15 CO 192/2021

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Vašíčka a soudců Mgr. Martiny Polákové a Mgr. Pavla Mádra ve věci žalobce: ; Mgr. Ing. jméno příjmení příjmení, titul za jménem, narozený dne datum bytem adresa zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení jméno. sídlem adresa proti žalované: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalované sídlem adresa zastoupený advokátem Mgr. jméno jméno sídlem adresa o zaplacení částka s příslušenstvím, o odvolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 16. 6. 2021, č. j. 115 C 148/2019-219,

I. Rozsudek soudu I. stupně se v části napadeného výroku I. ohledně přiznání částky 11 884 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 9,75 % ročně za dobu od 30. 4. 2019 do zaplacení a ve výroku III. o nákladech státu potvrzuje.

II. Ve zbývající části výroku I. ohledně úroků z prodlení za dobu od 25. 4. 2019 do 29. 4. 2019 se rozsudek soudu I. stupně mění tak, že žaloba se v části, jíž se žalobce domáhal po žalované zaplacení úroků z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 11 884 Kč za dobu od 25. 4. 2019 do 29. 4. 2019, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na nákladech řízení před soudy obou stupňů částku 37 414,96 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce příjmení jméno příjmení, LL.M.

1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 16. 6. 2021, č. j. 115 C 148/2019-219, byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 11 884 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od 25. 4. 2019 do zaplacení (výrok I.), zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 30 456 Kč (výrok II.) a zaplatit České republice náklady státu ve výši 23 372 Kč (výrok III.).

2. Proti tomuto rozsudku podává odvolání žalovaná, která namítá, že soud I. stupně dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním na základě znaleckého posudku Ing. jméno jméno, z něhož jednoznačně nevyplývá, že by příčinou vady disků byl nekvalitní materiál odlitku, toto znalec připouští jen jako možnost. Znalec se ohledně svého závěru o únavě materiálu jen obecně odvolal na své znalosti a praktické zkušenosti, současně uvedl, že bez metalurgické zkoušky není možno toto najisto potvrdit. Soud tudíž nemohl uzavřít bez důvodné pochybnosti, že by vada byla způsobena únavou materiálu, naopak měl provádět dokazování metalurgickou zkouškou. Dále je namítáno, že se soud I. stupně nevypořádal se zprávou právnická osoba s. r. o. ze dne 21. 3. 2021, z níž jednoznačně plyne, že se jedná o mechanické poškození disků.

3. Žalobce navrhl, aby byl rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrzen. Případné další dokazování k příčině deformace disků by bylo nehospodárné. Z charakteru poškození (deformace na více místech, nepoškozené bočnice pneumatik a podvozek vozu, poškození na různých místech ráfku na vnitřní i vnější straně) lze usuzovat, že poškození nemohlo nastat najetím na pevnou překážku, jak tvrdí žalovaná. Veškeré ostatní možné příčiny poškození disků svědčí proti žalované, tj. nedostatečné dimenzování disků pro běžné zatížení. Znalecký posudek je jasný, srozumitelný, není vnitřně rozporný, znalec v něm svůj závěr vyjádřil s určitou dostatečnou mírou pravděpodobnosti, proto může být podkladem pro rozhodnutí soudu.

4. Poté, co odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání bylo podáno osobou oprávněnou (ust. § 201 o.s.ř.), ve lhůtě (ust. § 204 o.s.ř.) a proti rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (ust. § 201 o.s.ř., ust. § 202 o.s.ř. a contrario), přezkoumal napadený rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, přičemž dospěl k závěru, že odvolání není v převážné části důvodné.

