15 Co 212/2024

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Libora Daňhela a soudců Mgr. Jiřího Vašíčka a Mgr. Pavla Mádra ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Anonymizováno sídlem Anonymizováno zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o neplatnost okamžitých zrušení pracovního poměru a výpovědí z pracovního poměru, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne 24. 6. 2024, č. j. 6 C 78/2022-89,

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech odvolacího řízení částku 2 800 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobce , Jméno advokáta A, .

1. Soud I. stupně rozsudkem rozhodl tak, že okamžité zrušení pracovního poměru žalobce dopisem žalovaného ze dne , datum, je neplatné (výrok I.), že výpověď z pracovního poměru žalobce dopisem žalovaného ze dne , datum, je neplatná (výrok II.), že okamžité zrušení pracovního poměru žalobce dopisem žalovaného ze dne , datum, je neplatné (výrok III.), že výpověď z pracovního poměru žalobce dopisem žalovaného ze dne , datum, je neplatná (výrok IV.) a zavázal žalovaného zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 38 255 Kč k rukám jeho zástupce , tituly před jménem, , jméno FO, (výrok V.).

2. Proti rozsudku podal odvolání žalovaný, který navrhl jeho změnu tak, že žaloba bude zamítnuta, nebo jeho zrušení a vrácení věci soudu I. stupně k novému projednání a rozhodnutí.

3. Žalobce se k odvolání žalovaného písemně nevyjádřil, u jednání odvolacího soudu pak navrhl potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného.

4. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné a včas podané osobou oprávněnou (§ 202, § 204 odst. 1 a § 201 občanského soudního řádu - dále „o. s. ř.“), přezkoumal napadený rozsudek i řízení předcházející (§ 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného důvodné není.

5. Soud I. stupně rozhodoval o žalobě žalobce jako zaměstnance žalovaného na určení neplatnosti čtyř úkonů směřujících ke skončení pracovního poměru žalobce u žalovaného, provedených dvěma písemnými „dvojúkony“ ze , datum, a z , datum, z důvodu že okamžitá zrušení pracovního poměru ani výpovědi z pracovního poměru nejsou dle žalobce platné, neboť pro ně nejsou splněny zákonné podmínky. Soud I. stupně odůvodnil napadený rozsudek, jímž žalobě vyhověl, především skutečnostmi mezi účastníky nespornými, že žalobce je od roku 1994 zaměstnancem žalovaného jako učitel, že se zúčastnil lyžařského výcvikového kurzu žalovaného od , datum, do , datum, , na němž se dopustil jednání, která žalovaný hodnotí jako porušení povinností žalobce vyplývajících z právních předpisů a vztahujících se k vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem, že žalovaný předal , datum, žalobci listinu obsahující okamžité zrušení jeho pracovního poměru podle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce a současně i výpověď z pracovního poměru podle § 52 písm. g) zákoníku práce, na níž žalovaný téhož dne připsal vlastnoručně psanou poznámku, že „nesouhlasí“, že žalovaný dne , datum, doručil žalobci listinu z , datum, obsahující (vyjma data) totožný text o skončení pracovního poměru, že žalovaný ve vztahu k oběma těmto listinám sdělil žalobci dopisy z , datum, a z , datum, , že s okamžitým zrušením pracovního poměru dle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce nesouhlasí a trvá na dalším zaměstnávání, na což žalovaný dopisy z , datum, a z , datum, žalobci sdělil, že jeho pracovní poměr byl zrušen řádně a platně, že žalobce již není jeho zaměstnancem a že žalovaný již nebude žalobci přidělovat práci.

6. O skutečnosti mezi účastníky sporné, zda a do jaké míry se žalobce dopustil jednání, která žalovaný hodnotí jako porušení povinností odůvodňujících okamžité zrušení pracovního poměru, případně výpověď z pracovního poměru, učinil soud I. stupně závěr, že žalovaný se zúčastnil jako instruktor lyžařského výcvikového kurzu žalovaného ve dnech , datum, - , datum, a dopustil se ve vztahu k žákyním žalovaného, které se také kurzu účastnily, některých nevhodných výroků, avšak toto chování žalobce nedosáhlo intenzity zvlášť hrubého porušení povinností vyplývajících z právních předpisů, neboť za okolností (zde níže rozebraných), že žalobce se na popud vedoucích pracovníků žalovaného za své jednání dotčeným žákyním omluvil, v tomto jednání nepokračoval a zjevně se z dané situace poučil, má soud za to, že ač nezlehčuje závažnost vzniklé situace, lze v daném případě označit jednání žalobce jako „ojedinělé vybočení“, k čemuž zohlednil i to, že žalobci, ačkoli byl zaměstnancem žalovaného od roku 1994, nikdy nebylo vytknuto porušení povinností či pracovní kázně a nebyla mu udělena žádná výtka. Porušení povinností žalobce jako zaměstnance nedosáhlo podle soudu I. stupně intenzity zvlášť hrubého způsobu, aby mohlo být zákonným důvodem pro okamžité zrušení pracovního poměru podle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce. Dále učinil soud I. stupně i ten závěr, že v řízení také nebylo zjištěno či prokázáno závažné porušení povinností vyplývajících z právních předpisů (což je zákonný důvod výpovědi dané zaměstnavatelem podle § 52 písm. g/ zákoníku práce, byť toto právní hodnocení soud I. stupně v odůvodnění rozsudku výslovně neuvedl), proto soud I. stupně žalobě vyhověl a určil neplatnost výpovědi i okamžitého zrušení pracovního poměru.

