112 C 237/2024

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Ondřejem Sekvardem, Ph.D., v právní věci žalobkyně Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , nar. Datum narození žalobkyně , bytem v Adresa žalobkyně , PSČ. Anonymizováno Anonymizováno , proti žalovanému Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , nar. Anonymizováno , bytem v Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno , o stanovení výživného,

I. Žalovaný je povinen přispívat žalobkyni na výživu částkou 10 000,- Kč splatnou vždy do 10. dne měsíce předem počínaje dnem 1. 1. 2023.

II. Žalovaný je povinen zaplatit na dlužném výživném za období od 1. 1. 2023 do 31. 1. 2025 částku 250 000,- Kč, a to ve splátkách po 5 000,- Kč splatných spolu s běžným výživným, pod sankcí ztráty výhody splátek.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 900,- Kč, do patnácti dnů od právní moci rozsudku. Žalobkyně se žalobou podanou dne 21. 10. 2024 domáhala stanovení výživného žalovanému na částku 10 000,- Kč měsíčně. Otec jí na její výdaje nijak nepřispívá, pouze občas pošle finanční částku, která je z jeho strany označena jako dárek. Je studentkou Mendelovy univerzity, přičemž jí čeká výjezd do Španělska v rámci programu Erasmus. Otec pracuje jako turistický průvodce, matka ve společnosti , Anonymizováno, a její příjem činí 42 000,- Kč měsíčně. V doplnění žaloby posléze žalobkyně sdělila, že výdaje domácnosti činí cca 22 000,- Kč nájem, telefony 800,- Kč, potraviny cca 8 000,- Kč. Výdaje na sportovní aktivity činí cca 1 400,- Kč/měsíc, oblečení a boty 1 500,- Kč, léky 500,- Kč, obědy 1 až 2 000,- Kč měsíčně. Příjmy samotné žalobkyně činily v roce 2023 cca 36 000,- Kč, v roce 2024 63 000,- Kč. Ty si vydělala na brigádách, na něž má však v současnosti méně času s ohledem na studium na vysoké škole, čas na ně má zejména během letních prázdnin. Její výdaje činily v roce 2023 cca 8 900,- Kč/měsíc, v roce 2024 cca 10 000,- Kč. K majetku otce žalobkyně při jednání sdělila, že užívá nemovitost, která byla pořízena částečně z půjčky matky žalobkyně, stejně jako využívá obchodů pro turisty, které však provozuje pod jménem další dcery. Majetek rovněž získal pronájmem a posléze prodejem, z něhož získal stovky tisíc dominikánských pesos. I webové stránky pro provoz internetového obchodu mohl mít matkou žalobkyně znovu zpřístupněny, neměl však o to zájem.Žalovaný k žalobě uvedl, že není schopen žalobkyni platit tak vysokou částku. Jeho příjem činí cca 5 750,- Kč až 8 050,- Kč měsíčně, když po zaplacení nutných výdajů spojených s bydlením mu zbyde 1 350,- Kč až 3 650,- Kč. Jeho výdělek závisí na rozsahu turismu. Současně má další nezletilé dítě, jehož matka nemá v současnosti práci. V jeho silách je platit maximálně 1 000,- Kč/měsíc. Po rozvodu přišel o webové stránky, o něž se následně pokusil sám, ovšem bez technických znalostí mu daný projekt přináší minimální výdělky.Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že je na místě žalobě vyhovět.Z listin bylo zjištěno, že žalovaný je otcem dalšího nezletilého dítěte (test DNA – č. l. 4). Z potvrzení o studiu (č. l. 32) soud zjistil, že žalobkyně je studentkou Mendelovy univerzity, a to ve 2. ročníku. Z komunikace mezi účastníky (č. l. 5 až 20) bylo zjištěno, že žalobkyně opakovaně sdělovala žalovanému, že by jí měl přispívat na výživu, s čímž žalovaný ne zcela souhlasil, když měl za to, že by vlastní dcera neměla dávat otce k soudu. Požadované prostředky na placení výživného podle představ žalobkyně žalovaný neměl, když žalobkyni sdělil, že nemá práci. Z kopie nájemní smlouvy, resp. dodatku k ní předložené při jednání bylo zjištěno, že došlo k úpravě nájemného matce žalobkyně na částku cca 21 000,- Kč s účinností od 1. 