15 Co 190/2025

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Libora Daňhela a soudců Mgr. Jiřího Vašíčka a Mgr. Pavla Mádra ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Anonymizováno sídlem Anonymizováno o 353 162,55 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Brně z 11. 3. 2025, č. j. 38 C 95/2023-85,

I. Rozsudek soudu I. stupně se v napadeném výroku I. potvrzuje.

II. Ve výroku III. o nákladech řízení se rozsudek soudu I. stupně mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku , Anonymizováno, Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně , Jméno advokáta, .

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech odvolacího řízení částku , Anonymizováno, Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně , Jméno advokáta, .

1. Soud I. stupně rozsudkem zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni částku , Anonymizováno, Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky , Anonymizováno, Kč , Anonymizováno, do zaplacení, z částky , Anonymizováno, Kč od , datum, do zaplacení, z částky , Anonymizováno, Kč od , datum, do zaplacení, z částky , Anonymizováno, Kč od , datum, do zaplacení, z částky , Anonymizováno, Kč od , datum, do zaplacení, z částky , Anonymizováno, Kč od , datum, do zaplacení, z částky , Anonymizováno, Kč od , datum, do zaplacení, z částky , Anonymizováno, Kč od , datum, do zaplacení, z částky , Anonymizováno, Kč od , datum, do zaplacení, z částky , Anonymizováno, Kč od , datum, do zaplacení, z částky , Anonymizováno, Kč od , datum, do zaplacení, z částky , Anonymizováno, Kč od , datum, do zaplacení a z částky , Anonymizováno, Kč od , datum, do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu v části, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení další částky , Anonymizováno, Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky , Anonymizováno, Kč od , datum, do zaplacení, z částky , Anonymizováno, Kč od , datum, do zaplacení, z částky , Anonymizováno, Kč od , datum, do zaplacení, z částky , Anonymizováno, Kč od , datum, do zaplacení, z částky , Anonymizováno, Kč od , datum, do zaplacení, z částky , Anonymizováno, Kč od , datum, do zaplacení a z částky , Anonymizováno, Kč od , datum, do zaplacení (výrok II.), a zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku , Anonymizováno, Kč k rukám jejího zástupce (výrok III.)

2. Proti rozsudku, a to do výroku I. a na něm závislého výroku III. o nákladech řízení, podala odvolání žalovaná, která navrhla jeho zrušení a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení. Žalobkyně navrhla potvrzení rozsudku soud I. stupně v napadených výrocích jako věcně správného.

3. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné a včas podané osobou oprávněnou (§ 202, § 204 odst. 1 a § 201 občanského soudního řádu - dále „o. s. ř.“), přezkoumal napadený rozsudek i řízení předcházející (§ 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalované důvodné není.

4. Soud I. stupně rozhodoval o žalobě na zaplacení celkové částky , Anonymizováno, Kč s příslušenstvím jako náhrady mzdy za dobu od , datum, do , datum, z důvodu, že ukončení pracovního poměru žalobkyně u žalované bylo neplatné, proto se žalobkyně, která oznámila žalované bez zbytečného odkladu, že trvá na dalším zaměstnávání, domáhá náhrady mzdy podle § 69 odst. 1 zákoníku práce.

5. Soud I. stupně odůvodnil napadený rozsudek zjištěními o skutečnostech zčásti mezi účastnicemi nespornými a zčásti vyplývajícími z provedeného dokazování, že žalovaná rozvázala s žalobkyní pracovní poměr okamžitým zrušením k , datum, , které bylo následnými nyní již pravomocnými soudními rozhodnutími určeno jako neplatné, že žalovaná poté v období, za něž se zde žalobkyně domáhá náhrady mzdy, nepřidělovala žalobkyni práci a nevyplácela jí mzdu ani náhradu mzdy, ač ta na dalším zaměstnávání trvala, že v období od ledna do , Anonymizováno, rozhodném ke stanovení průměrného výdělku žalobkyně pro období od , datum, , jí byla zúčtována mzda , Anonymizováno, Kč za celkem , Anonymizováno, odpracovaných hodin a že žalovaná v období, za něž se žalobkyně domáhá náhrady mzdy, nevyplácela žalobkyni ani mzdu ani náhradu mzdy.

