17 CO 117/2022

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Buriana a soudkyň JUDr. Ivany Tomkové a JUDr. Hany Příhodové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa zastoupená JUDr. jméno příjmení , advokátkou se sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného se sídlem adresa zastoupený JUDr. jméno příjmení , advokátkou se sídlem adresa za účasti vedlejšího účastníka: osobní údaje účastníka se sídlem adresa o náhradu nemajetkové újmy o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 16. 3. 2022, č. j. 6 C 335/2018-361, <b>I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích I, III a IV potvrzuje.</b> <b>II. Ve výroku II se rozsudek soudu prvního stupně mění tak, že žalobkyně je povinna nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 51.363,57 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], advokátky se sídlem v [obec], [ulice a číslo].</b> <b>III. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši 8.712 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], advokátky se sídlem v [obec], [ulice a číslo].</b> <b>IV. Ve vztahu mezi žalobkyní a vedlejším účastníkem na straně žalovaného nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.</b> 1. Okresní soud v Hodoníně (dále jen„ soud prvního stupně“) rozhodl rozsudkem ze dne 16. 3. 2022, č. j. 6 C 335/2018-361, že žaloba žalobkyně, kterou se domáhala po žalovaném zaplacení částky 1.000.000 Kč, se zamítá (výrok I). Výrokem II byla žalobkyni uložena povinnost zaplatit žalovanému k rukám jeho právního zástupce náklady řízení ve výši 173.815,57 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Výrokem III byla žalobkyni uložena povinnost zaplatit vedlejšímu účastníkovi na straně žalovaného náklady řízení ve výši 3.174,44 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Výrokem IV byla žalobkyni uložena povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Hodoníně náklady řízení ve výši 23.275,90 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalobkyně a odvolací soud pro stručnost odkazuje na jeho písemné vyhotovení založené ve spise. Žalobkyně má za to, že základní postuláty, na kterých byla její žaloba postavena, byly v řízení prokázány, proto nesouhlasí se zamítnutím žaloby. Žalobkyně prokázala, že pochybením zaměstnance žalovaného došlo k neopodstatněnému zásahu do její tělesné integrity operačním výkonem provedeným bez řádného a uvážlivého posouzení jejího zdravotního stavu, neodborně a bez toho, aby o zákroku provedeném dne [datum] byla lékařem předem kvalifikovaně poučena. Pokud je nesporné, že k porušení základních pravidel poskytování zdravotní péče a k zásahu do tělesné integrity žalobkyně bez řádného souhlasu došlo, měl soud prvního stupně při rozhodování o náhradě nákladů řízení zvážit příjmové poměry žalobkyně a charakter sporu a aplikovat ustanovení § 150 o. s. ř. Žalobkyně vnímá jako nespravedlivé uložení povinnosti nahradit žalovanému, vedlejšímu účastníkovi a státu náklady řízení. Dále žalobkyně namítla, že znalec [příjmení] [jméno] [příjmení] se při zpracování znaleckého posudku nezabýval odůvodněnými tvrzeními žalobkyně a řešil pouze, zda operace je nebo není lege artis. Kvalitou provedení zákroku a tvrzenými následky se soud prvního stupně významněji nezabýval. Dle názoru žalobkyně absence jejího souhlasu s chemickou denervací vulvy provedenou neplánovaně dne [datum] je zřejmá. Právní závěr soudu prvního stupně o tom, že uplatněný nárok žalobkyně je nedůvodný, považuje za nesprávný a navrhla, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobě zcela vyhoví, neboť požadovaná peněžitá náhrada má žalobkyni vyvážit vytrpěné bolesti a omezení, která musela snášet po dobu více jak šesti let a bude nucena snášet po zbytek života, ale i náklady, které musí vynakládat.

3. Žalovaný se k odvolání žalobkyně vyjádřil písemně s tím, že je nepovažuje za důvodné a ztotožňuje se se závěrem soudu prvního stupně, který provedl všechny potřebné důkazy, zjistil zdravotní stav žalobkyně v dostatečné míře a rozhodl správně na základě znaleckých posudků, kdy zejména znaleckým posudkem MUDr. [jméno] [příjmení] bylo jednoznačně prokázáno, že obtíže, které žalobkyně uvádí, nejsou v souvislosti s denervací vulvy provedenou žalovaným, kdy denervace vulvy nemůže být příčinou onemocnění páteře žalobkyně. Žalovaný trvá na tom, že žalobkyně v průběhu řízení neprokázala, že by jí jednáním žalovaného vznikla uplatňovaná nemajetková újma v souvislosti s poskytnutou zdravotní péčí na oddělení gynekologie a navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. 4. [ulice] účastník na straně žalovaného se k odvolání žalobkyně písemně nevyjádřil, v průběhu odvolacího řízení se ztotožnil s argumentací žalovaného uvedenou ve vyjádření k odvolání žalobkyně a navrhl rovněž potvrzení rozsudku soudu prvního stupně.

