15 Co 228/2024

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Vašíčka a soudců JUDr. Libora Daňhela a Mgr. Pavla Mádra ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně proti žalovaným: 1) Jméno žalované A , narozený Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A 2) Jméno žalované A , narozený Datum narození žalované B bytem Adresa žalované B oba zastoupeni advokátem Jméno advokáta , sídlem Adresa advokáta o ochranu rušené držby, o odvolání žalovaných proti usnesení Okresního soudu v Blansku (dále jen „soud I. stupně“) ze dne 4. 10. 2024, č. j. 6 C 251/2024-22,

I. Usnesení soudu I. stupně se ve výroku I. mění jen tak, že žalovaný 1) a žalovaný 2) jsou povinni zdržet se dalšího vypuzení žalobkyně z držby a obnovit tak původní pokojný stav, a to ohledně pokoje s balkonem nacházejícího se ve 2. nadzemním podlaží rodinného domu v , Anonymizováno, , , adresa, (levé dveře na chodbě vpravo, jediný pokoj s balkonem na patře), tedy v nemovitosti zapsané na listu vlastnictví č. , Anonymizováno, pro obec a katastrální území , adresa, , jako pozemek p. č. , Anonymizováno, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba (rodinný dům) č. p. , Anonymizováno, .

II. Žalovaný 1) a žalovaný 2) jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni na nákladech řízení před soudy obou stupňů částku 25 340,50 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení.

III. Žalovaný 1) a žalovaný 2) jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Blansku na náhradě nákladů státu v odvolacím řízení částku 130 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení.

1. V řízení zahájeném podáním žaloby , datum, se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalovaným byla určena povinnost „obnovení původního stavu, zdržení se dalšího vypuzení z držby a další rušení držby žalobkyně, a to pokoje s balkonem ve 2. NP rodinného domu v , Anonymizováno, , , adresa, (levé dveře na chodbě vpravo, jediný pokoj s balkonem na patře), nemovitost zapsaná na LV č. , Anonymizováno, , vedeném u , právnická osoba, pro , Anonymizováno, Katastrální pracoviště , adresa, , katastrální území , adresa, , parc. č. , Anonymizováno, zastavěná plocha nádvoří, jehož součástí je stavba rodinného domu č. p. , Anonymizováno, “ (dále jen předmětná nemovitost nebo předmětný pokoj). Žalobu odůvodnila tím, že má domácnost i trvalé bydliště v rodinném domě na adrese , adresa, s tím, že se přes týden zdržuje i mimo , adresa, z pracovních důvodů (jelikož její zaměstnavatel sídlí mimo , adresa, ). Tvrdila, že minimálně každý víkend bývá v tomto domě, když domácnost sdílí společně se svým otcem (žalovaný 2.) a bratrem , jméno FO, , nar. , datum, . Uvedla také, že rodinný dům (resp. všechny nemovitosti zapsané na LV č. , Anonymizováno, pro katastrální území , adresa, ) je aktuálně předmětem řízení o pozůstalosti po její zemřelé mamince , jméno FO, (zemř. , datum, ), když dědicové, kteří připadají do úvahy, jsou: žalovaný 2) jako pozůstalý manžel, žalovaný 1) jako pozůstalý syn, bratr žalobkyně , jméno FO, , nar. , datum, a žalobkyně. V žalobě dále tvrdila, že žalovaný 1) se po dobu života její maminky v předmětném domě téměř nevyskytoval, když jezdil pouze na ojedinělé návštěvy. I přes tuto skutečnost si žalovaný 1) v rodinném domě nárokuje téměř vše a chová se (stejně jako žalovaný 2.) jako by mu rodinný dům a vše v něm patřilo. Od doby úmrtí maminky navštěvuje žalovaný 1) na pozvání otce (žalovaného 2.) rodinný dům pravidelně téměř každý týden. Žalovaný 1) manipuluje a ovládá otce, šikanuje žalobkyni a jejího bratra , jméno FO, , vyhrožuje, že získá vše, protiprávně odváží movitý majetek, který je předmětem pozůstalosti, vyvolává konflikty, vyhrocuje situaci a vznáší křivá obvinění; rovněž nabádá žalovaného 2), aby bezdůvodně volal policii a sám tak i činí.

