4 C 239/2020

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Doleželem ve věci žalobce: Jméno žalobce, narozený dne Datum narození žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o vyklizení nemovitosti

I. Žalovaná je povinna vyklidit pozemek par. č. hodnota v k.ú adresa společně stavbou adresa, rodinný dům, která je jeho součástí, pozemek par. č. Anonymizováno v k.ú. adresa a pozemek par. č. Anonymizováno v k.ú. adresa společně se stavbou bez č.p. nebo ev., které je jeho součástí, to vše v katastrálním území adresa, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna uhradit žalobci náklady řízení do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám Jméno advokátky, advokátky.

1. Žalobce se žalobou ze dne 11. 12. 2020 domáhal vyklizení žalované z nemovitých věcí zapsaných na LV č. hodnota pro obec a k. ú. adresa v návrhu označených (nadále budou označovány jako nemovitosti). Návrh odůvodnil v zásadě tím, že po dobu trvání vlastnického práva žalobce k nemovitostem byly nemovitosti se souhlasem žalobce užíván dědečkem žalobce, panem jméno FO, a společně s ním užívala nemovitosti žalovaná, manželka jméno FO, která své užívací právo odvozovala od užívacího práva jméno FO. Žalobce užívání nemovitostí žalovanou po dobu života jméno FO trpěl, aniž by se k tomu cítil jakkoli povinen. Po smrti jméno FO, dne datum oznámil žalobce žalované, že již nadále užívání nemovitostí z její strany nehodlá trpět a vyzval ji ústně, aby nemovitosti v přiměřené době vyklidila. Na výzvu nereflektovala a vyzval ji dopisem ze dne 19. 11. 2019, ale odmítla se z domu odstěhovat, a na místo toho iniciovala žalobu o určení služebnosti bytu. Po zamítnutí návrhu žalované nedošlo k dobrovolnému vyklizení nemovitostí a žalobce opětovně vyzval žalovanou k vyklizení dopisem ze dne 16. 11. 2020.

2. Podáním, došlým soudu dne 18. 2. 2021 navrhla žalovaná zamítnutí žaloby v podstatě s odůvodněním, že není pravdou, že by v předmětném domě pobývala bez právního důvodu. Ač je žalobce vlastníkem nemovitostí, žalovaná se svým tehdejším manželem jméno FO uzavřela dne datum s osobou jméno FO dohodu o bezplatném užívání nemovitosti, jejímž předmětem byl vznik práva bezplatného doživotního užívání nemovitosti a ke dni uzavření této dohody byl manžel žalované ještě podílovým spoluvlastníkem id. ½ předmětné nemovitosti, který byl datum darován jméno FO, dceři manžela žalované. Druhým z podílových spoluvlastníků id. ½ byla jméno FO, která s touto úpravou tehdy souhlasila. Až dosud žila žalovaná v dojmu, že její právo doživotního užívání bylo platně založeno a bylo i nerušeně vykonáváno. Na tom stavu se nic nezměnilo ani po datum, kdy došlo k uzavření Kupní smlouvy pro žalovanou tehdy neznámého obsahu s tehdejšími podílovými spoluvlastníky a nynějším vlastníkem jméno FO, potomkem jméno FO žalobcem. Dne 19. 11. 2019 obdržela výzvu k vyklizení nemovitosti, na kterou reagovala odmítavě a 3. 2. 2020 vyzvala žalobce k poskytnutí součinnosti k zajištění jejího práva k bydlení v předmětné nemovitosti. Je názoru, že došlo v její prospěch k nabytí služebnosti bytu jako práva věcného, spočívajícího v právu doživotního užívání nemovitostí, když je nerušeně užívala od datum na základě Dohody o bezplatném doživotním užívání (vyjádření podáváno v době, kdy bylo ještě vedeno řízení sp.zn. spisová značka zdejšího soudu). U jednání dne 6. 1. 2020, pak doplnila prostřednictvím svého zástupce stanovisko, že pokud z rozhodnutí odvolacího soudu nebylo právo bydlení žalované přisvědčeno, nesmířila se s tímto rozhodnutím a podává dovolání k Nejvyššímu soudu. K věcné argumentaci doplnila, že shledává návrh žalobce za nemravný, a pokud jde o Dohodu ze 4. 3. 2020, kterou mělo dojít ke zrušení bydlení žalované, tuto žalovaná dobrovolně neuzavřela a nemravným shledává chování rodiny žalobce. V tomto kontextu toliko reagoval zástupce žalobce, že žalobce je v insolvenčním řízení, insolvenčnímu návrhu bude vyhověno a oddálení volného prodeje nemovitosti, které by pomohlo uspokojit jeho závazky, jej dostává do dalších finančních potíží.

