17 CO 102/2022

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Buriana a soudkyň JUDr. Hany Příhodové a JUDr. Ivany Tomkové, ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa zastoupený Mgr. jméno příjmení , advokátem se sídlem ulice a číslo , PSČ obec proti žalovaným: 1) jméno příjmení , narozená dne datum bytem adresa zastoupená JUDr. jméno příjmení , advokátem, se sídlem ulice a číslo , PSČ obec 2) příjmení příjmení , narozený dne datum bytem ulice a číslo , PSČ obec o 330.000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalované 1) proti rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 25. 3. 2022, č. j. 14 C 278/2021-83, <b>I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzu je.</b> <b>II. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci náklady odvolacího řízení v částce 25.736 Kč, ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem v [obec], [ulice a číslo].</b> <b>III. Žalovaný 2) je povinen zaplatit České republice na náhradě nákladů řízení státu před soudy obou stupňů částku představovanou odměnou a náhradou hotových výdajů ustanoveného zástupce žalované 1 v plné výši, ve lhůtě do tří dnů od právní moci usnesení soudu I. stupně tuto výši stanovící, na účet Okresního soudu v Prostějově.</b> 1. Okresní soud v Prostějově („ dále jen soud prvního stupně“) rozhodl rozsudkem ze dne 25. 3. 2022, č. j. 14 C 278/2021-83 (dále jen rozsudek soudu I. stupně) tak, že žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci částku 330.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 330.000 Kč od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I). Žalovaným uložil soud prvního stupně povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobci na plné náhradě nákladů řízení částku 85.219 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.

2. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná 1) odvolání, ve kterém namítla že soud prvního stupně se řádně nevypořádal s jejím tvrzením, že její podpis pod dohodou o uznání závazku není její projev vůle, že byla v advokátní kanceláři v [obec], [ulice a číslo] uvedena v omyl a že nevěděla, co podepisuje, že jí bylo pouze pracovnicí advokátní kanceláře sděleno, aby určitou listinu podepsala, aniž by jí bylo umožněno se s obsahem této listiny seznámit, přečíst si ji, a že tuto listinu podepsal i její syn s tím, že bylo žalovanou 1) advokátní kanceláří sděleno, že syn bude dluh splácet sám. Dále poukázala na to, že se dne [datum] dostavila do advokátní kanceláře [příjmení] – [příjmení] – [příjmení], kde sepsala zápis, kde uvedla, že nemá žádné příjmy a jediným jejím příjmem je invalidní důchod a sociální dávky, a že tedy nemá z čeho platit splátky dluhu. Je tedy nereálné a nesmyslné, že by se vědomě zavázala k úhradě splátek dluhu za syna ve výši 5.000 Kč měsíčně s ohledem na její finanční situaci. Namítla, že soud prvního stupně neprovedl výslech žalovaného 2) jako účastníka řízení a svědkyně - sekretářky [příjmení] [příjmení] – [příjmení] – Štos. Dohoda o uznání dluhu ze dne [datum] je dle jejího názoru neplatná a nulitní. Žalovaná 1) dále uvedla, že trvá na uplatněné námitce promlčení uplatněného nároku žalobce. K tomuto uvedla, že žalobce žalovanému 2) poskytl zápůjčku dne [datum] ve výši 32 000Kč, ona se zavázala tento dluh splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2.700 Kč. Dluh měl být uhrazen do [datum] a celá částka tak byla promlčena nejpozději [datum]. S ohledem na to, že dohoda o uznání dluhu je vůči ní neplatná, popřípadě nicotná. Dále namítla, že splátkový kalendář na prokázání nároku žalobce na zaplacení žalované částky nestačí a neprokazuje, že by žalobce částku 450.000 Kč žalobci 2) zapůjčil. Pokud ano, pak je zjevně tento nárok promlčený. Dále namítla, že v řízení nebylo prokázáno, že by žalobce vůči žalovanému 2) vystupoval jako fyzická osoba, přičemž s touto otázkou se soud nevypořádal a namítla, že žalobce jako věřitel nedostál povinnosti dostatečně prověřit schopnost žalovaného 2) splácet úvěr. Nepostupoval tedy s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalovaného 2) splácet úvěr. Smlouva o zápůjčce ze dne [datum] a ze dne [datum] jsou tedy neplatné. Dále namítla, že soud se nevypořádal s datem, kdy měl být údajně dluh zesplatněn, pokud by byla dohoda o uznání dluhu platná, do zesplatnění byl dluh splatný pouze ve splátkách. Dle názoru žalované 1) žalobce uplatnil právo na vyrovnání celé splátky již předžalobní výzvou ze dne [datum] a tedy se stal dluh splatný až doručením této předžalobní výzvy žalované 1). Dle žalované 1) byl tedy soudem prvního stupně nesprávně přiznán úrok z prodlení od [datum] do zaplacení, kdy není brán zřetel na ujednání o splátkách. Pokud se týká nákladů řízení, žalovaná 1) namítla, že jednání dne [datum] nebylo zahájeno a bylo odročeno bez projednání věci a odměna zástupci žalobce by příslušela pouze dle § 14 odst. 2 vyhlášky č. 177 Sb. ve výši jedné poloviny a dále stejně tak mělo být postupováno v případě žalobní výzvy k plnění. Soud prvního stupně se měl také dle žalované 1) zabývat otázkou moderace dle ustanovení § 150 o.s.ř. a přihlédnout ke skutečnosti, že žalovaná byla osvobozena soudem prvního stupně od hrazení soudních poplatků a byl jí přidělen advokát. Žalovaná je nemajetná a jsou zde dány sociální důvody zvláštního zřetele hodné pro to, aby žalobci náhrada nákladů řízení nebyla přiznána. Žalovaná 1) navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