5. Krajský soud v Brně, jako soud odvolací, po zjištění, že odvolání žalobkyně bylo podáno v zákonné lhůtě, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení a že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a § 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně v celém jeho rozsahu, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

6. Odvolací důvody, o které žalobkyně opřela své odvolání, lze podle názoru odvolacího soudu podřadit pod ustanovení § 205 odst. 2 písm. e), g) o. s. ř., tzn. že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Skutečnosti, zakládající odvolací důvod ve smyslu § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř., které odvolací soud zkoumá z úřední povinnosti, nebyly odvolatelkou tvrzeny a odvolací soud je ze spisu nezjistil.

7. Z obsahu předloženého spisu se podává, že žalobou doručenou soudu prvního stupně dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 1.000.000 Kč představující finanční zadostiučinění žalobkyně, neboť v důsledku nepodloženého zásahu zaměstnance žalovaného do její tělesné integrity není schopna realizovat dosavadní osobní a rodinný život a nemůže vést obvyklý a kvalitativně odpovídající životní styl praktikovaný do doby operačního zákroku. Uplatněný nárok opírala žalobkyně o tvrzení, že dne [datum] byla přijata na gynekologicko – porodnické oddělení žalované nemocnice z důvodu posunutí (sestupu) dělohy a svědění (pálení) zevních rodidel. Po vyšetření žalobkyně bylo rozhodnuto lékařem MUDr. [jméno] o provedení operace, kdy dne [datum] provedl žalobkyni vaginální hysterektomii s odstraněním obou vaječníků, vejcovodů a denervaci vulvy. Žalobkyně je přesvědčena, že její objektivní nález nevyžadoval radikální hysterektomii. Za zásadní žalobkyně považuje, že došlo k denervaci vulvy, ačkoliv se lékař nepokusil zjistit, zda potíže žalobkyně nezpůsobuje jiný proces než změna procesu vzruchu v nervovém systému. [příjmení] žalobkyně spočívající v pálení a svědění zevních rodidel denervací nevymizely, již tři týdny po propuštění žalobkyně udávala obdobné potíže. Při kontrole lékař MUDr. [jméno] zjistil, že jde o chronickou vulvodynii a objednal žalobkyni na [datum] k hospitalizaci za účelem naříznutí (odstranění) Bartholiniho žlázy, neboť se domníval, že je ucpaná. Dne [datum] byla žalobkyně přijata k tomuto operativnímu výkonu, v operačním protokolu je však uvedeno, že proběhla chemická denervace vulvy, která nebyla plánována, nebyla se žalobkyní projednána, žalobkyně nebyla poučena o důvodech a rizicích spojených s tímto zákrokem a nevyjádřila s tím souhlas. V důsledku tohoto zákroku došlo u žalobkyně k nevratnému poškození nervových vláken, poklesu hýžďového svalstva, neurologickým potížím, včetně výhřezu meziobratlové ploténky, kterou bylo třeba následně operovat. Žalobkyně od té doby trpí trvalou bolestí a tento stav se podepisuje na jejím psychickém stavu. Žalobkyně je přesvědčena, že zvolený způsob léčby a diagnostikované onemocnění neodpovídalo jejímu objektivnímu nálezu ani udávaným potížím. V roce 2016 žalobkyně podala na postup MUDr. [jméno] stížnost u [obec] lékařské komory, revizní komise dospěla k závěru, že nedošlo k žádnému pochybení. Následně dne [datum] podala stížnost na žalovaného ke Krajskému úřadu Jihomoravského kraje. Při šetření z odborného stanoviska vypracovaného MUDr. [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že postup žalovaného byl bezchybný. Žalobkyně se proto soudní cestou domáhá náhrady nemajetkové újmy po žalovaném v celkové částce 1.000.000 Kč, která sestává z částky 250.000 Kč za úporné každodenní bolesti po provedené denervaci, z částky 100.000 Kč za dočasné omezení obvyklého způsobu života v důsledku obou provedených operačních zákrok v roce 2015, z částky 100.000 Kč za duševní strádání žalobkyně spočívající v negativních emočních stavech spojených s vnímáním ublížení na zdraví a z částky 550.000 Kč za trvalé následky vedoucí ke ztížení společenského uplatnění.

