11 C 100/2020

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlou Kohoutkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa žalovaného a žalobce zastoupený advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného zastoupený advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa o žalobě na určení vlastnického práva

I. Návrh, aby soud určil, že vlastníkem id. ½ pozemku parc. č. [identifikace pozemku] [anonymizováno 9 slov] [adresa], [anonymizováno] [územní celek], [anonymizováno], a parc. [číslo] [anonymizováno], vše zapsáno v k. ú. [katastrální území] [anonymizováno] [obec], je namísto žalovaného žalobce, se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobce se domáhal určení, že je namísto žalovaného vlastníkem nemovité věci specifikované ve výroku I. tohoto rozsudku z důvodu, že odvolal dar pro nevděk žalovaného dopisem ze dne [datum], který byl žalovanému doručen dne [datum]. Předmětnou nemovitou věc přitom daroval do podílového spoluvlastnictví jednak své dceři a jednak žalovanému na základě darovací smlouvy sepsané v notářské kanceláři [titul] [jméno] [příjmení] dne [datum]. Svůj dar žalobce odvolal celkem z pěti následujících důvodů: a) žalobce se dověděl, že žalovaný se vůči dceři žalobce, paní [jméno] [příjmení], na začátku roku [rok] dopustil fyzického násilí spočívající v tom, že jí dal facku, házel po ní předměty a držel ji pod krkem; b) žalobce se dověděl, že žalovaný se vůči vnučce žalobce, nezletilé [jméno] [příjmení], [datum narození], trvale bytem [adresa], v měsíci [anonymizována dvě slova] [rok] dopustil fyzického násilí s následky spočívající v rozsáhlých podlitinách na jejich hýždích, pro které je vnučka žalobce doslova nemohla posadit, což žalobce rozhodně považuje za nepřiměřený výchovný prostředek; c) žalovaný minimálně ke konci června letošního roku na výživném vůči vnoučatům žalobce, nezletilému [celé jméno žalovaného], [datum narození], nezletilé [jméno] [příjmení], [datum narození], a nezletilému [jméno] [celé jméno žalovaného], [datum narození], všichni trvale bytem [adresa], dlužil částku v celkové výši cca 30 000 Kč, a zároveň o tato vnoučata žalobce žalovaný neprojevuje jako jejich otec žádný zájem; d) žalobci je známo, že již několik měsíců žalovaný neprojevuje zájem a nikterak neobstarává, tj. neopravuje ani neudržuje shora specifikované nemovité věci, na nichž mu žalobce daroval ideální ½ spoluvlastnický podíl, když náklady na opravy a údržbu těchto nemovitých věcí od měsíce července roku 2019 nese žalobce ze svého, neboť jeho dcera paní [jméno] [příjmení], dosud není mj. z důvodu nikoli řádného plnění vyživovací povinnosti ze strany žalovaného vůči nezletilým dětem schopna; e) žalobci je známo, že žalovaný se vůči dceři žalobce, paní [jméno] [příjmení], dopustil několika mimomanželských nevěr, a to s paní [jméno] [příjmení] z [obec], s paní [jméno] [příjmení] z [obec] a s paní [jméno] [příjmení] z [obec].

2. Tyto skutečnosti žalobce považuje za projev nevděku žalovaného vůči jemu samotnému a toto jednání mu neprominul.

3. V daném případě se jedná o tzv. určovací žalobu ve smyslu ustanovení § 80 o. s. ř., kdy je dán naléhavý právní zájem na určení vlastnictví. Jedná se totiž o případ, kdy vlastník nemovitosti daroval podíl na této nemovitosti a pokud uplatnil právo na vrácení daru, je dán naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva, neboť není možné požadovat vyklizení žalované věci, když fakticky vyklizení ideálního podílu možné není, a přichází tedy do úvahy pouze určovací žaloba (viz. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2002 sp. zn. 33 Odo 137/2002).

