49 C 203/2020

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Monikou Schön, Ph.D., v právní věci žalobce: Jméno žalobce , IČO: IČO žalobce , se sídlem v Adresa žalobce , proti žalovanému: Jméno žalovaného A , IČO: IČO žalovaného A , se sídlem v Adresa žalovaného A , zastoupený Jméno žalovaného B , advokátem se sídlem v Anonymizováno o 85.900 Kč s úroky z prodlení,

I. Žaloba, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky ve výši 85.900 Kč s úroky z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 85.900 Kč za dobu od 8. února 2020 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku ve výši 53.143 Kč k rukám , Jméno žalovaného B, , advokáta se sídlem v , adresa, , do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se původně domáhal, aby soud uložil žalovanému zaplatit žalobci částku v celkové výši 99.346,74 Kč s úroky z prodlení ve výši, z částky a za dobu, jež rozvedl, a dále vydání faktur, jež rozvedl. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že žalovaný v 70. letech 20. století „realizoval výstavbu“ domu na adrese , adresa, , v rámci této výstavby byly za členy žalovaného přijati i budoucí uživatelé bytů, po dokončení byly byty přenechány k užívání družstevníkům, kteří se podíleli na výstavbě. Většina z nich dosud v domě žije. Ke dni 8. 7. 1996 bylo přijato Prohlášení vlastníka budovy, jímž byly v domě vymezeny jednotky, následně bylo vlastnictví k jednotkám převedeno jednotlivým družstevníkům, to však s výjimkou nebytové jednotky č. , hodnota, , jejímž vlastníkem je žalovaný a je užívána , právnická osoba, . Žalobce vznikl ke dni 17. 6. 2003. Po převodu vlastnictví k jednotlivým jednotkám bylo mezi vlastníky a žalovaným dohodnuto, že žalovaný bude i nadále vykonávat běžnou správu budovy. Dne 25. 1. 2006 pak byla uzavřena smlouva č. , hodnota, o zajišťování správy společných částí budovy (…). V ustanovení čl. 2 odst. 1 písm. a) a c) se žalovaný mj. zavázal provádět pro žalobce vedení technické a provozní dokumentace domu a zajišťovat pro žalobce „agendu spojenou s poskytováním služeb spojených s nájmem“, tedy „zejména vybírání záloh na tyto služby a jejich vyúčtování“. , právnická osoba, tak fakticky nikdy nevykonával jiný subjekt než žalovaný. V březnu 2019 žalobce (prostřednictvím místopředsedy výboru, , tituly před jménem, , jméno FO, ) provedl kontrolu vyúčtování tepla a TUV, v této souvislosti požádal žalovaného o doložení podkladů ke kontrole správnosti vyúčtování. Takto žalobce zjistil, že se dochovalo pouze „torzo původní dokumentace“, dochovaná dokumentace podle žalobce navíc nereflektuje skutečný stav (není v ní např. zohledněno, že v rámci výstavby domu bylo prodlouženo východní křídlo budovy atp., v podkladech pro vyúčtování nejsou náležitě zakreslena otopná tělesa). Zároveň takto žalobce zjistil, že dodávky tepla do nebytové jednotky č. , hodnota, (užívané , právnická osoba, ) jsou realizovány podle samostatné smlouvy uzavřené s , právnická osoba, ., a že tato jednotka je osazena samostatným fakturačním měřidlem. Žalobce vyzval žalovaného k vyhotovení nového pasportu stavby, který „by byl způsobilým podkladem pro vyúčtování dodávek tepla a TUV do jednotlivých jednotek“, marně. Proto si žalobce nechal na svůj náklad provést pasport stavby, za to zaplatil částku ve výši 85.900 Kč, jejíhož zaplacení se domáhal vůči žalovanému spolu s úroky z prodlení odvozenými od doručení výzvy k zaplacení této částky žalovanému (první bod žaloby). Druhá část žaloby (zaplacení částky ve výši 11.147,74 Kč) byla podle žalobce nedoplatkem žalovaného na dodávkách tepla a TUV do nebytové jednotky č. , hodnota, za zúčtovací období roku 2018 (podrobnosti k výpočtu nedoplatku soud nerozvádí s ohledem na to, že částka byla žalovaným dobrovolně zaplacena, a z tohoto důvodu byla žaloba v této části zamítnuta, srov. níže). Dále se žalobce domáhal zaplacení částky ve výši 2.299 Kč, což je částka, kterou žalobce zaplatil společnosti , právnická osoba, . za provedení opravného vyúčtování (rovněž tuto částku soud dále nerozvádí s ohledem na to, že částka byla žalovaným dobrovolně zaplacena, a z tohoto důvodu byla žaloba v této části zamítnuta, srov. níže). Konečně, žalobce se vůči žalovanému domáhal vydání „veškerých faktur vystavených , právnická osoba, ., případně jiným dodavatelem tepla a TUV, kterými byly žalovanému vyúčtovány dodávky tepla a TUV do jednotky č. , hodnota, (…), za zúčtovací období 2009 – 2017“.

