15 Co 72/2025

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Vašíčka a soudců JUDr. Libora Daňhela a Mgr. Pavla Mádra ve věci žalobce: Jméno žalobce , IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 14 640 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce a žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Brně (dále jen „soud I. stupně“) ze dne 3. 12. 2024, č. j. 44 C 305/2023-157,

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I. potvrzuje.

II. Ve výroku II. o nákladech řízení se rozsudek soudu I. stupně mění tak, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na nákladech řízení částku , Anonymizováno, Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalovaného , Jméno advokáta B, .

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na nákladech odvolacího řízení částku 9 855,50 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalovaného , Jméno advokáta B, .

1. V řízení zahájeném podáním žaloby ze dne , datum, se žalobce (po dvou připuštěných částečných zpětvzetí žaloby a rozšíření žaloby) domáhal po žalovaném zaplacení částky , Anonymizováno, Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že žalobce je společenstvím vlastníků jednotek ve smyslu § 1194 a násl. občanského zákoníku, jehož předmětem činnosti je zajištění zabezpečení provozu, správy, údržby a oprav společných částí domu v obci , adresa, , stojícího na pozemku parc. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, . Žalovaný je fyzickou osobou vlastnící bytovou jednotku č. , Anonymizováno, , nacházející se v budově č. p. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, . Tvrdil, že žalovaný má povinnost podle stanov žalobce platit příspěvky do fondu oprav. O výši těchto příspěvků bylo rozhodnuto usnesením shromáždění (nejvyšším orgánem žalobce) ze dne , datum, , kdy bylo odhlasováno, že měsíční příspěvky do fondu oprav budou , Anonymizováno, Kč na m² a u suterénních jednotek ve výši , Anonymizováno, Kč na m². V případě žalovaného jako vlastníka jednotky č. , Anonymizováno, (s podlahovou plochou , Anonymizováno, m²), tak žalovaný měl povinnost hradit do fondu oprav každý měsíc částku ve výši , Anonymizováno, Kč. Předmětem řízení (po druhém připuštění změny žaloby ze dne , datum, ) byl nárok na zaplacení dlužného příspěvku do fondu oprav za měsíce , Anonymizováno, v celkové výši , Anonymizováno, Kč (, Anonymizováno, Kč).

2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil a navrhoval, aby byla zcela zamítnuta. Poukazoval na to, že žalobce svůj nárok původně opíral o nicotné usnesení shromáždění ze dne , datum, . Až v podání soudu ze dne , datum, (druhé částečné zpětvzetí žaloby a druhé rozšíření žaloby) nově uplatnil svůj nárok z titulu povinnosti platit příspěvek do fondu oprav na základě usnesení shromáždění ze dne , datum, . V tomto směru žalovaný namítal, že i toto usnesení shromáždění je nicotné, neboť shromáždění nebylo řádně svoláno a žalobce nezohlednil, že jednotka žalovaného se nachází v podkroví a má zkosený strop, přičemž dle stanov žalobce tato skutečnost měla být zohledněna a příspěvek žalovaného do fondu oprav tedy měl být nižší než žalobce požaduje (žalovaný namítal, že v jeho případě měl být tento příspěvek správně vypočten na částku , Anonymizováno, Kč měsíčně). Dále namítal, že žalobce nedodržel postup pro vymáhání dlužného příspěvku dle čl. 8 stanov, když v případě prodlení povinného byl povinen zaslat dvě upomínky s rozestupem 30 kalendářních dnů a teprve poté mohl podat žalobu na zaplacení. Konečně namítal, že žalobce vůbec nedoložil, že by vymáhání pohledávky (bez ohledu na výše uvedené) bylo schváleno nejvyšším orgánem žalobce. V tomto směru poukázal na čl. 10 odst. 3 písm. i) stanov. I pokud by tedy výše požadovaného příspěvku byla správná, pak by žaloba byla podána předčasně.

