16 CO 289/2021

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Radimy Gregorové, Ph.D. a soudců Mgr. Andrey Růžové a JUDr. Petra Ševčíka, LL. M. ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem titul jméno příjmení , titul . sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 40 026,50 Kč s příslušenstvím; o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu ve Vyškově ze dne 21. 9. 2021, č. j. 10C 54/2021-56,

I. Rozsudek soudu I. stupně se v části napadeného výroku II. co do částky 1.930,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 1.930,50 Kč od 21. 12. 2019 do zaplacení, mění takto: Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 1.930,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 1.930,50 Kč od 21. 12. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Rozsudek soudu I. stupně se v nákladovém výroku III. potvrzuje.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci na nákladech odvolacího řízení 2.573 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho právního zástupce.

1. Výše uvedeným rozsudkem soud I. stupně rozhodl tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 19.569,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 19.569,50 Kč od 21. 12. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), dále soud žalobu zamítl pro částku 20.457 Kč s 9 % úrokem z prodlení ročně z částky 21.500 Kč od 9. 11. 2018 do 20. 12. 2019 a s 9 % úrokem z prodlení ročně z částky 1.930,50 Kč od 21. 12. 2019 do zaplacení, dále s 29% úrokem ročně z částky 21.500 Kč od 21. 12. 2019 do zaplacení (výrok II.) a konečně že, žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

2. Proti výroku II. a zde pouze do částky 1.930,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 1.930,50 Kč od 21. 12. 2019 do zaplacení podala žalobkyně odvolání. Nesprávnost spatřovala v důvodech vymezených v ustanoveních § 205 odstavec 1 písm. b/ až g/ o. s. ř. Žalobkyně výslovně uvedla, že odvoláním nenapadá právní závěr soudu I. stupně o neplatnosti ujednání o poplatku, zásadně však nesouhlasila se závěrem soudu obsaženým v bodu 17 odůvodnění napadeného rozsudku a uvedla, že soud I. stupně dospěl k nesprávnému skutkovému zjištění, že žalovaný uhradil celkem 5.430 Kč a tudíž mu zbývá na dluh zaplatit částku 19.569,50 Kč. Tato skutečnost neplyne ani z tvrzení žalobkyně ani z jí předložených důkazů a poukázala na to, že žalovaný do postoupení pohledávky uhradil celkem částku 3.500 Kč a za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku uhrazeno ničeho. Zdůraznila, že soud není oprávněn, vedle tohoto dokladu-Přehledu plateb ze dne [datum] si sám dopočítávat, kolik bylo uhrazeno, neboť nárok z bezdůvodného obohacení je zcela odlišný od nároku žalobního a pokud soud I. stupně nevychází z doložených dokladů a sám si přepočítává poskytnutý úvěr mínus žalovanou částku, může dojít k úplně jinému výsledku než to, co žalobkyně tvrdial a prokázala. Je toho názoru, že výši plateb sdělila soudu zcela jednoznačně a úplně v žalobních tvrzeních a je také jejím právem žalovat částku nižší než která jí byla původně věřitelem postoupena a na kterou by měla nárok. Závěrem pak navrhla změnit napadený výrok II. rozsudku soudu I. stupně tak, jak specifikovala s tím, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni i náhradu nákladů odvolacího řízení.

3. Žalovaný se k podanému odvolání nevyjádřil.

4. Poté, co odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání bylo podáno včas, oprávněným subjekterm proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné, přezkoumal rozhodnutí soudu I. stupně v napadených výrocích, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, přičemž dovodil důvodnost odvolání žalobkyně.

5. Výrok I. rozsudku soudu I. stupně odvoláním napaden nebyl, tudíž se nestal předmětem odvolacího přezkumu a nabyl samostatně právní moci.

6. Na základě výslovného ujednání stran obsaženého ve smlouvě o zápůjčce se předmětný smluvní vztah řídí zákonem číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník, a zákonem číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (ve znění platném v době poskytnutí zápůjčky).

