15 CO 55/2023

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Vašíčka a soudců Mgr. Martiny Polákové a Mgr. Pavla Mádra ve věci žalobce: ; příjmení příjmení , narozený dne datum bytem adresa zastoupený obecným zmocněncem příjmení jméno příjmení bytem adresa proti žalovanému: ; jméno příjmení , narozený dne datum bytem adresa zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o 30 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Brně (dále jen„ soud I. stupně“) ze dne 20. 12. 2022, č. j. 20 C 240/2017-235,

I. Rozsudek soudu I. stupně se v napadeném výroku I. potvrzuje.

II. Rozsudek soudu I. stupně se v napadeném výroku II. mění tak, že žalobce je povinen zaplatit České republice - Městskému soudu v Brně náklady řízení státu ve výši 5 189 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Rozsudek soudu I. stupně se v napadeném výroku III. mění tak, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši 36 360,50 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení].

IV. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši 3 146 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení].

1. V řízení zahájeném dne [datum] se žalobce domáhal vydání rozsudku, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 30 000 Kč s 8,05 % úrokem z prodlení ročně od [datum] do zaplacení. Žalobu odůvodnil tím, že dne [datum] uzavřel (jako kupující) se žalovaným (jako prodávajícím) kupní smlouvu, na základě které zakoupil od žalovaného osobní automobil značky Land Rover Discovery 3, [registrační značka] (rok první registrace vozidla 2006) za kupní cenu ve výši 199 800 Kč. Tvrdil, že po zakoupení zjistil na předmětném automobilu tzv. skrytou vadu, a to„ chybějící levý boční airbag, poruchu řídící jednotky (airbagy) a nefunkční indikátor poruchy zádržného systému“. Tvrdil dále, že tato vada existovala i při převzetí vozidla a že ji tak nelze považovat za vadu odpovídající míře používání nebo opotřebení předmětného automobilu. Navíc vada vypovídala i o tom, že předmětné vozidlo bylo havarováno, na což žalobce nebyl žalovaným upozorněn. Žalobce tuto vadu žalovanému vytkl dopisem z [datum] a následně z [datum]. Současně s tím uplatnil nárok na odpovídající slevu z kupní ceny ve výši 30 000 Kč. Měl za to, že takto uplatněný nárok odpovídá ustanovení § 2107 odst. 1 občanského zákoníku, když se jedná o odstranitelnou vadu.

2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a navrhoval, aby žaloba byla zamítnuta. Poukazoval na to, že žalobce si od něho koupil předmětné vozidlo jako opotřebené a za cenu, která odpovídala stavu vozidla, a že na toto žalobce před koupí opakovaně upozorňoval. Poukazoval i na to, že žalobce mu před podáním žaloby nevytýkal tvrzené vady postupem podle § 2106 a 2107 občanského zákoníku, tak aby bylo zjistitelné, zda jde o nároky z kupní smlouvy, respektive o vady odstranitelné nebo neodstranitelné, zejména, aby bylo možné zjistit, zda jde o vady, za které by žalovaný odpovídal. Pokud se týká samotné tvrzené vady, žalovaný v řízení popíral, že by žalobce tuto vadu prokázal ke dni zakoupení vozidla.

3. Soud I. stupně o uplatněném nároku poprvé rozhodl rozsudkem z 8. 10. 2019, č. j. 20 C 240/2017-107, kterým žalobu v celém rozsahu zamítl. K odvolání žalobce Krajský soud v Brně usnesením z 9. 2. 2021, č. j. 15 Co 72/2020-128 zrušil rozsudek soudu I. stupně z [datum] a věc mu vrátil k dalšímu řízení (zejména z důvodu, že ustanoveným soudním znalcem nebyla provedena fyzická obhlídka předmětného vozidla a že tento znalec nebyl před soudem slyšen). V tomto rozhodnutí odvolací soud dále vyslovil právní závěr, že nelze přisvědčit obraně žalovaného v tom směru, že by mu žalobce přípisem z [datum] nevytkl tvrzené vady postupem podle § 2106 a 2107 občanského zákoníku, když z přípisu žalobce bylo možné vady specifikovat a dovodit, že současně uplatňuje slevu z kupní ceny ve výši 30 000 Kč.