7. Ve vztahu k jednotlivým jednáním žalobce vytýkaným mu shodně v obou okamžitých zrušeních pracovního poměru i výpovědích z pracovního poměru, učinil soud I. stupně závěry na základě výslechů svědkyň , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, , a to, že žalobce vstoupil do pokoje, kde měly být 2 dívky a s nimi 2 chlapci, začal si s nimi povídat, načež jedna z dívek pronesla „ty pičo“, na což žalobce reagoval prohlášením, že to zajisté mluví anglicky, dále, že ve vztahu k jedné ze svědkyň (, jméno FO, ) se vyjádřil tak, že hodnotil její postavu, uvedl, že má velká prsa, ale ta to nevnímala se sexuálním podtextem, ale jako povzbuzení, kdy ten den měla špatnou náladu, dále, že některé věty, které jsou žalobci „kladeny do úst“, žákyně vyslechnuté jako svědkyně přímo neslyšely a že nebylo zjištěno, zda a vůči komu měl žalobce některé z výroků pronést, dále, že žalobce pokoje svědkyň a dalších žákyň kontroloval se stejnou intenzitou jako ostatní kantoři a že pouze jedna ze svědkyň (, jméno FO, ) uvedla, že se jí žalobce dotknul na čele a na ramenou, že jí to bylo nepříjemné a otálela se, ale vnímala to jako charakteristiku projevu žalobce, kdy tento „mluví tělem“, nikoli jako fyzický kontakt se sexuálním podtextem. Ohledně výroků, které měl žalobce na adresu žákyň také pronést „anglicky peach, to znamená držbroskev“, „sexy prdelko“, „když jedeš, je to, jako kdyby tě někdo mrdal zezadu“, „mohl bych Ti ukázat“ (a měly navazovat pohyby pánví), učinil soud I. stupně pouze shora uvedené obecné zjištění, aniž dospěl k závěru, že tyto výroky žalobce výslovně pronesl. Pokud si čtyři žákyně vyslechnuté v tomto řízení jako svědkyně stěžovaly , datum, na jednání žalobce jako kantora, ten byl hned toho dne přeřazen k jiné skupině žáků chlapců a následujícího dne , datum, se dívkám omluvil, čímž měla být záležitost uzavřena, v dalším průběhu lyžařského kurzu už k žádnému excesu nedošlo. Soud I. stupně k tomu uvedl, že pokud mělo být chování žalobce tak nepřípustné, jak jej žalovaný opakovaně tvrdí, a to ve vztahu k povinnostem pedagogických pracovníků chránit mravní výchovu mládeže a předcházet všem formám rizikového chování, neodpovídá tomu postup žalovaného po přijetí stížnosti uvedených žákyň, když nevyloučil žalovaného z lyžařského kurzu a pouze jej „přeřadil“, pokud v případě porušení právních povinností zvlášť hrubým způsobem má zaměstnavatel jednat okamžitě bez zbytečného odkladu, což se v daném případě nestalo a žalovaný zůstal přítomen na kurzu až do jeho řádného skončení a okamžité zrušení pracovního poměru bylo žalobci doručeno až měsíc po jeho skončení.

8. Tato zjištění učinil soud I. stupně také z nedatované listiny nazvané „Záznam kontaktu školního psychologa“ a podepsané svědkyní , tituly před jménem, , jméno FO, jako školní psycholožkou, obsahující záznam toho, že 11. 1. (2022) si přišly čtyři žákyně, které byly v řízení vyslechnuty jako svědkyně, stěžovat na žalobce, přičemž obsah jejich stížností je zde heslovitě vymezen prakticky totožně, jako v okamžitém zrušení pracovního poměru a výpovědi z pracovního poměru zde hodnocených, k čemuž záznam obsahuje postup řešení školní psycholožky spočívající v oznámení situace řediteli školy a vedoucímu lyžařského výcvikového kurzu, dále vyjádření žalobce ve smyslu, že ne všechno je pravda, že to bylo špatně pochopeno apod., že v zájmu zachování kontinuity kurzu se rozhodlo o změně složení družstev přidělení třídy „kluci“ žalobci, zákaz návštěv na dívčí pokoje, výrazné omezení komunikace a kontaktu s děvčaty a že 12. 1. (2022) se za přítomnosti školní psycholožky měl žalobce vyjádřit „všem starším žákyním ve smyslu omluvy a ujištění, že takové chování již nebude pokračovat“, avšak dle školní psycholožky šlo o poněkud nezdařilý pokus, který ve finále „díky přítomnosti školní psycholožky“ splnil svůj cíl. Dále obsahuje tento záznam skutečnost, že z pokoje školní psycholožky zmizely „záznamy o výrocích pana učitele“, že žalobce při konfrontaci zapíral, že je odcizil, poté přiznal, že je roztrhal, ale na konci je přinesl vrátit.

