15 Co 94/2024

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Vašíčka a soudců JUDr. Libora Daňhela a Mgr. Pavla Mádra ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 Adresa zainteresované osoby 1/0 zastoupen advokátem Mgr. Janem Konečným se sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0 , 613 00 Brno o ochranu rušené držby, o odvolání žalovaného proti usnesení Okresního soudu ve Znojmě (dále jen „soud I. stupně“) ze dne 23. 4. 2024, č. j. 21 C 79/2024-40,

I. Usnesení soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. V řízení zahájeném dne 8. 4. 2024 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zdržet se dalších zásahů do práva žalobkyně spočívajícího v právu užívání společných prostor – a to prostor v suterénu, půdních prostor ve 3. nadzemním podlaží a dvora v nemovitosti zapsané u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, na listu vlastnictví č. , Anonymizováno, pro obec , adresa, a katastrální území , adresa, – město, jako pozemek p. č. , Anonymizováno, , zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba – , adresa, , č. p. , Anonymizováno, , rodinný dům (dále také předmětná nemovitost nebo předmětný dům). Dále se žalobkyně domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost obnovit původní stav tím, že do tří dnů od doručení rozhodnutí soudu odstraní veškeré překážky, které žalobkyni brání v průchodu do společných prostor, a to prostor v suterénu, půdních prostor ve 3. nadzemním podlaží a dvora v předmětné nemovitosti. Žalobu odůvodnila tím, že účastníci jsou bývalí manželé a že po dobu manželství vedli rodinnou domácnost v předmětném domě, který je ve výlučném vlastnictví žalovaného. Podle smlouvy ze dne , datum, bylo pro žalobkyni pro případ rozvodu sjednáno právo bydlení v bytové jednotce v 1. nadzemním podlaží předmětného domu, a to až do doby, než se z této bytové jednotky žalobkyně trvale odstěhuje. Manželství účastníků bylo pravomocně rozvedeno rozsudkem ze dne , datum, . Ve sklepních prostorách předmětného domu se nachází plynové kotle na ohřev vody a topení pro oba byty, průtokový ohřívač pro byt žalobkyně, hlavní uzávěr vody pro celý předmětný dům a také plynoměr a vodoměr pro byt žalobkyně. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že dne , datum, při příchodu do předmětného domu zjistila, že žalovaný těsně za dveřmi jejího bytu nechal nainstalovat kovovou mříž, která jí brání k přístupu do společných prostor předmětného domu (suterén, sklep a půda). Tím bylo zasaženo do posledního pokojného stavu, kdy žalobkyně nemá možnost dostat se k obslužným zařízením pro svůj byt (vodoměry apod.) a také se nedostane ke svým věcem na půdě. Svým jednáním tak žalovaný vypudil žalobkyni z držby. Proto se s odkazem na § 1007 občanského zákoníku domáhala obnovení původního stavu.

2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil a navrhoval, aby byla zamítnuta. V řízení potvrdil, že je výlučným vlastníkem předmětného domu a že žalobkyně do , datum, měla plný přístup do všech částí tohoto domu. Potvrdil i to, že v předmětném domě nechal nainstalovat kovovou mříž; to odůvodňoval tím, že se mu ze společných prostor ztratily jeho věci. Jelikož se domníval, že tyto věci z domu odnesla žalobkyně, podal dne , datum, na žalobkyni , podezřelý výraz, oznámení. Nedůvodnost žaloby dovozoval z následujících třech námitek. Jednak namítal, že právo bydlení pro žalobkyni nebylo ve smlouvě (notářském zápisu) platně sjednáno, neboť nebyla určitě vymezena bytová jednotka, kterou žalobkyně může užívat, ani žádná konkrétní část domu. I kdyby ale právo bydlení žalobkyně bylo platně sjednáno, pak namítal (druhá námitka), že žalobkyně nadále může užívat bytovou jednotku v 1. nadzemním podlaží předmětného domu, avšak žalobkyni nebyl sjednán přístup do sklepa, ani na půdu předmětného domu. Poslední (třetí) námitka směřovala k tomu, že žalobkyně se z předmětného domu odstěhovala již před rozvodem manželství účastníků; tím dle žalovaného jakékoli případné užívací právo žalobkyně zaniklo.

