17 Co 174/2024

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Buriana a soudců JUDr. Ivany Tomkové a Mgr. Bc. Aleše Klempy v právní věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky A sídlem Adresa advokátky A proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátkou Jméno advokátky B sídlem Adresa advokátky B o vydání bezdůvodného obohacení, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 11. června 2024, č.j. 22 C 266/2023-175,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v napadeném výroku I. mění tak, že žalovaná je povinna žalobkyni zaplatit částku 10 231,25 Kč.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 27 785,60 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně tituly před jménem jméno FO, advokátky.

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalované jako po druhé menšinové spoluvlastnici vydání bezdůvodného obohacení v celkové výši 86 256 Kč odpovídající poměrné částce v rozsahu 5/12 ze žalobkyní provedených úhrad za odběr elektrické energie a plynu a za vodné a stočné od roku 2021 do 2023 a za výměnu starého bojleru za nový, které hradila i za žalovanou jako dalšího spoluvlastníka nemovitosti, a to pozemku p. č. st. číslo parcely jehož součástí je stavba domu č. p. číslo popisné se dvěma bytovými jednotkami č. číslo (ve spoluvlastnictví účastnic v poměru id číslo žalovaná a id. číslo žalobkyně) a č. číslo (ve výlučném vlastnictví žalobkyně) a pozemku p. č. číslo parcely vše v obci adresa, k. ú. adresa (dále jen jako „předmětná nemovitost“).

2. Shora označeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, aby žalovaná žalobkyni zaplatila 10 231,25 Kč (výrok I.), řízení co do částky 73 0224,75 Kč zastavil (výrok II.) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 34 720 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalované tituly před jménem jméno FO. Žalobkyně vzala v průběhu řízení žalobu zpět v rozsahu částky 73 024,75 Kč týkající se poměrné náhrady úhrad za odebrané energie a za vodné a stočné pro úhradu této částky ze strany žalované po podání žaloby, což našlo odraz v citovaném výroku II. rozsudku o částečném zastavení řízení v uvedeném rozsahu. S ohledem na uvedené se soud prvního stupně v řízení zabýval dále toliko důvodností žaloby ve zbývajícím rozsahu, tj. v částce 10 231,25 Kč, týkající se poměrné náhrady za úhradu žalobkyně za výměnu starého bojleru v předmětné nemovitosti za nový. Dospěl k závěru, že žalobu nelze v tomto zbylém rozsahu shledat důvodnou, neboť v daném případě nebylo prokázáno, že by se v uvedené záležitosti jednalo o záležitost, která vyžadovala jednat okamžitě ve smyslu § 1128 odst. 2 věta první o. z. Bylo prokázáno, že žalobkyně o výměně bojleru informovala žalovanou až v podané žalobě a netvrdila, že tak učinila bezodkladně po vyřešení celé záležitosti, případně bezodkladně poté, co provedla úhradu za provedenou dodávku a montáž nového bojleru. Nebyla-li žalovaná přizvána k rozhodnutí o zakoupení a instalaci nového bojleru, nebyla povinna participovat na nákladech s tím spojených. Soud prvního stupně v rámci posouzení důvodnosti nároku žalobkyně poukázal též na korektiv dobrých mravů podle § 2 odst. 3 o. z. s tím, že z postoje žalované i faktických kroků bylo více než očividné, že nechce zůstat žalobkyni z titulu spoluvlastnictví ničeho dlužna, nicméně pokud žalobkyně, která žalované neposkytovala potřebnou součinnost a doslova bojkotovala úsilí žalované jí čehokoli uhradit, stejně jako snahu se vůbec dozvědět, komu, na co a kolik má přispívat, s ohledem na uvedené celkové okolnosti projednávané věci neshledal důvod, proč by žalobkyni měla být poskytována jakákoli právní ochrana.

