17 Co 125/2023

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Buriana a soudců JUDr. Ivany Tomkové a Mgr. Bc. Aleše Klempy ve věci žalobkyně: Mgr. Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupená advokátkou Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 se sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátkou Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0 se sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0 o vypořádání společného jmění manželů, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 6. 4. 2023, č. j. 14 C 83/2021-262,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Okresní soud v , adresa, („dále jen soud prvního stupně“) rozhodl rozsudkem ze dne , datum, , č. j. 14 C 83/2021-262 („dále jen rozsudek soudu I. stupně“) tak, žeI. Z věcí, které měli účastníci řízení ve společném jmění manželů připadá do vlastnictví žalovaného: sušička v ceně 1 500 Kč, sedací souprava sestávají se z pohovky a dvou křesel v ceně 1 500 Kč, velká šatní skříň v ceně 2 000 Kč, manželská postel s nočními stolky z masivu v ceně 2 000 Kč, jídelní stůl v ceně 1 000 Kč, obývací stěna , jméno FO, v ceně 1 200 Kč, postel , právnická osoba, od Aldo v ceně 3 000 Kč, 2x dělící stěna Pisa 4 od Möbelix v ceně 800 Kč, sestava nábytku do studentského pokoje + psací stůl v ceně 1 500 Kč, předsíňová sestava – skříně, věšáky v ceně 1 000 Kč, zbraně, a to broková kozlice - výrobce Z. , adresa, , vzor ZH 102, ráže 12/12, výrobní číslo 204394/253859, brokovnice dvojka -výrobce Z. , adresa, , vzor ZP 45, ráže 16/16, výrobní číslo 29316.57, hlavně - výrobce Z. , adresa, , vzor ZH 203, ráže 12, výrobní číslo 2-300508 v ceně 4 000 Kč, tedy věci v celkové ceně 19 500 Kč.II. Žalobkyni a žalovanému se přikazuje k doplacení závazek ze zápůjčky ve výši 50 000 Kč uzavřené účastníky jako dlužníky a , jméno FO, , bytem , adresa, , a to každému z bývalých manželů v rozsahu každý jednu polovinu.III. Žalobkyni a žalovanému se přikazuje k doplacení dluh plynoucí z úvěrové smlouvy č. 403/08254/17/1/01 ze dne , datum, uzavřené mezi účastníky jako dlužníky a , právnická osoba, . se sídlem , adresa, , , adresa, , IČ: , IČO, , a to každému z bývalých manželů v rozsahu každý jednu polovinu.IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na vyrovnání jejího podílu , částka, Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

2. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný odvolání, ve kterém uvedl, že akceptuje rozhodnutí soudu prvního stupně v rozsahu bodů I, II, III a V a pouze část rozhodnutí soudu prvního stupně, tj. bod IV je pro něho v jeho rozsahu neakceptovatelný, tudíž proti tomuto výroku podává odvolání. Žalovaný namítl, že pojistné plnění ve výši 106 000 Kč, které obdržel v souvislosti s poškozením vozidla , značka, , obdržel před právní mocí rozsudku o rozvodu manželství, a tedy plnění od pojišťovny mu bylo poskytnuto za trvání manželství a bylo konzumováno za trvání manželství. Dále uvedl, že smlouvu o úvěru na částku 140 000 Kč uzavřel se společností , právnická osoba, ., plnění bylo poskytnuto za trvání manželství, o čemž žalobkyně věděla. Dále připomenul, že zápůjčky od jeho rodičů na pořízení vozidla , jméno FO, 50 000 Kč, , značka, , částka, Kč, , značka, , částka, Kč, Nissan , právnická osoba, , částka, a dále na fasády společného domu žalovaného a žalobkyně , částka, Kč, na vybavení domu 80 000 Kč, na úpravu dvora a dlažby 50 000 Kč, na střechu , částka, Kč, na půdní vestavbu , částka, Kč vzal soud prvního stupně nesprávně za neprokázané, neboť bez těchto půjček by účastníci nebyli schopni s ohledem na jejich finanční situaci disponovat jejich majetkem. Žalobkyně dle žalovaného o všech půjčkách věděla. Hodnocení svědeckých výpovědí dle žalovaného je nepřezkoumatelné. Pokud se jedná o půjčku ze strany jeho rodičů v pravidelných platbách 5 000 Kč měsíčně, v celkové výši , částka, Kč žalovaný uvedl, že tvrzení svědků žalobkyně k této půjčce jsou účelová a soudu prvního stupně vytkl, že nevzal v úvahu výpisy z bankovního účtu, které prokazují jednotlivé úhrady. Podle žalovaného měl soud tuto částku vypořádat. Stejně tak dle žalovaného soud prvního stupně nesprávně nezohlednil částku 140 000 Kč, představující úvěr od společnosti , právnická osoba, ., protože bez této půjčky by účastníci nemohli řešit své běžné závazky. Žalobkyně o této půjčce věděla a společně ji s žalovaným konzumovala. Stejně tak tomu bylo v případě půjček od rodičů na zakoupení osobních automobilů, opravy fasády, vybavení domu, na úpravu dvora a dlažby, střechy, na půdní vestavbu. V závěru odvolání žalovaný poukázal na skutečnost, že žalobkyně v průběhu řízení uplatnila investici ve prospěch jeho majetku, spočívající ve splacení úvěru č. 1, který byl jeho výlučným dluhem, neboť vznikl před uzavřením manželství účastníků. Žalovaný namítl, že půjčka vznikla před SJM a má tedy za to, že nárok účastníků na její splacení nebyl v řízení řádně uplatněn a projednán.