3. U jednání dne 6. 1. 2022 soud provedl dokazování listinnými důkazy a to výpisem z katastru nemovitostí na předmětné nemovitosti, Kupní smlouvou ze dne datum, výzvou k vyklizení žalované, datovanou dne 19. 11. 2019, žalobou o určení práva věcného břemene služebnosti bytu k nemovité věci ve věci zdejšího soudu spisová značka, datovanou dne 24. 2. 2020 a rozsudkem Okresního soudu ve adresa Anonymizováno ze dne datum, předžalobní výzvou s dodejkou, datovanou 16. 11. 2020, odvoláním žalobkyně do rozsudku OS adresa sp.zn. spisová značka, datované 14. 12. 2020 a rozsudkem odvolacího soudu sp.zn. spisová značka ze dne 29. 9. 2021.

4. S ohledem na tato ustanovení řídí se právní poměry účastníků režimem občanského zákoníku zákona č. 40/1964, (dále jen obč. zák.) a to ve znění rozhodném v době vzniku právních vztahů účastníků, dále se pak řídí režimem občanského zákoníku, zákona 89/2012 Sb. (dále jen o. z.), neboť právní vztahy trvaly za účinnosti obou norem, které si však jak bude rozvedeno níže nekonkurují.

5. Podle § 1012 o. z., vlastník má právo se svým vlastnictvím v mezích právního řádu libovolně nakládat a jiné osoby z toho vyloučit. Vlastníku se zakazuje nad míru přiměřenou poměrům závažně rušit práva jiných osob, jakož i vykonávat takové činy, jejichž hlavním účelem je jiné osoby obtěžovat nebo poškodit.

6. Podle ustanovení § 2189 o. z., přenechá - li půjčitel někomu bezplatně věc k užívání, aniž se ujedná doba, po kterou se má věc užívat, ani účel, ke kterému se má věc užívat, vzniká výprosa.

7. Podle ustanovení § 2190 odstavec 1 o. z., kdo věc výprosníkovi přenechal, může požadovat její vrácení podle libosti.

8. Podle § 1040 odst. 1 o. z., kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.

9. Podle § 3028 odst. 2, 3 o. z. zákona 89/2012 Sb. (dále jen o. z.), není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy.

10. Podle § 3030 o. z. i na práva a povinnosti, která se posuzují podle dosavadních právních předpisů, se použijí ustanovení části první hlavy I.

