odvolací soud zamítl i požadovaný 15 % úrok z prodlení ročně z částky 2 509,53 Kč od , datum, do , datum, (když na rozdíl od soudu I. stupně vycházel z toho, že ohledně této částky se žalovaná mohla dostat do prodlení nejdříve dnem , datum, ). Z těchto důvodů rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

32. Ve zbývající části napadeného výroku I. pak odvolací soud rozsudek soudu I. stupně podle § 219 o.s.ř. jako věcně správný potvrdil (viz výrok I. tohoto rozsudku).Náklady řízení33. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok III. tohoto rozsudku) odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1 a odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o.s.ř. a převážně procesně úspěšné žalobkyni přiznal poměrnou náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. S ohledem na to, že předmětem řízení před soudem I. stupně bylo zaplacení částky 142 715,25 Kč s příslušenstvím a předmětem odvolacího řízení bylo již jen zaplacení částky 131 764,28 Kč s příslušenstvím, bylo nutné při výpočtu konečné náhrady oddělit náklady žalobkyně vzniklé za řízení před soudem I. stupně a za odvolací řízení.

34. Pokud se týká nákladů řízení žalobkyně před soudem I. stupně, zde odvolací soud vycházel shodně jako soud I. stupně z toho, že tyto náklady spočívají pouze v nákladech za právní zastoupení žalobkyně, když právní zástupkyně žalobkyně v řízení před soudem I. stupně učinila 15 účelných úkonů právní služby, když si výslovně účtovala odměnu 3 100 Kč za každý úkon právní služby. Výpočet nákladů za právní zastoupení se opírá o vyhlášku č. 177/1996 Sb. v platném znění (dále advokátní tarif). Účtovaná odměna ve výši 3 100 Kč za úkon před soudem I. stupně nebyla v rozporu s advokátním tarifem (právní zástupkyně žalobkyně neúčtovala více než mohla dle advokátního tarifu). K jednotlivým úkonům právní služby odvolací soud odkazuje na bod 60 odůvodnění napadeného rozsudku soudu I. stupně. Celková odměna za 15 úkonů právní služby dosáhla částky 46 500 Kč. Za každý úkon právní služby zástupkyni žalobkyně dále vznikl nárok na paušální náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč za úkon (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu), tj. celkem částka 4 500 Kč. Náklady za právní zastoupení žalobkyně v řízení před soudem I. stupně tak dosáhly celkové částky 51 000 Kč. S ohledem na to, že žalobkyně požadovala po žalované zaplacení částky 142 715,25 Kč s příslušenstvím a byla nakonec úspěšná jen ohledně částky 131 262,04 Kč s příslušenstvím, lze procesní úspěch účastníků matematicky vyjádřit jako úspěch žalobkyně v rozsahu 91,97 % a úspěch žalované v rozsahu 8,03 %. To tedy znamená, že žalobkyni vzniklo právo na poměrnou náhradu nákladů řízení v rozsahu 83,94 % (91,97-8,03). Konečná náhrada za právní zastoupení před soudem I. stupně tak dosáhla částky 42 809,40 Kč (83,94 % z částky 51 000 Kč).

35. V odvolacím řízení bylo předmětem řízení již jen zaplacení částky 131 764,28 Kč s příslušenstvím. Zástupkyně žalobkyně v této fázi řízení činila 2 účelné úkony právní služby, které podle § 11 odst. 1 advokátního tarifu byly spatřovány v písemném vyjádření k odvolání žalované ze dne , datum, a účasti u jednání odvolacího soudu dne , datum, . Právní zástupkyně žalobkyně tyto za úkony účtovala odměnu ve výši 6 380 Kč (za každý úkon), což odpovídá § 7 advokátního tarifu. Odvolací soud nepřiznal právní zástupkyni žalobkyně odměnu za úkon právní služby spočívající v poradě s klientkou dne , datum, , po které následovalo písemné vyjádření k odvolání žalované. S ohledem na to, že žalovaná v odvolání neuplatnila žádná nová tvrzení a v podstatě jen zopakovala dosavadní (nedůvodné) námitky proti uplatněnému nároku, bylo vycházeno z toho, že za této situace nebyla porada se žalobkyní před sepsáním písemného vyjádření nutná; z tohoto pohledu nebyl úkon právní služby ve vztahu k žalované účelný. Odměna za 2 účelné úkony právní služby v rámci odvolacího řízení tak dosáhla částky 12 760 Kč. Podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném do , datum, náležel režijní paušál za první úkon právní služby ve výši 300 Kč; za druhý úkon právní služby náležel režijní paušál ve výši 450 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném od , datum, . Celkem tak paušální náhrada hotových nákladů za 2 úkony právní služby dosáhla částky 750 Kč (300 + 450). Celkové náklady za právní zastoupení žalobkyně v odvolacím řízení dosáhly částky 13 510 Kč. Procesní úspěch žalobkyně v odvolacím řízení byl 99,62 % a procesní úspěch žalované byl 0,38 %. Vzhledem k tomu, že neúspěch žalobkyně byl v rámci odvolací řízení zcela nepatrný, odvolací soud podle § 142 odst. 3 o.s.ř. přiznal žalobkyni náhradu nákladů za odvolací řízení v plné výši.

36. Součet nákladů za právní zastoupení žalobkyně za řízení před soudem I. stupně a za odvolací řízení tak dosáhl částky 56 319,40 Kč. Proto bylo odvolacím soudem rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.

37. Odvolací soud dále přezkoumal i napadené závislé výroky na základě doplňujícího rozsudku soudu I. stupně ze dne , datum, . Zde bylo nutné změnit závislé výroky IV. a V., a to s ohledem na to, že částečným zamítnutím žaloby (dle rozsudku odvolacího soudu) se změnil poměr úspěchu a neúspěchu účastníků v celém řízení. Odvolací soud shodně se soudem I. stupně vycházel z toho, že státu v souvislosti s tímto řízením vznikly náklady ve výši 2 964 Kč z titulu vyplaceného znalečného soudnímu znalci , tituly před jménem, , jméno FO, , když o těchto nákladech bylo pravomocně rozhodnuto usnesením soudu I. stupně ze dne , datum, , č. j. 242 C 8/2021-244. Tyto náklady jsou povinni zaplatit účastníci řízení, a to podle poměru úspěchu a neúspěchu (to vyplývá z § 148 odst. 1 o.s.ř.). S ohledem na konečný výsledek sporu je žalobkyně povinna zaplatit státu tyto náklady ve výši 238 Kč (8,03 % z částky 2 964 Kč) a žalovaná v částce 2 726 Kč (91,97 % z částky 2 964 Kč). Jelikož však žalovaná byla v průběhu řízení osvobozena od soudních poplatků v rozsahu 50 % (dle usnesení soudu I. stupně ze dne , datum, ve spojení s usnesením odvolacího soudu ze dne , datum, ), nemohla být žalované uložena k náhradě vyšší částka než 1 363 Kč (50 % z částky 2 726 Kč). Z těchto důvodů odvolací soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrocích IV. a V. tohoto rozsudku. Jelikož žalovaná byla osvobozena od placení soudních poplatků v rozsahu 50 %, bylo výrokem VI. tohoto rozsudku rozhodnuto rovněž o tom, že v dalším rozsahu znalečného ve výši 1 363 Kč nemá Česká republika právo na náhradu nákladů řízení.