4. Žalovaný nárok žalobce neuznal, přičemž k věci uvedl, že celé řízení je účelové, aby se dcera žalobce, paní [jméno] [příjmení], vyhnula zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k nemovitým věcem a vyplacení vypořádacího podílu, na něhož má žalovaný ze zákona nárok, a zároveň popřel, že by se dopustil fyzického násilí na svých dětech či bývalé manželce. I další tvrzení uvedená v žalobě jsou dle žalovaného nepravdivá a činěná jen proto, aby byl co nejvíce před rodinou a dětmi poškozen. Žalovaný dále namítal opožděné odvolání daru ve smyslu ust. § 2075 o. z., když žalobce ani dostatečně určitě netvrdil a neprokázal, kdy a za jakých okolností se o chování žalovaného měl dozvědět. Vzhledem k tomu, že vše se mělo odehrát v letech 2018 a 2019 a k odvolání daru došlo až v červnu 2020, stalo se tak opožděně. Dle žalovaného navíc nebyla právnímu zástupci žalobce udělena plná moc pro hmotněprávní úkony, a tudíž má za to, že právní zástupce nebyl zmocněn k hmotněprávnímu úkonu odstoupení od smlouvy a výzvě k vrácení daru, tudíž daný hmotněprávní úkon učinila neoprávněná osoba. Žalovaný k věci dále uváděl, že není pravdou, že by o děti neprojevoval zájem, když vina byla i na straně dcery žalobce, která mu děti nechtěla dávat ke styku. On sám měl například připravený program pro nejstaršího [jméno], ale dcera žalobce chtěla přesně určovat, jak má styk dětí probíhat a pokud se tak nestalo, styku bránila. Žalovaný tedy nechtěl podstupovat neustálé konflikty a raději se stáhl do ústraní. Žalovaný popíral, že by nějak razantněji fyzicky trestal děti, pokud byl nějaký problém, vždy šlo pouze o lehký pohlavek nebo plácnutí přes ruku nebo zadek, rozhodně nic tvrdšího. Z [anonymizováno] se vrátil na jaře roku 2019, s dětmi byl nadále v kontaktu, bral si je každý víkend, ať už rozděleně, nebo dohromady, např. nejstaršího a potom ty dva mladší, i když to stálo spoustu peněz, bylo to relativně bez problému. Poté však, co ze strany [jméno] [příjmení] zaznělo, že děti neúměrně bije, tak se lekl toho, co by mohlo následovat a bál se, že by jej nařkla z něčeho horšího, z nějakého osahávání nebo zneužívání. Z tohoto důvodu tedy kontakt s nimi omezil a neprobíhá od léta 2019. Navázat kontakt s dětmi samostatně je problematické, neboť jsou malé a nemají telefon. Samozřejmě by jej zajímalo, jak se jim daří a chtěl by je vidět, ale to dle jeho názoru bude možné, až se vyřeší všechny tyto problémy, které s bývalou manželkou má. Žalovaný popřel, že by dceru žalobce fyzicky napadl, uvedl, že se pouze dosti hádali, ale to je vše. Kdykoli přijel do nemovitosti ve [obec], byly problémy s dcerou žalobce, nejprve přístup umožňovala, ale posléze uváděla, že tam nesmí, že chce něco snad ukrást. Pokud jde o mimomanželské vztahy, je pravdou, že poprvé byl nevěrný s paní [jméno] [příjmení] na [časový údaj] [rok], a že řekl tehdejší manželce [jméno] [příjmení], že se rozcházejí a od té doby bral, že se rozešli. Potom již tedy vztahy navazoval a domníval se, že jiné vztahy měla i [jméno] [příjmení]. S paní [jméno] [příjmení] měl vztah na [časový údaj] [rok] a s paní [příjmení], jak se vrátil z [anonymizováno] v roce [rok]. Měl za to, že žalobce o tom, že skončil soužití s jeho dcerou, věděl. Bydleli ob jeden dům vedle sebe, takže by si toho určitě všimnul, když na víkend domů nepřijel. Není pravdou, že by se o nemovitosti nezajímal a nestaral se o ně. Za trvání manželství žalovaný s dcerou žalobce uzavřeli několik smluv o půjčkách a úvěrech, které byly použity pro potřeby domácnosti žalovaného a dcery žalobce či na údržbu či opravu předmětných nemovitých věcí. Konkrétně se jednalo o závazek vůči [právnická osoba] na základě smlouvy o hypotečním úvěru, kdy za účelem rekonstrukce budovy byl poskytnut úvěr ve výši 500 000 Kč a výše měsíční splátky, kterou vždy výlučně hradil a doposud hradí žalovaný, činí 3 300 Kč. Dále pak došlo k uzavření smlouvy o úvěru ze dne [datum] s [právnická osoba], kdy původně zapůjčená částka byla postupně navyšována a dodatkem ze dne [datum] byla navýšena na 381 492 Kč, přičemž 191 492 Kč bylo určeno na splacení původních závazků rodiny a částka ve výši 190 000 Kč nebyla vázána na žádný účel a byla použita pro obstarání každodenních nebo běžných potřeb rodiny. Tento závazek taktéž splácí po celou dobu žalovaný zcela sám. Mezi žalovaným a [anonymizováno] byla dále uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které byla zapůjčena žalovanému částka 50 000 Kč, která byla použita na rekonstrukci kuchyně v předmětném domě a měsíční splátka činila 1 200 Kč. Tento závazek byl uhrazen žalovaným. Za období ledna 2019 až února 2020 hradil i SIPO, internet, televizi, vodné a stočné, exekuci na daň z nemovitosti, vše pro předmětnou nemovitost v [obec] a dále školku nezletilým dětem a po dobu, kdy se s dětmi stýkal, tak i výlety. Sám na zajištění svých bytových potřeb hradil úvěry uzavřené s [právnická osoba] [anonymizována čtyři slova] a se společností [právnická osoba] Rovněž byl nucen platit elektřinu v bytě v [obec]. V době, kdy platil výživné 800 Kč, měl sám problém finančně vyjít a v současné době na výživném nedluží ničeho a krátkodobý dluh byl uhrazen během dvou měsíců srážkami ze mzdy. Výživné přitom dle názoru žalovaného bylo hrazeno v širším smyslu. Ještě dlouho poté, co nemovité věci neužíval, hradil dále platby SIPA, internetu, televize a i v současné době hradí hypotéku a úvěry, které byly použity pro rekonstrukci a opravy. Manželství s [jméno] [příjmení] nebylo ideální, ale nestalo se tak pouze vinou žalovaného. Stejnou měrou se na rozpadu podílela i [jméno] [příjmení], vůči níž se žádného fyzického násilí nedopustil. Pokud mezi nimi k nějaké potyčce došlo, pak byla vzájemná a nedosáhla právně relevantní intenzity. O tom, že by se mělo něco významného mezi nimi dít, se přitom [jméno] [příjmení] nezmínila ani svým rodičům, se kterými se vídala denně, nebylo to řešeno ani v řízení o úpravu poměrů k nezletilým dětem, ani v řízení o rozvod manželství. Pokud k tomuto jednání mělo dojít na začátku roku 2018, pak má za to, že byl dar odvolán z tohoto důvodu opožděně. Stejné argumenty spatřuje žalovaný i ve vztahu k údajnému napadení své dcery [jméno]. Dle něj se věc neodehrála tak, jak je popisována žalobcem a i v tomto případě namítá uplynutí lhůty dle § 2075 o. z. Pokud jde o nevěry, vždy nejprve došlo k ukončení vztahu s [jméno] [příjmení], o čemž žalobce musel vědět, protože žalovaný nejezdil do [obec], netrávil tam čas a žalobce si této skutečnosti musel být vědom, a tedy i z tohoto důvodu byl dar dovolán opožděně.

5. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující: Pokud se týká plné moci udělené žalobcem jeho právnímu zástupci, je v ní konkrétně uvedeno, aby jej právní zástupce ve všech právních věcech nejen zastupoval, ale aby vykonával veškeré úkony. Soud tuto plnou moc vyhodnotil jako tzv. generální plnou moc, tj. že byl právní zástupce žalobce řádně zmocněn jak k hmotněprávním, tak i k procesněprávním úkonům, a žalobce tedy nepochybil, pokud žalovaného vyzýval k vrácení daru a odstupoval od smlouvy prostřednictvím právního zástupce.

6. Darovací smlouva uzavřená mezi žalobcem jako dárcem na straně jedné a mezi manžely [jméno] [příjmení], roz. [příjmení] a [celé jméno žalovaného] jako obdarovanými na straně druhé, prokázala tvrzení žalobce o tom, že dne [datum] všichni zúčastnění podepsali tuto smlouvu v notářské kanceláři [titul] [jméno] [příjmení] a že žalobce touto smlouvou daroval své dceři a zeti, manželům [jméno] [příjmení] a [celé jméno žalovaného], předmětné nemovité věci specifikované ve výroku I. tohoto rozsudku, které on sám dříve nabyl v dědickém řízení po svém otci. Tyto nemovité věci přitom daroval do jejich rovnodílného spoluvlastnictví a manželé [jméno] [příjmení] a [celé jméno žalovaného] tyto nemovité věci do svého rovnodílného spoluvlastnictví darem přijali. Na základě této smlouvy byl proveden zápis v katastru nemovitostí, který potvrdil, že k předmětným nemovitým věcem mají podílové spoluvlastnictví žalovaný a [jméno] [příjmení], přičemž podíl každého z nich činí id. ½. Odvolání daru pro nevděk a předžalobní výzva ze dne [datum] prokázaly, že žalobce prostřednictvím svého právního zástupce zaslal žalovanému ze stejných důvodů, uvedených v žalobě, odvolání daru a rovněž předžalobní výzvu, obojí bylo žalovanému doručeno dne [datum], jak vyplynulo z poštovní dodejky. Dopis žalovaného daný na poštu dne [datum] a adresovaný právnímu zástupci žalobce prokázal společně s dodejkou, že žalovaný obratem reagoval nedatovaným a nepodepsaným přípisem, ve kterém uvedl, že neshledává žádné skutečnosti, které by k odvolání daru vedly, a že s ním nesouhlasí.