2. V části, v níž se žalobce domáhal zaplacení částky 11.147,74 Kč, částky 2.299 Kč a vydání faktur vystavených , právnická osoba, ., či jiným dodavatelem tepla a TUV, za zúčtovací období 2009 – 2017, byla žaloba zamítnuta (výrok II., II. a IV. rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 2. 11. 2021, č. j. 49 C 203/2020-58, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 16. 11. 2022, č. j. 44 Co 65/2022-103, a rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2024, č. j. 26 Cdo 1785/2023-128) a v této části je řízení pravomocně skončeno.

3. Předmětem řízení tedy zůstává částka 85.900 Kč s úroky z prodlení, jejíhož zaplacení se žalobce domáhá z titulu náhrady škody, jež mu měla vzniknout tím, že zaplatil částku 85.900 Kč na pasport budovy poté, co zjistil, že žalovaný nemá stavební dokumentaci k budově v rozsahu, který žalobce vyžadoval či předpokládal a potřeboval jej ke kontrole správnosti vyúčtování, jak uvedeno shora.

4. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl. Povinnost zajistit pasport stavby na vlastní náklad neplyne žalovanému ze smlouvy o správě ze dne 25. 1. 2006, ani z jiného právního důvodu. Žalovaný nebyl stavebníkem domu, investorem a stavebníkem bylo , právnická osoba, při , právnická osoba, , žádný právní předpis pak neukládá žalovanému uchovávat původní dokumentaci ke stavbě, případně na vlastní náklad zajišťovat novou. Žalovaný odmítl, že by se dochovalo pouze „torzo dokumentace“, poukázal na její rozsáhlost. Vyúčtování tepla a TUV žalovaný řádně provádí, vychází přitom z Prohlášení vlastníka, které žalobce přijal (a které podle žalovaného zohledňuje mj. žalobcem vzpomínané prodloužení východního křídla budovy), a z náměrů na měřičích v jednotlivých jednotkách v domě. Rozhodl-li se žalobce pro vyhotovení nového pasportu stavby, šlo o jeho rozhodnutí, nikoli nutný podklad pro řádné vyúčtování tepla a TUV. Z opatrnosti žalovaný vznesl námitku promlčení.

5. Mezi účastníky byla nesporná tato skutková tvrzení, jež vzal soud za svá skutková zjištění a nevedl k nim dokazování (srov. ustanovení § 120 odst. 3 o. s. ř.):

6. Výstavba domu a jeho kolaudace proběhla v 70. letech 20. století. Ke dni 8. 7. 1996 bylo přijato prohlášení vlastníka, ke dni 17. 6. 2003 byl žalobce zapsán do rejstříku společenství vlastníků jednotek, dne 25. 1. 2006 byla uzavřena smlouva o správě mezi účastníky řízení, v roce 2019 žalobce vyzval žalovaného k vyhotovení nového pasportu stavby, tento byl vyhotoven a žalobce vyzval žalovaného k zaplacení částky ve výši 85.900 Kč, kterou za pasport zaplatil. Dne 1. 11. 2021 žalovaný zaplatil žalobci částku ve výši 11.147,74 Kč a 2.299 Kč podle bodu II. a III. žaloby. Dále bylo mezi účastníky nesporné, že žalovaný jako vlastník jednotky č. , hodnota, má vlastní odběrné místo, měřič a samostatně uzavřenou smlouvu na dodávku tepla s , právnická osoba, .