8. Žalovaný ve svém písemném vyjádření k žalobě nárok žalobkyně neuznal a trval na zamítnutí žaloby v celém rozsahu, plně se ztotožnil se závěry odborného posudku [obec] lékařské komory, z něhož vyplývá, že zdravotní péče na oddělení gynekologie poskytnutá žalobkyni v roce 2015 byla lege artis, což vyslovil i MUDr. [jméno] [příjmení], kterému bylo zadáno zpracování odborného posouzení. Žalobkyně má dle názoru žalovaného utkvělou představu, že všechny její potíže jsou důsledkem gynekologických operací, uvádí řadu nepodložených tvrzení, nicméně závěry odborných lékařů jakékoliv pochybení žalovaného jednoznačně vyloučily.

9. Soud prvního stupně po dokazování provedeném listinnými důkazy ve spise založenými (odborným posudkem oborové komise pro gynekologii a porodnictví vědecké rady [obec] lékařské komory vypracovaným Ing. MUDr. [jméno] [příjmení], CSc., doc. MUDr. [jméno] [příjmení], CSc., MUDr. [jméno] [příjmení] pod [číslo] odborným stanoviskem doc. MUDr. [jméno] [příjmení], CSc. ze dne [datum], rozhodnutím revizní komise ČLK ze dne [datum]), dále znaleckým posudkem prof. MUDr. [jméno] [příjmení], CSc., z oboru zdravotnictví - porodnictví a gynekologie, včetně jeho výslechu, znaleckým posudkem MUDr. [jméno] [příjmení] z oboru zdravotnictví - odvětví neurologie, včetně jeho výslechu, výpověďmi svědků: [jméno] [příjmení] - dcery žalobkyně, MUDr. [jméno] [příjmení] - přijímací lékařky, MUDr. [jméno] [příjmení] - lékařky gynekologicko-porodnického oddělení, MUDr. [jméno] [příjmení] - přijímacího lékaře gynekologa, MUDr. [jméno] [jméno] - přednosty gynekologicko-porodnického oddělení a výslechem žalobkyně, dospěl k závěru, že vztah mezi žalobkyní a žalovaným je vztahem občanskoprávním, přičemž důvodem vzniku tohoto vztahu je smlouva o poskytování péče o zdraví.

10. Soud prvního stupně se zabýval otázkou, zda se žalovaný dopustil vůči žalobkyni nějakého protiprávního jednání, popřípadě jakého, zda byla žalobkyni způsobena újma na zdraví a zda existuje příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním žalovaného a újmou na straně žalobkyně. Základní povinností lékaře je postupovat s náležitou odbornou péčí (lege artis), definice postupu lege artis sestává ze tří prvků, které musí být lékařem naplněny, aby jeho postup byl správný a zákonný: 1. zdravotní péče musí být poskytována podle pravidel vědy a v souladu s uznávanými medicínskými postupy, 2. poskytnutá zdravotní péče musí respektovat individualitu pacienta, 3. při poskytování zdravotní péče je třeba brát ohled na konkrétní podmínky daného případu a objektivní možnosti, které lékař v danou chvíli má.

