17 Co 116/2025

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Buriana a soudců JUDr. Ivany Tomkové a Mgr. Bc. Aleše Klempy ve věci žalobce: Jméno žalobce , IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce proti žalovanému: Jméno žalovaného , IČO: IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta , sídlem Adresa advokáta o zaplacení 99 346,74 Kč s úroky z prodlení a o vydání věci, o odvolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 19. listopadu 2024, č.j. 49 C 203/2020-154,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 85 900 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 85 900 Kč za dobu od , datum, do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení před soudy všech stupňů ve výši 46 125,39 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se v řízení původně domáhal po žalovaném jako bývalém správci a vlastníku bytového domu v , adresa, a jako po současném vlastníku bytové jednotky č. , číslo popisné, v uvedeném bytovém domě zaplacení částky 85 900 Kč s příslušenstvím jako náhrady za vypracování nového pasportu k budově předmětného domu jako způsobilého podkladu pro vyúčtování dodávek tepla a teplé užitkové vody do jednotlivých jednotek. Dále se domáhal zaplacení nedoplatku na dodávce tepla ve výši 11 147,74 Kč za zúčtovací období kalendářního roku 2018, náhrady za opravné vyúčtování od společnosti , právnická osoba, v částce 2 299 Kč a vydání veškerých faktur vystavených , právnická osoba, . či jiným dodavatelem tepla a TUV, kterými byly žalovanému vyúčtovány dodávky tepla a TUV do jednotky č. , číslo popisné, v budově , adresa, za zúčtovací období kalendářních let 2009-2017.

2. Soud prvního stupně ve věci původně rozhodoval rozsudkem ze dne 2.11.2021, č.j. 49 C 230/2020-58, jímž žalobu v celém rozsahu výroky I. až IV. zamítl. V případě náhrady za cenu pasportu dovodil, že povinnost žalovaného k zaplacení této částky nelze dovodit ze smluvního ujednání ani ze zákona. Neshledal podmínky pro povinnost žalovaného k zaplacení náhrady škody či vydání bezdůvodného obohacení. Dovodil, že i kdyby byly podmínky (dříve) splněny, nelze nyní právo přiznat s ohledem na úspěšně vznesenou námitku promlčení. Navíc dospěl k závěru, že pasport stavby správce ke své činnosti nepotřebuje. Při vyúčtování tepla a teplé vody v domě správce vychází z prohlášení vlastníka budovy a z údajů na měřících zařízeních v jednotkách. Jestliže obsah prohlášení neodpovídá skutečnosti, je věcí žalobce, aby tento nesoulad odstranil změnou prohlášení vlastníka (výrok I.). V případě doplatku za období 2018 a ceny za opravné vyúčtování byly tyto částky zaplaceny žalobci žalovaným po podání žaloby (výroky II. a III.). V případě nároku na vydání faktur soud zjistil, že v předmětném domě jsou ve smyslu § 2 písm. a) vyhlášky č. 269/2015 Sb. dvě odběrní místa, tedy dvě samostatné zúčtovací jednotky, tj. jednotka žalovaného č. , číslo popisné, a jednotky č. , číslo popisné, č. , číslo popisné, je soukromou záležitostí vlastníka této jednotky, vlastníků ostatních jednotek se vzhledem k absenci technologického propojení netýká (výrok IV.). Výrokem V. soud prvního stupně uložil žalobci zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 35 090 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

3. K odvolání žalobce odvolací soud rozsudkem ze dne 16.11.2022, č.j. 44 Co 203/2020-103, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích I., IV. a V. a uložil žalobci nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši 6 340,40 Kč. Ztotožnil se se skutkovými zjištěními i právním posouzením soudu prvního stupně. Ve vztahu k nároku na náhradu za pořízení pasportu uzavřel, že právo na předání dokumentace i případná náhrada za její nevydání byly promlčeny, neboť měly být uplatněny již při převodu jednotek, nejpozději do tří let od vzniku společenství vlastníků v roce 2003. Pořízení nové dokumentace proto považoval za vlastní náklad žalobce při plnění jeho povinností podle § 103 a § 104 odst. 2 zákona č. 50/1976 Sb. Za nedůvodný označil i nárok na vydání faktur, neboť jednotka žalovaného byla samostatným odběrným místem s vlastním měřením a vyúčtováním, takže žalobce neměl právní titul požadovat po žalovaném faktury za dodávky tepla a teplé vody; v tomto směru vyšel i z § 2 písm. a) vyhlášky č. 269/2015 Sb.

