16 CO 290/2021

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holzbauera a soudců JUDr. Petra Ševčíka, LL.M. a JUDr. Radimy Gregorové, Ph.D., ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o určení vlastnického práva, o odvolání žalobce a žalovaného proti rozsudku Okresního soudu ve Vyškově ze dne 29. 7. 2021, č. j. 11 C 100/2020-137,

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I. potvrzuje.

II. Ve výroku II. se rozsudek soudu I. stupně zrušuje a v tomto rozsahu se věc vrací soudu I. stupně k dalšímu řízení.

1. Výše uvedeným rozsudkem soud I. stupně rozhodl tak, že zamítl návrh, aby bylo určeno, že vlastníkem id. ½ pozemku parc. č. St. [anonymizováno], zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa], část [územní celek], bydlení, a parc. [číslo] zahrada, vše zapsáno v k. ú. [role v řízení] u [obec], je namísto žalovaného žalobce (výrok I.) s tím, že žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává (výrok II.). Žalobce se domáhal určení, že je namísto žalovaného vlastníkem nemovitých věcí specifikovaných v žalobním petitu, neboť předmětný dar odvolal pro nevděk žalovaného z celkem pěti specifikovaných důvodů dopisem ze dne 24. 6. 2020, který byl žalovanému doručen dne 26. 6. 2020. Žalobce tyto nemovitosti daroval do podílového spoluvlastnictví jednak své dceři a jednak žalovanému, a to na základě darovací smlouvy sepsané v notářské kanceláři JUDr. [jméno] [příjmení] dne [datum]. Po provedeném dokazování dospěl soud I. stupně k závěru, že jisté amorální jednání ze strany žalovaného zjištěno bylo, ale ani v jednom z tvrzených důvodů (ani v jejich vzájemné kumulaci) však nedosáhlo intenzity předpokládané zákonem a ustálenou soudní judikaturou pro odvolání daru pro nevděk. Žalobcem navíc nebylo jednoznačně tvrzeno ani prokázáno, za jakých okolností a kdy, se o závadných jednáních žalovaného dozvěděl. Soud I. stupně dovodil, že fyzické násilí, kterého se měl žalovaný dopustit na dceři žalobce na začátku roku 2018, bylo důsledkem jejich dynamického a poněkud konfliktního manželství, navíc argumenty ohledně tvrzeného fyzického násilí žalovaného nebyly použity v žádných jiných řízeních (tj. v opatrovnickém či rozvodovém řízení) ani nebylo zahájeno trestní řízení z důvodu domácího násilí. Tvrzení žalobce o neúměrném fyzickém trestání vnučky [jméno] žalovaným v květnu 2019 nebylo prokázáno, neboť nebylo zjištěno, kdo podlitiny na hýždích nezletilého dítěte způsobil. Pokud kontakt žalovaného se všemi třemi nezletilými dětmi ([jméno], nar. 2013, [jméno], nar. 2016 a [jméno], nar. 1991) ustal, soud I. stupně uvedl, že lze pochopit obavu žalovaného, že by mohl být nařčen i z horších skutků, než je příliš tvrdé trestání dětí. K dluhu na výživném došlo u žalovaného z toho důvodu, že on sám se ocitl ve finanční tísni, dlužné výživné uhradil, přičemž výživné nadále platil v tzv. širším smyslu, kdy se podílel na nákladech bydlení. Soud I. stupně zdůraznil, že žalovaný vždy hradil, a i v současné době hradí hypotéku a dluhy související se spornými nemovitostmi. Nelze mu tak vytýkat nedostatečný zájem o nemovité věci, neboť právě žalovaný zajistil, že poskytnuté hypotéky, úvěry a půjčky byly řádně hrazeny a sporné nemovitosti tak zůstaly majetkem rodiny, nedošlo k exekučnímu řízení a jejich případnému nucenému prodeji. Pokud jde o nevěry žalovaného, které nepopíral, dospěl soud I. stupně k závěru, že byly důsledkem vzájemných problémů v manželském soužití. Z těchto důvodů žalobu jako nedůvodnou zamítl a výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil za použití ustanovení § 150 o. s. ř.

2. Proti tomuto rozsudku soudu I. stupně podali odvolání žalobce a žalovaný prostřednictvím svých právních zástupců.

3. Žalobce v podaném odvolání namítl, že soud I. stupně nedostatečně zjistil skutkový stav věci, neboť zamítl jím uplatněné návrhy na provedení dokazování. Dále dospěl k nesprávným závěrům ohledně neplacení výživného ze strany žalovaného a ohledně jeho absolutního nezájmu o děti. Vzhledem k tomu, že žalobce se o důvodech pro odvolání daru dozvěděl na podzim roku 2019, dar odvolal včas. Pro odvolací řízení navrhl, aby odvolací soud provedl důkazy, které byly soudem I. stupně zamítnuty, a to písemnou komunikací mezi dcerou žalobce [jméno] [příjmení] a žalovaným, písemnou komunikací mezi dcerou žalobce [jméno] [příjmení] a současnou manželkou žalobce [jméno] [příjmení], výslechem manželky žalobce [jméno] [příjmení] a výslechem přítelkyně dcery žalobce [jméno] [příjmení]. Závěrem navrhl, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek soudu I. stupně tak, že žalobě vyhoví a žalovaného zaváže k povinnosti nahradit žalobci náklady řízení před soudy obou stupňů.