7. Ke zjištění skutkového stavu věci soud provedl tyto důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění:

8. Ze smlouvy ze dne 2. 5. 1975 soud zjistil, že ji uvedeného dne uzavřel , jméno FO, (jako člen žalovaného) a žalovaný, že podle ní se , jméno FO, zavázal k zaplacení peněžité částky a k provedení prací, jež byly rozvedeny, a to při výstavbě domu , Anonymizováno9. Z rozhodnutí ONV IV v , jméno FO, ze dne 26. 11. 1975 soud zjistil, že jím byl udělen souhlas s provedením změny stavby budovy s , Anonymizováno, bytovými jednotkami a , Anonymizováno, , která byla povolena rozhodnutím o přípustnosti stavby ze dne 9. 10. 1972, a že tato změna byla doložena projektovou dokumentací vypracovanou družstvem , adresa, , jméno FO, .

10. Z přípisu ze dne 8. 6. 1976, adresovaného Městskému národnímu výboru, finančnímu odboru, soud zjistil, že jím žalovaný požádal o úpravu státního příspěvku na výstavbu domu, zohledňující povolenou změnu stavby.

11. Ze žádosti o potvrzení užitkových ploch ze dne 3. 5. 1976 soud zjistil, že jej podal žalovaný Obvodnímu národnímu výboru , adresa, uvedeného dne.

12. Z listiny označené jako „potvrzení užitkových ploch ze dne 8. 6. 1976“ soud neučinil žádné skutkové zjištění relevantní pro právní posouzení věci.

13. Z projektové dokumentace vztahující se k danému domu soud zjistil, že původně v dokumentaci jako investor bylo označeno „, právnická osoba, při n. p. , právnická osoba, “, a to v nejstarších dokumentech z roku 1965 (Technická zpráva z února 1965, vypracovaná , Anonymizováno, ) a dále, přinejmenším do období roku 1972 (kdy podle listin předložených žalobcem byla výstavba povolena, k tomu srov. odkaz na rozhodnutí o přípustnosti stavby ze dne 9. 10. 1972 v rozhodnutí , Anonymizováno, v , jméno FO, ze dne 26. 11. 1975). V této nejstarší části dokumentace je stavba označena jako „, Anonymizováno, a , Anonymizováno, bytových jednotek“, jako investor je uveden „, právnická osoba, “, místo stavby „, adresa, – , Anonymizováno, “, jako projektová organizace je uvedena „, Anonymizováno, , adresa, , stř. , jméno FO, “.

14. Z později datované dokumentace (dokumentace označená jako „Jednostupňový projekt“, „Teplovodní kanál, přípojky vody a kanalizace, elektropřípojka“, dokladová část z roku 1974) soud zjistil, že jako investor je zde již uveden „, Anonymizováno, , adresa, “. V této části je již zmíněn též žalovaný, a to s označením „Dodavatel stavby“ (srov. stranu 3 Technické zprávy z května 1975, zpracované , tituly před jménem, , jméno FO, ). Dokumentace dále obsahuje zápis z jednání ze dne 22. 5. 1975 v, Anonymizováno, , Anonymizováno, , adresa, , jehož se účastnili zástupci , Anonymizováno, , adresa, , „, Anonymizováno, “ (není zcela zřejmé, zda , Anonymizováno, při , právnická osoba, , či , Anonymizováno, , nicméně z ostatních listin a časové souslednosti soud dovozuje, již šlo o žalovaného) a , Anonymizováno, , adresa, . Jako investor je „, Anonymizováno, , adresa, “ označen též v další části dokumentace.

15. Ze smlouvy o dílo ze dne 19. 1. 1999 soud zjistil, že se jí zhotovitel – , Anonymizováno, – zavázal mj. k odpojení topných těles instalovaných v prostorách pošty od společných rozvodů a jejich samostatné dopojení do napojovacího uzlu, k instalaci patního měřidla tepla, k dodávce a montáži příslušných nutných uzavíracích a vypouštěcích armatur, filtru, nátěrů a izolace, a to v domě na adrese , adresa, .