3. Soud I. stupně na základě předložených listinných důkazů a vyjádření účastníků usnesením ze dne 23. 4. 2024, č. j. 21 C 79/2024-40 žalobě v celém rozsahu vyhověl, a to ohledně povinnosti žalovaného obnovit původní stav způsobem uvedeným v prvním odstavci tohoto odůvodnění (výrok I.) i ohledně povinnosti žalovaného zdržet se dalších zásahů do práva žalobkyně, spočívajícího v právu užívání společných prostor předmětného domu – způsobem popsaným rovněž v prvním odstavci odůvodnění tohoto rozhodnutí (výrok II.). Dále žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 5 000 Kč (výrok III.). Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že soud I. stupně na základě listinných důkazů dospěl k závěru, že žalobkyně podala návrh na ochranu rušené držby po právu, když z prohlášení , jméno FO, (dcera žalobkyně) ze dne , datum, (ve kterém popsala rozvržení předmětného domu, včetně společných prostor zahrnujících suterén, půdu i dvůr) vzal za prokázané, že kromě bytu v 1. a 2. nadzemním podlaží „ostatní prostory zůstaly do poslední doby společné“, což se projevovalo v případě půdy či suterénu též užíváním daných prostor pro skladování vlastních věcí. Dle soudu I. stupně toto nebylo ani sporné, neboť žalovaný nerozporoval, že žalobkyně měla do , datum, přístup do prakticky všech částí předmětného domu, což koresponduje i se skutečností, že účastníci si i pro dobu po rozvodu manželství sjednali užívání bytu žalokyní v předmětném domě. Soud I. stupně dospěl k závěru, že o náhlém rušebním zásahu žalovaného nemá pochyb, neboť ten shodně vyplývá z vyjádření obou účastníků a zejména z prohlášení , jméno FO, a fotografické dokumentace. S ohledem na tyto skutečnosti dovodil, že byly naplněny podmínky podle § 1007 odst. 1 občanského zákoníku, když žalobkyně prokázala držbu předmětných částí věci (domu žalovaného) a následný nečekaný rušební zásah žalovaného spočívající v instalaci mříže, která brání výkonu držby žalobkyně. Proto žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost obnovit původní stav do tří dnů od doručení usnesení, což je lhůta přiměřená, když v zásadě postačuje, například předat žalobkyni klíč; současně výrokem II. poskytl žalobkyni ochranu před rušením držby dalšími zásahy ze strany žalovaného, které bezprostředně hrozí, když žalovaný neposkytl součinnost na písemnou výzvu k obnovení původního stavu a nelze očekávat, že by došlo k odstranění důvodů, které vedly k rušivému jednání žalovaného. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a procesně úspěšné žalobkyni přiznal náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 5 000 Kč, kdy žalobkyně jinou náhradu nepožadovala.

4. Proti tomuto usnesení žalovaný podal odvolání, kterým navrhoval, aby napadené usnesení bylo změněno tak, že žaloba bude v celém rozsahu zamítnuta a žalovanému bude přiznána náhrada nákladů řízení. Znovu zopakoval námitku, že podle notářského zápisu sepsaného , datum, (pokud by bylo vycházeno z toho, že bylo platně sjednáno právo bydlení žalobkyně v předmětném domě) může žalobkyně užívat byt, nikoli jiné části předmětného domu (tedy suterén, půdu apod.). Setrval i na námitce v tom směru, že žalobkyni zaniklo právo bydlení v předmětném domě tím, že se z domu odstěhovala již před rozvodem manželství. To dovozoval z toho, že žalobkyně si změnila trvalé bydliště a že si všimla instalace mříže v předmětném domě až po 10 dnech (poté, co mříž v předmětných prostorách nainstaloval). Z toho žalovaný dovozoval, že žalobkyně neprokázala údajný poklidný stav, když tento stav byl soudem I. stupně upřednostněn před ochranou vlastnického práva žalovaného. Namítal rovněž nepřezkoumatelnost napadeného usnesení, kterou spatřoval v tom, že soud I. stupně neuvádí, co má žalobkyně držet, když předmětem držby není věc, ale právo.