4. Odvolání žalovaného směřovalo do nákladového výroku II. rozsudku soudu I. stupně, neboť nesouhlasil s aplikací ustanovení § 150 o. s. ř. Namítl, že se neztotožňuje s názorem soudu I. stupně, že se jedná o spor mezi příbuznými, když ke dni podání žaloby a ani ke dni rozhodnutí soudu I. stupně, žalobce a žalovaný příbuznými nebyli. Akceptace postupu soudu I. stupně by pak znamenala poměrně široké použití tohoto institutu a nespravedlivé zvýhodnění druhé strany. Pokud soud I. stupně argumentuje amorálním chováním ze strany žalovaného, pak žalovaný zdůraznil, že stejného jednání se dopouštěla i druhá strana. K argumentaci nepřiměřenou tvrdostí, uvedl, že je rovněž nepřiměřeně tvrdé, aby žalovaný jako úspěšný účastník soudního řízení nesl náklady sporu, který nezavinil, a který se odehrál poměrně daleko od jeho místa bydliště. Závěrem navrhl, aby odvolací soud změnil napadený nákladový výrok II. rozsudku soudu I. stupně tak, že žalovanému přizná náhradu nákladů řízení v plné výši.

5. V následné replice právní zástupce žalovaného obsáhle zrekapituloval, že ve věci nebyly splněny zákonné podmínky pro odvolání daru pro nevděk ve smyslu ustanovení § 2072 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), neboť nebylo řádně a spolehlivě prokázáno, že by jednání žalovaného ublížilo dárci nebo osobě blízké v takové intenzitě, která by byla zjevně v rozporu s dobrými mravy. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdil a žalovanému přiznal náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

6. Poté, co odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání byla podána včas, oprávněnými subjekty, proti výrokům rozhodnutí, proti nimž je odvolání přípustné, přezkoumal napadené rozhodnutí soudu I. stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, přičemž dovodil, že odvolání žalobce důvodné není a odvolání žalovaného důvodné je.

7. Podle ustanovení § 2072 odst. 1 o. z. ublížil-li obdarovaný dárci úmyslně nebo z hrubé nedbalosti tak, že zjevně porušil dobré mravy, může dárce, neprominul-li to obdarovanému, od darovací smlouvy pro jeho nevděk odstoupit. Byl-li dar již odevzdán, má dárce právo požadovat vydání celého daru, a není-li to možné, zaplacení jeho obvyklé ceny.

8. Podle ustanovení § 2072 odst. 2 o. z. odůvodňují-li to okolnosti, považuje se za nevděk vůči dárci také zjevné porušení dobrých mravů vůči osobě obdarovanému blízké.

9. Podle ustanovení § 2075 odst. 1 o. z. dárce může dar pro nevděk odvolat do jednoho roku ode dne, co obdarovaný dárci ublížil, ale dozví-li se o tom dárce později, do jednoho roku ode dne, kdy získal vědomost o důvodu pro odvolání daru. Dědic dárce může dar odvolat nejpozději do jednoho roku od smrti dárce.

10. Podle ustanovení § 2075 odst. 2 o. z. je-li dar odvolán později a namítne-li obdarovaný opožděné odvolání daru, soud k odvolání nepřihlédne.

11. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí soudu I. stupně, jakož i řízení jeho vydání předcházejí a dospěl k závěru, že ve věci samé soud I. stupně řádně a dostatečně zjistil skutkový stav věci a věc správně právně posoudil.

12. Ohledně skutkového stavu věci dospěl odvolací soud k závěru, že není třeba doplňovat dokazování o žalobcem navrhované důkazy, navržené již v řízení před soudem I. stupně, jejichž provedení soud I. stupně zamítl při jednání dne 29. 7. 2021 (viz č. l. 130 až z č. l. 136 spisu) a v odůvodnění rozsudku takto zvolený postup řádně vysvětlil a odůvodnil (viz bod 14. rozsudku). Důkazní návrhy právního zástupce žalobce na doplnění dokazování písemnou komunikací mezi dcerou žalobce [jméno] [příjmení] a žalovaným, písemnou komunikací mezi dcerou žalobce [jméno] [příjmení] a současnou manželkou žalobce [jméno] [příjmení], výslechem manželky žalobce [jméno] [příjmení] a výslechem přítelkyně dcery žalobce [jméno] [příjmení], proto odvolací soud zamítl z důvodu jejich nadbytečnosti, neboť jejich provedení by žádné další relevantní skutečnosti ve věci samé nepřineslo, a tudíž se jedná o důkazy zbytné. Odvolací námitka žalobce, že o závadném jednání žalovaného se dozvěděl na podzim roku 2019, pak zůstává bez vlivu na projednávanou věc.