3. Žalobce ve svém písemném vyjádření k odvolání žalované 1) uvedl, že žalovaná 1) není jakkoliv omezena ve své svéprávnosti, umí číst i psát, je způsobilá ke všem právním úkonům, a proto nelze namítat neplatnost dohody z důvodu, že nevěděla, co podepisuje. Skutečnosti uváděné žalovanou v jejím odvolání jsou zavádějící. Dle žalobce je dohoda platná s ohledem na zásadu pacta sunt servanda a pro žalovanou 1) i závazná. Žalobce připomenul, že sepis a podpis dohody o uznání dluhu a o splátkách je výsledkem dlouhodobého jednání, které s žalovanou 1) vedl, když žalovaný 2) byl v tu dobu po výkonu trestu propuštěn na svobodu, když on netušil, kde je, co dělá a jaké jsou jeho poměry. Pouze žalovaná 1) byla kontaktní. Žalobce podrobně popsal průběh jednání mezi žalovanou 1), jím, a manželem žalované 1). Výsledkem jednání bylo, že žalovaná 1) souhlasila s uzavřením dohody o uznání dluhu a o splátkách, které byly nastaveny tak, aby bylo v silách dlužníků při řádném splácení dluh zaplatit. Žalobce poukázal na skutečnost, že žalovaná dluh pravidelně splácela až do konce roku 2018, tedy k promlčení dluhu nemohlo dojít nejméně do konce roku 2021. Žalobu podal v říjnu 2021, tudíž jeho nárok nemohl být s ohledem na ustanovení § 2054 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku promlčen. V této souvislosti připomenul, že žalovaná svůj dluh vůči němu dne [datum] uznala, tudíž pro promlčení takového dluhu běží nová 10 ti letá promlčecí lhůta. Žalobce popřel, že by zápůjčka, kterou žalovanému 2) v minulosti poskytl, byla smlouvou spotřebitelskou, neboť charakterem spotřebitelské smlouvy je postavení smluvních stran, kde jedna vystupuje vůči druhé jako podnikatel a druhá nikoliv. [příjmení] vůči žalovanému 2) nikdy jako podnikatel nevystupoval. Dále se vyjádřil k otázce požadovaných úroků z prodlení a připomenul, že vyzval žalovanou k úhradě zbývající výše jeho pohledávky předžalobní výzvou ze dne [datum], nicméně žalovaná neuhradila žádnou splátku za celé období od prosince 2020 do doby zaslání předžalobní výzvy, tudíž ztráta výhody splátek byla z jeho strany učiněna oprávněně a v souladu s platnou právní úpravou, když tuto učinil do doby splatnosti nejblíže následující splátek po splátce ze dne [datum]. K namítanému neprovedení navržených důkazů žalobce uvedl, že žalovaná při jednání dne [datum] sama výslovně uvedla, že jí jeho právní zástupce dne [datum] přečetl obsah záznamu vyhotovený z jejich společné schůzky a žalovaná jej následně podepsala. Z tohoto pohledu se výslech sekretářky zástupce žalobce dle jeho názoru jeví jako nadbytečný. Žalobce označil rozhodnutí soudu prvního stupně za věcně správné a navrhl jeho potvrzení.

