15 Co 58/2024

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Vašíčka a soudců Mgr. Pavla Mádra a JUDr. Libora Daňhela v právní věci žalobkyně: Anonymizováno sídlem Anonymizováno zastoupená advokátem Anonymizováno . sídlem Anonymizováno proti žalované: Anonymizováno narozená dne Anonymizováno bytem Anonymizováno zastoupená procesním opatrovníkem Anonymizováno , advokátka sídlem Anonymizováno za účasti: Anonymizováno , hmotněprávní opatrovník žalované sídlem Anonymizováno o zaplacení částky Anonymizováno s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 8. listopadu 2023, č. j. 21 C 157/2023-46,

I. Rozsudek soudu I. stupně se v části napadeného výroku I. ohledně částky , Anonymizováno, Kč s příslušenstvím a ve výroku II. o nákladech řízení potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit státu – České republice na náhradě nákladů odvolacího řízení částku , Anonymizováno, Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Výše uvedeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku , Anonymizováno, Kč s příslušenstvím (výrok I.) s tím, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). Své rozhodnutí soud I. stupně odůvodnil tím, že „v řízení bylo prokázáno, že žalovaná v rozmezí pěti měsíců od listopadu 2019 do dubna 2020 uzavřela s , Anonymizováno, řadu výše uvedených smluv, na základě kterých převzala do užívání dvě koncová zařízení, zakoupila čtyři mobilní telefony, zavázala se ke smluvním vztahům v trvání 24 měsíců, a to opakovaně, včetně minimální výše odebraných služeb, zavázala se opakovaně k úhradě části kupních cen ve splátkách, a to vše za situace, kdy byla výrazným způsobem omezena ve svéprávnosti. Toto omezení způsobilo neplatnost veškerých shora uvedených právních jednání žalované (§ 581 zákona 89/2012 Sb. občanský zákoník, dále o.z.). Žalovaná nebyla způsobilá činit právní jednání nad výše uvedený rámec, přičemž veškerá smluvní ujednání, z nichž žalobkyně dovozuje svůj nárok, tento rámec překračují“.

