17 Co 100/2024

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Buriana a soudců JUDr. Ivany Tomkové a Mgr. Bc. Aleše Klempy ve věci žalobce: Jméno žalobce A , narozený dne Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A zastoupený Jméno žalobce B , advokátem se sídlem adresa proti žalovanému: Jméno žalovaného A , IČO: IČO žalovaného A se sídlem Adresa žalovaného A zastoupený Jméno žalovaného B , advokátem se sídlem Krkonošská 2001/16, adresa 00 Praha o 280 588 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Třebíči ze dne 27. 3. 2024, č. j. 6 C 109/2020-276,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I potvrzuje.

II. Ve výroku II se rozsudek soudu prvního stupně mění tak, že žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

IV. České republice se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

1. Okresní soud v Třebíči (dále jen „soud prvního stupně“) rozhodl rozsudkem ze dne 27. 3. 2024, č. j. 6 C 109/2020-276, že žaloba žalobce na stanovení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 280 588 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 2. 4. 2020 do zaplacení, se zamítá (výrok I). Výrokem II byla žalobci uložena povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení v částce 170 448 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.

2. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalobce a odvolací soud pro stručnost odkazuje na jeho písemné vyhotovení založené ve spise. Žalobce namítá, že žalovaný řádně neplnil svůj závazek a zákonnou povinnost vykonávat správu komunikace, zejména jejími pravidelnými prohlídkami a opravami. Potřeba provádění pravidelných i mimořádných prohlídek komunikací vznikala zejména během výstavby, která probíhala v rozhodném období v areálu žalovaného. Pokud by žalovaný svoji povinnost plnil, nemohl by být stav komunikace takový, jaký byl zaznamenán na fotografiích ze dne 25. 10. 2018, kdy došlo ke škodné události a nedošlo by k újmě na zdraví žalobce. Na parkovací ploše na pozemku p. č. , č.pozemku, závada v den škodné události existovala a měla být odstraněna žalovaným. Porušení právní povinnosti žalovaným vyplývá i z prohlášení svědků , jméno FO, a , jméno FO, , kteří popisují existenci neoznačeného výmolu na pozemku. Pokud by žalovaný plnil své zákonné a smluvní povinnosti, nemohlo by dojít k přehlédnutí výmolu na pozemku žalobcem a vzniku škody na zdraví. Soud prvního stupně však zprostil žalovaného odpovědnosti, aniž bylo prokázáno, že na komunikaci byl proveden jakýkoliv zásah za účelem odstranění závady či za účelem jejího viditelného označení, ani nebylo zjištěno, jak dlouho se výmol na komunikaci nacházel. Faktické plnění povinností žalovaným nebylo soudem prvního stupně hodnoceno, soud prvního stupně proto ve věci rozhodl nesprávně. Žalobce nesouhlasí i s rozhodnutím soudu prvního stupně o nákladech řízení mezi účastníky a má za to, že mělo být aplikováno ustanovení § 150 o. s. ř. a úspěšnému žalovanému neměla být přiznána náhrada nákladů řízení, neboť na straně žalobce jsou dány důvody hodné zvláštního zřetele. Žalobce je nemajetný, od roku 2003 je v plném invalidním důchodu třetího stupně s průměrnou výší v částce 17 934 Kč měsíčně, užívá byt v domě pro zdravotně postižené, každý měsíc na léky vynaloží minimálně 1 000 Kč, platí výživné na dceru ve výši 2 500 Kč měsíčně. Příjmy žalobce jsou omezené a s ohledem na jeho zdravotní stav je nemůže nikterak rozšiřovat. Dále žalobce poukázal na to, že žalovaný byl v mimosoudní komunikaci zastoupen svým pracovníkem s právním vzděláním a po zahájení soudního řízení se nechal zastoupit advokátem z Prahy, čímž vzniká otázka účelnosti vynaložených nákladů právního zastoupení. Navrhl proto, aby odvolací soud rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