13. Odvolací soud se plně ztotožňuje se závěrem soudu I. stupně, že ve věci nebyly naplněny zákonné podmínky pro odvolání daru pro nevděk, neboť nevděk žalovaného vůči žalobci či osobám obdarovanému blízkým, nedosáhl takové intenzity, která by byla zjevně v rozporu s dobrými mravy. Úvaha, zda jednání obdarovaného lze kvalifikovat jako jednání úmyslné nebo z hrubé nedbalosti rozporné s dobrými mravy, závisí na posouzení všech zvláštností každého případu individuálně a má význam právě a jen pro projednávanou věc. Do posuzování, zda došlo k naplnění podmínek pro odvolání daru, tak vstupuje i kritérium ublížení dárci nebo osobě obdarovanému blízké.

14. V projednávané věci nedosáhla intenzita jednání žalovaného naplnění skutkové podstaty vrácení daru pro nevděk a nezaložila tak právní důvod pro odstoupení od darovací smlouvy podle ustanovení § 2072 o. z. I dřívější soudní judikatura vycházela z konstrukce, že předpokladem úspěšného uplatnění práva dárce na vrácení daru není jakékoliv nevhodné chování obdarovaného, ale takové chování, které s ohledem na všechny okolnosti konkrétního případu lze kvalifikovat jako hrubé porušení dobrých mravů. Obvykle jde o porušení značné intenzity nebo o porušování soustavné, a to ať už fyzickým násilím, hrubými urážkami, neposkytnutím potřebné pomoci apod. Ne každé chování, které není v souladu se společensky uznávanými pravidly slušného chování ve vzájemných vztazích mezi lidmi, naplňuje znaky odvolání daru, předpokladem aplikace tohoto ustanovení je kvalifikované porušení morálních pravidel konkrétním chováním obdarovaného, jehož stupeň závažnosti je hodnocen podle objektivních kritérií, a nikoliv jen podle subjektivního názoru dárce. Srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2008, sp. zn. 33 Odo 98/2006, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2009, sp. zn. 33 Cdo 1302/2007, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2012, sp. zn. 33 Cdo 767/2011.

15. S přihlédnutím k výše uvedené argumentaci odvolací soud uzavírá, že odvolání žalobce do merita věci důvodným neshledal, proto za použití ustanovení § 219 o. s. ř. rozsudek soudu I. stupně ve výroku I. jako věcně správný potvrdil.

16. Pokud jde výrok o náhradě nákladů řízení, byť soud I. stupně ve věci avizoval aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř., v odůvodnění nákladového výroku uvedl pouze obecné fráze o morálních důvodech a nepřiměřené tvrdosti. Rozhodnutí o nákladech řízení pak postrádá logiku, neboť jestliže soud I. stupně na straně jedné meritu věci nevyhověl z důvodů, že jednání žalovaného nedosáhlo zjevné intenzity hrubého rozporu s dobrými mravy, a na straně druhé účelně vynaložené náklady řízení úspěšnému žalovanému nepřiznal právě z morálních důvodů. Navíc se nejedná o spor mezi příbuznými, jak nepřiléhavě uváděl soud I. stupně, ale o spor mezi bývalými příbuznými, což je rozdíl. Podle ustálené soudní judikatury nepřiznání náhrady nákladů řízení může být jen výjimečné a mohou ho ospravedlňovat pouze důvody zvláštního zřetele hodné. Srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 10. 2006, sp. zn. I. ÚS 401/06, či nález Ústavního soudu ze dne 3. 8. 2008, sp. zn. I. ÚS 188/08.

17. Za použití ustanovení § 219a písm. b) o. s. ř. odvolací soud výrok II. rozsudku soudu I. stupně z důvodu nepřezkoumatelnosti pro nesrozumitelnost a nedostatek důvodů zrušil a v tomto rozsahu podle ustanovení § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. V novém rozhodnutí o náhradě nákladů řízení rozhodne soud I. stupně i o náhradě nákladů tohoto odvolacího řízení (ustanovení § 224 odst. 3 o. s. ř.). Právním názorem odvolacího soudu je soud I. stupně vázán (ustanovení § 226 odst. 1 o. s. ř.). Jen pro úplnost odvolací soud uzavírá, že tento kasační postup zvolil zcela výjimečně, neboť ve věci úspěšný žalovaný prostřednictvím svého právního zástupce své účelně vynaložené náklady řízení řádně nevyúčtoval a jen z obsahu soudního spisu v tomto případě vycházet nelze (náhrada za ztrátu času, cestovné, DPH apod).

18. Výše citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz a rozhodnutí Ústavního soudu na www.usoud.cz.