3. Soud I. stupně dokazování provedl listinnými důkazy a poté ve věci rozhodl rozsudkem ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, , kterým žalobu v celém rozsahu zamítl (výrok I.) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku , Anonymizováno, Kč (výrok II.). Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že žaloba byla zamítnuta především z toho důvodu, že žalobce nesplnil podmínky čl. 10 odst. 3 písm. i) stanov, ze kterých vyplývá že, aby mohl žalobce vymáhat po žalovaném dlužné příspěvky do fondu oprav, je potřeba, aby o tomto nejprve rozhodlo shromáždění žalobce. Dodal, že z provedeného dokazování neplyne (ani přes výzvu dle § 118a o.s.ř. učiněnou u jednání dne , datum, ), že by k takovému rozhodnutí shromáždění žalobce došlo. Pokud se týká námitky žalovaného, že nebyl dodržen postup dle čl. 8 odst. 5 stanov žalobce (povinnost zaslat před podáním žaloby dvě upomínky s rozestupem 30 kalendářních dnů), zde dospěl k závěru, že trvání na tomto postupu by bylo přílišným formalismem v situaci, kdy žalovaný neměl a nemá v úmyslu žalovanou částku uhradit. Soud I. stupně dále v odůvodnění dodal, že pokud by žaloba nebyla zamítnuta z důvodu nedodržení čl. 10 odst. 3 písm. i) stanov žalobce, pak by byla zamítnuta z důvodu žalovaným uplatněného započtení, když je nepochybné, že (žalobcem) doložená vyúčtování nákladů za služby za roky , Anonymizováno, jsou vadná a tudíž žalovanému náleží pokuta dle § 13 zákona č. 67/2013 Sb. Ohledně vzniku nároku žalovaného na smluvní pokutu se soud I. stupně ztotožnil s argumentací žalovaného v tom směru, že vyúčtování žalobce za roky , Anonymizováno, jsou nesprávná. Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil ust. § 142 odst. 3 o.s.ř. Vycházel z toho, že z procesního hlediska žalovaný zavinil zastavení řízení pouze ohledně částky , Anonymizováno, Kč, kdežto žalobce nebyl úspěšný ohledně částky , Anonymizováno, Kč s příslušenstvím a zavinil zastavení řízení ohledně částky , Anonymizováno, Kč. Za této situace přiznal žalovanému plnou náhradu nákladů řízení v souvislosti s náklady na jeho právní zastoupení, které vyčíslil částkou , Anonymizováno, Kč. Do nákladů za právní zastoupení nezahrnul úkony právní služby spočívající ve vyjádření z , datum, a z , datum, , když měl za to, že tato vyjádření nebyla účelná; rovněž mezi náklady řízení nezahrnul cestovné, když zástupce žalovaného k účtovaným cestovním nákladům nedoložil technický průkaz použitého osobního automobilu.

4. Proti tomuto rozsudku podali odvolání oba účastníci. Žalobce odvolání podal do výroku I. o věci samé. Žalovaný odvolání podal jen do nákladového výroku II.