2. Podstatou žaloby pak bylo tvrzení žalobkyně o tom, že dne , datum, došlo ze strany žalovaných k násilnému vystěhovávání věcí žalobkyně z předmětného pokoje (pokoj s balkonem), který žalobkyně dlouhodobě v řádu let užívá na základě ústní dohody všech v domě (tedy maminky, otce, bratra , jméno FO, a žalobkyně), když pokoj takto užívá i se svými psy. Tuto dohodu všichni respektovali – i po úmrtí maminky žalobkyně – až do , datum, , kdy žalovaní zabránili žalobkyni ve faktickém a setrvalém užívání předmětného pokoje v rodinném domě. Současně s tím žalovaní bez vědomí žalobkyně vyměnili zámek v předmětném pokoji a zamezili jí v dalším přístupu. Tím ze strany žalovaných dochází k neoprávněnému rušení držby žalobkyně ve smyslu § 1003 občanského zákoníku. Žalobkyně tvrdila, že s ohledem na jednání žalovaných a na to, že v domě pro ni není jiná možnost spaní, je nucena spávat nedůstojně na chodbě ve spacáku před svým pokojem, vedle vyházených věcí a se svými psy. Dne , datum, byla tedy žalobkyně vypuzena z oprávněné držby předmětného pokoje a tento stav trvá i ke dni podání žaloby. Jelikož žalovaní odmítají obnovit původní stav a v rušení držby žalobkyně pokračují, domáhá se žalobkyně ochrany své držby dle § 1003 občanského zákoníku.

3. Žalobkyně k žalobě připojila informativní výpis z katastru nemovitostí, ze kterého vyplývá, že předmětný rodinný dům je zapsán jako společné vlastnictví (SJM) , Jméno žalované A, (žalovaného 2.) a , jméno FO, (zemřelá matka žalobkyně). Dále předložila e-mailovou komunikaci a výpisy z SMS zpráv mezi ní a oběma žalovanými, ze kterých vyplývá, že v období od , datum, do , datum, žádala žalované o opětovné zpřístupnění předmětného pokoje. Rovněž předložila podání z , datum, adresované , právnická osoba, – obvodnímu oddělení , adresa, , kde popisuje násilné vystěhování jejích věcí z předmětného pokoje dne , datum, . Předložila také fotografie, ke kterým tvrdila, že zachycují její vyházené věci z předmětného pokoje na chodbu před tímto pokojem. Konečně předložila čestné prohlášení , jméno FO, (svého druha) ze dne , datum, , ve kterém , jméno FO, potvrdil, že žalobkyně dlouhodobě užívala předmětný pokoj v rodinném domě na adrese , adresa, .