16. Z montážního protokolu ze dne 18. 2. 1999 soud vzal za prokázané, že v domě , adresa, byl uvedeného dne namontován vodoměr typu Lorenz a měřidlo typu Supercal, jehož označení odpovídá označení zařízení ve smlouvě o dílo ze dne 19. 1. 1999.

17. Z protokolu k předání a převzetí dokončeného díla ze dne 2. 3. 1999 soud vzal za prokázané, že zhotovitel (, Anonymizováno, ) dokončila práce: „odpojení topných těles instalovaných v prostorách , Anonymizováno, od společných rozvodů a jejich samostatné dopojení do napojovacího uzlu“ a „instalace patního měřidla typu Sontex Supercal“. Na protokolu jsou připojeny podpisy zástupců zhotovitele i přejímajícího (žalovaného v projednávané věci).

18. Z faktury č. , hodnota, soud vzal za prokázané, že byla vystavena za „dodávku a montáž měřidla (…) dle smlouvy o dálo (…) v objektu , adresa, “ dne 3. 3. 1999.

19. Z přílohy notářského zápisu ze dne 31. 3. 2003 (prezenční listiny) soud neučinil žádné pro rozhodnutí ve věci určující skutkové zjištění.

20. Ze smlouvy č. , hodnota, ze dne 25. 1. 2006 soud zjistil, že se jí žalovaný mj. zavázal „jménem (žalobce) a na jeho náklady provádět a zabezpečovat“ mj. zajišťování administrativní a operativně technické činnosti spojené se správou domu a pozemku a „vedení příslušené technické a provozní dokumentace k domu“ (srov. čl. 2 odst. 1 písm. a) první odrážka smlouvy). V žádné části smlouvy není sjednána konkrétní povinnost žalovaného zajistit pasport stavby či jinou obdobnou dokumentaci na vlastní náklad. Rovněž ve smlouvy není sjednána povinnost žalovaného (jako vlastníka jednotky č. , hodnota, ) předkládat k vyúčtování faktury za dodané teplo a TUV do nebytové jednotky č. , hodnota, .

21. Po takto provedeném dokazování, kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě i všechny v jejich vzájemné souvislosti, učinil soud tento závěr o skutkovém stavu věci:

