15 CO 168/2022

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Vašíčka a soudců Mgr. Martiny Polákové a Mgr. Pavla Mádra v právní věci žalobkyně: ; innogy právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; jméno příjmení , narozený dne datum bytem adresa zastoupený opatrovnicí advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 21 213,50 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 5. 5. 2022, č. j. 34 C 125/2021-38,

I. Rozsudek soudu I. stupně se v části napadeného výroku I. ohledně povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 14 813,50 Kč spolu s - úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 9 014,10 Kč od [datum] do [datum], - úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 854,10 Kč od [datum] do [datum], - úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 194,10 Kč od [datum] do zaplacení, - úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 619,40 Kč od [datum] do zaplacení, potvrzuje.

II. Ve zbývající části napadeného výroku I. ohledně částky 6 400 Kč a příslušenství z částky 300 Kč se rozsudek soudu I. stupně mění tak, že žaloba ohledně povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni další částku 6 400 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 300 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení před soudy obou stupňů částku 6 173,70 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení].

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně na náhradě nákladů řízení státu před soudy obou stupňů částku 3 442,80 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

V. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně na náhradě nákladů řízení státu před soudy obou stupňů částku 7 957,20 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Výše uvedeným rozsudkem rozhodl soud I. stupně tak, že zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit žalobkyni částku 21 213,50 Kč se specifikovaným příslušenstvím (výrok I.). Dále zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 8 841,30 Kč (výrok II.). Soud I. stupně též přiznal opatrovnici žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení] odměnu ve výši 6 840 Kč (výrok III.). Soud I. stupně dále uložil žalobkyni povinnost zaplatit České republice soudní poplatek ve výši 212 Kč (výrok IV.). V neposlední řadě pak soud I. stupně rozhodl o tom, že Česká republika nemá právo na náhradu„ odměny opatrovníka žalovaného“ (výrok V.).

2. Proti tomuto rozsudku soudu I. stupně podala odvolání opatrovnice žalovaného, která napadá výroky I. a II. rozsudku soudu I. stupně a uvádí, že jsou zde odvolací důvody podle ust. § 205 odst. 2 písm. b/, c/, e/ a g/ o.s.ř. Dále uvádí, že již v řízení před soudem I. stupně opatrovnice žalovaného měla námitky vůči pravosti listin, a to jednak smlouvě o sdružených službách dodávky plynu ze dne [datum] a dále informaci pro zákazníka spotřebitele ze dne [datum]. Zde poukazuje na to, že namítala pravost podpisu žalovaného na předmětných listinách. V této souvislosti uvádí, že byť opatrovnice nepředložila žádné důkazy k těmto námitkám (neboť neměla k věci žádné podklady), soud I. stupně k námitce nepřihlédl, a to s odůvodněním, že„ v případě popření pravosti listiny (tj. v případě tvrzení opaku, že podpis žalovaného na napadených listinách není pravý) leží důkazní břemeno na tom účastníkovi, který z listiny vyvozuje pro sebe příznivé důsledky, v daném případě tedy na žalovaném“. S tímto závěrem soudu I. stupně opatrovnice nesouhlasí, neboť dle ust. § 565 zákona č. 89/2012 Sb. je to právě žalobkyně, na které leží důkazní břemeno, neboť je to ona, kdo pro sebe vyvozuje z listin příznivé důsledky. Opatrovnice v tomto ohledu má za to, že nebylo v řízení zcela jasně prokázáno, že to byl dlužník, kdo uzavřel předmětnou smlouvu, ze které pak následně vznikl jeho dluh. Dále opatrovnice poukazuje na ust. § 588 občanského zákoníku s tím, že smluvní pokuta měla být soudem prohlášena za neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Nejenže předmětná smluvní pokuta je nepřiměřeně vysoká (svou výší převyšuje jistinu), ale také ustanovení smlouvy týkající se smluvní pokuty nejsou učiněna jasně a srozumitelně, tak aby jim spotřebitel byl schopen porozumět. Z těchto důvodů opatrovnice žalovaného navrhuje, aby odvolací soud v napadených výrocích I. a II. změnil rozhodnutí soudu I. stupně tak, že se žaloba zamítá a žalobkyně je povinna uhradit žalovanému náklady řízení.

