16 Co 52/2025

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Holzbauera a soudkyň Mgr. Dagmar Bastlové a Mgr. Radky Nekudové Hajdové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupena Jméno Zástupce , advokátem sídlem adresa proti žalovanému: Jméno žalovaného A , narozený Datum narození žalovaného A bytem Adresa žalovaného A zastoupený Jméno žalovaného B , advokátem sídlem adresa o zaplacení částky 271 576 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu Brno-venkov č. j. 43 C 60/2024-155 ze dne 10. 9. 2024, ve znění opravného usnesení č. j. 43 C 60/2024-165 ze dne 10. 10. 2024

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku ve výši 23 885,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Rozsudkem Okresního soudu , adresa, -venkov č. j. 43 C 60/2024-155 ze dne , datum, bylo rozhodnuto o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 271 576 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 271 576 Kč od , datum, do zaplacení ve výši 15 % ročně, to vše do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.), dále byla žalovanému uložena povinnostzaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši, která bude určena v písemném vyhotovení rozsudku, do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok II.). Usnesením označeného soudu č. j. 43 C 60/2024-165 ze dne , datum, bylo rozhodnuto o opravě výroku II. rozsudku č. j. 43 C 60/2024-155 ze dne , datum, tak, že nesprávná formulace „částku ve výši, která bude určena v písemném vyhotovení rozsudku“ se nahrazuje správným údajem „částku 116 715 Kč“, neboť se jedná o zjevnou nesprávnost, k níž došlo nedopatřením při písemném vyhotovení rozsudku, kdy nákladový výrok byl přehlédnutím do rozsudku převzat v podobě, v jaké byl vyhlášen, aniž by do něj byla zahrnuta výše náhrady nákladů řízení, jak určena v bodě 51 odůvodnění rozsudku.

2. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal včasné a přípustné odvolání žalovaný, navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu v celém rozsahu zamítne, žalobkyni uloží povinnost nahradit žalovanému náklady řízení před soudem prvního stupně i před soudem odvolacím. Žalovaný namítl, že soud prvního stupně nesprávně posoudil otázku, zda lze po žalovaném požadovat regresní nárok za vyplacené pojistné plnění, pokud není vlastníkem vozidla, ani vozidlo v době nehody neřídil, ale existuje pouze sporné tvrzení o tom, že byl provozovatelem vozidla. Dokazování ve věci pak bylo stranami vedeno pouze směrem k prokázání osoby provozovatele vozidla. Soud prvního stupně pak zcela překvapivě rozhodl, že žalovaný byl viníkem nehody, což nebylo nikdy tvrzeno ani žalobkyní, ani Policií ČR a bylo by pak záležitostí trestního řízení o regresu pojistného plnění rozhodnout. Žalovaný uvedl, že k vozidlu, které bylo vlastnictvím pana , jméno FO, (otce žalovaného), bytem , adresa, a mělo účast na dopravní nehodě, bylo u žalobkyně sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla; nárokována je náhrada nákladů spojených s opravou poškozených vozidel, neboť dopravní nehodou došlo k hmotné škodě na vozidle tov. zn. , jméno FO, , jméno FO, (ve výši 136 999 Kč) a na vozidle tov. zn. , jméno FO, (ve výši 119 476 Kč), dále byla vyplacena částka 15 101 Kč představující náklady na zapůjčení náhradního vozidla; celkem tedy bylo žalobkyní vyplaceno 271 576 Kč. Žalovaný uplatněný nárok neuznává, a to ani z části, neboť nebyl v žádném smluvním vztahu s žalobkyní, nelze jej považovat za pojištěného, nebyl v době dopravní nehody ani vlastníkem vozidla Volkswagen Touran, RZ , SPZ, , ani pojistníkem. V daném případě se soud nevypořádal ani s argumentací žalovaného, že není a nikdy nebyl provozovatelem vozidla, v tomto směru žalovaný odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu. Žalovaný namítl, že při jednání dne , datum, , kdy bylo po koncentraci řízení doplněno dokazování listinnými důkazy a nebylo připuštěno dodatečně uplatněné skutkové tvrzení a důkazní návrh listinami ze strany žalovaného k pojistné smlouvě a skutečnosti, že tuto smlouvu sjednával a veškeré záležitosti s pojištěním vozidla následně vyřizoval pan , jméno FO, , manžel vnučky vlastníka, podal námitku proti nepřipuštění důkazu dle § 118b o. s. ř., tato byla zamítnuta. Dále žalovaný namítl, že soud prvního stupně nesprávně rozhodl o náhradě nákladů řízení (žalobce neunesl důkazní břemeno ohledně doručení předžalobní výzvy a nemá dle zákona tudíž nárok na náhradu nákladů soudního řízení).

