15 Co 95/2025

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Vašíčka a soudců JUDr. Libora Daňhela a Mgr. Pavla Mádra ve věci žalobkyně: Anonymizováno , narozená dne Datum narození žalobkyně , bytem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Anonymizováno , narozený dne Anonymizováno , bytem Anonymizováno o stanovení výživného, o odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Brně (dále jen „soud I. stupně“) ze dne 27. 1. 2025, č. j. 112 C 237/2024-53,

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I. potvrzuje.

II. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku II. mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na dlužném výživném za období od , datum, do , datum, částku 260 000 Kč do 6 měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení před soudy obou stupňů částku 1 200 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. V řízení zahájeném dne , datum, se žalobkyně domáhala vůči žalovanému stanovení výživného ve výši 10 000 Kč měsíčně. V žalobě uvedla, že je dcerou žalovaného a že studuje ve druhém ročníku , Anonymizováno, , obor , Anonymizováno, . Dále uvedla, že její rodiče jsou rozvedeni a že s otcem nežije ve společné domácnosti od , datum, , když zůstala bydlet s matkou, která platí veškeré její náklady. Poukázala rovněž na to, že v únoru 2025 bude v rámci programu Erasmus studovat na univerzitě ve Španělsku, v důsledku čehož bude mít zvýšené náklady na studium. K poměrům otce uvedla, že ten po ukončení společné domácnosti začal pracovat jako turistický průvodce v , Anonymizováno, . Výše jeho příjmu jí není známa; dříve se jí otec zmiňoval, že má větší příjmy než matka. Matka je zaměstnána u společnosti , Anonymizováno, a její čistý měsíční příjem je zhruba 42 000 Kč. Po opuštění společné domácnosti jí otec třikrát zaslal finanční částky, a to , datum, částku 3 150 Kč, , datum, částku 140 Kč a , datum, částku 10 000 Kč.

2. Žalovaný k žalobě uvedl, že navrhované výživné je nereálné. Potvrdil, že nyní pracuje jako turistický průvodce v , Anonymizováno, . Jeho měsíční příjmy se pohybují v rozmezí 250-350 USD (což v přepočtu činí 5 750-8 050 Kč). Měsíčně platí za pronájem bytu (v přepočtu) 4 400 Kč. Poukázal na to, že má další vyživovací povinnost k dvouleté dceři , jméno FO, . Z jeho příjmů mu po odečtení nákladů na nájem zbude částka v rozmezí 1 350-3 650 Kč, ze které musí hradit jídlo a veškeré další výdaje. Proto měl za to, že částka výživného na žalobkyni by měla být stanovena v nižší výši (konkrétní částku však neuvedl).

3. Soud I. stupně provedl dokazování listinnými důkazy a poté v záhlaví označeným rozsudkem rozhodl tak, že žalovanému uložil povinnost přispívat žalobkyni na výživu částkou 10 000 Kč splatnou vždy do 10. dne v měsíci předem, počínaje dnem , datum, (výrok I.), žalovanému uložil povinnost zaplatit na dlužném výživném za období od , datum, do , datum, částku 250 000 Kč, a to ve splátkách po 5 000 Kč, splatných spolu s běžným výživným, pod sankcí ztráty výhody splátek (výrok II.) a žalovanému uložil zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 900 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok III.). Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že soud I. stupně při prokazování příjmů žalovaného vycházel zejména z elektronické komunikace mezi žalobkyní a žalovaným, ze které vzal za prokázané, že žalovaný v Dominikánské republice dle vlastního sdělení dosahoval příjmu ve výši 100 USD denně. Na základě toho pak učinil závěr, že při zohlednění počtu 20 pracovních dnů v měsíci by měsíční příjem žalovaného mohl dosáhnout cca 2 000 USD, což v přepočtu činí částku 48 000 Kč. Z předložených důkazů dále vzal za prokázané, že žalovaný měl z pronájmu a prodeje získat celkem částku 600 000 dominikánských pesos, což v přepočtu činí cca 238 800 Kč. Dále vzal za prokázané, že žalovaný v pozici pronajímatele měl za dobu roku a půl od března 2023 získat částku 100 000 dominikánských pesos a další částku 500 000 dominikánských pesos z prodeje majetku. Z předložených fotografií vzal rovněž za prokázané, že žalovaný má v Dominikánské republice v užívání nemovitost, která v době pořízení fotografií nebyla v obyvatelném stavu. Skutkové závěry ohledně výdajů žalovaného v Dominikánské republice soud I. stupně žádné neučinil, když žalovaný své výdaje pouze v obecné rovině tvrdil, ale nijak je neprokázal. Z předloženého testu DNA dále vzal za prokázané, že žalovaný je otcem , jméno FO, (jak tvrdil ve vyjádření k žalobě). U žalobkyně vzal za prokázané, že aktuálně studuje druhý ročník , Anonymizováno, . Z prodloužení smlouvy o nájmu ze dne , datum, vzal za prokázané, že matka žalobkyně (, jméno FO, ) má v pronájmu byt (ve kterém bydlí se žalobkyní) na adrese , adresa, a že od , datum, bylo nájemné za tento pronájem zvýšeno na částku cca 21 000 Kč. Za takto zjištěného stavu soud I. stupně považoval žalobkyní požadované výživné ve výši 10 000 Kč za přiměřené. Soud I. stupně vyhověl žalobě i ohledně zpětného stanovení výživného k , datum, a rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit dlužné výživné ve splátkách; k několika nesporným platbám žalovaného za rok 2023 a 2024 při stanovení dlužné částky nepřihlížel, když měl za prokázané, že se nejednalo o plnění vyživovací povinnosti, ale o dárky pro žalobkyni nad rámec vyživovací povinnosti.