3. K odvolání žalovaného se prostřednictvím svého právního zástupce vyjádřila žalobkyně. Ta považuje napadený rozsudek soudu I. stupně za věcně i právně správný. Žalobkyně má za to, že soud I. stupně se v odůvodnění napadeného rozhodnutí řádně vypořádal se všemi předloženými tvrzeními a provedenými důkazy. Pokud žalovaný prostřednictvím své opatrovnice namítá, že nebylo zcela jasně prokázáno, že předmětnou smlouvu o sdružených službách dodávky plynu uzavřel žalovaný, poukazuje žalobkyně na základní zásady hospodárnosti občanského sporného řízení a zásady projednací vyjádřené mimo jiné v ust. § 6 o.s.ř., dle kterého soud postupuje tak, aby ochrana práv byla rychlá a účinná a aby skutečnosti, které jsou mezi účastníky sporné, byly dle míry jejich účasti spolehlivě zjištěny. Žalobkyně považuje postup soudu I. stupně za správný.

4. Pokud žalovaný namítá neplatnost smluvní pokuty pro její nepřiměřenou výši převyšující jistinu, poukazuje žalobkyně na skutečnost, že smluvní pokuta nezajišťovala povinnost uhradit jistinu, ale zajišťovala povinnost setrvat ve smlouvě po sjednanou dobu a nezapříčinit její předčasné ukončení. Tato povinnost není žádným způsobem propojena s výší jistiny, proto není relevantní porovnávání výše smluvní pokuty a jistiny. Přiměřenost smluvní pokuty v rámci uzavřeného smluvního vztahu žalobkyně řádně tvrdila a prokazovala. Pokud žalovaný namítá, že ustanovení smlouvy týkající se smluvní pokuty nejsou učiněna jasně a srozumitelně tak, aby jim spotřebitel byl schopen porozumět, nemůže s tím žalobkyně souhlasit. Jak je patrné z vlastního textu ustanovení o smluvní pokutě, obsahuje několik skutkových podstat (hypotéz) řazených za sebou v rámci jednoho souvětí (s výjimkami uvedenými ve prospěch vyšší srozumitelnosti v závorkách), na které dopadá sjednaná jednotná smluvní pokuta (dispozice). Žalobkyně má bez jakýchkoliv pochybností za to, že ujednání je srozumitelné (je patrná hypotéza i dispozice). Textace není o nic složitější, než je jazyk, jímž jsou standardně popsány v ČR právní předpisy, u nichž platí princip„ neznalost neomlouvá“. Z těchto důvodů žalobkyně považuje odvolání žalovaného za nedůvodné a navrhuje, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil jako věcně správný a zavázal žalovaného k povinností nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení.

5. Poté, co odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou (ust. § 201 o.s.ř.), ve lhůtě (ust. § 204 o.s.ř.), a proti rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (ust. § 201 o.s.ř., ust. § 202a contrario o.s.ř.), přezkoumal napadené rozhodnutí soudu I. stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, přičemž dospěl k závěru, že odvolání je částečně důvodné.

6. Jak vyplývá z obsahu spisu, žalobkyně se podanou žalobou domáhá uložení povinnosti žalovanému, aby jí zaplatil částku 21 213,50 Kč se specifikovaným příslušenstvím z části uplatněného nároku. V této souvislosti žalobkyně tvrdí, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o sdružených dodávkách plynu, kdy dlužné částky, kterých se po žalovaném domáhá, představují jednak cenu za odebraný plyn a dále smluvní pokuty vyplývající z porušení smluvních povinností plynoucích ze smlouvy o sdružených službách dodávky plynu. Žalovaný, kterému se nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, byl zastoupen na základě rozhodnutí soudu ustanovenou opatrovnicí (advokátkou), která se za žalovaného k podané žalobě vyjádřila tak, že jednak zpochybňuje pravost podpisu žalovaného na smlouvě o sdružených dodávkách plynu a souvisejících listinách a dále namítá neplatnost a nepřiměřenost ujednání o smluvní pokutě. Soud I. stupně, jak vyplývá z napadeného rozhodnutí, neshledal tyto námitky důvodnými a žalobě v celém rozsahu tak, jak byla žalobkyní podána, vyhověl.

7. Odvolací soud k odvolání žalovaného (opatrovnice) přezkoumal napadené rozhodnutí i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že důvodné jsou jen některé uplatněné námitky. Zde je třeba uvést, že předmětem přezkumu odvolacím soudem nebyly výroky III. a IV. rozhodnutí soudu I. stupně, když tyto nebyly napadeny žádným z účastníků a již dříve nabyly právní moci.