5. Předmětem žaloby podané dne 17. 7. 2019 je zaplacení částky 11 884 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od 25. 4. 2019 do zaplacení. Žalobce tvrdí, že s žalovanou uzavřel dne 19. 9. 2017 smlouvu, jejímž předmětem byla koupě 4 kusů aluminiových disků ve stříbrném laku, tak jak jsou blíže specifikovány v žalobě, za cenu 11 884 Kč. Na zakoupeném zboží se projevila vada spočívající v deformaci disků, i když byly užívány v provozu běžným způsobem. Uvedená vada znemožňuje užívání předmětu koupě, vada byla reklamována ve lhůtě 24 měsíců od koupě zboží dne 16. 2. 2019. Reklamace byla zamítnuta s odůvodněním, že nebyla zjištěna žádná konstrukční či materiálově výrobní vada. Vada je důsledkem nárazu kola na pevný předmět směrem od vozovky. Při běžném provozu musejí disky takovému nárazu odolat, došlo-li takto k jejich poškození, svědčí to o nedostatečné únosnosti disků, které se deformovaly postupně. Žalovaná poskytla záruku za jakost, o čemž svědčí její prohlášení v nákupním řádu, že záruční lhůta začíná běžet převzetím věci kupujícím. Žalobce dále namítá, že nebyl vyrozuměn, jak byla reklamace vyřízena, za vyřízení reklamace nelze považovat prostý výrok o zamítnutí reklamace bez patřičného odůvodnění, reklamace nebyla vyřízena v zákonné lhůtě, což samo o sobě opravňuje žalobce od smlouvy odstoupit, když nedošlo ani k odbornému posouzení vady. Žalobce zaslal žalované odstoupení od smlouvy spolu s předžalobní výzvou.

6. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala, poukázala na to, že není zřejmé, z jakého právního titulu se žalobce svých práv domáhá, zda z titulu nevyřízení reklamace řádně a včas, z titulu záruky za jakost, nebo z vadného plnění. Dne 16. 2. 2019 se žalobce obrátil na žalovanou e- mailem s tím, že odstupuje od kupní smlouvy. Disky k posouzení reklamace bylo u žalobce možno vyzvednout až 7. 3. 2019, od tohoto okamžiku mohla začít běžet lhůta k vyřízení reklamace. K zamítnutí reklamace došlo dne 27. 3. 2019, tj. v zákonné 30denní lhůtě. Vada byla posouzena reklamačním technikem výrobce, který uvedl, že poškození reklamovaného kola nebylo v žádném případě způsobeno vadou kola nebo použitého materiálu na kole, ale příliš silným nárazem na pneumatiku nebo do pneumatiky. Žalobce se mylně domnívá, že mu byla poskytnuta záruka za jakost. Vada je způsobena mechanickým poškozením, nejedná se o vadu, kterou měla věc v době převzetí. Navíc žalobce nedostál své povinnosti oznámit vadu krytou zárukou bez zbytečného odkladu poté, kdy měl možnost předmět plnění prohlédnout a tvrzenou vadu zjistit. Pokud žalobce tvrdí, že došlo k poškození disků běžným provozem, měl by toto své tvrzení prokázat. Jakostní záruka nebyla žalobci poskytnuta.

7. Soud I. stupně provedl dokazování účastníky předloženými listinami, znaleckým posudkem a výslechem znalce. Na základě provedeného dokazování žalobě vyhověl, když dospěl k závěru, že žalobce jako kupující koupil od žalované jako prodávající 4 kusy příjmení disků anonymizována čtyři slova, číslo stříbrný lak za kupní cenu 11 884 Kč, disky byly dodány dne 19. 9. 2017. Dne 16. 2. 2019 vytkl žalobce žalované vadu zakoupených disků, po vyplnění reklamačního formuláře, převzala žalovaná disky k posouzení reklamace dne 7. 3. 2019. Dne 27. 3. 2019 sdělila žalovaná žalobci, že reklamaci neuznává s odůvodněním, že výrobce disků právnická osoba s.r.o. dospěla po odborném posouzení k závěru, že poškození disků nastalo mechanickým poškozením, příliš silným nárazem na překážku pneumatikou nebo do pneumatiky, která nedokázala tak silný náraz absorbovat a tím tento náraz přešel do deformací pneumatiky až do vlastního kola. Žalobce doručil žalované listinu ze dne 18. 4. 2019, kterou prostřednictvím svého právního zástupce odstoupil od smlouvy a to z důvodu, že žalovaná neodstranil vadu zboží řádně a včas a zboží nelze pro jeho vadu nadále užívat a vyzval ji k vrácení kupní ceny ve výši 11 884 Kč. Na základě znaleckého posudku a výslechu znalce příjmení jméno jméno soud I. stupně uzavřel, že disky nemají vlastnosti požadované pro provoz na pozemních komunikacích, nesplňují platné normy a bezpečnostní předpisy, jsou značně deformované, nemohou být dále používány pro provoz na pozemních komunikacích. Znalec jako vysoce pravděpodobnou příčinu vadnosti disků stanovil špatnou kvalitu materiálu odlitku, kdy po ujetí 25 000 km došlo k překročení respektive dosažení smluvní meze únavy hliníkové slitiny kol. Zdůraznil, že znalec o mechanickém nárazu pochyboval i s ohledem na skutečnost, že tento by se projevil i na jiných částech vozidla, nejen na discích a pneumatikách, ale například i na podvozku. Se závěry znalce o příčině vadnosti disků se soud I. stupně po zhodnocení všech v řízení navržených a provedených důkazů ztotožnil, když žalovanou nebyly navrženy nebo předloženy konkrétní důkazy svědčící o tom, že žalobce způsobil poškození všech 4 disků mechanickým nárazem.