4. Soud I. stupně poté bez nařízení jednání ve věci rozhodl usnesením ze dne , datum, , č. j. 6 C 251/2024-22, kterým žalovaným uložil povinnost „zdržet se neoprávněného vypuzení žalobkyně z držby spočívající v právu žalobkyně užívat pokoj s balkonem nacházející se ve 2. nadzemním podlaží rodinného domu v , Anonymizováno, , , adresa, (levé dveře na chodbě vpravo, jediný pokoj s balkonem na patře), tedy v nemovitosti zapsané na listu vlastnictví č. , Anonymizováno, pro obec a katastrální území , adresa, , jako pozemek p. č. , Anonymizováno, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba (rodinný dům) č. p. , Anonymizováno, a umožnit tím opět nerušený výkon práva žalobkyně a obnovit původní pokojný stav“ (výrok I.), dále každému z žalovaných uložil povinnost nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 1 000 Kč (výrok II.). V odůvodnění uvedl, že listinné důkazy připojené k žalobě (viz výše) ve svém souhrnu umožňují učinit skutkový závěr, že žalobkyně dlouhodobě užívala v rodinném domě na adrese , adresa, v , Anonymizováno, předmětný pokoj s balkonem, kde měla i své osobní věci, přičemž žalovanými jí bylo zabráněno v dalším užívání této místnosti, především tím, že vyměnili zámek ve dveřích a tím jí zamezili v přístupu. Uvedl dále, že pro úspěšnost žaloby z rušené držby je nutné, aby žalobkyně prokázala, že je držitelem věci a že žalovaní její držbu svémocně ruší. Žaloba na ochranu držby míří proti tomu, kdo držitele z držby vypudil nebo držbu ruší jiným způsobem. Soud I. stupně dospěl k závěru, že žalobkyně dostatečně osvědčila, že se žalovaní dopustili svémocného zásahu do její držby, když bez předchozího upozornění nebo dohody se žalobkyní vyměnili (nechali vyměnit) zámek ve dveřích předmětného pokoje užívaného žalobkyní, aniž by jí dali k dispozici klíč. Žalovaní tedy vypudili žalobkyni z držby dne , datum, tak, že jí znemožnili další užití předmětného pokoje. Učinil dále právní závěr, že uplatněný nárok vychází z ust. § 1007 odst. 1 a odst. 2 občanského zákoníku s tím, že žalobkyně podala žalobu v subjektivní šestitýdenní lhůtě ve smyslu ve smyslu § 1008 občanského zákoníku. Dodal, že o žalobě bylo rozhodnuto do 15 dnů od zahájení řízení ve smyslu § 177 odst. 1 o.s.ř., když jednání nebylo třeba nařizovat. Dovodil, že ze strany žalovaných šlo o svémocný zásah do držby žalobkyně, neboť tak učinili, aniž by splňovali podmínky dovolené svépomoci, aniž by byl zásah dovolen zákonem, smlouvou či rozhodnutím příslušného orgánu. Proto žalovaným uložil povinnost obnovit původní stav (tj. poskytl ochranu poslednímu faktickému stavu), a to tak, že umožní žalobkyni opět užívat předmětný pokoj, jako před svémocným zásahem. Zároveň uložil žalovaným povinnost zdržet se dalších zásahů do držby žalobkyně. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. když náklady žalobkyně byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 000 Kč.

5. Proti tomuto usnesení žalovaní podali odvolání, kterým navrhovali, aby napadené usnesení bylo zrušeno a vráceno soudu I. stupně k novému rozhodnutí, případně aby odvolací soud sám provedl navrhované důkazy, a poté napadené usnesení zrušil. Žalovaní vyjádřili přesvědčení, že soud I. stupně vydal rozhodnutí, aniž řádně a důkladně zjistil skutkový stav věci, a že nedostatečně zjistil neexistující omezení poslední držby podle § 178 o.s.ř. a jeho svémocného rušení. V tomto směru namítli, že soud vycházel pouze z žaloby a z tvrzení žalobkyně; zde pak poukazovali na to, že žalobkyně v žalobě uváděla zcela nepravdivé informace. Žalovaní především namítali, že předmětný pokoj, jehož ochrany užívání a pokojného stavu se domáhá, nikdy nebyl jejím pokojem a v rámci rodiny tento pokoj nikdy neužívala, neboť se jedná o pokoj, který byl dříve ložnicí jejich rodičů. Nesouhlasili tedy s tvrzením žalobkyně, že by tento pokoj žalobkyně v minulosti kdykoli užívala. Naopak žalovaní tvrdili, že žalobkyně předmětnou nemovitost neužívá vůbec, neboť bydlí v bytové jednotce v , Anonymizováno, , která je v jejím vlastnictví, a to po dobu již nejméně 15 let. Pokud se žalovaná někdy vrací do místa svého dřívějšího bydliště (předmětného domu), kde nemá zrušený evidenční pobyt, přespává výlučně u svého přítele , jméno FO, (jehož čestné prohlášení žalobkyně přiložila k žalobě), nikoli v domě rodičů. Dále v odvolání poukazovali na to, že žalobkyně nemá se žalovanými dobré vztahy a že naopak při svojí návštěvě vyvolala konflikt, po kterém byl žalovaný 2) hospitalizován v , právnická osoba, ; věc je v šetření Policie ČR. Dodali rovněž, že pokud žalobkyně posledních 20 let dojížděla do předmětného domu na nepravidelné návštěvy svých rodičů, tak si při těchto příležitostech znefunkčnila svůj dřívější dětský pokoj ukládáním různých věcí. Jiný, než svůj dřívější dětský pokoj, žalobkyně nikdy neužívala, proto žalovaní měli za to, že touto žalobou se chce žalobkyně v domě svého otce a zemřelé matky zmocnit jejich ložnice s balkonem. Žalovaný 2) v odvolání výslovně uvedl, že si nepřeje, aby žalobkyně docházela do předmětné nemovitosti. Oba žalovaní dále poukázali na to, že nenesou žádnou odpovědnost za to, že dřívější dětský pokoj žalobkyně je nyní zarovnán věcmi a fakticky ho nelze užívat; současně prohlásili, že žalobkyně, ač jí předmětná nemovitost nepatří, má tento dětský pokoj zamčený, a že má rovněž navršeny své věci v samostatně stojící garáži.