3. Žalobkyně napadla rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. z důvodů uvedených v § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř. Namítla, že soud prvního stupně nekriticky přejal tvrzení žalované, že žalovaná neznala číslo účtu žalobkyně u banky, aniž by je podrobil podrobnější analýze. Také líčení vztahů účastníků ze strany soudu, podle něhož se vyznačují iracionalitou a emocionalitou ústící v pasivně agresivní postoje zejména žalobkyně je ryze subjektivní bez opory v provedeném dokazování. Žalobkyně sice připouští, že vztahy mezi účastnicemi nejsou dobré, to však spočívá v nepříliš šťastně vyřešeném spoluvlastnickém užívání domu, kdy účastnice spolu špatně komunikují. Pokud je vedeno trestní řízení vůči žalobkyni pro jednání, kterého se měla žalobkyně dopustit vůči společné matce účastnic, která obývá byt č. číslo v předmětné nemovitosti, jenž je ve většinovém spoluvlastnictví žalované, toto nenaplňuje intenzitu trestněprávního jednání. Jedná se o důsledek dlouhodobě rozvrácených rodinných vztahů a dlouhodobých sporů mezi poškozenou a obviněnou pramenících v užívání společné věci. Jednání řešená v trestním řízení byla již jednou pravomocně projednávána v přestupkovém řízení, kde bylo řízení zastaveno. Pokud jde o výměnu bojleru, tato byla nezbytná pro stav starého bojleru, který hrozil havárií, jež mohla způsobit vytopení budovy. Žalobkyně musela jednat bez zbytečného odkladu a žalovaná měla být ráda, že k odstranění havarijního stavu došlo v řádu hodin. Žalovaná by se tak měla podílet na nákladech spojených s pořízením nového bojleru. Žalobkyně odmítá, že by se svědkem jméno FO, který vyměňoval bojler, konzultovala obsah jeho svědecké výpovědi před soudem. Závěr soudu, že rozhodnutí o výměně bojleru nespadalo do kategorie záležitostí vyžadujících jednat okamžitě nemá oporu v provedeném dokazování. Pochybnosti ohledně charakteru závady soud prvního stupně nijak nepřeklenul, když výpověď uvedeného svědka toliko hodnotil jako nevěrohodnou a dál se již touto otázkou nezabýval. Žalovaná se jako opomenutý spoluvlastník mohla bránit podáním návrhu k soudu na určení, že rozhodnutí o neodkladné záležitosti nemá vůči ní právní účinky v prekluzivní lhůtě 30 dní od přijetí rozhodnutí, avšak žalovaná tak učinila až po uplynutí prekluzivní lhůty. Žalovaná o výměně bojleru prokazatelně věděla, jak vyplývá z jejího e-mailu z 2.3.2023, který adresovala žalobkyni. Žalobkyně také odmítá závěr o potřebě aplikace korektivu dobrých mravů, pro niž nejsou splněny podmínky, když stupňující se konflikty mezi účastnicemi jsou vzájemné. Taktéž soud prvního stupně nesprávně rozhodl o náhradě nákladů řízení, když tyto uložil v plné míře nahradit žalobkyni. Tvrzená nesoučinnost nemohla být kladena k tíži žalobkyni za situace, kdy žalovaná nejen, že znala bankovní spojení na žalobkyni, ale nic jí nebránilo poukázat finanční prostředky žalobkyni poštovní poukázkou typu C, což v minulosti prováděla. Jelikož žalobkyně je přesvědčena, že řádně prokázala tvrzené skutečnosti provedenými důkazy a že soud prvního stupně učinil nesprávná skutková zjištění a dopustil se nesprávního posouzení nároku žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadené rozhodnutí ve výrocích I. a III. zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