9. Žalovaný proti rozhodnutí soudu I. stupně v odvolání namítá nesprávnost jak skutkových závěrů na základě nedostatečně zhodnoceného dokazování, tak právních závěrů o intenzitě nepřípustného jednání žalobce jako pedagoga ve vztahu k jeho svěřenkyním, která odůvodňuje okamžité zrušení pracovního poměru nebo aspoň výpověď z pracovního poměru. Poukázal na to, že ohledně výroku týkajícího slova „peach“ jako anglicky broskev uvedly dvě svědkyně shodně, že žalobce uvedl také to, že jde o „něco erotického“, ohledně dotykům žalobce ve vztahu k , jméno FO, uvedla tuto skutečnost nikoli jen tato jedna svědkyně ale i další dvě (, jméno FO, a , jméno FO, ), že ve výrocích žalobce ve vztahu k , jméno FO, bylo dle svědkyně , jméno FO, obsaženo i prohlášení, že je „stejně sexy, jako její matka“, že tři svědkyně (, jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, ) shodně potvrdily, že žalobce na adresu jejich spolužačky , jméno FO, prohlásil, že „když jezdí na snowboardu, je to, jako kdyby ji někdo prcal zezadu“, že dvě svědkyně (, jméno FO, a , jméno FO, ) shodně uvedly, že žalobce měl na pokoji narážky na to, jak se tam mohli přítomní žáci (čtyři na dvou postelích) vyspat a že je „naváděl k sexu“, se soud I. stupně se vůbec nevypořádal s jedním ze skutků, že žalobce měl ukrást školní psycholožce , tituly před jménem, , jméno FO, ručně psané poznámky z jejího pokoje, což zapřel, ale následně je psycholožce vrátil, čímž se snažil zamést stopy neboť šlo o jediný písemný podklad o jeho jednání na kurzu. Intenzitu žalobcových skutků je podle žalovaného třeba hodnotit stejně závažné jako jiné případy vyplývající z publikované judikatury vyšších soudů, na něž žalovaný odkázal, které se týkají skutkově porušení jiných povinností zaměstnance, avšak méně závažných, než je dle žalovaného zde posuzované jednání žalobce jako pedagogického pracovníka, který je povinen zajistit výchovu a vzdělávání nezletilých žáků, předávat jim zásady slušného chování a nejvyšší morální hodnoty a být jim vzorem v jejich dodržování. Proto je podle názoru žalovaného nepřiměřené, aby soud jednání žalobce vyhodnotil pouze jako méně závažné porušení pracovních povinností, tedy nejnižší intenzity neodůvodňující ani výpověď z pracovního poměru. Při takové intenzitě by soud postavil porušení povinností žalobce na roveň těm nejbagatelnějším porušením pracovněprávních povinností, což je podle žalovaného závěr neudržitelný. K výhradě, že žalovaný nepřistoupil k okamžitému vyloučení žalobce z lyžařského kurzu, žalovaný ještě uvedl, že lhůta, během které musí být výpověď z pracovního poměru zaměstnanci dána, slouží i mimo jiné k tomu, aby mohl zaměstnavatel provést potřebná šetření, zda zaměstnanec skutečně porušil pracovní kázeň v předpokládané intenzitě a posoudit, zda přistoupí k výpovědi z pracovního poměru, což nemá žádný vliv na hodnocení intenzity jednání žalobce.

10. Odvolací námitky žalovaného proti výše uvedeným závěrům soudu I. stupně jsou důvodné jen částečně, avšak i při jejich částečné důvodnosti zůstává správný základní závěr soudu I. stupně, že intenzita jednání žalobce, jímž žalovaný odůvodnil jednak okamžité zrušení pracovního poměru a „z opatrnosti“ i výpověď z pracovního poměru ze dne , datum, i ze dne , datum, , nedosáhla takové intenzity, aby mohlo být hodnoceno jako porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem, tedy jako zákonný důvod pro okamžité zrušení pracovního poměru podle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, ani jako závažné porušení povinností vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci, jako zákonný důvod k výpovědi z pracovního poměru podle § 52 písm. g), druhá část věty před středníkem, zákoníku práce.

11. Na tomto místě je k právnímu hodnocení věci nutné uvést, že porušení povinností zaměstnance vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci, ať už podle smyslu § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce ve vztahu k okamžitému zrušení pracovního poměru nebo podle § 52 písm. g), druhá část věty před středníkem, zákoníku práce ve vztahu k výpovědi z pracovního poměru, jsou v případě žalobce jako pedagoga povinnostmi stanovenými zákonem č. 561/2004 Sb. školský zákon. Podle § 22b písm. b), c), d) tohoto zákona je pedagogický pracovník povinen chránit a respektovat práva dítěte, žáka nebo studenta, chránit bezpečí a zdraví dítěte, žáka a studenta a předcházet všem formám rizikové chování ve školách a školských zařízeních a svým přístupem k výchově a vzdělávání vytvářet pozitivní a bezpečné klima ve školním prostředí.

