16 CO 77/2022

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Radimy Gregorové Ph.D. a soudců Mgr. Andrey Růžové a JUDr. Petra Ševčíka, LL. M. ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa zastoupený advokátem JUDr. jméno jméno sídlem adresa o zaplacení částky 39.280,82 Kč a 885.000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu ve Vyškově ze dne 25. 1. 2022, č. j. 7 C 221/2021-52,

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši 25.451 Kč k rukám právního zástupce žalovaného, ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Výše uvedeným rozsudkem soud I. stupně rozhodl tak, že návrh, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 885.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 19. 7. 2021 do zaplacení zamítl (výrok I.), dále zamítl návrh, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 39.280,82 Kč (výrok II.) a konečně rozhodl, že žalobce je povinen nahradit žalovanému na nákladech řízení částku 49.280 Kč k rukám právního zástupce žalovaného (výrok III.).

2. Proti tomuto rozsudku soudu I. stupně podal odvolání žalobce prostřednictvím svého právního zástupce. Žalovaný byl toho názoru, že soud I. stupně na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním ve smyslu ustanovení § 205 odstavec 2 písm. e/ o. s. ř. a že napadené usnesení spočívá na nesprávném právním posouzení věci ve smyslu ustanovení § 205 odstavec 2 písm. g/ o. s. ř. Poukazoval na to, jak soud I. stupně své rozhodnutí odůvodnil, dále na kupní smlouvu z 19. 8. 2011, kdy dle žalobce je nesporné, že postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno, kdy nebylo nijak dále prokázáno, že by smlouva o postoupení pohledávek byla neplatná, nepravá a že by především exekuce byla nařízena před postoupením pohledávky. Tvrzení žalovaného o nejistotě věřitelského subjektu je účelové, a v tomto směru zdůrazňuje úsilí žalovaného směřující k nevyplacení částky 1.000 000 Kč žalobci. V rámci svého odvolání poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 3924/2013 a ustanovení § 568 občanského zákoníku a opětovně je pak toho názoru, že žalovaný nemohl mít objektivně pochybnost, kdo je věřitelem a že nemohly tak nastat souční účinky soudní úschovy. Postup žalovaného v celé věci a záležitosti shledává za šikanózní, znovu opakuje a zdůrazňuje, že k postoupení pohledávky došlo ještě před exekucí právního předchůdce žalobce. Pokud jde o obranu žalovaného, tento se bránil toliko domněnkami, které uvozoval slovem„ asi“ a pak již žalobce jen stručně rekapituluje řízení pod spisovou značkou 21 Sd 2/2012 a její délku a také poukazuje na navazující či předchozí řízení ve věci 6 C 232/2013 a učiněná zjištění. Závěrem uzavírá, že žalovaný plnil do soudní úschovy v rozporu s ustanovením § 568 tehdy platnéího občanského zákoníku a navrhuje tedy rozsudek soudu I. stupně změnit tak, že žalobě vyhoví a uloží žalovanému povinnost nahradit žalobci náklady nalézacího i odvolacího řízení.

3. Právní zástupce žalovaného v písemném vyjádření k odvolání žalobce se pak vyjádřil tak, že odvoláním napadený rozsudek považuje za správný po stránce věcné i po stránce právního posouzení, kdy soud I. stupně se vypořádal se všemi okolnostmi skutkovými i právními. Uvedl, na čem žalobce svoji žalobu postavil a zdůraznil, že žalovaný svoji povinnost vůči žalobci splnil náhradním plněním do soudní úschovy, kdy žalobce toto náhradní plnění zpochybňuje a jeho soluční účinky neuznává. Svoji právní konstrukci žaloby pak postavil na snaze zpochybnit a de facto v řízení o této žalobě podrobit přezkumu usnesení Okresního soudu ve Vyškově ze dne 28. 2. 2020, č. j. 21 Sd 2/2012-112. Žalovaný pak dále uvádí proč a z jakého důvodu přistoupil k náhradnímu plnění (počet subjektů, které se vyplacení doplatku domáhaly), pokud jde o žalobcem uváděné rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 3924/2013 toto na danou věc nedopadá a zdůraznil, že žalobce si situaci, na základě které volil náhradní plnění doplatku z kupní smlouvy, soudní úschovou sám zavinil a toto své tvrzení opřel o judikaturu (usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 293/2009). Zdůraznil, že listina o prvním postoupení pohledávky (z [anonymizována tři slova] s [anonymizováno] na [právnická osoba]) se jevila nevěrohodnou, neboť z ní nevyplývalo, že pohledávka byla postoupena před nařízením exekuce soudním exekutorem [jméno] [příjmení] a další postupování pohledávky mu oznámeno nebylo. Závěrem pak navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu I. stupně potvrdil a pro tento případ mu pak přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení.