8. Zjištěný skutkový stav hodnotil soud I. stupně po právní stránce tak, že žalobce jako kupující uplatnil v souladu s § 2165 odst. 1 občanského zákoníku dne 16. 2. 2019, tedy v době 24 měsíců od převzetí disků, ke kterému došlo 19. 9. 2017, právo z vad, které se vyskytly na prodaném zboží. Vzhledem k tomu, že dodané zboží z důvodu špatné kvality výrobního materiálu trpí vadou, která vede k nemožnosti užívání disků při provozu na pozemních komunikacích, žalobce v souladu s § 2169 odst. 1 občanského zákoníku odstoupil od kupní smlouvy dne 18. 4. 2019. Dojitím projevu vůle prodávajícímu se smlouva, resp. závazky z ní ruší od počátku, vztah z kupní smlouvy se mění ve vztah z bezdůvodného obohacení a účastníci jsou si povinni vydat, co si navzájem plnili. Žalobce v odstoupení od smlouvy ze dne 18. 4. 2019 deklaroval připravenost vydat žalované vadné disky a domáhal se povinnosti žalované k vrácení kupní ceny ve výši 11 884 Kč. Žalovaná tuto povinnost nesplnila dobrovolně, bylo žalobě vyhověno. Současně jí byla uložena v souladu s § 1970 občanského zákoníku povinnost zaplatit žalobci úroky z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. od 25. 4. 2019 do zaplacení. Žalovaná byla vyzvána žalobcem k zaplacení částky 11 884 Kč v dopise ze dne 18. 4. 2019, kdy jí byla stanovena 7denní lhůta k plnění.

9. K námitkám žalované soud I. stupně uvedl, že pro právní posouzení nároku žalobce nebylo rozhodné, zda byla žalobci poskytnuta tzv. smluvní záruka ve smyslu § 2165 odst. 2 občanského zákoníku, neboť vada byla uplatněna v době 24 měsíců od převzetí zboží a bylo možné aplikovat zákonnou povinnost žalované z vadného plnění dle § 2165 odst. 1 občanského zákoníku. Důvodnou nebyla shledána ani argumentace o nevčasném vyřízení reklamace, v řízení totiž bylo zjištěno, že žalobce byl připraven poskytnout součinnost k vyřízení reklamace s ohledem na dovolenou teprve dne 28. 2. 20219, tzn. nelze klást k tíži žalované, že nezačala vyřizovat reklamaci před tímto datem. Pokud konečné stanovisko žalované k reklamaci bylo žalobci oznámeno 27. 3. 2019, byl dodržen postup dle § 19 odst. 3 zákona č. 634/1992 Sb. o ochraně spotřebitele.

10. Podle § 2165 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o. z.) kupující je oprávněn uplatnit právo z vady, která se vyskytne u spotřebního zboží v době dvaceti čtyř měsíců od převzetí.