4. Žalovaná ve vyjádření k odvolání označila rozsudek soudu prvního stupně za věcně správný a navrhla jeho potvrzení. K námitce ohledně znalosti účtu žalobkyně namítla, že to byla naopak žalovaná, která opakovaně žalobkyni vyzývala, aby sdělila číslo svého účtu, na nějž jí má posílat jako spoluvlastník nemovitosti podíl za spotřebu energií, které ve skutečnosti spotřebovává matka účastnic jméno FO. Žalobkyně na výzvy nikdy nereagovala, nepředložila žalované příslušné smlouvy s dodavateli médií a namísto spolupráce zaslala žalované rovnou předžalobní výzvu. Žalobkyně si záměrně nevyzvedávala peníze, které jí by byly zasílány poštovními poukázkami od žalované. Pokud jde o trestní stíhání žalobkyně za jednání vůči shora uvedené společné matce účastnic, žalovaná doplnila, že vůči žalobkyni již byla u Okresního soudu v Hodoníně podána obžaloba pro zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí a přečiny krádeže a poškození cizí věci. Žalobkyně v řízení před soudem prvního stupně neprokázala, že by výměna bojleru představovala záležitost, která vyžadovala jednat okamžitě. V řízení nebyla ani schopna časově ukotvit potřebu výměny bojleru. Podle žalované z výpovědi svědka - opraváře jméno FO – je evidentní, že nedošlo k žádné havárii, když bojler nebyl prasklý, pouze tzv. slzel. Žalobkyně mohla kontaktovat žalovanou e-mailem či SMS zprávou. Neučinila tak však a ani nereagovala na e-mail žalované z 2.3.2023 týkající se stavební činnosti ve sklepě rodinného domu. Z uvedených důvodů žalovaná navrhla potvrzení rozsudku soudu prvního stupně.

5. Odvolací soud poté, co zjistil, že odvolání žalobkyně bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním vymezeném rozsahu (výroky I. a III. rozsudku) a z pohledu uplatněných odvolacího důvodů, jakož i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je částečně důvodné. Pokud jde o zamítavý výrok II. rozsudku soudu prvního stupně, tento již samostatně nabyl právní moci.

6. Odvolací soud předně k návrhu žalované v rámci odvolacího jednání dne 22.7.2025 doplnil dokazování o nespornou skutečnost, že žalobkyně byla za shora popsané trestné činy, kterých se měla dopustit proti společné matce účastnic v rámci soužití v předmětné nemovitosti, jakož i vůči žalované (přečin poškození cizí věci s výší škody 20 000 Kč za poškození vstupních dveří do bytu č. číslo v předmětné nemovitosti užívaného matkou účastnic a pořízených žalovanou) pravomocně odsouzena rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 10.3.2025, č.j. 19 T 37/2023-1552, ve spojení s rozhodnutím odvolacího Krajského soudu v Brně ze dne 3.7.2025, sp. zn. 8 To 169/2025, k trestu odnětí svobody v délce tří let s podmíněným odkladem výkonu trestu na zkušební dobu v délce čtyř let se současným vyslovením dohledu.

7. Odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně na základě provedeného podrobného dokazování v přiměřeném rozsahu objasnil skutkový stav věci a přijal s ohledem na učiněná skutková zjištění ohledně stavu poškozeného bojleru (bojler tzv. slzel) a doby, která uplynula do výměny bojleru (až další den od zjištění závady), učiněná zejména z částečně rozporné výpovědi svědka jméno FO, který prováděl z pokynu žalobkyně opravu poškozeného bojleru výměnou za nový, i správné právní závěry ve smyslu § 1128 odst. 2 o. z. o nikoliv neodkladné záležitosti (tj. záležitosti, která nevyžadovala jednat okamžitě) v rámci tzv. běžné správy společné věci v souvislosti s předmětným rozhodnutím žalobkyně jako většinové spoluvlastnice nemovitosti týkajícím se výměny bojleru, aniž by žalobkyně vyrozuměla žalovanou jako další spoluvlastnici o potřebě rozhodnout o této opravě.