2. Proti tomuto rozsudku podala prostřednictvím svého právního zástupce odvolání žalobkyně. Ta namítá, že řízení před soudem I. stupně je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dále, že soud I. stupně neúplně zjistil skutkový stav, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, dále, že soud I. stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dále žalobkyně uvádí, že jednak namítá, že rozhodnutí soudu I. stupně je zcela nepřezkoumatelné, když rozsudek je natolik stručný, že vůbec není jasné, jaké konkrétní důkazy soud hodnotil a jak přesně z nich vyvodil neplatnost smlouvy. V této souvislosti žalobkyně poukazuje na to, že omezení na svéprávnosti automaticky neznamená neplatnost dalších smluv, každý soud je povinen i tak vždy nárok zdůvodnit a v konkrétních bodech objasnit. V napadené věci však rozsudek je stručně již nad hranici obecné přezkoumatelnosti. Žalobkyně dále opakuje skutková tvrzení ohledně uzavřených smluv mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně, tedy společnosti , Anonymizováno, ohledně jednotlivých kupních smluv na zařízení Samsung Galaxy A10 černý, dále Acer Aspire 1 červený, dále Samsung Galaxy A20E modrý, dále Samsung Galaxy A10 černý, dále Huawei Y5 2019 černý a zařízení typu Huawei Y6 2019 modrý. V této souvislosti uvádí, že protože se žalovaná dostala do prodlení s úhradou vyúčtování, právní předchůdce žalobkyně v souladu se smlouvou vyúčtoval žalované nesplacené splátky ve výši , Anonymizováno, Kč, vystavené na faktuře č. , Anonymizováno, , dále slevu na zařízení ve výši , právnická osoba, Kč dle vyúčtování č. , Anonymizováno, , další vrubopisy č. , Anonymizováno, a č. , Anonymizováno, , oba na částku , Anonymizováno, Kč, vrubopis č. , Anonymizováno, na částku , právnická osoba, Kč. Žalobkyně zdůrazňuje, že vše je čistá kupní cena v důsledku nesplnění podmínky pro poskytnutí podmíněné slevy, a to nedodržení sjednané doby účastnické smlouvy, jde o vyúčtovanou slevu na předmětná zařízení. Žalobkyně dále zdůrazňuje, že odvolání nesměřuje, co do nároků smluvní pokuty (č. 1 a č. 7), když se rozhodl odvolat se a podle něj legitimně žádat částky jako bezdůvodné obohacení za neuhrazenou kupní cenu zařízení. Žalobkyně sděluje, že chápe situaci osob omezených na svéprávnosti, ovšem nepovažuje v této věci přiléhavý případný odkaz, např. na rozpor s dobrými mravy. Absentuje jakýkoliv argument, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, by něco porušila, anebo nejednala zcela v dobré víře. Znovu však nutno konstatovat, že soud neřešil ani dobrou víru, a přesto pouze jako „nedůvodnou“ žalobu zamítl bez otázky bezdůvodného obohacení. V této souvislosti žalobkyně odkazuje na ust. § 2993 nového občanského zákoníku, který cituje a dále uvádí, že judikatura je v tomto smyslu zcela jednoznačná a námitka o absenci bezdůvodného obohacení pro nedostatek svéprávnosti je apriori nedůvodná, když zde odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 28 Cdo 2998/2014. Žalobkyně k tomu dále uvádí, že trvá na tom, že se Nejvyšší soud v posledních měsících od tohoto postoje nikterak neodchýlil a pokud tomu tak bylo, jednalo se o případy se zcela odlišnými konkrétními okolnostmi, v prvé řadě šlo o situace, kdy poskytovatel úvěru věděl o tom, že osoba, s níž smlouvu uzavírá, je postižena , podezřelý výraz, vadou. V této nadepsané věci tomu však rozhodně nebylo, na tom žalobkyně trvá, když dále uvádí, že její právní předchůdkyně neměla možnost, jak by omezení žalované zjistila. V dobré víře pak prodala žalované mobilní telefony a na základě účastnických smluv se jí zavázala poskytovat služby elektronických komunikací. Žalobkyně dále uvádí, že uzavření více smluv a koupě více telefonů či tabletů je v praxi mobilních operátorů naprosto běžné. Je tedy potřeba si uvědomit, že za situaci žalované žalobkyně nemůže, nemohla ji znát a je potřeba vše vyvážit rovností stran, když v tomto směru odkazuje na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 173/13. Jde-li o nárok ohledně příslušenství, žalobkyně cituje ust. § 1970 občanského zákoníku a uvádí, že úroky z prodlení žádá v zákonné výši, když dále odkazuje na ust. § 1958 odst. 2 občanského zákoníku a je podle jejího názoru tedy namístě vyhovět i tomuto jejímu nároku. Žalobkyně dále nesouhlasí též s akcesorickým výrokem II. o nákladech řízení.

3. K odvolání žalobkyně se prostřednictvím své opatrovnice vyjádřila též žalovaná. Ta poukazuje na to, že rozsudkem Okresního soudu ve Vyškově ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, na dobu pěti let byla omezena ve svéprávnosti mimo jiné tak, že není způsobilá nakládat s finančními prostředky a majetkovými hodnotami v částce převyšující , Anonymizováno, Kč týdně a činit právní jednání, při nichž hodnota předmětu jednání převyšuje částku , Anonymizováno, Kč. Důvodem byla trvalá , podezřelý výraz, porucha, a to střední , podezřelý výraz, retardace. V této souvislosti odkazuje na znalecký posudek, který je obsahem předmětného spisu o omezení svéprávnosti, z něhož je zřejmé, že žalovaná na první pohled musí vzbuzovat důvodné pochybnosti o její schopnosti porozumět právnímu jednání, přesto s ní byly opakovaně ze strany právního předchůdce žalobkyně uzavírány sofistikované smlouvy s obsáhlými obchodními podmínkami. Pokud tedy činil právní předchůdce žalobkyně s žalovanou, a to opakovaně, právní jednání spočívající v uzavírání smluv, kde předmět plnění byl vyšší než shora uvedená částka, je takové právní jednání dle ust. § 581 občanského zákoníku neplatné a nelze po žalované požadovat plnění závazků ze smlouvy. Dále k odvolání žalobkyně opatrovnice žalované uvádí, že pokud se žalobkyně nyní domáhá plnění z titulu bezdůvodného obohacení je na žalobkyni, aby prokázala, zda žalované vzniklo z tohoto titulu bezdůvodné obohacení a v jaké výši a aby to řádně doložila. Žalobkyně však v tomto směru nepředložila žádné důkazy, a to ani v rámci podaného odvolání. Z těchto důvodů žalovaná považuje nárok žalobkyně za nedůvodný, a to včetně nároku na případné příslušenství, a proto navrhla, aby odvolací soud napadené rozhodnutí potvrdil jako věcně správné.

