6 C 251/2024

Plný text

Okresní soud v adresa rozhodl samosoudcem tituly před jménem jméno FO ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně číslo Adresa žalobkyně proti žalovaným: 1) Jméno žalované A , narozený Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A 2) Jméno žalované A , narozený Datum narození žalované B bytem Adresa žalované B číslo Adresa žalované B o ochranu rušené držby

I. Žalovaní jsou povinni zdržet se neoprávněného vypuzení žalobkyně z držby spočívající v právu žalobkyně užívat pokoj s balkonem nacházející se ve 2. nadzemním podlaží rodinného domu v , adresa, , , adresa, , číslo, , adresa, (levé dveře na chodbě vpravo, jediný pokoj s balkonem na patře), tedy v nemovitosti zapsané na listu vlastnictví č. , hodnota, pro obec a katastrální území , adresa, , jako pozemek p. č. , číslo, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba (rodinný dům) č. p. , číslo, a umožnit tím opět nerušený výkon práva žalobkyně a obnovit původní pokojný stav.

II. Každý ze žalovaných je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku , částka, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne , datum, domáhala ochrany rušené držby a obnovení původního pokojného stavu. Uvedla, že předmětem držby je pokoj s balkonem nacházející se ve druhém nadzemním podlaží rodinného domu v , adresa, , na , adresa, – nemovitost zapsaná na listu vlastnictví č. , hodnota, jako pozemek p. č. , číslo, , jehož součástí je stavba (rodinný dům) č. p. , číslo, , která je v současné době předmětem pozůstalostního řízení po zesnulé matce žalobkyně , jméno FO, , která zemřela dne , datum, . Potencionálními dědici jsou žalobkyně, žalovaný 2/ jakožto pozůstalý manžel, žalovaný 1/ jakožto starší bratr žalobkyně a dále mladší bratr žalobkyně , jméno FO, . Žalobkyně vede svoji domácnost v předmětném domě společně s žalovaným 2/ a mladším bratrem. Zde se zdržuje minimálně každý víkend, jelikož přes týden pracuje převážně mimo město. Žalovaný 1/ se odstěhoval ve svých 18 letech, od té doby se v rodinném domě téměř nevyskytoval, na návštěvy jezdil jen ojediněle, v domě nemá žádné věci. Matka žalobkyně chtěla vypořádat děti ještě za svého života, proto darovala žalovanému 1/ dům v , adresa, s tím, že se následně vzdá nároku na podíl na předmětném rodinném domě, který měl podle domluvy připadnout mladšímu bratrovi žalobkyně , jméno FO, . Sama žalobkyně měla nabýt část zahrady u rodinného domu. Po smrti matky žalobkyně se situace změnila, žalovaný 1/ navštěvuje pravidelně žalovaného 2/ v rodinném domě, chová se, jak kdyby mu to tam patřilo, přestože nemá k domu žádná práva. Žalovaný 1/ ovládá a manipuluje se žalovaným 2/, nabádá ho k bezdůvodnému volání policie, vyvolává konflikty a vznáší křivá obvinění. Žalobkyně předmětný pokoj v domě na základě ústní dohody dlouhodobě užívala i se svými psy. Tato dohoda byla respektována i po smrti matky žalobkyně, a to až do , datum, , kdy došlo žalovanými k násilnému vystěhování věcí žalobkyně z předmětné místnosti (pokoje). Současně s tím byl na dveřích bez vědomí žalobkyně vyměněn zámek, čímž jí bylo zamezeno v přístupu do pokoje, fakticky zabráněno v jeho užívání. Žalobkyně je od té doby nucena spát nedůstojně na chodbě ve spacáku před svým pokojem vedle vyházených věcí (společně se svými psy). Žalovaní ruší držbu tím, že dne , datum, násilně vystěhovali věci žalobkyně a vyměnili zámek v pokoji, čímž žalobkyni zcela vypudili z držby. Žalovaní byli opakovaně vyzváni ke zpřístupnění pokoje, a to jak osobně, tak prostřednictvím e-mailu a SMS zpráv ze dne , datum, a , datum, . Na tyto výzvy však žalovaní nereagovali.

2. Podle § 987 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), držitelem je ten, kdo vykonává právo pro sebe.

3. Podle § 988 odst. 1, odst. 2 o. z. držet lze právo, které lze právním jednáním převést na jiného a které připouští trvalý nebo opakovaný výkon (odst. 1). Osobní právo není předmětem držby ani vydržení. Kdo však vykonává osobní právo poctivě, je oprávněn své domnělé právo vykonávat a hájit (odst. 2).

4. Podle § 1007 odst. 1, odst. 2 o. z. byl-li držitel z držby vypuzen, může se na vypuditeli domáhat, aby se zdržel dalšího vypuzení a obnovil původní stav. Proti žalobě na ochranu držby lze namítnout, že žalobce získal proti žalovanému nepravou držbu nebo že ho z držby vypudil. Vypuzení z držby práv nastane, když druhá strana odepře plnit, co dosud plnila, když někdo zabrání výkonu práva, nebo již nedbá povinnosti zdržet se nějakého konání.

5. Podle § 1008 o. z. soud zamítne žalobu na ochranu nebo na uchování držby, pokud bude žaloba podána po uplynutí šesti týdnů ode dne, kdy se žalobce dozvěděl o svém právu i o osobě, která držbu ohrožuje nebo ruší, nejdéle však do jednoho roku ode dne, kdy žalobce mohl své právo uplatnit poprvé. K námitce vypuzení z držby soud nepřihlédne, pokud ji žalovaný uplatní po uplynutí lhůt stanovených v odstavci 1.