8. Taktéž se odvolací soud ztotožnil jako se správným se závěrem soudu prvního stupně, že ačkoliv žalobkyně opakovaně v řízení tvrdila, že žalovaná číslo jejího účtu zná z dřívějška, nepředložila soudu žádný důkaz, že tomu tak skutečně je (respektive bylo), případně důkaz, že na e-maily ze dne 20.5.0222, 26.7.2022 a 29.9.2022, v nichž se žalovaná této informace domáhala, skutečně relevantním způsobem reagovala.

9. Z uvedeného lze dovodit, že žalobkyně důkazní břemeno k prokázání svého tvrzení o přijetí rozhodnutí v neodkladné záležitosti, jakož i o znalosti žalované ohledně čísla účtu žalobkyně za účelem realizace průběžných úhrad nákladů spojených s provozem společné nemovitosti v rozhodném období před podáním žaloby, v řízení neunesla.

10. Odvolací soud však naproti tomu v daném případě dospěl na základě provedeného dokazování k závěru, že uvedené dosud učiněné právní posouzení nároku žalobkyně ze strany soudu prvního je neúplné, a to zejména s přihlédnutím ke zjištěnému stáří původního vyměňovaného bojleru (17 let dle výpovědi svědka jméno FO) a jeho využití pro potřeby celé předmětné nemovitosti. Podle přesvědčení odvolacího soudu je totiž třeba otázku vynaložení uvedeného nákladu na společnou věc žalobkyní posoudit též z pohledu ustanovení § 1136 písm. a) o. z., které umožnuje spoluvlastníku požadovat poměrnou část náhrady v rozsahu zhodnocení společné věci při vynaložení nákladů spoluvlastníkem bez vyrozumění a souhlasu dalších spoluvlastníků, je-li učiněno v zájmu ostatních spoluvlastníků. Odvolací soud má za to, že z provedených skutkových zjištění o stavu vyměňovaného bojleru za nový a ohledně jeho užitné funkce lze učinit závěr, že výměna byla provedena nejen v zájmu žalobkyně jako většinového spoluvlastníka předmětné nemovitosti, ale současně i v zájmu žalované jako menšinového spoluvlastníka, když tento, jak potvrdila ve svém vyjádření v rámci odvolacího jednání samotná žalovaná, slouží k zásobování teplou vodou obou bytových jednotek vymezených v předmětné nemovitosti, tj. i bytové jednotky č. číslo, jejímž většinovým spoluvlastníkem je žalovaná.

11. Ustanovení § 1136 písmeno a) o. z. sice upravuje právo spoluvlastníka, který vynaložil na společnou věc náklad v zájmu ostatních spoluvlastníků v rozsahu poměrné části náhrady v rozsahu zhodnocení věci, tedy v kladné hodnotě, což podle ustáleného výkladu implikuje potřebu porovnání hodnoty předmětné nemovitostí věci před vynaložením předmětné investice za pořízení a instalaci nového bojleru a po jeho instalaci prostřednictvím znaleckého posudku. Odvolací soud má nicméně za to, že na nyní souzenou věc lze při řešení této otázky z důvodu hospodárnosti řízení aplikovat ustanovení § 136 o. s. ř., které umožňuje určit hodnotu tohoto objektivního zhodnocení předmětné nemovitosti (kdy patrně nelze současně rozumně předpokládat, že náhradou starého vadného bojleru za nový by došlo ke snížení hodnoty nemovitosti) bez uvedeného odborného posouzení znalce, tj. vlastní úvahou soudu. Podle názoru odvolacího soudu je totiž zjevné, že náklady za zpracování takového znaleckého posudku (jehož zpracování koneckonců v řízení před soudem prvního stupně navrhovala i sama žalobkyně) by v daném případě nepochybně nepoměrně převýšily žalobkyní uplatněnou poměrnou část jí vynaložené investice ve výši 24 555 Kč, kterou žalobkyně vyjádřila žalovanou částkou ve výši 10 231,35 Kč, vycházející ze spoluvlastnického podílu žalované vůči celku v rozsahu číslo. Uvedenou (v podstatě bagatelní) částku pak odvolací soud nepovažuje s přihlédnutím ke všem okolnostem případu z pohledu volné úvahy ve smyslu § 136 o. s. ř. za nepřiměřenou výši náhrady za zhodnocení společné věci z pohledu citovaného zákonného ustanovení § 1136 písm. a) o. z. a považuje ji i za spravedlivou z hlediska rozumného uspořádání nesporně dlouhodobě vzájemně vyhrocených spoluvlastnických vztahů mezi účastnicemi. Současně s přihlédnutím ke zjištěnému stáří původního bojleru, který byl dle výpovědi svědka jméno FO na hraně životnosti, což je u uvedených zařízení ostatně obecně známá skutečnost, nelze rozumně předpokládat, že by toto příslušenství společné nemovitosti účastnic v době výměny ještě mělo nějakou kladně vyjádřitelnou majetkovou hodnotu, kterou by bylo zapotřebí v rámci posouzení zhodnocení nemovitosti instalací nového bojleru oproti předchozímu stavu nějak zohledňovat.