4. Odvolací soud posoudil odvolání žalované 1) jako včas podané, podané osobou oprávněnou k podání odvolání, přípustné a řádné (§ 204 odst. 1, § 201, § 202 odst. 2 a contrario, § 205 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu – dále již jen o.s.ř.). Ve svých důvodech je odvolání podřaditelné pod ustanovení § 205 odst. 2 písm. d), e) a g) o.s.ř., tedy, že soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Skutečnosti zakládající odvolací důvod uvedený v ustanovení § 205 odst. 2 písm. a) o.s.ř., které zkoumá soud z úřední povinnosti, nebyly ze spisu zjištěny a v odvolání žalované 1) nebyly namítány.

5. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a poté dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

6. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobce se domáhal svým návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu prvního stupně dne [datum] uložení povinnosti žalovaným 1) a 2) zaplatit mu společně a nerozdílně částku 330.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky 9,75 % ročně od [datum] do zaplacení. Žalobce v žalobě poukazoval na skutečnost, že žalovanému 2) poskytl dne [datum] zápůjčku ve výši 32.000 Kč, přičemž žalovaný 2) tento závazek uznal co do důvodu a výše a počal ho splácet v měsíčních splátkách ve výši 2.700 Kč a zavázal se zaplatit i úroky z prodlení z nesplacených částek ve výši 2 %. Žalovaný však na tento dluh nic neuhradil. Žalobce dále poskytl žalovanému 2) dne [datum] zápůjčku ve výši 450.000 Kč, přičemž žalovaný k zajištění této pohledávky vystavil směnku vlastní a zavázal se tuto půjčku uhradit do [datum]. Na tuto půjčku opět nic neuhradil. K těmto dluhům dne [datum] přistoupila [jméno] [příjmení], která uzavřela se žalobcem dne [datum] dohodu o úhradě dluhu a zavázala se splácet tento dluh měsíčními splátkami ve výši 1.000 Kč. [jméno] [příjmení] uhradila celkem 5.000 Kč, čímž došlo ke snížení dluhu na 482.000 Kč. Následně po [jméno] [příjmení] převzala dluh žalovaná 1), která přistoupila k dluhu žalovaného 2) a dluh pravidelně od [datum] do konce roku 2018 splácela a uhradila celkem částku 147.000 Kč. Proto došlo k ponížení dluhu na částku 330.000 Kč. Žalobce dále poukazoval na skutečnost, že [datum] žalovaní 1) a 2) uzavřeli se žalobcem dohodu o uznání dluhu a o splátkách a zavázali se tento dluh splácet měsíčními splátkami ve výši 5.000 Kč, počínaje dnem [datum], přičemž nic neuhradili. Dle žalobce je jistina splatná ke dni [datum] a proto požadoval žalobce po žalovaných úhradu úroku z prodlení od [datum].