6. S námitkami žalované, že žalobkyně uzavřela v rozhodném období pracovní poměry, u , právnická osoba, od , Anonymizováno, . do , datum, a u , právnická osoba, od , Anonymizováno, . do , datum, , v nichž dosáhla výdělku, a že se o zprostředkování zaměstnání u úřadu práce ucházela nikoli v rozhodném období, ale až od , datum, , se soud I. stupně vypořádal tak, že tyto skutečnosti nejsou důvodné pro možné snížení náhrady mzdy podle § 69 odst. 2 zákoníku práce, neboť ve smyslu tohoto ustanovení není vůbec významné pracovní zapojení žalobkyně v prvních šesti měsících po neplatném rozvázání pracovního poměru, tedy to u , právnická osoba, , a že v pracovním poměru u , právnická osoba, dosáhla žalobkyně výdělku , Anonymizováno, Kč měsíčně oproti výdělku , Anonymizováno, Kč měsíčně, kterého mohla dosáhnout u žalované, což důvodem ke snížení náhrady mzdy není.

7. Žalovaná proti těmto závěrům soudu I. stupně v odvolání namítá, že soud měl přihlížet ve smyslu § 69 odst. 2 zákoníku práce, který si nesprávně vyložil, ke všem pracovním poměrům žalované v rozhodném období, které přesáhlo šest měsíců, měl tedy vyhovět návrhu žalované na doplnění dokazování zjištěním výdělku žalobkyně u , právnická osoba, , dále, že žalobkyně u jednání soudu I. stupně lhala, že se hned v , Anonymizováno, přihlásila na úřad práce jako uchazeč o zaměstnání, neboť ze sdělení příslušného úřadu práce bylo zjištěno, že byla jako uchazečka o zaměstnání evidována až od , datum, , k čemuž všemu měl soud přihlížet při zvažování moderačního práva dle § 69 odst. 2 zákoníku práce. Měl podle žalované rovněž přihlédnout k tomu, že žalobkyně dle vlastní výpovědi držela ve svém zaměstnání u , právnická osoba, pohotovostní službu, za což jí nebyly tímto zaměstnavatelem vypláceny příplatky, které jí ze zákona příslušely, tudíž její výdělek měl být značně vyšší než jen , Anonymizováno, Kč měsíčně a že žalované nemůže být kladeno k tíži, že žalobkyně si zákonné příplatky nenárokovala. Dále žalovaná vytkla soudu I. stupně absenci svého poučení podle § 118a o. s. ř. a vydání „překvapivého“ pro žalovanou nepříznivého rozhodnutí, pokud neměl žalovanou uváděné skutečnosti za prokázané, čímž soud I. stupně zcela popřel základní princip nalézacího řízení a „zásadu rovnosti zbraní“.

8. Pokud se týká napadeného rozhodnutí ve věci samé (přezkum napadeného rozhodnutí o nákladech řízení bude odůvodněn níže), jsou odvolací námitky žalované nedůvodné a výše uvedené závěry soudu I. stupně jsou zcela správné. Odvolací soud odkazuje s odůvodněním jejich správnosti pro stručnost na dostatečné a přiléhavé odůvodnění napadeného rozsudku, s nímž se zcela ztotožňuje. Vedle správného závěru o základu nároku na náhradu mzdy založeného na skutečnostech mezi účastnicemi prakticky nesporných, učinil soud I. stupně správný závěr také o výši tohoto nároku žalobkyně správným výpočtem průměrného výdělku podle § 353 odst. 1, § 354 odst. 1 a § 356 odst. 1 zákoníku práce ze správně zjištěné částky zúčtované mzdy , Anonymizováno, Kč v , Anonymizováno, až v , Anonymizováno, , z něhož průměrný hodinový výdělek žalobkyně činí částku , Anonymizováno, Kč a průměrný měsíční výdělek částku , Anonymizováno, Kč. Tento nárok přísluší konstantně žalobkyni za každý měsíc období, za něž se náhrady mzdy domáhá a soud I. stupně správně přiznal žalobkyni tuto částku pro ty měsíce, za něž ji požadovala vyšší (a ve zbytku nenapadeným výrokem II. žalobu zamítl), pro ty měsíce, za něž ji požadovala nižší, jí při vázanosti návrhem přiznal požadovanou částku.