6. Žalobkyně odvolání žalovaných považovala za nedůvodné a navrhovala, aby napadené rozhodnutí soudu I. stupně bylo potvrzeno. Popírala všechna tvrzení uváděná žalovanými v jejich odvolání. Nadále tedy tvrdila, že předmětný rodinný dům nikdy neopustila, že tam pravidelně bývá minimálně každý víkend a že tam má své věci a bydliště. Naopak poukázala na to, že žalovaný 1) v tomto domě nebydlí a o dům se ani nestará, když bydlí ve svém rodinném domě v , adresa, .

7. Odvolací soud nařídil jednání na , datum, (kdy prováděl dokazování) a následně na , datum, (kdy ve věci samé rozhodl).

8. V řízení nebylo sporné (lze mít tak za prokázané ve smyslu ve smyslu § 120 odst. 3 o.s.ř.), že žalovaní 1) a 2) dne , datum, vyměnili zámky v místnostech uvnitř předmětného rodinného domu; bylo to po konfliktu mezi účastníky (když účastníci se zcela rozcházeli v příčinách tohoto konfliktu). Výměna zámků pak byla prokázána i úředním záznamem Policie České republiky, obvodní oddělení Policie , adresa, ze dne , datum, (č. l. 95), když z tohoto úředního záznamu vyplývá, že v současné době policie řeší několik vzájemných trestních oznámení, které na sebe navzájem účastníci podali. Jedním z těchto oznámení je i oznámení žalobkyně ze dne , datum, a ze dne , datum, , kdy žalobkyně oznámila, že v době od , datum, do , datum, žalovaný 2) vyměnil zámky na dveřích místností uvnitř rodinného domu, a to za účelem, aby se žalobkyně nedostala dovnitř místností. V rámci šetření policie žalovaný 2) uvedl, že žalobkyně bydlí v , Anonymizováno, a že domů jezdí občas na víkendy. V neděli ráno (, datum, ) se vrátila patrně z nějaké oslavy a v 5:00 hod. vešla k němu do ložnice a vyhazovala ho z ní. Proto nechal po jejím odjezdu vyměnit zámky. Současně žalovaný 2) před policí uvedl, že žalobkyně má svůj pokoj zarovnaný nepořádkem, a proto občas spávala v jeho pokoji. Z šetření policie vyplývá, že ta hovořila i se žalovaným 1), který uvedl, že ho otec (žalovaný 2.) požádal, aby mu pomohl vyměnit zámky v místnostech uvnitř rodinného domu, čemuž vyhověl. Toto bylo na přání otce jako vlastníka rodinného domu.

9. Odvolací soud ve věci vyslechl svědky , jméno FO, (bratra žalobkyně), , jméno FO, (manželku žalovaného 1.), , jméno FO, (syna žalovaného 1.) a , jméno FO, (syna žalovaného 1.). Z těchto výpovědí bylo možno vzít za prokázané tvrzení, že žalobkyně minimálně nepravidelně (o víkendech) užívala předmětnou nemovitost a že tam měla uskladněny své věci. Svědek , jméno FO, potvrdil i to, že dne , datum, v ranních hodinách došlo ze strany žalovaných k výměně zámků uvnitř místností předmětného rodinného domu, bylo to v nepřítomnosti žalobkyně. Tuto skutečnost nepřímo potvrdila i svědkyně , jméno FO, , která vypověděla, že o tom slyšela od svého manžela (žalovaného 1.).