11. Podle ustanovení § 3028 odst. 2 o. z., není - li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

12. Soud vycházel z takto učiněných skutkových zjištění:

13. Žalobce je výlučným vlastníkem nemovitých věcí zapsaných na LV č. hodnota pro obec a k. ú. adresa, a to pozemku Anonymizováno o výměře Anonymizováno m2 zast. plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba adresa rodinný dům, stojící na pozemku par. č. hodnota, dále pozemku par. č. Anonymizováno o výměře Anonymizováno m2 orná půda a Anonymizováno o výměře Anonymizováno m2 zast. plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba bez čísla popisného/čísla evidenčního zemědělské stavení, stojící na pozemku par. č. Anonymizováno. Z části „C“ výpisu z LV se podává, že k nemovitostem je zřízeno zástavní právo smluvní, zajišťující pohledávku ve výši částka a příslušenství pro právnická osoba. a pro zástavní právo k zajištění pohledávky stávajících a budoucích pohledávek až do výše Anonymizováno Kč pro právnická osoba a dále v části „D“ je poznamenáno zahájení exekuce pro anonymizováno. Nabývacím titulem je Smlouva kupní ze dne datum. Z Kupní smlouvy, uzavřené mezi jméno FO, nar. datum (příbuzenský vztah žalobce) a druhou prodávající jméno FO, nar. datum (příbuzenský vztah žalobce) se podává, že každá z prodávajících měla id. ½ nemovitostí, kterou prodávají za vzájemně ujednanou kupní cenu ve výši částka. jméno FO – žalobci, který tak nabývá vlastnického práva k celku nemovitostí. Z výzvy k vyklizení se podává, že žalovaná byla dopisem datovaným 19. 11. 2019 vyzvána, aby do 31. 1. 2020 nemovitosti zcela vyklidila. Současně je vyzvána k vydání bezdůvodného obohacení za užívání nemovitostí v období 5. 8. 2019 až 19. 11. 2019 v částce 52 500 Kč. Podáním, došlým Okresnímu soudu ve Vyškově dne 25. 2. 2020 podává žalovaná v pozici žalobkyně žalobu proti žalobci (v tomto řízení v pozici žalovaného), o určení práva věcného břemene služebnosti bytu k nemovité věci, kde se domáhá určení, že nemovité věci (pro jednoduchost soubor věcí nemovitých, jež tvoří předmět vyklizení v tomto řízení – dále jen „nemovité věci“), jsou ve prospěch žalobkyně jako oprávněné zatíženy věcným břemenem, postihujícím vlastníka této nemovité věci, a to právem služebnosti bytu, spočívajícím v právu doživotního, bezplatného užívání nemovité věci. Soud svým prvním rozsudkem ze dne 3. 10. 2020 žalobu žalobkyně zamítl, když žalobu pojal tak, že žalobkyně se domáhala určení existence služebnosti ze smlouvy a nikoliv ze zákona a nezabýval se možným vydržením a dobrou vírou žalobkyně i okolnostmi dané věci hodnocením uzavřené Dohody ze dne 4. 6. 2020. K odvolání žalobkyně, pak odvolací soud usnesením ze dne 24. 2. 2021 č.j. spisová značka první rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení, kdy zejména uložil soudu I. stupně přezkoumat, zda nemohla nabýt služebnosti na základě dobré víry, a v návaznosti na to uložil soudu zabývat se okolnostmi uzavření Dohody z datum a následně Dohody ze dne datum a dalším doplněním dokazování. Na základě toho soud I. stupně rozsudkem č.j. spisová značka ze dne 15. 6. 2021 rozhodl tak, že návrhu vyhověl a určil, že nemovité věci jsou zatíženy věcným břemenem. K odvolání jméno FO pak Krajský soud v Anonymizováno rozsudkem č.j. spisová značka ze dne 29. 9. 