6. Podle § 176 o. s. ř. ustanovení § 177 až 180 se použijí, je-li z žaloby zřejmé, že se žalobce domáhá ochrany rušené držby.

7. Podle § 177 odst. 1 o. s. ř. domáhá-li se žalobce ochrany rušené držby, soud o žalobě rozhodne do 15 dnů od zahájení řízení. Žalobce musí prokázat, že jde o svémocné rušení držby. Jednání není třeba nařizovat.

8. Podle § 178 o. s. ř. v řízení se soud omezí na zjištění poslední držby a jejího svémocného rušení.

9. Na prvním místě je třeba uvést, že pro úspěšnost žaloby z rušené držby je nutné (postačí), aby žalobkyně prokázala, že je držitelem věci a že žalovaní její držbu svémocně ruší; soud zkoumá zejména skutkový stav a přihlédne ke všem podstatným okolnostem posuzované věci. V řízení nejde primárně o poskytnutí ochrany subjektivních práv, nýbrž o poskytnutí ochrany poslednímu faktickému stavu. Obranu žalovaných tak zásadně mohou představovat pouze námitky co do uplynutí prekluzivní lhůty (§ 1008 odst. 1 o. z.), neexistence držby žalobkyně, případně popření skutečnosti, že by držba žalobkyně byla žalovanými vůbec rušena nebo byla rušena svémocně.

10. Žalobkyně vymezila rušební čin jako výměnu zámku u dveří pokoje žalovanými, o čemž se žalobkyně dozvěděla dne , datum, , kdy jí žalovaní rovněž vystěhovali všechny věci z pokoje. Tímto dnem začala plynout subjektivní šestitýdenní lhůta k podání žaloby (§ 1008 o. z.). Žaloba byla uplatněna dne , datum, , tedy včas.

11. Listinné důkazy připojené žalobkyní k žalobě, tedy e-mailová a SMS komunikace, čestné prohlášení , jméno FO, , vyjádření žalobkyně ze dne , datum, adresované Obvodnímu oddělení Policie ČR , adresa, a fotografie, ve svém souhrnu umožňují učinit skutkový závěr (lhůta pro rozhodnutí obsažená v § 177 odst. 1 o. s. ř. fakticky vylučuje možnost provedení důkazů při nařízeném ústním jednání), že žalobkyně dlouhodobě užívala v rodinném domě na adrese , adresa, , číslo, , adresa, v , adresa, pokoj s balkonem (místnost) nacházející se ve 2. nadzemním podlaží (jediný pokoj s balkonem na patře), kde měla i své osobní věci, přičemž žalovanými jí bylo zabráněno v dalším užívání této místnosti především tím, že vyměnili zámek ve dveřích a tím ji zamezili v přístupu. Po právním zhodnocení tohoto skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná.

12. Žaloba na ochranu držby míří proti tomu, kdo držitele z držby vypudil nebo držbu ruší jiným způsobem. Žalobkyní bylo dostatečně osvědčeno, že se žalovaní dopustili svémocného zásahu do držby žalobkyně, když bez předchozího upozornění nebo dohody se žalobkyní vyměnili (nechali vyměnit) zámek ve dveřích místnosti (pokoje) užívaného žalobkyní, aniž by jí dali k dispozici klíč. Žalovaní tedy žalobkyni vypudili z držby dne , datum, tak, že jí znemožnili další užití pokoje.

13. Právně významný je toliko poslední faktický stav, přičemž v daném případě žalobkyně užívala místnost (pokoj) v rodinném domě nerušeně po dlouhé časové období a toto užívání jí bylo znemožněno až jednáním žalovaných, kteří vyměnili zámek na dveřích pokoje od pokoje a nový klíč žalobkyni nevydali. V tomto kontextu je třeba též zmínit, že zákon intenzitu užívání (jako předmětu tohoto práva) nijak neomezuje, postačuje, pokud se jedná i jen o občasné užívání. Přestože osobní právo užívání nemovitosti (její části) není předmětem držby, v případě, že je vykonáváno poctivě, je namístě poskytnout ochranu v souladu s § 176 a násl. o. s. ř. žalobou z rušené držby (srov. větu druhou ustanovení § 988 odst. 2 o. z. týkajícího se držby). Domnělému právu žalobkyně, které je shora popsaným způsobem rušeno, lze tak požadovanou ochranu poskytnout. Poněvadž byly splněny zákonné předpoklady pro vyhovění žalobě, soud této vyhověl.

14. Ze strany žalovaných jde o svémocný zásah do držby, neboť tak učinili, aniž by splňovali podmínky dovolené svépomoci, aniž by byl zásah dovolen zákonem, smlouvou či rozhodnutím příslušného orgánu. Protože byla žalobkyně poslední držitelkou a žalovaní se dopustili svémocného zásahu, soud uložil žalovaným povinnost obnovit původní stav (poskytl ochranu poslednímu faktickému stavu), a to tak, že umožní žalobkyni opět užívat předmětný pokoj, jako před svémocným zásahem. Zároveň uložil žalovaným povinnost zdržet se dalších zásahů do držby.

15. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., náklady žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem v částce , částka, .