11. Podle § 2161 odst. 1 o. z. prodávající odpovídá kupujícímu, že věc při převzetí nemá vady. Zejména prodávající odpovídá kupujícímu, že v době, kdy kupující věc převzal, a) má věc vlastnosti, které si strany ujednaly, a chybí-li ujednání, takové vlastnosti, které prodávající nebo výrobce popsal nebo které kupující očekával s ohledem na povahu zboží a na základě reklamy jimi prováděné, b) věc se hodí k účelu, který pro její použití prodávající uvádí nebo ke kterému se věc tohoto druhu obvykle používá, c) věc odpovídá jakostí nebo provedením smluvenému vzorku nebo předloze, byla-li jakost nebo provedení určeno podle smluveného vzorku nebo předlohy, d) je věc v odpovídajícím množství, míře nebo hmotnosti a e) věc vyhovuje požadavkům právních předpisů.

12. Podle § 2106 odst. 1 o. z. je-li vadné plnění podstatným porušením smlouvy, má kupující právo a) na odstranění vady dodáním nové věci bez vady nebo dodáním chybějící věci, b) na odstranění vady opravou věci, c) na přiměřenou slevu z kupní ceny, nebo d) odstoupit od smlouvy.

13. Podle § 2169 odst. 1 o. z. nemá-li věc vlastnosti stanovené v § 2161, může kupující požadovat i dodání nové věci bez vad, pokud to není vzhledem k povaze vady nepřiměřené, ale pokud se vada týká pouze součásti věci, může kupující požadovat jen výměnu součásti; není-li to možné, může odstoupit od smlouvy. Je-li to však vzhledem k povaze vady neúměrné, zejména lze-li vadu odstranit bez zbytečného odkladu, má kupující právo na bezplatné odstranění vady.

14. Žalobce uplatňuje v řízení práva z odpovědnosti za vady na základě uzavřené kupní smlouvy. Žalobce vystupoval jako spotřebitel, žalovaná jako podnikatel, proto je třeba kromě obecných ustanovení o kupní smlouvě aplikovat i ustanovení o prodeji zboží v obchodě (§ 2158 a následujících občanského zákoníku), z nichž vyplývá, že prodávající odpovídá kupujícímu za to, že věc při převzetí nemá vady, a že práva z vadného plnění je kupující oprávněn uplatnit i u vady, která se vyskytne u spotřebního zboží v době 24 měsíců od převzetí zboží. V době 24 měsíců od převzetí se na předmětu koupě vyskytla vada, žalobce právo z vadného plnění uplatnil, žalovaná sice vyřídila reklamaci včas, avšak tak, že jí nevyhověla s odůvodněním, že vada je výsledkem nárazu kola na pevný předmět směrem od vozovky. Žalobce od smlouvy odstoupil a obrátil se s nárokem mezi stranami spornými na soud.

15. Ač by se mohlo jevit, že právo odstoupit od smlouvy není v ustanovení § 2169 odst. 1 o. z. koncipováno jako první možná volba, nelze pominout obecná ustanovení kupní smlouvy o odpovědnosti za vady, která dávají při podstatném porušení smlouvy kupujícímu možnost volby mezi všemi způsoby uplatnění práv z odpovědnosti za vady uvedenými v § 2106 odst. 1 o. z. Nezpůsobilost disků k obvyklému užívání v době dvaceti čtyř měsíců od jejich převzetí je podstatným porušením smlouvy. Z korespondence účastníků v průběhu reklamace rovněž vyplývá, že sama žalovaná dává žalobci na výběr mezi výměnou zboží a odstoupením od smlouvy v případě schválení výrobní vady (e-mail z 18. 2. 2019). Žalobce od smlouvy odstoupil s tím, že se jedná o výrobní vadu (nedostatečná pevnost ráfků), takto vadu i reklamoval, přičemž k reklamaci stačí, pokud je popsána buď vada jako taková, nebo způsob, jak se projevuje.

16. Z provedeného dokazování jednoznačně vyplynulo, že předmět koupě v záruční době začal vykazovat takové vady, že přestal vyhovovat požadavkům právních předpisů pro provoz na pozemních komunikacích, disky se již pro svou deformaci nehodily k účelu, k němuž měly být užívány, přičemž spotřebitel mohl očekávat, že obvyklé vlastnosti pro stanovený účel použití budou mít nejméně po dobu zákonné záruční doby v délce dvaceti čtyř měsíců. Mezi stranami nebylo sporné, že disky byly deformované, sporná byla příčina. Žalovaná tvrdí, že disky byly poškozeny mechanicky, v důsledku nárazu kola na pevný předmět, byly poškozeny způsobem, na který se její odpovědnost za vady nevztahuje, tj. tvrdila konkrétní liberační důvod, pro který za vadu neodpovídá.