4. Po doplnění znaleckého posudku a ústním slyšení znalce soud I. stupně o nároku žalobce rozhodl podruhé, a to rozsudkem z 1. 12. 2021, č. j. 20 C 240/2017-189, kterým žalobu znovu zamítl v celém rozsahu. K odvolání žalobce rozhodoval Krajský soud v Brně usnesením z 28. 6. 2022, č. j. 15 Co 44/2022-207, kterým byl rozsudek soudu I. stupně z [datum] zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Ve zrušujícím rozhodnutí odvolací soud poukázal především na to, že pokud soud I. stupně v napadeném rozsudku dospěl k závěru, že důkazy navržené žalobcem nejsou dostatečné k prokázání sporného tvrzení (zde chybějící nebo vadný airbag), měl žalobce poučit o důkazním břemeni ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř. Pokud takto nepostupoval, a žalobu zamítl, aniž dal žalobci najevo, že důkazní břemeno (zatím) neunáší, zatížil tak řízení vadou, která mohla mít vliv na konečné rozhodnutí ve věci samé. Rovněž poukázal na to, že odvolací soud byl připraven procesní pochybení soudu I. stupně napravit u odvolacího jednání dne [datum], a to tak, že by sám dal žalobci poučení o důkazním břemeni. K tomu však nemohlo dojít, neboť žalobce se k jednání odvolacího soudu nedostavil. Za situace, kdy nebylo možné napravit procesní pochybení soudu I. stupně v rámci odvolacího jednání, přistoupil odvolací soud ke zrušení napadeného rozsudku. V rozhodnutí rovněž poukázal na to, že bude třeba, aby soud I. stupně vyzval žalobce k upřesnění (vysvětlení) svého tvrzení ohledně zjištěných vad na předmětném automobilu, když je třeba vyjasnit, zda tvrzená závada spočívala v chybějícím airbagu nebo v nefunkčním airbagu, případně, zda se jedná o nějakou jinou závadu.

5. Soud I. stupně poté žalobce usnesením z [datum] vyzval k doplnění tvrzení ohledně vady na předmětném automobilu. Žalobce po poučení setrval na popisu vad tak, jak byly uvedeny v žalobě. Uvedl dále, že závada ovládání levého bočního airbagu byla zjištěna již dne [datum] při stavu najetých kilometrů 183 934 km, přičemž v době uzavření kupní smlouvy ([datum]) byl stav počítadla ujetých kilometrů 227 557 km. Měl za to, že v řízení byla prokázána fyzická absence airbagu a že airbag v předmětném vozidle v době jeho koupě žalobcem nebyl.

6. Poté soud I. stupně usnesením z [datum] poučil žalobce podle § 118a odst. 3 o.s.ř. o tom, že v řízení nelze mít za prokázané, že v době koupě předmětného vozidla v něm nebyl airbag instalován s tím, že pokud žalobce nenavrhne důkazy k prokázání tohoto sporného tvrzení, může to mít za následek neúspěch ve sporu.

7. Žalobce po poučení soudem žádné další důkazy k prokázání sporného tvrzení nenavrhl, když uvedl jen to, že fyzická absence airbagu v době koupě automobilu byla prokázána již provedeným důkazem, a to znaleckým posudkem.

8. Poté soud I. stupně o nároku žalobce rozhodl (potřetí) rozsudkem z 20. 12. 2022, č. j. 20 C 240/2017-235, kterým žalobu v celém rozsahu zamítl (výrok I.), žalobci uložil povinnost zaplatit České republice na účet Městského soudu v Brně na znalečném 8 819 Kč (výrok II.) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši 34 606 Kč (výrok III.). Z odůvodnění vyplývá, že soud I. stupně dospěl k závěru, že mezi účastníky není sporné, že mezi nimi byla uzavřena kupní smlouva ohledně předmětného automobilu tak, jak žalobce tvrdil v žalobě, a to za cenu 199 800 Kč. Dále dospěl k závěru, že z provedených důkazů (znaleckého posudku) nelze mít za prokázané, zda ke dni [datum] byl v předmětném vozidle chybějící airbag instalován s tím, že rovněž nebylo prokázané, že by se v této době vyskytovala závada ovládání levého airbagu. S ohledem na to nárok žalobce na zaplacení slevy z kupní ceny zamítl. O nákladech státu rozhodl podle § 148 odst. 1 o.s.ř. a o náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř.