7. Žalovaní skutečnost, že žalovaný 2) si od žalobce výše uvedené částky skutečně vypůjčil, nezpochybňovali a pouze vysvětlovali důvody, pro které nebyli schopni dluh splácet. Žalovaná 1) v průběhu řízení zpochybňovala platnost uznání závazku ze dne [datum], který podepsala v advokátní kanceláři [příjmení] [příjmení], když tvrdila, že nevěděla, co v této kanceláři podepisuje.

8. Soud prvního stupně po provedeném dokazování listinnými důkazy, které podrobně uvedl pod bodem 6 odůvodnění svého rozsudku, po podřazení nároku žalobce pod ustanovení § 2053, § 2054 a § 639 občanského zákoníku, dospěl k závěru, že nárok žalobce je důvodný. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že žalobce a žalovaní 1) a 2) jako dlužníci dne [datum] uznali v kanceláři [příjmení] a [příjmení] a [příjmení] dohodu, ve které uznali na jistině částku 330.000 Kč a na dospělém příslušenství za dobu od [datum] do [datum] částku [číslo], 61 Kč a zavázali se tento dluh společně uhradit splátkami ve výši 5.000 Kč měsíčně, počínaje dnem [datum]. Tuto listinu oba žalovaní podepsali. Soud prvního stupně se zabýval námitkou žalované 1), že tuto listinu podepsala, aniž věděla, co podepisuje. V této souvislosti soud prvního stupně poukázal na záznam o průběhu schůzky mezi žalobcem a žalovaným 1) a 2) ze dne [datum], který byl podepsán i žalovanou 1), přičemž tato schůzka předcházela podpisu dohody o uznání dluhu z téhož dne, a proto žalovaná 1) věděla, o co na této schůzce jde, že věc má být vyřešena uzavřením dohody o uznání dluhu a o splátkách a že se jedná o dluh ve výši 330.000 Kč. Skutečnost, že žalovaná 1) byla nedbalá a nepřečetla si to, co podepisuje, jak tvrdila, jde proto k její tíži. Soud prvního stupně uvedl, že skutečnost, že listinu žalovaný 1) (správně žalovaný 2) podepsal až dodatečně, neboť u tohoto jednání nebyl přítomen, nemůže na tomto závěru soudu nic změnit. Soud prvního stupně uzavřel, že dohoda o uznání dluhu je vůči žalované 1) platná a účinná. V této souvislosti soud prvního stupně rovněž poukázal na skutečnost, že žalovaná 1) dluh v měsíčních splátkách po 1.000 Kč žalobci hradila, jak se zavázala v dohodě o převzetí a přistoupení k dluhu ze dne [datum], a celkem na dluhu uhradila 147.000 Kč. Okolnost, zda žalovaná 1) měla z poskytnutých peněžních prostředků nějaký prospěch či nikoliv, označil soud prvního stupně jako právně bezvýznamnou. Soud prvního stupně v závěru poukázal na právní důsledky uznání dluhu dlužníkem a uvedl, že žalobce nad rámec své důkazní povinnosti prokázal samotnou existenci dluhu, přičemž žalovaná 1) tuto skutečnost nezpochybnila. Zpochybňovala pouze účinky uznání dluhu. Soud prvního stupně se rovněž vypořádal s námitkou promlčení vznesenou žalovanou 1) a konstatoval, že právo se promlčí za 10 let ode dne, kdy k uznání dluhu došlo (§ 639 o. z.). Řízení v předmětné věci bylo zahájeno [datum] a k uznání dluhu došlo [datum], tudíž námitku promlčení shledal soud prvního stupně jako účelovou. Ze všech uvedených důvodů soud prvního stupně žalobě vyhověl. V závěru odůvodnění svého rozsudku soud prvního stupně odůvodnil výrok o náhradě nákladů řízení ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. a příslušnými ustanoveními vyhlášky č. 177/1996 Sb., jakož i uložení povinnosti žalovaným zaplatit dluh společně a nerozdílně.

