15 Co 86/2025

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Libora Daňhela a soudců Mgr. Jiřího Vašíčka a Mgr. Pavla Mádra ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Anonymizováno - Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o odstranění betonových panelů, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu ve Vyškově z 19. 2. 2025, č. j. 6 C 221/2024-83,

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech odvolacího řízení částku , Anonymizováno, Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně , Jméno advokáta A, .

1. Soud I. stupně rozsudkem zavázal žalovanou odstranit z pozemku parc. č. , Anonymizováno, betonové panely spojující pozemek parc. č. , Anonymizováno, s cestou umístěnou na pozemku parc. č. , Anonymizováno, , všechny v k. ú. , adresa, (výrok I.) a zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku , Anonymizováno, Kč (výrok II.).

2. Proti rozsudku podala odvolání žalovaná, která navrhla jeho zrušení a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení.

3. Žalobkyně navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného.

4. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné a včas podané osobou oprávněnou (§ 202, § 204 odst. 1 a § 201 občanského soudního řádu - dále „o. s. ř.“), přezkoumal napadený rozsudek i řízení předcházející (§ 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.), doplnil dokazování v potřebném rozsahu (§ 213 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalované důvodné není.

5. Žalobu na odstranění betonových panelů odůvodnila žalobkyně tím, že bez jejího souhlasu je na její pozemek nainstalovala na žalovaná, aby dosáhla spojení mezi svým pozemkem parc. č. , Anonymizováno, a cestou umístěnou na pozemku žalované parc. č. , Anonymizováno, (oba v k. ú. , adresa, ). Obranu žalované, že umístění betonových panelů je součástí jejího práva vyplývajícího z věcného břemene zřízeného mezi žalovanou a předchůdcem žalobkyně smlouvou z , datum, žalobkyně neuznává, neboť obsahem toho práva je pouze procházení a projíždění přes pozemek, nikoli položení betonových panelů, a to navíc na místě, na němž nemá být právo průchodu a průjezdu realizováno. Soud I. stupně odůvodnil napadené rozhodnutí především skutečnostmi mezi účastníky nespornými, které vyplynuly z účastnických výslechů u jednání soudu I. stupně , datum, , že v době zřízení věcného břemene smlouvou z , datum, , k důkazu, vstup do haly na pozemku parc. č. , Anonymizováno, ještě nebyl, že žalovaná ho zřídila později během výstavby, a to v době, kdy vlastníkem dotčeného pozemku již byla žalobkyně, která s tím nesouhlasila. Celé stavba realizovaná žalovanou na pozemku parc. č. , Anonymizováno, byla v počáteční fázi prováděna bez stavebního povolení, které udělil příslušný stavební úřad až dodatečně.

6. Soud I. stupně zhodnotil obsah zřízeného věcného břemene tak, že jím založené právo chůze, jízdy, resp. průchodu a jízdy, nelze interpretovat jako právo budovat na zatíženém pozemku také sjezdy a komunikace, byť primárním účelem věcného břemene je zajištění obslužnosti nemovitostí, v jejichž prospěch je zřízeno. Pokud z rozhodnutí příslušného stavebního úřadu o dodatečném povolení stavby na pozemku parc. č. , Anonymizováno, vyplynulo, že vjezd k budově ve vlastnictví žalované, resp. příjezd k jejímu pozemku, nebyl předmětem dodatečného povolení stavby, nepovažuje soud I. stupně ani při aplikaci ustanovení § 1258 občanského zákoníku (dále „o. z.“) za součást místních zvyklostí, aby v rámci areálů byly budovány sjezdy, nájezdy či komunikace na pozemcích jiných vlastníků. Proto položením sporných betonových panelů zasáhla žalovaná do vlastnického práva žalobkyně k jejímu pozemku parc. č. , Anonymizováno, , na výzvu tyto panely z jejího pozemku neodstranila, proto je žaloba na ochranu jejího vlastnického práva důvodná.