4. Poté, co odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání bylo podáno včas, oprávněným subjektem proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné, přezkoumal napadené rozhodnutí soudu I. stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, doplnil dokazování, resp. zopakoval dokazování níže uvedenými listinnými důkazy a dospěl ke shodnému závěru jako soud I. stupně, tedy, že žaloba žalobce důvodná není a tudíž i odvolání žalobce je nedůvodné 5. Podle ustanovení § 3028 odstavec 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

6. S ohledem na předmět sporu a uzavření kupní smlouvy na nemovitosti v roce 2011 těmito dosavadními právními předpisy je zákon č. 40/1964 Sb. občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, (dále jen“ obč. zák.“).

7. Podle ustanovení § 568 obč. zák., nemůže-li dlužník splnit svůj závazek věřiteli, protože věřitel je nepřítomen nebo je v prodlení, nebo má-li dlužník důvodné pochybnosti, kdo je věřitelem nebo věřitele nezná, nastávají účinky splnění závazku, jestliže jeho předmět dlužník uloží do úřední úschovy. Vynaložené nutné náklady s tím spojené nese věřitel.

8. Podle ustanovení § 544 odstavec 1 obč. zák., sjednají-li strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu, je účastník, který tuto povinnost poruší, zavázán pokutu zaplatit, i když oprávněnému účastníku porušením povinnosti nevznikne škoda.

9. Podle ustanovení § 517 odst. 1 obč. zák, dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jestliže jen nesplní ani v dodatečné přiměřené lhůtě věřitelem mu poskytnuté, má věřitel právo od smlouvy odstoupit; jde-li o plnění dělitelné, může se odstoupení věřitele za těchto podmínek týkat i jen jednotlivých plnění.

10. Podle ustanovení § 517 odst. 2 obč. zák., jde-li o prodlení splněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroku z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.

11. S ohledem na provedený způsob dokazování soudem I. stupně, tedy bez bližší specifikace provedení dokazování toliko podstatným obsahem důkazů založených na č. l. 6-27 spisu, úplným výpisem [právnická osoba] s r.o. a především však podstatným obsahem z připojeného spisu zdejšího soudu sp. zn. 6 C 232/2013, kde nebylo zřejmé, jakými konkrétními listinami byl tento podstatný obsah sdělován, odvolací soud proto postupoval v souladu s ustanovením § 213a odstavec 1 o. s. ř.