8. Zpochybňuje-li v rámci řízení opatrovnice žalovaného pravost podpisu žalovaného na smlouvě o sdružených dodávkách plynu (a listin souvisejících), odvolací soud při posouzení této námitky dospívá k závěru, že na základě provedeného dokazování a hodnocení všech provedených důkazů (dle zásad vycházejících z ust. § 132 o.s.ř.) není tato námitka důvodná. Odvolací soud ve shodě se soudem I. stupně zdůrazňuje, že žalovaný krom obecného popření pravosti svého podpisu nic jiného k tomu neuvádí. To zvláště za situace, kdy žalovaný byl soudem I. stupně vyzván k doplnění svých tvrzení směřujících k popření pravosti svého podpisu.

9. Zde totiž nelze přehlížet (oproti obecným tvrzením žalobce) to, že uvedená smlouva, na níž je předmětný podpis, obsahuje osobní a jednoznačné identifikační údaje žalovaného o jeho osobě a místě odběru, které odpovídá nájemní smlouvě, kterou si žalovaný sjednal za účelem zřízení svého pobytu. Na uvedeném místě, kde byl sjednán odběr plynu, byl tento i dle smlouvy realizován a byl též zčásti uhrazen. Za této situace tak odvolací soud považuje námitku ohledně zpochybnění pravosti podpisu žalovaného bez tvrzení dalších relevantních skutečností za účelovou a nedostatečnou k úspěšnému zpochybnění závěru o uzavření předmětné smlouvy. Proto odvolací soud, pokud jde o částky za odebraný a nezaplacený plyn, rozsudek soudu I. stupně v této části včetně požadovaného příslušenství potvrdil jako věcně správný.

10. Jde-li o zbývající část uplatněného nároku (tj. ohledně smluvních pokut) v celkové výši 6 400 Kč a části příslušenství z částky 300 Kč (3x 100 Kč), zde má odvolací soud na rozdíl od soudu I. stupně za to, že tento uplatněný nárok není důvodný.

11. Podle ust. § 1810 zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen občanský zákoník) ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé.

12. Podle ust. § 1811 odst. 1 občanského zákoníku veškerá sdělení vůči spotřebiteli musí podnikatel učinit jasně a srozumitelně v jazyce, ve kterém se uzavírá smlouva.

13. Podle ust. § 1813 občanského zákoníku má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

14. Podle ust. § 1815 občanského zákoníku k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

15. Podle ust. § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

16. Podle ust. § 6 odst. 1 občanského zákoníku každý má povinnost jednat v právním styku poctivě.

17. Zde je třeba zdůraznit, že je beze všech pochybností, že platný občanský zákoník umožňuje v rámci závazkových vztahů sjednání smluvní pokuty. Tato možnost však není neomezená. Limity možností sjednání smluvní pokuty mohou vyplývat mimo jiné i z charakteru účastníků smlouvy, jak je tomu v projednávaném případě, kdy na jedné straně stojí žalobkyně jako podnikatelka – obchodník s plynem (se silným ekonomickým zázemím) a na straně druhé fyzická osoba jako spotřebitel. Již při tvorbě občanského zákoníku zákonodárce„ vnímal“ rozdílnost v postavení obou stran, a pro tyto spotřebitelské smlouvy stanovil jisté omezující limity ve snaze o zachování rovného postavení při uzavírání, platnosti či ukončení smlouvy. Jedním z těchto limitů je ust. § 1813 občanského zákoníku.

18. V této souvislosti má odvolací soud za to, že praxi žalobkyně při uzavírání smluv lze hodnotit jako nepoctivou, když koncipování předmětné smlouvy a její grafické ztvárnění vzbuzuje dojem, že strana 2/2 je stranou úvodní, kde jsou všechna podstatná ujednání, přičemž strana 1/2, která je psána drobným písmem, poměrně nepřehledně a je označena nadpisem„ Ostatní ujednání“, vzbuzuje dojem, že všechny podstatné skutečnosti jsou obsaženy na straně 2/2, a to i z toho důvodu, že obvykle označení smluvních stran a předmětu smlouvy bývá obsaženo na jejím počátku. To vše může běžného spotřebitele vést k závěru, že všechny podstatné skutečnosti jsou na straně, kde jsou označeni účastníci smlouvy a podpisy stran a tedy„ Ostatní ujednání“ psaná drobným písmem na další straně smlouvy mohou i při průměrné pozornosti takovému spotřebiteli uniknout. 19. [příjmení] to nelze přehlédnout též tu skutečnost, že smluvní pokuty byly stanoveny pouze pro případ prodlení nebo porušení smlouvy ze strany žalovaného jako spotřebitele. I z uvedeného je patrná nevyváženost smluvních ujednání, která jsou jednoznačně ve prospěch žalobkyně, to navíc za situace, kdy žalovaný jako spotřebitel je„ slabší stranou“ uvedeného právního vztahu. Tato skutečnost tedy ještě více znevýhodňuje jeho postavení, a to právě v rozporu s limity uvedenými v ust. § 1813 občanského zákoníku.