2021 změnil tak, že se žaloba na určení, že je nemovité věci ve prospěch žalobkyně, jako oprávněné zatížen věcným břemenem postihujícím vlastníka této nemovité věci, zamítá. V tomto rozhodnutí jsou podrobně a v návaznosti na ustálenou judikaturu rozvedeny důvody, pro které nemohlo věcné břemeno, spočívající v právu doživotního bezplatného užívání nemovité věci vzniknout. V této souvislosti lze odkázat na detailní odůvodnění tohoto rozhodnutí, z něhož pro následné rozhodnutí věci, posuzované v tomto řízení je třeba zdůraznit, že bylo zjištěno, že mezi stranami je nesporné, že příbuzenský vztah jméno FO – jméno FO, příbuzenský vztah žalobkyně daroval svůj spoluvlastnický podíl jméno FO Darovací smlouvou ze dne datum. anonymizováno tedy v době sepisu dohody o bezplatném užívání nemovitosti ve prospěch žalované, byla nemovitost v podílovém spoluvlastnictví jméno FO a jméno FO (příbuzenský vztah jméno FO a jméno FO) a jméno FO tedy nebyla podílovou spoluvlastnicí ani výlučnou spoluvlastnicí nemovité věci. Kupní smlouvou ze dne datum se stal výlučným vlastníkem Jméno žalobce a nemovité věci nabyl od svojí příbuzenský vztah jméno FO a svojí příbuzenský vztah jméno FO. Následně odvolací soud podrobně rozebírá okolnosti bydlení žalované v nemovitých věcech (délka užívání bezmála 13 let od datum, předchozí dlouhodobé bydlení celkem bezmála 40 let), a to i v návaznosti na judikaturu Nejvyššího soudu a ústavního soudu a uzavírá, že na základě usnesení Okresního soudu ve Anonymizováno z datum ve věci sp. zn. Anonymizováno a Dohody o zrušení věcného břemene ze dne datum prokazující vědomost žalobkyně o institutu věcného břemene (o jeho zřízení, obsahu, zrušení), tedy dovozuje, že žalovaná si musela a měla být vědoma toho, kdo je z obecného pohledu oprávněný a povinný z věcného břemene, že jej může zřizovat toliko výlučný vlastník, resp. všichni spoluvlastníci předmětné nemovité věci, a žalobkyni tak ničeho nebránilo, aby ještě za života svého manžela jej na to upozornila, či případně i jméno FO a byla sjednána náprava, ať by se již mělo jednat o řádný titul pro zápis věcného břemene bydlení (služebnost bytu) do katastru nemovitostí či smlouvu o bezplatném užívání, kterou by uzavřel za vlastníka nemovité věci samotný vlastník či řádně zplnomocněná osoba. Toto se nestalo a žalobkyně se za tohoto stavu věci nemůže dovolávat dobré víry vydržení věcného břemene služebnosti bytu k nemovité věci. Jeví se zřejmé, že žalovaný (v tomto řízení žalobce), potažmo jeho příbuzenský vztah jméno FO, která ze něj převážně jednala, byli přesvědčeni o oprávněnosti bydlení žalobkyně a respektovali takto Dohodu z datum, ovšem na dohodu je třeba nahlížet spíše jako na výprosu (precarium), a když je ujednán účel užití, tento z uzavřené dohody logicky vyplývá, ovšem doba užití není nikterak omezena, stále se jedná o výprosu. Následně došlo k odvolání této výprosy. Z toho odvolací soud dovozuje, že žalobkyně takto byla držitelem neoprávněným a musela a mohla si být vědoma toho, že pokud podepsala Dohodu z datum, pak toto nemohlo zakládat po uplynutí doby 10 let právo odpovídající věcného břemene (služebnosti bytu). Pokud by na věc jinak bylo nahlíženo i dle stávajícího platného o.z. (zák. č. 89/2012 Sb.), pak ještě více s přihlédnutím k ustanovení § 991 a násl. o.z. plyne, že držba žalované nebyla řádná, poctivá a pravá.