12. Ke zjištění skutkového stavu věci provedl dokazování následujícími listinami a to: kupní smlouvou ze dne 25. 2. 2011, uzavřenou mezi [právnická osoba] a žalovaným, smlouvou o postoupení pohledávky z 19. 8. 2011 uzavřenou mezi postupitelem [právnická osoba] a společností [právnická osoba], notářským zápisem ze dne 8. 11. 2013, [spisová značka], kdy byla sepsána smlouva o postoupení pohledávky mezi [právnická osoba] s r.o. jako postupitelem a [jméno] [příjmení] jako postupníkem, notářským zápisem ze dne 2. 10. 2015 [spisová značka], kdy byla sepsána smlouva o postoupení pohledávky mezi [jméno] [příjmení] jako postupitelem a Ing. [jméno] [příjmení], tedy žalobcem jako postupníkem, usnesením Okresního soudu ve [obec] ze dne 28. 2. 2020, č. j. 21 Sd 2/2012-112, usnesením Okresního soudu ve Vyškově ze dne 16. 12. 2020, č. j. 21 Sd 2/2012-140, výpisy z [list vlastnictví] pro obec a k. ú. [obec] k datu 12. 1. 2012, k datu 23. 7. 2021, úplným výpisem obchodní firmy NAJA šrot, spol. s r.o., přejmenované následně na [anonymizováno] trade spol. s r.o., [anonymizována dvě slova] s [anonymizováno] a [anonymizováno] trade s r.o. v likvidaci. Ze spisu sp. zn. 6 C 232/2013 exekučním příkazem [číslo] ze dne 25. 11. 2011 [číslo jednací] [číslo jednací], návrhem na zahájení řízení o výmaz práva z katastru nemovitostí ve věcech řízení účastníků [právnická osoba] a [jméno] [příjmení] ze dne 11. 6. 2012, žádosti o vydání předmětu úschovy, adresované osobou uplatňující právo na předmět úschovy, tj. spol. [právnická osoba] složiteli [jméno] [příjmení] ze dne 19. 3. 2013, konstatováním protokolu o jednání, jeho části ve věci 6 C 232/2013 ze dne 30. 6. 2014, kdy bylo čteno souhlasné prohlášení o změně práva zapsaného v katastru nemovitostí s ověřenými podpisy ze dne 24. 1. 2012, kdy toto souhlasné prohlášení kopií pořízené [stát. instituce] bylo v té době založeno do přílohové obálky a právní zástupce žalovaného v této souvislosti konstatoval, že se jedná o jedinou listinu, kde jsou legalizovány podpisy ve vztahu k postoupení pohledávky [právnická osoba] [anonymizováno] s [anonymizováno] a upozorňoval, že se jednalo o uznání podpisu, nikoliv o uvedení provedení podpisu a na datum, kdy prohlášení bylo provedeno ve vztahu ke katastru nemovitostí a na datum, kdy pohledávka měla být postoupena, dále rozsudkem Okresního soudu ve Vyškově ze dne 7. 7. 2014, č. j. 6 C 232/2013-91, rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 25. 4. 2018, č. j. 16 Co 406/2014-171, rozsudkem Nejvyššího soudu České republiky ze dne 7. 2. 2019, č. j. 21 Cdo 3794/2018-199, rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 13. 11. 2019, č. j. 16 Co 406/2014-216. Ze spisu sp. zn. Sd 2/ 2012 sdělením [právnická osoba] trade spol. s r.o. adresované žalovanému ve věci oznámení postoupení pohledávky bez uvedení data, sdělením [právnická osoba] o postoupení pohledávky z [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] s [anonymizováno] na [právnická osoba] s [anonymizováno] ze dne 17. 12. 2012, usnesením Okresního soudu ve Vyškově ze dne 5. 3. 2012, č. j. 21 Sd 2/2012-17, usnesením Okresního soudu ve Vyškově ze dne 23. 3. 2012, č. j. 21 Sd 2/2012-28 a konečně usnesením Okresního soudu ve Vyškově ze dne 10. 5. 2012, č. j. 21 Sd 2/2012-29 ve znění opravného usnesení ze dne 16. 7. 2012, č. j. 21 Sd 2/2012-32.