12. Nejprve je nutno uvést, že odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu I. stupně z odůvodnění napadeného rozsudku logicky vyplývajícího, byť tam není uveden výslovně, že okamžité zrušení pracovní poměru ani výpověď z pracovního poměru, nejsou neplatná pro neurčitost vymezení jednání, jimiž se měl žalobce porušení pracovních povinností dopustit, neboť ve všech těchto úkonech směřujících ke skončení pracovního poměru jsou jednání žalobce vymezena obdobím konání lyžařského výcvikového kurzu žalovaného , datum, - , datum, , aniž je významné, že dle učiněných zjištění se některých vytýkaných chováních dopustil žalobce jen v části tohoto období do , datum, , že se tohoto chování měl dopustit vůči žákyním tříd 2.A a 6.0 žalovaného, přičemž jednání žalobce jsou vymezena částečně rámcovým způsobem a částečně konkrétněji, že v celém kontextu nelze tyto úkony hodnotit jako neplatné pro neurčitost vymezení porušení pracovních povinností, ač v nich nejsou vyjmenovány ty žákyně žalovaného, vůči nímž se měl těchto jednání a výroků žalobce dopustit a přesná časová individualizace každého konkrétního jednání, což by byl za daných okolností požadavek na určitost tohoto právního jednání již nepřiměřený. Na druhé straně však ne zcela konkrétní vymezení jednotlivých porušení povinností žalobce má za následek větší obtížnost pro unesení důkazního břemene o jednotlivých skutečnostech, jimiž žalovaný ukončení pracovního poměru žalobce odůvodňuje, neboť pak není zcela zřejmé, k jakému místu a času se má prováděné dokazování vést a zjištění soudu činit. Odvolací soud vnímá jako zcela pochopitelné, že školní psycholožka , tituly před jménem, , jméno FO, , která stížnosti dotčených žákyň vyslechla a zajistila řešení vzniklé situace pro další bezproblémový průběh lyžařského výcvikového kurzu, že nechtěla situaci dále „rozviřovat“, podrobněji dotčené dívky vyslýchat a realizovat rozsáhlejší vyšetřování, což by nebylo v zájmu dotčených žákyň ani účastníků kurzu, tato akceptovatelná skutečnost však vede k objektivnímu důsledku, že stěžuje postavení zaměstnavatele, který pro vytknutá jednání svého zaměstnance s ním ukončuje pracovní poměr a je nucen prokázat zákonné důvody takového ukončení, které mají v konkrétním jednání zaměstnance spočívat.

13. Nedostatečná určitost vymezení jednání žalobce se týká především prve uvedeného, že žalobce měl v přítomnosti žákyň „nevhodné dvojsmyslné poznámky a vtipy“ a vedl „dvojsmyslné řeči se zjevně sexuálním podtextem“, k čemuž z provedeného dokazování soudu I. stupně snad mohly směřovat vyjádření svědkyň , jméno FO, a , jméno FO, , že žalobce měl narážky, že jsou na pokoji čtyři lidé a dvě postele a „jak by tam všichni spali“, resp., že žalobce začal říkat, že „viděl videa, kde byli čtyři lidi a dvě postele“. Byť svědkyně , jméno FO, po tomto prohlášení shodném se svědkyní , jméno FO, na závěr výpovědi uvedla, že žalobce „začal nás nabádat, že bysme tam mohly mít sex“, nelze z toho učinit závěr, i pokud to žalobce pronesl, že žákyně k sexu opravdu vyzýval, naopak to odpovídá obraně žalobce, že užívá specifický (podle odvolacího soudu „trapný“) humor, který však nelze hodnotit jako snižování důstojnosti žákyň či dokonce sexuální obtěžování.

14. Další jednání vytýkaná žalobci v uvedených skončeních jeho pracovního poměru jsou již vymezena konkrétněji a závěry o jejich prokázání, resp. prokázání jejich intenzity vzhledem k okolnostem, za nichž se jich žalobce dopustil, činil soud I. stupně z dokazování provedeného především výslechy čtyř dotčených žákyň žalovaného jako svědkyň, jejich následnou stížnosti školní psycholožce , tituly před jménem, , jméno FO, byla zachycenou v jejím záznamu o této stížnosti a způsobu jejich řešení, což tato školní psycholožka potvrdila ve své svědecké výpovědi.