7. Z výpisu z katastru nemovitostí pro [územní celek], k. ú. [katastrální území] [anonymizováno] [obec], [list vlastnictví], soud zjistil nejen skutečnosti tvrzené o vlastnických vztazích k předmětným nemovitým věcem, ale dále též, že na nich vázne zástavní právo smluvní k zajištění pohledávky ve prospěch [právnická osoba] na splacení jistiny úvěru ve výši 500 000 Kč s příslušenstvím a z ostatních dluhů do výše 600 000 Kč.

8. Rozsudek zdejšího soudu ze dne 19. 9. 2019 č. j. 0 Nc 2086/2019-48 potvrdil, že žalovaný a [jméno] [příjmení] jsou rodiči nezletilých dětí [jméno], [jméno] a [jméno], narozených v letech [rok], [rok] a [rok], a že byla provedena úprava poměrů k nim pro dobu do i po rozvodu manželství s tím, že všechny děti byly svěřeny do péče matky a otci byla stanovena povinnost přispívat na výživu [jméno] částkou 3 000 Kč měsíčně, na výživu [jméno] částkou 3 000 Kč měsíčně a na výživu [jméno] částkou 2 000 Kč měsíčně. Z odůvodnění tohoto rozsudku vyplynulo, že od [časový údaj] [rok] rodiče nežili ve společné domácnosti a že výživné bylo ze strany otce hrazeno do dubna 2019 v částce 8 000 Kč měsíčně, v květnu bylo uhrazeno 4 000 Kč a od června 2019 bylo hrazeno pouze 800 Kč na všechny tři děti. Vedle výživného otec platil do června 2019 náklady spojené s docházkou [jméno] do školky a do července 2019 náklady spojené s bydlením v domě. S dětmi se otec stýkal do května 2019, od té doby zájem neprojevoval. Otec dětí uváděl, že spolu nežijí již od července 2018 a že očekává narození dalšího potomka. Vlastnil byt v obci [obec], kde bydlí a osobní automobil rok výroby 2006. Z tohoto rozsudku byl zjištěn i příjem žalovaného, který byl potvrzen zaměstnavatelem, kdy v době, kdy byl na [anonymizována čtyři slova] [rok] [anonymizována dvě slova] [rok], vydělal v průměru 71 842 Kč, v následujícím období od února do května 2019 vydělal v průměru 35 642 Kč čistého měsíčně. Tento rozsudek byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 5. 2. 2020 č. j. 16 Co 367/2019-82 s tím, že změněn byl pouze ve vztahu k dlužnému výživnému. Z odůvodnění tohoto rozsudku bylo zjištěno, že dne [datum] vznikly žalovanému dvě nové vyživovací povinnosti vůči nezletilému [jméno] a jeho matce [jméno], tehdy [příjmení], nyní [příjmení]. I v této době zasílal žalovaný matce tří nezletilých dětí [jméno] [příjmení] pouze 800 Kč měsíčně na všechny děti, s dětmi se nestýkal a matka dětí byla odkázána na finanční pomoc své rodiny. Nad rámec výživného nepřispíval ničeho, byt v obci [obec] pořídil za 1 350 000 Kč a zánovní automobil za 130 000 Kč. Bylo konstatováno, že rozhodnutí otce pořídit si nemanželské dítě nemůže jít v žádném případě k tíži jeho dříve narozených dětí a skutečnost, že po návratu z [anonymizováno] otec opouští rodinnou domácnost vedenou s matkou těchto tří dětí, zanechává je v rodinném domku, v němž byla zahájena rekonstrukce, která není doposud dokončena, je podle názoru odvolacího soudu více než nezodpovědné. Dále bylo uvedeno, že vyživovací povinnost k nezletilým dětem má přednost před veškerými závazky rodičů a bylo tedy potvrzeno, že na všechny tři děti má hradit 8 000 Kč měsíčně. Na základě těchto rozhodnutí byl nařízen výkon rozhodnutí usnesením Okresního soudu ve Vyškově ze dne 4. 5. 2020 č. j. 25 E 5/2020-16 a od té doby je výživné žalovanému strháváno exekučně. Rozsudek Okresního soudu ve Vyškově ze dne 30. 6. 2020 č. j. 7 C 144/2019-20 potvrdil, že manželství žalovaného a [jméno] [příjmení] bylo rozvedeno, rozsudek nabyl právní moci dne 22. 7. 2020, a to k návrhu žalovaného. Příčiny rozvratu soud spatřoval v nedostatku komunikace zejména ze strany manžela, který nespokojenost v manželství řešil navazováním mimomanželských známostí, přičemž z poslední známosti, se kterou sdílel společnou domácnost, se dne [datum] narodil syn.

