15 Co 184/2025

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Vašíčka a soudců JUDr. Libora Daňhela a Mgr. Pavla Mádra v právní věci žalobkyně: Jméno žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená Jméno Zástupce , advokátem se sídlem Anonymizováno proti žalovanému: Anonymizováno se sídlem Anonymizováno o určení neoprávněnosti výpovědi nájmu bytu, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 27. března 2025, č. j. 34 C 45/2024-173,

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na nákladech odvolacího řízení částku 300 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Výše uvedeným rozsudkem zamítl soud I. stupně návrh žalobkyně, aby soud určil, že výpověď z nájmu bytu č. , Anonymizováno, o velikosti , Anonymizováno, , nacházejícího se v , Anonymizováno, . podlaží bytového domu na , adresa, s tříměsíční výpovědní dobou, dle § 2288 odst. 1 písm. a) o.z., učiněná dopisem žalovaného , Anonymizováno, , adresa, - , Anonymizováno, č.j. , Anonymizováno, ze dne , datum, , je neoprávněná (výrok I.). Současně soud I. stupně zavázal žalobkyni k povinnosti zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši , Anonymizováno, Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.). Své rozhodnutí soud I. stupně odůvodnil tím, že „účastníci uzavřely dne , datum, k bytu č. , Anonymizováno, v domě , adresa, (žalobkyně jako nájemce a žalovaný jako pronajímatel) nájemní smlouvu. Uzavřením takového právního úkonu došlo mezi nimi k založení závazkového právního vztahu (§ 1721 a 1723 odst. 1 občanského zákoníku), a sice nájmu bytu, který se krom obecných ustanovení o tomto smluvním typu řídí zejm. ustanoveními § 2235 až 2301 citovaného předpisu; nájemní vztah byl uzavřen na dobu neurčitou. … Žalovaný žalobkyni dne , datum, doručil výpověď (jeden ze způsobů zániku závazků § 1998 občanského zákoníku) z nájmu bytu pro hrubé porušení povinnosti vyplývající z nájmu (§ 2288 odst. 1 písm. a/ občanského zákoníku), spočívající v porušování pravidel obvyklých pro chování v domě (§ 2256 odst. 2 téhož předpisu), konkrétně mělo jít o rušení klidu a pořádku v domě. … Žalobkyně pak v souladu s § 2290 občanského zákoníku podala k soudu dne , datum, (tj. v průběhu dvouměsíční lhůty počítané od doručení výpovědi) návrh na přezkum oprávněnosti výpovědi z nájmu bytu, tj. k posouzení, byl-li uplatněný důvod tohoto jednostranného adresovaného právního úkonu reálně naplněn, jakož i, není-li zde případný důvod neplatnosti či zdánlivosti výpovědi jako právního jednání (přezkum oprávněnosti výpovědi v tzv. širším smyslu). … Žalobkyně se dlouhodobě (minimálně od roku , Anonymizováno, ), přes opakovaná upozornění či výzvy ze strany žalovaného coby pronajímatele a též sociální pracovnice dopouštěla závadového, problematického jednání, které ztěžovalo a znepříjemňovalo obvyklý způsob užívání bytů dalším nájemcům v domě, minimálně v nejbližším okolí žalobkyně, tj. v bytech na stejném patře a patrech přímo nad a pod bytem žalobkyně. Vše vyvrcholilo zjevně v roce , Anonymizováno, , to s ohledem na počet stížností podávaných na žalobkyni. Bušení do různých