7. Žalovaná proti těmto závěrům v odvolání namítá, že v době zřízení věcného břemene bylo zřejmé, že nemovitosti na pozemku parc. č. , Anonymizováno, jsou v havarijním stavu, nutně musí dojít k jejich opravě či přestavbě a nemohlo v době podpisu smlouvy o zřízení věcného břemene být zřejmé, jak bude muset být dopravní obslužnost zajištěna. Ve vztahu k této skutečnosti namítla, že soud neprovedl jí navržený důkaz výslechem svědka , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , který dohodu o zřízení věcného břemene projednával za žalovanou s předchůdcem žalobkyně, a tento úmysl účastníků smlouvy může prokázat. Žalovaná poukázala na to, že smyslem a účelem věcného břemene jízdy a chůze přes zatížené pozemky je zajištění obslužnosti nemovitostí, v jejichž prospěch je zřízeno, což není možné přes nezpevněnou plochu, na níž proto žalovaná betonové panely umístila, čímž došlo nejen ke zpřístupnění její nemovitosti ve prospěch účelu věcného břemene, ale také k ochraně majetku samotné žalobkyně. Navíc předchozí vlastník zatíženého pozemku a právní předchůdce žalobkyně souhlasil s úpravou pozemku, neboť žádná cesta neexistovala. Zpevnění cesty a položení panelů je nutné považovat za nezbytnou úpravu plochy pro výkon břemene a mělo by být považováno za součást „údržby a zajištění výkonu“ břemene.

8. Kromě těchto věcných námitek proti žalovaná namítla i procesní vadu postupu soudu I. stupně, který nevyhověl její žádosti o odročení jednání , datum, , ač byla podle žalované důvodná, věc na tomto jednání projednal a vyhlásil na něm napadený rozsudek. Tím ji soud I. stupně zkrátil na právech vyjádřit se k důkazům a uplatnit další návrhy na doplnění dokazování a zatížil řízení vadou, která také odůvodňuje zrušení napadeného rozsudku.

9. Žalobkyně považuje všechny závěry soudu I. stupně za správné a námitky žalované za nedůvodné, jak ohledně neprovedení navrženého důkazu, tak ohledně projednání věci na jednání , datum, bez přítomnosti žalované.

10. Odvolací soud nejprve uvádí, že podle jeho názoru je v základu důvodná odvolací námitka žalované o nesprávnosti postupu soudu I. stupně, který projednal věc na druhém jednání v nepřítomnosti žalované a vyhodnotil její žádost o odročení jednání jako nedůvodnou. Soud I. stupně neakceptoval žádost žalované ze , datum, o odročení jednání , datum, odůvodněnou tím, že její advokát je v pracovní neschopnosti od , datum, , která nebyla do toho dne ukončena. Soud I. stupně tuto skutečnost nepovažoval za významnou, protože již , datum, žádal zástupce žalované o odročení tohoto jednání z jiného důvodu, po sdělení soudu, že žádost nepovažuje za důvodnou, ji urgoval a teprve poté požádal o odročení jednání z důvodu své pracovní neschopnosti. Bez ohledu na to, zda lze zajištění substitučního zastoupení vůbec požadovat po advokátu i v jiných případech, než je kolize více jednání nařízených na stejný termín, nelze dle odvolacího soudu ignorovat potvrzení o pracovní neschopnosti doložené s poslední žádostí o odročení toho jednání, z něhož bez dalšího (pokud nejsou zjištěny jiné okolnosti) lze zpravidla dovodit neschopnost takové osoby dostavit se k soudnímu jednání. Pokud jde o časovou souvislost, že tato pracovní neschopnost byla dána již od , datum, , lze dle odvolacího soudu považovat za věrohodné, že bylo očekáváno její ukončení před nařízeným jednáním, k němuž ale nakonec nedošlo ani k , datum, , kdy zástupce žalované o odročení jednání z tohoto důvodu požádal. Byť odvolací soud souhlasí s tím, že pro substituční zastoupení advokáta není významný souhlas zastoupeného účastníka, je požadavek na zajištění substituce jednoznačný v situacích, kdy jde o kolizi více nařízených jednání, což je přirozené riziko advokátní praxe jdoucí k tíži advokáta a jeho účastníka, ale v případě jiné objektivní překážky, tedy pracovní neschopnosti, je nutné hodnotit každou situaci tak, aby procesní práva zastoupeného účastníka nebyla porušena. V tomto případě, který lze hodnotit jako hraniční, považuje odvolací soud za přece jen věrohodné, že při očekávání včasného ukončení pracovní neschopnosti zástupce žalované své substituční zastoupení z tohoto důvodu nezajistil, a o odročení jednání pak požádal až těsně před termínem jednání, kdy už substituční zastoupení zajistit nešlo.