11. Soud prvního stupně ze zjištěného skutkového stavu dospěl k jednoznačnému závěru, že postup žalovaného při poskytování zdravotní péče žalobkyni byl postupem lege artis, jednání žalovaného nelze považovat za protiprávní. Soud prvního stupně vycházel při učinění tohoto závěru zejména ze znaleckých posudků, které byly v průběhu řízení zpracovány, kdy se oba zaměřily na přezkoumání správnosti postupu žalovaného a oba dospěly ke shodným závěrům, s nimiž koresponduje i závěr odborného posudku oborové komise pro gynekologii a porodnictví vědecké rady [obec] lékařské komory [číslo] i odborné stanovisko doc. MUDr. [jméno] [příjmení], CSc. V postupu lékaře MUDr. [jméno] soud prvního stupně neshledal žádné pochybení. Tvrzení žalobkyně, že její objektivní nález nevyžadoval radikální hysterektomii, zcela vyvrátily závěry znaleckého posudku prof. MUDr. [jméno] [příjmení], CSc. Soud prvního stupně uzavřel, že oba operační výkony, které byly žalobkyni provedeny v srpnu a říjnu roku 2015, byly správně indikovány a odborně provedeny. Dle závěrů znalce z oboru zdravotnictví - odvětví neurologie MUDr. [jméno] [příjmení] u žalobkyně vznikla tzv. neuropatická bolest, jejímž predisponujícím faktorem jsou metabolické vlivy, zvláště cukrovka, kterou žalobkyně trpěla a trpí, u žalobkyně se jedná o tzv. proximální typ diabetické senzomotorické neuropatie, kdy jsou postiženy nervové struktury lumbosakrálního plexu s klinickým projevy bolestí stehna, kyčlí, hýždí, s projevem slabosti a atrofií svalů. Tyto neuropatické potíže žalobkyně v žádném případě nejsou dle znalce v souvislosti s provedenou denervací vulvy, která též není příčinou onemocnění páteře žalobkyně.

12. Námitky žalobkyně o provedení chemické denervace při druhém operačním výkonu dne [datum] bez jejího předchozího písemného souhlasu a poučení o účelu a rizicích tohoto zákroku soud prvního stupně neshledal důvodnými. Přestože žalobkyně o chemické denervaci nebyla konkrétně poučena a nedala k ní písemný souhlas, neboť ke druhé operaci dne [datum] byla přijata MUDr. [jméno] za účelem uvolnění (naříznutí) Bartholiniho žlázy. V průběhu operace MUDr. [jméno] zjistil, že v oblasti žlázy nejsou srůsty a není nutno přistupovat k tomuto zákroku, rozhodl se provést chemickou denervaci vulvy, která se provádí jako poslední krok při neúspěšné konzervativní léčbě vulvodynie. Jde o drobný zákrok do podkoží, aplikaci ethanolu na výstupu pudendálního nervu, který měl žalobkyni ulevit od chronického svědění a pálení zevních rodidel.

13. Soudem ustanovení znalci i další lékaři, kteří podávali odborná stanoviska, zohlednili, že žalobkyně trpěla řadou závažných onemocnění, jednak cukrovkou, která způsobila polyneuropatii, byla léčena pro karcinom prsu, ozařována, což vyvolává další druh polyneuropatie. Všechna tato závažná onemocnění žalobkyni způsobila spoustu dalších subjektivních potíží a přidala se k potížím prvotním (chronické urologické obtíže, infekce rodidel, svědění a pálení vulvy, které u starších žen má příčinu v hormonálních změnách, vulvodynie).

14. Soud prvního stupně uzavřel, že přestože žalobkyně neposkytla informovaný souhlas k provedení neplánované chemické denervace při druhé operaci dne [datum], která je drobným zákrokem spočívajícím v aplikaci alkoholu na zakončení senzitivních nervů, jejímž cílem je vyblokovat bolestivé podněty, nedošlo tím k protiprávnímu jednání ze strany žalovaného. Žalovaný neporušil svou smluvní povinnost při poskytování zdravotní péče žalobkyni, nezpůsobil žalobkyni újmu na zdraví, žalobkyni tudíž nepřísluší právo na náhradu nemajetkové újmy ve výši 1.000.000 Kč, a proto napadeným rozsudkem žalobu v celém rozsahu zamítl.

15. Rozhodné hmotné právo se podává dle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z.“) a zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, v úplném znění.

16. Podle ustanovení § 2636 odst. 1 o. z., smlouvou o péči o zdraví se poskytovatel vůči příkazci zavazuje pečovat v rámci svého povolání nebo předmětu činnosti o zdraví ošetřovaného, ať již je jím příkazce nebo třetí osoba.

17. Podle ustanovení § 2642 odst. 1 o. z., ke každému úkonu v rámci péče o zdraví se vyžaduje souhlas ošetřovaného, ledaže zákon stanoví, že souhlasu není třeba. Odmítne-li ošetřovaný souhlas, potvrdí to poskytovateli na jeho žádost v písemné formě.

18. Podle ustanovení § 2643 odst. 1 o. z., poskytovatel postupuje podle smlouvy s péčí řádného odborníka, a to i v souladu s pravidly svého oboru.

19. Podle ustanovení § 2956 o. z., vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil, jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy.