částí konstrukce domu, vykřikování, nadávky (ať již adresné nebo neupřesněnému počtu osob) je nutno považovat za jednoznačné porušení pravidel obvyklých pro chování v domě, tedy pravidel občanského soužití - či jinak - běžných pravidel slušnosti. Nešlo přitom o nějaká ojedinělá, lidsky pochopitelná vybočení (např. bouřlivou rodinnou oslavu nebo radost z výsledku sportovního utkání nebo výše popsané jednání, kterého se několikrát dopustil , Anonymizováno, svědkyně , jméno FO, ) ale o dlouhodobé setrvalé intenzivní obtěžování nejbližších sousedů, třebas k němu nedocházelo každodenně, ale v nepravidelných intervalech. Takové jednání žalobkyně je tedy třeba chápat jako hrubé porušení povinnosti nájemce a výpověď z nájmu bytu proto ve smyslu § 2288 odst. 1 písm. a) občanského zákoníku jako důvodnou. Jednání žalobkyně pak není obvyklou normou chování v domě, tedy ostatní obyvatelé domu se obdobným způsobem nechovají, míněno nad míru přiměřenou poměrům. … Z výsledků dokazování se pak podává i další vysoce nestandardní chování žalobkyně, jako je pohyb po domě ve spodním prádle či nočním úboru nebo bezdůvodné zvonění na zvonky sousedů či bušení na jejich vstupní dveře. Výpověď z nájmu bytu dal žalobkyni žalovaný, nikoliv ostatní nájemci, ani tak se však neprokázalo, že by žalobkyně byla předmětem šikany za strany ostatních nájemců, potažmo, že by se tito dopouštěli jednání popsaného ve výpovědi z nájmu bytu. Způsob, jakým žalovaný reagoval na podání žalobkyně (natož po doručení výpovědi) nebo skutečnost, že žalobkyni vyzýval k vyklizení bytu, ačkoliv dosud řízení před soudem nebylo pravomocně skončeno, nelze už jen z popisu toho považovat za jednání rozporné s dobrými mravy. Rozhodující je zde samotné jednání žalobkyně před (neboť výpověď zde má sankční povahu) doručením výpovědi z nájmu bytu, ochota sdělovat žalobkyni informace o stěžovatelích se toho v zásadě nijak nedotýká, rovněž vyzývat k vyklizení a předání může žalovaný žalobkyni přiměřenou formou dle svého uvážení. … Soud výpověď z nájmu bytu ze dne , datum, neshledal ani z jiného důvodu neplatnou či nicotnou. Byla dána v obligatorní písemní formě, doručená do dispozice žalobkyně, je v ní uveden výpovědní důvod (popisem jednání žalobkyně i odkazem na příslušná ustanovení zákona), rovněž je zde poučení o možnosti podat námitky a žalobu dle § 2290 občanského zákoníku (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 26 Cdo 2029/2023). Soudu je z jeho činnosti i obecně známo, že výpovědi smluv z nájmu bytů mají v působnosti jednotlivé městské části (čl. , Anonymizováno, ), pokud tedy výpověď z nájmu bytu podepsal místostarosta , Anonymizováno, , adresa, - , Anonymizováno, (kde se byt nachází, totiž na sídlišti , adresa, ), v jehož dispozici je bytová agenda, je třeba učinit závěr, že tak učinila osoba oprávněná, resp. že vůli žalovaného (vytvořenou příslušným kolektivním orgánem - , Anonymizováno, , adresa, - , Anonymizováno, dát žalobkyni výpověď z nájmu bytu) coby statutárního města navenek projevila osoba oprávněná (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 30 Cdo 3049/2027)“.

2. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalobkyně. V jeho rámci žalobkyně namítá, že soud I. stupně nepřihlédl k tvrzeným skutečnostem a důkazům, když se vůbec nezabýval ostatními hlučnými nájemníky. Žalobkyně má za to, že některá tvrzení svědků jsou nevěrohodná, a naopak lze vidět velkou animozitu mezi některými osobami žijícími v předmětném bytovém domě. Žalobkyně trvá na dodatečném výslechu svědků , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, . Podle žalobkyně se jedná o osoby, které mohou vyvrátit skutečnosti tvrzené některými obyvateli domu. V tomto směru také namítá, že hodnocení výpovědi svědků , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, nebyly soudem I. stupně dostatečně vyhodnoceny. Podle žalobkyně tedy soud I. stupně dospěl též k nesprávným skutkovým zjištěním. Žalobkyně též namítá, že soud I. stupně i přes protesty žalobkyně nikterak nezpochybňoval kvalitu, okolnosti pořízení či jiné skutečnosti zachycené na videu dodaném svědky, kdy soud I. stupně ani nezkoumal, zdali vůbec žalobkyně dala souhlas k nahrávání videa či pořízení audiozáznamu, a nezabýval se tím, jaké skutečnosti předcházely pořízení tohoto záznamu – ostatně žalobkyně několikrát vypověděla, že jí někteří jiní obyvatelé bytového domu naschvál tropí nejrůznějších schválnosti, aby z ní nějakou reakcí dostali. Dále žalobkyně namítá nesprávné právní posouzení předmětné věci. Žalobkyně nesouhlasí s právním názorem soudu I. stupně uvedeném v bodě , Anonymizováno, . napadeného rozhodnutí. Podle žalobkyně se soud I. stupně nikterak nezabýval osobními a majetkovými poměry žalobkyně, zejména neposkytl soudní ochranu osobě vyššího věku bez zajištění jiného bydlení a bez možnosti přestěhovat se jinde. Žalobkyně nemá jiný domov, zároveň není schopna mimo obecní bydlení zajistit své bytové potřeby. Soud I. stupně nesprávně vyložil charakter nájemního vztahu, kdy nájemní bydlení v obecních bytech je poskytováno osobám s nižšími příjmy k zajištění bytových potřeb občanů dané obce. Žalobkyně se neztotožňuje se závěrem, že jakákoliv údajná činnost, která je popsána svědky, soudem či ve stížnostech směřovaných proti žalobkyni, může být považována za hrubé porušení povinností. Soud I. stupně se vůbec nezabýval intenzitou, denní dobou, četností, detailním vymezením, jak žalobkyně údajně porušuje soužití v domě, kdy konkrétně se tomu tak stalo a zdali došlo k podstatnému, nenapravitelnému či jinému zásahu do práv pronajímatele či jiných osob předmětného bytového domu, aby tento zásah dosáhl takové intenzity, aby zavdal na hrubé porušení povinnosti. Žalobkyně má za to, že ať už má noční košili či nikoliv, nepovažuje toto za hrubé porušení její povinnosti spojené s užíváním předmětné nemovitosti. Podle žalobkyně jsou-li zakryta intimní místa či nejedná-li se o oblečení nějak pohoršující obecnou morálku, nemůže ani takto porušit povinnost nájemce, prochází-li se v jakoukoliv denní či noční dobu po společných prostorách. Případně pochůzky mohou maximálně vzbudit pozdvižení obočí, ale určitě nemohou způsobit hrubé porušení povinnosti z nájemní smlouvy. Žalobkyně dále tvrdí, že nebije a nekope do stěn, podlah a stropů, což podle ní ani před soudem nebylo prokázáno. Pokud tak soud I. stupně usuzuje z videozáznamu, kde je údajně slyšel bouchání, které lze však reprodukovat v úplně jiném místě, žalobkyně nejen zpochybnila věrohodnost záznamu, ale i kdyby do stěn bouchala soud I. stupně se nikterak nezabýval intenzitou a četností. Podle žalobkyně soud nemůže založit výpovědní důvod na základě nespecifikovaného bouchání. Žalobkyně dále namítá, že soud I. stupně nezjistil, vyjma nevěrohodných tvrzení svědků, že by křičela, působila hluk nebo častovala okolí vulgárními nadávkami. V tomto směru uvádí, že ani na videozáznamu nebyla nikterak agresivní, vulgární, ale působila spíše zoufale. Svědecké výpovědi v tomto směru žalobkyně označuje za zaujaté. Soud I. stupně nemůže stanovit hrubé porušení povinností ani na základě písemných stížností na žalobkyni od svědků. V tomto směru žalobkyně uvádí, že by mohla stejnou měrou podávat stížnosti na ostatní nájemce, když samotné podání stížnosti nepodává žádnou skutkovou hodnotu a nepřispívá k objasnění odůvodnění výpovědi – pouze dokládá, že někteří nájemci tyto podávají. Žalobkyně dále namítá, že soud I. stupně neprovedl celé spisové materiály týkající se stížností – zejména, jak byly vyřízeny, zdali žalobkyně někdy obsah stížnosti uznala či omluvila se za své chování, případně jestli obsah stížnosti rozporovala či se k němu nevyjádřila, jak bylo postupováno obcí – pronajímatelem a jak byla dále věc řešena. Soud I. stupně nemůže pouze na existenci stížností založit důvod výpovědi nájemní smlouvy, kdy tento důkazní prostředek je lehce replikovatelný. Odůvodnění soudu I. stupně v odstavcích , Anonymizováno, . je tak zcela nesouvisející a zavádějící. S ohledem na vše uvedené, žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení, alternativně, aby odvolací soud po doplnění dokazování napadené rozhodnutí změnil a žalobě vyhověl a aby přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení.