4. K dovolání žalobce Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 15.5.2024, č.j. 26 Cdo 1785/2023-128, dovolání v rozsahu, v němž směřovalo proti výroku I. uvedeného rozsudku odvolacího soudu v zamítavém výroku IV. odmítl (výrok I.) a rozsudek odvolacího soudu ve výroku I., pokud jím byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ze dne 2.11.2021, č.j. 49 C 203/2020-58, v zamítavém výroku I. a ve výroku V. o nákladech řízení a dále ve výroku II. o nákladech odvolacího řízení a rozsudek soudu prvního stupně ze dne 2.11.2021, č.j. 49 C 203/2020-58, v zamítavém výroku I. a ve výroku V. o nákladech řízení zrušil a věc vrátil v tomto rozsahu soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Ve vztahu k nároku na předložení faktur dovolací soud dovolání odmítl jako zjevně bezdůvodné. Dospěl k závěru, že právní otázka předestřená dovolatelem – zda lze dotčenou jednotku považovat za samostatnou zúčtovací jednotku – vyplývá přímo z jednoznačného textu právního předpisu, a není proto třeba její řešení v rozhodovací praxi. Za situace, kdy bylo zjištěno, že předmětná jednotka byla fakticky odpojena od společných rozvodů a je vybavena samostatným měřením i samostatnou fakturací dodávek tepla, odpovídá závěr o její samostatnosti zákonné definici zúčtovací jednotky; dovolání proto v této části nemohlo obstát. Naopak ve vztahu k nároku na náhradu škody shledal Nejvyšší soud dovolání přípustným a důvodným, neboť odvolací soud se při řešení otázky promlčení tohoto nároku odchýlil od ustálené judikatury. Dovolací soud zdůraznil, že při aplikaci § 106 obč. zák. (ve znění účinném do 31. 12. 2013) je nutné rozlišovat mezi subjektivní a objektivní promlčecí dobou, které jsou na sobě nezávislé a jejichž počátek je určen odlišně. Za zásadní je pak třeba považovat právní závěr dovolacího soudu, podle něhož škoda, jejíž náhrada je uplatňována, nevzniká již samotným porušením právní povinnosti (např. nepředáním nebo nevedením stavební dokumentace), nýbrž až v okamžiku, kdy se projeví jako majetková újma, tedy kdy poškozený skutečně vynaloží náklady na odstranění vzniklého stavu. Z toho plyne, že počátek běhu objektivní promlčecí doby nelze vázat pouze na okamžik protiprávního jednání, pokud by tím došlo k jejímu započetí ještě před vznikem škody, a že subjektivní promlčecí doba nemůže začít běžet dříve, než se poškozený dozví o již vzniklé, konkrétně vyčíslitelné škodě. Vznikla-li tedy škoda až zaplacením nákladů na vyhotovení pasportu domu dle tvrzení žalobce v roce 2019, nemohla promlčecí doba začít běžet již v době dřívějšího porušení povinnosti žalovaného, a závěr nižších soudů o promlčení nároku je proto nesprávný. Pro posouzení odpovědnosti za škodu současně není rozhodující povaha porušené povinnosti z hlediska systematiky práva, nýbrž splnění obecných předpokladů odpovědnosti, tedy existence porušení právní povinnosti, vzniku škody a příčinné souvislosti mezi nimi. S ohledem na uvedené proto dovolací soud zrušil rozhodnutí nižších soudů v části týkající se náhrady škody a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení se závazným právním názorem ohledně promlčení nároku žalobce na náhradu škody, zatímco ve zbývající části dovolání odmítl.