20. V tomto směru nelze uvažovat ani o tom, že by smluvní pokuta měla sloužit k náhradě škody, když zde lze poukázat na to, že uvedený způsob sjednání by taktéž opět značně zvýhodňoval žalobkyni, neboť oproti situaci, kdy by musela v případě uplatnění nároku na náhradu škody prokazovat všechny čtyři předpoklady k náhradě škody (tedy porušení povinnosti, vznik škody, příčinnou souvislost a zavinění), v případě paušalizované náhrady škody ji netíží žádné povinnosti ve vztahu k tvrzení a prokázání skutečnosti ohledně škody.

21. V této souvislosti nelze přehlédnout též to, že i když ve smlouvě je uvedena předpokládaná výše odběru, žalovaný jako spotřebitel se v uvedené smlouvě nezavázal k žádné minimální spotřebě, a tudíž nelze vyloučit, že by po určitou část existence smluvního vztahu žádný plyn ani nemusel odebírat.

22. I z těchto důvodů jsou ustanovení o sjednání smluvních pokut (a v posledně uvedeném případě i smluvní pokuta za nesplnění délky uzavřené smlouvy) nepřiměřeným ujednáním.

23. S ohledem na vše uvedené tedy odvolací soud dospěl k závěru, že k ujednáním o smluvní pokutě nelze s ohledem na ust. § 1813 občanského zákoníku přihlížet, a proto ve zbývající části napadeného rozhodnutí (tj. ohledně částky 6 400 Kč a příslušenství z částky 3x 100 Kč) rozhodnutí soudu I. stupně změnil a žalobu zamítl.

24. Ohledně náhrady nákladů řízení před soudy obou stupňů rozhodl odvolací soud podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s ust. § 224 o.s.ř., kdy s ohledem na poměr úspěchu a neúspěchu byla v rámci řízení před soudy obou stupňů úspěšnější žalobkyně (úspěch žalobkyně činil 69,8 % a úspěch žalovaného činil 30,2 %). Žalobkyni proto náleží náhrada účelně vynaložených nákladů v poměru rozdílu úspěchu a neúspěchu, tedy ve výši 39,6 % jí vzniklých nákladů.

25. V souvislosti s tímto řízením vznikly žalobkyni náklady jednak za řízení před soudem I. stupně, a to ve výši 8 841,30 Kč (viz správné vyčíslení nákladů v rozhodnutí soudu I. stupně). V odvolacím řízení pak žalobkyni vznikly náklady spojené s právním zastoupením, a to odměna za právní zastoupení za 2 úkony právní služby po à 1 980 Kč, 2x režijní paušál po à 300 Kč, náhrada za ztrátu času za 4 započaté půlhodiny po à 100 Kč, náklady cestovného ve výši 747,30 Kč a DPH ve výši 1 041,60 Kč; celkem tedy za řízení před soudy obou stupňů vznikly žalobkyni náklady ve výši 15 590,20 Kč, přičemž z této částky jí náleží 39,6 %, což činí částku 6 173,70 Kč, kdy tuto je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce tak, jak je to uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.

26. V souvislosti s tímto řízením vznikly náklady státu (před soudy obou stupňů) za odměnu a hotové výdaje ustanovené opatrovnice žalovanému. Před soudem I. stupně se jedná o částku 6.840 Kč, před odvolacím soudem se jedná o částku 4.560 Kč; tedy před soudy obou stupňů vznikly státu náklady v celkové výši 11.400 Kč. S ohledem na znění ust. § 148 o.s.ř. má každý z účastníků povinnost zaplatit část nákladů státu v poměru jejich neúspěchu, tzn. žalovaný je povinen zaplatit 69,8 % těchto nákladů státu vzniklých, což činí částku 7 957,20 Kč (a k těmto byl zavázán ve výroku V. tohoto rozsudku); žalobkyně pak má povinnost zaplatit 30,2 % těchto nákladů státu vzniklých, což činí částku 3 442,80 Kč (kdy k této povinnosti byla zavázána ve výroku IV. tohoto rozsudku).