17 Co 151/2023

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Buriana a soudců JUDr. Jitky Levové a Mgr. Bc. Aleše Klempy ve věci žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 Adresa zainteresované osoby 1/0 zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0 o náhradu škody, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu Brno – venkov ze dne 31. 1. 2023, č. j. 11 C 17/2021-145,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích I a III potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Okresní soud Brno – venkov (dále jen „soud prvního stupně“) rozhodl rozsudkem ze dne 31. 1. 2023, č. j. 11 C 17/2021-145 (dále jen „rozsudek sudu I. stupně“) tak, žeI. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 8,5 % úrok z prodlení ročně z částky ve výši , částka, Kč, od , datum, do , datum, , a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Zamítá se žaloba v části, ve které se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 158.699 Kč, 8,05 % úroku z prodlení ročně z částky 700.000 Kč, od , datum, do , datum, , 8,5 % úroku z prodlení ročně z částky ve výši , částka, Kč, od , datum, do , datum, , 0,5 % úroku z prodlení ročně z částky ve výši 700.000 Kč, od , datum, do , datum, , 1,25 % úroku z prodlení ročně z částky ve výši 700.000 Kč, od , datum, do , datum, , 1,5 % úroku z prodlení ročně z částky ve výši , částka, Kč, od , datum, do , datum, , 1,5 % úroku z prodlení ročně z částky ve výši , částka, Kč, od , datum, do , datum, a 8,25 % úroku z prodlení ročně z částky ve výši , částka, Kč, od , datum, .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný, a to výslovně proti jeho výrokům I a III odvolání, ve kterém namítl nesprávné právní posouzení věci soudem prvního stupně. Poukázal na rozsudek Okresního soudu ve Vyškově ze dne 8. 12. 2017, č. j. , sp.zn.trestního soudu, , který nabyl právní moci , datum, , a kterým mu byla mimo jiné uložena povinnost podle svých sil nahradit způsobenou škodu. Splnění uvedené povinnosti tak bylo situováno nikoliv do konkrétního data představujícího splatnost, pročež se nemohl dostat do prodlení s úhradou částky ve výši , částka, Kč, kterou nadto uhradil již ve zkušební době dne , datum, . Soud prvního stupně v odvoláním napadeném rozsudku nesprávně posoudil, že z odsuzujícího rozsudku nevyplývá lhůta, v rámci které jím měl být předmětný dluh žalobci uhrazen a nesprávně aplikoval ustanovení § 261 odst. 2 o.s.ř., zřejmě myšleno § 261a odst. 2 o.s.ř. Žalovaný s poukazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 4 Tz 6/2009 konstatoval, že doba, ve které měl nahradit škodu žalobci, byla odvislá od jeho osobních, majetkových a výdělkových poměrů a nikoliv podle ustanovení § 261a o.s.ř. Žalovaný rovněž poukázal na komentářovou literaturu k ustanovení § 228 zákona č. 141/1961 Sb. trestního řádu a připomenul, že uložení povinnosti nahradit škodu podle svých sil je součástí rozhodnutí o trestu, která není exekučním titulem a jako taková tak neměla být ani vymáhána v rámci exekučního řízení. Dle žalovaného z provedeného dokazování jednoznačně vyplynulo, že mu byla odsuzujícím rozsudkem uložena povinnost podle svých sil nahradit žalobci způsobenou škodu, přičemž tak učinil dne , datum, , tedy ještě ve zkušební době stanovené odsuzujícím rozsudkem, pročež se neocitl v jakémkoliv prodlení s úhradou předmětného dluhu ve výši 700 000 Kč. Nárok žalobce na úhradu úroku z prodlení je tak bezpředmětný a ničím nepodložený. Nad rámec uvedeného žalovaný konstatoval, že i pokud by splatnost předmětného dluhu měla nastat tak, jak konstatoval soud prvního stupně, jeho prodlení by trvalo nejdéle do , datum, , kdy byl žalobce od tohoto data v prodlení se sdělením čísla bankovního účtu. Žalobce ani po opakovaných výzvách ze strany právního zástupce žalovaného číslo bankovního účtu k úhradě předmětného dluhu nesdělil. Platební údaje zjistil až od insolvenčního správce , tituly před jménem, , jméno FO, . Žalovaný dále vyslovil nesouhlas s aplikací ustanovení § 150 o.s.ř. na otázku nákladů řízení, poukázal na strohé odůvodnění tohoto rozhodnutí soudem prvního stupně a konstatoval, že nebyla akcentována jeho výdělečná a majetková situace, jakož ani nebyla blíže specifikována výdělečná a majetková situace žalobce. Žalovaný připomenul, že žalobce v rámci své žaloby požadoval úhradu dvou nároků odlišné podstaty, a to úhrady „úroků spojených se zápůjčkou“ a „zákonný úrok z prodlení z částky , částka, Kč“. Žalovaný připomenul, že žalobci byl přiznán pouze úrok z prodlení ve výši , částka, Kč, jeho úspěch v této věci je tak oproti úspěchu žalobce enormní. Žalovaný poukázal na skutečnost, že předmětný spor byl z části vyvolán jeho chováním, za což byl potrestán odsuzujícím rozsudkem, tato skutečnost by mu neměla být opětovně kladena k tíži v rámci předmětného občanskoprávního řízení, když navíc byl ve výsledku výrazně úspěšnější stranou. Žalovaný připomenul, že i on se nachází v tíživé majetkové situaci a poukázal na skutečnost, že žalobce svým jednáním v předmětném soudním řízení přispěl ke značnému zvýšení všech souvisejících nákladů daného řízení. Žalobce své návrhy a tvrzení postupně doplňoval a upravoval, jakož i opakovaně žádal soud prvního stupně o poskytnutí lhůty. Naproti tomu on plnil své procesní povinnosti vždy důsledně a včas. Žalobce připomenul, že nebyl vyzván ve vztahu k žalobcem tvrzeným nárokům předžalobní výzvou ve smyslu ustanovení § 142a o.s.ř. Podle žalovaného je výrok o náhradě nákladů řízení překvapivým, nepřezkoumatelným a nebylo důvodu dle § 150 o.s.ř. postupovat.