5. Soud prvního stupně se po částečném zrušení a vrácení věci dovolacím soudem zpět k dalšímu řízení opětovně zabýval již jen zbývající částí předmětu žaloby, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky 85 900 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody. Poté rozhodl v záhlaví označeným rozsudkem ze dne 19.11.2024, č.j. 49 C 203/2020-154, v němž žalobu, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky ve výši 85 900 Kč s úroky z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 85 900 Kč za dobu od 8. února 2020 do zaplacení zamítl (výrok I.) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku ve výši 53 143 Kč k rukám zástupce žalovaného (výrok II.). S ohledem na závazný právní názor dovolacího soudu v bodě 21. odůvodnění jeho rozsudku, soud prvního stupně žalobce v průběhu řízení poučil, že dosud neuvedl, co konkrétně bylo obsaženo v pasportu budovy, který si nechal zhotovit, nad rámec toho, co již bylo obsaženo v Prohlášení vlastníka ze dne 8.7.1996, čím byla žalobci uložena povinnost evidovat právě tyto skutečnosti a k čemu doplnění dokumentace vztahující se k domu, a to v rozsahu rozdílu mezi obsahem pasportu domu a Prohlášením vlastníka ze dne 8.7.1996, potřeboval, a co konkrétního mu hrozilo, pokud by v tomto rozsahu dokumentaci neměl a nevedl. Poté po provedeném řízení soud prvního stupně opětovně neshledal podmínky pro vznik povinnosti žalovaného k zaplacení náhrady žalované škody ve výši 85 900 Kč, a to především z důvodu nedovození existence příčinné souvislosti mezi tvrzeným porušením povinností žalovaným a vznikem tvrzené škody. Za klíčové považoval, že žalobce sám při jednání výslovně po shora učiněném poučení soudu uvedl, že obsah pasportu stavby je totožný s obsahem Prohlášení vlastníka, které měl žalobce k dispozici již dříve. Podle názoru soudu prvního stupně lze pak z uvedeného dovodit, že pořízením pasportu žalobce nezískal žádnou novou informaci ani přidanou hodnotu oproti existující dokumentaci. Dále uzavřel, že ze smlouvy o správě nevyplývá žalovanému povinnost pořizovat na vlastní náklad novou stavební dokumentaci, neboť žalovaný se zavázal vést dokumentaci jménem žalobce a na jeho náklady. Pasport stavby nebyl nadto ani nezbytný pro výkon správy domu, zejména pro vyúčtování tepla a teplé vody, které se provádí podle Prohlášení vlastníka a údajů z měřidel. Z těchto důvodů soud žalobu v části týkající se částky 85 900 Kč s příslušenstvím zamítl a žalobci uložil povinnost nahradit žalovanému náklady řízení.

6. Žalobce napadl rozsudek soudu prvního stupně obsáhlým odvoláním. V odvolání namítá především nesprávné právní posouzení věci a neúplné vyhodnocení provedených důkazů. Tvrdí, že soud prvního stupně nesprávně zúžil posouzení věci pouze na srovnání pasportu s Prohlášením vlastníka, ačkoliv se jedná o dokumenty zcela odlišné povahy. Zatímco Prohlášení vlastníka obsahuje toliko schematické vymezení jednotek a jejich výměr, pasport stavby představuje projektovou dokumentaci skutečného provedení stavby, nezbytnou jak pro splnění povinností vlastníka podle stavebního zákona, tak pro budoucí opravy, rekonstrukce či stavební zásahy. Žalobce také namítá, že žalovaný byl v době výstavby investorem a stavebníkem, objednal a hradil změněnou projektovou dokumentaci reflektující rozšíření stavby, a tuto dokumentaci měl po desetiletí výlučně ve své moci. Podle žalobce žalovaný dokumentaci neuchoval a jako správce ji žalobci nepředal, čímž porušil jak zákonnou povinnost vlastníka stavby podle tehdejšího stavebního zákona, tak povinnost vyplývající ze smlouvy o správě. Žalobce zdůrazňuje, že byl jako vlastník stavby povinen dokumentaci skutečného provedení stavby mít, a aby se vyhnul sankcím dle aktuální úpravy stavebního práva, byl nucen vlastními prostředky zajistit pořízení pasportu. V tom spatřuje vznik škody i příčinnou souvislost s jednáním žalovaného. Z těchto důvodů žalobce navrhuje, aby odvolací soud rozsudek změnil a žalobě vyhověl, případně aby jej zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení se závazným právním názorem.