3. Žalovaný odvolání žalobkyně považoval za nedůvodné a navrhl, aby rozsudek soudu I. stupně byl v celém rozsahu potvrzen. Podle žalovaného provedené dokazování před soudem I. stupně bylo velmi rozsáhlé a pokrylo všechny aspekty projednávané věci. Nebyly potvrzeny excesy jiných nájemců na rozdíl od žalobkyně, jejíž neustálé excesy byly prokázány jak svědeckými výpověďmi tak i např. zprávou , Anonymizováno, , který v domě pro výhrůžky žalobkyně zasahoval.

4. Poté, co odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou (ust. § 201 o.s.ř.), ve lhůtě (ust. § 204 o.s.ř.), a proti rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (ust. § 201 o.s.ř., ust. § 202a contrario o.s.ř.), přezkoumal napadené rozhodnutí soudu I. stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo, přičemž dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

5. Podle § 2288 odst. 1 písm. a) zákona č. 89/2012 Sb. v platném znění (dále také občanský zákoník) pronajímatel může vypovědět nájem na dobu určitou nebo neurčitou v tříměsíční výpovědní době, poruší-li nájemce hrubě svou povinnost vyplývající z nájmu.

6. Podle § 2291 odst. 1 občanského zákoníku poruší-li nájemce svou povinnost zvlášť závažným způsobem, má pronajímatel právo vypovědět nájem bez výpovědní doby a požadovat, aby mu nájemce bez zbytečného odkladu byt odevzdal, nejpozději však do jednoho měsíce od skončení nájmu.

7. Podle § 2290 občanského zákoníku nájemce má právo podat návrh soudu, aby přezkoumal, zda je výpověď oprávněná, do dvou měsíců ode dne, kdy mu výpověď došla.

8. Odvolací soud po přezkoumání rozhodnutí soudu I. stupně i řízení, které mu předcházelo, dospěl k závěru, že soud I. stupně na základě provedeného dokazování učinil dostatečná skutková zjištění, když jeho skutkové závěry považuje odvolací soud za správné. Dále soud I. stupně aplikoval příslušné právní normy s tím, že i právní hodnocení provedené soudem I. stupně je správné. Soud I. stupně též dostatečně vysvětlil, proč neprováděl další navržené důkazy (srov. body , Anonymizováno, odůvodnění rozhodnutí soudu I. stupně). V tomto směru lze poukázat na to, že žalovaný je vlastníkem předmětného domu, v němž se nachází byt, jehož nájemcem byla, na základě smlouvy uzavřené mezi účastníky, žalobkyně. Žalobkyně byla pronajímatelem upozorněna na porušování povinností spojených s nájmem bytu v souvislosti s jejím jednáním v domě; přesto se uvedeného jednání žalobkyně dopouštěla dále, a proto jí byla z těchto důvodů dána výpověď. Jednání žalobkyně v tomto směru bylo v průběhu řízení před soudem I. stupně prokázáno, a to jak svědeckými výpověďmi, tak i videonahrávkami poskytnutými svědkyní , jméno FO, . Dále je třeba uvést, že se nejedná o obvyklé chování nájemníků v domě. Odvolací soud se ztotožňuje s hodnocením věci tak, jak jej učinil soud I. stupně, který vysvětlil své úvahy a důvody, pro které považuje žalobu žalobkyně vůči žalovanému za nedůvodnou. V tomto směru lze na obsáhlé, podrobné a přiléhavé odůvodnění rozhodnutí soudu I. stupně zcela odkázat. Z těchto důvodů by odvolací soud považoval za zbytečné opakovat argumentaci soudu I. stupně, a proto se v dalším stručně k opakovaným námitkám žalobkyně (tj. k totožným námitkám, které žalobkyně uváděla již před soudem I. stupně) vyjádří odvolací soud jen v základních aspektech.

9. Namítá-li v rámci odvolání žalobkyně to, že se soud I. stupně nezabýval intenzitou uvedeného jednání, neshledává odvolací soud tuto námitku důvodnou. Soud I. stupně se s touto námitkou vypořádal, když učinil dostatečná zjištění, že i když se v případě žalobkyně jednalo o chování v nepravidelných intervalech, jeho četnost, dlouhodobost a charakter zcela opodstatňuje závěr o hrubém porušování povinností (žalobkyně jako nájemce) vyplývající z nájmu bytu. V tomto směru opakované jednání žalobkyně, spočívající v nedodržování pravidel obvyklých pro chování v domě, když v něm ruší klid a pořádek hlukem, křikem, vulgárními nadávkami, boucháním do zdí stropu a podlah v denních i nočních hodinách, s ohledem právě na jeho četnost, dlouhodobost a charakter tohoto jednání, lze považovat za natolik intenzivní, že opodstatňuje postup pronajímatele (tedy žalovaného , Anonymizováno, ) dle ust. § 2288 odst. 1 písm. a) občanského zákoníku.