17. Nedůvodná je námitka žalobce o tom, že nebyl vyrozuměn, jak byla reklamace vyřízena, že byla vyřízena bez patřičného odůvodnění. Žalovaná reklamaci zamítla dne 27. 3. 2019 s odůvodněním, že se nejedná o výrobní vadu zboží, že po důkladném posouzení nebyla zjištěna žádná z konstrukčních či materiálově výrobních vad. Ve vyřízení reklamace je uveden stručně, ale dostatečně důvod, proč nebylo reklamaci vyhověno.

18. Ve věci bylo stěžejní posouzení příčiny deformace předmětných disků. K tomuto posouzení je třeba odborných znalostí. Soud I. stupně přibral znalce z oboru strojírenství, odvětví technický stav vozidel, výrobních strojů a zařízení, autoopravárenství, který ve věci vypracoval písemný znalecký posudek a následně byl i vyslechnut, přičemž při výslechu znalecký posudek doplnil a odstranil nepřesnosti související s úvahami o vlivu počtu najetých kilometrů ve vztahu k deformaci disků, když v písemném znaleckém posudku na základě nesprávně předpokládaného počtu najetých kilometrů uvažoval proběh počtu kilometrů jako možnou další příčinu deformace disků.

19. Znalec jednoznačně uvedl, že pokud by byly disky deformovány nárazem, najetím na vnější překážku, muselo by dojít i k poškození kol. Znalec při ústním podání znaleckého posudku vyjádřil své přesvědčení o tom, že deformace disků byla způsobena tím, že byly vyrobeny z hliníkové slitiny, která má nižší hodnotu mezi únavy materiálu. Toto své přesvědčení vyjádřil na základě svých odborných znalostí a praktických zkušeností, přičemž uvedl, jaké konkrétní zjištěné okolnosti ho k tomu závěru vedly. K výrobní vadě jako příčině deformace disků se znalec přiklonil. Pokud ve znaleckém posudku uváděl i jiné možné příčiny svědčí to o jeho důkladnosti při zpracování znaleckého posudku. Podstatný je rovněž závěr znalce o tom, že jako příčinu deformace disků nelze najetí na stupeň jednoznačně stanovit (v protikladu k tomu je třeba hodnotit jednoznačný závěr reklamačního technika výrobce, který vedl k zamítnutí reklamace, přičemž ani technik neprováděl metalurgickou zkoušku, která by jako jediná mohla tuto příčinu jednoznačně stanovit, když disky nenesly stopy poškození v důsledku takové zkoušky v době ohledání znalcem). Znalec přesně deformaci popsal, nechal disky změřit ve zkušební laboratoři. Zjistil, že dosedací plochy patek ploch pneumatik jsou velmi deformovány, byly zjištěny vysoké hodnoty radiálního házení, z čehož usuzoval na možnost, že deformace byla způsobena nekvalitním materiálem odlitku slitku disku, dále byly zjištěny i vysoké hodnoty axiálního házení. Na rozdíl od možnosti najetí na překážku, kterou připouští znalec jen u dvou disků, možná příčina spočívající v použití nekvalitního materiálu odlitku slitku nebyla vyloučena u žádného z disků. Znalec předmětné disky, jejich ráfky, jakož i obuté zimní pneumatiky fyzicky zkontroloval, nezjistil poškození bočnic pneumatik, které by při nájezdu na stupeň vzniklo. Zjistil, že předmětné disky nemají vlastnosti požadované pro provoz na pozemních komunikacích, jsou značně deformované, nemohou být využívané pro provoz na pozemních komunikacích, nesplňují požadavky povoleného radiálního a axiálního házení kol. Při ústně podaném znaleckém posudku se znalec vyjádřil k jednotlivým možným příčinám deformace, i co se týče jejich pravděpodobnosti, přičemž variantu poškození pneumatik rychlou jízdou po betonových spárách označil za nejméně pravděpodobnou. Nelze přehlédnout, že znalec jednoznačně uvedl skutečnosti svědčící pro deformaci disků v důsledku výrobní vady. Uvedl rovněž skutečnosti, které snižují pravděpodobnost, či vylučují možnost způsobení vady nárazem či najetím na předmět. V případě tvrdého nárazu, který by deformoval disky, by při ohledání byly patrny stopy po tvrdém kontaktu, které by vznikly, avšak tyto nebyly nalezeny na discích, na žádné z pneumatik ani na podvozku. Deformace disků neodpovídá najetí kol na stupeň vyfrézované vozovky, neboť deformace se u všech kol směrem k vnitřní ploše zvětšuje, zjištěná deformace zvětšující se směrem k vnitřní ploše neodpovídá ani najetí na stupeň. Navíc najetí na stupeň znalec při zkoumání disků připustil jako jednu z možností pouze u dvou ze čtyř zkoumaných disků. Pro nekvalitní materiál odlitku disku svědčí i zjištěné vysoké hodnoty radiálního házení. Znalec už v písemném znaleckém posudku uvedl, že bez spektrální analýzy a anonymizováno zkoušky tvrdosti nelze stoprocentně určit mechanické vlastnosti a složení aluminiové slitiny, tj. už z písemného vyhotovení znaleckého posudku bylo patrno, že závěr je pravděpodobnostní. Byť jde o závěr pravděpodobnostní, jedná se o závěr, o kterém je znalec přesvědčen, přičemž jednoznačně popsal na základě zjištěných deformací disků, proč ostatní v úvahu přicházející příčiny považuje za nepravděpodobné, či méně pravděpodobné, ač je stoprocentně vyloučit nemůže. Odvolací soud nemá pochybnosti o podaném znaleckém posudku doplněném ústně, co se týče jeho úplnosti a správnosti, znalecký posudek je dostatečně přesvědčivý, není důvod ve věci vypracovávat revizní znalecký posudek či zpracovávat doplnění znaleckého posudku.