8. 2024. Z další komunikace účastníků bylo zjištěno, že žalovaný žalobkyni sdělil, že vydělává částku 100 dolarů denně i víc (březen 2023), současně sděloval, že na svoje děti vždy platil. Z fotografií soud zjistil, že žalovaný má mít k dispozici nemovitost, která je dle komunikace zamýšlena jako hotel, byť z fotografií je patrno, že není v provozuschopném stavu. Z dokladů o platbách soud zjistil, že žalovanému měla být vyplácena částka 43 000 až 49 500 dominikánských pesos, a to v období jara 2023. Ze smluvní dokumentace bylo dále zjištěno, že žalovaný v pozici pronajímatele měl získat za dobu roku a půl od března 2023 částku 100 000 dominikánských pesos. V téže době měl získat částku 500 000 dominikánských pesos z prodeje majetku.Na shora zjištěný skutkový stav soud příslušný podle čl. 3 odst. 1 písm. b) nařízení Rady č. 4/2009 aplikoval ustanovení § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, podle něhož mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost. Podle § 911 občanského zákoníku lze výživné přiznat jen tehdy, kdy není oprávněný schopen se sám živit. Pro stanovení výše výživného je pak dle § 913 odst. 1 občanského zákoníku nutné zohlednit odůvodněné potřeby oprávněného, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.Podle § 915 odst. 1 občanského zákoníku má být životní úroveň dítěte zásadně shodná s životní úrovní rodičů.V projednávané věci soud dospěl k závěru, že je na místě vyživovací povinnost žalovanému určit ve výši požadované žalobkyní. Z předložených důkazů je zřejmé, že minimálně v roce 2023 dle vlastního sdělení žalovaný dosahoval příjmu ve výši 100 dolarů denně, tedy při zohlednění počtu 20 pracovních dní v měsíci cca 2 000 dolarů měsíčně, v hrubém přepočtu částky 48 000,- Kč. Z předložených důkazů rovněž vyplynulo, že měl z pronájmu a prodeje získat celkem částku 600 000 dominikánských pesos, což je v přepočtu cca 238 800,- Kč (při kurzu 39,8 Kč/100 pesos). Z fotografií bylo též zjištěno, že má v užívání nemovitost, byť v době pořízení fotografií ne zcela v obyvatelném stavu. Dle žalobkyně měla být plánována jako hotel, což ostatně sám uvádí žalovaný v rámci vzájemné komunikace. Též byly doloženy příjmové doklady na částky mezi 43 a 49 000 dominikánských pesos, tedy 17 000 až 19 500,- Kč. Ohledně výdajů žalovaného nebylo ničeho dokládáno, pouze v obecné rovině žalovaným tvrzeno.Na druhé straně stálo potvrzení o studiu žalobkyně, doklad o nájemní smlouvě na částku dosahující poloviny tvrzeného čistého příjmu matky žalobkyně a dále uváděné výdaje na stravu, dopravu, volnočasové aktivity a další záležitosti ve výše uvedené průměrné měsíční výši.Jakkoli je zřejmé, že v oblasti turistiky je třeba počítat se slabšími a silnějšími obdobími roku, bylo na žalovaném, aby případně prokazoval, jak kolísá výše jeho příjmu v průběhu daného období, případně za dobu, za níž žalobkyně požadovala stanovení výživného. Přestože tvrdil, že jeho příjmy dosahovaly částky do 10 000,- Kč, z listin, které byly předloženy žalobkyní, vyplynulo, že tyto příjmy byly, byť by tak mělo být pouze po část období, značně vyšší. V takovém případě by bylo na žalovaném, aby po příslušném poučení soudem podle § 118a odst. 1 a 3 OSŘ dotvrdil, resp. spíše prokázal, když samotné tvrzení poskytoval, že skutečně dosahoval příjmu nízkého, případně jakého a po jaké období. S ohledem na svoji