5. Žalovaný pro případ, že by se soud chtěl zabývat posouzením toho, zda žalobkyně před rozvodem manželství opustila předmětný dům, navrhoval doplnění dokazování výslechem účastníků, případně svědků. Odvolací soud doplnění dokazování dle návrhu žalovaného neprováděl, neboť pro rozhodnutí v této věci to považoval za nadbytečné (jak bude dále blíže vysvětleno).

6. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o.s.ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou (§ 201 o.s.ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 a contrario o.s.ř.) a že bylo podáno včas (§ 204 o.s.ř.), v souladu s § 212 a § 212a o.s.ř. přezkoumal napadené usnesení soudu I. stupně i řízení, které mu předcházelo, a poté dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

7. Odvolací soud souhlasí se skutkovými i právními závěry soudu I. stupně a pro stručnost odkazuje na odůvodnění odvoláním napadeného rozhodnutí, v němž se soud I. stupně podrobně vypořádal i s jednotlivými námitkami žalovaného, které ve svém odvolání víceméně zopakoval. Odvolací soud na tomto místě jen rekapituluje, že pro dané řízení nejsou právně významné první dvě obranné námitky žalovaného. Tedy námitka, že právo bydlení nebylo pro žalobkyni (v notářském zápise ze dne , datum, ) platně sjednáno, neboť bytová jednotka užívaná žalobkyní v předmětném domě nebyla v notářském zápisu určitě vymezena, ani druhá námitka směřující k tomu, že i kdyby toto právo bydlení bylo platně sjednáno, tak podle notářského zápisu žalobkyně může nadále užívat předmětnou bytovou jednotku, avšak nebyl jí sjednán přístup do sklepa ani na půdu. Je totiž třeba vycházet ze speciální povahy řízení ve věcech žaloby z rušené držby. Procesní postup v tomto řízení je upraven v ust. § 176-180 o.s.ř. a hmotněprávní nárok na ochranu držby (a to uložením povinnosti obnovit původní stav) se pak opírá o ust. § 1007 odst. 1 občanského zákoníku. Z právní úpravy vyplývá, že žaloba tohoto typu směřuje pouze k ochraně posledního stavu držby a k jeho navrácení. Soud proto není oprávněn zkoumat právní otázky, tedy například to, zda právo bydlení žalobkyně v předmětném domě (ve vlastnictví žalovaného) bylo platně sjednáno, což žalovaný právě v tomto řízení zpochybňoval.

8. Pro úspěch žalobkyně v tomto řízení tak v zásadě stačilo, aby prokázala poslední poklidný stav držby a dále to, že následně došlo ze strany žalovaného k rušení tohoto stavu (tedy k tzv. vypuzení z držby). Tyto skutečnosti byly důkazy předloženými žalobkyní dostatečně prokázány. V tomto směru je zejména významné tvrzení samotného žalovaného, který ve vyjádření k žalobě uvedl mimo jiné i to, že do , datum, měla žalobkyně plný přístup do prakticky všech částí předmětného domu, tedy i do sklepa a na půdu. Rovněž žalovaný v řízení nepopíral, že to byl on, kdo poté namontoval kovovou mříž před dveře bytové jednotky užívané žalobkyní s tím, že tak učinil z toho důvodu, že se mu z domu ztrácely věci.