20. Důvodná je námitka žalované, že znalecký posudek obsahuje i právní posouzení věci, nicméně z tohoto právního posouzení soud I. stupně nevycházel, jeho právní závěr nemá vliv na další obsah znaleckého posudku, tento nedostatek znaleckého posudku nezakládá nesprávnost či neúplnost znaleckého posudku jako celku.

21. Žalovaná navrhovala, aby dokazování bylo doplněno provedením metalurgické zkoušky a zpracován revizní znalecký posudek. Odvolací soud nemá o závěrech znalce pochybnosti, revizní znalecký posudek není třeba zpracovávat, stejně tak není třeba doplnit znalecký posudek, když závěry znalce jsou dostatečné pro skutkové a právní posouzení věci. Návrhy žalované je třeba posuzovat z hlediska přípustnosti podle ust. § 205a o.s.ř. Žalovaná znala obsah znaleckého posudku, měla možnost se k němu vyjádřit, měla možnost k němu vznášet námitky, byla přítomna výslechu znalce, měla možnost mu klást otázky. Soud I. stupně na základě provedeného dokazování sdělil účastníkům svůj předběžný názor na věc vyznívající v neprospěch žalované. I přes sdělení předběžného názoru a řádné poučení podle § 119a o.s.ř. žalovaná žádný další důkaz v řízení před soudem I. stupně, který má být proveden, neoznačila, nedoplnila skutková tvrzení o skutečnostech, na kterých staví svou procesní obranu. Důkazní návrhy jsou uplatněny v rozporu s § 205a o.s.ř. Závěry znalce jsou podloženy dostatečným a objektivním nálezem, úvahy znalce vyznívají logicky a přesvědčivě, nejsou dány pochybnosti o správnosti znaleckých závěrů. Zákon nestanoví předpoklady pro nařízení vypracování tzv. revizního znaleckého posudku nebo doplnění znaleckého posudku, toto ponechává na úvaze soudu. Takový postup přichází v úvahu zejména tam, kdy bude mít soud pochybnosti o správnosti již vypracovaného znaleckého posudku nebo o jeho úplnosti.