9. Proti tomuto rozsudku žalobce podal odvolání, ve kterém navrhoval, aby napadený rozsudek byl změněn tak, že žalobě bude v celém rozsahu vyhověno. Nesouhlasil se skutkovým závěrem soudu o tom, že by neunesl důkazní břemeno, když na základě provedeného dokazování lze s praktickou jistotou předpokládat, že airbag ve vozidle v době jeho koupě žalobcem nebyl. Měl za to, že úvahy o tom, že absenci airbagu a zásah do příslušné části elektroniky by mohl způsobit on sám (jako kupující), a poté podat žalobu na slevu z kupní ceny ve výši 30 000 Kč a podstupovat soudní proces, je jen spekulací. Vyslovil přesvědčení, že před zakoupením vozidla muselo být manipulováno s airbagem (respektive došlo k jeho odstranění) a že následný zásah do indikačního systému jeho funkčnosti byl vyvolán skutečností, že airbag se aktivoval při havárii vozidla. Ve smlouvě však bylo obsaženo ujištění, že vozidlo havarováno nebylo. V tomto směru poukázal na to, že chybějící airbag vozidla je zpravidla skrytou závadou a že bez poškození čalounění stropu a lemu sedadla není zpravidla pro běžného řidiče možné zjistit chybějící airbag, případně, zda airbag je anebo není technicky v pořádku. Jediným identifikátorem, který může být pro běžné uživatele vozidla varovným signálem, je kontrolka svítící a signalizující závadu airbagu na přístrojové desce. Pokud by došlo k úmyslnému odstranění jakékoliv airbagu ve vozidle, lze drobným technickým zásahem úmyslně vyřadit tuto kontrolku z činnosti. Poukázal rovněž na to, že ke dni provedení místního šetření byla kapsa, ve které je airbag umístěn, v boční části opěradla prázdná, sedadlo bylo zašité, takže na první pohled nebylo zřejmé, že v sedadle airbag není, když toto je možné zjistit pouze pohmatem. Zmínil také, že již v servisním protokole z [datum] byla u předmětného vozidla uvedena poznámka závada ovládání levého airbagu a že tato závada stále trvá. S největší pravděpodobností to souvisí s chybějícím airbagem pod sedadlem řidiče. Pokud byla prokazatelně zjištěna závada ovládání levého bočního airbagu již dne [datum] (při stavu najetých kilometrů 183 934) a v době uzavření kupní smlouvy [datum] (při stavu počítadla ujeté vzdálenosti 227 557) byla prokázána fyzická absence airbagu a zjištěna nefunkční kontrolka, která by jinak při závadě měla svítit, pak tyto důkazy, respektive jednotlivá zjištění, jsou natolik logickým a uceleným řetězcem skutkových zjištění, který jednoznačně podporuje nárok žalobce z odpovědnosti žalovaného za vadu.

10. Žalovaný napadený rozsudek považoval za věcně správný a navrhoval, aby byl potvrzen.

11. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o.s.ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou (§ 201 o.s.ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 a contrario o.s.ř.) a že bylo podáno včas (§ 204 o.s.ř.), v souladu s § 212 a § 212a o.s.ř. přezkoumal napadené rozhodnutí soudu I. stupně i řízení, které mu předcházelo, a poté dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

12. Odvolací soud souhlasí se skutkovým závěrem soudu I. stupně v tom směru, že v tuto chvíli nelze mít za jednoznačně prokázané, že v době koupě ([datum]) nebyl v předmětném vozidle airbag instalován (tedy chyběl). Takovýto závěr totiž nevyplývá ani z doplněného znaleckého posudku (včetně ústního podání posudku před soudem), když závěry znalce jsou v tomto směru rozporné. Znalec totiž v posudku na jedné straně (odpověď na otázku [číslo]) uvedl, že„ ke dni provedení místního šetření byl airbag umístěný v konstrukci vozidla, ale chyběl v čalounění, respektive v levé části opěradla u řidiče“. Na druhé straně (odpověď na otázku [číslo]) znalec uvedl, že„ ke dni provedení místního šetření ([datum]) byla kapsa, ve které je airbag umístěn (v boční části opěradla) prázdná. Sedadlo bylo zašité, takže na první pohled není zřejmé, že v sedadle airbag není, je to možné zjistit pouze pohmatem. Fyzické ověření této skutečnosti by znamenalo provést destrukci bočního švu u sedadla, což by si vyžádalo vícenáklady na opětovné odborné zašití čalounění sedadla. Toto nebylo provedeno“. Z odpovědi znalce na otázku [číslo] je tedy zřejmé, že bez destrukce bočního švu u sedadla nelze jednoznačně ověřit, zda levý boční airbag v předmětném vozidle byl instalován či nikoli. Z dalších odpovědí pak vyplývá jednoznačný závěr znalce o tom, že vzhledem k chybějícím podkladům tuto skutečnost již vůbec nelze zjistit k datu koupě vozidla ([datum]).

13. Za situace, kdy žalobce byl soudem I. stupně řádně poučen ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř. o tom, že z dosud provedených důkazů nelze mít za jednoznačně prokázané tvrzení žalobce o vadách na předmětném vozidle, a kdy po tomto poučení žalobce žádný nový důkaz již nenavrhl, nelze dospět k jinému závěru, než že žalobce v tomto sporu neunesl důkazní břemeno k prokázání základní sporné skutečnosti, a to zda se tvrzená skrytá vada vyskytla na předmětném vozidle v době před zakoupením vozidla od žalovaného (před [datum]), nebo v době blízké po koupi vozidla. Žalobci lze přisvědčit v tom, že prokázání skryté vady takového charakteru zpětně (k určitému časovému období) je poměrně složité a že si to může vyžádat i zvýšené náklady (jak vyplynulo ze znaleckého posudku - v souvislosti s nutností destrukce bočního švu u sedadla). Nicméně prokázání tvrzené závady je zcela zásadní pro eventuální právní závěr o tom, zda žalobce má nárok na požadovanou slevu z kupní ceny. Pokud žalobce ani po poučení soudu ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř. žádné další důkazy nenavrhl, je třeba setrvat na závěru, že žalobce neunesl své důkazní břemeno, když neprokázal, že automobil měl v době koupě od žalovaného tvrzenou vadu. Za dané situace tedy nebylo možné učinit právní závěr v tom směru, že by žalobci vznikl nárok na slevu z kupní ceny ve výši žalované částky (ve smyslu § 2106 odst. 1 písm. c/ občanského zákoníku v platném znění, případně ve smyslu § 2107 odst. 1 občanského zákoníku).

14. S ohledem na výše uvedené odvolací soud dospěl k závěru, že napadený rozsudek soudu I. stupně je ve výroku I. věcně správný, proto ho podle § 219 o.s.ř. potvrdil (výrok I. tohoto rozsudku).

15. Při přezkumu závislých výroků o náhradě nákladů řízení státu a o náhradě nákladů řízení mezi účastníky odvolací soud dospěl k jiné výši přiznaných náhrad, proto tyto výroky podle § 220 odst. 1 o.s.ř. změnil.