9. Smlouva o poskytnutí hypotečního úvěru u [právnická osoba] prokázala, že [celé jméno žalovaného] (žalovaný) a [jméno] [příjmení] vystupovali v rámci této smlouvy jako dlužníci a na základě této smlouvy jim byl poskytnut úvěr ve výši 500 000 Kč. Výpisy z účtu potvrdily, že tento úvěr, který je splácen v měsíční výši 3 300 Kč, hradí výlučně žalovaný. Tato skutečnost ostatně ani nebyla žalobcem rozporována a potvrzovala ji i [jméno] [příjmení]. Výpis z účtu žalovaného taktéž potvrdil, že minimálně do března 2019 hradil žalovaný SIPO za služby spojené s provozem domu ve [obec] v částkách od 4 240 Kč do 5 415 Kč měsíčně. Rovněž bylo potvrzeno, že v období od srpna 2019 do prosince 2019 hradil za internet ve [obec] 429 Kč, dále za vodu ve [obec] v srpnu 2019 zaplatil 220 Kč a v únoru 2020 zaplatil 113 Kč. Pokud se týká nákladů na energie v [obec], doložil, že hradil u [právnická osoba] [anonymizováno] v období od ledna 2019 do září 2019 elektřinu v různých částkách od 3 415 Kč do 5 060 Kč měsíčně. Výpis z účtu žalovaného rovněž potvrdil, že mu byla v únoru 2020 sražena exekučně daň z nemovitých věcí ve [obec] v částce 819 Kč. Dále z vyúčtování Společenství vlastníků jednotek [obec] bylo zjištěno, že na bytové potřeby žalovaného v [obec] jsou hrazeny měsíční zálohy ve výši 7 147 Kč, a to buďto žalovaným, či jeho současnou manželkou. Evropský standardizovaný informační přehled k překlenovacímu úvěru a úvěru ze stavebního spoření potvrdil, že dne [datum] by žalovanému u [právnická osoba] [anonymizována čtyři slova] a poskytnut úvěr ve výši 264 000 Kč na 19 let a 9 měsíců. Jak vyplynulo z výpisu z účtu žalovaného, na tento úvěr hradí měsíční cca 5 125 Kč Smlouva o spotřebitelském úvěru na bydlení uzavřená se společností [právnická osoba] a žalovaným potvrdila, že byl žalovanému poskytnut úvěr v blíže nespecifikované výši, neboť druhá strana chybí, avšak výše splátky činí 2 011 Kč a měl být splacen za 237 měsíců. Skutečnost o úhradách tohoto spotřebitelského úvěru na bydlení byla potvrzena výpisy z účtu žalovaného, ve kterých jsou potvrzeny splátky ve výši 2 100 Kč měsíčně. Smlouva o poskytnutí půjčky na bytové účely z [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [stát. instituce] prokázala tvrzení žalovaného o tom, že si v září 2017 půjčil u [anonymizováno] částku 50 000 Kč, kterou splácel ve výši 1 200 Kč měsíčně. Jak vyplynulo z dodatku [číslo] k rámcové smlouvě [číslo] u [právnická osoba] [příjmení] [anonymizováno], žalovanému tato společnost poskytla úvěr účelový v částce určené ke splacení původních úvěrů ve výši 184 064 Kč a ve zbytku 30 000 Kč se jednalo o úvěr neúčelový, nezajištěný. Celkově tedy výše úvěru činila 214 064 Kč dle dodatku ze dne [datum] a následný dodatek [číslo] ke stejné rámcové smlouvě ze dne [datum] potvrdil, že došlo k navýšení tohoto úvěru na celkovou částku 381 492 Kč, z čehož 191 492 Kč byla částka určena ke splacení původního úvěru a částka 190 000 Kč nebyla vázána žádným účelem. Výše pravidelné měsíční splátky tak činí 4 314 Kč, což bylo potvrzeno i výpisem z účtu žalovaného. Žalobce rozporoval, že by v takto vysoké výši měl být úvěr použit výlučně za účelem rekonstrukce předmětných nemovitých věcí, když on sám o ničem takovém nevěděl a jeho dcera jej uznávala do výše 100 000 Kč, dále pak neměla mít o tomto úvěru povědomost. Výpisy z účtu taktéž potvrdily skutečnosti tvrzené žalovaným o tom, že pravidelně hradil dětem školku v různých částkách cca od 800 Kč do 1 000 Kč měsíčně. Výpisy z účtu obsahující tyto výdaje žalovaného byly doloženy za období ledna 2019 až února 2020. Výpis z účtu taktéž potvrdil, že žalovaný hradí za [anonymizována tři slova], tj. v místě zaměstnání, 1 400 Kč měsíčně a mimo tyto pravidelné platby byla v únoru 2019 zaznamenána i platba za výlet s dětmi do [místo] [anonymizována dvě slova] [obec] ve výši 918 Kč. Soud po provedení těchto důkazů konstatoval, že pokud příjem žalovaného činil okolo 35 000 Kč čistého měsíčně, tak byl zcela spotřebován výdaji, které žalovaný doložil.

10. V rámci účastnické výpovědi žalobce měly být zjištěny skutečnosti rozhodné pro věc a zejména mělo dojít k doplnění skutkových tvrzení ve vztahu k času, kdy se o nemravném chování žalovaného dozvěděl. Ačkoliv žalobce tvrdil, že se vše dozvídal postupně od roku 2019 a následně o fyzickém napadení dcery někdy na podzim 2020, je zřejmé, že časově se v dané věci popletl. Veškeré informace k jednání žalovaného měl zprostředkované od své dcery a sám nějakému nevhodnému chování přítomen nebyl. Byť k fyzickému napadení vnučky mělo dojít v roce 2019, žalobce uváděl, že se o tom dozvěděl někdy v květnu 2020 a o fyzickém napadení dcery uváděl, že se měl dozvědět někdy na podzim 2020, ale je zřejmé, že v tomto směru žalobce měl na mysli rok 2019, když sděloval, že vše se dozvídal někdy od podzimu 2019 – jak již bylo uvedeno. Žalobce uváděl, že mu vadily nevěry žalovaného a také, že o děti neprojevoval zájem. Dříve si je bral do [obec], ale posléze už o ně žádný zájem neměl a poslední kapkou pro něj bylo, když výživné muselo být řešeno exekučně. Žalobce věděl o tom, že žalovaný v roce 2018 a 2019 platil veškeré závazky, které se týkaly společného hospodaření a dále, že platil hypotéku a dluh vůči [anonymizováno] O ostatních závazcích povědomost neměl. Skutečnosti, které namítal žalobce jako důvody pro odvolání daru, se tedy udály v letech 2018 až 2019. Ohledně nevěr přiznal, že o nich věděl již od roku 2018, neboť bydlel hned vedle, a měl tedy přehled, zda se žalovaný v nemovitosti nachází, resp. zda s jeho dcerou a dětmi žije či nikoliv.

11. Jak žalovaný, tak svědkyně [příjmení] shodně uvedli, že k darování předmětné nemovité věci nejen dceři žalobci, ale též zeťovi, tj. žalovanému, došlo zejména z praktických důvodů, neboť bylo nutné na rekonstrukci předmětných nemovitých věcí získat hypotéku a zajistit ji zřízením zástavního práva. Vzhledem k tomu, že [jméno] [příjmení] byla v té době na rodičovské dovolené, hypotéka by jí zcela jistě nebyla poskytnuta. Dostali tedy hypotéku společně, protože on sám, žalovaný, byl výdělečně činný. Pokud se týká investic, soud z výpovědi žalovaného zjistil, že kromě hypotéky ve výši 500 000 Kč, půjčky na kuchyň 50 000 Kč od [anonymizováno], bylo do nemovité věci investováno i 150 000 Kč z jeho stavebního spoření. Vzhledem k tomu, že půjčka od [anonymizováno] ani hypotéka 500 000 Kč nestačily, nebyla v domě žádná koupelna ani vana, umyvadlo, netekla teplá voda, tak vzal žalovaný ještě půjčku u [právnická osoba] ve výši 100 000 Kč, aby mohli tyto věci dodělat a nějakým způsobem se nastěhovat. V rámci konsolidací závazků tuto půjčku doplatil, ale splácí ji dále již jako jinou půjčku. S bývalou ženou [jméno] se snažil majetkově vyrovnat, ale [jméno] [příjmení] realitní makléřku vyhodila a následně mu přišla předžalobní výzva. V době, kdy platil nízké výživné, mu samotnému nezbylo dost peněz ani na vlastní živobytí a on sám spoléhal na to, že rodiče bývalé ženě pomohou a počítal s tím, že zpětně dlužné výživné doplatí.