11. Odvolací soud však v souvislosti s touto procesní vadou postupu soudu I. stupně vychází z názoru, na němž je založeno rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 56/99, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 53/2021, byť to se týká zmatečnostní vady rozsudku spočívající v odnětí možnosti účastníka soudního řízení jednat před soudem. K této vadě nemusí dojít, jestliže u dalšího jednání soudu bylo prováděno dokazování, u něhož měl dotčený účastník možnost uplatnit procesní obranu, včetně možnosti vyjádřit se k dosud provedeným důkazům. Z tohoto ale vyplývá, že může jít o jinou vadu řízení, která také může mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, což by však ve zde nastalé situaci mohlo nastat, pokud by u jednání, jehož se žalovaná nezúčastnila, byla provedena podstatná část dokazování o podstatném rozsahu právně významných skutečností. Takové dokazování však bylo provedeno u prvního jednání , datum, , jehož se žalovaná účastnila a na němž byli vyslechnuti oba účastníci, resp. jejich jednatelé, k čemuž dokazování provedené na druhém jednání , datum, bylo významné jen málo.

12. Proto dospěl odvolací soud k závěru, že toto procesní pochybení soudu I. stupně nemusí mít vliv na správnost rozhodnutí a nemůže samo o sobě odůvodnit nutnost jeho zrušení, pokud odvolací soud zopakuje dokazování provedené na jednání, jehož se žalovaná nezúčastnila, a poskytne jí možnost vyjádřit se k těmto důkazům a navrhnout případně další důkazy z toho vyplývající. To odvolací soud učinil, čímž došlo ke „konvalidaci“ procesního pochybení soudu I. stupně, které tak nemělo vliv na správnost rozhodnutí, jak bude zde odůvodněno níže.

13. Na jednání , datum, bylo provedeno dokazování rozhodnutím , právnická osoba, , adresa, – stavebního úřadu z , datum, , rozhodnutím , Anonymizováno, , z , datum, a dvěma fotografiemi předmětného vjezdu na pozemek parc. č. , Anonymizováno, s umístěnými betonovými panely. Odvolací soud toto dokazování zopakoval a zjistil tytéž skutečnosti jako soud I. stupně, jimiž je odůvodněn napadený rozsudek. Ostatně sama žalovaná v odvolání tyto důkazy, jejichž obsah zjistila z odůvodnění napadeného rozsudku, uvedla, že z nich nic významného pro posouzení zde uplatněného nároku nevyplývá. Pokud se týká dvou fotografií předmětného vjezdu na pozemek žalované a umístěných sporných betonových panelů, vyplývá jimi zobrazená skutečnost z dalších provedených důkazů soudu I. stupně u prvního jednání, na nichž je toto zobrazení podobné, resp. totožné. O skutečnosti, že žalovaná má na pozemek parc. č. , Anonymizováno, vybudován nájezd, před nímž umístila na pozemek žalobkyně parc. č. , Anonymizováno, sporné betonové panely, je mezi účastnicemi nesporná.

14. Pro posouzení důvodnosti uplatněného nároku vyšel soud I. stupně především z kupní smlouvy a smlouvy o zřízení věcného břemene uzavřené , datum, mezi , právnická osoba, jako prodávajícím (a povinným z věcného břemene) a žalovanou pod její tehdejším názvem , Anonymizováno, , právnická osoba, . jako kupující (a oprávněnou z věcného břemene), v níž je toto břemeno zřízeno jako věcné břemeno cesty spočívající v právu „procházet a projíždět přes pozemek parc. č. , Anonymizováno, k budově bez č.p. na pozemku parc. č. , Anonymizováno, a k pozemkům parc. č. , Anonymizováno, , to vše v katastrálním území , Anonymizováno, “ a dále „umožnit průchod a průjezd přes pozemky zatížené věcným břemenem i třetím osobám, zejména obchodním partnerům a zákazníkům kupujícího jako oprávněného z věcného břemene“, přičemž za toto věcné břemeno bylo dohodnuto zaplacení ceny , Anonymizováno, Kč.

15. Podle § 151n odst. 1 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. účinného do 31. 12. 2013 (tedy v době zřízení věcného břemene) omezují věcná břemena vlastníka nemovité věci ve prospěch někoho jiného tak, že je povinen něco strpět, něčeho se zdržet nebo něco konat.