13. Po doplnění resp. zopakování důkazního řízení vycházel odvolací soud z takto zjištěného skutkového stavu věci:

14. Dne 25. 2. 2011 uzavřela [právnická osoba] [anonymizována tři slova] r.o. (jehož jednatelem byl v té době žalobce) jako prodávající s žalovaným jako kupujícím Smlouvu o prodeji pozemku, se smlouvu o zástavním právu a smlouvou o věcném břemeni (dále jen„ Smlouva“), jejímž předmětem byly nemovitosti, nemovité věci- budova [adresa], stojící na pozemcích parcela [číslo] parcela [číslo] parcela [číslo] dále pozemky parcela [číslo] parcela [číslo] parcela [číslo] vše pro [anonymizováno] území a [územní celek]. Část kupní ceny ve výši 1.500 000 Kč byla splatná v den podpisu kupní smlouvy a zbývající část ve výši 1.000 000 Kč byla splatná do 25. 2. 2012. Pro případ nesplacení doplatku kupní ceny se žalovaný zavázal zaplatit prodávajícímu smluvní pokutu ve výši 0,5 % z částky 1.000 000 Kč za každý den prodlení počínaje dnem následujícím po ujednaném termínu splatnosti (článek IV. odstavec 2 kupní smlouvy). Ještě v době splatnosti části kupní ceny ve výši 1.000 000 Kč dne 19. 8. 2011 postoupil prodávající ([právnická osoba] [anonymizována dvě slova] s [anonymizováno].) svoji pohledávku za žalovaným [právnická osoba] s r.o. (jejímž jednatelem byl [jméno] [příjmení]) a tato společnost dne 8. 11. 2013 postoupila tuto pohledávku za žalovaným právě [jméno] [příjmení] a tento ji dne 2. 10. 2015 postoupil žalobci, v té době již bývalému jednateli společnosti [příjmení] trade spol. s r. o. (jako jednatel byl vymazán 21. 9. 2015). Na základě usnesení Okresního soudu ve Vyškově ze dne 15. 11. 2011, č. j. [číslo jednací] (tedy ještě v době, kdy pohledávka prodávajícího za kupujícím nebyla ještě splatná), byla nařízena exekuce na [právnická osoba] trade spol. s r.o., kdy na základě Exekučního příkazu [číslo] ze dne 25. 11. 2011, č. j. [číslo jednací] bylo rozhodnuto o provedení exekuce přikázáním všech peněžitých pohledávek povinné, tj. [právnická osoba] trade spol. s r.o. za dlužníkem povinné, [jméno] [příjmení], tedy žalovaným v této věci. Žalovanému bylo přikázáno, aby peněžité prostředky (zde se ted jednalo o částku 1.000 000 Kč z titulu doplatku kupní ceny splatné 25.2.2012) nevyplácel, neprováděl na ně započtení a ani jinak s nimi nenakládal. Tento Exekuční příkaz [číslo] nabyl právní moci 29. 11. 2011 a byl pochopitelně žalovanému doručován. Z oznámení o postoupení pohledávky (nedatováno!) vyplývá, že [právnická osoba] trade s pol. s r.o. oznámila, v zastoupení jednatele [příjmení] [jméno] [příjmení], že dne 19. 8. 2011 došlo k postoupení pohledávky (včetně zajišťovacích instrumentů) ze Smlouvy na [právnická osoba] s [anonymizováno]. Ze sdělení ze dne 17. 2. 2012 ve věci Sdělení čísla účtu lze vzít za zjištěné, že [právnická osoba] s r.o. dne 17. 2. 2012 sdělovala žalovanému, že na základě postoupení pohledávky ze dne 19. 8. 2011 došlo k postoupení této pohledávky právě na [právnická osoba] s r.o. a že ke dni 25. 2. 2012 dojde ke splatnosti pohledávky (části kupní ceny ve výši 1.000 000 Kč a nechť je tato pohledávka uhrazena na účet [právnická osoba]). Z protokolu o jednání ze dne 30. 6. 2014 ve věci sp. zn. 6 C 232/2013 (v této věci [právnická osoba] s r.o. a následně Ing. [jméno] [příjmení] jakožto bývalý jednatel [příjmení] trade s r.o. na níž byla nařízena exekuce a jakožto poslední nabyvatel pohledávky se domáhal povinnosti vyslovit souhlas s vydáním předmětu úschovy), má odvolací soud za jednoznačně zjištěné, že pokud jde o souhlasné prohlášení o změně práva zapsaného v katastru nemovitostí ze dne [datum], že jde tak o jedinou listinu, kde jsou legalizovány podpisy ve vztahu k postoupení pohledávky [právnická osoba] trade spol. s r.o. na [právnická osoba] s r.o., jednalo se zde toliko o uznání podpisu, nikoliv uvedení provedení podpisu (souvislost s datem postoupení pohledávky 19. 8. 2011 a souhlasným prohlášením ze dne 24. 1. 2012). Podstatným zjištěním je, že návrhem podaným u Okresního soudu ve Vyškově dne 23. 2. 2012 se žalovaný jako složitel domáhal, aby soud přijal do soudní úschovy částku 1.000 000 Kč, čemuž soud vyhověl a částku 1.000 000 Kč od složitele [jméno] [příjmení] ve prospěch příjemce [právnická osoba] (změna obchodního jména [právnická osoba] trade spol. s r.o.) anebo osob, které uplatňovaly právo na předmět úschovy a/ soudní exekutor Mgr. [jméno] [příjmení], b/ [právnická osoba] (viz usnesení ze dne 10. 5. 2012, č. j. [číslo jednací] ve spojení s usnesením ze dne 16. 7. 2012, č. j. 21 Sd 2/2012-32). Pokud jde o věc spisové značky 6 C 232/2013, o určení povinnosti vyslovit souhlas s vydáním předmětu úschovy, pak tato věc byla pravomocně skončena 18. 12. 2019 (rozsudek soudu I. stupně ze dne 7. 7. 2014 byl soudem odvolacím změněn tak, že žaloba o stanovení povinnosti žalovanými vyslovit souhlas s vydáním předmětu úschovy byla zamítnuta, na základě dovolání pak Nejvyšší soud ČR rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, načež tento pak svým rozhodnutím ze dne 13. 11. 2019 rozsudek soudu I. stupně potvrdil.). Ve věci úschovy částky 1.000 000 Kč pak má odvolací soud za zjištěné, že usnesením Okresního soudu ve Vyškově ze dne 28. 2. 2020, č j. [číslo jednací] bylo rozhodnuto o vydání předmětu úschovy, t. j. částky 1.000 000 Kč žalobci, proti tomuto rozsudku podal žalovaný odvolání, nezaplatil však soudní poplatek z odvolání a odvolací řízení bylo zastaveno a předmětné rozhodnutí ze dne 28. 2. 2020 tak nabylo definitivně právní moci dne 7. 6. 2021. Dne 26. 7. 2021 pak podal žalobce žalobu, jež je předmětem tohoto odvolacího řízení.