5. Žalobce své odvolání odůvodnil především nesouhlasem s právním závěrem soudu I. stupně, dle kterého neměl být aktivně legitimován k podání žaloby v situaci, kdy neexistovalo usnesení shromáždění , Anonymizováno, , které by schválilo vymáhání pohledávky vůči žalovanému. Poukázal na to, že podle čl. 11 odst. 11 písm. c) stanov je výbor , Anonymizováno, jako statutární orgán společenství vlastníků výslovně oprávněn „jménem společenství vymáhat plnění povinností uložených členům společenství“. Měl tedy za to, že toto ustanovení zakládá výboru samostatnou pravomoc bez jakékoli podmínky nutnosti schválení shromáždění. Soud I. stupně toto ustanovení stanov zcela ignoroval a namísto toho nesprávně a izolovaně vyložil čl. 10 odst. 3 písm. i) stanov, jehož smyslem je zajistit, aby shromáždění rozhodovalo o strategických otázkách vymáhání pohledávek; tento článek však nelze vztahovat na běžné vymáhání individuální pohledávek za neplatiči, protože tyto záležitosti spadají do působnosti výboru v souladu s čl. 11 odst. 11 písm. c) stanov. Dodal, že pokud by platilo, že výbor nemůže bez souhlasu shromáždění vymáhat pohledávky, znamenalo by to zcela popření jeho základní funkce a odpovědnosti za hospodaření , Anonymizováno, . Namítl také, že soud I. stupně měl žalobce poučit o údajném nedostatku aktivní věcné legitimace již v průběhu přípravného jednání nebo při prvním jednání ve věci, nikoliv až v závěru řízení. Soud I. stupně postupoval v rozporu se zásadou předvídatelnosti soudního rozhodování, když žalobce na otázku nedostatku aktivní legitimace neupozornil včas. Žalobce dále soudu I. stupně vytkl procesní pochybení při posouzení námitky započtení smluvních pokut uplatněné žalovaným. V tomto směru namítl, že bylo nesprávně nakládáno s procesními návrhy žalovaného, když o nich nebylo rozhodnuto formou usnesení. Poukázal také na to, že se soud I. stupně v odůvodnění nevypořádal se změnou obrany žalovaného. Žalovaný původně tvrdil, že započítává své pohledávky z titulu smluvních pokut vůči nedoplatkům na službách (tedy, že má vůči žalobci pohledávku z důvodu nesprávně provedeného vyúčtování služeb) a na základě toho provádí jednostranné započtení. Později však tuto argumentaci zcela změnil a začal tvrdit, že smluvní pokuty započítává přímo vůči příspěvkům do fondu oprav. Je tedy i otázkou, zda žalovaný mohl své započtení, jakožto dokonané právní jednání doručené žalobci, vzít zpět, neboť tímto doručením nastaly účinky předmětného započtení (a to za situace, že se nejedná o nicotné právní jednání). Soud I. stupně rovněž nesprávně posoudil procesní podstatu započtení, zejména to, zda se jednalo o vzájemný návrh (což by znamenalo nutnost uhrazení soudního poplatku). Nesouhlasil rovněž se závěry o vadnosti vyúčtování za roky , Anonymizováno, a v tomto směru namítl, že v průběhu řízení nebyl soudem vyzván k doplnění důkazů či argumentace ohledně správnosti vyúčtování. Ze všech těchto důvodů navrhoval, aby byl napadený rozsudek zrušen a věc byla vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení; alternativně, aby rozsudek byl změněn tak, že žalobě bude vyhověno v plném rozsahu.

6. Žalovaný odvolání žalobce považoval za nedůvodné a navrhoval, aby byl napadený rozsudek byl ve výroku I. potvrzen. Odmítl, že by neměl v úmyslu plnit své povinnosti vůči žalobci; poukázal však na to, že má-li být hrazena pohledávka žalobce, musí být tato řádně vyčíslena, schválena a uplatněna, neboť to vyžadují stanovy. V daném případě žalobce není schopen splnit ani jeden z těchto základních předpokladů. Setrval dále na tom, že pro uplatnění nároku žalobce nebyl splněn předpoklad čl. 10 odst. 3 písm. i) stanov. V tomto směru doplnil argumentaci tak, že žalobce je společenstvím vlastníků, které má celkem , Anonymizováno, jednotek (, Anonymizováno, ) a , Anonymizováno, členů. Při koncipování stanov bylo vůlí vlastníků, aby o maximálním rozsahu otázek, které se dotýkají nebo mohou dotýkat vlastníků jednotek, rozhodoval nejvyšší orgán žalobce (shromáždění). Žalobce nemá kontrolní orgán, takže jeho funkci plní shromáždění. Velikost žalobce byla určující pro formulaci stanov, neboť zde byla snaha, aby výbor (tříčlenný) si nemohl uzurpovat rozhodování, aniž by se věc projednala na shromáždění, a aby případně přijaté usnesení bylo přezkoumatelné soudem. Pokud žalobce v odvolání spekuloval o tom, že by mohl podniknout právní kroky vůči neplatičům pouze jednou nebo dvakrát ročně, neboť tak často se mají dle žalobce konat zasedání shromáždění, je zřejmé, že žalobce zcela odhlíží od možnosti hlasování per rollam nebo od možnosti, že tak malé společenství (kdy většina vlastníků žije v předmětném bytovém domě) se může sejít i vícekrát v roce. Považoval za nedůvodnou námitku, že by žalobce nebyl soudem I. stupně poučen o údajném nedostatku aktivní věcné legitimace; v tomto směru zmínil poučení soudu na jednání dne , datum, . Nesouhlasil ani s námitkou žalobce o nesprávném započtení. Zde poukazoval na to, že v rámci své procesní obrany (nikoli jako vzájemný návrh) vůči nárokům žalobce provedl započtení svých pohledávek s tím, že tuto svoji obranu směřoval vůči nároku žalobce, který jej v řízení následně opravil. Procesní obrana tak směřovala vůči žalobcem upravené žalobě, kterou se žalobce domáhal již jen platby odpovídající příspěvku do fondu oprav. Zmínil, že svou pohledávku na zaplacení smluvní pokuty může započítat vůči jakékoliv pohledávce žalobce, ať už jde o nedoplatek na službách nebo proti nároku na zaplacení příspěvku do fondu oprav. V daném případě zápočtu ovšem brání skutečnost, že je na první pohled zřejmé, že pohledávka žalobce není správně vyčíslena a žalobce tuto vadu odmítá odstranit.