3. Žalobkyně ve svém písemném vyjádření k odvolání žalovaného uvedla, že se žalovaným žili odděleně a žalovaný neprokázal, na co spotřeboval plnění z pojistného. Popřela, že by věděla o úvěru od , právnická osoba, ., který si vzal žalovaný za jejími zády. Popřela, že by věděla o nějakých půjčkách, tvrzení o půjčkách žalovaného označila za účelové a uvedla, že jejich existence nebyla prokázána. Uvedla, že při hodnocení svědeckých výpovědí je třeba vzít v úvahu, že svědky byli rodiče žalovaného. Soud dle žalobkyně vycházel ze správného zjištění, že žádné půjčky neexistovaly, jejich existence nebyla prokázána a že ze strany rodičů žalovaného šlo o účelová a nevěrohodná tvrzení. Připomenula, že rodiče žalobci platili „mzdu“ aby se vyhnuli placení sociálního, zdravotního pojištění a dále dani z příjmu. K půjčce ve výši 140 000 Kč na základě smlouvy o úvěru se společností , právnická osoba, . žalobkyně uvedla, že soud správně tento závazek vyhodnotil, neboť tuto půjčku si vzal žalovaný bez jejího vědomí v době, kdy spolu nežili a je proto povinen ji zcela splatit. Připomenul, že nemohla tuto půjčku konzumovat, když s žalovaným v dané době již nežila. Žalobkyně popřela, že by jim byla poskytnuta jakákoliv půjčka ze strany rodičů žalovaného, byl jim poskytnut pouze úvěr od peněžního ústavu a ten byl na opravu domu dostatečný. Připomenula, že podíl 2/3 na domu na žalovaného převedla její matka, přičemž žalovaný ji „kupní cenu“ nikdy neuhradil. Dle jejího názoru nebylo třeba půjček od rodičů žalovaného. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II jako věcně správný potvrdil.

4. Odvolací soud posoudil odvolání žalovaného jako včas podané, podané osobou oprávněnou k podání odvolání, přípustné a řádné (§ 204 odst. 1, § 201, § 202 odst. 2 a contrario, § 205 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu – dále již jen o.s.ř.). Ve svých důvodech je odvolání podřaditelné pod ustanovení § 205 odst. 2 písm. e) a g) o.s.ř., neboť soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Skutečnosti zakládající odvolací důvod uvedený v ustanovení § 205 odst. 2 písm. a) o.s.ř., které zkoumá soud z úřední povinnosti nebyly ze spisu zjištěny a v odvolání žalovaného nebyly namítány.

5. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně v celém jeho rozsahu (§ 212 písm.c) o.s.ř.), jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a poté dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné. Odvolací soud uvádí, že rozsudek soudu prvního stupně přezkoumal v celém jeho rozsahu, a nikoliv pouze v jeho výroku IV, který byl odvoláním žalovaného napaden, neboť při soudním vypořádání společného jmění manželů jde o spor, v němž určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky vyplývá z právního předpisu, a proto odvolací soud není vázán rozsahem podaného odvolání. V řízení o vypořádání majetkového společenství manželů tak není možné, aby některý z výroků provádějících toto vypořádání nabyl samostatně právní moci, a to bez ohledu na případné vyznačení doložky právní moci, jak se tomu stalo v daném případě. Soudní rozhodnutí nabývá právní moci ze zákona; skutečnost, že na rozhodnutí byla nesprávně vyznačena právní moc dosud nepravomocného rozhodnutí, nemá pro nabytí právní moci význam (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 9. 2013, sp. zn. 22 Cdo 1326/2012, který je na daný případ aplikovatelný).

