15 Co 65/2025

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Libora Daňhela a soudců Mgr. Jiřího Vašíčka a Mgr. Pavla Mádra ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o odstranění a ořezání stromů a tújí a o náhradu poškozeného oplocení, o odvolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Brně z 13. 6. 2024, č. j. 72 C 194/2021-119,

I. Rozsudek soudu I. stupně sea) ve výroku I o věci samé potvrzuje ve znění, že se zamítá žaloba, aby žalovaná odstranila či ořezala všechny stromy a túje do zákonem dané vzdálenosti a výšky, aby nedocházelo ke znečišťování jeho pozemků spadem listí, stínění jeho pozemků a poškozování jeho oplocení, tedy odstranila všechny stromy a keře, které jsou k oplocení žalobce blíže než 1,5 m, tak, aby větve z těchto keřů a stromů nepoškozovaly oplocení žalobce a opadané listí nepadalo na jeho pozemek, a dále nahradila žalobci poškozené oplocení novým oplocením tak, aby nebyla možnost pohybu zvířat ze sousedících pozemků kvůli možnosti zranění,b) ve výroku II o nákladech řízení potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku , Anonymizováno, Kč k rukám advokáta , Jméno advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Soud I. stupně rozsudkem rozhodl proti tehdejšímu žalovanému , jméno FO, , nar. , datum, , tak, že zamítl žalobu žalobce, kterou se domáhal po žalovaném „odstranění či ořezání všech stromů a tújí do zákonem dané vzdálenosti a výšky, aby nedocházelo ke znečišťování jeho pozemků spadem listí, stínění jeho pozemků a poškozování jeho oplocení a dále nahradit žalobci poškozené oplocení novým oplocením tak, aby nebyla možnost pohybu zvířat ze sousedících pozemků kvůli možnosti zranění“ (výrok I.) a zavázal žalobce zaplatit tehdejšímu žalovanému na náhradě nákladů řízení částku , Anonymizováno, Kč (výrok II.).

2. Proti rozsudku podal odvolání žalobce, který navrhl (podle obsahu) jeho změnu tak, aby byla jeho žalobě vyhověno. Tehdejší žalovaný navrhl potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného.

3. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné a včas podané osobou oprávněnou (§ 202, § 204 odst. 1 a § 201 občanského soudního řádu - dále „o. s. ř.“), přezkoumal napadený rozsudek i řízení předcházející (§ 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.), doplnil dokazování v potřebném rozsahu (§ 213 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalobce důvodné není.

4. Řízení o věci samé bylo zahájeno žalobou žalobce podanou u soudu I. stupně proti žalované , tituly před jménem, , jméno FO, , nar. , datum, , která byla vlastnicí pozemků sousedících s pozemky žalobce, ve vztahu k nimž se žalobce domáhá svých nároků. Původní žalovaná však v průběhu řízení dne , datum, zemřela a veškeré jmění, včetně žalobou dotčených pozemků, nabyl podle dědického rozhodnutí , jméno FO, , nar. , datum, . Soud I. stupně žalobu žalobce v původně podaném znění odmítl usnesením z , datum, , č. j. , Anonymizováno, , z důvodu její neprojednatelnosti (což bude zde rozebráno níže), to však ve vztahu k zemřelé žalované , tituly před jménem, , jméno FO, , která účastnicí řízení samozřejmě již být nemohla. Na základě odvolání žalobce, byť to obsahovalo věcné námitky proti odmítnutí žaloby, zdejší odvolací soud usnesením z , datum, , č. j. , Anonymizováno, , usnesení soudu I. stupně o odmítnutí žaloby zrušil, věc mu vrátil k dalšímu řízení a zavázal soud I. stupně především závazným právním názorem o nezbytnosti postupu podle § 107 o. s. ř., tedy rozhodnutím o procesním nástupci zemřelé žalované v tomto řízení.

5. Soud I. stupně v pokračujícím řízení usnesením z , datum, , č. j. , Anonymizováno, , rozhodl tak, že v řízení bude na místě zemřelé žalované pokračováno s , jméno FO, , narozeným , datum, , jako s jejím právním zástupcem, neboť převzal právo nebo povinnost, o něž v řízení jde, pokud se stal vlastníkem pozemků, ve vztahu k nimž se žalobce domáhá v tomto řízení svých nároků.