10. Mezi účastníky bylo především sporné to, zda žalobkyně při svých víkendových návštěvách v posledních letech skutečně užívala předmětný pokoj s balkonem v horním patře předmětného domu. Toto potvrdil jen svědek , jméno FO, ; ostatní svědci tuto skutečnost nepotvrdili. Nicméně skutečnost, že žalobkyně alespoň občas tento pokoj s balkonem užívala, připustil u jednání dne , datum, i samotný žalovaný 2), který uvedl, že „po smrti jeho manželky (, datum, ) žalobkyně v tomto pokoji 3× přespala“. Toto vyjádření žalovaného 2) koresponduje i s jeho předchozím vyjádřením před policií. Že alespoň nějakým způsobem žalobkyně tento pokoj užívala, lze dovodit rovněž z tvrzení žalovaného 1), který u jednání dne , datum, uvedl, že žalobkyně v tomto pokoji „mohla mít nějaké věci, které od ní odpadly“.

11. Žalovaní považovali svědka , jméno FO, (bratra žalobkyně, syna žalovaného 2.) za nevěrohodného. Poukazovali na to, že , jméno FO, dne , datum, napadl žalovaného 2), který následně musel vyhledat lékařskou péči. K prokázání tohoto konfliktu navrhovali důkaz lékařskou zprávou ze dne , datum, . K prokázání incidentu mezi žalobkyní a žalovaným 2) v brzkých ranních hodinách dne , datum, (po kterém žalovaní vyměnili zámky v předmětném domě) navrhli důkaz prohlášením , jméno FO, (sousedky účastníků) o tom, že žalobkyně a její bratr , jméno FO, se v noci z , datum, na , datum, účastnili oslavy narozenin. Dále chtěli výpisem z hovorů mobilního telefonu žalovaného 2) prokazovat, že ten dne , datum, v ranních hodinách musel volat o pomoc žalovanému 1), a to poté, co žalobkyně narušila pokojný stav, když vnikla do ložnice svého otce (do předmětného pokoje s balkonem) a začala vyhazovat jeho osobní věci. Naopak žalobkyně po jednání , datum, navrhla dalších 19 důkazů, kterými z větší části chtěla prokazovat konflikty v rodině účastníků. Výslechem svědkyně , jméno FO, žalobkyně chtěla prokazovat své tvrzení o tom, že tato svědkyně viděla modřiny na těle maminky žalobkyně a o tom, že musela chránit žalobkyni před fyzickým útokem žalovaného , právnická osoba, tvrzenému konfliktu ze dne , datum, navrhovala k důkazu lékařskou zprávu ze dne , datum, , když k tomu tvrdila, že naopak ona byla napadena žalovanými. Dále navrhovala provést dokazování protokoly o ústním projednání přestupku ze dne , datum, (konflikt mezi účastníky) a záznamem z jednání soudního komisaře (, tituly před jménem, , jméno FO, ) o průběhu pozůstalostního řízení po zemřelé matce žalobkyně. Všechny tyto důkazy odvolací soud vyhodnotil jako nadbytečné pro rozhodnutí v této věci, a proto je neprováděl.

12. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o.s.ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou (§ 201 o.s.ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 a contrario o.s.ř.) a že bylo podáno včas (§ 204 o.s.ř.), v souladu s § 212 a § 212a o.s.ř. přezkoumal napadené rozhodnutí soudu I. stupně i řízení, které mu předcházelo, a poté po doplnění dokazování dospěl k závěru, že odvolání žalovaných není důvodné.

13. Dané řízení se týkalo žaloby na vypuzení z držby, která se hmotněprávně opírá o ust. § 1007 občanského zákoníku. Procesní otázky spojené s tímto řízením jsou pak upraveny v § 176-178 o.s.ř.

14. Podle § 1007 odst. 1 občanského zákoníku, byl-li držitel z držby vypuzen, může se na vypuditeli domáhat, aby se zdržel dalšího vypuzení a obnovil původní stav. Proti žalobě na ochranu držby lze namítnout, že žalobce získal proti žalovanému nepravou držbu, nebo že ho z držby vypudil.

15. Podle § 1007 odst. 2 občanského zákoníku vypuzení z držby práv nastane, když druhá strana odepře plnit, co dosud plnila, když někdo zabrání výkonu práva, nebo již nedbá povinnosti zdržet se nějakého konání.