3. Žalovaný se k odvolání žalobce vyjádřil písemně s tím, že je nepovažuje za důvodné a zcela se ztotožňuje s rozhodnutím soudu prvního stupně, který postupoval správně a v souladu s dřívějším zrušujícím rozhodnutím odvolacího soudu, kdy vyzval žalovaného k doplnění skutkových tvrzení ohledně toho, jakým způsobem a jak konkrétně byly v průběhu roku 2018 zajišťovány pravidelné a mimořádné prohlídky, údržba a opravy komunikací ve správě žalovaného a do jaké míry a jakým způsobem souvisela rekonstrukce probíhající v areálu žalovaného s plochou určenou k parkování vozidel pacientů na pozemku p. č. , číslo parcely, v obci a k. ú. , adresa, . Žalovaný doplnil svá tvrzení a prokázal, jakým způsobem a kdy probíhaly opravy parkovacích ploch v areálu nemocnice a údržba a opravy komunikací. , adresa, vytýkaná žalobcem byla způsobem vyšším namáháním a vytížeností komunikace v návaznosti na probíhající rekonstrukci a výstavbu v areálu nemocnice, čímž došlo v namáhaném místě k trhlinám a vydrolení materiálu ve zpevněné ploše, jednalo se o ojedinělý případ. Žalovaný je rovněž přesvědčen o správnosti výroku o náhradě nákladů řízení, které mu vznikly v souvislosti s uplatněným nárokem žalobce. Žalobce byl rovněž zastoupen advokátem, mohl připustit i možnost neúspěchu ve věci a není možné krátit náhradu nákladů právního zastoupení žalovaného s tvrzením, že se mohl nechal kvalifikovaně zastoupit některým ze svých zaměstnanců. Žalovaný využil zastoupení advokátem, který má se zastupováním v obdobných případech zkušenosti, což nemůže být k jeho tíži. Navrhl proto, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.

4. Krajský soud v Brně, jako soud odvolací, po zjištění, že odvolání žalobce bylo podáno v zákonné lhůtě, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení a že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a § 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně v celém jeho rozsahu, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je částečně důvodné.

5. Odvolací důvody, o které žalobce opřel své odvolání, lze podle názoru odvolacího soudu podřadit pod ustanovení § 205 odst. 2 písm. e), g) o. s. ř., tzn., že soud prvního stupně na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Skutečnosti, zakládající odvolací důvod ve smyslu § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř., které odvolací soud zkoumá z úřední povinnosti, nebyly odvolatelem tvrzeny a odvolací soud je ze spisu nezjistil.

6. Z obsahu předloženého spisu se podává, že žalobou doručenou soudu prvního stupně se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 280 588 Kč s 10 % úrokem z prodlení ročně z této částky od 2. 4. 2020 do zaplacení z titulu náhrady škody na zdraví. Uplatněný nárok opíral žalobce o tvrzení, že dne 25. 10. 2018 se nechal panem , jméno FO, dovézt k žalované nemocnici, neboť si potřeboval nechat předepsat léky na neurologické ambulanci. Do areálu nemocnice se tedy vstupovalo pouze provizorní dřevěnou lávkou z parkoviště, které se nachází na pozemku p. č. , číslo parcely, v obci a k. ú. , adresa, , který je ve vlastnictví kraje , adresa, a správu komunikace provádí žalovaný. Po několika metrech chůze na parkovišti se žalobce rozhlížel, zda nejedou auta, přičemž vkročil do nijak neoznačeného výmolu v asfaltovém povrchu, kde si při došlapu způsobil úraz kotníku pravé nohy. , jméno FO, okamžitě žalobci poskytl pomoc a fotograficky zachytil povrch pozemku. Výmol nebyl nijak označený, stav pozemku byl jednoznačně nevyhovující. Žalobce již do neurologické ambulance nedošel a nechal se panem , jméno FO, dovézt domů. Následujícího dne , datum, se stav kotníku zhoršil, došlo k otoku, nastoupila bolestivost, žalobce si proto zajistil odvoz panem , jméno FO, do žalované nemocnice, který ho doprovodil na chirurgickou ambulanci a současně se snažil nahlásit škodnou událost. Službu konající lékař určil diagnózu – podvrtnutí a natažení kotníku, byl proveden rentgen a doporučena hlezenní ortéza. Při následných kontrolách žalobce znovu poukazoval na silnou bolestivost kotníku, téměř po měsíci probíhající léčby bylo provedeno rentgenové a ultrazvukové vyšetření a dne 21. 11. 2018 byla odhalena zavřená zlomenina vnitřního kotníku, došlo k sádrové fixaci pravé nohy a byl zaznamenán stav po úrazu. Žalobce absolvoval rehabilitace, nedošlo však k řádné obnově zraněného kotníku, nastalý stav již nemá řešení, operace vzhledem k celkovému zdravotnímu stavu žalobce není možná. Žalovaný nebyl ochoten ke smírnému uzavření celého případu, popíral svoji odpovědnost za škodu na zdraví žalobce. Žalobce se domáhá po žalovaném bolestného ve výši 25 508 Kč dle vyhlášky č. 276/2015 Sb. a ztížení společenského uplatnění pro omezení pohyblivosti hlezenního kloubu lehkého stupně ve výši 255 080 Kč dle téže vyhlášky.