15. Pokud měl žalobce podle skutkového vymezení v okamžitém zrušení a výpovědi „vyhledávat s těmito žákyněmi fyzický kontakt, který byl dle jejich vnímání nepřiměřený, kdy se zejména dotýkal jejich čela, ramen a vyhledával příležitost pro dotyky“, vyjádřily se k tomu svědkyně , jméno FO, a , jméno FO, , že jich se nikdy fyzicky žalobce nedotkl, avšak je důvodná odvolací námitka žalovaného, že o tom, že žalobce se dopouštěl fyzických kontaktů s žákyní , jméno FO, , vypovídala nejen tato svědkyně, ale také svědkyně , jméno FO, a , jméno FO, . První uvedla, že žalobce jejich spolužačku „chytal za rameno“, a druhá, že jí dal „ruce kolem ramen“, a protože měla jizvu na čele, tak ji „chytal za čelo se slovy Simba“, což bylo všem nepříjemné. Sama svědkyně , jméno FO, uvedla, že žalobce byl jako učitel moc kontaktní, jak by být neměl, že jí opakovaně sahal na jizvu na čele, přejížděl jí po čele a říkal „Simba“, což je postava z postavy Lví král, která dělá barevný znak lvíčeti na čelo, že jí žalobce, když mluvil, „sahal na ramena, že se k ní při konverzaci nahýbal a dá se říci, že mluvil tělem, ze začátku jí to přišlo normální, ale když to bylo opakovaně, tak už jí to tak příjemné nebylo. Neřekla žalobci, že jí jeho chování vadí, ale odstupovala od něj. Byť tedy soud I. stupně nesprávně uvedl, že fyzické kontakty žalobce k , jméno FO, uvedla jen jedna svědkyně, nemá to vliv na správnost závěru, že ani toto jednání, byť je odvolací soud hodnotí jako velmi nevhodné (což bude ve vztahu ke všem jednáním žalobce uvedeno níže), není tak výrazně závadné, aby odůvodnilo ukončení pracovního poměru učitele ve škole. neboť nejde o jednání ponižující osobnost žákyně, kterým by se žalobce jako pedagog dopustil závažného porušení svých povinností. V této souvislosti je významná i ta skutečnost, že , jméno FO, dle své výpovědi nesdělila žalobci, že je jí jeho jednání nepříjemné (byť žalobce jako pedagog to měl sám poznat), že jí to dokonce původně ani nevadilo a začalo jí to vadit až při opakování takového jednání. Vzhledem k tomu, že žalobce po výtce od vedení školy se žákyním omluvil a vytýkaného jednání zanechal (což se týká všech jeho jednání, jak bude zde uvedeno níže), je důvodné hodnotit nevhodnost tohoto jednání žalobce za daných souvislostí tak, jak to učinil i soud I. stupně.

16. Ohledně jednání vymezené žalovaným v okamžitém zrušení a výpovědi, že žalobce navštěvoval opakovaně pokoje „těchto žákyň“ (třídy 2.A a 6.0), aniž to bylo nutné, přičemž jeho přítomnost byla žákyním silně nepříjemná, vyplynul z dokazování soudu I. stupně jeho správný závěr, že na pokoj (žákyň) chodil žalobce stejně často jako ostatní učitelé, když mají dozor, což shodně uvedly svědkyně , jméno FO, a , jméno FO, . Svědkyně , jméno FO, k přítomnosti žalobce na jejich pokoji jen uvedla „přišel si s náma popovídat“ a nic víc. Z tohoto i dle názoru odvolacího soudu vyplývá, že žalobce nenavštěvoval pokoje žákyň častěji, než ostatní učitelé a pokud byla jeho přítomnost žákyním nepříjemná, nebylo to z důvodu četnosti jeho návštěv, ale z důvodu chování žalobce při nich, které je v tomto řízení hodnoceno.

17. Pokud se týká výroků se sexuálním podtextem, které měl žalobce pronést v přítomnosti žákyň na jejich adresu, je jejich hodnocení soudem I. stupně na základě provedeného dokazování (při němž nelze pominout údajně užité vulgarismy) v zásadě správně, byť poněkud kusé. Pokud jde o výrok „anglicky peach, tzn. držbroskev“, uvedla svědkyně , jméno FO, , že „, jméno FO, “ (svědkyně , jméno FO, ) řekla „ty pičo“ a žalobce „se toho hned chytl, řekl ano, píč, píč, to bude něco erotického“. Podle svědkyně , jméno FO, měly žákyně za to, že to myslí tak, že anglické je slovo peach se používá pro označení ženských ňader nebo pozadí a „v tom viděly“, že je to něco erotického. Toto svědectví o výroku žalobce však koresponduje s výpovědí žalobce, že asociaci anglického výrazu peach (broskev) znějícího foneticky obdobně jako uvedený český vulgarismus používá v případech, kdy tento vulgarismus pronese někdo z žáků, aby to tímto způsobem „odlehčil“. Bez ohledu na to, zda je tento postup vhodný pro řešení takových situací, je zřejmé, že v tomto případě k této situaci došlo a původcem výrobku byla svědkyně , jméno FO, , přičemž okolnost, že žalobce zmínil, že jde o něco „erotického“, což ve své výpovědi neuvedl a na což poukazuje žalovaný v odvolání, není v tomto kontextu sexistickou narážkou vtahovanou jím úmyslně do konverzace s žákyněmi, neboť „erotická“ povaha takového výroku je založen již prvotním vulgarismem, na jehož vyřčení žalobce reagoval.