14. Pro účely tohoto řízení nezbývá než uzavřít, že za skutkový zjištění, kdy žalobce je vlastníkem celku nemovitostí, jejichž vyklizení se domáhá a žalovaná dle zjištění soudu dovozuje své užívací právo bydlení v předmětných nemovitostech toliko z institutu tzv. výprosy, pak poté, kdy zřetelně došlo k odvolání práva bydlení žalované na základě výprosy, zaniklo její právo nemovitosti užívat. Institut výprosy známý již od římského práva je vztah, jehož obsahem je poskytování druhé osobě, tedy výprosníkovi užívání věci individuálně určené, které však může být kdykoliv odvoláno a takto výprosník musí poskytnutnou věc vrátit, což se v případě užívání nemovitosti realizuje jejich vyklizení. Z hlediska právního posouzení na věci ničeho nemění, že výprosa je přesně nadefinována jako smluvní tip v § 2191 o.z., neboť shodný institut existoval i za platnosti občanského zákoníku zák. č. 40/1964 Sb. (dále jen obč. zák.). Když principy fungování byly v obou normách prakticky shodné, toliko v obč. zák. spadal tento institut do kategorie tzv. nepojmenovaných, tedy inominátních smluv.

15. Pokud se má soud vypořádat s procesní obranou žalované, pak k prvnímu tvrzení, že je jejím titulem pro užívání nemovitostí jejichž vyklizení se žalobce domáhá neformální dohoda, z níž dovozuje své právo bydlení v předmětných nemovitostech, pak v návaznosti na již popisované rozhodnutí ve věci spisová značka Anonymizováno soudu, resp. ve věci spisová značka soudu odvolacího bylo najisto postaveno, že za okolností, které byly shledány nelze hovořit o vydržení práva služebnosti bytu in personam (pro účely tohoto řízení je nadbytečné opakovat z čeho soud tento závěr dovodil v návaznosti na dědické řízení po zemř. příbuzenský vztah žalované jméno FO, vedené Okresním soudem ve Anonymizováno pod sp.zn. Anonymizováno). Bylo již popsáno, že pokud nevzniklo právo odpovídající věcnému břemenu, pak mohla vzniknout výprosa, která však s odkazem na ust. § 2190 odst. 1 o.z. na základě opakovaných výzev ze strany žalobce, nejpozději nejméně před žalobní výzvou. Z toho soud uzavírá, že i přes celkovou dobu bydlení žalované v předmětných nemovitostech ji z titulu žádné, ať formální či neformální dohody, právo bydlení nevzniklo. Druhým argumentem žalované bylo tvrzení, že žalobce není pravým vlastníkem nemovitostí, jejíhož vyklizení se domáhá, neboť žalovaná má kupní smlouvu za neplatnou, když byla uzavírána mezi žalobcem a jeho příbuzenský vztah jméno FO, jako řešení dluhů příbuzenský vztah žalobce a kupní cena sloužila k uspokojení jejich závazků. Tyto vývody nemají pro toto řízení žádného právního významu a soud nepojal, s ohledem na intabulační princip v návaznosti na zápis vlastnického práva v katastru nemovitostí o vlastnictví žalobce k nemovitostem, jejichž vyklizení se domáhá žádné pochybnosti. Posledním argumentem žalované tedy bylo, že má být vyklizení po době, kterou v nemovitosti strávila a to vzhledem k jejím tvrzením, že byla přesvědčena o tom, že jí tam právo bydlení svědčí, v návaznosti na její věk a zdravotní stav v rozporu s dobrými mravy. Zde nezbývá než uzavřít, že i těmito okolnostmi se obiter dictum zabýval odvolací soudu a v rozsudku z datum najisto postavil, že právě s ohledem na dané okolnosti případu, týkající se zrušení věcného břemene bydlení ve vztahu k příbuzenský vztah jméno FO si musela být žalovaná vědoma toho, že Dohoda z datum jí nemohla zakládat právo odpovídající věcnému břemenu bydlení (služebnosti bytu) a její držba nebyla řádná, poctivá a pravá. Pokud toto je najisto postaveno, pak jí žádné právo bydlení nesvědčí a v důsledku toho, že došlo k odvolání výprosy a tím její právo užívání nemovitostí zaniklo. Nadále se tedy zdržuje v nemovitostech z majetku žalobce bez právního důvodu a nezbylo než uložit její vyklizení.