9. Obrana žalovaného by mohla být důvodná, jen pokud by prokázal svou poslední obrannou námitku, a to že žalobkyně se z předmětného domu odstěhovala již před rozvodem a před namontováním kovové mříže. Toto tvrzení však žalobkyně popírala a prokazovala to mimo jiné i čestným prohlášením své dcery , jméno FO, ze dne , datum, . Naopak žalovaný své tvrzení prokazoval tím, že žalobkyně si přehlásila trvalé bydliště (z předmětného domu ve , adresa, ). Pokud se týká změny trvalého bydliště žalobkyně do , Anonymizováno, , toto má význam jen evidenční a v žádném případě z toho nelze dovozovat zánik užívacího práva žalobkyně k předmětné bytové jednotce v domě žalovaného. Odvolací soud vycházel z toho, že pokud žalobkyně po rozvodu manželství se žalovaným částečně pobývala v , Anonymizováno, a částečně v domě žalovaného, nelze z toho dovodit zánik užívacího práva žalobkyně. Aby žalovaný byl ohledně své poslední obranné námitky úspěšný, musel by tvrdit a prokázat, že žalobkyně po rozvodu trvale opustila poslední společné bydliště s úmyslem se tam již nikdy nevrátit. Toto však žalovaný ani netvrdil, když ve vyjádření k žalobě tvrdil opak, a to že do , datum, měla žalobkyně plný přístup do všech částí předmětného domu, dále také, že dne , datum, žalobkyně vnikla do domu a odnesla si některé své věci. Lze vycházet z toho, že pokud by žalobkyně opustila předmětný dům s úmyslem se tam již nevrátit, žalovaný by stěží měl důvod namontovat před dveře žalobkyně kovovou mříž. S ohledem na vyjádření samotného žalovaného odvolací soud považoval navrhovaný výslech účastníků (případně blíže neoznačených svědků) za nadbytečný, tedy za za situace, kdy sám žalovaný nepopíral, že do , datum, měla žalobkyně plný přístup do všech částí předmětného domu.

10. Posouzení právní otázky, kterou žalovaný nadnesl v tomto řízení, a to, že užívací právo žalobkyně k předmětné bytové jednotce v domě žalovaného vůbec nebylo sjednáno, pak přísluší soudu až v případném řízení o petitorní žalobě. Toto vyplývá z ust. § 178 o.s.ř., podle kterého v daném typu řízení se soud omezí na zjištění poslední držby a jejího svémocného rušení. Z tohoto zákonného ustanovení mimo jiné vyplývá, že smyslem žaloby z rušené držby není ochrana práva, ale pokojného stavu. Proto v takovém typu řízení žalobce neprokazuje, zda se jedná o držbu řádnou (dle § 991 občanského zákoníku), poctivou (dle § 992 občanského zákoníku) nebo pravou (dle § 993 občanského zákoníku). Tyto zásadní předběžné otázky se řeší až v případném následném petitorním řízení, které může být zahájeno žalovaným po skončení tohoto řízení, když teprve v tomto následném řízení by se řešily otázky ochrany vlastnického práva žalovaného. Tyto závěry byly potvrzeny rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2012, sp. zn. 22 Cdo 4115/2011a rovněž také v nálezu Ústavního soudu ze dne 21. 5. 2019, sp. zn. IV. ÚS 4306/18.

11. Konečně odvolací soud nepovažoval za důvodnou ani námitku nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí odůvodněnou tím, že soud I. stupně neuvedl, co žalobkyně měla držet, neboť předmětem držby není věc, ale právo. S žalovaným lze v obecné rovině souhlasit, že předmětem držby může být věc i právo. Z tvrzení žalobkyně i z odůvodnění napadeného rozhodnutí však lze dovodit, že v daném případě se jedná o držení práva, a to práva žalobkyně na bydlení a užívání společných prostor předmětného domu. Znovu lze zopakovat, že s ohledem na tvrzení žalovaného ve vyjádření k žalobě lze mít za to, že žalobkyni svědčilo právo užívání předmětné bytové jednotky v domě žalovaného i užívání společných prostor v tomto domě až do , datum, . Toto lze mít za prokázané ze shodného tvrzení účastníků; z jejich shodného tvrzení lze pak mít za prokázané i to, že tento poklidný stav žalovaný narušil tím, že následně nechal v předmětném domě nainstalovat před dveře bytové jednotky žalobkyně kovovou mříž, která zabraňuje, aby žalobkyně mohla nadále pokračovat ve využívání tohoto práva.

12. Pokud za dané skutkové situace soud I. stupně návrhu žalobkyně vyhověl, lze jeho jeho rozhodnutí považovat za věcně správné. Proto odvolací soud napadené usnesení podle § 219 o.s.ř. potvrdil, a to včetně správného výroku o náhradě nákladů řízení (výrok I. tohoto usnesení).

13. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně byla v odvolacím řízení úspěšná, práva na náhradu nákladů řízení se však vzdala, a proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto usnesení.