6. Proti tomuto žalovanému soud I. stupně rozhodl zde napadeným rozsudkem, jímž žalobu žalobce zamítl ve výše uvedeném znění, což odůvodnil tím, že žalobce ani přes poučení soudu nedoplnil tvrzení a nenavrhl důkazy ke skutečnostem nezbytným k tomu, aby bylo jasné, o čem má soud rozhodnout, pokud ani po opakované výzvě soudu neodstranil rozpory týkající se jednotlivých jím uváděných skutečností ve vztahu k žalobou uplatněnému nároku, včetně odpovídajícího upřesnění, proto nezbylo soudu I. stupně, než žalobu jako nedůvodnou zamítnout.

7. Pro tento závěr zohlednil soud I. stupně skutečnost, že žalobce se původně podanou žalobou doručenou soudu I. stupně , datum, (jejíž datum vyhotovení je zřejmě chybou v psaní uvedeno jako , Anonymizováno, “) domáhal odstranění stromů z pozemků parc. č. , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, , a to „stromů a keřů přesahujících výšku 3 m vysázených v těsné blízkosti plotu (mezi pozemky účastníků), které způsobují poškození oplocení žalobce a obtěžují jej stínem a padajícím odpadem“. Po výzvě soudu I. stupně z , datum, žalobce podáním z , datum, doplnil (upřesnil) žalobu tak, že v případě stromů se jedná o tři ořechy, jednu třešeň, jednu jabloň, 10 - 14 tújí a 3 - 5 ks ostatních dřevin, jedná se o stromy staré několik desetiletí, některé přesahují výšku 7 m, větve tújí přesahují o cca 1 m a stromy o cca 2,5 m nad pozemek žalobce. Žalobní požadavek (petit žaloby) pak uvedl žalobce tak, že po (tehdejším) žalovaném požaduje „odstranit“ všechny stromy a túje „do zákonem dané vzdálenosti a výšky“ a nahradit své poškozené oplocení novým oplocením tak, aby nebyla možnost pohybu zvířat ze sousedících pozemků kvůli možnosti zranění. Na další výzvu soudu I. stupně z , datum, reagoval žalobce podáním z , datum, , v němž uvedl, že „některé túje na pozemku (ve vlastnictví tehdejšího žalovaného) byly vysázeny určitě po roce , Anonymizováno, a jsou vysazeny ve vzdálenosti 0,5 m od oplocení“, že se jedná o stromy a túje na pozemcích p. č. , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, a že žalobce se domáhá nároku podle § 1117 i § 1113 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), ale odvolací požadavek (žalobní petit) uplatnil stejný jako v předchozím podání.

8. Po výše uvedeném usnesení soudu I. stupně o odmítnutí žaloby upřesnil žalobce v odvolání proti tomuto usnesení (na jeho základě bylo později odvolacím soudem zrušeno) žalobní požadavek, aby (tehdejší) žalovaný „odstranil či ořezal všechny stromy a túje na svém pozemku do zákonem dané vzdálenosti a výšky“, aby nedocházelo ke znečišťování pozemku žalobce spadem listí, stínění jeho pozemku a poškozování jeho oplocení, tedy odstranil všechny stromy a keře, které jsou k oplocení žalobce blíže jak 1,5 m, aby větve z těchto keřů a stromů nepoškozovaly jeho oplocení a opadané listí nepadalo na jeho pozemek“. V tomto podání setrval i na svém druhém žalobním požadavku, aby žalovaný „nahradil poškozené oplocení (žalobce) novým oplocením tak, aby nebyla možnost pohybu zvířat ze sousedících pozemků kvůli možnosti zranění“.

