16 Co 148/2022

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Holzbauera a soudkyň Mgr. Dagmar Bastlové a Mgr. Radky Nekudové Hajdové v právní věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce trvale bytem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozená Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o vyklizení nemovitosti, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu ve Vyškově ze dne 6. 1. 2022, č. j. 4 C 239/2020-70, ve znění opravného usnesení Okresního soudu ve Vyškově ze dne 8. 3. 2022, č. j. 4 C 239/2020-76,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve znění jeho opravného usnesení potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci na nákladech odvolacích řízení a řízení dovolacího 8 712 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho právní zástupkyně.

1. Shora v záhlaví citovaným rozsudkem Okresního soudu ve Vyškově ve znění výše uvedeného opravného usnesení téhož soudu byla žalované stanovena povinnost vyklidit pozemek parc. č. , číslo, v k. ú. , adresa, společně se stavbou , adresa, (rodinný dům), která je jeho součástí, pozemek parc. č. , číslo, v k. ú. , adresa, a pozemek parc. č. , číslo, v k. ú. , adresa, společně se stavbou bez č. p. nebo ev., která je jeho součástí, to vše v katastrálním území , adresa, , a to do 15 dnů od právní moci rozsudku. Žalované bylo současně uloženo nahradit žalobci na nákladech řízení 13 985 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho právní zástupkyně.

2. Soud prvého stupně odůvodnil své rozhodnutí tím, že z provedených důkazů vzal za prokázané, že žalobce je výlučným vlastníkem předmětných nemovitostí a že žalované nesvědčí k předmětným nemovitostem právo odpovídající věcnému břemenu, ani právo užívání či právo bydlení, a proto byl žalobní návrh shledán důvodným a oprávněným. V dříve zahájeném řízení vedeném u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 7C 43/2020 (v uvedeném sporu byli účastníci v opačných procesních rolích) byla pravomocně zamítnuta žaloba , Jméno žalovaného, , jíž se domáhala proti , jméno FO, určení, že předmětné nemovitosti jsou v její prospěch zatíženy věcným břemenem, a to právem služebnosti bytu, konkrétně spočívající v právu doživotního bezplatného užívání pozemku parc. č. , číslo, jehož součástí je stavba rodinného domu č. p. , číslo, pro obec a k. ú. , adresa, . Pravomocné rozhodnutí v této související věci mělo zásadní význam i pro posouzení a rozhodnutí tohoto sporu o žalobě , jméno FO, na vyklizení , Jméno žalovaného, z předmětných nemovitostí. Z důkazů bylo též prokázáno, že na straně žalované šlo dříve k předmětným nemovitostem o užívací vztah dovozený z institutu výprosy, která však byla následně s odkazem na ustanovení § 2190 odst. 1 občanského zákoníku opakovaně odvolána, a to ještě před podáním předžalobní výzvy.

3. Proti celé výrokové části rozsudku podala žalovaná v zákonem stanovené lhůtě odvolání, jímž se domáhala jeho zrušení a vrácení věci soudu prvého stupně k dalšímu řízení. Podle ní byl rozsudek vydán na základě neúplného zjištění skutkového stavu a napadený rozsudek rovněž spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odvolací důvody ve smyslu ustanovení § 205 odst. 2 písm. d, g/občanského soudního řádu – dále jen o. s. ř.). Žalovaná konkrétně namítla, že jejímu právu předmětnou věc užívat svědčí i nadále dohoda o jejím bezplatném užívání z , datum, . Namítla též, že žalobce není legitimován k podání žaloby pro neplatnost kupní smlouvy, na jejímž základě měl nabýt vlastnického práva k nemovitostem. Zmínila rovněž i otázku nemravnosti žalobcova nároku, neboť jí není zřejmý účel takového jednání za situace, kdy sám nehodlá předmětnou nemovitou věc užívat.

4. Žalobce se v písemném vyjádření k odvolání ztotožnil se skutkovými i právními závěry okresního soudu a navrhl potvrzení napadeného rozsudku. Podle jeho mínění veškeré procesní kroky, které žalovaná činí, nesledují ochranu jejích práv a právem chráněných zájmů, nýbrž mají pouze za cíl pomocí nejrůznějších obstrukčních kroků zachovat co nejdéle protiprávní stav. Žalobce naopak považuje výkon práv žalované za nemravný, když se snaží soudem aprobovat stav, kdy by jí bylo bez právního důvodu umožněno užívání cizí nemovité věci.