16. Podle přechodného ustanovení § 3028 odst. 2 o. z. účinného od 1. 1. 2014, není-li dále stanoveno jinak (což není), řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

17. Podle § 1257 odst. 1 o. z. věc může být zatížena služebností, která postihuje vlastníka věci jako věcné právo tak, že musí ve prospěch jiného něco strpět nebo něčeho se zdržet.

18. Podle § 1258 o. z. služebnost zahrnuje vše, co je nutné k jejímu výkonu. Není-li obsah nebo rozsah služebnosti určen, posoudí se podle místní zvyklosti; není-li ani ta, má se za to, že je rozsah nebo obsah spíše menší než větší.

19. Podle § 1274 odst. 1 o. z. služebnost stezky zakládá právo chodit po ní nebo se po ní dopravovat lidskou silou a právo, aby po stezce jiní přicházeli k oprávněné osobě a odcházeli od ní nebo se lidskou silou dopravovali.

20. Podle § 1042 o. z. vlastník se může domáhat ochrany proti každému, kdo neprávem do jeho vlastnického práva zasahuje nebo je ruší jinak než tím, že mu věc zadržuje.

21. Z uvedených zákonných ustanovení vyplývá, že věcné břemeno zřízené za účinnosti občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. se od 1. 1. 2014 řídí nyní účinnou občanskoprávní úpravou, která základní obsah věcného břemene stanoví prakticky totožně, navíc upravuje přesnější parametry jeho obsahu, a to právě ke zde zřízenému věcnému břemeni, jemuž odpovídá podrobněji upravena služebnost stezky. Ve smyslu tehdy i nyní účinných zákonných ustanovení je však zřejmé, že zde hodnocené věcné břemeno bylo zřízeno jako věcné právo, tedy ve prospěch každého vlastníka nemovitostí, pro jejichž obsluhu bylo zřízeno, a k tíži každého vlastníka zatížených pozemků, tudíž je jím vázána i žalobkyně, byť zatížený pozemek zakoupila až po jeho zřízení, což není mezi účastníky sporné a soud I. stupně z toho správně vycházel.

22. Soud I. stupně však také správně zhodnotil kolizi vlastnického práva žalobkyně k jejímu pozemku parc. č. , Anonymizováno, a na druhé straně její povinnosti z věcného břemene odpovídající právu žalované z věcného břemene zřízeného pro obsluhu jejích pozemků parc. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, .

23. Právní názor žalované, že součástí práva vyplývajícího z věcného břemene (dnes služebnost stezky) je i zpevnění cesty, po níž si průjezd přes pozemek žalobkyně realizuje, není správný. Takový závěr nelze dovodit ani k právu „procházet a projíždět“ a „umožnit průchod a průjezd třetím osobám“, jak bylo vymezeno ve smlouvě o zřízení věcného břemene, ani k právu služebnosti stezky, jak je vymezeno výše uvedeným ust. § 1258 o. z.

24. Odkazuje-li žalovaná na místní zvyklost uvedenou v ust. § 1258 o. z., kterou dovozuje obecně pro podobné areály budov a pozemků, není ani tento odkaz důvodný. I kdyby bylo lze obecně připustit, že právo „průchodu a průjezdu“, resp. „právo chodit po stezce nebo se po ní dopravovat“, může dle místních zvyklostí zahrnovat zpevňování nezpevněných části pozemků pokládkou betonových panelů, muselo by jít o zvyklost realizovanou v daném místě a čase. Z dokazování soudu I. stupně a z tvrzení obou účastníků řízení vyplývá, že již v době zřízení věcného břemeno byl na zastavěném pozemku parc. č. , Anonymizováno, zbor, tedy pobořená neužívaná stavba, k níž ani její tehdejší vlastník, který byl současně i vlastníkem pozemku parc. č. , Anonymizováno, , tedy zřejmě nejezdil a přístup k ní nepoužíval. Ostatně i žalovaná tvrdí, že v době zřízení věcného břemene bylo zřejmé, že tehdy zdevastovaná stavba bude muset být podstatně zrekonstruována a že proto nebylo vůbec zřejmé, jaký přístup k ní bude poté potřebný. Proto nelze v tomto případě vycházet z žádné „místní zvyklosti“, byť by mohla odůvodnit právo stavebních úprav na zatíženém pozemku, což odporuje logickému výkladu pojmů „průchod a průjezd“ i „chození a dopravování se“.