9. Odvolací soud po přezkoumání rozsudku soudu prvního stupně, jakož i důkazů, ze kterých soud prvního stupně vycházel při svém rozhodování má za to, že soud prvního stupně se vypořádal se všemi podstatnými a právně významnými skutečnostmi a důkazy a z těchto vyvodil naprosto správné právní závěry.

10. Žalobce svůj nárok na zaplacení částky 330.000 Kč po žalovaných odůvodňoval poukazem na zápůjčku ve výši 450.000 Kč, kterou poskytl žalovanému 2) dne [datum] a zápůjčku ve výši 32.000 Kč, kterou poskytl žalovanému 2) dne [datum] a na dohodu o uznání dluhu a o splátkách ze dne [datum], kterou se žalovanými uzavřel. Soud prvního stupně tedy zcela správně nárok žalobce podřadil pod ustanovení § 2053 občanského zákoníku, podle kterého uzná-li někdo svůj nárok co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Vzhledem k tomu, že žalovaná 1) platnost této dohody, kterou účastníci uzavřeli v advokátní kanceláři [příjmení] a [příjmení] a [příjmení] dne [datum] zpochybňovala, zabýval se soud prvního stupně otázkou platnosti této dohody, přičemž dospěl k závěru, že dohoda o uznání dluhu je vůči žalované 1) platná a účinná. Odvolací soud se zcela se závěry soudu prvního stupně učiněnými k této otázce ztotožnil. Námitku žalované 1), že při podpisu dohody o uznání dluhu ze dne [datum] nevěděla, co podepisuje a že neznala obsah této písemnosti, považuje odvolací soud za zcela účelovou. Je nepochybné, že sepsání této dohody bylo vyústěním jednání v advokátní kanceláři [příjmení] – [příjmení] – [příjmení] dne [datum], přičemž ze záznamu o jednání z tohoto dne, který byl k důkazu přečten, je zcela zřejmé, že předmětem tohoto jednání bylo uznání dluhu, který má žalovaný 2) vůči žalobci ve výši 330.000 Kč a uznání zákonného úroku z prodlení od [datum] do zaplacení. Z tohoto záznamu je také zřejmé, že žalovaný 2) se k tomuto jednání nedostavil, a proto advokát Mgr. [příjmení] [příjmení] nabídl stranám možnost, že by žalovaná 1) zajistila podpis žalovaného 2) na uznání dluhu bez jeho účasti v AK. Z obsahu záznamu je rovněž zřejmé, že žalovaná 1) uvedla, že obnoví splátky po 1.000 Kč měsíčně od listopadu 2020 a požádala, aby vůči ní žaloba nebyla podána, protože pečuje o děti pana [jméno] [příjmení]. Ze záznamu je dále zřejmé, že advokát předal pro potřebu podpisu [jméno] [příjmení] tři vyhotovení návrhu dohody s tím, že počká na doručení dohody maximálně do [datum]. Zmíněný záznam žalovaná 1) [jméno] [příjmení] podepsala. Dohoda o uznání dluhu ze dne [datum], kterou žalovaná 1) shodně jako žalovaný 2) podepsali, je logickým vyústěním jednání, které podpisu této smlouvy předcházelo. Zmíněná dohoda o uznání dluhu ze dne [datum] je naprosto jasná a srozumitelná, tedy srozumitelná pro každou svéprávnou osobu, která má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností, což bylo možno od žalované 1) při tomto právním styku důvodně očekávat (§ 4 občanský zákoník). Pokud si žalovaná 1) dohodu ze dne [datum], která je zcela jednoznačně označena jako dohoda o uznání dluhu a o splátkách nepřečetla a podepsala ji, pak skutečně tuto její hrubou nedbalost je třeba klást její k tíži. Žalovaná 1) je v této dohodě hned v záhlaví označena jako dlužník, z bodu 2 je zřejmé, že dlužník uznává dluh ve výši 330.000 Kč a na dospělém příslušenství od [datum] do [datum] částku 47.160,61 Kč. Pokud tedy žalovaná 1) podepsala zmíněnou dohodu, aniž si ji blíže přečetla, nelze z této skutečnosti dovozovat neplatnost podepsané dohody. Poukaz žalované 1) na to, že jí pracovnicí advokátní kanceláře bylo sděleno, aby určitou listinu podepsala, aniž by jí bylo umožněno se s obsahem této listiny seznámit a přečíst si ji, je námitkou účelovou. Žalované 1) nic nebránilo v tom, aby na přečtení si listiny trvala, případně aby podpis dohody odmítla.