18. Pokud jde o výrok „sexy prdelko“, žalobce ve své výpovědi popřel jeho použití na adresu některé z žákyň, ale připustil, že jej pronesl, když hodnotil při výcviku žákyň správnou jízdu jiné lyžařky tak, aby při ní vypadala dobře, k čemuž údajně tento výrok použil. Přestože i odvolací soud shledává takové jednání žalobce ke svěřeným žákyním jako velmi nevhodné, nebyla ani jím dotčena osobnost některé ze svěřených žákyň, neboť žádná ze svědkyň takovou skutečnost nepotvrdila, přestože v záznamu školní psycholožky je uvedeno, že dle stížnosti žákyň měl žalobce takový výrok pronést na adresu některé z nich.

19. Větu, „když jedeš, vypadá, jako by tě někdo mrdal zezadu“, žalobce zcela popřel, ale tři svědkyně o tomto údajném výroku žalobce vypovídaly. , jméno FO, uvedla, že „holky říkaly, že jedné z nich říkal“, že jezdí, jako by s ní někdo souložil zezadu, svědkyně , jméno FO, uvedla, že Stelle řekl „něco v tom smyslu“, že jezdí, jako by ji někdo prcal zezadu, svědkyně , jméno FO, uvedla, že „Stelle měl říct, že na tom snowboardu (jezdí), jako by ji někdo prcal zezadu. Není tak významné, zda mělo jít snad o ještě neslušnější vulgarismus „mrdat“, jak je uvedeno v okamžitém zrušení i výpovědi z pracovního poměru, ale tímto dokazováním takové jednání žalobce ani podle odvolacího osudu prokázáno nebylo. Není zřejmé, zda vůbec takový výrok žalobce vůči , jméno FO, pronesl, případně, v jakém znění a za jakých okolností. Přestože něco takového by bylo výrazným selháním žalobce jako pedagoga, nelze za výše uvedených okolností dospěl k závěru, že se tohoto jednání dopustil a že jím porušil své povinnosti pedagoga.

20. Rovněž výroku „mohl bych Ti ukázat“, na nějž měl navazovat pohyby pánví, žalobce zcela popřel a ani žádná z vyslechnutých svědkyň nepotvrdila, že by se vůči některé z nich tento výrok žalobce použil, přičemž žalobce sám připustil pouze předvádění pohybu pánví v rámci výcviku správné jízdy na lyžích bez jakékoli erotické souvislosti.

21. To, že měl žalobce říct jedné žákyň „prsa máš velké, hezké, ale zadek máš, mohla bys mít větší, ale některým mužům se to líbí“, prokázána byla, a to především výpovědí svědkyně , jméno FO, , vůči níž žalobce tyto výroky pronesl. Tato svědkyně však současně uvedla, že ji tato slova žalobce jako učitel řekl při jízdě na kotvě vleku, když jí chtěl zvednout sebevědomí, protože měla ten den špatnou náladu a žalobce to na ní poznal. Byť vnímala tato slova jako nevhodná a připojila se ke stížnosti svých spolužaček na žalobce, který se dopouštěl i dalšího nevhodného chování vůči dalším z nich, jednoznačně ve své výpovědi uvedla, že danou chvíli se tomu jen zasmála a nevnímala toto jednání žalobce vůči své osobě se sexuálním podtextem. Za těchto okolností nelze ani dle názoru odvolacího soudu hovořit o zvlášť hrubém porušení povinností žalobce jako pedagoga, které by mohlo odůvodnit skončení jeho pracovního poměru, přestože i za těchto okolností šlo o jednání nevhodné.

22. K tomu, že žalobce měl vůči žákyním pronést „znáte Support Lesbiens?“, když se držely za ruku, žalobce uvedl, že v této souvislosti název této skupiny ve vztahu k žákyním nevyslovil, pouze, když hudba této skupiny zněla na svahu, kde vedl lyžařský výcvik, tak jen řekl její název, jestli ji žákyně znají, aniž to mělo jakýkoli sexuální podtext. Pronesení tohoto výroky žalobcem žádná ze svědkyň ve své výpovědi nepotvrdila, byť je součástí záznamu školní psycholožky o stížnosti těchto žákyň, které se za ní dostavily z důvodu nevhodného chování žalobce zahrnujícího údajně i takové jeho jednání.