2. Žalobce se k podanému odvolání písemně nevyjádřil.

3. Odvolací soud posoudil odvolání žalovaného jako včas podané, podané osobou oprávněnou k podání odvolání, přípustné a řádné (§ 204 odst. 1, § 201, § 202 odst. 2 a contrario, § 205 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu – dále již jen o.s.ř.). Ve svých důvodech je odvolání podřaditelné pod ustanovení § 205 odst. 2 písm. e) a g) o.s.ř., tedy, že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Skutečnosti zakládající odvolací důvod uvedený v ustanovení § 205 odst. 2 písm. a) o.s.ř., které zkoumá soud z úřední povinnosti, nebyly ze spisu zjištěny a v odvolání žalovaného nebyly namítány.

4. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I a III, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a poté dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné. Odvolací soud se nezabýval přezkoumáním zamítavého výroku II rozsudku soudu I. stupně, neboť tento výrok nebyl odvoláním žalobce, kterému by příslušelo právo podat proti němu odvolání, napadeno. Tento zamítavý výrok tak nabyl samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o.s.ř.).

5. Z obsahu spisu bylo zjištěno, že žalobce se domáhal svojí žalobou podanou u soudu prvního stupně dne , datum, po žalovaném zaplacení částky 158 699 Kč jako smluvního úroku, který musel uhradit věřiteli v této výši z půjčky, kterou si vzal od věřitele na podnikatelský záměr, který měl se žalovaným. Dalším nárokem, který žalobce uplatnil, byl zákonný úrok, Anonymizováno, z prodlení z částky 700 000 Kč, který mu vznikl neuhrazením této částky, kterou mu měl žalovaný uhradit na základě rozsudku Okresního soudu ve Vyškově ze dne 8. 12. 2017, č. j. , sp.zn.trestního soudu, Soud prvního stupně po provedeném dokazování, které v odůvodnění svého rozsudku popsal, dospěl k závěru, že žaloba na zaplacení částky , částka, Kč, kterou měl žalobce uhradit jako smluvní úrok z půjčené částky na základě smlouvy o půjčce ze dne , datum, uzavřené se třetí osobou není důvodná, neboť nebyla prokázána příčinná souvislost mezi protiprávním , Anonymizováno, žalovaného a vzniklou škodou ve výši 158 699 Kč. Pokud se jedná o zákonný úrok z prodlení z částky , částka, Kč, který v tomto řízení žalobce po žalovaném požadoval na základě rozsudku Okresního soudu ve Vyškově ze dne 8. 12. 2017, č. j. , sp.zn.trestního soudu, , kterým byla žalovanému stanovena povinnost žalobci zaplatit částku ve výši , částka, Kč, a který nabyl právní moci , datum, , soud prvního stupně shledal žalobu v této části důvodnou. Soud prvního stupně poukázal na ustanovení § 261 odst. 2 o.s.ř. (zřejmě měl na mysli ustanovení § 261a odst. 2 o.s.ř.) a dospěl k závěru, že pokud výrok trestního rozsudku neobsahoval lhůtu k plnění, měl žalovaný dluh ve výši , částka, Kč zaplatit žalobci ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto trestního rozsudku. Třídenní lhůta skončila dnem , datum, , takže povinnost žalovaného zaplatit žalobci částku ve výši , částka, Kč byla vykonatelnou od , datum, . Od tohoto data se žalovaný ocitl s úhradou částky , částka, Kč v prodlení. Vzhledem k datu podání žaloby , datum, není úrok jdoucí z částky , částka, od data , datum, promlčen. Soud prvního stupně dále poukázal na skutečnost, že dopisem ze dne , datum, , který byl zaslán k rukám žalobce , datum, , vyzýval právní zástupce žalovaného ke sdělení