11. Pokud žalovaná 1) soudu prvního stupně vytýkala, že nevyslechl pracovnici advokátní kanceláře, která jí dohodu o uznání dluhu předkládala k podpisu, pak k tomuto odvolací soud uvádí, že rovněž i on považuje za zcela nadbytečné provádět výslech této svědkyně. Tento výslech by nic nezměnil na tom, že žalovaná 1) jako osoba svéprávná tuto listinu podepsala. Že by pracovnice advokátní kanceláře vyvíjela na žalovanou 1) nátlak, aby tuto listinu podepsala, žalovaná 1) netvrdila. Výslech této svědkyně by tedy nemohl pro posouzení platnosti dohody o uznání dluhu mít jakýkoliv význam. Odvolací soud tedy konstatuje, že uzavřenou dohodu o uznání dluhu ze dne [datum] považuje za platnou nejen ve vztahu k žalovanému 2), ale i ve vztahu k žalované 1).

12. Uznání dluhu ve smyslu ustanovení § 2053 občanského zákoníku je způsobem utvrzení dluhu, kterým se nemění právní důvod dluhu a je nástrojem preventivním, který vede k posílení procesní pozice věřitele v případném sporu. Důsledkem uznání dluhu písemným prohlášením dlužníka je vyvratitelná právní domněnka, že dluh v době uznání v uznaném rozsahu trval. Věřitel nemusí dokazovat ani vznik dluhu, ani jeho rozsah v době uznání. Důkazní břemeno se přesouvá na dlužníka, který musí prokázat, že dluh vůbec nevznikl, nebo že byl splněn či zanikl z jiného důvodu. Žalovaná 1) ani žalovaný 2) v průběhu celého řízení (jak v průběhu řízení před soudem prvního stupně, tak i v průběhu řízení odvolacího) nezpochybňovali, že žalovaný 2) si skutečně od žalobce částky 32.000 Kč a 450.000 Kč půjčil, nicméně žalovaná 1) poukazovala na skutečnost, že smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] (dlužní úpis) a ze dne [datum] jsou neplatné, neboť se jednalo o spotřebitelský úvěr a žalobce nedostál své povinnosti dostatečně prověřit schopnost žalovaného 2) splácet úvěr a nepostupoval tedy s odbornou péčí při posuzování úvěru schopnosti žalovaného 2). Tuto námitku však odvolací soud shledává jako neopodstatněnou, když z žádných listin založených ve spise, které byly k důkazu provedeny, nevyplývá, že by se mezi účastníky při poskytování půjčky žalobcem žalovanému 2) jednalo o spotřebitelský úvěr. Obě dvě půjčky byly žalobcem žalovanému 2) poskytnuty v době účinnosti zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb., přičemž dle § 2 písm. c) tohoto zákona je věřitelem fyzická nebo právnická osoba poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo sdružení takovýchto osob. Z pouhé skutečnosti, že žalobce žalovanému půjčil dvě finanční částky ve výši 32.000 Kč a 450.000 Kč a že v době, kdy tyto půjčky byly žalovanému 2) žalobcem poskytnuty žalobce podnikal jako fyzická osoba, nelze dovodit, že by mezi účastníky šlo při poskytnutí zmíněných půjček o spotřebitelský úvěr. Z údajů z živnostenského rejstříku podnikatelského subjektu [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že žádné z živnostenských oprávnění, která byly v době poskytnutí půjčky žalobci uděleny, se netýkaly poskytování spotřebitelských úvěrů jiným subjektů. Pokud tedy žalobce poskytl žalovanému 1) zmíněné finanční částky, poskytoval mu je jako fyzická osoba jako běžnou půjčku mezi občany, nikoliv jako spotřebitelský úvěr.