9. Soud I. stupně správně přiznal žalobkyni i úrok z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb.) z jednotlivých měsíčních částek náhrady mzdy vždy od prvního dne měsíce následujícího po měsíci, ve kterém žalobkyni právo na náhradu mzdy vzniklo (§ 141 odst. 1 zákoníku práce), a to v zákonné výši odpovídající ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

10. K odvolacím námitkám žalované o možnosti snížení náhrady mzdy podle § 69 odst. 2 zákoníku práce lze poukázat především na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 21 Cdo 1103/2003, uveřejněné ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek pod č. R 30/2004, které soud I. stupně v odůvodnění napadeného rozsudku cituje a z něhož vyplývá možnost snížení náhrady mzdy pouze v případě, že zaměstnanec se zapojil nebo mohl zapojit do práce u jiného zaměstnavatele za podmínek zásadně rovnocenných nebo dokonce výhodnějších, než by měl při výkonu práce podle pracovní smlouvy. Nadto poukazuje odvolací soud ještě na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 4124/2014, s nímž se také ztotožňuje, z něhož vyplývá nedůvodnost odvolacích námitek žalované, že se soud měl zabývat zapojením žalobkyně do práce u jiného zaměstnavatele i v období prvních šesti měsíců po neplatném rozvázání pracovního poměru. K žádným okolnostem v tomto období při aplikaci ustanovení § 69 odst. 2 zákoníku práce soud nepřihlíží, rozhodné jsou pouze okolnosti v období následujícím po uplynutí šesti měsíců. Současně z tohoto rozhodnutí vyplývá, že není významné, zda zaměstnanec vyvíjel aktivitu k tomu, aby si zajistil jiné zaměstnání, ani zda byl evidován u úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání. K možnému snížení náhrady mzdy je možné přistoupit jen tehdy, bylo-li by možné dovodit, že zaměstnanec měl konkrétní (skutečnou) možnost zapojit do práce za rovnocenných nebo výhodnějších podmínek, ale se samotným nedostatkem aktivity zaměstnance při hledání jiné práce zákon možnost snížení nebo nepřiznání náhrady mzdy nespojuje.

11. Významná pak není ani odvolací námitka žalované o nedostatku jejího poučení od soudu I. stupně. I kdyby soud I. stupně pochybil v poučení žalované o její povinnosti uplatnit další skutečnosti, na nichž by její obrana mohla být založena, není žalovanou tvrzená skutečnost, že žalobkyně se údajně vzdala zákonného nároku na zaplacení mzdových příplatků u , právnická osoba, právně významná. I kdyby žalobkyně mohla dosáhnout v uvedeném pracovním poměru výrazně vyššího výdělku než u žalované, nelze vzhledem k délce trvání tohoto pracovního poměru ve vztahu k délce období, za které porušovala žalovaná svou povinnost přidělovat žalobkyni v trvajícím pracovním poměru práci a platit jí mzdu a vzhledem k místu výkonu práce a ostatních pracovních podmínek zohlednit takovou skutečnost jako důvod k jakémukoliv snížení nároku žalobkyně na náhradu mzdy podle § 69 odst. 2 zákoníku práce.