15. Z výše uvedených skutkových zjištění pak vyplývá závěr, že žalovaný s ohledem na důvodné pochybnosti, komu má k 25. 2. 2012 plnit zbývající část kupní ceny ve výši 1.000 000 Kč (soudnímu exekutorovi, [právnická osoba] s r.o. či dle neprokázatného tvrzení žalovaného, Ing. [jméno] [příjmení], v té době jednateli společnosti, vůči níž je vedena exekuce), důvodně a po právu složil zbývající část kupní ceny ve výši 1.000 000 Kč do soudní úschovy, soud jeho návrh plně akceptoval (pokud by tomu tak nebylo, návrhu na složení částky 1.000 000 Kč by nebylo vyhověno). Odvolací soud k tomu uvádí, že žalovaný byl v situaci, kdy již měl k dispozici Exekuční příkaz [číslo] to nepochybně od listopadu, resp. počátku prosince 2011, nemohl tedy tuto částku vyplatit nikomu jinému a to ještě navíc dne 17. 2. 2011 tuto částku požadovala [právnická osoba] s r.o., a byly tak skutečně na jeho straně důvodné pochybnosti komu plnit. Odvolací soud je toho názoru, že se jeví zřejmé, že s vysokou mírou pravděpodobnosti hraničící s jistotou Oznámení o postoupení pohledávky (nedatováno) obdržel žalovaný počátkem měsíce února 2012 tak, jak tvrdí (čemuž by odpovídalo uznání podpisů na souhlasném prohlášení z 24. 1. 2012) a jeho důvodné pochybnosti tak byly značné a proto tak složení části kupní ceny ve výši 1.000 000 Kč do soudní úschovy bylo skutečně plně na místě.

16. Je proto tak správný závěr soudu I. stupně, že pravomocné usnesení soudu o přijetí plnění do úschovy má z hlediska zániku závazku stejné právní následky jako převzetí plnění věřitelem; za okamžik uspokojení nároku se považuje den, v němž byl předmět plnění složen u soudu a kdy soud I. stupně takto odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2015, sp. zn. 26 Cdo 2844/2015, a je tedy skutečností, že žalovaný svůj závazek skutečně řádně splnil a nedostal se do prodlení s plněním svého splatného závazku, z čehož naprosto jednoznačně vyplývá, že žalobci nepřísluší žádná smluvní pokuta ani úroky z prodlení se splněním závazku. Je tak nutno kategoricky konstatovat, že žalovaný žádnou smluvní povinnost neporušil a do prodlení se dostat nemohl a ani nedostal.

17. Ze shora uvedených zjištění je nepochybné, že s ohledem na soluční účinky soudní úschovy nemohlo dojít k prodlení žalovaného a nárok žalobce na smluvní pokutu a úroky z prodlení tak nemůže být důvodný. Odvolací soud proto v souladu s ustanovením § 219 o. s. ř. napadený rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdil.