7. Žalovaný ve svém písemném vyjádření k žalobě neuznal nárok žalobce ani z části, odmítl svoji odpovědnost za škodu na zdraví žalobce. Poukázal na to, že místo škodné události je rozporováno, není prokázáno, že ke zranění žalobce došlo skutečně ve výmolu na parkovišti a zaměstnanci žalovaného při léčbě žalobce postupovali lege artis, což lze prokázat znaleckým posudkem.

8. Soud prvního stupně ve věci rozhodoval poprvé rozsudkem ze dne 29. 6. 2022, č. j. 6 C 109/2020-172, kterým žalobu v celém rozsahu zamítl a žalobci uložil povinnost nahradit žalovanému náklady řízení, kdy dospěl k závěru, že žalovaný nejednal protiprávně, neporušil žádnou ze svých právní povinností poskytovatele zdravotní péče, postup žalovaného v souvislosti se zraněním kotníku pravé dolní končetiny žalobce byl správný, výchozí diagnóza byla stanovena správně, byla doporučena standardní léčba podvrtnutí hlezna, nebylo shledáno žádné profesní pochybení ani zanedbání povinností ošetřujících lékařů žalovaného, závěry znaleckého posudku byl postup hodnocen jako postup lege artis, ze strany lékařů žalovaného byly využity veškeré diagnostické a léčebné možnosti ke kompenzaci úrazu žalobce.

9. Soud prvního stupně dále zkoumal naplnění předpokladů vzniku objektivní odpovědnosti žalovaného za škodu na zdraví žalobce způsobenou závadou ve schůdnosti komunikace dle ustanovení zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích a dospěl k závěru, že v daném případě nešlo o závadu ve schůdnosti komunikace způsobenou vnějšími vlivy, o změnu nepředvídatelnou, kterou žalobce ani při obezřetné chůzi respektující stav komunikace nemohl předpokládat a účinně na ni reagovat. V daném případě dle soudu prvního stupně nedošlo k naplnění pojmu závady ve schůdnosti ve smyslu zákona o pozemních komunikacích, s níž se pojí vznik objektivní odpovědnosti žalovaného jako správce místní komunikace, což byl další důvod pro zamítnutí žaloby.

10. K odvolání žalobce odvolací soud usnesením ze dne 13. 6. 2023, č. j. 17 Co 171/2022-191, zamítavý rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými i právními závěry vyslovenými soudem prvního stupně, že žalovaný při poskytování zdravotní péče žalobci dle zákona o zdravotních službách nejednal protiprávně, neporušil v tomto směru žádnou ze svých právních povinností, jeho postup byl postupem lege artis a nebyl naplněn základní předpoklad vzniku odpovědnosti žalovaného jako poskytovatele zdravotní péče za tvrzenou škodu na zdraví žalobce.

11. Odvolací soud se ztotožnil i se závěry soudu prvního stupně, že se nejednalo o nepředvídatelnou změnu ve schůdnosti komunikace způsobenou vnějšími vlivy, a to změnu natolik významnou, že žalobce ani při obezřetné chůzi respektující stav pozemní komunikace nemohl její výskyt (výmol) předpokládat a účinně na ni reagovat a nedošlo tak k naplnění pojmu závady ve schůdnosti, jak je vymezena v zákoně o pozemních komunikacích, nenastupuje objektivní odpovědnost žalovaného jako správce komunikace a z tohoto titulu je namístě žalobu o náhradu škody na zdraví žalobce zamítnout.