22. Navrhovala-li žalovaná doplnit dokazování odborným vyjádřením Ing. jméno příjmení, byl její návrh zamítnut. Žalovaná v odvolacím řízení uvedla důvody, pro které má toto vyjádření zpochybnit závěry znaleckého posudku. Jako údajná vada je namítáno, že znalec zvažoval nesprávný počet najetých kilometrů, avšak znalec tento závěr revidoval při ústně podaném znaleckém posudku. Znalec při zjišťování příčin vady použil jiné metody než metalurgickou zkoušku, přičemž výslovně uvedl, že zkoušku neprovedl a důvody, pro které k ní nepřistoupil. Nejedná se o situaci, že by tuto možnost zkoumání předmětu znaleckého posouzení zamlčel.

23. Odvolací soud se ztotožňuje se závěry soudu I. stupně o tom, že vada na zboží se projevila v záruční době, nejedná se o vadu, za kterou by odpovídal kupující, vada byla takového charakteru, že předmět koupě nemohl být ani po dobu běhu zákonné záruční doby užíván v souladu s účelem jeho užívání. Nárok žalobce poté, co v souladu s kupní smlouvou od této odstoupil, je zcela důvodný co do žalované jistiny a v převážné části žalovaného příslušenství. Důvodná není ani námitka o tom, že by žalobce nepřistoupil k vytknutí vady ve lhůtě bez zbytečného odkladu. Lhůta bez zbytečného odkladu je lhůta, jejíž délka trvání není stanovena konkrétním počtem dní, je odvislá od konkrétních okolností případu. Jestliže žalobce jako spotřebitel a laik začal první projevy vady pozorovat v polovině ledna 2019 a mylně je přiřazoval špatnému seřízení geometrie kol nelze mu toto vyčítat. Jakmile totiž zjistil, že seřízení geometrie nevedlo k odstranění projevů vady v době řízení, nechal vozidlo prohlédnout u profesionála a na základě této prohlídky pak reklamoval vady ve lhůtě kratší než 1 měsíc od projevů vady. Žalobce tak postupoval ve lhůtě bez zbytečného odkladu.

24. Není důvodná ani námitka o nevypořádání se se zprávou právnická osoba s.r.o. Jednalo se o odborné posouzení vad v rámci reklamace. Reklamační technik výrobce disků konstatoval, že kola jsou deformovaná a zjevně poškozená. Závěr, že kola byla zjevně poškozena nárazem na pevný předmět směrem od vozovky či překážky, tj. jedná se o vadu, za kterou žalovaná, potažmo výrobce, neodpovídá, učinil jen na základě vizuální prohlídky. Z posudku znalce je zřejmé, že takto jednoznačný závěr nelze na základě vizuální prohlídky učinit, přičemž znalec označil více možných v úvahu přicházejících příčin, provedl měření ve zkušební laboratoři, zabýval se příčinami deformace disků i z hlediska charakteru jejich poškození. Závěry odborného vyjádření tak byly znaleckým posudkem zpochybněny, a to podstatným způsobem.

25. Odvolací soud pro stručnost dále odkazuje na rozsudek soudu I. stupně ohledně vypořádání se s námitkou nevčasného vyřízení reklamace a smluvní záruky.

26. Rozsudek soudu I. stupně byl ve výroku ve věci samé, co se týče přiznané jistiny a podstatné části jejího příslušenství, jakož i ve výroku III. o nákladech státu, podle § 219 o.s.ř. jako věcně správný potvrzen.

27. Rozsudek soudu I. stupně byl podle § 220 odst. 1 o.s.ř. změněn jen v části přiznaných úroků z prodlení. Žalobce od kupní smlouvy odstoupil dopisem ze dne 18. 4. 2019, který byl žalované doručen dne 22. 4. 2019. Žalovaná byla vyzvána k zaplacení (vrácení) kupní ceny ve lhůtě 7 dnů. Lhůta počala běžet 23. 4. 2019, marně uplynula dnem 29. 4. 2019. Žalovaná se dostala do prodlení až dnem 30. 4. 2019, od tohoto dne bylo možno žalobci přiznat úroky z prodlení. Lhůtu k plnění je třeba počítat nikoliv od data vyhotovení výzvy, nýbrž od data, kdy se dostala do faktické dispozice dlužníka.