20. Předpokladem vzniku obecné odpovědnosti za škodu podle § 2958 o. z. je porušení právní povinnosti (protiprávní úkon), dále vznik škody, příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním škůdce a vznikem škody a presumované zavinění. Zaviněním rozumí psychický vztah škůdce k vlastnímu protiprávnímu jednání a ke škodě. Tento vztah je vyjádřen buď jako přímý nebo nepřímý úmysl nebo jako vědomá nebo nevědomá nedbalost. Presumpce zavinění se týká pouze nedbalosti, při níž vůle nesměřuje ke škodlivému výsledku. U vědomé nedbalostí jde tedy o to, že škůdce věděl o možnosti způsobení škody, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že škodu nezpůsobí. Nevědomá nedbalost spočívá v tom, že škůdce nevěděl, že může způsobit škodu, ačkoliv to vzhledem k okolnostem a ke svým osobním poměrům vědět měl a mohl.

21. V oblasti poskytování zdravotní péče jsou zdravotnická zařízení (nyní poskytovatelé zdravotní péče) povinna postupovat v souladu se současnými dostupnými poznatky lékařské vědy (§ 11 odst. 1 zákona č. 20/1966 Sb.), přičemž takový postup je označován jako„ lege artis“. Nedodržení těchto pravidel je protiprávním jednáním. Každá konkrétní situace se přitom posuzuje individuálně, neboť lékařská věda disponuje různými a různě účinnými a bezpečnými postupy k provedení konkrétního léčebného zákroku. Zvažuje se též, zda zdravotnické zařízení (lékař) zvolilo postup adekvátní charakteru nemoci a šetrný k pacientovi, zda způsob provedení byl bez vad. Vše je třeba posuzovat tzv.„ ex ante“, tj. na základě poznatků, které měl lékař k dispozici v době svého rozhodnutí, resp. v době provádění zákroku.

22. Specifikum sporů o náhradu újmy v souvislosti s poskytováním zdravotní péče spočívá v tom, že otázku, zda poskytovatel zdravotní péče (zdravotnické zařízení) postupoval v souladu se současnými dostupnými poznatky lékařské vědy (lege artis), je nutno posuzovat za pomoci znalců – lékařů, podkladem pro právní závěr o porušení uvedené povinnosti je zpravidla znalecký posudek z oboru zdravotnictví. Jak škůdce jednal, je otázkou skutkovou, jak jednat měl, je sice právní úvahou, avšak prakticky převoditelnou na otázku, jak v daných okolnostech jedná patřičně rozumná a zodpovědná osoba dané profese a kvalifikace. Tím se v podstatě rovněž blíží otázce skutkové, kterou soud zjišťuje cestou znaleckého zkoumání a posouzení v rámci prováděného dokazování. Z hlediska aplikační praxe je otázka standardu náležité zdravotní péče přiměřeného konkrétním okolnostem případu fakticky rovněž otázkou skutkovou, přinejmenším v tom smyslu, že odpověď na ni je vyvozována z provedeného dokazování.

23. Závěr, zda poskytovatel zdravotní péče postupoval lege artis ve smyslu, jak tento pojem užívá odborná literatura a ustálená judikatura, tedy v souladu se současnými dostupnými poznatky lékařské vědy, přesto přísluší soudu, a nikoliv znalci (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 18. 4. 2019, sp. zn. 25 Cdo 3386/2018, ze dne 14. 12. 2022, sp. zn. 25 Cdo 3595/2021 nebo ze dne 19. 3. 2019, sp. zn. 25 Cdo 2968/2018).

24. V oblasti poskytování zdravotní péče jsou poskytovatelé zdravotní péče povinni postupovat podle smlouvy s péčí řádného odborníka (§ 2643 odst. 1 o. z.). Pojem „péče řádného odborníka“ užitý v občanském zákoníku pro závazek ze smlouvy o péči o zdraví navazuje na tradiční chápání pojmu„ lex artis“ (náležitá odborná úroveň) podle zákona o zdravotních službách. [příjmení] řádného odborníka je takový výkon činnosti poskytovatele zdravotních služeb, který je prováděn na základě dostatečných informací, odborně a dovedně, s potřebnou pečlivostí a odpovídající znalostí. Nedodržení těchto pravidel je protiprávním jednáním – jedním z předpokladů vzniku odpovědnosti dle § 2913 o. z. ve spojení s § 2645 o. z., podle nichž nejde o deliktní odpovědnost (odpovědnost za porušení zákona), ale o odpovědnost za porušení smlouvy, která je postavena na objektivním principu, zavinění se nezkoumá. Základními předpoklady pro vznik odpovědnosti podle § 2913 o. z. jsou: protiprávní jednání škůdce spočívající v porušení smluvně převzaté povinnosti, vznik škody a příčinná souvislost mezi porušením smlouvy a vznikem škody.