7. Žalovaný v rámci vyjádření k odvolání označil odvolání za nedůvodné a zcela se ztotožnil s rozsudkem soudu prvního stupně, pročež navrhl jeho potvrzení jako věcně správného. Podle názoru žalovaného soud prvního stupně provedl všechny relevantní důkazy, z nichž učinil správná skutková zjištění a tato věcně správně právně posoudil. Pokud žalobce odkazuje na právní povinnosti vyplývající z ustanovení § 103 zákona č. 50/1976 Sb., mohlo by být namítáno, že žalovaný měl v době vzniku společenství vlastníků jednotek žalobce v roce 2003 povinnost odevzdat předmětnou stavební dokumentaci žalobci. Nelze též pominout, že od prohlášení vlastníka budovy do vzniku společenství žalobci uplynula doba tří let. Bylo též povinností žalobce se o předání dokumentace zajímat v době vzniku jeho společenství ve smyslu zásady bdělým patří práva. Povinnost ve smyslu cit. zákonného ustanovení pak od doby jeho vzniku tížila žalobce. Tvrdí-li za těchto okolností v nynějším řízení žalobce, že žalovaný měl povinnost odevzdat kompletní stavební dokumentaci, pak tento nárok je již podle přesvědčení žalovaného, i přes názor dovolacího soudu, promlčen. Pokud jde o nárok na náhradu škody, podle žalovaného objektivní okolnosti, které by nutily žalobce k vynaložení nákladů za nový pasport stavby nebyly dány. V této souvislosti odkázal žalovaný na znění ustanovení § 104 odst. 2 zákona č. 50/1976 Sb., podle něhož stavební úřad může nařídit zpracování stavební dokumentace vlastníkovi stavby. Z toho však nevyplývá, že by tak stavební úřad musel učinit. K žádnému takovému úřednímu postupu ostatně ani nedošlo.

8. Odvolací soud poté, co zjistil, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), je přípustné (§ 202 a contr. o. s. ř.) a že jsou uplatněny zákonné odvolací důvody vyplývající z obsahu odvolání [§ 205 odst. 2 písm. b), e) a g) o. s. ř.], přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení jemu předcházející, a po doplnění a částečném zopakování dokazování v odvolacím řízení (§ 213, § 213a o. s. ř.) shledal odvolání žalobce důvodným a dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro změnu napadeného rozsudku.

9. Předmětem řízení zůstává nárok žalobce na zaplacení částky 85 900 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody, která mu měla vzniknout vynaložením nákladů na pořízení pasportu stavby, a to v situaci, kdy žalovaný nepředložil žalobci projektovou dokumentaci zachycující skutečné provedení stavby.

10. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, která v převážné míře převzal, avšak jejich právní posouzení nepovažoval za správné či úplné, jelikož skutkový stav věci nebyl soudem prvního stupně dostatečně objasněn v otázkách rozhodných pro posouzení vzniku škody a příčinné souvislosti, a proto dokazování v odvolacím řízení v uvedeném smyslu doplnil.

11. S ohledem na uvedené odvolací soud doplnil dokazování provedením pasportu stavby pořízeným žalobcem, dochovanou projektovou dokumentaci předloženou žalovaným, rozhodnutím ONV , název, v Brně ze dne 26. 11. 1975 o povolení změny stavby, žádostí a potvrzením užitkových ploch z roku 1976 a dalšími listinami již obsaženými ve spise, a to k ověření, zda projektová dokumentace předložená žalovaným zachycuje skutečný stav stavby a zda náklady na pořízení pasportu odpovídají rozsahu a účelu pořízené dokumentace. Dále provedl odvolací soud důkaz fakturou vystavenou za vyhotovení pasportu a souvisejícími doklady k jejímu uhrazení, k prokázání výše tvrzené škody a jejího uplatnění žalobcem vůči žalovanému. Současně odvolací soud znovu hodnotil obsah smlouvy o správě ze dne 25. 1. 2006 a související listiny pro posouzení rozsahu povinností žalovaného. K prokázání kontinuálního výkonu správy odvolací soud provedl důkaz notářským zápisem , jméno FO, ze dne 31.3.2003 o průběhu shromáždění vlastníků jednotek sepsaný za přítomnosti zástupce žalovaného, kde je v čl. V. zachycen většinový souhlas těchto vlastníků k provádění správy domu po vzniku žalobce žalovaným družstvem.

12. Z těchto důkazů odvolací soud vzal za prokázané, že projektová dokumentace předložená žalovaným neodpovídá skutečnému provedení stavby, neboť nezachycuje změny provedené v roce 1975 spočívající zejména v nikoliv zanedbatelném rozšíření půdorysu stavby a navýšení podlahové plochy bytů, přestože počet bytů (19) zůstal zachován. Tato skutečnost plyne jednak z rozhodnutí o změně stavby, jednak z listin dokládajících změny užitkových ploch, a konečně i z porovnání této dokumentace s pasportem stavby, který obsahuje aktuální dispoziční a konstrukční řešení domu. Odvolací soud tak dospěl k závěru, že část dokumentace zachycující skutečný (pozměněný) stav stavby se nedochovala, resp. nebyla žalovaným předložena.