7. V rámci odvolacího řízení účastníci neuváděli žádné nové skutečnosti a nenavrhovali nové důkazy.

8. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o.s.ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou (§ 201 o.s.ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 a contrario o.s.ř.) a že bylo podáno včas (§ 204 o.s.ř.), v souladu s § 212 a § 212a o.s.ř. přezkoumal napadené rozhodnutí soudu I. stupně i řízení, které mu předcházelo, a poté dospěl k závěru, že odvolání žalobce ve věci samé není důvodné.

9. Podle čl. 10 bodu 1 stanov žalobce nejvyšším orgánem společenství je shromáždění, které tvoří všichni vlastníci jednotek.

10. Podle čl. 10 bodu 3 písm. i) stanov žalobce do výlučné působnosti shromáždění náleží rozhodování o vymáhání plnění povinností uložených členům společenství podle zákona a podle těchto stanov.

11. Podle čl. 11 bodu 1 stanov žalobce výbor je výkonným orgánem společnosti. Řídí a organizuje běžnou činnost společenství a rozhoduje ve věcech spojených se správou domu a s předmětem činnosti společenství s výjimkou těch věcí, který jsou podle zákona a těchto stanov ve výlučné působnosti shromáždění, anebo si je shromáždění k rozhodnutí vyhradilo.

12. Podle čl. 11 bodu 2 věty první stanov žalobce výbor je statutárním orgánem společenství.

13. Podle čl. 11 bodu 11 písm. c) stanov žalobce statutární orgán společenství zejména jménem společenství vymáhá plnění povinností uložených členům společenství.

14. S ohledem na shora citované ustanovení čl. 10 bodu 3 písm. i) stanov žalobce a s ohledem na v řízení nespornou skutečnost, a to, že shromáždění vlastníků jednotek nerozhodlo před podáním této žaloby o vymáhání předmětné pohledávky za žalovaným, odvolací soud souhlasí s právním závěrem soudu I. stupně v tom směru, že pro úspěšné vymožení předmětné pohledávky za žalovaným v tomto soudním řízení bylo nutné, aby shromáždění vlastníků jednotek rozhodlo o vymáhání plnění povinností žalovaného platit požadovaný příspěvek do fondu oprav, a to formou usnesení. Na tomto závěru nic nemění ani shora citovaný čl. 11 bod 11 písm. c) stanov žalobce, když toto ustanovení je třeba vykládat tak, že předpokladem pro to, aby výbor vymáhal jménem společenství předmětnou pohledávku za žalovaným, je předchozí souhlas shromáždění. V obecné rovině lze sice souhlasit se žalobcem v tom směru, že vymáhání plnění povinností vlastníků jednotek podle stanov (v daném případě platit schválený příspěvek do fondu oprav) většinou představuje běžnou činnost společenství, přičemž tato běžná činnost je svěřena výboru společenství. Nicméně je třeba vycházet z čl. 11 bodu 1 stanov, ze kterého jasně vyplývá, že výbor rozhoduje ve věcech, spojených se správou domu, s výjimkou těch věcí, které jsou podle zákona a těchto stanov ve výlučné působnosti shromáždění, anebo si je shromáždění k rozhodnutí vyhradilo. Pokud citovaný čl. 10 bod 3 písm. i) stanov vyhrazuje rozhodování o vymáhání plnění povinností uložených členům společenství podle zákona a stanov do výlučné působnosti shromáždění, nelze to za dané situace považovat za běžnou činnost a běžné rozhodování, které je svěřeno výboru společenství. Stanovy žalobce jsou v tomto směru jasné a byť to z praktického hlediska může být vnímáno jako poněkud komplikované, je třeba tato ustanovení stanov respektovat. Stanovami upravený postup pro vymáhání pohledávek (dluhů) za členy společenství vlastníků je v podstatě hmotněprávní podmínkou pro to, aby nárok mohl být uplatněn v soudním řízení. Tato podmínka dodržena nebyla a z tohoto pohledu žalobce se svou žalobou nemohl být úspěšný.