12. Svědkyně [jméno] [příjmení] potvrdila motivaci tvrzenou žalovaným, proč došlo k darování id. ½ předmětných nemovitých věcí žalovanému a dále sodně s ním uvedla, že hypotéka 500 000 Kč na rekonstrukci domu spolu s půjčkou [anonymizováno] nestačily, a že si žalovaný bral ještě další půjčku 100 000 Kč. V době, kdy ze společné domácnosti žalovaný odcházel, byla hotová pouze kuchyň, jinde byly betonové podlahy. Problémy v manželství začaly v době, kdy otěhotněla se třetím dítětem, kdy žalovaný studoval vysokou školu, nebyl skoro vůbec doma, a kdy ona sama s dětmi bydlela u [osoba] v [obec], takže se skoro vůbec neviděli. Když byl žalovaný o víkendech doma, tak pracoval na stavbě, kde ona nebyla. Pokud jde o fyzické útoky žalovaného na její osobu, uvedla, že první se odehrál v roce 2018, kdy po ní letěl sušák a koš s prádlem a následně ji žalovaný chytil pod krkem. 14 dní na to dostala facku od žalovaného, že nedala najíst psovi. Když ji držel pod krkem, řekla mu, co to dělá, on na to odvětil, jak se ona chová a poté, co odpověděla, jak se chováš ty, tak ji pustil a šel pryč. Sama žádné mimomanželské vztahy neměla, ale snažila se, aby žalovaný začal žárlit, a proto si na [sociální síť] dala informaci o tom, že je ve vztahu s někým jiným, chtěla, aby se k ní vrátil zpátky a pokoušela se o to různými způsoby. Měla za to, že rodiče věděli o tom, že má žalovaný vztah s jinou ženou, ale pak se k nim vrátil a o poslední známosti se otec dozvěděl až od září 2019, tedy poté, co proběhlo řízení ohledně nezletilých dětí. Rodičům se nesvěřovala, pouze kamarádce. Rodičům vše říkala až s postupem času, protože měla strach, co s jejich manželstvím bude či nebude. Žalovaný jí do ledna 2019 nebyl schopný říct, jestli se k ní vrátí nebo ne. Svědkyně potvrdila, že žalovaný si do května 2019 brával děti ke styku, avšak byly problémy v tom směru, že nebylo možné spoléhat na domluvu. Například se dohodli, že syna doveze v úterý a v úterý zase žalovaný hlásil, že ho nedoveze, tak ani nevěděla, kde děti má. Nejprve vymýšlel různé aktivity, jak pro toho nejstaršího, tak i pro mladší děti, jenže posléze si chtěl brát jen nejstaršího syna a mladší ne, a pokud si nemohl vzít jenom toho nejstaršího, tak řekl, že si nebude brát žádné. Pokud jde o výchovné metody žalovaného, jediné, co jí přišlo přehnané a hlásila to i u lékaře, bylo, když dcera přijela v květnu 2019, kdy měl děti naposledy, s modřinami na zadečku a když se jej ptala, zda to nepřehnal, tak měl napsat, že jedla svoje vlastní výkaly a že se v nich i okoupala a od té doby [jméno], když se mluví o otci, má z něho strach. Svědkyně uvedla, že mezi ní a žalovaným probíhala jednání o vypořádání majetku, avšak bezúspěšně. Svědkyni [příjmení] soud vnímal jako velmi energickou a temperamentní ženu. Pokud vypovídala k času, kdy rodičům závadné jednání žalovaného sdělovala, nemohl soud neodhlédnout od skutečnosti, že se jedná ve vztahu k žalovanému o osobu blízkou, která má na výsledku sporu eminentní zájem. Byť lze chápat důvody, proč rodičům problémy v manželství nesvěřovala, na druhou stranu, pokud dojde k takové časové prodlevě mezi tvrzeným závadným jednáním a sdělením informace o něm, vzbuzuje to pochybnosti o tom, zda chování žalovaného vůbec dosáhlo právem předpokládané intenzity, tj. zda se skutečně odehrálo tak, jak bylo rodičům interpretováno. Vzhledem k tomu, že sama poté, co k údajnému fyzickému napadení ze strany žalovaného vůči její osobě mělo dojít, se pokoušela manželství zachovat, resp. snažila se vzbudit v žalovaném pocit žárlivosti a docílit toho, aby se k ní vrátil, soud dospěl k závěru, že jednání žalovaného vůči její osobě nedosáhlo intenzity předpokládané zákonem. Záleží samozřejmě na temperamentu každého člověka a v daném případě soud uvěřil, že se jednalo o manželství dynamické, přičemž ani jeden z bývalých manželů se soudu nejevil jako submisivní osoba, která by jednala podřízeně a byla ochotna cokoliv přesahující míru jejího temperamentu snášet. Pokud se jedná o kontakt žalovaného s dětmi, soud dospěl k závěru, že v okamžiku, kdy k němu poté, co žalovaný navázal vztah se svou současnou manželkou, docházelo, neobešlo se to bez vzájemného konfliktu rodičů.