25. Vycházeje ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, který odvolací soud považuje za úplný a správný, pod citovaná zákonná ustanovení a ustálenou judikaturu dovolacího soudu zabývající se danou problematikou, se odvolací soud zcela ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že v dané věci žalovaný nejednal protiprávně, neporušil žádnou ze svých právních povinností poskytovatele zdravotní péče, resp. žádnou ze svých smluvních povinností při výkonu činnosti poskytovatele zdravotní péče dle zákona o zdravotních službách.

26. Postup žalovaného při obou operačních výkonech prováděných žalobkyni dne [datum] a dne [datum] byl závěry znaleckých posudků hodnocen jako postup lege artis, obě operace byly správně indikovány, postup byl správně zvolen a vlastní provedení operačních výkonů bylo zcela bez pochybení žalovaného. Nebyl naplněn základní předpoklad vzniku odpovědnosti žalovaného - poskytovatele zdravotní péče za tvrzenou újmou na zdraví žalobkyně, kterým je protiprávní jednání spočívající v porušení smluvně převzaté povinnosti poskytovat zdravotní péči řádného odborníka a při léčbě postupovat v souladu s dostupnými poznatky lékařské vědy a v souladu s uznávanými medicínskými postupy při respektování individuality pacienta - žalobkyně.

27. Z provedeného dokazování nebylo zjištěno, že by při některém z operačních výkonů v srpnu a říjnu 2015 nebo při celkové léčbě žalobkyně došlo k pochybení operatéra či ošetřujících lékařů, že by zákroky nebyly provedeny lege artis. Negativní dopad na zhoršený zdravotní stav žalobkyně mělo nepochybně její předchorobí, poněvadž bylo prokázáno, že žalobkyně již v době první operace v srpnu 2015 nebyla relativně zdravá, trpěla dlouhodobými chronickými gynekologickými problémy, vulvodynií, opakovanými infekcemi močových cest, v roce 2012 onemocněla karcinomem prsu, byla ozařována, následně měla pět let nasazenou hormonální léčbu, predisponujícím faktorem pro neuropatické bolesti u žalobkyně byly nepochybně metabolické vlivy, zvláště cukrovka.

28. Odvolací soud rovněž neshledává důvodnou námitku žalobkyně o neposkytnutí informovaného písemného souhlasu s chemickou denervací vulvy, která jí byla provedena na místo uvolnění Bartholiniho žlázy, kdy k tomuto zákroku byla dne [datum]. V průběhu operace dne [datum] operatér MUDr. [jméno] zjistil, že v oblasti Bartholiniho žlázy nejsou srůsty, které se mohly podílet na uváděných bolestech žalobkyně (svědění, pálení vulvy) a přikročil v rámci prováděné operace k poslednímu možnému řešení - chemické denervaci vulvy, jedná se o drobný zákrok s nulovými riziky, avšak zásadním efektem. Nejednalo se ze strany operatéra o unáhlený, neuvážený zásah do tělesné integrity žalobkyně, všechny možnosti konzervativní léčby byly s ohledem na dlouhodobé chronické gynekologicko-urologické problémy žalobkyně vyčerpány.

29. Žalobkyně netvrdila a neprokázala, že při znalosti rozhodných skutečností, o nichž měla být poučena v souvislosti s prováděnou chemickou denervací vulvy, bylo reálně pravděpodobné, že by se rozhodla jinak, tj. že zákrok nepodstoupí, pouze tehdy by nastala odpovědnost žalovaného jako poskytovatele zdravotní péče za újmu na zdraví. Jinými slovy řečeno, odpovědnost žalovaného by v případě nedostatečného poučení žalobkyně o riziku a následcích chemické denervace vulvy provedené dne [datum], ač jinak byla zdravotnická služba poskytnuta lege artis, nastala jen tehdy, pokud by žalobkyně prokázala, že při znalosti rozhodných skutečností, o nichž měla být poučena, bylo reálně pravděpodobné, že by se rozhodla, že tento zákrok nepodstoupí (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 25 Cdo 13 [číslo], ze dne 20. 6. 2017 sp. zn. 25 Cdo 5311/2016).