čísla účtu, na který má být částka , částka, Kč převedena. K zaplacení této částky došlo k datu , datum, , čímž dluh žalovaného vůči žalobci zanikl. Dle mínění soudu tedy zcela jednoznačně byl žalovaný v prodlení se zaplacením částky , částka, Kč od , datum, do , datum, a za tuto dobu soud prvního stupně přiznal žalobci vůči žalovanému nárok na úrok z prodlení v souladu s ustanovením § 1968 a § 1970 občanského zákoníku, ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil soud prvního stupně poukazem na ustanovení § 150 o.s.ř. a konstatoval, že vzhledem k charakteru sporu, kdy tento byl zčásti vyvolán chováním a jednáním žalovaného, které bylo předmětem trestního řízení vedeného Okresním soudem ve Vyškově pod sp. zn. 1 T 23/2016 a vzhledem k majetkovým poměrům žalobce rozhodl, že více úspěšnému žalovanému náhradu nákladů řízení nepřiznal. Splatnost přisouzené částky odůvodnil soud prvního stupně poukazem na ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř. S bližším odvolací soud odkazuje na písemné odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, který byl účastníkům řízení doručen a tito jsou s jeho obsahem seznámeni.

6. S ohledem na zamítnutí žaloby ve výroku II ohledně částky 158 699 Kč a zamítnutí žaloby ohledně dalšího blíže specifikovaného úroku z prodlení z částky , částka, Kč a s ohledem na právní moc tohoto zamítavého výroku se tedy odvolací soud zabýval pouze otázkou, zda je důvodná žaloba na zaplacení částky 8,5 % úroku z prodlení z částky , částka, Kč od 17. 4. do , datum, , tedy částky, kterou soud prvního stupně pod výrokem I žalobci přiznal.

7. Z rozsudku Okresního soudu ve Vyškově ze dne 8. 12. 2017, č. j. , sp.zn.trestního soudu, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne , datum, a Nejvyššího soudu ze dne , datum, , č. j. , sp.zn.trestního soudu, bylo zjištěno, že žalovaný , jméno FO, (, jméno FO, původní příjmení žalovaného Honka) byl pravomocně odsouzen za spáchání zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) trestního zákoníku a byl odsouzen podle § 209 odst. 4 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dvou let. Dále podle ustanovení § 81 odst. 1 trestního zákoníku a § 82 odst. 1 trestního zákoníku byl výkon trestu odnětí svobody obžalovanému podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let a současně byla obžalovanému uložena povinnost podle svých sil nahradit způsobenou škodu. Podle ustanovení § 228 odst. 1 trestního řádu byla obžalovanému uložena povinnost na náhradě škody zaplatit poškozenému , jméno FO, , Datum narození zainteresované osoby 0/0, , trvale bytem , adresa, , částku ve výši , částka, Kč. Podle ustanovení § 229 odst. 2 trestního řádu byl poškozený , Jméno zainteresované osoby 0/0, , Datum narození zainteresované osoby 0/0, občanskoprávních. Tento rozsudek Okresního soudu ve Vyškově nabyl právní moci dne 11. 4. 2018.

8. Základní námitka žalovaného uplatněná v rámci odvolacího řízení spočívala ve zpochybnění splatnosti částky , částka, , k jejíž úhradě žalobci byl žalovaný výše citovaným trestním rozsudkem zavázán. Žalovaný poukazoval na skutečnost, že byl zavázán k povinnosti uhradit způsobenou škodu podle svých sil, což také dne , datum, ve zkušební době učinil. Dle žalovaného tedy aplikace ustanovení § 261a odst. 2 o.s.ř., která se týká splatnosti přisouzené částky žalobci, nebyla správná.