5. O odvolání žalované proti meritornímu rozhodnutí soudu prvého stupně v této věci již odvolací soud rozhodoval, a to rozsudkem ze dne , datum, pod č. j. 16 Co 148/2022–129. Tímto citovaným rozsudkem Krajského soudu v Brně byl napadený rozsudek okresního soudu ve znění jeho opravného usnesení potvrzen a žalované byla současně uložila povinnost nahradit žalobci na nákladech odvolacího řízení 4 356 Kč do jednoho měsíce od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobce.

6. Na základě následného dovolání žalované proti uvedenému rozhodnutí odvolacího soudu byl citovaný rozsudek Krajského soudu v Brně zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení, a to rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne , datum, pod č. j. 26 Cdo 49/2024–154. Dovolací soud ve svém rozhodnutí, mimo jiné, uvedl, že krajský soud nesprávně uzavřel, že není na místě dané řízení přerušit do pravomocného skončení řízení vedeného u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 6 C 246/2022, aniž by zkoumal, zda se případně projednávaná věc po skutkové stránce odchyluje od věci řešené v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo6036/2016. V případě fakultativního přerušení řízení podle § 109 odst. 2, písm. c/ o. s. ř. je rozhodovací praxe Nejvyššího soudu obecně ustálená v tom smyslu, že postup podle citovaného ustanovení záleží vždy na individuální situaci a na úvaze soudu, kterou by dovolací soud mohl zpochybnit, zejména pokud by soud o přerušení řízení rozhodoval na základě skutečností, které jsou zjevně irelevantní. V rozsudku Nejvyššího soudu z , datum, sp. zn. 26 Cdo 6036/2016 vyplývá, že domáhá-li se vyklizovaný právní nástupce zemřelé osoby určení, že zůstavitel byl v den svého úmrtí vlastníkem (spoluvlastníkem) nemovité věci, která nebyla projednána v dědickém řízení a jejímž vlastníkem je podle údajů v katastru nemovitostí jiná osoba než zůstavitel, je na místě v tomto případě řízení o jejím vyklizení přerušit podle § 109 odst. 2, písm. c/o. s. ř. (v odvolacím řízení ve spojení s ustanovením § 211 o. s. ř.), a to do doby pravomocného skončení uvedeného řízení.

7. Žalovaná poté navrhla svým podáním došlým odvolacímu soudu dne , datum, přerušení daného řízení o vyklizení nemovitostí dle § 109 odst. 2, písm. c/o. s. ř., a to právě s odkazem na shora uvedená a citovaná rozhodnutí dovolacího soudu. Žalovaná zároveň ve svém procesním návrhu uvedla, že v řízení vedeném u soudu prvého stupně pod sp. zn. 6 C 246/2022 podala dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Brně z , datum, č. j. 49 Co 58/2023–152. O jejím včasném dovolání sice doposud nebylo rozhodnuto, nicméně je přesvědčena o tom, že dovolací soud na základě jejích argumentů dovolání vyhoví, a proto za nastalé situace jsou i v současné době dány důvody pro přerušení tohoto řízení o vyklizení.

8. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne , datum, č. j. 16 Co 148/2022–182 (nabylo právní moci dne , datum, ) bylo o procesním návrhu žalované na přerušení daného řízení o vyklizení nemovitosti rozhodnuto tak, že se řízení nepřerušuje. Odvolací soud toto své rozhodnutí odůvodnil odkazem na ustanovení § 211 o. s. ř. a ustanovení § 109 odst. 2, písm. c/ o. s. ř. tím, že ze své úřední činnosti zjistil, že ve věci vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 6 C 246/2022 již bylo řízení pravomocně skončeno. Rozsudkem soudu prvního stupně z , datum, č. j. 6 C 246/2022–128 byla zamítnuta žaloba žalobkyně , Jméno žalovaného, o určení, že , jméno FO, narozený , datum, v , adresa, , zemřelý dne , datum, , byl ke dni své smrti spoluvlastníkem ideální poloviny nemovitostí, které jsou předmětem řízení vedeného u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 4 C 239/2020 a v odvolacím řízení pod sp. zn. 16 Co 148/2022. Proti výše uvedenému zamítavému rozsudku prvostupňového soudu podala , Jméno žalovaného, odvolání, o kterém však rozhodl Krajský soud v Brně rozsudkem dne , datum, pod č. j. 49 Co 58/2023–152 tak, že napadený rozsudek okresního soudu v celém jeho rozsahu potvrdil. Potvrzujícím rozsudkem odvolacího soudu, tak došlo k pravomocnému ukončení řízení vedeného u prvostupňového soudu pod spisovou značkou 6 C 246/2022.