12. Z těchto důvodů je napadené rozhodnutí soudu I. stupně v přisuzujícím výroku I. jeho rozsudku o věci samé věcně správné a odvolací soud je jako takové potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

13. Rozhodnutí o nákladech řízení ve výroku III. rozsudku odůvodnil soud I. stupně ustanovením § 142 odst. 3 o. s. ř. a převážným úspěchem žalobkyně, dle něhož přiznal žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení. Proti tomuto závěru samotnému žalovaná v odvolání nebrojí a také odvolací soud považuje nepatrnost částečného úspěchu žalované jako důvod k plné náhradě nákladů žalobkyně. Žalovaná však namítá, že náklady žalobkyně na zastoupení advokátem byly ve vztahu k jednomu ze tří jednání soudu I. stupně neúčelné, neboť žalobkyně nedorazila na jednání soudu , datum, , ač na předchozím jednání vyslovil její zástupce souhlas s jejím účastnickým výslechem, který však na jednání , datum, nemohl být proveden, protože žalobkyně se k tomuto jednání nedostavila, a byl proveden až na následném jednání , datum, , k němuž náklady vznikly výlučně v důsledku zaviněného jednání žalobkyně. Žalovaná se domáhá zohlednění této skutečnosti dle § 150 o. s. ř., případně dle § 147 odst. 1 o. s. ř., čehož se domáhala již u soudu I. stupně, ten však její návrh zcela opomenul a nijak se s ním nevypořádal.

14. Žalobkyně i toto rozhodnutí soudu I. stupně považuje za správné a aplikaci § 150 o. s. ř. v této věci považuje za nedůvodnou, neboť důvody zvláštního zřetele hodné v této věci podle ní dány nejsou.

15. Ani tato odvolací námitka žalobkyně důvodná není. I pokud by vznik nákladů za účast na soudním jednání zavinila žalobkyně (i pokud k tomu došlo náhodou, která se přihodila jí), byl by to důvod pro aplikaci § 147 odst. 1 o. s. ř. tak, že náklady žalované, které by jí tak vznikly, hradila žalobkyně bez ohledu na výsledek řízení a sama by náhradu takových svých nákladů samozřejmě požadovat nemohla. V tomto případě však ke vzniku nákladů nedošlo ve vztahu k žádnému jednání soudu I. stupně. Na prvním jednání , datum, sice byl žalovanou navržen účastnický výslech žalobkyně a zástupce žalobkyně uvedl, že žalobkyně s ním souhlasí, soud však neodročil jednání za účelem tohoto výslechu, ale obecně za účelem pokračování v dokazování, k němuž na následném jednání , datum, , jehož se žalobkyně osobně nezúčastnila, došlo provedením důkazu třemi listinami. Na tomto jednání zástupce žalované na dotaz soudu uvedl, že na navrženém výslechu žalobkyně trvá, a teprve toto jednání bylo odročeno za účelem výslechu žalobkyně a její zástupce byl zavázán zajistit její osobní účast. Soud o doplnění dokazování účastnickým výslechem žalobkyně tedy rozhodl až na jednání , datum, , k němuž účast žalobkyně nenařídil, tudíž skutečnost, že žalobkyně se k němu nedostavila, nelze zohlednit k její tíži tak, že náklady dalšího odročeného jednání , datum, vznikly jejím zaviněním. Proto je správný závěr soudu I. stupně, že žalobkyni přísluší plná náhrada nákladů řízení za všech , Anonymizováno, úkonů právní služby, včetně cestovních náhrad za cesty k soudním jednáním, náhrad za ztrátu tím stráveného času a náhrady daně z přidané hodnoty, avšak výši těchto nákladů nestanovil soud I. stupně správně.