16. Podle § 1008 odst. 1 občanského zákoníku soud zamítne žalobu na ochranu nebo na uchování držby, pokud bude žaloba podána po uplynutí šesti týdnů ode dne, kdy se žalobce dozvěděl o svém právu i o osobě, která držbu ohrožuje nebo ruší, nejdéle však do jednoho roku ode dne, kdy žalobce mohl své právo uplatnit poprvé.

17. Podle § 176 o.s.ř. ustanovení § 177-180 se použijí, je-li z žaloby zřejmé, že se žalobce domáhá ochrany rušené držby.

18. Podle § 177 odst. 1 o.s.ř. domáhá-li se žalobce ochrany rušené držby, soud o žalobě rozhodne do 15 dnů od zahájení řízení. Žalobce musí prokázat, že jde o svémocné rušení držby. Jednání není třeba nařizovat.

19. Podle § 178 o.s.ř. v řízení se soud omezí na zjištění poslední držby a jejího svémocného rušení.

20. S ohledem na to, že žalobkyně svůj nárok (žalobu) postavila na tvrzení, že dne , datum, byla vypuzena žalovanými z držby předmětného pokoje, přičemž se domáhala, aby žalovaným byla uložena povinnost obnovit původní stav (tj. zdržet se dalšího vypuzení z držby), odvolací soud nejprve přezkoumal, zda žalobkyně podala žalobu včas ve smyslu šestitýdenní subjektivní lhůty dle shora citovaného § 1008 odst. 1 občanského zákoníku. Jelikož žaloba byla podána soudu , datum, , lze konstatovat, že žalobkyně žalobu podala v této zákonné lhůtě.

21. Pro úspěch žaloby daného typu je obecně nutné, aby žalobce prokázal, že jde o svémocné rušení jeho držby (viz ust. § 177 odst. 1 věta druhá o.s.ř.). Soud I. stupně o takovéto žalobě musí rozhodnout do 15 dnů od zahájení řízení. V takto krátké době většinou není možné nařídit jednání, u kterého bude prováděno klasické dokazování. S tímto zákon výslovně počítá, když v citovaném ustanovení je přímo uvedeno, že jednání není třeba nařizovat. V tomto směru soud I. stupně postupoval standardně, když o žalobě rozhodl bez nařízeného jednání, a to na základě předložených listinných důkazů. V tomto směru tak nebyla důvodná odvolací námitka žalovaných, pokud namítali, že bylo rozhodnuto bez jednání. Nicméně, zatímco soud I. stupně může o žalobě rozhodnout bez nařízení jednání, odvolací soud je povinen jednání nařídit, když zákon vychází z toho, že do jednání odvolacího soudu může žalovaný (povinný) shromáždit důkazy pro zvrácení pro něho nepříznivého rozhodnutí.

22. Pro porozumění rozhodnutí odvolacího soudu i toho, proč na návrh účastníků již nedoplňoval dokazování dalšími důkazy, je především nutné zdůraznit, že žaloba z rušené držby je žalobou, která směřuje pouze k ochraně posledního stavu držby a k jeho navrácení. Nejde tedy o žalobu o právu, kterou by se žalobkyně domáhala tzv. petitorní ochrany, nýbrž se jedná o žalobu o faktickém stavu, kterou se žalobkyně domáhá tzv. posesorní ochrany. V důsledku toho muže být žalobkyni poskytnuta ochrana i tam, kde by bylo zjevné, že žalobkyni žádné subjektivní právo k předmětné nemovitosti a k pokoji s balkonem nepřísluší. Soud tedy v tomto řízení není oprávněn zkoumat právní otázky, nýbrž se omezí jen na zjištění posledního pokojného stavu (toto vyplývá z důvodové zprávy k citovaným zákonným ustanovením a tento závěr byl vyjádřen i v rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 22 Cdo 4115/2011).