9. Na tomto místě je třeba uvést, že ve výše uvedeném usnesení odvolacího soudu z , datum, , jímž bylo zrušeno usnesení soudu I. stupně z , datum, o odmítnutí žaloby, bylo uvedeno, že nejsou dány podmínky k odmítnutí žaloby, neboť z podání žalobce je zřejmé, že porosty vysázené na pozemku původní žalované při hranici s pozemkem žalobce „přerůstají“ na pozemek žalobce, s ohledem na což žalobce požaduje „odstranění či ořezání“ všech stromů a tújí, které specifikuje, mezi pozemky žalobce a (původní žalované), a to do vzdálenosti 1,5 m od jeho oplocení. Tímto právním názorem odvolacího soudu byl soud I. stupně v dalším řízení vázán, byť se může jevit jako problematický v celém svém rozsahu v tom, zda všechny dispoziční úkony žalobce byly zcela určité vzhledem k vymezení samotného žalobního požadavku. Vázán tímto názorem odvolacího soudu tedy soud I. stupně odůvodnil nyní napadený zamítavý rozsudek výše uvedenými závěry o nesplnění povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní ze strany žalobce ve vztahu k jím uplatněným žalobním požadavkům.

10. Proti závěrům soudu I. stupně žalovaný namítá, že soud vzal v úvahu pouze nepodložená tvrzení žalovaného, aniž by ověřil skutečný stav věci a „podíval se“ na předložené důkazy, v důsledku čehož vydal rozsudek, který je v rozporu se skutečným stavem věci. Pokud (tehdejší) žalovaný tvrdí, že má pouze dvě túje, tak pokud by se soud šel podívat, tak uvidí, že má minimálně 9 ks tújí, pokud (tehdejší) žalovaný tvrdí, že stromy neprorůstají plotem a že stromy přesahují přes plot maximálně několik centimetrů, je pouhým pohledem na satelitní snímek patrné, že stromy přesahují o několik metrů. Současně žalobce poukázal na ust. § 1013 odst. 1 a § 1017 odst. 1 o. z. a setrval na žalobních požadavcích tak, jak byly vymezeny jeho posledními výše uvedenými podáními.

11. Nejprve je nutno uvést, že v průběhu odvolacího řízení došlo dne , datum, i k úmrtí žalovaného , jméno FO, , jehož pozůstalost, včetně pozemku dotčeného zde projednávanou žalobou, nabyla , Jméno žalované, , narozená , Datum narození žalované, . Proto odvolací soud usnesením z , datum, , č. j. , Anonymizováno, , rozhodl, že na místě zemřelého žalovaného bude v řízení pokračováno s , Jméno žalované, jako jeho procesní nástupkyní.

12. Výše uvedené závěry soudu I. stupně, jimiž odůvodnil zamítnutí žaloby žalobce proti tehdejšímu žalovanému, na jehož místě je současná žalovaná, jsou však správné a odvolací námitky žalobce proti nim důvodné nejsou. Nejprve je nutné uvést, že pokud se jedná o sousedící pozemky, jichž se týká zde uplatněná žaloba žalobce, pozemky žalobce byly dříve označeny jako p. č. , Anonymizováno, v kat. úz. , adresa, , přičemž ten první z nich je nyní označen jako p. č. , Anonymizováno, , a pozemky právních předchůdců žalované byly dříve označeny jako p. č. , Anonymizováno, v kat. úz. , adresa, , nyní jde o jediný pozemek, již ve vlastnictví žalované, p. č. , Anonymizováno, v kat. úz. , adresa, . V číselném označení pozemků sice došlo v podáních žalobce k chybě, ta však nemá význam pro posouzení důvodnosti žaloby, neboť jde o tytéž pozemky, jejichž vlastnictví (byť se na straně žalované postupně měnilo), není mezi účastníky sporné, stejně jako to, o jakou hranici mezi nimi jde, což jednoznačně vyplývá i z plánku žalobcem předloženého.

13. Žalobce však vymezuje svůj první žalobní požadavek původně jako na „odstranění“ všech stromů a tújí, později na „odstranění či ořezání“ všech stromů a tújí, a to „do zákonné vzdálenosti a výšky“, později „odstranění či ořezání“ všech stromů a tújí, tedy odstranění všech stromů a keřů“, které jsou k jeho oplocení blíže než 1,5 m“. To sice lze při jisté míře procesní tolerance považovat za dostatečně určité ve vymezení žalobního požadavku, avšak ten je v takovém maximální rozsahu nedůvodný již na základě tvrzení žalobce o prorůstání těchto rostlin na pozemek žalobce.