15. Za důvodnou nelze považovat ani námitku žalobce v tom směru, že by nebyl upozorněn včas na údajný nedostatek aktivní věcné legitimace. V tomto směru lze poukázat na protokol z druhého nařízeného jednání před soudem I. stupně ze dne , datum, , kdy žalobce byl podrobně poučen podle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. o povinnosti doplnit neúplná skutková tvrzení (a označit důkazy k jejich prokázání), když součástí tohoto poučení byla mimojiné i výzva, aby žalobce uvedl, „kdy a jakým způsobem rozhodlo shromáždění žalobce o vymáhání plnění, jež je předmětem této žaloby, po žalovaném (čl. 10 odst. 3 písm. i) stanov žalobce)“. Současně byl žalobce u tohoto jednání poučen, že pokud výzvě soudu I. stupně nevyhoví, vystavuje se riziku, že ve věci bude neúspěšný z důvodu neunesení břemene tvrzení a neunesení důkazního břemene. Na toto procesní poučení soudu I. stupně žalobce reagoval podáním ze dne , datum, , ve kterém doplnil některá neúplná skutková tvrzení (včetně označení důkazů). Pokud se však týká potřebného tvrzení o tom, kdy a jakým způsobem rozhodlo shromáždění o vymáhání plnění za žalovaným, k tomuto žalobce neuvedl žádné tvrzení a neoznačil žádné důkazy. Z vyjádření žalovaného i z odvolání žalobce vyplývá, že lze vycházet z toho, že shromáždění žalobce o vymáhání předmětné pohledávky za žalovaným podle čl. 10 bodu 3 písm. i) stanov žalobce vůbec nerozhodlo.

16. Za dané situace již bylo nadbytečné zabývat se další odvolací námitkou směřující k nesprávnému započtení smluvních pokut. V tomto směru odvolací soud jen dodává, že z obsahu spisu a ze všech vyjádřeních žalovaného vyplývá, že ten v řízení nepodal vzájemný návrh, když se z jeho strany vždy jednalo jen o procesní obranu vůči uplatněnému nároku (který byl žalobcem v průběhu řízení změněn).

17. Ze všech shora uvedených důvodů odvolací soud podle § 219 o.s.ř. potvrdil rozsudek soudu I. stupně v napadeném výroku I. o věci samé (výrok I. tohoto rozsudku).

18. Dále se odvolací soud zabýval odvoláním žalovaného do výroku II. o náhradě nákladů řízení. V tomto odvolání žalovaný namítal, že není správný závěr soudu I. stupně o tom, že jeho vyjádření z , datum, a z , datum, nebyly účelnými úkony právní služby. Rovněž nesouhlasil s tím, že mu nebyla přiznána náhrada cestovného jen s tím argumentem, že nepředložil technický průkaz k použitému vozidlu. Žalovaný nepopíral, že nedopatřením při vyúčtování nákladů řízení technický průkaz nepřiložil; toto pochybení napravil v rámci svého odvolání. S ohledem na tyto námitky navrhl, aby napadený výrok byl změněn tak, že mu bude přiznána náhrada nákladů řízení před soudem I. stupně dle písemného vyúčtování (tj. ve výši , Anonymizováno, Kč včetně DPH).

19. Odvolací soud při přezkumu vyúčtování nákladů řízení žalovaného (č. l. , Anonymizováno, ) zjistil, že toto vyúčtování obsahuje rozpor mezi tvrzenými úkony právní služby (s vyčíslenou cenou odměny) a požadovanou celkovou částkou ve výši , Anonymizováno, Kč včetně DPH. Z vyúčtování totiž vyplývá, že zástupce žalovaného vyúčtoval odměnu advokáta v částce , Anonymizováno, Kč, náhradu za režijní paušály ve výši , Anonymizováno, Kč, náhradu za promeškaný čas ve výši , Anonymizováno, Kč a náhradu za cestovné ve výši , Anonymizováno, Kč. Pokud se sečtou všechny požadované náhrady, činí celková částka , Anonymizováno, Kč, avšak v rámci součtu je na konci vyúčtování uvedena částka , Anonymizováno, Kč. Z důvodu rozporu tohoto vyúčtování odvolací soud vyzval zástupce žalovaného, aby odstranil rozpor tohoto vyúčtování, případně aby uvedl, zda se vzdává náhrady nákladů řízení ve výši převyšující částku , Anonymizováno, Kč. Poté zástupce žalovaného uvedl, že za řízení před soudem I. stupně požaduje náhradu nákladů řízení v celkové částce , Anonymizováno, Kč.