23. Pro poměry posuzované věci bylo tedy právně významné jen to, zda žalobkyně před výměnou zámků v dané nemovitosti (před , datum, ) fakticky užívala předmětnou část nemovitosti, nikoli na základě čeho nemovitost užívala. Jak již bylo výše uvedeno, z vyjádření samotných žalovaných u jednání dne , datum, (i před policií, která šetřila vzájemné konflikty účastníků) lze mít za prokázané, že žalobkyně alespoň občas užívala předmětný pokoj s balkonem (viz vyjádření žalovaného 2.) a že žalobkyně v pokoji měla některé své věci (viz vyjádření žalovaného 1.). V řízení pak nebylo sporné, že žalovaní dne , datum, vyměnili zámek (nejen) v předmětném pokoji tak, aby se do něho žalobkyně už nedostala. Tyto tři dílčí skutečnosti stačí, aby soud mohl žalobkyni poskytnout posesorní ochranu opírající se o ust. § 1007 občanského zákoníku. Je potřeba znovu zdůraznit, že v tomto řízení nebylo právně významné (a soud se tím tedy nezabýval), zda se ze strany žalobkyně jednalo o řádnou držbu (§ 991 občanského zákoníku), o poctivou držbu (§ 992 občanského zákoníku) nebo o pravou držbu (§ 993 občanského zákoníku). Tyto předběžné otázky soud řeší až v případném následném petitorním řízení, které může být vyvoláno žalovanými (na základě výsledku tohoto řízení), když v tomto následném řízení by se řešila otázka ochrany vlastnického práva žalovaných. Všechny další právní otázky, zejména zda žalobkyni skutečně svědčí nějaký právní titul k užívání předmětné nemovitosti, případně jaké proběhly mezi účastníky konflikty a jaké byly intenzity, nemají pro dané řízení význam, a proto odvolací soud již další důkazy (navržené jak žalobkyní, tak žalovanými) neprováděl, když takovéto dokazování by bylo zcela nadbytečné. Tyto otázky by mohly mít význam jen, pokud by žalovaní zahájili další řízení, ve kterém by se domáhali tzv. petitorní ochrany (např. v žalobě o vyklizení žalobkyně z předmětné nemovitosti).

24. Z těchto důvodů odvolací soud dospěl k závěru, že soud I. stupně v zásadě rozhodl věcně správně, pokud dané žalobě vyhověl. Odvolací soud však vyhovující napadený výrok I. změnil tak, aby povinnost, která se žalovaným ukládá, odpovídala lépe formulaci zákonného ustanovení § 1007 občanského zákoníku. Formálně byl tedy výrok I. napadeného usnesení změněn, ale ve své podstatě se jedná o potvrzující rozhodnutí.

25. Toto rozhodnutí rovněž neznamená, že žalobkyně může výlučně užívat předmětný pokoj v rodinném domě , adresa, . Toto rozhodnutí znamená jen tolik, že žalovaní nesmí nadále žalobkyni bránit ve vstupu do tohoto pokoje, nesmí tedy pokoj nadále zamykat.

26. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 224 odst. 1, 2 o.s.ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř. S ohledem na to, že napadený rozsudek byl změněn (byť se ve své podstatě jednalo o potvrzující rozhodnutí), odvolací soud rozhodoval o náhradě nákladů řízení vzniklých za prvostupňové i za odvolací řízení dohromady (§ 224 odst. 2 o.s.ř.).

27. V řízení před soudem I. stupně žalobkyni vznikl jediný náklad, a to ve výši 2 000 Kč na zaplacení soudního poplatku z návrhu na zahájení řízení.