13. K situaci mezi bývalými manžely a ke vztahům s dětmi vypovídala i současná manželka žalovaného, svědkyně [jméno] [příjmení], když uváděla, že v roce 2019 si nejprve děti brali každý víkend a ona sama děti na žádost [jméno] [příjmení] hlídala i celý týden. Zejména [jméno] měl se svým otcem velmi pěkný vztah a vyžadoval jeho společnost. [jméno] byla zdrženlivější, stále se jí stýskalo po mamince a trvalo jí déle, než si zvykla. Nejmladší dítě bylo miminko. Problém nastával už ve chvíli, kdy paní [jméno] děti balila, nedávala jim s sebou oblečení, pít měly z velmi špinavé láhve apod. Často se stávalo, že přijely a měly pozadí zcela opruzené a s fleky na zadku. Vzhledem k tomu, že sama [jméno] [příjmení] jí říkala, že někdy dává dětem vařečkou na zadek, tak jí přišlo s podivem, že vůči žalovanému něco v tomto směru namítala. Dle svědkyně je žalovaný vyloženě rozmazlovací typ, nikdy děti nenařezal vařečkou, a pokud k něčemu došlo, a to už muselo být něco závažného, lehce je pouze plácl přes zadek. Pokud se jedná o [jméno], měla velmi špatné návyky v době, kdy k nim jezdila, často zlobila, bylo vidět, že s ní není pořádně pracováno, a když se například vykálela do pleny a snědla to, řekla mňam. V takovém případě jí vysvětlili, že se to nesmí a ona to posléze dělala schválně. Na to konto dostala na zadek, ale pouze lehce přes plínu a je vyloučeno, aby z toho měla nějaké modřiny. Její současný manžel není žádný násilník, vůči ní i vůči dětem se vždy chová výborně. Poté, co žalovaného nařkla z toho, že [jméno] zbil tak, že měla modřiny, se žalovaný zalekl, co by mohlo ještě dalšího následovat, neboť musí chránit svou pověst, když je [anonymizováno] a rozhodně nechce žít s nálepkou nějakého násilníka nebo devianta. Od té doby tedy kontakt omezil, snažili se pak ještě jet za paní [jméno] a domluvit se na nějakých pravidlech. Například jí navrhli, že vezmou [jméno] k moři. Původně s tím neměla žádný problém, ale následně zavolala, že v tom termínu chce mít taky volno a že si máme vzít všechny tři děti a nenechala si vysvětlit, že [jméno] by to nezvládla, že by pobyt u moře probrečela a že miminko vzít k moři nemohou. Když svědkyně paní [příjmení] sama volala, tak slyšela, jak její matka hanlivě svědkyni nadává, a potom ta komunikace již úplně skončila. Je pravdou, že paní [příjmení] nyní žalovaného informuje o dětech, volala například před 3 týdny a ohledně jejich zdravotního stavu. Žalovaný tedy čeká, až se vše vyřeší, aby mohl bez stresu z obou stran přijet a děti si vzít. Uvedla, že rodiče, resp. žalobce se svojí manželkou o ní určitě věděli, její vztah s panem [celé jméno žalovaného] započal v druhé polovině roku 2018 a vzhledem k tomu, že ji ve [obec] viděli společně s žalovaným a několikrát jí sprostě nadali do telefonu, a to i pan žalobce, musel o tom, že má žalovaný mimomanželský vztah, vědět již někdy koncem roku 2018. Sama vylučuje, že by žalovaný byl nějaký násilník, naopak na konci vztahu s paní [jméno] to byl on, kdo byl několikrát atakován ze strany [jméno] [příjmení], bylo mu řečeno, že ho zničí, bylo voláno i jeho rodičům, že bude zničen ekonomicky a dokonce jej paní [jméno] [příjmení] bodla nožem, avšak nic vážného se nestalo. Pokud jde o náklady žalovaného, uvedla svědkyně, že on platí hypotéku a ona služby spojené s provozem bytu. Co se týká dopravy do zaměstnání, zaměstnavatel žalovanému přispívá, takže má za to, že hradí přibližně 2 000- 3 000 Kč měsíčně. Snaží se přitom o přeložení do [obec], ale nějaký čas to trvá, a tudíž musí dojíždět 500 km daleko. Ona sama má přehled o financích její domácnosti a v době, kdy hradil žalovaný všechny služby, nejenom hypotéky, ale i služby spojené s užíváním domu ve [obec], měli problém, aby finančně vyšli. V době, kdy si brávali děti k osobnímu kontaktu, víkendová návštěva stála třeba 7 000- 8 000 Kč, neboť nakoupili jídlo, hygienické potřeby, vstupy na různé akce a podobně. Svědecká výpověď tedy potvrdila, že do doby nařčení žalovaného, že neúměrně fyzicky trestá nezletilou [jméno], ke kontaktům otce s nezletilými docházelo pravidelně a žalovaný na ně vynakládal i prostředky mimo běžné výživné. Svědkyně popřela, že by žalovaný děti neúměrně trestal a vyloučila, že by po návštěvě u nich mohla mít z důvodu trestu [jméno] modřiny na svém těle. Naopak uváděla, že děti k nim jezdily v nedobrém stavu, ve špinavém oblečení a s opruzeným flekatým pozadím. Další kontakty pak ustaly z důvodu obav žalovaného o svou pověst, aby nemusel čelit horším nařčením. Dle svědkyně však má zájem se s dětmi dále stýkat, až se situace uklidní.

14. Ze zprávy MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne [datum] bylo zjištěno, že ve vztahu k nezl. [jméno] [příjmení] bylo na žádost matky vystaveno pro soudní účely potvrzení. Dne [datum] se matka dostavila do jejich ordinace k vyšetření dítěte, přičemž uvedla, že jsou s otcem [jméno] v rozvodovém řízení a otec [jméno] bije. Objektivní nález byl takový, že téměř [anonymizována dvě slova] holčička měla na hýždích oboustranné hematomy, celkem 4, max. do velikosti 3x4 cm, kůže ostatních částí těla byla bez známek násilí. Tento důkaz však pouze potvrzoval, že dne [datum] měla nezletilá [jméno] na hýždích oboustranné hematomy, avšak jakým způsobem k nim přišla, zůstalo i v tomto důkazu sporné, když informace lékařce podávala samotná matka. Pokud se týká korespondence soukromého charakteru mezi svědkyní [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], soud k nim nepřihlížel z důvodu, že [jméno] [příjmení] neudělila souhlas s provedením tohoto důkazu. Stejně tak, pokud se jedná o SMS či [anonymizováno] komunikaci osobní povahy vedenou mezi [jméno] [příjmení] a žalovaným, žalovaný neudělil souhlas s jejím čtením, a tudíž soud návrh na provedení tohoto důkazu jako nezákonného zamítl. Soud rovněž zamítl i návrh na provedení důkazu svědeckou výpovědí [jméno] [příjmení], kamarádky [jméno] [příjmení], které se měla svěřovat. Vzhledem k tomu, že žádným událostem nebyla přítomna, ale jednalo se pouze o informace zprostředkované svědkyní [jméno] [příjmení], bylo provedení tohoto důkazu nadbytečné. Jako nadbytečné soud hodnotil i další návrhy na provedení dokazování, a to svědeckou výpovědí [jméno] [příjmení], matky současné manželky žalovaného, která měla vypovídat o tom, v jak špatném stavu k žalovanému a její dceři děti jezdily, když k této věci vypovídala samotná manželka žalovaného. Pokud se jedná o návrh na svědeckou výpověď manželky žalobce, i tuto soud pro nadbytečnost zamítl, když stejně jako žalobce, nebyla žádným událostem osobně přítomna, vše dle žalobce bylo jemu a jeho manželce sdělováno s prodlevou a zprostředkovaně jejich dcerou, a nebylo by tedy možno z její výpovědi zjistit více a konkrétněji než to, co uváděl sám žalobce. Soud zamítl též návrh na provedení důkazu předžalobní výzvou zaslanou žalovaným dceři žalobce ohledně majetkového vypořádání, neboť se jedná o skutečnost, která nebyla uvedena v odvolání daru, a jedná se tak pro toto řízení o důkaz nadbytečný.