16. Pokud se týká napadeného výroku II., kterým žalobci bylo uloženo zaplatit České republice na znalečném 8 819 Kč, zde soud I. stupně sice správně vycházel z toho, že náklady na znalecké dokazování (za původní posudek, za doplnění posudku a za ústní podání posudku) dosáhly celkové částky 8 819 Kč. Nicméně nezohlednil skutečnost, že žalobce byl v průběhu řízení vyzván soudem k zaplacení zálohy na znalecké dokazování ve výši 4 000 Kč (kterou zaplatil [datum]). Pokud pak soud I. stupně usnesením ze [datum] přiznal znalci znalečné 3 630 Kč za původní znalecký posudek, toto znalečné bylo v celém rozsahu vyplaceno ze žalobcem složené zálohy, a poté mu zbytek zálohy ve výši 370 Kč byl vrácen. Za doplnění znaleckého posudku (včetně ústního podání) pak bylo znalci usnesením z [datum] přiznáno znalečné ve výši 5 189 Kč; toto znalečné pak již bylo zcela vyplaceno z rozpočtových prostředků soudu I. stupně. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že z rozpočtových prostředků soudu nebylo zaplaceno znalečné ve výši 8 819 Kč, ale jen ve výši 5 189 Kč. Toto jsou náklady státu ve smyslu § 148 odst. 1 o.s.ř., které je povinen zaplatit žalobce jako procesně neúspěšný účastník. Z těchto důvodů odvolací soud změnil napadený výrok II. tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

17. Pokud se týká napadeného výroku III. ohledně nákladů řízení mezi účastníky, zde soud I. stupně správně postupoval podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a úspěšnému žalovanému přiznal plnou náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému žalobci. Nicméně při výpočtu nákladů za právní zastoupení nezohlednil náklady zástupce žalovaného v souvislosti s odvolacím jednáním dne [datum] a dále se při výpočtu dopustil početní chyby. Odvolací soud po přezkoumání obsahu spisu dospěl k závěru, že zástupce žalovaného v řízení učinil 12 úkonů právní služby, které podle § 11 odst. 1, odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění (dále jen advokátní tarif) spočívaly v : 1) převzetí a přípravě zastoupení, 2) písemném vyjádření k žalobě z [datum], 3) účasti u jednání [datum], 4) písemném vyjádření z [datum], 5) účasti u jednání [datum], 6) účasti u jednání [datum], 7) písemném vyjádření z [datum], 8) účasti u jednání [datum], 9) účasti u jednání [datum], 10) účasti u jednání [datum], 11) poradě s klientem ohledně doplnění znaleckého posudku z [datum], 12) účasti u jednání [datum]. Podle § 7 advokátního tarifu má zástupce žalovaného nárok za každý úkon právní služby na odměnu ve výši 2 300 Kč, s výjimkou devátého úkonu, který spočíval v účasti u jednání, kde bylo jen vyhlášeno rozhodnutí (za tento úkon náleží podle § 11 odst. 2 písm. f/ advokátního tarifu jen poloviční odměna). Celkem tedy zástupce žalovaného měl nárok na odměnu ve výši 26 450 Kč (11,5 x 2 300 Kč). Za každý úkon právní služby pak měl podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu nárok na režijní paušál ve výši 300 Kč (celkem za 12 úkonů 3 600 Kč). Celkové náklady právního zastoupení žalovaného v řízení před soudem I. stupně tak dosáhly částky 30 050 Kč. Jelikož zástupce žalovaného osvědčil, že je plátcem DPH, byla tato částka navýšena o 21 % DPH ve výši 6 310,50 Kč na konečnou částku 36 360,50 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.). Z těchto důvodů byl napadený výrok III. změněn tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.

18. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř. a procesně úspěšnému žalovanému byla přiznána plná náhrada nákladů odvolacího řízení ve výši 3 146 Kč. Tato částka představuje náklady za právní zastoupení žalovaného a skládá se z odměny za 1 úkon právní služby spočívající v účasti u jednání odvolacího soudu dne [datum] ve výši 2 300 Kč (§ 11 odst. 1 advokátního tarifu ve spojení s § 7 advokátního tarifu) a z 1 režijního paušálu ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu). Jelikož zástupce žalovaného je plátcem DPH, byly náklady za právní zastoupení ve výši 2 600 Kč navýšeny o 21 % DPH (546 Kč) na celkovou částku 3 146 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.).