13. Za tohoto stavu považuje odvolací soud za prokázané, že žalobce jako vlastník stavby neměl k dispozici dokumentaci skutečného provedení stavby ve smyslu § 103 dřívějšího stavebního zákona č. 50/1976 Sb., a že tento nedostatek byl způsoben tím, že žalovaný, který měl dokumentaci ve své dispozici a byl povinen ji v rámci své činnosti uchovávat a předat, tuto svou povinnost nesplnil.

14. S právním posouzením věci soudem prvního stupně se odvolací soud neztotožňuje především v části týkající se posouzení příčinné souvislosti a významu Prohlášení vlastníka. Úvaha soudu prvního stupně, že žalobci nevznikla škoda proto, že obsah pasportu odpovídá Prohlášení vlastníka, je nesprávná. Prohlášení vlastníka je právně významným dokumentem tvořícím poklad pro vymezení jednotek v bytovém domě a právní vztahy k jednotkám, nikoli jen technickou dokumentací stavby. Naproti tomu pasport stavby představuje dokumentaci skutečného provedení stavby, obsahující technické a výkresové podklady nezbytné pro správu, údržbu a případné stavební zásahy. Tyto dokumenty jsou svou povahou i funkcí odlišné a jejich srovnávání z hlediska „obsahové totožnosti“ postrádá právní relevanci. Závěr soudu prvního stupně, že žalobce pořízením pasportu nezískal žádnou přidanou hodnotu, proto neobstojí. Naopak bylo prokázáno, že pasport stavby nahradil chybějící dokumentaci skutečného provedení stavby, kterou má žalobce povinnost mít jako vlastník ve své dispozici.

15. Odvolací soud dále vychází z toho, že žalovaný byl subjektem, který měl projektovou dokumentaci k dispozici v souvislosti s výstavbou domu a její změnou, a následně ji měl mít ve své dispozici kontinuálně i při výkonu správy domu, která probíhala i po privatizaci předmětného bytového domu. Povinnost „vedení technické a provozní dokumentace“ sjednaná ve smlouvě o správě - o zajišťování správy společných částí budovy a budovy jako celku ze dne 25.1.2006 -nemůže být vykládána formalisticky, nýbrž nepochybně z povahy věci zahrnuje též povinnost dokumentaci uchovávat, chránit před ztrátou a na výzvu vlastníka ji předat. Je přitom právně nevýznamné, jakým způsobem došlo ke ztrátě či nedochování části dokumentace, resp. zda ji žalovaný skutečně ztratil, znehodnotil nebo ji není schopen dohledat. Rozhodující je, že dokumentace nebyla žalobci předána a že její absence vedla ke vzniku stavu odporujícího stavebnímu právu. V této situaci byl žalobce nucen tento stav odstranit, a to pořízením alespoň zjednodušené dokumentace skutečného provedení stavby – pasportu – jinak by riskoval, že sám bude porušovat právní povinnost, která jej stíhá jako vlastníka stavby i podle současné platné právní úpravy stavebního zákona č. 283/2021 Sb., a která dokonce upravuje i případnou finanční sankci za nesplnění povinnosti uchovávat dokumentaci stavby ve smyslu § 167 [§ 302 odst. 1 písm. a), § 302 odst. 7 písm. b) cit zákona]. Odvolací soud tedy s ohledem na uvedené považuje takové opatření žalobce za účelné, nezbytné a vyvolané jednáním žalovaného.

16. Ze shora uvedeného plyne, že mezi porušením povinnosti žalovaného a vznikem škody existuje příčinná souvislost. Nebýt toho, že žalovaný dokumentaci neuchoval a nepředal, žalobce by nemusel vynakládat prostředky na její pořízení.