28. O nákladech řízení před soudem I. stupně a před soudem odvolacím bylo rozhodnuto podle § 224, § 142 odst. 3 o.s.ř., Žalobce byl neúspěšný v poměrně nepatrné části, přísluší mu plné právo na náhradu nákladů řízení. Náklady žalobce v řízení před soudem I. stupně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, složené zálohy na znalecký posudek ve výši 3 000 Kč, která byla použita na úhradu odměny znalce, nákladů mediace ve výši 242 Kč, jakož i odměny a náhrad dle vyhl. č. 177/1996 Sb., (advokátní tarif). Účelně vynaloženým nákladem je odměna advokáta za jednotlivé úkony právní služby ve výši 1 580 Kč (§ 7, § 8 advokátního tarifu) stanovená z tarifní hodnoty předmětu sporu. Účelnými úkony právní služby jsou: převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, podání žaloby, vyjádření se k odporu proti platebnímu rozkazu ze dne 12. 11. 2019, účast na jednání soudu dne 24. 6. 2020, podání ze dne 16. 7. 2020, vyjádření se ke znaleckému posudku ze dne 20. 1. 2021, účast na jednání soudu dne 16. 6. 2021, tj. celkem 8 úkonů právní služby po 1 580 Kč, k nimž přísluší podle § 14 odst. 4 advokátního tarifu režijní paušál po 300 Kč. Odměna účtovaná za jednání ve věci smíru a mediace za dvě započaté hodiny nebyla přiznána, neboť mediace byla nařízena přímo účastníkům řízení, nikoliv jejich právním zástupcům, konala se v době, kdy bylo řízení přerušeno, nejedná se o náklad řízení, který by bylo možno přiznat, když zákon výslovně stanoví, že nákladem řízení je pouze odměna mediátora za první setkání s mediátorem. Účelně vynaloženým nákladem řízení je cestovné osobním vozem BMW registrační značka, palivo NM, průměrná spotřeba 5,2 l číslo km, na cestě obec – obec a zpět (sídlo advokátní kanceláře – místo konání soudního jednání) dne 24. 6. 2020 při počtu najetých kilometrů 183, sazbě základní náhrady 4,20 Kč a ceně paliva 31,80 Kč dle vyhl. č. 358/ 2019 Sb, tj. částka 1071,20 Kč, jakož i cestovné na cestě obec – obec a zpět (sídlo advokátní kanceláře – místo konání soudního jednání) dne 16. 6. 2021 při počtu najetých kilometrů 422, sazbě základní náhrady 4,40 Kč a ceně paliva 27,20 dle vyhl. č. 589/2020 Sb., stejně tak je účelně vynaloženým nákladem náhrada za ztrátu času v počtu 14 započatých půlhodin po 100 Kč, celkem 1 400 Kč, jakož i 21% DPH z odměny a náhrad ve výši 3 452,40 Kč, celkem náklady řízení před soudem I. stupně činí 27 459,20 Kč Náklady odvolacího řízení jsou představovány odměnou zástupce žalobce za dva úkony právní služby: účast na odvolacím jednání a vyjádření se k odvolání po 1 580 Kč, za jeden úkon právní služby ve výši poloviny sazby mimosmluvní odměny – vyjádření se k odvolání žalované nikoliv ve věci samé, včetně tří režijních paušálů po 300 Kč, jakož i náhradou za promeškaný čas v rozsahu 10 započatých půlhodin, cestovným na cestě obec – obec a zpět při počtu najetých kilometrů 422, základní sazbě 4,40 Kč a doložené ceně za čerpání paliva 46,50 Kč ve výši 2 877,50 Kč, 21 % DPH z odměny a náhrad ve výši 1 228,50 Kč, náklady odvolacího řízení činí celkem 9 955,69 Kč. Žalovaná byla v řízení převážně neúspěšná je povinna žalobci nahradit náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 37 414,96 Kč k rukám zástupce žalobce podle § 149 odst. 1 o.s.ř. Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. V tom případě je možno podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu k Nejvyššímu soudu ČR u soudu, který rozhodoval v I. stupni. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí (exekuce).