7. V souladu s ustanovením § 2390 občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastoupenou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

8. Dle ustanovení § 2392 odstavec 1 občanského zákoníku, při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.

9. Podle ustanovení § 1810 občanského zákoníku, spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel.

10. Podle ustanovení § 419 občanského zákoníku je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

11. Podle ustanovení § 420 odstavec 1 a 2 občanského zákoníku, kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele 12. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku (ve znění účinném k prvnímu dni prodlení), po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným nařízením je nařízení vlády číslo 351/2013 Sb.

13. Z hlediska skutkového stavu věci dospěl soud I. stupně k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena dne [datum] smlouva o zápůjčce, na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému zápůjčku ve výši 25.000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit věřiteli celkovou částku 45.457 Kč v 60 pravidelných měsíčních splátkách po 758 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas a soud I. stupně dospěl k závěru, že do dne podání žaloby uhradil celkem částku 5.430 Kč a že zbývá uhradit částku 19.569, kterou žalobkyni včetně příslušenství přiznal. Z odůvodnění vyplývá, že ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, soud považoval sjednávání poplatků za sjednávání půjčky, doručení půjčky a administrativní činnost v souvislosti se správou úvěru za absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy (tento závěr není ze strany žalobkyně napaden). Soud I. stupně pak přiznal žalobkyni požadovaný zákonný úrok z prodlení.

14. Odvolací soud uvádí, že je tvrzením žalobkyně, která tuto skutečnost opětovně zdůraznila ve svém odvolání, a zjištěním odvolacího soudu je, že ze strany žalovaného došlo k toliko zaplacení a splacení sjednaného úvěru částkou 3.500 Kč a nikoliv částky 5.430,50 Kč, jak uvádí nesprávně soud I. stupně v rámci svého skutkového zjištění. Tato skutečnost výše uvedená je zcela zřejmá z textu žaloby i provedeného důkazu soudem I. stupně, konkrétně Přehledu plateb ze dne [datum], jež byla předložena jako příloha k žalobě a ze které také soud I. stupně vycházel a je tak zcela evidentní, že žalovaný do postoupení pohledávky (poté již ničeho) uhradil celkem částku 3.500 Kč a nikoliv 5.430,50 Kč. Rozdíl mezi výše uvedenou částkou je 1.930,50 Kč, resp. pokud zbývá ke splacení úvěru správně částka Kč 21.500 Kč (25.000 Kč – 3.500 Kč), pak přiznal-li soud I. stupně částku jen čáatku 19.569,50 Kč je nutno přiznat žalobci právě jím požadovanou částku 1.930,50 Kč (21.500 Kč – 19.569,50 Kč).

15. S přihlédnutím k výše uvedené argumentaci pak odvolací soud za použití ustanovení § 220 odstavec 1 písm. 1 b/ o. s. ř. rozhodl tak, že napadený výrok rozsudku soudu I. stupně změnil tak, že žalovaný pokud jde o napadenou část výroku II. co do částky 1.930,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 1.930,50 Kč od 21. 12. 2019 do zaplacení je povinen zaplatit žalobkyni právě částku 1.930,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 1.930,50 Kč od 21. 12. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. V nenapadeném zbytku výroku II. tento nabyl právní moci.

16. Výrok o nákladech řízení před soudem I. stupně s ohledem na ustanovení § 142 odstavec 2 o. s. ř., odvolací soud za použití ustanovení § 219 o. s..ř., jako věcně správný potvrdil.

17. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 224 odstavec 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142 odstavec 3 o. s. ř., a žalobkyni tak náleží na nákladech odvolacího řízení částka 2.573 Kč, sestávající se ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1.000 Kč a jednoho úkonu právní služby po 1.000 Kč (§ 7a, § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb. advokátní tarif) za 1 úkon právní služby a to odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu ve Vyškově, k tomu náhrada hotových nákladů ve výši 300 Kč za tento jeden úkon právní služby (§ 13 odstavec 1 a 3 advokátního tarifu). Právní zástupce žalobkyně je plátcem DPH, které je ve výši 273 Kč a toto mu náleží zcela v souladu s ustanovením § 137 odstavec 3 b/ o. s. ř. Z tohoto důvodu byl žalovaný zavázán k povinnosti nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 2.573 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího právního zástupce. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto za použití ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.