14. Podle § 1013 odst. 1 o. z. vlastník (pozemku) se zdrží všeho, co působí, že odpad, voda, kouř, prach, plyn, pach, světlo, stín, hluk, otřesy a jiné podobné účinky (imise) vnikají na pozemek jiného vlastníka (souseda) v míře nepřiměřené místním poměrům a podstatně omezují obvyklé užívání pozemku; to platí i o vnikání zvířat.

15. Podle § 1017 odst. 1 o. z. má-li pro to vlastník pozemku rozumný důvod, může požadovat, aby se soused zdržel sázení stromů v těsné blízkosti společné hranice pozemků, a vysadil-li je nebo nechal-li je vzrůst, aby je odstranil. Nestanoví-li jiný právní předpis nebo neplyne-li z místních zvyklostí něco jiného, platí pro stromy dorůstající obvykle výšky přesahující 3 m jako přípustná vzdálenost od společné hranice pozemků 3 m a pro ostatní stromy 1,5 m.

16. Účastník soudního řízení sice není povinen uplatněný žalobní nárok právně kvalifikovat, což je povinností soudu, je však povinen uvést taková tvrzení, která umožní právní kvalifikaci nároku tak, aby bylo možno posoudit jeho důvodnost podle příslušných zákonných ustanovení. Soud I. stupně žalobce opakovaně a dostatečně a vyzýval k doplnění jeho tvrzení tak, aby jeho nárok bylo možné posoudit podle jednoho z výše uvedených zákonných ustanovení, na což žalobce reagoval výše uvedenými podáními, což vede ke správnému závěru soudu I. stupně o nedůvodnosti žaloby pro bez neuvedení konkrétních skutečností, které by ji mohly odůvodnit, byť jen v části uplatněného žalobního požadavku. Žalobce stále setrvává na svém požadavku, aby žalovaná (předtím její právní předchůdci) splnila povinnosti, které v žalobě vymezuje, ale nikoliv, aby se „zdržela“ způsobování imisí, což by odpovídalo nároku žalobce podle § 1013 odst. 1 o. z., jak byl žalobce soudem I. stupně výslovně poučen. Žaloba v prvním výše uvedeném žalobním požadavku tudíž už z tohoto důvodu nemůže být podle § 1013 odst. 1 o. z. důvodná, neboť takový nárok lze přiznat jen jako povinnost vlastníka pozemku „zdržet se“ pronikání imisí na sousední pozemek.

17. Pokud jde o možnou právní kvalifikaci prvního žalobního požadavku podle § 1017 odst. 1 o. z., ohledně „odstranění“ všech stromů a tújí, které v příloze svých podání žalobce skutečně vymezuje, mohl by být důvodný v případě, že by právní předchůdci porušili povinnost zdržet se sázení stromů v těsné blízkosti společné hranice pozemků (3 m nebo 1,5 m), pro což má žalobce rozumný důvod. Toto zákonné ustanovení je však účinné až od , datum, , tudíž k porušení povinnosti nesázet takto stromy mohlo dojít jen před , datum, a nárok na jejich odstranění může být dán pouze pro stromy vysazené po , datum, . Žalobce na výzvu soudu I. stupně uvedl, že jen „některé túje“ byly podle jeho názoru vysazeny po , datum, , aniž byl schopen uvést které, a to z důvodu, že jsou vzájemně prorostlé a není schopen je spočítat. Na základě takového tvrzení nelze dovodit důvodnost tohoto nároku pro „některé túje“ neboť nelze ani provádět dokazování, u kterých tújí snad k porušení této povinnosti předchůdců žalované došlo. I v tomto rozsahu je podle tohoto zákonného ustanovení žaloba žalobce nedůvodná, přičemž ve zbývajícím rozsahu u vzrostlých stromů a tújí vysazených před , datum, je tento závěr zcela jednoznačný.