12. Odvolací soud však přisvědčil žalobci, že soud prvního stupně se nezabýval a nezkoumal podmínky vzniku odpovědnosti žalovaného jako správce komunikace za škodu na zdraví žalobce dle ustanovení § 2910 o. z. ve spojení s § 2900 o. z., kdy zákon o pozemních komunikacích je ve vztahu k občanskému zákoníku speciálním právním předpisem, což však neznamená, že by tím byla vyloučena obecná odpovědnost žalovaného za konkrétní porušení právní povinnosti ve smyslu občanského zákoníku. Pokud v daném případě není dána objektivní odpovědnost žalovaného jako správce komunikace za škodu způsobenou závadou ve schůdnosti dle zákona o pozemních komunikacích, neznamená to, že by tím byla vyloučena jeho obecná odpovědnost podle občanského zákoníku za konkrétní porušení právní povinnosti. Poněvadž soud prvního stupně se v průběhu řízení touto otázkou dosud nezabýval, neprováděl v tomto směru žádné dokazování a z tohoto pohledu nárok žalobce na náhradu škody na zdraví nezkoumal, učinil přinejmenším předčasný závěr o nedůvodnosti podané žaloby.

13. Soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem uloženo, aby se v dalším řízení zabýval otázkou vzniku obecné odpovědnosti žalovaného jako správce komunikace za konkrétní porušení právní povinnosti s presumovaným zaviněním podle obecného předpisu, jímž je občanský zákoník a současně zkoumal i otázku spoluzpůsobení si újmy poškozeným – žalobcem (§ 2918 o. z.), tj. hodnotil projevy neobezřetnosti žalobce při samotném pohybu po komunikaci, např. nevhodnou obuv, neadekvátní trasu, způsob pohybu či ovlivnění návykovými látkami, jestliže se skutečně promítly do celkového výsledku, jímž bylo zranění kotníku pravé nohy po pádu žalobce na komunikaci p. č. , číslo parcely, obci a k. ú. , adresa, (resp. na parkovišti před areálem žalované nemocnice).

14. Soud prvního stupně vázán právním názorem soudu odvolacího v dalším řízení vyzval žalovaného k doplnění skutkových tvrzení, zda a jakým způsobem a kým konkrétně byly v průběhu roku 2018 zajišťovány pravidelné a mimořádné prohlídky, údržba a opravy komunikací ve správě žalovaného, do jaké míry a jakým způsobem souvisela rekonstrukce probíhající v areálu žalovaného s plochou určenou k parkování vozidel pacientů na pozemku p. č. , číslo parcely, v obci a k. ú. , adresa, .

15. K výzvě soudu prvního stupně žalovaný doplnil svá skutková tvrzení, že větší opravy parkovacích ploch proběhly v roce 2015 a 2017, v roce 2018 byla údržba a opravy komunikací zajišťovány prostřednictvím společnosti , právnická osoba, , včetně zimní údržby, čištění komunikací a parkovišť, prohlídky komunikací, jakož i drobné opravy, byly zajišťovány zaměstnanci žalovaného. Rekonstrukce a nová výstavba v areálu žalovaného, která probíhala v roce 2018, znamenala zvýšení provozu na komunikacích, včetně pohybu těžší stavební techniky pro transport materiálu a strojů, výstavba byla spojena se zmenšením počtu parkovacích ploch, měnil se způsob vjezdu a výjezdu z areálu nemocnice, zvýšená dopravní zátěž znamenala i vyšší pohyb vozidel po parkovacích plochách. Na parkovací ploše na pozemku p. č. , číslo parcely, tak došlo v rozhodné době v namáhaném místě k trhlinám, vydrolení materiálu ve zpevněné ploše a vzniku výmolu.

16. Při úvaze, zda žalovaný porušil konkrétní povinnosti při správě komunikací výslovně zakotvené v § 9 odst. 3 zákona o pozemních komunikacích, soud prvního stupně po zohlednění doplněných skutkových tvrzení i důkazů dospěl k závěru, že po žalovaném obecně nelze spravedlivě žádat další činnosti související se správou komunikace převyšující popsané úkony. Výmol v povrchu vozovky, který byl dle tvrzení žalobce příčinou jeho zranění, byl závadou ojedinělou, vzniklou jednoznačně v souvislosti s tehdejší rozsáhlou výstavbou v areálu žalovaného a s tím spojeným pohybem těžké techniky, závada byla žalovaným řešena opravou v adekvátním časovém horizontu (26. 11. 2018). Soud prvního stupně uzavřel, že žalovaný své povinnosti související se správou předmětné komunikace nezanedbal, nejsou naplněny předpoklady vzniku obecné odpovědnosti žalovaného za škodu na zdraví žalobce, proto napadeným rozsudkem žalobu v celém rozsahu zamítl.

17. Vycházeje ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, který odvolací soud považuje za úplný a správný, a jeho podřazením pod příslušná ustanovení občanského zákoníku, považuje odvolací soud závěry prvoinstančního soudu za správné a v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu zabývající se danou problematikou.