4. Při jednání odvolacího soudu se k odvolání žalobkyně vyjádřil též (nově v mezidobí od rozhodnutí soudu I. stupně ustanovený) hmotněprávní opatrovník žalované (u níž bylo v mezidobí rozhodnuto o prodloužení omezení ve svéprávnosti), když tento poukázal na , podezřelý výraz, žalované a na prodloužení trvání omezení svéprávnosti s tím, že žalovaná není schopna žádného právního jednání nad rámec, který byl vymezen v rozhodnutí soudu o omezení svéprávnosti. Z tohoto pohledu považuje nárok uplatněný žalobkyní za nedůvodný.

5. Poté, co odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou (ust. § 201 o.s.ř.), ve lhůtě (ust. § 204 o.s.ř.), a proti rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (ust. § 201 o.s.ř., ust. § 202a contrario o.s.ř.), přezkoumal napadené rozhodnutí soudu I. stupně jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, přičemž dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

6. Podle ust. § 581 zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen občanský zákoník) není-li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá. Neplatné je i právní jednání osoby jednající v , podezřelý výraz, poruše, která ji činí neschopnou právně jednat.

7. Podle ust. § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

8. Podle ust. § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

9. V průběhu odvolacího řízení odvolací soud doplnil dokazování, a to jednak rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, , s tím, že z uvedeného rozhodnutí bylo zjištěno, že na základě periodického přezkoumání důvodnosti omezení ve svéprávnosti u žalované rozhodl Městský soud v Brně tak, že shledal, že podmínky pro prodloužení uvedeného omezení stále trvají. V tomto směru bylo omezení svéprávnosti žalované prodlouženo na dobu dalších pěti let s tím, že pokud jde o právní jednání, tato není schopna mj. nakládat s finančními prostředky a majetkovými hodnotami v částce převyšující , Anonymizováno, Kč týdně; činit právní jednání, při nichž hodnota předmětu jednání převyšuje částku , Anonymizováno, Kč (tedy v tomto zůstalo omezení ve svéprávnosti žalované shodné tak, jak o něm bylo rozhodnuto Okresním soudem ve Vyškově dne , datum, č.j. , Anonymizováno10. Současně v uvedeném rozhodnutí bylo rozhodnuto o změně hmotněprávního opatrovníka, když předchozí hmotněprávní opatrovník pan , jméno FO, (nar. , datum, ) nevykonával tuto činnost řádně. Novým hmotněprávním opatrovníkem (s ohledem na současný pobyt žalované) bylo jmenováno město , adresa, .

11. Dále odvolací soud doplnil dokazování listinou o jmenování města , adresa, hmotněprávním opatrovníkem žalované a jeho zprávou, ze které zjistil současné poměry žalované s tím, že tato ani nemá svůj občanský průkaz, důchod za ni vybírá dřívější opatrovník pan , jméno FO, , žalovaná nemá žádný majetek, má dluhy, které není schopna splácet.

12. Po doplnění dokazování a přezkoumání napadeného rozhodnutí, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, dospěl odvolací soud k závěru, že skutkové i právní závěry soudu I. stupně jsou správné a odvolání žalobkyně není důvodné.

13. V této souvislosti je třeba poukázat na to, že v době, kdy měla být jednotlivá právní jednání, na základě kterých měla žalovaná se žalobkyní uzavřít smlouvu o poskytování služeb a poskytnutí zařízení za zvýhodněných podmínek (tedy v období od listopadu 2019 do dubna 2020), realizována, byla žalovaná omezena ve svéprávnosti, kdy nemohla činit žádná právní jednání přesahující hodnotu , Anonymizováno, Kč. Zde je třeba zdůraznit, že rozhodující je objektivní stav schopnosti či neschopnosti žalované činit předmětná právní jednání, nikoli skutečnost, zda tyto okolnosti byly žalobkyni (její právní předchůdkyni) známy.

14. S ohledem na uvedené, je zcela správný právní závěr soudu I. stupně, že úkony – právní jednání, které dle tvrzení žalobkyně měla žalovaná realizovat v souvislosti s objednáním služeb a zařízení, jsou z tohoto důvodu dle ust. § 581 občanského zákoníku neplatné.