17. Jestliže nárok žalobce na náhradu škody nebyl promlčen dle závazného právního závěru dovolacího soudu, odvolací soud za této situace dále zkoumal zbývající předpoklady odpovědnosti (výši škody, zavinění) a dovodil, že i tyto jsou dány, když žalobce doložil úhradu ceny za zpracování nového pasportu, v níž spatřuje škodu, která v jeho majetkové sféře vznikla. Výši této škody odvolací soud považuje za prokázanou provedeným důkazem fakturou a dokladem o její úhradě ze strany žalobce, přičemž neshledal důvod pochybovat o přiměřenosti takto vynaložených nákladů ve vztahu k rozsahu pořízené dokumentace týkající se vícepodlažního domu s bezmála dvěma desítkami bytovými jednotkami a jednou nebytovou jednotkou pošty. Pokud jde o zavinění, toto se dle platné zákonné úpravy zákona č. 89/2012 Sb., presumuje jako nedbalostní (srov. § 2911 a násl., dále jen o. z.). V případě předchozí právní úpravy zákona č. 40/1964 Sb., presumce vychází z ustanovení § 420 odst. 3 uvedeného zákona (dále jen obč. zák.).

18. S ohledem na prokázání všech kumulativních předpokladů lze tudíž uzavřít, že odpovědnost žalovaného za vzniklou škodu v částce 85 900 Kč je dána. Žalobci lze sice vytknout pochybení, že sám při privatizaci bytového domu od žalovaného jako subjekt zastupující nové vlastníky bytových jednotek protokolárně nepřevzal veškerou stavební dokumentaci ke stavbě domu, přičemž mohl při té příležitosti zjistit, že část této dokumentace chybí, toto pochybení však za situace, kdy nebylo zjištěno, kdy skutečně došlo ke ztrátě příslušné části dokumentace, není v příčinné souvislosti s touto škodní událostí. Okolnost, že nebylo zjištěno, kdy přesně došlo ke ztrátě příslušné části původní stavební dokumentace zachycující výsledný změněný rozsah stavby nelze, za situace, kdy bylo prokázáno, že dokumentace byla v kontinuální držbě žalovaného, klást k tíži žalobce. Žalobce, který je v tomto směru ve zjevném informačním deficitu, nebyl tuto skutečnost za shora uvedených okolností, kdy ani žalovaný nebyl v řízení k dotazu soudu schopen potvrdit, kdy ke ztrátě došlo, povinen prokazovat.

19. K námitce, že žalovaný nebyl povinen pořídit pasport na vlastní náklad, což lze vskutku dovodit výkladem předmětné smlouvy o zajišťování správy společných částí budovy a budovy jako celku, odvolací soud uvádí, že tato skutečnost sama o sobě nevylučuje odpovědnost žalovaného za škodu. Nejde o nárok na splnění povinnosti pořídit dokumentaci, nýbrž o nárok na náhradu nákladů, které žalobce musel vynaložit v důsledku porušení zákonné i smluvní povinnosti žalovaného.

20. Za této situace dospěl odvolací soud k závěru, že při vázanosti závazným právním názorem dovolacího soudu ohledně nepromlčení nároku žalobce na náhradu škody, jakož i závěrem, že tvrzená škoda vznikla žalobci v okamžiku, kdy peněžní obnos za vyhotovení pasportu domu vynaložil, tj. úhradou faktury v roce 2019, jsou splněny všechny potřebné předpoklady odpovědnosti žalovaného za takto vzniklou a uplatněnou škodu za účinnosti současného občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., a to konkrétně podle jeho ustanovení § 2910 a § 2913, tj. porušení zákonné povinnosti stanovené stavebním předpisem (vedení úplné stavební dokumentace a její vydání žalobci) a smluvní povinnosti vedení dokumentace v souvislosti se smluvně sjednanou kontinuální správou předmětného bytového domu po jeho privatizaci, vznik škody i příčinná souvislost mezi porušením smluvní a zákonné povinnosti a vznikem škody. Odpovědnost žalovaného za škodu by bylo možné dovodit i v případě, že by bylo prokázáno porušení zákonné či smluvní povinnosti (porušení právní povinnosti) žalovaným za účinnosti předchozí právní úpravy zákona č. 40/1964 Sb. (srov. přechodné ustanovení § 3079 o. z.), a to podle § 420 tohoto zákona. Spolu s nárokem na jistinu má pak žalobce dále ve smyslu § 1970 o. z. též nárok na příslušenství – úrok z prodlení z žalované náhrady škody v zákonem stanovené výši 10 % ode dne následujícího od prvního dne prodlení s úhradu této částky (8.2.2020).