3. K odvolání žalovaného se písemně vyjádřila žalobkyně, navrhla, aby rozsudek soudu prvního stupně byl jako věcně správný potvrzen a žalobkyni přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení. Žalobkyně poukázala na skutečnost, že žalovaný se sám doznal k provozování škodícího vozidla a tato otázka tedy nebyla v řízení vůbec spornou. Nyní se žalovaný v podaném odvolání víceméně snaží docílit zpochybnění vlastní výpovědi u Policie, ze které vyplývá, že provozovatelem vozidla byl právě on. V řízení bylo prokázáno, že vozidlo bylo svěřeno právně žalovanému, a proto veškeré povinnosti provozovatele byl povinen plnit, a to včetně povinnosti sdělit totožnost osoby, která vozidlo řídila a opustila místo dopravní nehody. O žádnou záměnu osob se v řízení nejedná, žalovaný je jednoduše žalovaným proto, že byl provozovatelem vozidla a jeho otec byl pouze vlastníkem a pojistníkem a pojištěným je právě provozovatel, jelikož je to žalovaný, kdo za újmu způsobenou provozem vozidla odpovídá. V době zahájení řízení již nebylo podstatné, kdo vozidlo řídil, tuto skutečnost měl totiž žalovaný, jakožto pojištěný provozovatel, bez zbytečného odkladu sdělit žalobkyni, jak mu to ukládá § 8 odst. 1 ZPoV; žalovaný však ničeho takového neučinil, a proto vznikl výplatou pojistného plnění postih dle § 10 odst. 1 písm. e) ZPoV, a to právě z důvodů nemožnosti uplatnit postih dle § 10 odst. 1 písm. c) ZPoV, jelikož řidič nebyl vinnou žalovaného žalobkyni znám. Každý, kdo odmítne totožnost řidiče sdělit Policii a je odpovědným za újmu způsobenou provozem vozidla, tedy je pojištěným, naplní postižní podstatu uvedenou v § 10 odst. 1 písm. e) ZPoV; tuto konstrukci používá ustálená rozhodovací praxe jak Nejvyššího soudu, tak Ústavního soudu.

4. Odvolací soud poté, co zjistil, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), jsou uplatněny zákonné odvolací důvody (§ 205 odst. 2 písm. e/, g/ o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není opodstatněné.

5. Podle ustanovení § 10 odst. 1 písm. c/ zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), dále též jen „ZPOPV“, ve znění účinném ke dni dopravní nehody, pojistitel má proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný bez zřetele hodného důvodu opustil místo dopravní nehody nebo jinak znemožnil zjištění skutečné příčiny vzniku dopravní nehody.

6. Podle § 10 odst. 1 písm. e/ citovaného zákona má pojistitel proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný bez zřetele hodného důvodu nesplnil povinnost podle § 8 odst. 1 až 3 a v důsledku toho byla ztížena nebo znemožněna možnost řádného šetření pojistitele podle § 9 odst. 3.

7. Podle § 2 písm. f/ zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla pro účely tohoto zákona se rozumí pojištěný ten, na jehož povinnost nahradit újmu se pojištění odpovědnosti vztahuje.

8. Podle § 6 odst. 1 ZPOPV pojištění odpovědnosti se vztahuje na každou osobu, která je povinna nahradit újmu způsobenou provozem vozidla uvedeného v pojistné smlouvě.

9. Podle § 2927 odst. 1 věty první zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“, kdo provozuje dopravu, nahradí škodu vyvolanou zvláštní povahou tohoto provozu.