13. Protože odvolací soud dospěl shodně jako soud prvního stupně k závěru, že dohoda o uznání dluhu ze dne [datum] je dohodou platnou, je pak námitka promlčení vznesená žalovanou námitkou nedůvodnou. K uznání dluhu došlo dne [datum] a řízení ve věci samé bylo zahájeno [datum], tudíž v zákonné 10 ti leté lhůtě (§ 639 o. z.).

14. Pokud se jedná o námitku žalované 1), že byl žalobci nesprávně přiznán úrok z prodlení od [datum], pak ani tuto námitku neshledal odvolací soud jako důvodnou. K tomuto je třeba poukázat na skutečnost, že žalovaní uznali v dohodě ze dne [datum], že jsou v prodlení s placením částky 330.000 Kč od [datum] a že toto příslušenství činí od [datum] do [datum] částku 47.160,61 Kč. Na tuto částku žalovaní nic neuhradili, tudíž soud prvního stupně zcela správně žalované zavázal k povinnosti uhradit žalobci rovněž i 9,75% úrok z prodlení ročně z částky 330.000 Kč od [datum] do zaplacení.

15. S ohledem na výše uvedené odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I jako věcně správný potvrdil, včetně správného výroku o náhradě nákladů řízení (§ 219 o.s.ř.).

16. Odvolací soud se neztotožnil s názorem žalované 1), že odměna advokáta žalobce by měla být přiznána v poloviční výši za předžalobní výzvu zaslanou žalovaným pro absenci právního rozboru věci. Dle názoru odvolacího soudu předžalobní výzva k zaplacení dluhu zasílaná žalovaným před zahájením soudního řízení nemusí obsahovat přesnou citaci ustanovení, o která žalobce svůj nárok na zaplacení dluhu opírá. Z obsahu výzvy ze [datum] adresované jak žalované 1), tak i žalovanému 2) je zcela zřejmé, že hlavním důvodem, na základě, kterého vyzývá žalobce žalované k úhradě částky 330.000 Kč spolu s blíže specifikovaným úrokem z prodlení je uznání dluhu učiněné žalovanými dne [datum]. Dle názoru odvolacího soudu tato výzva splňuje podmínky pro přiznání odměny advokátu žalobce v plné výši dle ustanovení § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále již jen advokátní tarif). Stejně je tak tomu i v případě účasti zástupce žalobce u jednání konaném dne [datum], když z protokolu o jednání je zřejmé, že jednání bylo zahájeno v 8.30 hodin a bylo jednáno o návrhu žalobce o vydání rozsudku pro uznání ve vztahu k žalovanému 2). Následné konstatování v protokole o jednání, že jednání nebylo zahajováno, je pak v rozporu s tím, co bylo uvedno na počátku jednání. Dle názoru odvolacího soudu tedy zástupci žalobce přísluší odměna za 6 úkonů právní služby učiněné v řízení před soudem prvního stupně, a to v plné výši.