nepřítomnost, byť omluvenou, nemohl být daným způsobem poučen, ovšem i tak je třeba na něj hledět jako na účastníka poučeného, který takovému poučení nedostál, pročež je rovněž srozuměn s následkem, který to pro něj může mít.O obdobnou situaci se jednalo i u výdajů. U nich sice žalovaný rovněž uváděl paušální částku, nebyla ale předkládána žádná listina či návrh důkazu, z něhož by taková výše výdajů plynula, stejně jako to, že jeho partnerka nemá práci a stará se o dítě a on je tak povinen poskytovat výživu i jí. Nebyla předložena nájemní či jiná smlouva, jakékoli propočty výdajů, pouze odhady. Zcela absentovala informace, natož důkaz o potenciálním příjmu domácnosti souvisejícím s mateřstvím nebo rodičovstvím, pokud takový příjem obdobný rodičovské nebo mateřské dovolené v Dominikánské republice existuje, rovněž tak chyběl doklad o tom, že vůbec bydlí s jinou osobou, kterou je povinen živit. Ať tak či tak, i zde platí, že by byl o uvedených nedostatcích žalovaný poučen, čemuž však svojí nepřítomností zabránil.Zbývalo tak posoudit, v jakém rozsahu je povinen žalovaný žalobkyni na výživu přispět, když samotný základ nároku byl nepochybně naplněn.Je obecně známo, že studium na vysoké škole, byť při systému rámcově bezplatného vzdělávání, je spojeno s náklady týkajícími se pomůcek do školy, stravování v menze. Při bydlení žalobkyně v Brně v sídle vysoké školy sice odpadá bydlení na koleji a s tím spojené nájemné, je však třeba vidět, že náklady na bydlení hrazené matkou jsou hrazeny i za žalobkyni a je povinností žalovaného se na nich podílet, stejně jako na nákladech spojených s oblečením, obuví, volnočasovými aktivitami, dovolenými, náklady na telefon nebo internet, případně je třeba zohlednit i možné zdravotní potřeby dítěte. Rovněž je třeba přihlédnout i k tomu, že výživné nemá sloužit pouze k uhrazení bezprostředních potřeb vyživovaného, ale rovněž i k případné tvorbě úspor, které mu pomohou uhradit nárazově mimořádné náklady nad rámec běžného výživného. Ty mohou souviset jak s pořízením dražší výpočetní techniky nutné ke studiu, tak i s vyššími náklady na studium v zahraničí, u něhož jistě nelze požadovat, aby bylo zcela hrazeno druhým z rodičů nebo dítětem z jeho vlastních úspor dosažených odpovědným přístupem k financím. U takového studia zpravidla nepostačí ani stipendium, pokud je nějaké poskytováno. Současně nelze klást k tíži žalobkyni, že v rámci svojí středoškolské docházky, případně při přestupu na vysokou školu využila možnosti a přivydělala si na svoje potřeby a zájmy nad rámec toho, co jí mohla poskytnout matka. Je totiž třeba vidět, že žalobkyně se stále připravuje studiem na budoucí povolání, pročež není v této souvislosti možné na ní spravedlivě požadovat, aby věnovala výdělečné činnosti více času, než jak jí umožňuje studijní plán. Je naopak povinností rodiče, aby vyvinul takové úsilí, aby dítěti takovou přípravu na budoucí povolání umožnil, nikoli pouze morální podporou, ale i finančně. Takové povinnosti žalovaný nedostál, když žalobkyně svojí výdělečnou činností do jisté míry kompenzovala nedostatek výkonu rodičovských povinností ze strany žalovaného. Jistě i od ní se s ohledem na věk dá očekávat, že si na některé svoje výdaje přispěje, ale nelze očekávat, že tento příspěvek bude dominantním případně snad i jediným zdrojem (vedle příspěvku matky) financování všech jejích potřeb.Přestože žalovaný žalobkyni určité finanční prostředky zaslal, nelze na takové jednorázové a občasné poukazy prostředků nahlížet jinak, než jako na dárky, ostatně sám je tak v komunikaci