20. Odvolací soud po přezkumu všech úkonů v rámci zastupování žalovaného dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je důvodné pouze částečně. Lze souhlasit s tím, že úkon právní služby spočívající v písemném vyjádření ze dne , datum, (doručené soudu , datum, ) je účelným úkonem právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění (dále advokátní tarif). Tímto podáním totiž zástupce žalovaného reagoval na změnu žaloby učiněnou žalobcem dne , datum, (kdy se v podstatě zcela změnil předmět řízení). Pokud se týká druhého sporného úkonu, a to písemného vyjádření ve věci z , datum, , tak odvolací soud souhlasí s názorem soudu I. stupně v tom směru, že tento úkon nelze považovat za nezbytný a účelný. Zde je možné poukázat na to, že před tímto podáním nedošlo k žádné zásadní procesní změně, když zástupce žalovaného jen doplňoval své předchozí vyjádření ze dne , datum, . Nové argumenty tedy mohly být obsaženy buď již v tomto předchozím vyjádření, případně u nařízeného jednání dne , datum, . Pokud se týká nepřiznání cestovného, zde lze uvést, že soud I. stupně postupoval správně, neboť v době rozhodování zástupce žalovaného skutečně nepředložil doklad, který by umožňoval posoudit důvodnost požadovaného cestovného (což žalovaný připouští i v odvolání). Nicméně tento nedostatek byl zhojen v rámci podaného odvolání. Za této situace tedy cestovní náklady je třeba zahrnout mezi náklady řízení procesně úspěšného žalovaného.

21. S ohledem na výše uvedené lze shrnout, že zástupce žalovaného v řízení před soudem I. stupně učinil celkem 8 účelných úkonů právní služby, které podle § 11 odst. 1 advokátního tarifu spočívaly v: 1) převzetí a příprava zastoupení, 2) vyjádření k žalobě z , datum, , 3) vyjádření ke změněné žalobě z , datum, , 4) účast u jednání , datum, , 5) účast na jednání , datum, , 6) vyjádření ve věci z , datum, , 7) vyjádření ve věci z , datum, , 8) účast u jednání , datum, . Za první 3 úkony náleží odměna v částce , Anonymizováno, Kč za úkon (tarifní hodnota , Anonymizováno, Kč), za dalších , Anonymizováno, úkonů náleží odměna ve výši , Anonymizováno, Kč za každý úkon (tarifní hodnota , Anonymizováno, Kč). Celková odměna za těchto , Anonymizováno, úkonů právní služby činí podle § 7 advokátního tarifu částku , Anonymizováno, Kč. Za každý úkon právní služby zástupci žalovaného náleží režijní paušál ve výši , Anonymizováno, Kč (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu), tedy celkem , Anonymizováno, Kč. Dále do nákladů právního zastoupení náleží i náhrada za ztrátu času. Tento nárok vyplývá z § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 advokátního tarifu, když úkony právní služby byly prováděny v místě, které není sídlem zástupce žalovaného. V souvislosti s cestou na jednání a zpět náleží za každé jednání náhrada ve výši , Anonymizováno, Kč (9 půlhodin po , Anonymizováno, , Anonymizováno, Kč), za , Anonymizováno, jednání tedy celková částka , Anonymizováno, Kč. Náklady za právní zastoupení tedy dosáhly částky , Anonymizováno, Kč (, Anonymizováno, ). Jelikož zástupce žalovaného osvědčil, že je plátcem DPH, byla tato částka navýšena o 21 % DPH (, Anonymizováno, Kč) na celkovou částku , Anonymizováno, Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.).