12. Za této situace má tedy odvolací soud za to, že s ohledem na uvedenou objektivně nastalou skutečnost v souvislosti s výměnou starého bojleru za nový, která se z hodnotového hlediska nepochybně pozitivně projevila i v majetkové sféře žalované z titulu jejího spoluvlastnictví k předmětné nemovitosti, by se v případě nevypořádání tohoto zhodnocení ve sféře žalované, na její straně ve vztahu k žalobkyni jednalo i s přihlédnutím k předpokládanému dlouhodobému užitku, který používání za tuto investici pořízeného nového zařízení na ohřev teplé vody ve společné nemovitosti i pro žalovanou jako další spoluvlastnici nemovitosti skýtá, o získání majetkového prospěchu bez právního důvodu. Není tudíž přiléhavé při posouzení důvodnosti tohoto dílčího nároku žalobkyně na poskytnutí náhrady za výměnu bojleru přistoupit k aplikaci korektivu dobrých mravů ve smyslu § 2 odst. 3 o. z. tak, jak to učinil s ohledem na zjištěné konfliktní vztahy mezi účastnicemi soud prvního stupně.

13. Pokud žalovaná v řízení poukazovala na trestní stíhání žalobkyně vedené u Okresního soudu v Hodoníně za trestnou činnost, které se tato dopustila vůči společné matce účastnic jméno FO v rámci soužití v předmětné nemovitosti, odvolací soud má za to, že toto již pravomocně skončené trestní řízení, v němž byla žalobkyně shledána vinnou z trestních jednání, z nichž byla obžalována, není vyjma přečinu poškození cizí věci za poškození vstupních dveří do bytu užívaného matkou účastnic, které pořizovala žalovaná, v přímém příčinném vztahu k nyní řešenému spoluvlastnickému sporu mezi žalobkyní a žalovanou, byť nelze pominout, že s ním okrajově souvisí. Nejedná se nicméně o natolik významnou okolnost, která by odůvodňovala odepření soudní ochrany zákonem předvídanému nároku žalobkyně na poměrnou náhradu za nahrazení starého bojleru za nový ve společné nemovitosti, která takto byla objektivně vzato (tedy i ve prospěch žalované) zhodnocena. Nelze rovněž pominout, že žalované byl naproti tomu v citovaném trestním řízení pravomocně přisouzen nárok na náhradu škody vůči žalobkyni jako obžalované za poškozené vstupní dveře. I v tomto kontextu se tak odvolacímu soudu jeví řešení, které zvolil ve vztahu k přiznání nároku žalobkyně na zaplacení poměrné části jí zaplacení ceny za výměnu bojleru odpovídající spoluvlastnickému podílu žalované, za spravedlivé.