6. Z obsahu spisu bylo zjištěno, že žalobkyně se návrhem ze dne , datum, podaným u soudu prvního stupně domáhala vypořádání společného jmění manželů se žalovaným, a to blíže specifikovaných movitých věcí, dále finančních prostředků z penzijního a důchodového připojištění, bez bližší specifikace, smlouvy o stavebním spoření u , právnická osoba, ., finančních prostředků na účtu žalovaného u , právnická osoba, . a investie na výlučný dluh žalovaného ve výši , částka, Kč, který měl být uhrazen za trvání manželství novou půjčkou, a to úvěrem u , právnická osoba, ., č. , č.smlouvy, .

7. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě navrhl, aby movité věci byly přikázány do výlučného vlastnictví žalobkyně a předmětem vypořádání učinil závazek ze smlouvy , právnická osoba, . ve výši , částka, , půjčku od , jméno FO, ve výši 50 000 Kč, půjčky od rodičů žalovaného na pořízení , jméno FO, 50 000 Kč, , značka, , částka, Kč, , značka, , částka, Kč, , značka, , právnická osoba, , částka, Kč, dále půjčky od jeho rodičů na fasádu společného domu jeho a žalobkyně ve výši , částka, Kč, na vybavení domu ve výši 80 000 Kč, na úpravu dvora a dlažby ve výši 50 000 Kč, na střechu , částka, , na půdní vestavbu , částka, Kč a , částka, Kč jako měsíční půjčky. Dále požadoval vypořádání úvěrové smlouvy u , právnická osoba, ., č. , č.smlouvy, , č.smlouvy, /, č.smlouvy, /1/, č.smlouvy, .

8. Soud prvního stupně po provedeném dokazování, které v odůvodnění svého rozsudku popsal, s poukazem na ustanovení § 708, 710, 740, 741, 742 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále již jen občanský zákoník) provedl vypořádání zaniklého společného jmění manželů účastníků tak, jak je uvedeno ve výrocích I až IV rozsudku soudu prvního stupně. K jednotlivým položkám, které učinili účastníci předmětem vypořádání SJM soud prvního stupně uvedl, že ohledně vypořádání movitých věci uvedených pod výrokem I rozsudku vyšel ze shodných tvrzení účastníků jak ohledně jejich hodnoty, tak i ohledně toho, že mají být přikázány do výlučného vlastnictví žalovaného. Pod body 30, 31 a 32 odůvodnění rozsudku soud prvního stupně uvedl, proč nevypořádal vozidlo Nissan , právnická osoba, , úvěr reg. č. smlouvy , č.smlouvy, ve výši , částka, Kč, který byl poskytnut žalovanému společností , právnická osoba, , dluh ze smlouvy o úvěru na částku 140 000 Kč, kterou uzavřel žalovaný se společností , právnická osoba, . K existenci žalovaným tvrzených zápůjček od jeho rodičů, které žalobkyně popřela, soud prvního stupně konstatoval, že nemá za prokázané tyto zápůjčky a v této souvislosti také odůvodnil, proč neposkytl žalovanému poučení dle ustanovení § 118a odst. 3 o.s.ř. Soud prvního stupně kromě movitých věcí v ceně 19 500 Kč vypořádal vozidlo , značka, , zůstatek na účtu žalovaného ve výši 5 063,76 Kč, dluh u , jméno FO, ve výši 50 000 Kč a dluh z úvěru č. 3,, značka, jehož výše ke dni , datum, činil , částka, (dluh u společnosti , právnická osoba, . na základě úvěrové smlouvy č. , č.smlouvy, ze dne , datum, ). Soud prvního stupně konstatoval, že vozidlo , Anonymizováno, bylo žalovaným jako havarované po rozvodu prodáno za 3 000 Kč a žalovaný v souvislosti s poškozením vozidla obdržel pojistné plnění ve výši 106 000 Kč, proto soud při jeho vypořádání vycházel ze součtu těchto částek ve výši , částka, Kč. Žalobkyni pak náleží vypořádací podíl ve výši jedné poloviny hodnoty movitých věcí, zůstatku na účtu žalovaného, prodejní ceny vozidla , značka, a s ním spojeného pojistného plnění ve výši 66 782 Kč. K uhrazení dluhu soud prvního stupně konstatoval, že dluh lze přikázat k uhrazení oběma manželům s ohledem na judikaturu Nejvyššího soudu, a to rozsudek sp. zn. 22 Cdo 753/2020, ze dne , datum, a dluh ze zápůjčky u , jméno FO, a dluh z úvěru uvedený pod bodem III rozsudku přikázal k úhradě oběma účastníkům společně, každému jednou polovinou. Při vypořádání investic ze společného majetku do výlučného majetku žalobkyně soud prvního stupně zohlednil částku , částka, a vypořádací podíl žalobkyně stanovil na částku , částka, . V závěru odůvodnění rozsudku se soud prvního stupně vyjádřil k otázce námitky promlčení vznesené žalobkyní a odůvodnil výrok o náhradě nákladů řízení poukazem na ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř.