22. Dům na adrese , adresa, byl vystavěn v 70. letech 20. století. Původním „investorem“ stavby bylo , právnická osoba, při n. p. , právnická osoba, . Povolení ke stavbě bylo vydáno Stavebnímu bytovému družstvu při , právnická osoba, dne 9. 10. 1972 (o tom svědčí obsah zachovalé části projektové dokumentace ve spojení s dokumentací předloženou žalobcem, a to rozhodnutí , Anonymizováno, v , jméno FO, ze dne 26. 11. 1975). Následně se do pozice investora dostal „, Anonymizováno, , adresa, “ a ještě později pak žalovaný. Otázka, kdy, jak, případně z jakého důvodu se uvedené subjekty staly investory, zůstala v řízení neobjasněná (non liquet), nicméně pro rozhodnutí ve věci ji soud nepovažoval za určující, proto k ní dále dokazování nevedl. Dne 8. 7. 1996 bylo přijato Prohlášení vlastníka, jímž byly vymezeny jednotky v domě. Obsah Prohlášení odpovídá reálnému provedení domu (nesporné mezi účastníky, srov. mj. obsah jejich vyjádření při jednání dne 3. 10. 2024 a dne 19. 11. 2024). Následně byly jednotlivé jednotky převáděny do vlastnictví tehdejších uživatelů – členů družstva (nesporné mezi účastníky). V období let 1998 – 1999 byla samosprávou žalovaného pro , adresa, diskutována mj. otázka odpojení nebytové jednotky č. , hodnota, (užívané , právnická osoba, .) od společného topného systému domu (srov. zápis ze schůze samosprávy ze dne 3. 9. 1998 v 18.00 hodin), dne 19. 1. 1999 bylo odsouhlaseno „odpojení , Anonymizováno, od společných rozvodů ÚT a TUV (samostatné fakturační měření)“ (srov. zápis ze schůze samosprávy ze dne 19. 1. 1999). Téhož dne (19. 1. 1999) byla uzavřena smlouva o dílo, jíž se , Anonymizováno, jako zhotovitel zavázal mj. k odpojená topných těles instalovaných v prostorách , Anonymizováno, od společných rozvodů a jejich samostatné dopojení do napojovacího uzlu. Toto odpojení bylo realizováno, jak nade vší pochybnost plyne z dalších listin (montážní protokol ze dne 18. 2. 1999, protokol o předání a převzetí dokončeného díla ze dne 2. 3. 1999, faktura ze dne 3. 3. 1999). Jestliže je mezi účastníky sporné, zda odpojení bylo řádně schváleno k tomu oprávněnou osobou či orgánem, tato otázka pro posouzení věci určující není. Soud po provedeném dokazování má za prokázané, že k odpojení jednotky č. , hodnota, od společných rozvodů tepla a TUV reálně došlo a že od té doby (tj. od roku 1999) je do této jednotky teplo a TUV dodáváno samostatně, podle samostatně uzavřené smlouvy a samostatně a nezávisle na ostatních jednotkách je také účtováno. Dne 17. 6. 2003 pak byl zapsán žalobce do rejstříku společenství vlastníků jednotek (nesporné mezi účastníky), dne 25. 1. 2006 byla uzavřena smlouva o zajišťování správy společných částí budovy o obsahu, jak shora uvedeno, podle níž žalovaný vykonával pro žalobce činnost správce. V roce 2019 se žalobce obrátil na žalovaného se žádostí o předložení podkladů, podle nichž je vyhotovováno vyúčtování tepla a TUV, následně žalobce vyzval žalovaného k vyhotovení nového pasportu stavby.

23. Nad rámec shora uvedeného další dokazování soud neprováděl, neboť to shledal nadbytečným.

24. Po právní stránce pak soud věc posoudil takto:

25. Otázku, zda žalovanému vznikla (z jakéhokoli právního důvodu) povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 85.900 Kč s úroky z prodlení (částka zaplacená žalobcem za pasport budovy), je nutno i v současné době posuzovat podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. ustanovení § 3028 odst. 2 o. z.), dále jen „obč. zák.“ (shodně srov. též závěry dovolacího soudu uvedené pod bodem 16. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2024, č. j. 26 Cdo 1785/2023-128), a podle zákona č. 50/1976 Sb., stavebního zákona, ve znění účinném do 30. 6. 2006 (srov. ustanovení § 190 zákona č. 183/2006 Sb., stavebního zákona).

26. Žalobce své právo na zaplacení částky ve výši 85.900 Kč spatřoval v tom, že podle jeho názoru žalovaný porušil svou povinnost vést pro žalobce dokumentaci k domu (potřebnou k řádnému vyúčtování), v důsledku porušení této povinnosti byl žalobce nucen nechat vyhotovit nový pasport stavby, a na to vynaložil žalovanou částku. Zaplacení částky ve výši 85.900 Kč se žalobce domáhal z titulu náhrady škody.

27. Podle ustanovení § 420 odst. 1 obč. zák. každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti.

28. S ohledem na závazný právní názor dovolacího soudu (srov. bod 21. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2024, č. j. 26 Cdo 1785/2023-128) soud poučil žalobce (při jednání ve věci dne 19. 11. 2024) o tom, že dosud neuvedl, co konkrétně bylo obsaženo v pasportu budovy, který si nechal zhotovit, nad rámec toho, co již bylo obsaženo v Prohlášení vlastníka ze dne 8. 7. 1996, čím byla žalobci uložena povinnost evidovat právě tyto skutečnosti (tj. to, co bylo v pasportu budovy obsaženo nad rámec toho, co bylo obsaženo v Prohlášení vlastníka) a k čemu doplnění dokumentaci vztahující se k domu, a to v rozsahu rozdílu mezi obsahem pasportu domu a Prohlášením vlastníka ze dne 8. 7. 1996, potřeboval, co konkrétního mu hrozilo, pokud by v tomto rozsahu dokumentaci neměl a nevedl. Žalobce byl soudem vyzván k doplnění těchto skutkových tvrzení, označení důkazů k jejich prokázání a byl poučen o následcích nesplnění výzvy soudu. Žalobce nato sdělil, že „mezi pasportem a prohlášením není žádný rozdíl“ a že „ve zbytku na výzvu soudu reagovat nechce, takto je to vše“.