15. Podle § 2072 odst. 1, 2 zák. č. 89/2012 Sb., občasnký zákoník v platném znění (dále jen„ o. z.“), ublížil-li obdarovaný dárci úmyslně nebo z hrubé nedbalosti tak, že zjevně porušil dobré mravy, může dárce, neprominul-li to obdarovanému, od darovací smlouvy pro jeho nevděk odstoupit. Byl-li dar již odevzdán, má dárce právo požadovat vydání celého daru, a není-li to možné, zaplacení jeho obvyklé ceny. Odůvodňují-li to okolnosti, považuje se za nevděk vůči dárci také zjevné porušení dobrých mravů vůči osobě obdarovanému blízké. Podle § 2075 odst. 1, 2 o. z. může dárce dar pro nevděk odvolat do jednoho roku ode dne, co obdarovaný dárci ublížil, ale dozví-li se o tom dárce později, do jednoho roku ode dne, kdy získal vědomost o důvodu pro odvolání daru. Dědic dárce může dar odvolat nejpozději do jednoho roku od smrti dárce. Je-li dar odvolán později a namítne-li obdarovaný opožděné odvolání daru, soud k odvolání nepřihlédne.

16. Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. června 2009sp. zn. 33 Cdo 1302/2007 je aplikace § 630 obč. zák. na místě v případě takového závadného chování obdarovaného (ať vůči dárci nebo členům jeho rodiny), které z hlediska svého rozsahu a intenzity nevzbuzuje žádné pochybnosti o jeho kolizi s dobrými mravy. Předpokladem úspěšného uplatnění práva dárce totiž není jakékoliv nevhodné chování obdarovaného, nýbrž pouze takové chování, které s ohledem na všechny okolnosti konkrétního případu lze kvalifikovat jako hrubé porušení dobrých mravů. Obvykle jde o porušení značné intenzity nebo o porušování soustavné, a to ať už fyzickým násilím, hrubými urážkami, neposkytnutím potřebné pomoci apod. Ne každé chování, které není v souladu se společensky uznávanými pravidly slušného chování ve vzájemných vztazích mezi lidmi, naplňuje znaky § 630 obč. zák.; předpokladem aplikace tohoto ustanovení je kvalifikované porušení morálních pravidel konkrétním chováním obdarovaného, jehož stupeň závažnosti je hodnocen podle objektivních kriterií, a nikoliv jen podle subjektivního názoru dárce.

17. Podle rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19.3.2003, sp. zn. 57 Co 25/2003 Naplnění předpokladu pro vrácení daru dle § 630 o.z. spočívajícího v chování žalovaného vůči žalobcům, které je hrubým porušením dobrých mravů, musí nastat nejpozději do doručení výzvy žalovanému k vrácení daru. K dalšímu negativnímu chování žalovaného po doručení výzvy nelze přihlédnout, nebyla-li znovu učiněna výzva k vrácení daru.