18. K odvolacím námitkám žalobce odvolací soud uvádí, že není toho názoru, že žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky ze dne 19. 8. 2011 ještě před nařízením exekuce na prodávajícího. Toto žalovaný nedatovaným Oznámením nikterak neprokázal, spíše vyvstala důvodná pochybnost, zda k postoupení pohledávky došlo v tento den, tedy 19. 8. 2011. V tomto kontextu si žalovaný nebyl jistý, pokud jde o věřitelský subjekt, kdo jím je a na straně žalovaného byly důvodné pochybnost komu plnit. Pokud se žalovaný případně obrátil na [právnická osoba] s r.o. v souvislosti s výmazem zástavního práva pak nepochybně proto, že chtěl svůj majetek, který nabyl na základě Smlouvy užívat a [právnická osoba] s r.o. byla v katastru nemovitostí vedena jako zástavní věřitel. Pokud jde o žalobcem zmiňovaný rozsudek Nejvyššího soudu ČR spisové značky 21 Cdo 3924/2013, tento na souzenou danou věc nedopadá, když lze dát za pravdu právnímu zástupci žalovaného, že usnesení Okresního soudu ve Vyškově o přijetí úschovy nebylo nikdy a nikým zpochybněno a je stále platným rozhodnutím o náhradním způsobu splnění dluhu. Pokud jde o žalobcem uváděné šikanozní jednání žalovaného, pak s tímto se odvolací soud neztotožňuje, neboť žalovaný chtěl mít jistotu s ohledem na všechny okolnosti daného případu, komu že částka 1.000 000 Kč z doplatku zbývající kupní ceny skutečně náleží a to právě s přihlédnutím na nedatované Oznámení o postoupení pohledávek ze strany prodávajícího, tj. [právnická osoba] trade spol. s r.o., a ostatné i ve vztahu k nařízené exekuci. Nelze mít tedy za zlé žalovanému, že v soudních řízeních dané věci se týkající, postupoval v souladu s procesními předpisy. Odvolací soud neshledal ani žádný rozpor s ustanovením § 568 obč. zák., neboť důvodné pochybnosti na straně žalovaného byly prokázány a nastaly. Lze tedy jen zopakovat, že rozhodl-li soud I. stupně o zamítnutí žaloby, postupoval správně.

19. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odstavec 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 224 odstavec 1 o. s. ř. a úspěšnému žalovanému tak přiznal na nákladech odvolacího řízení částku 25.451 Kč, sestávající se z odměny právního zástupce podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb-advokátní tarif, (dále jen„ AT“) za dva úkony právní služby po 12.020 Kč (vyjádření k odvolání žalobce a účast u odvolacího jednání dne 14. 9. 2022) a k tomu 2 x náhradu hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odstavec 4 AT). Dále se jedná o cestovní výdaje právního zástupce žalovaného za cestu vykonanou osobním automobilem tovární značky Subaru XV 2 0.D, [registrační značka] na cestě [obec] [obec] a zpět při ujetí 76 km s průměrnou spotřebnou benzínu (Natural 95) 6,63 l na 100 km při vyhláškové ceně benzínu 44,50 Kč (vyhláška č. 116/2022 Sb., kterou se mění vyhláška č. 511/2021 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad, ve znění vyhlášky č. 47/2022 Sb.) za litr a pevné sazbě náhrad za 1 km jízdy ve výši 4,70 Kč, tj. cestovné celkem ve výši 581 Kč, k tomu náhrada za promeškaný čas cestou k soudu a zpět, tj. dvě půlhodiny po 100 Kč (§ 14 odstavec 3 AT), což je 200 Kč a konečně prokázaný zaplacený parkovací poplatek 30 Kč Celkem se takto jedná o částku 25.451 Kč. Právní zástupce plátcem DPH není. Odvolací soud podotýká, že zvažoval aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř., ovšem nakonec dospěl k závěru, že žalovaný složil částku 1.000 000 Kč do soudní úschovy oprávněně, že žalobce jakožto bývalý jednatel společnosti [příjmení] [anonymizována čtyři slova], jež byla v exekuci a později byla vymazána z obchodního rejstříku, uzavírá celý řetězec postupování pohledávek jakožto poslední nabyvatel pohledávky a o částku 1.000 000 Kč tak„ nepřichází“. Žalovaný chtěl mít nepochybně jistotu, že skutečně bývalý jednatel [příjmení] [jméno] [příjmení] je právoplatným nabyvatelem pohledávky a proto v soudních řízeních postupoval vždy v souladu s procesními postupy a nikoli v rozporu s dobrými mravy.