29. Soud s ohledem na takto doplněné skutkové tvrzení žalobce neshledal v projednávané věci podmínky pro vznik povinnosti žalovaného k náhradě škody ve vztahu k částce 85.900 Kč.

30. Soud neshledal především příčinnou souvislost mezi vznikem škody (spočívající podle žalobce ve vynaložení částky 85.900 Kč na náklady na nový pasport budovy) a domnělým porušením povinnosti ze strany žalovaného (kdy žalobce dovozoval porušení povinnosti žalovaného uchovávat stavební dokumentaci zachycující reálné provedení stavby nejprve – v době, kdy stavbu vlastnil – z titulu vlastníka stavby, následně ze smlouvy o správě, jíž se žalovaný zavázal pro žalobce „vést příslušnou technickou a provozní dokumentaci k domu“). I kdyby totiž žalovaný skutečně porušil svou povinnost (ať již danou právním předpisem či smlouvou uzavřenou se žalobcem) vést stavební dokumentaci k domu, není zde příčinná souvislost mezi vynaložením částky 85.900 Kč a porušením této povinnosti.31. , adresa, .900 Kč totiž žalobce vynaložil na vyhotovení pasportu budovy, který měl – podle žalobcova tvrzení (srov. vyjádření při jednání dne 19. 11. 2024) – zcela stejný obsah jako prohlášení vlastníka, které ovšem mělo oba účastníci k dispozici. Žalobce tedy vyhotovením pasportu nezískal žádný benefit, žádnou přidanou hodnotu oproti dokumentaci, kterou měl k dispozici před vyhotovením pasportu. Za této situace není dána příčinná souvislost mezi tvrzeným porušením povinnosti a vznikem škody a již z tohoto důvodu nelze dovodit odpovědnost žalovaného za škodu, jejíž náhrady se žalobce domáhal.

32. Vyjma toho z ničeho nelze bez dalšího dovodit ani domnělou povinnost žalovaného – smluvní ani danou obecně závazným právním předpisem – nechat na svůj náklad na žádost žalobce vyhotovit pasport stavby. Dovozoval-li žalobce takovou povinnost z ujednání ve smlouvě o správě ze dne 25. 1. 2006, pak především přehlíží, že žalovaný se v této smlouvě zavázal „jménem (žalobce) a na jeho (tj. žalobcovy, pozn. soudu) náklady“ provádět a zabezpečovat mj. vedení příslušné technické a provozní dokumentace k domu [srov. čl. 2 odst. 1 písm. a) třetí odrážka smlouvy]. Žalovaný se v žádném případě nezavázal zajišťovat novou technickou dokumentaci k domu na svůj „vlastní náklad“ (zdůraznění soudu). Ve smlouvě ze dne 25. 1. 2006 se tedy žalovaný nezavázal zajišťovat dokumentaci na svůj náklad a nestíhá jej podle vlastního obsahu této smlouvy povinnost platit náklady na vyhotovení dokumentace stavby. Otázka, zda nebylo úmyslem stran něco jiného, než co je vyjádřeno v textu smlouvy, případně co bylo ve skutečnosti úmyslem stran, zůstala v řízení neobjasněna. Soud se jí v návaznosti na doplnění skutkových tvrzení žalobce při jednání dne 19. 11. 2024, z nichž je patrná absence příčinné souvislosti, jak shora uvedeno, nezabýval, neboť by to nutně vedlo k dalším nákladům řízení, aniž by však takové zjištění mohlo mít vliv na jiné, pro žalobce příznivější rozhodnutí ve věci. I kdyby totiž došlo ze strany žalovaného k porušení smluvní či právním předpisem dané povinnosti, není dána příčinná souvislost mezi takovým porušením a vznikem škody, tedy nemůže být dána odpovědnost za škodu na straně žalovaného. Z důvodu hospodárnosti řízení se tedy soud nad rámec shora uvedeného nezabýval otázkou, zda žalovaný porušil svou povinnost uchovávat (vést) stavební dokumentaci k domu či nikoli.