4. Proti rozsudku soudu I. stupně žalovaný podal odvolání, kterým navrhoval, aby napadený rozsudek byl zrušen, případně změněn tak, aby výživné odpovídalo jeho reálným finančním možnostem. Namítl především, že soud I. stupně chybně zhodnotil jeho příjmy; v tomto směru poukazoval na to, že příjmy z turismu jsou nižší či kolísavé. Dále namítl, že nebyly dostatečně zohledněny jeho skutečné výdaje, když soud I. stupně nevzal v úvahu řádně doložené doklady o jeho pravidelných výdajích (např. nájem, energie a další nezbytné životní náklady). Navrhl, aby mu v odvolacím řízení bylo umožněno předložit doplňující důkazy k úplnějšímu posouzení jeho finanční situace.

5. Žalobkyně odvolání žalovaného považovala za nedůvodné a navrhla, aby napadený rozsudek byl potvrzen.

6. Žalobkyně u odvolacího jednání uvedla, že její osobní a finanční situace se od doby rozhodnutí soudu I. stupně zásadně nezměnila. Zmínila však, že v letním semestru 2025 absolvovala v rámci studijního programu Erasmus studijní pobyt ve Španělsku, kdy celkové náklady jejího studia dosáhly částky 155 000 Kč, přičemž z toho část ve výši 3 100 EUR byla hrazena ze stipendia a část ve výši 78 000 Kč si žalobkyně hradila ze svých úspor. Žalobkyně rovněž uvedla, že s ohledem na studium nemá žádnou stálou brigádu. Pracovala brigádně jen o letních prázdninách, kdy si takto vydělala přibližně 20-30 000 Kč. K příjmům matky uvedla, že ta stále pracuje u společnosti , Anonymizováno, s průměrným čistým měsíčním příjem ve výši 42 000 Kč. Uvedla dále, že se domnívá, že otec neuvádí veškeré své příjmy; v tomto směru poukázala na to, že z webových stránek vyplývá, že otec nadále podniká v turistickém ruchu v Dominikánské republice. Žalobkyně sdělila, že od rozhodnutí soudu I. stupně ji otec jednorázově (dne , datum, ) poslal částku 70 000 Kč; mimo tuto platbu jí neplatí nic.

7. Žalovaný se k nařízenému odvolacímu jednání dne , datum, nedostavil. Z jednání se omluvil s tím, že cestu do České republiky plánuje až , datum, . Proto žádal, aby jednání proběhlo bez jeho osobní účasti a aby odvolací soud rozhodl na základě jím předložených důkazů.

8. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o.s.ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou (§ 201 o.s.ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 a contrario o.s.ř.) a že bylo podáno včas (§ 204 o.s.ř.), v souladu s § 212 a § 212a o.s.ř. přezkoumal napadené rozhodnutí soudu I. stupně i řízení, které mu předcházelo, a po doplnění dokazování dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

9. Odvolací soud doplnil dokazování aktuálním potvrzením o studiu žalobkyně ze dne , datum, , ze kterého vzal za prokázané, že žalobkyně je nadále studentkou , Anonymizováno, , a to v akademickém roku 2025/2026.