18. Zkoumání podmínek vzniku odpovědnosti vlastníků (správců) komunikací podle občanského zákoníku nebude vyloučeno v případě újem vzniklých z neuspokojivého stavu komunikace, bude však nastupovat tam, kde chybí předpoklady vzniku objektivní odpovědnosti podle zákona o pozemních komunikacích. Z hlediska znaku protiprávnosti bude jeho předmětem především posouzení řádného plnění povinností vlastníka udržovat komunikaci ve stavu umožňujícím bezpečný pohyb osob. Na zákonné úrovni pak bude porušení povinnosti při péči o stav komunikace možno v konkrétních souvislostech hodnotit jako porušení povinnosti tzv. generální prevence (§ 2900 a násl. o. z.). Vznik obecné povinnosti k náhradě majetkové a nemajetkové újmy vlastníka (správce) komunikace bude vždy odviset od konkrétního zaviněného jednání vlastníka komunikace porušujícího právní povinnost, typicky se jedná o zanedbání (nekonání) pravidelné údržby či jiné péče o stav komunikace (§ 2901 o. z.) či případně vadné provedení (konání) údržby, které stav komunikace zhoršilo (§ 2900 o. z.).

19. Při posuzování podmínek vzniku obecné odpovědnosti vlastníka komunikace však bude vždy přicházet v úvahu závěr o možné spoluúčasti poškozeného na způsobení újmy, bude-li prokázáno, že vznikla, případně se zvětšila, také následkem jemu přičitatelných okolností, které odůvodňují poměrné snížení či vyloučení povinnosti vlastníka komunikace k náhradě škody ve smyslu § 2918 o. z. V rozsahu, v jakém byla škoda způsobena okolnostmi na straně poškozeného, je totiž vyloučena odpovědnost škůdce, neboť chybí jeden ze základních předpokladů vzniku odpovědnosti za škodu, a to příčinná souvislost (kauzální nexus) mezi vznikem škody a protiprávním jednáním škůdce, resp. kvalifikovanou událostí, za kterou žalovaný odpovídá na objektivním principu (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 25 Cdo 657/2006 nebo ze dne , datum, , sp. zn. 25 Cdo 2075/2012).

20. V tomto směru bude vždy povinností soudu důsledně zkoumat všechny rozhodné okolnosti případu, např. zda chodec zvolil ze všech dostupných cest tu nejbezpečnější, zda použil správnou obuv, zda přizpůsobil tempo své chůze stavu chodníku, zda nebyl pod vlivem alkoholu či jiných návykových látek apod. Prvek předvídavosti chodce není samoúčelný, míra předvídavosti je odvozena právě od celkového stavu komunikace, který je každý chodec povinen vyhodnotit, jak mu ukládá ustanovení § 2918 o. z. Požadavek, aby s obvyklou mírou pozornosti chodec zvážil, v jakém stavu se přibližně nachází úsek komunikace, kam hodlá vstoupit, nemůže být pro chodce nijak nepřiměřený, nečekaný či překvapivý.

21. V podmínkách projednávané věci má odvolací soud za to, že soud prvního stupně nepochybil, pokud dovodil, že se jednalo o ojedinělou závadu (výmol) na parkovišti vzniklou v souvislosti s tehdejší rozsáhlou výstavbou v areálu žalovaného a s tím spojeným pohybem těžké satavební techniky. V průběhu rekonstrukce a výstavby nemocnice se měnil způsob vjezdu a výjezdu do areálu, přístup pacientů do nemocnice, zvýšená dopravní zátěž znamenala i větší pohyb vozidel po parkovacích plochách.

22. Dle názoru odvolacího soudu je podíl žalovaného na vzniku škody na zdraví žalobce zanedbatelný, žalovaný sice neplnil zcela své povinnosti provádět pravidelné prohlídky, údržbu a opravy přilehlých komunikací (parkoviště), což však po něm nelze spravedlivě požadovat právě s ohledem na rozsáhlou výstavbu a rekonstrukci nemocnice, která v rozhodné době probíhala.