9. S ohledem na pravomocné ukončení uvedeného řízení o žalobě žalované v jiné právní věci proti žalobci, tak odpadl důvod vázanosti odvolacího soudu v této věci názorem a pokyny vyslovenými ve shora uvedeném rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , č. j. 26 Cdo 49/2024–154. Soudní řízení, v němž byla řešena otázka, která mohla mít význam pro rozhodnutí soudu v této věci o vyklizení nemovitostí, již pravomocně skončilo a tím odpadl možný důvod pro přerušení daného řízení o vyklizení ve smyslu ustanovení § 109 odst. 2, písm. c/ o. s. ř.

10. Po pravomocném rozhodnutí o nepřerušení tohoto řízení pak krajský soud opětovně přezkoumal napadený rozsudek okresního soudu v celém jeho rozsahu, jakož i řízení jeho vydání předcházející a znovu dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

11. Odvolací soud konstatuje, že okresní soud provedl v této věci řádným způsobem dostatečné dokazování, přičemž provedené důkazy hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti. Z provedených důkazů učinil správná skutková zjištění a celý spor rovněž správně po právní stránce posoudil. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí je zřejmé, jakými úvahami se soud při hodnocení důkazů řídil. Soud podrobně, jasně a přesvědčivě vyložil, které skutečnosti má za prokázány, jaký učinil závěr o skutkovém stavu a jak věc zhodnotil po právní stránce. Odvolací soud v podstatě nemá ničeho, čím by doplnil správné a přiléhavé skutkové i právní závěry soudu prvého stupně, a proto pro stručnost a v podrobnostech odkazuje na výstižné a přiléhavé odůvodnění napadeného rozsudku, s nímž se ztotožňuje. Odvolací soud v této souvislosti, kdy už z důvodu shora uvedeného není vázán vysloveným názorem a pokyny dovolacího soudu, taktéž odkazuje i na své skutkové a právní závěry, jež jsou obsaženy v jeho předešlém, byť později dovolacím soudem zrušeném rozhodnutí z , datum, .

12. Závěrem pak ještě odvolací soud nad rámec jinak správné právní argumentace uvedené okresním soudem v odůvodnění napadeného rozsudku dodává, že podstatným a zásadním byla všechna výše zmíněná a již pravomocně skončená řízením mezi účastníky, tedy jak ve věci, v níž se , Jméno žalovaného, domáhala určení práva věcného břemene spočívajícího v bezplatném doživotním právu užívání předmětných nemovitostí, tak i ohledně její žaloby na určení, že pan , jméno FO, byl ke dni své smrti spoluvlastníkem ideální poloviny předmětných nemovitostí. V této souvislosti je třeba znovu poukázat i na rozhodnutí Nejvyššího soudu z , datum, , č. j. 22 Cdo 700/2022–173, ve kterém je i s odkazem na související adekvátní soudní judikaturu uvedeno, proč žalovaná nebyla a ani nemohla být úspěšná, nejen se svým dovoláním, ale ani s uplatněným žalobním nárokem ve věci vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 7 C 43/2020.

13. Vycházeje ze shora uvedeného byl proto rozsudek okresního soudu shledán v celém jeho rozsahu věcně správným a podle § 219 o. s. ř. byl potvrzen.

14. Zcela úspěšnému žalobci byly ve smyslu ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. a vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif) přiznány účelně vynaložené náklady předchozího i tohoto odvolacího řízení, jakož i řízení dovolacího spočívající v jeho právním zastoupení. Stejně jako před soudem prvého stupně činí v této věci sazba za jeden úkon právní služby 1 500 Kč. Právní zástupkyně žalobce učinila v předcházejícím odvolacím řízení dva úkony právní služby (písemné vyjádření k odvolání a účast zástupkyně u jednání dne , datum, ) v tomto odvolacím řízení učinila jeden úkon právní služby (účast u jednání dne , datum, ) a v rámci dovolacího řízení učinila také jeden úkon právní služby, a to písemné vyjádření k dovolání. K těmto úkonům náleží 4x300 Kč režijní paušál, přičemž uvedené náklady je třeba ve smyslu ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. navýšit o 21 % DPH, neboť zástupkyně žalobce osvědčením o registraci ze , datum, prokázala, že je plátcem této daně. Celkem tak bylo žalobci na nákladech obou odvolacích řízení a řízení dovolacího přiznáno 8 712 Kč.