9. Žalobkyně ve svém písemném vyjádření k odvolání žalovaného uvedla, že žili se žalovaným odděleně a žalovaný neprokázal, na co spotřeboval plnění z pojistného. Popřela, že by cokoliv věděla o úvěru od , právnická osoba, ., úvěr si vzal žalovaný za jejími zády, uvedla že by žalovaný měl být povinen tento úvěr sám splatit. Žalobkyně připomenula, že o žádných půjčkách nevěděla, tvrzení o půjčkách označila za účelová s tím, že jejich existence nebyla prokázána. Připomenula, že svědky byli rodiče žalovaného. Žalobkyně vyslovila názor, že soud správně vycházel ze zjištění, že žádné půjčky neexistovaly, jejich existence nebyla prokázána, ze strany rodičů žalovaného šlo o účelová nevěrohodná tvrzení. Rodiče platili žalovanému „mzdu“, aby se vyhnuli placení sociálního, zdravotního pojištění a dále dani z příjmů. Podle žalobkyně soud správně vyhodnotil závazek, který si vzal výlučně žalovaný bez jejího vědomí v době, kdy spolu nežili a žalovaný je tedy povinen tuto půjčku zcela splatit. Žalobkyně připomenula, že nemohla tuto půjčku „konzumovat“, když s žalovaným v dané době již nežila. Žalobkyně popřela, že by rodiči žalovaného byly poskytnuty půjčky, byl poskytnut úvěr od peněžního ústavu a ten byl na opravu domu dostatečný. Připomenula, že její matka na žalovaného převedla 2/3 domu, avšak kupní cenu jí žalovaný nikdy neuhradil a tuto si ponechal na opravu domu. Nebylo tedy potřeba půjček od rodičů žalovaného. Soud vycházel z tvrzení a doložených důkazů a tyto řádně vyhodnotil. Žalobkyně navrhla potvrzení rozsudku soudu prvního stupně.

10. Odvolací soud dle názoru odvolacího soudu provedl dostatečné dokazování ve věci a z provedených důkazů vyvodil zcela správné právní závěry s nimiž se odvolací soud v celém rozsahu ztotožnil. Odvolací soud proto odkazuje na přiléhavé odůvodnění rozsudku soudu I. stupně.

11. Pokud se jedná o námitku žalovaného, vznesenou v jeho odvolání, že finanční prostředky získané za havarované vozidlo Jeep Patriot ve výši 3 000 Kč a následně , částka, , byly konzumovány za trvání manželství (částka 3 000 Kč byla vyplacena , datum, a k úhradě částky , částka, ze strany Generali pojišťovna, a.s. došlo dne , datum, – viz doklad na čísle listu 67 spisu) je třeba uvést, že žalobkyně u jednání konaném dne , datum, , jemuž byl žalovaný přítomen uvedla, že účastníci od , datum, spolu nežili, přičemž žalovaný toto tvrzení žalobkyně žádným způsobem nezpochybnil, tudíž není důvodu z tohoto tvrzení žalobkyně nevycházet. Jestliže tedy společné soužití účastníků bylo ukončeno v prosinci 2018, pak částky vyplacené za vozidlo , značka, po tomto datu nemohly být společně manželi konzumovány, když plnění bylo vyplaceno výhradně žalovanému. Stejně tak je tomu i v případě půjčky uzavřené , datum, žalovaným se společností , právnická osoba, . na částku , částka, , jejíž vědomost žalobkyně popřela.