23. Odvolací soud má za to, že povinnost žalovaného k náhradě škody na zdraví žalobce, představující bolestné a ztížení společenského uplatnění, je vyloučena z důvodu neexistence příčinné souvislosti mezi porušením povinnosti žalovaným opravit výmol v povrchu vozovky na parkovišti, přes které žalobce v doprovodu , jméno FO, dne , datum, přecházel, a vznikem škody na zdraví žalobce. Žalobce dobře znal místní poměry, znal stav parkoviště, věděl, že v areálu žalovaného v té době probíhaly rozsáhlé opravy a rekonstrukční práce, proto zaparkoval se , jméno FO, mimo parkoviště, věděl, jakým způsobem se provizorně do areálu nemocnice vstupuje. Žalobce sám uvedl, že při cestě do nemocnice a procházení přes parkoviště se pořád rozhlížel kolem, zda nejedou nějaká auta. Je třeba zdůraznit, že výmol v komunikaci byl zcela zřetelný, byla dobrá viditelnost, stav komunikace na parkovišti (výmol) byl dobře seznatelný z větší vzdálenosti.

24. Žalobce pohybující se dne 25. 10. 2018 po parkovišti v doprovodu pana , jméno FO, se nepochybně mohl pohybovat obezřetněji a opatrněji i s ohledem na celkový stav stavebních prací, které probíhaly v areálu nemocnice, jakož i v okolí na přilehlém parkovišti. Žalobce pohybem po komunikaci (parkovišti) porušil prevenční povinnost předcházet vzniku újmy a svým chováním výrazně přispěl ke vzniku škody, resp. způsobil si újmu na zdraví svým nedbalým chováním.

25. Navíc nelze přehlédnout ani další chování žalobce, který i přes úraz kotníku pravé nohy dne 25. 10. 2018 na parkovišti před nemocnicí nepokračoval na chirurgickou ambulanci, nenechal se zde ošetřit a z neznámých důvodů se nechal odvézt domů a až následujícího dne se nechal , jméno FO, dovézt do žalované nemocnice na chirurgickou ambulanci ošetřit. Zůstává sporné, jakým způsobem si žalobce v mezidobí počínal, zda nedošlo nějakým jiným jednáním žalobce ke zhoršení jeho zdravotního stavu, ke zvětšení újmy na zdraví, což je rovněž při rozhodování o odpovědnosti žalovaného za škodu významné.

26. Odvolací soud dospěl v úvaze o spoluzpůsobení si újmy žalobcem k závěru, že je namístě žalobu jako neoprávněnou z důvodu absence příčinné souvislosti v celém rozsahu zamítnout, proto s ohledem na výše uvedené skutečnosti napadený rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I, jímž byla žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 280 588 Kč s příslušenstvím zamítnuta, jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil.

27. Ke změně rozsudku soudu prvního stupně přistoupil odvolací soud dle § 220 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 150 o. s. ř. ve výroku II o náhradě nákladů řízení mezi účastníky, neboť má za to, že je v daném případě namístě aplikovat výjimečné ustanovení § 150 o. s. ř., které soudu umožňuje z důvodů zvláštního zřetele hodných nepřiznat úspěšnému žalovanému právo na náhradu nákladů prvoinstančního řízení s přihlédnutím k osobním, majetkovým a výdělkovým poměrům žalobce, u něhož jsou dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků (§ 138 o. s. ř.). Žalobce je dlouhodobě od roku 2003 v plném invalidním důchodu třetího stupně, který pobírá ve výši necelých 18 000 Kč měsíčně, s ohledem na svůj zhoršený zdravotní stav vynakládá minimálně 1 000 Kč měsíčně na nákup léků, nemůže si zajistit další zdroj příjmů, obývá dům se zvláštním režimem pro zdravotně postižené občany, je nemajetný a má vyživovací povinnost na dceru ve výši 2 500 Kč měsíčně. Nepřiměřenou tvrdostí se proto jeví uložit neúspěšnému žalobci povinnost nahradit žalovanému náklady řízení v souvislosti se zastoupením advokátem, kterému tím nevznikne žádná zásadní újma.

28. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení se opírá o ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 150 o. s. ř., podle nichž žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, vycházeje ze stejných úvah jako při rozhodování o nákladech prvoinstančního řízení.

29. Při rozhodování o nákladech řízení státu vzniklých v souvislosti s vypracováním znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, ve výši 5 900 Kč (§ 148 odst. 1 o. s. ř.) se odvolací soud ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že jsou splněny předpoklady pro využití ustanovení § 150 o. s. ř. ve spojení s § 138 o. s. ř., proto povinnost k jejich náhradě neúspěšnému žalobci uložena nebyla a bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku IV tohoto rozsudku.