30. Jak již bylo řečeno výše, v případě medicínských kauz je obvyklé, že vztah příčiny a následku nelze postavit zcela najisto, nicméně i tak je třeba jej prokázat alespoň s vysokou mírou pravděpodobnosti či stupněm hraničícím s jistotou, k čemuž v dané věci nedošlo.

31. Soud prvního stupně své rozhodnutí založil na relevantních důkazech, odůvodnil je srozumitelně a logicky a vypořádal se všemi argumenty účastníků, které byly z pohledu uplatněných právních norem pro rozhodnutí ve věci významné.

32. Odvolací soud proto napadený rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I, jímž byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 1.000.000 Kč představující finanční zadostiučinění žalobkyně, jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil, včetně souvisejícího výroku III o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobkyní a vedlejším účastníkem na straně žalovaného a výroku IV o uložení povinnosti žalobkyni nahradit státu vynaložené náklady řízení.

33. Ke změně rozsudku soudu prvního stupně přistoupil odvolací soud ve výroku II o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným (§ 220 odst. 1 o. s. ř., § 142 odst. 1 o. s. ř.). Soud prvního stupně správně uložil žalobkyni povinnost nahradit úspěšnému žalovanému účelně vynaložené náklady řízení. Při výpočtu odměny advokátky žalovaného však nesprávně vycházel z předmětu sporu (tarifní hodnoty 1. 000.000 Kč) a určil odměnu za jeden úkon právní služby ve výši 12.300 Kč. Ve věci určení tarifní hodnoty pro účely výpočtu odměny advokáta dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, dovolací soud v zájmu sjednocení judikatury dospěl k závěru, že ve věcech peněžité náhrady za zásah do práva na soukromý a rodinný život způsobený usmrcením či těžkým poškozením zdraví osoby blízké dle § 2959 o. z. nelze při stanovení odměny advokáta postupovat podle § 7 ve spojení s § 8 odst. 1 advokátního tarifu. Tato ustanovení nereflektují povahu řízení o peněžitých náhradách za újmu na přirozených právech člověka, neboť v době započetí úkonu právní služby nelze určit výši plnění, jestliže určení výše náhrady závisí na posouzení soudu podle mnoha kritérií. Na tyto případy je přiléhavé aplikovat ustanovení § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu, jež dopadá podle výslovného znění na věci osobnostních práv, v nichž je navrhována náhrada nemajetkové újmy (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 3771/2020).

34. Úspěšný žalovaný má právo na náhradu nákladů prvoinstančního řízení, které představují odměnu za právní zastupování, a to za jedenáct úkonů právní služby po 3.100 Kč dle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu (vycházeje z tarifní hodnoty 50.000 Kč), k jedenácti úkonům právní služby, tak jak jsou konkrétně uvedeny v odůvodnění napadeného rozsudku, přísluší jedenáct paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, náhrada za promeškaný čas ve výši 1.400 Kč, tj. 14 půlhodin po 100 Kč, dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu, cestovné v celkové výši 1.996,34 Kč k jednáním před soudem prvního stupně, tak jak je specifikováno v odůvodnění rozsudku, a záloha ve výši 2.000 Kč na znalecký posudek, to vše navýšeno o 21 % DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) činí částku 51.363,57 Kč, kterou uložil odvolací soud zaplatit žalobkyni, tak jak je uvedeno výroku II tohoto rozsudku.

35. S ohledem na výsledek odvolacího řízení je na straně úspěšného žalovaného dáno právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (§ 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř.), které jsou tvořeny odměnou za právní zastupování, a to za dva úkony právní služby po 3.100 Kč dle § 11 odst. 1, § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu, ke dvěma úkonům právní služby učiněným v odvolacím řízení (vyjádření k odvolání a účast na odvolacím jednání dne [datum]) přísluší dvě paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, náhrada za ztrátu času ve výši 400 Kč, tj. 4 půlhodiny po 100 Kč, dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu. Po navýšení odměny a náhrad hotových výdajů o 21 % DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) činí náklady odvolacího řízení úspěšného žalovaného částku 8.712 Kč, kterou uložil odvolací soud zaplatit žalobkyni, tak jak je uvedeno ve výroku III tohoto rozsudku.

36. Ve vztahu mezi žalobkyní a vedlejším účastníkem na straně žalovaného bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, neboť úspěšný vedlejší účastník se tohoto práva výslovně vzdal.