25. Pro tento závěr je již nadbytečné hodnotit důvodnost argumentace žalované, že je oprávněna na základě zřízeného věcného břemene procházet a projíždět přes zatížený pozemek na kterémkoli místě, neboť toto právo je upravené široce bez jeho konkretizace na určitou část pozemku, tudíž je nutné dovodit i její oprávněna vjíždět na svůj pozemek parc. č. , Anonymizováno, na kterémkoli místě jeho společné hranice s pozemkem parc. č. , Anonymizováno, . Právě k tomu, že taková byla vůle účastníků smlouvy o zřízení věcného břemene z , datum, , navrhla žalovaná důkaz svědeckým výslechem , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , jehož neprovedením tedy soud I. stupně nepochybil. Úmysl smluvních stran, aby součástí práva z věcného břemene bylo právo zpevňovat zatížený pozemek pokládkou betonových panelů, nebyl žalovanou tvrzen, k tomu nebyl tento důkaz navržen a pro výše uvedený podstatný závěr nebyl významný. Soud I. stupně pochybil, pokud se v rozsudku s tímto důkazním návrhem nevypořádal a neuvedl, proč jej neprovedl, což ale není vada, která by mohla mít vliv na správnost napadeného rozhodnutí, protože tento důkaz skutečně významný nebyl.

26. Pokud soud I. stupně zhodnotil dokazování také výše uvedenými rozhodnutími stavebních úřadů o dodatečném povolení stavby žalované na pozemku parc. č. , Anonymizováno, (prvostupňového , právnická osoba, , adresa, a odvolacího , Anonymizováno, ) tak, že pro posouzení zde uplatněného soukromoprávního nároku nejsou zásadně významná, je i tento závěr správný. Oba stavební úřady, jak vyplynulo ze zopakovaného dokazování odvolacího soudu, ve svých rozhodnutích uvedly, že z veřejnoprávního hlediska povolení stavby žalované nebyly tam uplatněné námitky žalobkyně ve vztahu k položení zde sporných betonových panelů, neboť taková „stavba“ nepodléhá stavebnímu povolení ani ohlášení a nebyla součástí stavebního záměru, který stavební úřady pro dodatečné povolení stavby posuzovaly. V jeho rámci se zabývaly jen dostupností stavby (staveb) z veřejné cesty, která byla zajištěna právě věcným břemenem průchodu a průjezdu přes pozemek žalobkyně parc. č. , Anonymizováno, , aniž byl pro tento účel řešen vjezd do nově budované stavby žalované na místě, kde jsou sporné betonové panely položeny. Proto byla také žalobkyně se svými námitkami odkázána na občanskoprávní řízení o ochraně jejího vlastnického práva, což učinila podáním zde projednávané žaloby.

27. Přesto se odvolací soud nad rámec shora uvedeného závěru, že žalovaná svou stavební činností na pozemku žalobkyně bez jejího souhlasu zasáhla do jejího vlastnického práva k tomuto pozemku, vyjadřuje ke sporné skutečnosti, zda má žalovaná na základě zřízeného věcného břemene právo procházet a projíždět přes pozemek žalobkyně na kterékoli jeho části, tedy nikoli jen na pozemek parc. č. , Anonymizováno, , který je podle své dispozice obslužným pozemkem k (bývalé) stavbě na pozemku parc. č. , Anonymizováno, , ale i na pozemek parc. č. , Anonymizováno, se stavbou (stavbami) na kterémkoli místě. Pokud je na pozemku parc. č. , Anonymizováno, zjevná cesta po jeho části nepřiléhající k hranici s pozemkem parc. č. , Anonymizováno, a pokud tento stav byl dán v době zřízení věcného břemene, byť cesta nebyla zpevněna betonovými panely, kloní se odvolací soud k závěru, že rozsah takového práva se vztahuje k této cestě, a to právě na základě ustanovení § 1258 o. z., že má být preferován výklad o spíše menším než větším rozsahu služebnosti. Ke spolehlivému závěru by byla ještě potřebná zjištění, zda průjezd přes pozemek parc. č. , Anonymizováno, byl v té době skutečně realizován jen po této cestě (ať už vlastníkem těchto pozemků či i vlastníky jiných pozemků, kteří k nim po této cestě přistupovali), nicméně i bez zjištění takových skutečností se z dispozic pozemku parc. č. , Anonymizováno, a pozemku parc. č. , Anonymizováno, a pozemku parc. č. , Anonymizováno, , který je rovněž manipulační plochou a stavební pozemek parc. č. , Anonymizováno, obklopuje ze dvou stran, lze dovodit, že obsluha obou nemovitostí z pozemku parc. č. , Anonymizováno, je dostatečná přes pozemek parc. č. , Anonymizováno, , a není potřebná na jakémkoli místě hranice pozemků parc. č. , Anonymizováno, , jak se výkladu obsahu zřízeného věcného břemene domáhá žalovaná.