21. S ohledem na uvedené proto odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 220 o. s. ř. změnil tak, že žalobě vyhověl v rozsahu nároku žalobce na náhradu škody za zaplacenou cenu pasportu předmětné stavby s příslušenstvím.

22. Výrokem II. dále rozhodl odvolací soud o náhradě nákladů řízení tak, že v řízení poměrně úspěšnějšímu žalobci přiznal ve smyslu § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. náhradu nákladů za řízení před soudy všech stupňů (dvě řízení proběhlá před soudem prvního stupně, dvě odvolací řízení a řízení dovolací) odpovídající jeho poměrnému procesnímu úspěchu ve věci, tj. v rozsahu 57,2% [procesní úspěch žalobce v rozsahu 78,6 % (úspěch toliko v náhradě škody 85 090 Kč s příslušenstvím, když k příslušenství se při výpočtu úspěchu nepřihlíží) vůči celkovému předmětu sporu mínus procesní úspěch žalovaného 21,4 % (úspěch v nárocích na zaplacení částek 11 147,74 Kč a 2 299 Kč a v nároku na vrácení faktur s tarifní hodnotou 10 000 Kč, v nichž byla žalobu zamítnuta)]. Odvolací soud se v souvislosti s výpočtem procesního úspěchu žalovaného, resp. procesního úspěchu žalobce, plně ztotožnil s odůvodněním bodu 36. rozsudku soudu prvního stupně, v němž tento podrobně vysvětluje, proč nelze i přes úhradu částek 11 147,74 Kč a 2 299 Kč žalovaným až v průběhu řízení před soudem prvního stupně tuto skutečnost považovat za úspěch žalobce, jestliže žalobce na tuto skutečnost včas v řízení nereagoval částečným zpětvzetím žaloby v uvedeném rozsahu, pročež musela být žaloba v tomto rozsahu soudem prvního stupně rozsudkem ze dne 2.11.2021, č.j. 49 C 203/202-58, výroky II. a III. zamítnuta. Na základě šetření ve spise odvolací soud neshledal žalobcem vytčená procesní pochybení soudu prvního stupně při posouzení této právní otázky s ohledem na námitky žalobcem vznesené žalobcem již v řízení před soudem prvního stupně a opakovaně pak i v odvolacím řízení. Odvolací soud tedy neshledal spravedlivé důvody pro odchylný postup při posouzení poměrného procesního úspěchu žalobce, než ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. Pro postup podle § 142 odst. 3 o. s. ř., který by umožňoval přiznat žalobci plnou náhradu nákladů řízení pro nepatrný procesní neúspěch žalobce nejsou s ohledem na míru shora vymezených procesních úspěchů stran (78,3 % ku 21,4 %) splněny zákonné podmínky. Pokud jde o souhrnná vyčíslení náhrady nákladů řízení žalobce, které žalobce předložil odvolacímu soudu a která se opírají o jím hrazené faktury zástupci žalobce, tyto údaje nejsou náležitým podkladem pro účely výpočtu náhrady nákladů řízení.