16. První čtyři úkony právní služby učinil advokát žalobkyně v první fázi řízení, jehož předmětem byla částka , Anonymizováno, Kč, z nichž však jen za první tři přísluší odměna po , Anonymizováno, Kč, neboť rozšíření žaloby z , datum, je úkonem, jehož předmětem je pouze částka, o níž žalobkyně původní žalobu rozšířila, tedy , Anonymizováno, Kč, z níž proto přísluší odměna , Anonymizováno, Kč. Další tři úkony právní služby ve fázi řízení, jehož předmětem již byla částka , Anonymizováno, Kč, soud I. stupně zohlednil správně pro sazbu odměny po , Anonymizováno, Kč, celková odměna proto činí , Anonymizováno, . K tomu přísluší soudem I. stupně správně zohledněných sedm paušálních částek náhrad hotových výdajů, a to pět po , Anonymizováno, Kč (do , datum, ) a dvou po , Anonymizováno, Kč (od , datum, ), což činí , Anonymizováno, Kč.

17. Náhradu jízdného advokáta žalobkyně stanovil soud I. stupně správně v částkách , Anonymizováno, Kč a , Anonymizováno, Kč ve vztahu k prvním dvěma jednáním, k nimž cestoval zástupce žalobkyně hromadným dopravním prostředkem, avšak z odůvodnění rozhodnutí není zřejmé, proč za jízdné ke třetímu jednání , datum, , přiznal za cestu zástupce žalobkyně vlastním vozidlem pouze částku , Anonymizováno, Kč, ač podáním z , datum, zástupce žalobkyně důvodně vyúčtoval částku , Anonymizováno, Kč (po zaokrouhlení) na základě stanovené ceny pohonných hmot, doložené průměrné spotřeby použitého vozidla a zákonné sazby za amortizaci vozidla. Celkové důvodně požadované cestovní náklady zástupce žalobkyně proto činí , Anonymizováno, ), avšak dle odvolacího soudu z těchto náhrad nepřísluší náhrada daně z přidané hodnoty, neboť ta je obsažena již v jednotlivých složkách těchto náhrad. Správně pak soud I. stupně přiznal žalobkyni náhradu za ztrátu času stráveného cestou k soudním jednáním za , Anonymizováno, půlhodin po , Anonymizováno, Kč (do , datum, ) a za , Anonymizováno, půlhodin po , Anonymizováno, Kč (od , datum, ), celkem tedy , Anonymizováno, Kč.

18. K částce , Anonymizováno, Kč (odměna advokáta , Anonymizováno, Kč, náhrada hotových výdajů , Anonymizováno, Kč a náhrada za ztrátu času , Anonymizováno, Kč) přísluší advokátu žalobkyně náhrada daně z přidané hodnoty v zákonné sazbě 21 %, tedy v částce , Anonymizováno, Kč. S cestovními náhradami , Anonymizováno, Kč a soudními poplatky za žalobu , Anonymizováno, ) činí celkové náklady žalobkyně v řízení před soudem I. stupně částku , Anonymizováno, ), proto odvolací soud změnil (§ 220 o. s. ř.) rozsudek soudu I. stupně ve výroku III. o nákladech řízení tak, že žalovanou zavázal zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení tuto částku, a to k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

19. Výrok II. tohoto rozsudku o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 124 odst. 1 o. s. ř. a plným úspěchem žalobkyně v odvolacím řízení. V něm vznikly žalobkyni náklady také se zastoupením jejím advokátem, který učinil dva úkony právní služby, a to vyjádření k odvolání a účast u jednání odvolacího soudu. Za každý z nich přísluší odměna , Anonymizováno, Kč a paušální náhrada hotových výdajů , Anonymizováno, Kč (stejně jako v poslední fázi prvostupňového řízení), což celkem činí , Anonymizováno, Kč. K této částce má advokát žalobkyně právo na náhradu daně z přidané hodnoty v zákonné sazbě, tedy v částce , Anonymizováno, Kč. Proto odvolací soud zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku , Anonymizováno, ), a to k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).