22. Pokud se týká cestovného, v řízení vyplynulo, že zástupce žalovaného na každé jednání cestoval vlastním osobním automobilem na trase , adresa, a zpět při ujetí celkem , Anonymizováno, km (za každé jednání). Náhrada cestovného byla vypočtena podle vyhlášky č. 398/2023 Sb., když současně z předloženého velkého technického průkazu použitého vozidla bylo zjištěno, že to má průměrnou spotřebu , Anonymizováno, litru motorové nafty na 100 km. V souvislosti s jedním jednáním tedy náklady cestovného dosáhly částky , Anonymizováno, Kč, když z toho částka , Anonymizováno, Kč představuje náhradu za použití vozidla (, Anonymizováno, km × , Anonymizováno, Kč) a částka , Anonymizováno, Kč náhradu za pohonné hmoty (, Anonymizováno, ). Za , Anonymizováno, jednání tak celková náhrada cestovného dosáhla částky , Anonymizováno, Kč.

23. Součet nákladů za právní zastoupení a nákladů cestovného v částce , Anonymizováno, Kč tak tvoří celkové náklady žalovaného před soudem I. stupně. K výpočtu nákladů cestovného odvolací soud ještě dodává, že přiznané cestovné nebylo navyšováno o daň z přidané hodnoty, když bylo vycházeno z toho, že tato daň byla zahrnuta již v pořizovací ceně použitého automobilu i v ceně pohonných hmot. Pokud by cestovné bylo navýšeno i o DPH, znamenalo by to, že tato daň by byla placena dvakrát, což je nepřípustné.

24. Z výše uvedených důvodů tedy odvolací soud podle § 220 odst. 1 o.s.ř. změnil napadený výrok II. rozsudku soudu I. stupně tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

25. O náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III. tohoto rozsudku) bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 142 odst. 1 a odst. 2 o.s.ř. Žalobce nebyl se svým odvoláním ve věci samé úspěšný, proto žalovanému vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení, které představují náklady na jeho právní zastoupení. Zástupce žalovaného v odvolacím řízení učinil 2 úkony právní služby, které podle § 11 odst. 1 advokátního tarifu spočívaly v písemném vyjádření k odvolání a v účasti u jednání odvolacího soudu , datum, . Podle § 7 advokátního tarifu za každý úkon náleží zástupci žalovaného odměna ve výši , Anonymizováno, Kč, celkem tedy za , Anonymizováno, úkony , Anonymizováno, Kč. Za každý úkon pak podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném od , datum, náleží zástupci žalovaného režijní paušál ve výši , Anonymizováno, Kč, za , Anonymizováno, úkony tedy částka , Anonymizováno, Kč. Za účast u jednání, které se konalo mimo sídlo zástupce žalovaného, náleží zástupci podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 advokátního tarifu ve znění účinném od , datum, náhrada za ztrátu času v celkové částce , Anonymizováno, Kč (9 půlhodin po , Anonymizováno, Kč). Celkem tak náklady na právní zastoupení žalovaného v odvolacím řízení dosáhly částky , Anonymizováno, Kč. Jelikož bylo osvědčeno, že zástupce žalovaného je plátcem DPH, byla tato částka navýšena o 21 % DPH (, Anonymizováno, Kč) na částku , Anonymizováno, Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.).

26. Do nákladů za právní zastoupení žalovaného v rámci odvolacího řízení nebyl započítán úkon právní služby spočívající v odvolání žalovaného do výroku II. soudu I. stupně o nákladech řízení. Zde byl žalovaný úspěšný pouze částečně, proto za toto dílčí odvolací řízení nebyla přiznána náhrada nákladů žádné straně (§ 142 odst. 2 o.s.ř.).

27. K nákladům žalovaného v odvolacím řízení náleží ještě cestovné jeho zástupce k odvolacímu jednání dne , datum, , když bylo doloženo, že zástupce žalovaného cestoval na trase , adresa, (sídlo odvolacího soudu) a zpět při ujetí celkem , Anonymizováno, km. Zástupce žalovaného použil stejný automobil jako při cestách na jednání soudu I. stupně, tedy s průměrnou spotřebou , Anonymizováno, l motorové nafty na 100 km. Cestovné bylo vypočteno podle vyhlášky č. 475/2024 Sb. na částku , Anonymizováno, Kč. Z toho náhrada za použití vozidla činí , Anonymizováno, ) a náhrada za pohonné hmoty , Anonymizováno, . Z důvodů uvedených výše nebylo cestovné navýšeno o daň z přidané hodnoty.

28. Celkem tak náklady žalovaného v odvolacím řízení dosáhly částky , Anonymizováno, .