23. Odvolací soud se sice neztotožňuje se závěrem soudu I. stupně, že výše uvedená prokázaná jednání žalobce ve vztahu ke svěřeným žákyním tříd 2.A a 6.0, zejména těm čtyřem, které si stěžovaly a byly v tomto řízení vyslechnuty jako svědkyně, lze označit pouze jako „ojedinělé vybočení“, neboť nešlo o jednorázový skutek v jediné situaci, nicméně souhlasí s tím principiálním hodnocením soudu I. stupně, že pokud se žalobce po uvedené stížnosti a jejím projednání členy vedení školy přítomnými na předmětném kurzu se žákyním za své jednání omluvil a zanechal ho, nelze toto časově omezené (byť ne „jednorázové“) jednání hodnotit jako tak závažné porušování povinností pedagoga, které by mohlo odůvodnit skončení jeho pracovního poměru u žalované dle výše uvedených zákonných ustanovení zákoníku práce. Za závažné a „ojedinělé vybočení“ by bylo lze považovat skutečnost, pokud by byla prokázána, že některé ze svých svěřenkyň při lyžařském výcviku řekl, že při jízdě vypadá, jako by s ní někdo souložil zezadu (ať už by šlo o vulgarismus uvedený žalovaným v okamžitém zrušení a výpovědi či o „mírnější“ vulgarismus, jak jej uvedly svědkyně , jméno FO, a , jméno FO, ), nicméně i pro případ takové výrazné selhání pedagoga by bylo důvodné zohlednit výše uvedenou skutečnost, že svého jednání žalobce zanechal a dotčeným žákyním se za ně omluvil. Proto neshledává odvolací soud jako vadný procesní postup soudu I. stupně, že nepoučil žalovanou o tom, že z sud provedeným dokazováním není tato skutečnost prokázána a nevyzval ji k navržení případných dalších důkazů (v této souvislosti se nabízí výslech , jméno FO, jako svědkyně). Ostatně žalovaná se z rozsudku soudu I. stupně dozvěděla, že tuto skutečnost nevzal soud I. stupně za prokázanou, přesto v odvolání nenavrhla tento ani jiný důkaz k prokázání této skutečnosti, případně i dalších skutečností, které měly odůvodnit skončení pracovního poměru žalobce.

24. Pro hodnocení žalovanou namítané intenzity porušení povinností žalobce jako pedagoga ve vztahu ke svěřeným žákyním opačného pohlaví v jejich věku, považuje odvolací soud shodně se soudem I. stupně za významné, jak ony samy nakonec vnímaly žalobcovo nevhodné chování a řešení, které bylo po jejich stížnosti přijato. Jak uvedeno výše, svědkyně , jméno FO, vůbec nevnímala jednání žalobce se sexuálním podtextem, svědkyně , jméno FO, , která zřejmě byla vůdčí osobností při podávání stížnosti, což byl ovšem postup zcela správný, sice uvedla, že omluvu žalobce „tak úplně nebrala“, že ta vyzněla tak, že všechny ty řeči měly být vtip, který ony nepochopily, ale také uvedla, že potom už žalobce nic takového neříkal. Svědkyně , jméno FO, uvedla, že lyžařský kurz byl z tohoto důvodu pro žákyně nepříjemný, proto také šly za školní psycholožkou, čímž to však pro ně skončilo, když se jim žalobce omluvil. Svědkyně , jméno FO, uvedla, že když se žalobce žákyním omluvil v tom smyslu, že si dělal „srandu“ a nemyslel to tak, tak už to pak dál neřešily, už se to neopakovalo. Z toho vyplývá, že jednání žalobce vůči těmto žákyním nedosáhlo tak vysoké intenzity, pro kterou by bylo důvodné hodnotit je jako „sexuální obtěžování“, což by ve vztahu pedagoga a žákyně bylo zcela nepřijatelné, a že šlo o jednání, kterého žalobce zanechal poté, co byl jednoznačně upozorněn na to, že jeho náhled na vhodnost takového jednání je zcela nepřijatelný. Za těchto okolností nelze toto jednání žalobce hodnotit jako poškozující osobnosti dotčených žákyň, ať už těch, které si stěžovaly a poté svědčily u soudu, či dalších, které to řešit nechtěly, a dovodit z něj zvlášť hrubé porušení pracovních povinností žalobce, jak to zohlednila žalovaná pro důvodnost okamžitého zrušení pracovního poměru, případně výpovědi z pracovního poměru.

25. Na druhé straně však odvolací soud shodně se soudem I. stupně uvádí, že není na místě „zlehčovat“ tuto situaci, neboť jednání žalobce i v té míře, v níž bylo prokázáno, bylo jednoznačně nevhodné, a jeho odkaz na vlastní specifický humor, jímž neměl v úmyslu se osobností žákyň dotknout, není akceptovatelný. Rozpoznání nevhodnosti takového jednání by mělo být přirozenou součástí kvalit a odpovědnosti každého pedagoga při realizaci jeho povinností podle § 22b školského zákona. Z uvedených důvodů však nelze jednání žalobce v jeho intenzitě, souvislostech a časovém omezení hodnotit jako porušení povinností vztahujících se k vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem podle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce odůvodňující okamžité zrušení pracovního poměru ani jako závažné porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci podle § 52 písm. g) zákoníku práce odůvodňující výpověď z pracovního poměru.