se žalobkyní žalovaný označoval. Ty pak jdou mimo rámec vyživovací povinnosti a jsou do jisté míry poznatkem o projevení skutečného zájmu o dítě. Uvedené platby tak soud do svých úvah nezahrnul potud, pokud měly sloužit k posouzení důvodnosti žaloby a stanovení konkrétní částky výživného.Výše výživného byla soudem stanovena s přihlédnutím nejen k prokazovaným minimálně potenciálním výdělkům žalovaného ve shora uváděné částce v dolarech, ale i k výdajům matky žalobkyně i samotné žalobkyně souvisejícím s výživou, školou a volným časem. Při absenci jakékoli informace a zejména důkazu o výdajích žalovaného soud s přihlédnutím k uvedenému považuje částku 10 000,- Kč za zcela odpovídající, když tato částka činí pouze cca 1/5 příjmu žalovaného, který podle dostupných informací přesahuje příjem matky. V takové situaci lze dovodit, že míra účasti žalobkyně na životní úrovni otce v intencích § 915 odst. 1 občanského zákoníku je výrokem tohoto rozhodnutí zcela odpovídající umožňující i přiměřenou tvorbu úspor a nenutící žalobkyni za každou cenu najít si zaměstnání při studiu, aby vypomohla matce a nebyla jí se svými náklady nepřekonatelným finančním „břemenem“. Pokud žalovaný nedosahuje odpovídajících příjmů, je na jeho uvážení, zda nenajít takové zaměstnání, které by mu dosažení vyššího příjmu zajistilo. Též je na místě poukázat na příjem žalovaného z uvedených dvou smluv, o nichž se sám žalovaný nezmínil, z nichž dosáhl sám příjmu v řádu desetinásobků jím samým tvrzených oficiálních příjmů. Neuvedl, že by z mimořádných příjmů žalobkyni nějak mimořádně přispěl, aby prokázal, že žalobkyně se skutečně do jisté míry podílí na životní úrovni nejen matky, ale i otce.S ohledem na skutečnost, že lze výživné přiznat u dětí i za dobu minulou až do doby tří let před podáním žaloby (§ 922 odst. 1 občanského zákoníku), vyhověl soud žalobě v rozsahu, v jakém tento požadavek odpovídal citovanému ustanovení, kdy žalobkyně žádala výživné od 1. 1. 2023. S uvedenou okolností souvisí i vyčíslení dluhu na takto stanoveném výživném za celou dobu od 1. 1. 2023 do konce měsíce ledna 2025, v němž bylo toto výživné stanoveno. Takto vytvořený dluh na výživném, nezohledňujícím platby žalovaného považované soudem za dárek nad rámec vyživovací povinnosti, soud považoval za vhodné rozložit do splátek splatných spolu s běžným výživným, zároveň však stanovil sesplatnění celého dluhu, pokud nebude řádně hrazen. Je tomu tak proto, že sice výživné mělo být již dávno řádně hrazeno, byť i třeba v menších částkách, ale i s ohledem na to, že takto vysokou částku by mohlo být problémem uhradit naráz. V této souvislosti je třeba zmínit, že je na žalovaném, aby s ohledem na případně vyšší počet osob, jimž je povinen poskytovat výživu, zvážil, zda nevykonávat povolání, které mu umožní dosahovat vyššího příjmu, v opačném případě by mohlo dojít v budoucnu k aplikaci ustanovení § 916 občanského zákoníku a za základ pro stanovení výživného by byla považována částka dvacetipětinásobku částky životního minima.Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn skutečností, že žalobkyně uspěla a bylo tak na místě přiznat jí náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 OSŘ). Její náklady jsou tvořeny paušální náhradou za výzvu k plnění, podání žaloby a účast u jednání podle § 1 odst. 1 a 3 písm. a) a c) vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve výši 300,- Kč/úkon podle § 2 odst. 1 a 3 vyhlášky, v celkové výši 900,- Kč. Lhůta k plnění byla žalovanému stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ.