17 Co 18/2025

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Buriana a soudců JUDr. Ivany Tomkové a Mgr. Bc. Aleše Klempy ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky A sídlem Adresa advokátky A a žalovaného: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátkou Jméno advokátky B sídlem Adresa advokátky B o zaplacení 79 191,55 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 15. 5. 2024, č. j. 9 C 208/2019-370,

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I. potvrzuje.

II. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku II. mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení v částce 55 986 Kč ve lhůtě do tří dnů od jeho právní moci k rukám , Jméno advokátky A, , advokátky.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady odvolacího řízení v částce 17 191,68 Kč ve lhůtě do tří dnů od jeho právní moci k rukám , Jméno advokátky A, , advokátky.

1. Okresní soud v Prostějově rozsudkem ze dne 15. 5. 2024, č. j. 9 C 208/2019-370, (dále jen „napadené rozhodnutí“) zavázal žalovaného povinností zaplatit žalobci 79 191,55 Kč s úrokem z prodlení z částky 79 191,55 Kč ve výši 9,75 % ročně od 22. 2. 2019 do zaplacení (výrok I) a dále žalovaného zavázal povinností nahradit žalobci náklady řízení ve výši 70 063,50 Kč (výrok II).

2. Soud I. stupně tak rozhodl o žalobě, kterou se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení 108 300 Kč s příslušenstvím z titulu slevy z ceny vadného díla. Soud I. stupně vyhověl žalobě v části 79 191,55 Kč s příslušenstvím, neboť shledal, že žalobce a žalovaný uzavřeli smlouvu o dílo, na jejímž základě žalovaný postavil žalobci garáž v obci , adresa, . Dílo vykazovalo vady ve formě nefunkční hydroizolace. Žalobce tyto vady zjistil na jaře 2017 a nejpozději dne 22. 6. 2017 je vytknul žalovanému. Žalovaný však vady neodstranil a žalobce si vady nechal odstranit společností , právnická osoba, . Přiznaná výše slevy z ceny díla tak odpovídá náhradě nákladů na odstranění vad díla, které žalobce zaplatil této společnosti.

3. O části nároku žalobce ve výši 29 108,45 Kč s příslušenstvím bylo pravomocně již rozhodnuto zamítavým výrokem II rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 13. 4. 2022, č. j. 9 C 208/2019-298.

4. Proti napadenému rozhodnutí podal žalovaný odvolání, jehož hlavní námitkou bylo, že soud I. stupně došel k nesprávnému skutkovému závěru, pokud uzavřel, že žalobce u žalovaného uplatnil vady díla řádně a včas. Tuto námitku žalovaný roztříštil do vícero projevených nesouhlasů s dílčími konstatováními soudu I. stupně v napadeném rozhodnutí. Žalovaný tak například popíral pravost SMS provedených k důkazu, jelikož si je nepamatoval a nedohledal je, či nesouhlasil s tím, co vzal soud I. stupně za prokázané z jednotlivých důkazů ve vztahu k řádnosti a včasnosti vytknutí vad díla. Žalovaný dále namítal, že žalobce neměl možnost si vadu nechat opravit u třetí osoby sám, jelikož taková možnost nebyla mezi účastníky dojednána. Žalovaný nesouhlasil s tím, že by v řízení bylo prokázáno, že by nepostupoval dle předaného výkresu , tituly před jménem, , jméno FO, , a tak by použil špatný materiál či technologii. Žalovaný vyjádřil i nesouhlas se skutkovým závěrem soudu I. stupně ohledně jeho odbornosti jako stavebníka.

5. Žalobce se k odvolání žalovaného vyjádřil tak, že všechny námitky žalovaného shledal nedůvodnými a navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí potvrdil.

6. Odvolací soud po zjištění, že objektivně i subjektivně přípustné odvolání (§ 201 a § 202 a contrario o. s. ř.) bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) přezkoumal rozsudek soudu I. stupně i řízení předcházející jeho vydání (§ 212, § 212a o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

7. Soud I. stupně provedl ve věci řádné a dostačující dokazování a z provedených důkazů vyvodil správné právní závěry. Po skutkové stránce bylo provedenými důkazy prokázáno a nebylo to ani mezi účastníky sporné, že účastníci mezi sebou uzavřeli smlouvu o dílo, přičemž žalovaný se zavázal žalovanému vystavět hrubou stavbu garáže v obci , adresa, , což také učinil. Dle názoru odvolacího soudu bylo v řízení také prokázáno z výpovědi svědka , jméno FO, , že vystavěná hrubá stavba vykazovala vady spočívající ve vadně provedených svislých a vodorovných izolacích, což způsobovalo provlhání stavby.

8. Zásadní pro posouzení důvodnosti nároku žalobce (což také žalovaný především zpochybňoval), bylo zda, kdy a jaké vady žalobce žalovanému řádně vytkl a zda zvolil další odpovídající zákonný postup.

9. Je zjevné, že mezi účastníky proběhla obsáhlá komunikace formou SMS, z níž je zřejmé, že žalobce se opakovaně a v řadě případů marně snažil se žalovaným setkat. Je sice pravdou, že žádná ze SMS zpráv zasílaných žalovanému žalobcem neobsahuje jednoznačné vytknutí vad, nicméně z jejich obsahu lze dovodit, že 22. 6. 2017 se uskutečnilo osobní jednání mezi účastníky, na kterém ze strany žalobce nepochybně došlo k vytknutí vad v podobě vadně provedené izolace, neboť tomu nasvědčuje nejen svědecká výpověď svědkyně Hovadíkové, ale další SMS zprávy vyměněné mezi účastníky, z nichž vyplývá, že žalovaný činil určité kroky k nápravě – provedení izolace. Žalovaný se žádného soudního jednání nezúčastnil a v podstatě kromě popírání všeho, co žalobce tvrdil, sám nic netvrdil a žádné důkazy nenavrhl. Žalobce netvrdil, že by po předání díla v prosinci 2016 mělo dojít k uzavření smlouvy o dílo jiného či dalšího obsahu nebo že by jím zamyšlené provádění izolace, jak vyplývá ze SMS zpráv, mělo být prováděním jiných prací a nikoli odstraňování vad díla.

10. Odvolací soud se ztotožnil s argumentací soudu I. stupně, že žalobce žalovanému vady spočívající ve vadně provedené izolace garáže vytkl. Je pravdou, že žalobce měl a mohl žalovanému vady díla vytknout jinou, a to jednoznačně průkaznou formou, což by mu usnadnilo jeho důkazní situaci, nicméně z jednání žalobce je zřejmé, že se snažil žalovaného kontaktovat a řešit celou věc smírnou cestou, nicméně žalovaný se jednání se žalobcem zcela záměrně vyhýbal. V takovémto jednání žalovaného a v jeho námitkách, že si na SMS zprávy ani na e-mail ze dne 3. 8. 2017 nepamatuje nebo že mu nebyly doručeny, případně v jiných námitkách směřujících do dílčích závěrů soudu I. stupně ohledně důkazů ve vztahu k řádnosti a včasnosti vytknutí vad díla, spatřuje odvolací soud znaky zneužití práva ze strany žalovaného.

11. Odvolací soud se také ztotožňuje s logickým skutkovým závěrem soudu I. stupně ohledně odbornosti žalovaného jako stavebníka. Odvolací soud uvádí, že pro konstatování odbornosti žalovaného je nutné přistoupit k hodnocení jednání žalovaného a jak takové jednání působilo na žalobce v době sjednání smlouvy o dílo. Odvolací soud podotýká, že žalovaný akceptoval zakázku na zhotovení hrubé stavby garáže podle technického výkresu bez toho, že by žalobci sdělil, že není schopen něco takového provést. Žalovaný, pokud vystupoval před žalobcem v době uzavření smlouvy o dílo jako profesionál, co zvládne zadávanou zakázku, se nyní nemůže účinně bránit tím, že k provedení takového díla neměl žádné oprávnění ani žádné odborné požadavky. Pokud by žalovaný pochyboval při zhotovení díla o své způsobilosti dílo zhotovit, tak mu nic nebránilo toto rozpoznat, žalobce na to upozornit a opatřit součinnost osoby, která ji má.

12. Co se týče možnosti žalobce si nechat vadu opravit u třetí osoby, tak odvolací soud konstatuje, že žalobce řádně vytkl vady žalovanému a požadoval opravu vad. Žalovaný požadovanou opravu neprovedl řádně, a proto žalobce vyjádřil v e-mailu z 3. 8. 2017, že na dalším pokusu o opravu vad rukou žalovaného již netrvá. Žalobce tedy potom, co žalovaný neodstranil vady v přiměřené lhůtě ve smyslu § 2107 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, požadoval místo opravy díla slevu z kupní ceny, a to pomocí předžalobní výzvy ze dne 29. 3. 2018, ve které uvedl přesnou výši požadované slevy z ceny díla, jež se rovnala vynaloženým nákladům na odstranění vady díla jinou společností. Odvolací soud tedy v postupu žalobce neshledává žádný protizákonný postup.

13. Odvolací soud se dále ztotožňuje i s logickým skutkovým závěrem soudu I. stupně ohledně toho, že žalovaný nepostupoval dle předaného výkresu , tituly před jménem, , jméno FO, a z toho důvodu nefungovala ani vodorovná, ani svislá hydroizolace. Žalovaný provedl vadně vzhledem k charakteru místu stavby napojení svislé a vodorovné hydroizolace, a proto hydroizolace garáže nebyla funkční. Tento závěr zcela logicky vyplývá ze svědeckých výpovědí , tituly před jménem, , jméno FO, a pana , jméno FO, .

14. Odvolací soud se ztotožnil s názorem soudu I. stupně, že náklady v rozsahu 79 191, 55 Kč lze považovat za účelně vynaložené náklady na odstranění vad a tuto částku přiznal žalobci jako slevu z ceny vadně provedeného díla.

15. Odvolací soud proto rozsudek soudu I. stupně ve smyslu § 219 o. s. ř. ve výroku I jako věcně správný potvrdil.

16. Odvolací soud přistoupil však ke změně výroku o náhradě nákladů řízení podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř., jelikož se neztotožnil s rozsahem úkonů právní služby přiznaných zástupci žalobce v řízení před soudem I. stupně, a to za půl úkon právní služby za účast u vyhlášení rozhodnutí dne 15. 5. 2024, když odvolací soud nepovažuje tento úkon právní služby za účelně vynaložený, za který by zástupci žalobce příslušela odměna. Jelikož byl odvolacím soudem tento úkon shledán neúčelným, tak nebylo přiznáno ani cestovné za cestu , adresa, dne , datum, ani náhrada za promeškaný čas za tuto cestu. Odvolací soud nesouhlasí ani s rozložením úspěchu na věci samé, jelikož soud I. stupně rozlišuje část řízení, ve které měl být žalobce částečně úspěšný a část ve které byl žalobce plně úspěšný. Takto nelze řízení dělit a je nutné posuzovat úspěch žalobce v řízení jako celek. Žalobce byl v řízení úspěšný co do 73 % a žalovaný co do 27 %. Po odečtení zbývá 46% úspěch žalobce, a proto odvolací soud přiznal žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 46 % z celkových nákladů řízení žalobce ve výši 55 986 Kč. Odvolací soud tedy přistoupil k poměrnému rozdělení náhrady nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Při určení tarifní hodnoty sporu vycházel odvolací soud z toho, že v období od podání žaloby do podání odvolání žalobce dne 23. 7. 2022 činila tarifní hodnota sporu 108 300 Kč, v období od podání odvolání žalovaného dne 23. 7. 2022 do vydání napadeného rozhodnutí činila tarifní hodnota sporu 79 191,55 Kč. Náklady řízení žalobce se skládají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 4 332 Kč, z odměny za 13 úkonů právní služby á 5 460 Kč (příprava a převzetí, předžalobní výzva ze dne 19. 2. 2019, žaloba, účast na jednáních soudu ve dnech 4. 12. 2019, 3. 2. 2020, 27. 7. 2020 (2 úkony, jednání trvalo více než 2 hodiny), 18. 10. 2021, 13. 12. 2021, 9. 2. 2022 (2 úkony, jednání trvalo více než 2 hodiny) a 13. 4. 2022, závěrečný návrh ze dne 14. 3. 2022), za 4 úkony právní služby á 4 300 Kč (vyjádření k odvolání, vyjádření ve věci k výzvě soudu, účast na jednání soudu dne 29. 4. 2024, závěrečný návrh). Dále se náklady žalobce skládají z náhrady hotových výdajů dle § 13 a. t. za 17 úkonů právní služby ve výši 17 x 300 Kč. Dále z cestovného za cesty na trase , adresa, ve dnech 4. 12. 2019, 3. 2. 2020, 27. 7. 2020, 18. 10. 2021,, Anonymizováno, 13. 12. 2021, 9. 2. 2022, 13. 4. 2022 a 29. 4. 2024. Cestovné bylo za cestu dne 4. 12. 2019 počítáno podle vyhlášky č. 333/2018 Sb., za cesty ve dnech 3. 2. 2020 a 27. 7. 2020 podle vyhlášky č. 358/2019 Sb., za cesty ve dnech 18. 10. 2021 a 13. 12. 2021 podle vyhlášky č. 589/2020 Sb., za cesty ve dnech 9. 2. 2022 a 13. 4. 2022 podle vyhlášky č. 511/2021 Sb., a za cestu dne 29. 4. 2024 podle vyhlášky č. 398/2023 Sb. Trasa , adresa, měří dle serveru mapy.cz 19,4 km a automobil použitý pro přepravu má průměrnou spotřebu 6,6 l/100 km a jede na benzín 95 oktanů. Výpočet cestovného ze dne 4. 12. 2019 činí: 38,80 x 4,10 + 38,80/100 x 6,6 x 33,10=244 Kč. Výpočet cestovného ze dnů 3. 2. 2020 a 27. 7. 2020 činí: 77,6 x 4,20 + 77,6/100 x 6,6 x 32=490 Kč. Výpočet cestovného ze dnů 18. 10. 2021 a 13. 12. 2021 činí: 77,6 x 4,40 + 77,6/100 x 6,6 x 27,80=484 Kč. Výpočet cestovného ze dnů 9. 2. 2022 a 13. 4. 2022 činí: 77,6 x 4,70 + 77,6/100 x 6,6 x 44,50=593 Kč. Výpočet cestovného ze dne 29. 4. 2024 činí: 38,80 x 5,60 + 38,80/100 x 6,6 x 38,20=315 Kč. Dále se náklady skládají z náhrady za promeškaný čas podle § 14 a. t. za všech 16 cest ve výši 16 x 100 Kč a náhrady daně z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši 20 371,26 Kč, jíž je zástupce žalobce plátcem. Celkově náklady řízení žalobce tedy činí 121 709,26 Kč.

17. Odvolací soud nepřiznal žalobci odměnu za úkony: replika žalobce ze dne 25. 11. 2019, vyjádření s důkazními návrhy ze dne 23. 2. 2020, doplnění tvrzení a označení důkazů žalobce ze dne 18. 11. 2021 a doplnění závěrečného návrhu. Všechny tyto úkony odvolací soud shledává neúčelnými. Replikou žalobce ze dne 25. 11. 2019 reagoval bez výzvy soudu na vyjádření žalovaného, ve kterém pouze shrnuje a opakuje své argumenty v reakci na obranu žalovaného. Vyjádřením s důkazními návrhy ze dne 23. 2. 2020 reagoval žalobce na výzvu soudu u jednání k doplnění skutkových tvrzení a dokazování. Veškeré informace obsažené v tomto podání mohl žalobce prezentovat ihned již po výzvě na jednání dne 3. 2. 2020 a jejich pozdější sdělení samostatným podáním nelze brát jako účelný úkon právní služby. To stejné se týká doplnění tvrzení a důkazů ze dne 18. 11. 2021. K doplnění závěrečného návrhu odvolací soud podotýká, že takový úkon nelze shledat jako účelný, neboť informace v doplnění mohly být již v samotném závěrečném návrhu, za který byla odvolacím soudem odměna přiznána. Odvolací soud dále neshledal účelnost nákladu důkazu ve výši 100 Kč za výpis z živnostenského rejstříku, neboť ten je dostupný všem online bez nutnosti placení správního poplatku.

18. Odvolací soud připomíná, že i odůvodnění rozhodnutí týkající se nákladů řízení musí být provedeno přezkoumatelným způsobem. U úkonů právní služby musí být uvedeno za jaké úkony právní služby byla odměna přiznána a za jaké nikoliv a u těch úkonů právní služby, u kterých soud odměnu nepřizná, uvede, z jakého důvodu. U cestovného by měl být uveden výpočet, podle kterého soud došel k výsledné výši cestovného.

19. Odvolací soud rozhodl i o náhradě nákladů odvolacího řízení dle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že zavázal plně neúspěšného žalovaného k náhradě nákladů odvolacího řízení žalobci ve výši 10 043 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení (§ 160 odst. 1 ve spojení s § 167 odst. 2 o. s. ř.) k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna podle § 7 a 8 odst. 1 a. t. sestávající z částky 4 300 Kč za dva úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. d) a g) a. t. (vyjádření k odvolání ze dne 1. 1. 2025 a účast na jednání u odvolacího soudu dne 9. 12. 2025) a náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 1, 3 a. t. ve výši 450 Kč za dva úkony právní služby. Dále z cestovného za cesty na trase , adresa, dne 9. 12. 2025. Cestovné bylo za cestu dne 9. 12. 2025 počítáno podle vyhlášky č. 475/2024 Sb. Trasa , adresa, měří dle serveru mapy.cz 209 km a automobil použitý pro přepravu má průměrnou spotřebu 5,4 l/100 km a jede na motorovou naftu. Výpočet cestovného ze dne činí: 418 x 5,80 + 418/100 x 5,4 x 34,70=3 208 Kč. Dále se náklady skládají z náhrady za promeškaný čas podle § 14 a. t. za čas strávený na cestě ve výši 10 x 150 kč a náhrady daně z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši 2 983,68 Kč, jíž je zástupce žalobce plátcem. Celkově náklady řízení žalobce tedy činí 17 191,68 Kč.

20. Odvolací soud poznamenává, že podle § 14 odst. 4 a. t. zástupci nenáleží náhrada za promeškaný čas strávený na jednání odvolacího soudu, neboť za tento časový úsek je zástupci přiznána odměna za úkon právní služby.