10. V projednávané věci se žalobce (pojistitel) po žalovaném (pojištěném) domáhal ve smyslu ustanovení § 10 odst. 1 písm. e/ zákona č. 168/1999 Sb., ve znění ke dni dopravní nehody, zaplacení částky 271 576 Kč s příslušenstvím (regresní nárok). Vymezení subjektu pojištěného (§ 2 písm. f/ zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla) nesouvisí s vlastnictvím věci, tj. vlastník vozidla (zde , jméno FO, ), pokud neodpovídá za újmu způsobenou provozem vozidla, nemusí být pojištěným. Soud prvního stupně v daném případě učinil správný závěr, že žalovaný byl v době dopravní nehody provozovatelem vozidla (jeho otec vlastníkem a pojistníkem) a pojištěným, jelikož je to právě žalovaný, kdo za újmu způsobenou provozem vozidla odpovídá (§ 2 písm. f/ ZPOPV). Označený soud správně vyšel ze sdělení samotného žalovaného, které uvedl při podání vysvětlení Policii ČR v místě bydliště dne , datum, v 20.48 hodin k dopravní nehodě: Osobní vozidlo VW Touran RZ , SPZ, je ve vlastnictví mého otce , jméno FO, , otec je ročník narození 1934 a s vozidlem vůbec nejezdí, vozidlo pouze zakoupil a je na jeho osobu registrované. Vozidlo mám k užívání svěřeno já a o vozidlo se starám. Zákonnou pojistku platím já a vozidlo je pojištěné, havarijní pojistku vozidlo nemá sjednánu. S vozidlem jsem dne , datum, v podvečer nejel já. V tuto dobu jsem byl doma. Já jsem vozidlo neřídil a dopravní nehodu jsem nezpůsobil. Kdo s vozidlem jel vím, je držitelem oprávnění a jedná se o osobu blízkou, kdy nebudu sdělovat její údaje k totožnosti. V tomto případě lze souhlasit s žalobkyní, že se žalovaný usvědčil sám ohledně postavení provozovatele a pojištěného, neboť měl povinnost bez zbytečného odkladu oznámit žalobkyni totožnost řidiče, který bez zřetele hodného důvodu opustil místo dopravní nehody, to však neučinil (nesdělil ji nikdy), tím naplnil postižní důvod dle § 10 odst. 1 písm. e/ zák. č. 168/1999 Sb. Smyslem úpravy § 10 zák. č. 168/1999 Sb. je vytvoření podmínek pro to, aby pojistitel mohl řádně a dostatečně posoudit všechny okolnosti v souvislosti s jeho zákonnou povinností poskytnout poškozenému plnění za pojištěnou osobu. Prvotním je samozřejmě zjištění údajů potřebných pro plnění poškozenému, patří sem však i okolnosti promítající se do práva pojistitele požadovat náhradu poskytnutého plnění (jeho části) od pojištěné osoby, jsou-li splněny zákonem stanovené podmínky (postižní právo).

11. Žalovaný v daném případě nesdělil pojistiteli bezdůvodně jméno osoby, které vozidlo poskytl a která bez zřetele hodného důvodu opustila místo dopravní nehody, v důsledku toho byla ztížena možnost řádného šetření nehody pojistitelem podle § 9 odst. 3; tím byl naplněn postižní důvod dle § 10 odst. 1 písm. e/ zákona č. 168/1999 Sb. (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 23 Cdo 3335/2021, rozsudek ze dne , datum, , sp. zn. 25 Cdo 1791/2008).

12. Závěr vyjádřený soudem prvního stupně pod bodem 33. odůvodnění (žalovaný byl osobou, která řídila vozidlo Volkswagen Touran) považuje odvolací soud za irelevantní z pohledu konstrukce žaloby k naplnění podmínek uplatnění regresního nároku ve smyslu § 10 odst. 1 písm. e/ zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla.

13. Neuhradil-li žalovaný na základě výzvy žalobce náhradu toho, co za něho (pojistitel) plnil, žaloba byla podána důvodně.

14. Na základě výše uvedených závěrů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný ve smyslu ustanovení § 219 o. s. ř. potvrdil.

15. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení vychází z ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaný nebyl v odvolacím řízení úspěšný a úspěšné žalobkyni vznikly náklady v souvislosti se zastoupením advokátem spočívající: a/ v odměně za dva úkony právní služby – vyjádření k odvolání ze dne , datum, dle ust. § 11 odst. 1 písm. k/ vyhl. č. 177/1996 Sb., dále jen „AT“, účast na jednání odvolacího soudu dne , datum, dle § 11 odst. 1 písm. g/ AT, tj. 2 x 9 420 Kč, b/ v náhradě hotových výdajů 2 x 450 Kč dle § 13 odst. 1, 4 AT, c/ v náhradě za daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, tj. 4 145,40 Kč; celkem 23 885,40 Kč. Náhradu nákladů řízení je žalovaný podle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit k rukám zástupce žalobkyně.