18. Pokud se žalobce vedle „odstranění“ všech stromů a tújí domáhá také jejich „ořezání do zákonem dané vzdálenosti a výšky“, není zřejmé, v jakém rozsahu se toho domáhá (u kterých stromů a tújí jen ořezání místo odstranění), a není zřejmé na základě jakého zákonného ustanovení by žalobě na splnění takové povinnosti vlastníka pozemku bylo možné vyhovět. Žaloba žalobce a její doplnění sice obsahují žalobní tvrzení, že žalobci vadí údajné prorůstání tújí plotem na jeho pozemek a větví stromů přesahujících nad jeho pozemek, ale takový žalobní požadavek žalobce nevymezil. Žalobce požaduje ořezání stromů a tújí do blíže nespecifikované „zákonem dané vzdálenosti a výšky“, aniž uvádí, do jaké výšky by měly být ořezány či do jaké vzdálenosti a odkud by měly být ořezány. Jediné údaje vymezující vzdálenost obsažená v zákonných ustanoveních, na něž žalobce odkazuje, jsou uvedeny v ustanovení § 1017 o. z., tam jde však pouze o vymezení vzdálenosti vysazených stromů od hranice mezi pozemky v závislosti na výšce těchto stromů, to ale k vymezení umístění a výšky těch stromů, pro které platí zákaz vysazování a případně povinnost k jejich odstranění. Ve vztahu k žalobcem požadovanému „ořezání všech stromů a tújí“ však tyto údaje použít nelze a žalobce ani po opakovaném poučení soudem I. stupně a výzvách k upřesnění žaloby tento svůj žalobní požadavek přesněji nevymezil. Proto mu ani podle odvolacího soudu nelze vyhovět, přičemž nelze nepřihlédnout k tomu, že žalobce se posledním podáním disponujícím s žalobou (odvolání proti usnesení soudu I. stupně o odmítnutí žaloby) domáhá „ořezání či odstranění všech stromů a tújí ..., tedy odstranění všech stromů a tújí“, což navíc vyvolává pochybnost, zda se skutečně domáhá i „ořezání“ nebo jen odstranění všech nebo jen některých z nich, kterých a v jakém rozsahu.

19. Podle § 1016 odst. 2 o. z. neučiní-li to vlastník v přiměřené době poté, co ho o to soused požádal, smí soused šetrným způsobem a ve vhodné roční době odstranit kořeny nebo větve stromu přesahující na jeho pozemek, působí-li mu to škodu nebo jiné obtíže převyšující zájem na nedotčeném zachování stromu.

20. Podle § 1016 odst. 3 o. z. části jiných rostlin přesahující na sousední pozemek může soused odstranit šetrným způsobem bez dalších omezení.

21. Pokud soud I. stupně na svůj závěr o nedůvodnosti prvního žalobního požadavku na „ořezání“ všech stromů a tújí aplikoval i tato ustanovení § 1016 o. z., považuje odvolací soud za sporné, zda z nich lze dovodit možnost požadovat po vlastníku pozemku odstranit kořeny nebo větve stromů na svém pozemku přesahující na sousední pozemek. Takový názor lze v judikatuře vyšších soudů nalézt, ale je podle odvolacího soudu v rozporu s argumentací o povaze obdobného nároku v rámci „sousedských práv“ podle § 1013 odst. 1 o. z. ohledně možnosti stanovit soudním rozhodnutím konkrétní povinnost vlastníku pozemku nakládat se svým majetkem. Právu vlastníka pozemku na to, aby nebyl dotčen imisemi (odpad, voda, kouř, prach, plyn, světlo, stín, hluk, otřesy a jiné podobné účinky) odpovídá povinnost vlastníka sousedního pozemku „zdržet se“ pronikání imisí z jeho pozemku v nepřiměřené míře, a to způsobem, který jako vlastník pozemku sám zvolí. Jediné zákonné ustanovení stanovující konkrétní povinnost vlastníka pozemku v rámci tzv. „sousedských práv“ je ustanovení § 1017 odst. 1 o. z., podle něhož ale není z výše uvedeného důvodu žalobní požadavek na „odstranění či ořezání“ stromů a tújí důvodný.

22. Pokud podle § 1016 o. z. neodstraní vlastník pozemku přesahující kořeny nebo větve svých stromů, má právo k takovému zásahu jednoznačně vlastník dotčeného sousedního pozemku, ale povinnost vlastníka pozemku tak učinit z něj zcela výslovně nevyplývá. I kdyby však výklad obsahu tohoto ustanovení k takovému závěru vedl, zůstává správný závěr soudu I. stupně, že ani podle něj nelze tomuto žalobnímu požadavku žalobce vyhovět, neboť nevymezil, které stromy, případně túje, a do jaké vzdálenosti a výšky požaduje po žalované, aby byly „ořezány“.