16. Další provedené důkazy soud nehodnotil, neboť z provedených důkazů, shora podrobně rozvedených, bylo zcela jasně prokázáno, že se jedná na straně žalované o užívací vztah dovozený z institutu výprosy, která byla odvolána, a to založilo její povinnost nemovitosti vyklidit. Totéž platí o případných dalších navržených důkazech, které soud neprováděl, tak jak jsou detailně specifikovány v protokolu ze 6.1.2022, neboť z jichž provedených důkazů dospěl soud k jednoznačnému závěru, že žalované právo bydlení v nemovitostech, jejichž vyklizení je navrhováno nesvědčí a další navržené důkazy nemohly již provedené důkazy shora rozvedené vyvrátit, resp. cokoliv změnit na zjištěném skutkovém stavu a právních závěrech z toho vyvozených. K otázce dobrých mravů ještě zbývá dodat, že je skutečností všeobecně známou, že jakékoliv zatížení nemovitostí, v daném případě případným právem bydlení ze strany žalované snižuje tržní hodnotu nemovitostí, která, což nebylo v řízení zpochybňováno, je z titulu žalobcova insolvenčního řízení – tato skutečnost vyplývá i z evidence vedené zdejším soudem – zpeněžována v insolvenčním řízení a lze přisvědčit tvrzení žalobce, že oddalování jejího prodeje jej dostává do dalších finančních potíží. Za těchto okolností shledal soud naopak v rozporu s dobrými mravy stanovisko žalované, která poté, kdy bylo pravomocně rozhodnuto o tom, že jí právo bydlení nesvědčí, byť to pouze sekundárně vyplývá z rozhodnutí, kterým je zamítnuta žaloba na určení, že nemovitost je v její prospěch zatížena věcným břemenem, právem služebnosti bytu nadále nemovitost bez právního důvodu obývá. Tuto skutečnost také shledal soud k tíži žalobkyně, když při respektování jejího věku, sociálního postavení i zdravotního stavu bylo možno uvažovat cestou aplikace ust. § 150 o.s.ř. o redukci nákladů řízení a s ohledem na procesní postoj žalované, která vzhledem k výsledku předchozího řízení musela být nejméně srozuměna s tím, že v řízení úspěšná nebude, rozhodl o úplné náhradě nákladů řízení tak, jak je specifikována v následujícím odstavci.

17. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého má úspěšný účastník právo na náhradu nákladů řízení vůči neúspěšnému účastníkovi. Ve věci byl úspěšný žalobce a soud mu na nákladech řízení přiznal částku 13 985 Kč. V daném případě se jedná o 3 úkony právní služby (§ 7, § 9 odst. 1), z toho 3 plných úkonů po 1 500 Kč za přípravu a převzetí věci, sepis žaloby, účast u jednání dne 6. 1. 2022, kdy čtvrtým úkonem je tzv. „půl úkon“ za předžalobní výzvu a jedná se tedy o částku 750 Kč, což činí doposud celkem 5 250 Kč. Dále se jedná o 4 režijní paušály za výše uvedené úkony právní služby po 300 Kč (§13 odst. 3 advokátního tarifu), což jest 1 200 Kč. Pokud jde o cestovné a ztrátu času v případě jízdného se jedná o 1 cestu na trase adresa a zpět, což jest 2x 38 km při průměrné spotřebě 7,1 l/100 km, vyhláškové ceně benzínu 40,50 Kč a paušální sazbě náhrady na 1 km jízdy 4,70 Kč a to osobním automobilem právní zástupkyně žalobkyně anonymizováno, RZ: SPZ, kdy se jedná celkem o ujetých 78 km a celkové jízdné takto činí 975,738 Kč; ztráta času je představována částkou 1 200 Kč, kdy ke každému jednání se jedná o 4 půlhodiny tam i zpět, tedy 4x 100 Kč (§ 14 odst. 3 advokátního tarifu). Je nutno do nákladů řízení připočíst zaplacený soudní poplatek ve výši 5 000 Kč a celkem se takto jedná po haléřovém zaokrouhlení o částku 13 985 Kč, kterou je neúspěšná žalovaná zaplatit úspěšnému žalobci k rukám jeho právní zástupkyně. Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání, které lze podat do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Vyškově.