15. Dále nelze přehlížet, že jak ze žaloby (srov. na č. l. 1-8), tak z jejího doplňku (srov. na č. l. 34-38) a též z podaného odvolání (srov. na č. l. 49-50) vyplývá, že žalobkyně se domáhá žalované částky na základě uzavřených smluv, kdy nejen smluvní pokuty (tzn. první dva v žalobě vymezené nároky ve výši , Anonymizováno, Kč – které žalobkyně již v rámci odvolacího řízení nepožaduje – odvoláním nenapadla), ale i požadavek na vrácení podmíněné slevy (tj. v celkové výši , Anonymizováno, Kč – tzn. , Anonymizováno, Kč a 2× , právnická osoba, Kč) či úhrady splátek za zařízení (tj. v celkové výši , Anonymizováno, Kč) opírá v rámci skutkových tvrzení žalobkyně o tvrzené porušení smluvních ujednání žalovanou (tj. nesplnění ujednání uvedených ve smlouvě ohledně odebírání služeb po dobu stanovenou ve smlouvě, případně neplacením splátek ujednaných ve smlouvě za zařízení poskytnutá na základě smlouvy).

16. Jak již bylo uvedeno výše, na základě těchto skutkových tvrzení, která se výlučně vztahují k požadavku na plnění ze smlouvy, nemůže být žalobkyně s uplatněným nárokem úspěšná, a to již s ohledem na tu skutečnost, že žalovaná byla v době, kdy měla učinit předmětná právní jednání, omezena ve svéprávnosti a všechna uvedená právní jednání, na základě kterých uvedené závazky vznikly, přesahují rámec, který měla pro svá právní jednání rozhodnutím o omezení svéprávnosti vymezena.

17. Pokud žalobkyně před soudem I. stupně, a i v rámci odvolání, zmínila to, že případně by měl její nárok na zaplacení požadované částky být posouzen jako bezdůvodné obohacení, neshledává tuto námitku odvolací soud důvodnou.

18. Zde totiž nelze přehlížet to, že žalobkyně žádná relevantní skutková tvrzení v tomto směru neuvádí, když ta skutková tvrzení, která žalobkyně v průběhu celého řízení (tzn. v žalobě, jejím doplňku a i v odvolání) uvádí, takové odlišné právní hodnocení neumožňují. Žalobkyně byla soudem I. stupně poučena, jak o koncentraci (srov. ust. § 118b odst. 1 o.s.ř.), tak dle § 119a odst. 1 o.s.ř., přesto žádná významná skutková tvrzení pro možné jiné právní posouzení (např. právě z důvodu bezdůvodného obohacení) neuvedla, když všechna její skutková tvrzení směřují výlučně k plnění ze smlouvy, případně z jejího porušení. S ohledem na uvedené, má tedy odvolací soud za to, že z těchto důvodů zde nebyl ani důvod pro případné poučení dle ust. § 118a odst. 2 o.s.ř. Ze všech těchto důvodů tedy odvolací soud dospěl k závěru, že postup soudu I. stupně v rámci řízení, jeho skutkové i právní hodnocení je věcně správné, a proto v napadené části, tedy ohledně částky , Anonymizováno, Kč s příslušenstvím, rozsudek soudu I. stupně (včetně rozhodnutí o nákladech řízení mezi účastníky) potvrdil.

19. Vzhledem k tomu, že v rámci odvolacího řízení byla úspěšná žalovaná, náležela by jí náhrada účelně vynaložených nákladů, které jí v souvislosti s tímto řízením vznikly. Jak vyplývá z obsahu spisu, žalované žádné náklady nevznikly (žádné neuplatňovala) a proto odvolací soud o nákladech odvolacího řízení mezi účastníky rozhodl tak, jak je to uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

20. Z důvodů nastalých problémů ohledně opatrovnictví žalované (kdy předchozí hmotněprávní opatrovník nevykonával svoji funkci řádně a bylo zahájeno řízení o jeho změně), byl žalované v řízení před soudem I. stupně správně ustanoven procesní opatrovník pro toto řízení, kterou byla ustanovena advokátka , tituly před jménem, , jméno FO, . Její náklady jako ustanovené opatrovnice hradí stát. Tím vznikly náklady státu, které dle ust. § 148 je povinna uhradit žalobkyně, neboť nebyla v odvolacím řízení úspěšná. Tyto spočívají v nákladech za zastoupení za 2 úkony právní služby po á , Anonymizováno, Kč (když předmětem řízení byla již jen částka , Anonymizováno, Kč), dále 2× režijní paušál po á , Anonymizováno, Kč a DPH ve výši , Anonymizováno, Kč; celkem tedy se jedná o náklady státu ve výši , Anonymizováno, Kč, které je povinna zaplatit žalobkyně státu tak, jak je to uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.