23. Pokud se týká druhého žalobního požadavku na nahrazení oplocení žalobce jiným oplocením, odkazuje odvolací soud pro stručnost na odůvodnění napadeného rozsudku v tomu příslušné části, s nímž se zcela ztotožňuje. Formulace tohoto požadavku skutečně směřuje k povinnosti žalované nahradit škodu, která byla žalobci způsobena na jeho oplocení podle ustanovení (§ 2909 a následující o. z.), a to zřejmě uvedením do předešlého stavu (§ 2951 odst. 1 o. z.), avšak k tomuto nároku uvedl žalobce jen tvrzení, že některé túje na hranicích mezi pozemky prorůstají plotem žalobce, čímž ho poškozují. Na základě toho nelze posoudit, jakou povinnost měla žalovaná (spíše její právní předchůdci) porušit, k jaké a jak rozsáhlé škodě na plotu žalobce mělo dojít a především, proč má být tato škoda nahrazena tak, že má být nahrazen celý plot žalobce po délce celé společné hranice mezi pozemky novým oplocením. Již z těchto tvrzení, která nebyla na dostatečnou výzvu soudu I. stupně doplněna a upřesněna, je zjevné, že takový nárok nemůže být v celém uplatněném rozsahu, přičemž to, zda by mohl být důvodný třeba jen v nějaké části, z žalobních tvrzení žalobce nevyplývá.

24. Z těchto důvodů je správný závěr soudu I. stupně, že žalobu nelze posoudit jako důvodnou a bylo nutné ji zcela zamítnout. Proto odvolací soud zamítavý výroku I. rozsudku potvrdil (§ 219 o. s. ř.), respektive změnil jej pouze formulačně o přesné vymezení toho, čeho se žalobce domáhal podle posledního podání z , datum, , jímž s žalobou disponoval.

25. Předmětem odvolacího přezkumu je i rozhodnutí soudu I. stupně o nákladech řízení ve výroku II. rozsudku závislé na přezkoumávaném rozhodnutí o věci samé, jímž soud I. stupně přiznal náhradu nákladů řízení tehdejšímu žalovanému proti žalobci podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Toto rozhodnutí je správné, a to včetně výše nákladů, které právním předchůdcům žalované v řízení před soudem I. stupně vznikly. Žalovaná svým vstupem do řízení vstoupila do práv svých předchůdců i na náhradu těchto nákladů řízení, což se týká i jejího označení ve výroku II. rozsudku soudu I. stupně, proto odvolací soud i toto rozhodnutí jako věcně správné potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

26. Výrok II. tohoto rozsudku odvolacího soudu o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn také § 142 odst. 1 o. s. ř. (pro odvolací řízení ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř.), neboť žalovaná byla i v odvolacím řízení úspěšná. V něm jí vznikly náklady se zastoupením advokátem, který zastupoval jejího právní předchůdce , jméno FO, a vznikly mu v odvolacím řízení náklady s účastí na jednáních odvolacího soudu , datum, , a , datum, a s převzetím zastoupení žalované, které je účelným úkonem právní služby vzhledem k úmrtí předchůdce žalované, jehož zastoupení týmž advokátem zaniklo. Odměna za každý úkon právní služby činí vzhledem k předmětu odvolacího řízení částku , Anonymizováno, Kč (§ 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od , datum, ) a ke každému úkonu přísluší paušální náhrada hotových výdajů , Anonymizováno, Kč (§ 13 odst. 1 a 4 téže vyhlášky). Za uvedené tři úkony právní služby proto činí celková částka odměny , Anonymizováno, Kč a náhrad , Anonymizováno, Kč, k čemuž přísluší také náhrada daně z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), jíž je advokát žalované plátcem, v zákonné sazbě 21 %, tedy v částce , Anonymizováno, Kč, což vše celkem činí , Anonymizováno, Kč. Proto odvolací soud zavázal žalobce zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení tuto částku, a to k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).