33. Závěrem soud dodává, že pasport stavby (dokumentaci zachycující skutečné provedení stavby) žalovaný nepotřebuje ke své činnosti správce, jak se zřejmě mylně domnívá žalobce. Při vyúčtování tepla a teplé vody v domě správce vychází z obsahu Prohlášení vlastníka budovy a z údajů na měřících zařízeních v jednotlivých jednotkách. Jestliže obsah Prohlášení vlastníka neodpovídá skutečnému stavu, je věcí žalobce, aby tento nesoulad odstranil. Pokud jde o rozúčtování tepla a teplé vody, vyhl. č. 269/2015 Sb., která tyto otázky upravuje, v tomto směru správce vychází z údajů získaných na měřičích v jednotce a z plochy jednotky (srov. ustanovení § 3 vyhl. č. 269/2015 Sb.). Mezi účastníky bylo nesporné, že jednotlivé jednotky mají osazeny vlastní měřiče. Jde-li o výměry jednotek, správce domu musí při vyúčtování vycházet z Prohlášení vlastníka (ostatně za tímto účelem je mj. Prohlášení vlastníka přijímáno), nikoli z případně později vyhotoveného pasportu stavby (navíc podle žalobcových tvrzení je v projednávané věci obsah pasportu stejný jako obsah Prohlášení vlastníka). Pro úplnost pak soud dodává, že rovněž další rozúčtovávané položky jsou rozúčtovávané – nestanoví-li stanovy či usnesení shromáždění společenství vlastníků jednotek jinak – podle náměrů na vnitřních měřičích v jednotkách, podle počtu využívaných vyústění do komínů, podle počtu kabelových zásuvek, podle počtu osob rozhodných pro rozúčtování (srov. ustanovení § 5 odst. 2 vyhl. č. 67/2013 Sb.), nikoli však podle obsahu pasportu stavby. Je tedy zřejmé, že žalovaný jako správce domu k vyúčtování služeb v domě žalobce nepotřebuje pasport stavby. Jak již shora uvedeno, jestliže se žalobce domnívá, že údaje v prohlášení vlastníka neodpovídají skutečnosti, je na něm, aby tento nesoulad odstranil (změnou prohlášení vlastníka).

34. Ze shora uvedených důvodů tedy soud neshledal žádný důvod k tomu, aby bylo možno vyhovět žalobě v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení částky 85.900 Kč s úroky z prodlení z titulu náhrady škody. Soud ve věci neshledal podmínky ke vzniku odpovědnosti žalovaného za škodu a vzniku jeho povinnosti k náhradě škody. Neshledal ani žádný jiný právní důvod k vyhovění žalobě v část, která je dosud předmětem řízení. Ze všech uvedených důvodů tedy soud žalobu co do částky 85.900 Kč s úroky z prodlení zamítl (výrok I.).

35. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že soud plně úspěšnému žalovanému přiznal náhradu nákladů, které mu v řízení vznikly, sestávající z odměny zástupce žalobce ve výši 41.520 Kč podle ustanovení § 7 a § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), a to – vždy vycházeje z hodnoty řízení v době, kdy byl úkon učiněn - konkrétně:- v řízení před soudem prvního stupně před vyhlášením rozsudku dne 2. 11. 2021: náhrada za pět úkonů právní služby po 5.500 Kč, tj. celkem 27.500 Kč (soud zde sečetl tarifní hodnotu 99.346,74 Kč a tarifní hodnotu 10.000 Kč podle ustanovení § 9 odst. 1 advokátního tarifu, tzn. soud vycházel z tarifní hodnoty 109.346,74 Kč; k součtu srov. ustanovení § 12 odst. 3 advokátního tarifu), a to za tyto úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, písemné podání soudu ve věci samé – vyjádření k žalobě, účast u jednání dne 14. 9. 2021 a účast u jednání dne 2. 11. 2021 (dva úkony, neboť délka jednání přesáhla dvě hodiny),- v odvolacím řízení: náhrada za jeden úkon právní služby (účast u jednání odvolacího soudu dne 9. 11. 2022) ve výši 4.940 Kč; soud zde vycházel z tarifní hodnoty 95.900 Kč, když sečetl tarifní hodnotu 85.900 Kč a tarifní hodnotu 10.000 Kč podle ustanovení § 9 odst. 1 advokátního tarifu; k součtu srov. ustanovení § 12 odst. 3 advokátního tarifu),- v řízení před soudem prvního stupně po kasačním rozhodnutí dovolacího soudu (pro úplnost soud dodává, že v souvislosti s dovolacím řízením žalovanému náhrada nenáleží, neboť v dovolacím řízení neučinil žádný úkon): náhrada za účast u dvou jednání soudu (dne 3. 10. 2024 a dne 19. 11. 2024), tj. za dva úkony po 4.540 Kč, celkem tedy 9.080 Kč (předmětem řízení v této době již byla pouze částka 85.900 Kč, soud tedy vychází z této tarifní hodnoty).Dále žalovanému náleží náhrada hotových výdajů po 300,- Kč podle ustanovení § 13 odst. 1 a 3 advokátního tarifu, a to za všech osm shora uvedených úkonů právní služby, tedy celkem v částce 2.400 Kč, a náhrada za daň z přidané hodnoty z těchto částek ve výši 9.223 Kč podle ustanovení § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř., tj. celkem částku 53.143 Kč.

36. Uvedl-li žalobce při závěrečné řeči ve vztahu k náhradě nákladů řízení, že „by chtěl zdůraznit § 146 odst. 2 o. s. ř.“, že „řízení bylo zastaveno, protože žalovaný částečně plnil po zahájení řízení, a to na apel soudu“, který podle žalobce „radil žalovanému, že má po zahájení řízení žalobci zaplatit“, není zřejmé, co z toho žalobce dovozuje. Předně nutno zdůraznit, že řízení nebylo zastaveno, a to ani částečně. Dále soud zdůrazňuje, že žádnému z účastníků „neradil“, jak má postupovat. Soud oba účastníky – v souladu s ustanovením § 99 odst. 1 o. s. ř. – opakovaně vedl ke smíru, žel marně, neboť žalobce dohodu opakovaně vylučoval (srov. naposledy jeho vyjádření při jednání dne 19. 11. 2024 před vyhlášením rozsudku). Jestliže žalovaný částečně plnil po zahájení řízení, bylo na žalobci, aby na to procesně odpovídajícím způsobem reagoval (částečným zpětvzetím žaloby), což by se následně promítlo též do rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (srov. ustanovení § 142 odst. 2, § 146 odst. 2 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že však žalobce na částečné plnění nijak procesně nereagoval a žalobu částečně zpět nevzal, nezbylo soudu, než v té části žalobu jako nedůvodnou zamítnout (výrok II. a výrok III. rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 2. 11. 2021, č. j. 49 C 203/2020-58), tedy i ve vztahu k těmto částkám je úspěšný žalovaný. Úspěch ve věci (ustanovení § 142 o. s. ř.) je nutno posuzovat podle toho, zda je žalobě vyhověno či nikoli, nikoli podle toho, zda žalovaný žalobci po zahájení řízení plnil, čeho se žalobce žalobou domáhal, jak se snad mylně domnívá žalobce (i v tom případě by pak byl úspěch žalovaného ve věci zcela převažující a naopak úspěch žalobce zcela zanedbatelný ve vztahu k předmětu řízení).

37. Žalobce je povinen na náhradě nákladů řízení částku v celkové výši 53.143 Kč žalobci zaplatit k rukám advokáta, který žalovaného v tomto řízení zastupoval (§ 149 odst. 1 o. s. ř.), do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), výrok II.