10. Zde je možno uvést, že i když žalobkyně zpochybňovala skutečnosti ohledně tohoto jejího jednání, lze je považovat za prokázané s ohledem na svědecké výpovědi slyšených svědků a též přehrání videozáznamů, když tyto jsou v souladu s podanými stížnostmi jednotlivých nájemníků. Je též logické, že ve vzdálenějších bytech od žalobkyně nemusí být uvedené chování žalobkyně takto intenzivně vnímáno. Z těchto důvodů je logický obsah výpovědí svědků , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, , kteří výpovědi ostatních nájemníků nepotvrzovali. Pokud uvedené jednání nepotvrzovala též svědkyně , adresa, , tato se do domu nastěhovala až poté, co byla žalobkyni dána výpověď a kdy její chování se v tomto směru „umírnilo“, což ostatně potvrzovali i svědci, kteří popisovali dlouhodobé rušivé jednání žalobkyně a vnímali jej jako intenzivní, tedy svědci , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, . Zde je možno dále uvést, že i když některé projevy žalobkyně prováděla ve svém bytě, což mohlo vzbuzovat pochybnosti o původci uvedeného jednání, je z výpovědí slyšených svědků, a to bezprostředních sousedů žalobkyně, zřejmé, že se tak dělo právě v návaznosti na její jiné chování, a že tedy původcem těchto rušivých projevů je též žalobkyně.

11. V tomto směru odvolací soud nepovažuje za důvodnou ani další námitku žalobkyně ohledně toho, že nebyly vyslechnuti další navržení svědci , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, , když jednání žalobkyně, v němž lze spatřovat porušení povinností vyplývajících z nájemního vztahu, bylo dostatečně prokázáno výpověďmi slyšených svědků, ve spojení s dalšími (zejména audiovizuálními) důkazy. Soud I. stupně se dostatečně s neprovedením těchto dalších důkazů (tzn. výslechu dalších navržených svědků) vypořádal (srov. body , Anonymizováno, . odůvodnění rozhodnutí soudu I. stupně).

12. K další námitce žalobkyně, že výkon práva žalovaného spočívající v dání výpovědi z nájmu předmětného bytu je v rozporu s dobrými mravy, popřípadě (jak uvádí v bodě IV., odst. 13 doplnění odvolání) že soud I. stupně neposkytl žalobkyni soudní ochranu, jako osobě vyššího věku, bez zajištění jiného bydlení a bez možnosti přestěhovat se jinam, když žalobkyně nemá jiný domov a zároveň není schopna mimo obecní bydlení zajistit své bytové potřeby, je třeba zdůraznit, že to byla právě žalobkyně, kdo svým jednáním porušil povinnosti z nájemního vztahu. Dání výpovědi z nájmu bytu tak (při naplnění zákonného výpovědního důvodu) není v rozporu s dobrými mravy. V této souvislosti nelze přehlížet ani to, že z výpovědi svědkyně , Anonymizováno, , jako sociální pracovnice, bylo zjištěno, že žalobkyni v tomto směru byla nabízena pomoc v rámci zajištění jiného bydlení s případnou sociální podporou, což žalobkyně odmítla. Za uvedené situace je dání výpovědi z nájmu logickou a zákonnou reakcí pronajímatele na chování žalobkyně jako nájemkyně a její flagrantní porušování povinností spojených s nájmem bytu. V této souvislosti je tedy třeba učinit závěr, že uvedené skutečnosti žalobkyni nijak z porušování povinností nevyviňují a nelze tedy porušování povinností z nájemního vztahu přehlížet odkazem na věk žalobkyně a na to, že nemá jinou možnost bydlení.

13. S ohledem na vše uvedené, tedy odvolací soud dospěl k závěru, že rozhodnutí soudu I. stupně je věcně správné, a proto jej (včetně rozhodnutí o nákladech řízení) dle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.

14. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl v rámci odvolacího řízení úspěšný, náleží mu náhrada účelně vzniklých nákladů, když v tomto směru se jedná o 1 režijní paušál za účast u jednání odvolacího soudu ve výši , Anonymizováno, Kč.