28. Tento závěr je však nadbytečný vzhledem k primárnímu výše uvedenému závěru, že ani v případě „neomezeného“ práva žalované procházet a projíždět přes pozemek žalobkyně kdekoli toto právo nezahrnuje právo stavebních úprav zatíženého pozemku, které provedla žalovaná bez souhlasu žalobkyně.

29. Pokud žalovaná v odvolacím řízení navrhla doplnění dokazování dalším grafickým zobrazením předmětných pozemků, jde především o důkaz uplatněný po koncentraci řízení u soudu I. stupně, navíc je toto zobrazení je zřejmé z důkazů soudem I. stupně již provedených. Pokud žalovaná v odvolání poukazovala na nájemní smlouvu s žalobkyní z , datum, , jde rovněž o důkaz uplatněný po koncentraci řízení u soudu I. stupně, který nebyl u soudu I. stupně navržen, navíc z vyjádření obou účastnic vyplývá, že její obsah by zřejmě nebyl pro posouzení věci významný. Žalovaná sice v odvolání nejprve uvedla, že z této nájemní smlouvy vyplývá souhlas žalobkyně s umístěním (nebo snad jen uložením) betonových panelů, žalobkyně ve vyjádření k odvolání žalované tuto skutečnost popřela, neboť ani v této smlouvě ani jindy souhlas s umístěním betonových panelů žalované nedala, žalovaná pak v dalším podání uvedla, že se o tuto nájemní smlouvu neopírá jako o přímý titul „souhlasu s panely“, ale „relevantní indicii reálného uspořádání a tolerance v dotčeném místě“. Byť tento důkaz již nelze provést a hodnotit, nevyplývá ani z této argumentace tolerance žalobkyně k tomu, jak žalovaná s jejím pozemkem naložila, tedy, že by s umístěním betonové panelů na svém pozemku souhlasila.

30. Z těchto důvodu je rozsudek soudu I. stupně ve výroku I., jímž zavázal žalovanou k povinnosti odstranit betonové panely umístěné na pozemku parc. č. , Anonymizováno, , jimiž cestu na tomto pozemku spojuje s pozemkem žalované parc. č. , Anonymizováno, , vše v katastrálním území , adresa, , správný, a proto jej odvolací soud potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

31. To se týká i rozhodnutí o nákladech řízení ve výroku II. napadeného rozsudku, k jejichž náhradě ve prospěch úspěšné žalobkyně zavázal podle § 142 odst. 1 o. s. ř. neúspěšnou žalovanou, a to ve správné výši tvořené náklady zastoupení žalobkyně advokátem a zaplacený soudní poplatek, s čímž odvolací soud odkazuje pro stručnost na odůvodnění napadeného rozsudku v příslušné části, z níž důvodnost přiznání náhrady nákladů řízení v této výši vyplývá.

32. Rozhodnutí odvolacího soudu ve výroku II. tohoto rozsudku o nákladech odvolacího řízení je rovněž odůvodněno úspěchem žalobkyně v odvolacím řízení proti neúspěšné žalované (§ 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř.). V odvolacím řízení vznikly žalobkyni náklady za zastoupení advokátem za dva úkony právní služby, vyjádření k odvolání a účast u jednání odvolacího soudu, v sazbě odměny , Anonymizováno, Kč za každý (§ 9 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. – dále jen „advokátní tarif“), k čemuž přísluší dvě paušální částky náhrad hotových výdajů po , Anonymizováno, Kč (§ 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu), což celkem činí , Anonymizováno, Kč. Proto odvolací soud zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení tuto částku, a to k rukám jejího advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).