17. Úspěšnému žalobci odvolací soud přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení (§ 142 odst 1, § 224 odst. 1 o.s.ř.) Náklady odvolacího řízení představují odměnu advokáta za dva úkony právní služby učiněné v odvolacím řízení, a to za písemné vyjádření k odvolání žalované 1) a účast u odvolacího jednání dne [datum] (§ 11 odst. 1 písm. d) a g) advokátního tarifu), přičemž odměna za 1 úkon právní služby činí dle ustanovení § 7 bodu 6 9.620 Kč. Na tyto dva úkony právní služby přísluší zástupci žalobce 2x300 Kč režijní náhrada hotových výdajů. Náklady odvolacího řízení dále představují náhradu advokáta za promeškaný čas strávený na cestě z jeho sídla z [obec] do [obec] a zpět, celkem za 4 půlhodiny po 100 Kč, tedy 400 Kč (§ 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 advokátního tarifu). Odměna advokáta dále představuje cestovné advokáta žalobce z [obec] do [obec] a zpět osobním automobilem Volvo S60, [registrační značka] při průměrné spotřebě 6,6 l benzinu 95 oktanu na 100 km jízdy, ujetí celkem 130 km a ceně 41,20 Kč za 1 l benzinu 95 oktanu (§ 4 písm. a) vyhlášky č. 467/2022 Sb. a sazbě 5,20 Kč na 1 km jízdy (§ 4 písm. b) vyhlášky č. 467/2022 Sb.). Cestovné činí 1.029,50 Kč. Výše uvedené náklady představují 21.269,50 Kč, přičemž k této částce bylo třeba připočítat 21% daň z přidané hodnoty, tudíž celkové náklady odvolacího řízení, které byly úspěšnému žalobci vůči žalovaným přiznány, činí 25.736 Kč. Tuto částku uložil odvolací soud žalovaným zaplatit žalobci jako náklady odvolacího řízení.

18. Žalovanému 2) uložil odvolací soud povinnost zaplatit České republice na náhradě nákladů řízení státu před soudy obou stupňů částku představovanou odměnou a náhradou hotových výdajů ustanoveného zástupce žalované 1) v plné výši, ve lhůtě do tří dnů od právní moci usnesení soudu prvního stupně tuto výši stanovící, neboť státu v souvislosti se zastoupením žalované 1) ustanoveným zástupcem vzniknou náklady řízení a stát má dle ustanovení § 148 odst. 1 podle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Žalovaný 2) nebyl v řízení úspěšný, odvolací soud neshledal u žalovaného 2) předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, když žalovaný 2) žádné skutečnosti, pro které by mu mělo být osvobození od soudních poplatků přiznáno, netvrdil ani nedoložil.

19. Odvolací soud neshledal důvody pro aplikaci ustanovení § 150 o.s.ř. při rozhodování o náhradě nákladů řízení ve vztahu k žalovanému 2) ani ve vztahu k žalované 1). V případě žalované 1) odvolací soud neshledal důvody pro aplikaci ustanovení § 150 o.s.ř. z toho důvodu, že žalovanou 1) nelze považovat za osobu nemajetnou, neboť žalovaná 1) je vlastnicí pozemku p. č. st. [číslo] o výměře 160 m², zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [obec], [adresa] rodinný dům, vše zapsáno na [list vlastnictví] pro Katastrální území a [územní celek], u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, [stát. instituce], přičemž žalovaná tuto nemovitost nabízela k prodeji za celkovou částku 4.700.000 Kč, což odvolací soud zjistil z úřední činnosti, kdy usnesením soudu prvního stupně ze dne 5. 1. 2023, č. j. 14 C 278/2021 bylo předběžným opatřením uloženo, aby se zdržela jakéhokoliv nakládání se zmíněnou nemovitostí. Usnesení bylo vydáno na základě návrhu [jméno] [příjmení] s tím, že by případný prodej této nemovitosti ohrozil uspokojení jeho pohledávek, kterých se domáhá v tomto řízení vedeném pod sp. zn. 17 Co 102/2022 u odvolacího soudu. Žalovaný žádné právně významné skutečnosti, které by odůvodňovaly postup dle § 150 o.s.ř. ve vztahu k němu netvrdil a nedoložil.

20. Lhůta k plnění a místo plnění jsou uloženy v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 a § 149 odst. 1 o.s.ř.