18. Tato judikatura je použitelná i ve vztahu k platné právní úpravě obsažené v ustanoveních § 2072 o. z. a násl.

19. Na základě provedeného dokazování po zvážení důkazů v jejich vzájemných souvislostech soud dospěl k závěru, že návrh žalobce není důvodný. Byť jisté amorální jednání ze strany žalovaného bylo zjištěno, dle názoru soudu nedosáhlo ani v jednom z tvrzených důvodů pro odvolání daru (ani v jejich vzájemné kumulaci), intenzity předpokládané shora citovaným zákonným ustanovením a vyplývající z konstantní judikatury. Žalobcem navíc nebylo jednoznačně tvrzeno a ani prokázáno, za jakých okolností a v jakém čase se o závadných jednáních žalovaného dozvěděl. S ohledem na dlouhou časovou prodlevu mezi závadnými jednáními a odvoláním daru, nebylo možno v tomto směru dojít k jednoznačným závěrům. Odvolání daru bylo žalovanému doručeno 26. 6. 2020 a k závadným jednáním mělo dojít v průběhu let 2018 – 2019. Pokud se jedná o fyzické násilí vůči dceři žalobce, soud se k tomuto vodu vyjádřil již shora v rámci hodnocení důkazu – svědecké výpovědi [jméno] [příjmení]. Dcera žalobce je dle názoru soudu velmi živelnou sobou a soud tedy uvěřil, že manželství mezi účastníky bylo dynamické a poněkud konfliktní. Je rovněž faktem, že argumenty ohledně fyzického násilí žalovaného nebyly použity v žádných jiných řízeních (ani nebylo zahájeno trestní řízení z důvodu domácího násilí). Skutečnost, že [jméno] [příjmení] dále usilovala o zachování vztahu a snažila se, aby se k ní žalovaný vrátil a bojovala za něj, svědčí o tom, že sama nemohla jednání žalovaného vnímat výrazně negativně ve vztahu ke své osobě. Pokud pak mezi [jméno] [příjmení] a žalovaným došlo k manželským problémům, nelze učinit jednoznačný závěr, že se tak dělo pouze z důvodů na straně žalovaného. Veškeré informace k závadným jednáním žalovaného mimo jeho nevěr získával žalobce pouze zprostředkovaně od své dcery. Vzhledem k tomu, že dcera žalobce a žalovaný jako bývalí manželé se nejsou schopni dohodnout na majetkovém vypořádání, je zřejmý osobní zájem dcery žalobce na výsledku sporu, a není tudíž možné jen z její výpovědi bez dalšího vycházet. Pokud se týká fyzického napadení, resp. neúměrného fyzického trestání nezl. [jméno], v tomto směru tvrzení žalobce taktéž nebylo prokázáno. Lékařská zpráva o tom, že nezletilá měla na svém pozadí modřiny, sama o spolu s výpovědí dcery žalobce k prokázání tvrzení, že se tak stalo v důsledku jednání žalovaného, nestačí. Ze svědecké výpovědi současné manželky žalovaného naopak vyplynulo, že děti jezdily v poněkud zanedbanějším stavu a pokud měly být trestány, dělo se tak pouze lehkou formou přes pleny, a dle svědkyně je tudíž vyloučeno, aby z důvodu trestu na straně žalovaného došlo u dětí k nějakým následkům v podobě modřin. Pokud se týká namítaného neprojevování řádného zájmu o děti, ani v tomto směru nebylo možné učinit jednoznačně závěr o tom, že se tak dělo pouze vinou na straně žalovaného, když bylo prokázáno, že pokud docházelo ke styku s dětmi, rodiče v tomto směru těžko hledali shodu a i ohledně této skutečnosti docházelo ke konfliktům, kdy si vzájemně nebyli schopni vyjít vstříc. Pokud kontakt žalovaného s dětmi ustal, je dle názoru soudu možné pochopit obavu žalovaného, že by mohl nařčen i z horších věcí, než je příliš tvrdé trestání dětí. Vzhledem k impulzivní povaze paní [jméno] [příjmení], není možné tento argument žalovaného zcela vyloučit. Výpovědi obou bývalých manželů – žalovaného a [jméno] [příjmení] - přitom byly ohledně období, kdy styk s dětmi s dětmi ustal, v souladu. Stalo se tak v době následující poté, co [jméno] [příjmení] uvedla, že neúměrně potrestal [jméno]. Oba dále shodně potvrdili, že nejsou schopni se dohodnout na majetkovém vypořádání a dle žalovaného styk může být obnoven až v době, kdy se situace mezi bývalými manžely zklidní a dohodnou se na majetku. Co se týká neplacení výživného žalovaným tak, jak bylo žalobcem namítáno, rovněž ani v tomto směru není možné učinit jednoznačný závěr, že se jedná o natolik intenzivní negativní projev žalovaného vůči dětem, tj. osobám blízkým žalobce, neboť není pravdou, že by žalovaný na úhradách potřeb dětí nijak neparticipoval. Je možné konstatovat, že platil výživné v tzv. širším smyslu, kdy se podílel na nákladech za bydlení a zejména výlučně on sám hradil a i v současné době dále hradí hypotéku a dluhy s nemovitostí spojené. Rovněž bylo zjištěno, že v době, kdy výživné bylo hrazeno v nízké výši, on sám měl problém situaci finančně zvládnout. Byť je výživné dětí vždy na prvním místě a předchází ostatním nákladům a potřebám rodičů, opět v tomto směru není možné z hlediska intenzity zásahu žalovaného říci, že byla naplněna podmínka pro odvolání daru, když bylo zjištěno, že minimálně zajišťoval jejich bydlení úhradou hypotéky a úvěru, dále platil školku a do určité doby i náklady na bydlení. Navíc dokud fungoval pravidelný kontakt s dětmi, bylo výživné hrazeno žalovaným jako otcem v rámci výkonu péče o ně, včetně úhrady společných výletů. Pokud následně došlo k omezení kontaktů žalovaného s dětmi, nelze to klást k tíži pouze žalovanému, jak již bylo uvedeno shora. Totéž, co bylo uvedeno k hrazení výživného v širším smyslu, platí i pro další důvod odvolání daru uvedený žalobcem – nedostatečný zájem o nemovité věci. Žalovaný zajistil, aby hypotéky a úvěry či půjčky byly řádně hrazeny tak, aby nemovitá věc mohla zůstat majetkem rodiny a nedošlo k exekučnímu řízení a nucenému prodeji. Byť nemovitost opustil ve stavu rozestavěnosti, není zároveň možné říci, že se na nákladech či o údržbu nemovité věci nijak nezasloužil. Pokud následně docházelo ke konfliktům mezi žalovaným a dcerou žalobce v době, kdy nemovité věci navštívil, lze chápat, že i tyto návštěvy byly následně omezeny. Ve vztahu k nevěrám žalovaného lze uzavřít, že bylo zjištěno jednoznačné opoždění ve vztahu k odvolání daru, když žalobce přiznával, že o nich věděl již v roce 2018. I když je pochopitelné, že žalobce nechtěl jakkoliv zasahovat do záležitostí své dcery a žalovaného, když odvoláním daru by jistě jejich vztahu neprospěl, za situace, kdy jeho dcera o zachování vztahu s žalovaným usilovala, lze tuto skutečnost zohlednit v rámci rozhodování o nákladech tohoto řízení, avšak nikoliv v rámci hodnocení skutkového stavu, tj. zda byly naplněny podmínky pro odvolání daru z tohoto důvodu. Byť obecně nevěry nelze schvalovat, na druhou stranu se nejedná o situace v životě výjimečné, jež by mohly naplnit podmínky pro odvolání daru. Intenzitu potřebnou pro odvolání daru soud neshledal v žádném z důvodů, které žalobce pro své odvolání daru uváděl, a to ani v jejich souhrnu. V průběhu dokazování totiž vyplynuly najevo další skutečnosti, které soud musel zohlednit a nemohl dojít k jinému závěru, než že jednání žalovaného nenaplnila intenzitu, kterou zákon pro odvolání daru předpokládá. To společně se skutečností, že nebylo jednoznačně tvrzeno ani prokázáno, kdy se žalobce o uvedených jednáních dozvěděl.

20. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn mimořádným ustanovením § 150 o. s. ř., když má soud za to, že právě daný spor týkající se vztahu mezi příbuznými zakládá morální důvody pro to, aby v řízení úspěšnému žalovanému náklady přiznány nebyly. Jisté amorální chování ze strany žalovaného vůči žalobci a jeho rodině bylo zjištěno, avšak nedosáhlo takové intenzity, aby na základě něj mohlo dojít k vrácení daru. Je však zřejmé, že žalobce, jako osoba na věci zainteresovaná, mohl celou situaci vnímat subjektivně velmi intenzivně, a tudíž by přiznání nákladů žalovanému bylo vůči žalobci nepřiměřeně tvrdé. Navíc se jedná o spor, jehož výsledek lze obtížně předvídat s ohledem na to, že soud hodnotí důkazy a intenzitu zásahu, resp. vadného chování. Rozhoduje přitom objektivní náhled na věc, kterého žalobce s ohledem na blízký vztah k osobám, jichž se věc týká, jen stěží může být schopen. Byť žalovaný s aplikací tohoto zákonného ustanovení nesouhlasil, neboť měl za to, že by to vůči němu nebylo spravedlivé, když řízení neinicioval, dospěl soud k závěru, že i přesto jsou z důvodů uvedených na straně žalobce dány mimořádné okolnosti pro nepřiznání náhrady nákladů řízení, které jsou mnohem silnější než na straně žalovaného.