23. Výpočet náhrady nákladů řízení odvolací soud provedl podle účelně vynaložených úkonů právní služby zástupce žalobce dohledatelných v soudním spise a vycházel přitom především z ustanovení z § 224 odst. 1, 2 o. s. ř., § 142 odst. 1, 2 o. s. ř. a § 151 o. s. ř., § 7, § 11 a § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen: „AT“), kdy pro24. a) fázi řízení do vydání prvního rozsudku soudu prvního stupně ze dne 2.11.2021, č. j. 49 C 203/2020-58 (jímž byly výroky II. a III. pravomocně zamítnuty nároky na zaplacení částek 11 147,74 Kč z titulu nedoplatku na dodávkách tepla a TUV do nebytové jednotky č. , číslo popisné, a 2 299 Kč za opravné vyúčtování), je třeba vycházet z tarifní hodnoty odpovídající součtu požadované náhrady ceny projektové dokumentace ve výši 85 900 Kč, částky 11 147,74 Kč, částky 2 299 Kč a nároku na vydání faktur z tarifní hodnoty 10 000 Kč ve smyslu § 9 odst. 1 AT, tj. odměna za jeden celý úkon právní služby zástupce žalobce činí při celkové tarifní hodnotě 109 346,47 Kč ve smyslu § 7 bod 5 AT částku 5 500 Kč, kdy při šesti účelně vynaložených úkonech (z toho dvou půlúkonech) právní služby zástupce žalobce , tituly před jménem, , jméno FO, (převzetí věci a příprava, jednoduchá předžalobní výzva za ½ úkonu, sepis a podání žaloby, účast zástupce na soudem nařízené mediaci dne 3.6.2021, stručné sdělení zástupce z 5.8.2021 k výzvě soudu za ½ úkonu, účast zástupce na ústním jednání před soudem dne 14.9.2021 v délce 45 minut), jde celkem o částku ve výši 27 500 Kč, k tomu náleží 6 režijních paušálů hotových výloh á 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT (ve znění účinném do 31.12.2024), tj. 1 800 Kč a náhrada za úhradu mediátorovi za soudem nařízenou mediaci v částce 600 Kč, vše zvýšeno o DPH 21 %, tedy celkem náhrada za uvedenou fázi řízení 36 179 Kč a k tomu náhrada za zaplacený soudní poplatek za podání žaloby ve výši 6 968 Kč, tj. celkově 43 147 Kč,25. b) fázi řízení před odvolacím soudem do vydání rozsudku dovolacího soudu (jímž bylo pravomocně ukončeno řízení ohledně nároku žalobce na vydání faktur) z tarifní hodnoty odpovídající součtu požadované náhrady ceny projektové dokumentace ve výši 85 900 Kč a částky 10 000 Kč, odpovídající nároku na vydání faktur ve smyslu § 9 odst. 1 AT, tj. odměna za jeden celý úkon právní služby zástupce žalobce činí z této celkové tarifní hodnoty ve výši 95 900 Kč ve smyslu § 7 bod 5 AT částku 4 940 Kč, kdy při jednom úkonu právní služby zástupce žalobce , tituly před jménem, , jméno FO, (sepis a podání dovolání), jde o uvedenou částku, k tomu náleží jeden režijní paušál hotových výloh á 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT (ve znění účinném do 31.12.2024), vše zvýšeno o DPH 21 %, tj. celkem náhrada za uvedenou fázi řízení činí částku 6 340,40 Kč a k tomu náhrada za zaplacené soudní poplatky za podané odvolání a dovolání celkem činí částku ve výši 25 295 Kč (4 295 Kč + 21 000 Kč), tj. celkově 31 635,40 Kč,26. c) pro fázi řízení po vydání rozsudku dovolacího soudu do druhého rozhodnutí odvolacího soudu z tarifní hodnoty odpovídající nároku na náhradu škody ve výši 85 900 Kč, tj. náhrada odměny zástupce , tituly před jménem, , jméno FO, za úkon právní služby spočívající v účasti na jednání před soudem prvního stupně dne 3.10.2024 v délce nepřesahující 1,5 hodiny činí ve smyslu § 7 bod 5 AT částku 4 540 Kč, k tomu náleží jeden režijní paušál hotových výloh á 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT, vše zvýšené o DPH ve výši 21 %, tj. celkově náhrada nákladů odvolacího řízení žalobce za uvedenou třetí fázi řízení činí částku ve výši 5 856,40 Kč.27.

24. S ohledem na uvedené pak výsledná výše náhrady nákladů řízení žalobce činí z celkové částky náhrady nákladů řízení podávající se z výše uvedených dílčích fází řízení v částce 80 638,80 Kč (43 147 Kč + 31 635,40 Kč + 5 856,40 Kč) poměrnou část v rozsahu 57,2 %, tj. částku ve výši 46 125,39 Kč (80 638,80 Kč/100 x 57,2 %).28.

25. Jen pro úplnost odvolací soud dodává, že pokud žalobce v souvislosti s předchozím rozsudkem odvolacího soudu ze dne 16.11.2023, č.j. 44 Co 65/2022-103, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ze dne 2.11.2021, č. j. 49 C 203/2020-58, zaplatil po jeho právní moci žalovanému k rukám jeho zástupce náhradu nákladů řízení za první řízení před soudem prvního stupně a za první řízení odvolací celkově částkou ve výši 41 430,40 Kč (35 090 Kč za řízení před soudem prvního stupně + 6 340,40 Kč za řízení odvolací), tato částka se v souvislosti s právní mocí kasačního rozhodnutí dovolacího soudu stala bezdůvodným obohacením na straně žalovaného, kdy právní důvod tohoto plnění odpadl. Žalovaný je tedy povinen prostřednictvím svého zástupce uvedenou částku žalobci vydat.