28. V odvolacím řízení byla žalobkyně právně zastoupena, a to jen do , datum, , kdy bylo do spisu zasláno oznámení její zástupkyně o ukončení zastoupení. Nicméně dne , datum, se zástupkyně žalobkyně ještě účastnila druhého odvolacího jednání, a to v rámci tzv. neodkladných úkonů konaných dle § 20 odst. 6 zákona o advokacii. Náklady na právní zastoupení žalobkyně, včetně nákladů na neodkladné zastoupení u jednání , datum, , je tak za dané situace třeba považovat za účelně vynaložené náklady. Náklady za právní zastoupení byly vypočteny podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění (advokátní tarif). Bylo vycházeno z toho, že právní zástupkyně žalobkyně během zastupování učinila 4 úkony právní služby, které podle § 11 odst. 1 advokátního tarifu spočívaly v: 1) převzetí a příprava zastoupení z , datum, , 2) – 3) účast u jednání odvolacího soudu , datum, (jednání přesáhlo 2 hodiny, jedná se tedy o dva úkony právní služby), 4) účast u jednání odvolacího soudu , datum, . Odměna za první úkon právní služby činí 1 500 Kč, což vyplývá z ust. § 9 odst. 1 a § 7 advokátního tarifu ve znění účinném do , datum, . Za druhý až čtvrtý úkon právní služby pak bylo vycházeno z ust. § 9 odst. 1 ve spojení s § 7 advokátního tarifu, když od , datum, došlo ke zvýšení odměny za jeden úkon z částky 1 500 Kč na částku 2 300 Kč. Za 4 úkony právní služby tak zástupkyni žalobkyně náležela odměna ve výši 8 400 Kč (1× 1500, 3× 2 300 Kč). Za první úkon právní služby zástupkyni žalobkyně náleží režijní paušál ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 4 advokátní tarif ve znění účinném do , datum, ), za další 3 úkony právní služby pak náleží režijní paušál ve výši 450 Kč za každý úkon (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném od , datum, ). Za všechny 4 úkony právní služby tak náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 1 650 Kč. Dále zástupkyni žalobkyně náleží náhrada za ztrátu času v souvislosti s účastí u jednáních soudu, která proběhla mimo její sídlo. Bylo vycházeno z toho, že v souvislosti s každým jednáním zástupkyně žalobkyně strávila cestou na jednání a zpět 6 hodin (tj. 12 půlhodin). Podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 advokátní tarifu činí náhrada za ztrátu času částku 150 Kč za každou započatou půlhodinu. Za obě jednání tedy zástupkyni žalobkyně vznikl nárok na náhradu ve výši 24 půlhodin po 150 Kč, tj. celkem nárok na náhradu ve výši 3 600 Kč. Náklady za právní zastoupení žalobkyně v rámci odvolacího řízení tak dosáhly celkové částky 13 650 Kč (8 400+1 650+3 600). Jelikož zástupkyně žalobkyně osvědčila, že je plátcem DPH, byla tato částka navýšena o 21 % DPH (2 866,50 Kč) na celkovou částku 16 516,50 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.).

29. Mezi hotové náklady v souvislosti s právním zastoupením pak náleží i cestovné právní zástupkyně žalobkyně k soudnímu jednání dne , datum, a , datum, . Zástupkyně žalobkyně doložila, že k cestě na trase , adresa, a zpět (418 km) použila vlastní osobní automobil s průměrnou spotřebou 6,6 litru benzínu BA 95 na 100 km (zjištěno z předloženého technického průkazu – norma EU 136/2014W). Výpočet cestovného se opírá o vyhlášku č. 475/2024 Sb. Cestovné za jednu cestu činí 3 412 Kč, když tato část se skládá z náhrady za použití vozidla ve výši 2 424,40 Kč (418 km × 5,80 Kč) a z náhrady za pohonné hmoty ve výši 987,60 Kč (418 km × 0,66 × 35,80 Kč). Za dvě cesty tak cestovné dosáhlo celkové částky 6 824 Kč.

30. Celkové náklady žalobkyně za řízení před soudy obou stupňů tak dosáhly částky 25 340,50 Kč (16 516,50 Kč za právní zastoupení, 2 000 Kč za soudní poplatek z návrhu na zahájení řízení a 6 824 Kč za náhradu cestovného). Odvolací soud dodává, že z účtovaného cestovného nebyla přiznána daň z přidané hodnoty, když odvolací soud vycházel z toho, že cena pohonných hmot v sobě tuto daň již zahrnuje a rovněž tak i cena za pořízení automobilu. Pokud by DPH byla přiznána i z náhrady cestovného, tato daň by ve svém důsledku byla placena dvakrát, což je nepřípustné.

31. O náhradě nákladů řízení státu (výrok III. tohoto usnesení) bylo rozhodnuto podle § 148 odst. 1 o.s.ř. Žalovaní v tomto řízení nebyli úspěšní, proto jsou povinni nahradit státu vzniklé náklady řízení. Tyto náklady představují náklady na vyplacení svědečného 130 Kč, které byly vyplaceny svědkovi , jméno FO, z rozpočtových prostředků soudu.