9. Odvolací soud se však neztotožnil s námitkou žalovaného, že nenastala dosud splatnost pohledávky, která byla žalobci přisouzena výše citovaným trestním rozsudkem z toho důvodu, že mu bylo uloženo nahradit škodu podle svých sil.

10. Podle ustanovení § 82 odst. 3 trestního řádu podmíněně odsouzenému může soud uložit přiměřená omezení a přiměřené povinnosti uvedené v § 48 odst. 4 směřující k tomu, aby vedl řádný život; zpravidla mu též uloží, aby podle svých sil nahradil škodu nebo odčinil nemajetkovou újmu, kterou trestným činem způsobil, nebo aby vydal bezdůvodné obohacení získané trestným činem.

11. Především tedy bylo třeba posoudit, jaký charakter má uložení povinnosti žalovanému nahradit škodu žalobci podle svých sil výše citovaným trestním rozsudkem. Účelem takovéhoto výroku podle ustanovení § 82 odst. 2 trestního řádu obecně je zesílit výchovný účinek podmíněného odsouzení tím, že pohrůžka výkonu trestu odnětí svobody vede odsouzeného k dobrovolnému odčinění škodlivých následků, které jinému způsobil trestným činem, k poskytnutí přiměřeného zadostiučinění a k vydání majetkového prospěchu získaného trestným činem. Toto opatření je prostředkem nápravy a resocializace podmíněně odsouzeného, neboť ho nutí k reálné satisfakci poškozeného. Povinnost nahradit podle svých sil škodu nebo odčinit nemajetkovou újmu a vydat bezdůvodné obohacení je součástí rozhodnutí o trestu, přičemž uložení této povinnosti nebrání soudu, aby současně rozhodl o nároku poškozeného na náhradu majetkové škody podle ustanovení § 228 trestního řádu, jak se také v daném případě stalo. Každá z těchto povinností má totiž jinou povahu. Zatímco v adhezním řízení jde především o zjištění výše škody, vyčíslení nemajetkové újmy a bezdůvodného obohacení a určení osoby, která za tyto škodlivé následky odpovídá, zkušební doba podmíněného odsouzení slouží zejména k ověření, zda je podmíněně odsouzený schopen žít řádným životem a plnit své povinnosti spojené se spáchaným trestným činem, mezi které patří i povinnost odčinit škodlivé následky. Výrok podle § 228 trestního řádu je exekučním titulem a výrok podle § 82 odst. 2 věta za středníkem takovou povahu nemá. Uložení povinnosti žalovanému v daném případě, aby podle svých sil nahradil škodu však nemá žádný vliv na splatnost samostatného výroku dle § 228 trestního řádu, kterým byla žalovanému uložena výše citovaným trestním rozsudkem povinnost žalobci částku , částka, Kč uhradit. Uložená povinnost nahradit škodu podle svých sil má svůj význam pouze pro rozhodování soudu, zda se podmíněně odsouzený osvědčil či nikoliv, zda se snažil podle svých sil své povinnosti uhradit škodu dostál. Nemá však žádný vliv na splatnost pohledávky, kterou byl žalovaný zavázán žalobci uhradit podle § 228 trestního řádu.

12. Odvolací soud se však neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že splatnost částky , částka, Kč, k jejíž úhradě byl žalovaný zavázán, nastala dle § 261a odst. 2 o.s.ř. Podle názoru odvolacího soudu se pohledávka žalobce na úhradu částky , částka, Kč stala splatnou právní mocí rozsudku Okresního soudu ve Vyškově ze dne 8. 11. 2017, č. j. , sp.zn.trestního soudu, tedy dnem 11. 4. 2018, a to s ohledem na ustanovení § 139 trestního řádu. Z tohoto důvodu nebylo třeba v trestním rozsudku odsuzujícím obžalovaného k náhradě škody lhůtu k plnění stanovit. Splatnost částky 700 000Kč tedy nastala ještě dříve, než dovodil soud prvního stupně v odůvodnění svého rozsudku. Žalobce by sice měl nárok na úhradu úroku z prodlení i za dobu předcházející datu , datum, , od kterého soud prvního stupně dovodil prodlení žalovaného, nicméně ohledně této části zamítavý výrok rozsudku soudu I. stupně nabyl právní moci.

13. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že odvolací soud neakceptoval námitku žalovaného, že splatnost částky , částka, Kč, kterou byl zavázán uhradit žalobci výše citovaným trestním rozsudkem dosud nenastala.

14. Pokud se jedná o další námitku žalovaného, kterou poukazoval na skutečnost, že žalobce mu na jeho výzvu nesdělil číslo účtu, na který má žalovanou částku uhradit, a to dopisem z , datum, , k tomu odvolací soud uvádí, že bylo věcí žalovaného, aby si včas zajistil číslo účtu žalobce, na který má žalovanou částku uhradit. Žalovaný se začal o úhradu žalované částky zajímat teprve pod tlakem exekuce, a jestliže pohledávka, jak bylo výše uvedeno, byla splatná již , datum, , měl dostatek času na to, aby se se žalobcem spojil a číslo účtu, kam mu má žalovanou částku uhradit, zjistil. Je zcela nepochybné, že oba účastníci se museli znát a být spolu v kontaktu, když spolu plánovali podnikatelské aktivity v podobě rekonstrukce a následného prodeje bytu. Bylo tedy věcí žalovaného, aby žalobci včas přisouzenou mu částku uhradil. Dle názoru odvolacího soudu následné aktivity ze strany žalovaného, kterými kontaktoval žalobce o sdělení účtu, nemají na skutečnost, že částku , částka, Kč na základě pravomocného a vykonatelného trestního rozsudku řádně a včas neuhradil, žádný vliv. Soud prvního stupně tedy správně určil konec prodlení žalovaného s úhradou částky , částka, Kč dnem , datum, , kdy k úhradě této částky došlo. Odvolací soud tedy shledal rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I jako věcně správný, a proto ho ve smyslu ustanovení § 219 o.s.ř. v tomto výroku potvrdil.

15. Pokud se jedná o výrok o náhradě nákladů řízení, odvolací soud se ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že je na místě na daný případ aplikovat ustanovení § 150 o.s.ř., a to s ohledem na charakter sporu, který byl vyvolán postojem žalovaného, který řádně a včas částku , částka, Kč žalobci neuhradil. Dle názoru odvolacího soudu při rozhodování o náhradě nákladů řízení je třeba také přihlédnout ke zcela nemorálnímu jednání žalovaného, jakým částku , částka, Kč od žalobce získal. To, že byl žalovaný pro své jednání pravomocně odsouzen neznamená, že při rozhodování o nákladech řízení nelze k této skutečnosti a k nesplnění povinnosti dle odsuzujícího trestního rozsudku žalovaným přihlédnout. Pokud žalovaný v odvolacím řízení poukazoval na své tíživé majetkové poměry, pak k tomuto odvolací soud uvádí, že tyto žalovaný žádným způsobem nedoložil, a i pokud by byly shledány tíživé sociální poměry na straně žalovaného, byly by tyto vyváženy tíživými sociálními poměry na straně žalobce, který byl částečně dokonce osvobozen od placení soudních poplatků. Je sice pravdou, že kapitalizovaná část zamítavého výroku a zamítnutá částka pod výrokem II rozsudku soudu prvního stupně by ve svém výsledku přesáhla kapitalizovaný úrok, který byl žalobci přiznán pod výrokem I, nicméně v tomto případě dle názoru odvolacího soudu je třeba přihlédnout k charakteru sporu, který byl zcela evidentně vyvolán protiprávním jednáním žalovaného a rozdíl úspěchu a neúspěchu zohledňovat v nákladech řízení ve prospěch žalovaného. Rovněž i odvolací soud má za to, že je namístě úspěšnějšímu žalovanému s ohledem na ustanovení § 150 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení odepřít.

16. Pro úplnost odvolací soud uvádí, že námitka žalovaného, že nebyl před podáním žaloby vyzván žalobcem k úhradě žalovaného úroku z prodlení předžalobní výzvou dle § 142a odst. 1 o.s.ř. je zcela irelevantní za situace, kdy soud I. stupně žalobci žádné náklady řízení nepřiznal.

17. Odvolací soud s přihlédnutím k výše uvedenému rozsudek soudu prvního stupně potvrdil i ve výroku II (§ 219 o.s.ř.).

18. Pokud se jedná o náklady odvolacího řízení, v odvolacím řízení byl úspěšný žalobce, avšak tomuto žádné náklady odvolacího řízení nevznikly, tudíž o těchto nákladech bylo rozhodnuto, jak je uvedeno ve výroku II tohoto rozsudku (§ 142 odst. 1 za použití ustanovení § 224 odst. 1 o.s.ř.).