26. Vzhledem k předmětu řízení je nadbytečné zabývat se tím, zda by prokázané jednání žalobce mohlo naplnit výpovědní důvod podle § 52 písm. g) zákoníku práce, věta za středníkem, jako soustavné méně závažné porušování pracovně právních povinností, neboť z tohoto důvodu žalobci výpověď dána nebyla a předchozí upozornění žalobce na možnost takové výpovědi tedy ani není tvrzeno.

27. Odvolací námitka žalovaného, že soud I. stupně se nevypořádal s uplatněným důvodem, že žalobce měl ukrást školní psycholožce , tituly před jménem, , jméno FO, ručně psané poznámky z jejího pokoje, což nejprve zapřel, ale následně je vrátil, je sice důvodná, ale tento procesní nedostatek napadeného rozhodnutí nemá vliv na jeho správnost. Soud I. stupně konstatoval, že také tento důvod byl v okamžitých zrušeních a výpovědích uveden a jeho naplněnost nehodnotil, nicméně konečný závěr, že porušení povinností žalobce „nedosáhlo intenzity zvlášť hrubého způsobu“, zahrnuje i tento důvod, s čímž odvolací soud souhlasí. Ať už se žalobce k této listině dostal jakýmkoli způsobem, nakonec ji školní psycholožce vrátil, nijak nebránil vyšetření stížností dotčených žákyň, vyjádřil se ke skutečnostem, které byly uvedeny v následném záznamu o stížnosti žákyň a vyhověl požadavku, aby se žákyním za své chování omluvil. Ani tuto skutečnost tedy nelze hodnotit jako důvod k ukončení pracovního poměru žalobce, jak se toho domáhá žalovaná, i když případné „odcizení“ jakékoli listiny jinému zaměstnanci by samozřejmě bylo jednáním nemravným.

28. Není důvodná ani ta odvolací námitka, že se soud I. stupně nezabýval právní kvalifikaci žalobcova jednání jako závažným porušením povinností podle § 52 písm. g) zákoníku práce odůvodňujícím výpověď z pracovního poměru. Tato právní kvalifikace je v 36. odstavci odůvodnění napadeného rozsudku uvedena tak, že ani takové porušení povinnosti nebylo „zjištěno či prokázáno“. Byť jde opět o závěr kusý, je zcela zřejmý a byl soudem I. stupně učiněn přesto, že z podaných výpovědí (shodných) nevyplývá zcela zjevně, zda je tento výpovědní důvod použit. V každé z obou výpovědí je uvedeno, že je dávána „z téhož důvodu“ jako současně uplatněné okamžité zrušení pracovního poměru, což při jazykovém výkladu vede spíše k uplatnění výpovědního důvodu uvedené v § 52 písm. g) zákoníku práce v první části věty před středníkem, tedy témuž, pro který lze i okamžitě zrušit pracovní poměr. Vzhledem k tomu, že každá z obou výpovědí obsahuje současné okamžité zrušení pracovního poměru, je i podle názoru odvolacího soudu důvodné upřednostnit výklad, že žalobce neuplatnil tentýž důvod pro oba způsoby skončení pracovního poměru, což by nedávalo logický smysl, ale měl spíše vůli pro výpověď použít výpovědní důvod podle § 52 písm. g) zákoníku práce druhé části věty před středníkem, tedy závažné porušení pracovních povinností, byť to takto výslovně uvedeno není. Proto je relevantní závěr soud I. stupně o tomto výpovědním důvodu jako závažném porušením pracovních povinností, to však z týchž „skutkových“ důvodů vymezených vždy v téže listině pro okamžité zrušení pracovního poměru i pro výpověď pracovního poměru, a jde i podle odvolacího soudu z výše uvedených důvodů o závěr správný.

29. Z těchto důvodu nebyly splněny zákonné podmínky pro okamžitá zrušení pracovního poměru ze , datum, a z , datum, ani pro výpovědi z pracovního poměru ze , datum, a z , datum, , které všechny jsou z tohoto důvodu neplatné a žaloba na určení jejich neplatnosti je důvodná. Pokud jí soud napadeným rozsudkem ve výrocích I., II., III. a IV. vyhověl, odvolací soud tato rozhodnutí potvrdil jako věcně správná (§ 219 o. s. ř.).

30. To se týká i výroku V. o nákladech řízení, jejichž náhradu soud I. stupně správně přiznal podle § 142 odst. 1 o. s. ř. úspěšnému žalobci, a to ve správné výši, s čímž odvolací soud pro stručnost odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku v příslušné části, s nímž se ztotožňuje.

31. Výrok II. tohoto rozsudku o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn rovněž úspěchem žalobce (§ 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o. s. ř.), jemuž vznikly v odvolacím řízení náklady za zastoupení advokátem, který pro něj učinil jediný úkon právní služby, a to účast u jednání odvolacího soudu. Za ten přísluší odměna v sazbě 2 500 Kč a paušální částka náhrady hotových výdajů 300 Kč (stejně jako v prvostupňovém řízení), celkem 2 800 Kč. Proto odvolací soud zavázal žalovanou zaplatit úspěšnému žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení tuto částku, a to k rukám jeho zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).