14. Z uvedených důvodů proto odvolací soud ve smyslu § 220 o. s. ř. změnil rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném výroku I. tak, že žalobě, aby byla žalovaná zavázána povinností k úhradě částky ve výši 10 231,25 Kč žalobkyni, vyhověl (výrok I. rozsudku). Pariční lhůta (ač nebyla ve výroku výslovně uvedena) ke splnění rozsudkem uložené povinnosti k zaplacení uvedené částky, vyplývá přímo ze zákona (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), tj. do tří dnů od právní moci rozsudku; nejedná se o nejasnost výroku soudního rozhodnutí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10.2.2009, sp. zn. 32 Cdo 3571/2004).

15. Výrokem III. rozsudku pak odvolací soud s ohledem na změnu výroku I. rozhodl závislým výrokem o náhradě nákladů řízení, a to za řízení před soudy obou stupňů, a to ve smyslu § 224 ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. Odvolací soud se v rámci úvah o náhradě nákladů řízení částečně ztotožnil s úvahou soudu prvního stupně, kterou učinil v intencích § 146 odst. 1 písm. b) a odst. 2 o. s. ř. ohledně nároku žalobkyně na zaplacení částky 73 024,75 Kč, v níž bylo řízení zastaveno k částečném zpětvzetí žaloby žalobkyní, jestliže dovodil, že zavinění za zastavení řízení v této části leží na straně žalobkyně, které odvolací soud považuje za přiměřené (v podrobnostech viz důvody k pochybením žalobkyně při výpočtech v souvislosti s uplatněním žalovaného nároku, v němž byla později žaloba vzata zpět, a k neposkytování součinnosti žalobkyní žalované při snahách žalované o úhradu částky před podáním žaloby výstižně shrnuté v bodu 22 rozsudku soudu prvního stupně). Námitku žalobkyně o možnosti žalované hradit finanční prostředky na náklady za provoz společné nemovitosti žalobkyni namísto prostřednictvím poštovních poukázek typu „B“ prostřednictví poukázek typu „C“, které dle šetření odvolacího soudu také vyžadují součinnost adresáta v souvislosti s přijetím poukazovaných finančních částek, shledal odvolací soud nedůvodnou. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně byla ve výsledku úspěšná v částce 10 231,25 Kč odpovídající poměrné náhradě za pořízení a instalaci nového bojleru, nicméně dále odvolací soud ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. poměřoval vzájemný procesní úspěch obou stran sporu z hlediska konečného výsledku sporu, přičemž dovodil, že žalovaná byla oproti původní celkově žalované částce 83 256 Kč ve výsledku procesně úspěšnější, a to v rozsahu 76 % (88 % úspěch žalovaná v částce 73 024,75 Kč minus 12 % úspěch žalobkyně v částce 10 231,25 Kč). Procesně úspěšnější žalované tudíž náleží náhrada za zastoupení advokátkou v řízení před soudem prvního stupně v částce 26 387,20 Kč (76 % z 34 720 Kč původně přiznaných soudem prvního stupně – v podrobnostech k tarifní hodnotě a jednotlivým úkonům včetně paušálních náhrad srov. bod 23. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně) a za odvolací řízení pak náhrada za žalovanou výslovně účtovaný jeden úkon právní služby á 1 540 Kč (srov. písemné vyčíslení nákladů řízení z datum zaslané odvolacímu soudu zástupkyní žalované) za podané vyjádření k odvolání z tarifní hodnoty tvořící předmět odvolacího řízení (částka 10 231,25 Kč) a k tomu účtovaná paušální náhrada hotových výdajů 300 Kč ve smyslu § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, tedy celkem částka 1 840 Kč po snížení na poměrný procesní úspěch v řízení v rozsahu 76 % se jedná o částku 1 398,40 Kč. Celkově je tak žalobkyně povinna nahradit žalované náklady za řízení před soudy obou stupňů v částce 27 785,60 Kč (26 387,20 Kč + 1 398,40 Kč). Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné. Nesplní-li povinný řádně a včas povinnost uloženou vykonatelným rozhodnutím, může se oprávněný domáhat soudního výkonu (exekuce) rozhodnutí.