10. Dále byly k důkazy provedeny listiny, které předložil žalovaný (k prokázání svých skutečných příjmů a výdajů). Z dohody o provedení práce ze dne , datum, odvolací soud mohl vzít za prokázané, že žalovaný se zavázal pro společnost , Anonymizováno, . v termínu od 18. 11. do , datum, vykonávat průvodcovskou a řidičskou činnost s tím, že za tyto služby mu bude poskytnuta částka 1 400 USD. Obdobná dohoda o provedení práce se stejnou cestovní kanceláří pak byla uzavřena , datum, , když z této dohody lze mít za prokázané, že žalovaný se zavázal vykonávat průvodcovskou a řidičskou činnost i v termínu od 3. 2. do , datum, a v termínu od 2. 3. do , datum, , opětovně s nárokem na odměnu ve výši 1 400 USD za každý turnus. Z výpisu o vývoji kurzu amerického dolaru vůči české koruně u České národní banky bylo možno vzít za prokázané, že v roce 2023 činil průměrný kurz 22,21 Kč za 1 USD, v roce 2024 23,208 Kč za 1 USD a v roce 2025 (do , datum, ) 22,348 Kč za 1 USD.

11. Žalovaný dále ke svým výdajům předložil fakturu č. , Anonymizováno, ze dne , datum, , ze které vyplývá, že mu byla fakturovaná částka 1 493 115 dominikánských pesos za , právnická osoba, . Dále předložil potvrzení o platbě částky 993 115 pesos ze dne , datum, a částky 500 000 pesos ze dne , datum, , ze kterých vyplývá, že tyto platby šly na úhradu faktury č. , Anonymizováno, . Z vývoje kurzu dominikánského pesa vůči české koruně za rok 2023 vyplývá, že v tomto roce průměrný kurz jednoho dominikánského pesa činil 0,3973 Kč. Z toho bylo možno dojít k závěru, že v době zaplacení faktury č. , Anonymizováno, takto žalovaný zaplatil v přepočtu na české koruny částku ve výši cca 593 215 Kč. Žalovaný k důkazům předložil rovněž 4 fotografie blíže neoznačené nemovitosti (údajný hotel, který staví v , Anonymizováno, ); z těchto fotografií vyplývá jen to, že tato nemovitost (ať už bude sloužit k jakémukoliv účelu) je stále v rozestavěném stavu.

12. Jiné důkazy nebyly v rámci odvolacího řízení navrhovány.

13. Podle ust. § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen občanský zákoník) předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.

14. Podle ust. § 911 občanského zákoníku výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

15. Podle ust. § 913 odst. 1, 2 občanského zákoníku pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.

16. Podle ust. § 914 občanského zákoníku je-li více osob povinných, které mají vůči oprávněnému stejné postavení, odpovídá rozsah vyživovací povinnosti každé z nich poměru jejích majetkových poměrů, schopností a možností k majetkovým poměrům, schopnostem a možnostem ostatních.

17. Podle ust. § 915 odst. 1 občanského zákoníku životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.

18. Podle ust. § 921 odst. 1 občanského zákoníku výživné se plní v pravidelných dávkách a je splatné vždy na měsíc dopředu, ledaže soud rozhodl jinak nebo se osoba výživou povinná dohodla s osobou oprávněnou jinak.