12. Pokud se jedná o námitku nesprávného posouzení zápůjček od rodičů žalovaného , jméno FO, a , jméno FO, , s nimiž se vypořádal soud prvního stupně pod bodem 13 odůvodnění svého rozsudku, pak k tomuto odvolací soud uvádí, že se ztotožnil s jeho názorem, že z žádných listinných důkazů ani z výpovědí slyšených svědků nebylo jednoznačně prokázáno, že by tyto půjčky byly účastníkům ze strany rodičů žalovaného poskytnuty. Soud prvního stupně svědky , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, vyslechl a jestliže jejich výpovědi zhodnotil tak, že z nich nelze dospět k závěru, že k poskytnutí zmíněných půjček došlo, pak v tomto soudu prvního stupně nelze ničeho vytknout. Jestliže si zmínění svědci nevzpomněli na data poskytnutí půjček, neshodli se na jednotlivých částkách, což skutečně z jejich výpovědi vyplývá, nelze pak jejich výpovědi považovat za dostatečný průkaz poskytnutých půjček účastníkům. K tomuto odvolací soud dodává, že bývá zpravidla běžné, že rodiče poskytují svým dětem případně i jejich partnerům finanční prostředky jako dary či zápůjčky, aniž by sepisovali písemné smlouvy o těchto jednáních, nicméně zejména v případě půjček vyšší hodnoty, jako např. 300 000 Kč, tak postupovat měli. Jestliže tak neučinili, je pak na žalobci, aby poskytnutí těchto půjček prokázal jiným způsobem, což však žalovaný v daném případě neučinil, a to ani zmíněnými svědeckými výpověďmi.

13. K obdobnému závěru dospěl i odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně ohledně žalovaným tvrzených půjček ve výši , částka, Kč v pravidelných platbách 5 000 Kč měsíčně v době od , datum, do , datum, . Jestliže se slyšení svědci , jméno FO, a , jméno FO, , kteří tyto půjčky měli účastníkům poskytovat, na jejich účelu neshodli, pak lze stěží dospět k závěru, že se jednalo o půjčky. Je sice pravdou, že zmíněné poskytované platby ve výši 5 000 Kč měsíčně byly pravidelně rodiči žalovaného hrazeny, nicméně z této skutečnosti nelze dospět k závěru, že se o půjčky skutečně jednalo. Námitka, že účastníci by bez zmíněných půjček s ohledem na jejich finanční situaci nemohli disponovat jejich tehdejším majetkem, je dle názoru odvolacího soudu zcela irelevantní a samotnou existenci půjček nijak neprokazující.

14. Pokud se jedná o vypořádání úvěru poskytnutého pouze žalovanému před uzavřením sňatku se žalobkyní, jakož i úvěrů, které sjednali již oba účastníci, pak k tomuto odvolací soud odkazuje na body 16 až 18 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, kde geneze uzavírání a splácení těchto úvěrů je uvedena, a dále na bod 38 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, kde soud prvního stupně dle názoru odvolacího soudu zcela správně zohlednil, jakou částkou ze společných prostředků účastníků byl uhrazen úvěr uzavřený samotným žalovaným. K námitce žalovaného, že nárok účastníků na splacení půjčky, která vznikla žalovanému před uzavřením manželství (zřejmě zmíněný úvěr u , právnická osoba, . ve výši , částka, ) nebyl v řízení řádně uplatněn a projednán, k tomu odvolací soud poukazuje na podání žalobkyně ze dne , datum, , založené na čísle listu 115 spisu, kde žalobkyně vypořádání tohoto úvěru a zohlednění jeho splacení finančními prostředky ze společného jmění manželů uplatnila.

15. S přihlédnutím k výše uvedenému odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně ve věci rozhodl správně a že z provedených důkazů vyvodil zcela správné skutkové i právní závěry. Odvolací soud se ztotožnil s důvody uvedenými v rozsudku soudu prvního stupně, a proto rozsudek soudu prvního stupně ve smyslu ustanovení § 219 o.s.ř. jako věcně správný potvrdil, včetně správného výroku V o náhradě nákladů řízení.

16. Obdobně jako soud prvního stupně žádnému z účastníků s ohledem na charakter sporu nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (§142 odst.2 o.s.ř.).