19. Podle § 922 odst. 1 občanského zákoníku výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne.

20. Po doplnění dokazování výše uvedeným způsobem odvolací soud dospěl k závěru, že obstojí skutkový závěr soudu I. stupně v tom směru, že žalovaný v , Anonymizováno, v rámci podnikání v turismu dosahuje minimálně příjmu ve výši 2 000 USD měsíčně. Zde lze poukázat na to, že příjem ve výši 100 USD denně zmínil samotný žalovaný v rámci elektronické komunikace se žalobkyní. Pokud se pak žalovaný snažil v rámci odvolacího řízení předloženými listinami prokázat, že tento jeho příjem je nižší nebo kolísavý, dle přesvědčení odvolacího soudu se to žalovanému nepodařilo. Z předložených dohod o provedení práce vyplývá, že žalovaný v rámci 14-ti denních turnusů (zájezdů) má nasmlouvanou odměnu ve výši 1 400 USD za jeden turnus, což odpovídá částce 100 USD za 1 pracovní den. Odvolací soud souhlasí i s právním závěrem soudu I. stupně v tom směru, že není reálné, že by žalovaný v jednom měsíci pracoval jen 14 dní, zde obstojí závěr, že lze předpokládat, že žalovaný nějakým způsobem pracuje minimálně 20 dní v měsíci. Proto je správný závěr o tom, že za 20 pracovních dnů žalovaný může dosáhnout minimálně příjmu ve výši 2 000 USD. Ve světle provedených důkazů se odvolacímu soudu jeví jako zcela nevěrohodné tvrzení žalovaného o tom, že v rámci cestovního ruchu si měsíčně vydělá částku jen v rozmezí 250-350 USD. Toto tvrzení je především v rozporu s provedenými důkazy (i důkazy, které předložil samotný žalovaný). Rovněž toto tvrzení neodpovídá tomu, že v řízení bylo prokázané, že žalovaný v , Anonymizováno, buduje dům (byť účel stavby nebyl přesně prokázán), že v roce 2023 musel platit v souvislosti s touto stavbou fakturu na částku 1 493 115 dominikánských pesos (v přepočtu cca 593 215 Kč) a že tuto fakturovanou částku skutečně zaplatil. To podporuje závěr, že příjmy žalovaného musí dosahovat minimálně částky 2 000 USD měsíčně (v přepočtu cca 46 000 Kč). S přihlédnutím k počtu vyživovacích povinností žalovaného a k tomu, že žalobkyně prokázala, že v souvislosti se studiem má zvýšené náklady (zejména v souvislosti s půlročním studiem v zahraničí v rámci programu Erasmus), lze považovat výživné 10 000 Kč za odpovídající věku žalobkyně, jejím nákladům na studium a současně vyhovujícím zákonným kritériím uvedeným ve shora citovaných ustanoveních (§ 907-921 občanského zákoníku). Z výše uvedených důvodů byl rozsudek soudu I. stupně ve výroku I. ohledně stanovení výživného v částce 10 000 Kč potvrzen (výrok I. tohoto rozsudku).

21. Odvolací soud souhlasí i s tím, že soud I. stupně počátek vyživovací povinnosti žalovaného stanovil na , datum, , neboť v řízení bylo prokázané, že k ukončení společné domácnosti žalobkyně a žalovaného došlo již v této době. Možnost přiznat výživné zpětně (za dobu nejdéle tří let před zaháním řízení) připouští § 922 odst. 1 občanského zákoníku. S ohledem na to, že odvolací soud ve věci rozhodoval , datum, , kdy již bylo splatné výživné za září 2025, a s ohledem na to, že v průběhu odvolacího řízení žalovaný na výživné přispěl žalobkyni jednorázovou částkou 70 000 Kč, bylo nutné změnit výrok II. napadeného rozsudku. Zde bylo vycházeno z toho, že stanovením výživného zpětně vznikl žalovanému dluh na výživném v celkové výši 330 000 Kč (33 měsíců po 10 000 Kč). Na takto vypočtenou dlužnou částku byla žalovanému započítána platba ze dne , datum, ve výši 70 000 Kč. Dluh žalovaného na výživném tak v současné době činí částku 260 000 Kč. Proto odvolací soud podle § 220 odst. 1 o.s.ř. změnil výrok II. rozsudku soudu I. stupně tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na dlužném výživném za období od , datum, do , datum, částku 260 000 Kč. Pokud se týká splatnosti dlužného výživného, odvolací soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř. uložil žalovanému povinnost zaplatit dlužné výživné v prodloužené lhůtě 6 měsíců od právní moci tohoto rozsudku, namísto obvyklých tří dnů. Byť dlužné výživné představuje poměrně vysokou částku, odvolací soud s ohledem na to, že se jedná o výživné pro dítě, které již mělo být spotřebováno, nepovažoval za vhodné, aby dluh byl placen ve splátkách. Proto žalovanému byla stanovena prodloužená lhůta k zaplacení v délce 6 měsíců, což by měla být dostatečná doba, aby si žalovaný vyřešil způsob financování tohoto dluhu (např. i vyřízením potřebné půjčky).O náhradě nákladů řízení účastníků před soudy obou stupňů rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř. Z procesního hlediska byla žalobkyně zcela úspěšná, proto jí náleží plná náhrada účelně vynaložených nákladů. Žalobkyně nepožadovala jiné náklady než paušální náhradu hotových výdajů ve smyslu § 1 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., dle kterého žalobkyni náleží paušální náhrada ve výši 300 Kč za každý úkon. V souvislosti s tímto řízením žalobkyni vznikl nárok na paušální náhradu za 4 úkony, které spočívaly ve výzvě k plnění, v podání žaloby, v účasti u jednání před soudem I. stupně a v účasti u jednání před odvolacím soudem. Celková výše nákladů řízení žalobkyně před soudy obou stupňů tak dosáhla částky 1 200 Kč. Proto bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.