17 Co 189/2024

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Buriana a soudců JUDr. Ivany Tomkové a Mgr. Bc. Aleše Klempy ve věci žalobce: Jméno žalobce A ., IČO: IČO žalobce A se sídlem Adresa žalobce A , zastoupený Jméno žalobce B , advokátem se sídlem Jméno advokáta adresa proti žalovanému: Jméno žalovaného A , narozený dne Datum narození žalovaného A bytem Adresa žalovaného A zastoupený Jméno žalovaného B , advokátem se sídlem adresa o 11 375,65 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Blansku ze dne 15. 8. 2024, č. j. 11 C 68/2018-128,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 10 748,43 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám , Jméno žalobce B, advokáta se sídlem v , adresa 1. Okresní soud v , adresa, (dále jen „soud prvního stupně“) rozhodl rozsudkem ze dne , datum, , č. j. 11 C 68/2018-128, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 11 375,65 Kč s příslušenstvím tak, jak je konkrétně uvedeno ve výroku I rozsudku, a to do tří dnů od jeho právní moci. Výrokem II byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 34 870,37 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám , Jméno žalobce B, .

2. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalovaný a odvolací soud pro stručnost odkazuje na jeho písemné vyhotovení založené ve spise. Žalobce poukazuje na usnesení Krajského soudu v Brně ze dne , datum, , č. j. , insolvenční spisová značka, které nabylo právní moci dne 27. 2. 2024, a na základě něhož byl v rámci insolvenčního řízení osvobozen od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení. Žalobce byl do insolvenčního řízení přihlášen pod přihláškou , číslo, která byla insolvenčním správcem uznána v plné výši, na tuto pohledávku byl žalobce uspokojen z více než 60 %, k probíhajícímu insolvenčnímu řízení neměl žádné námitky. Žalovaný tudíž neočekával, že i po splnění oddlužení a osvobození od placení zbytku pohledávek bude nucen pokračovat v hrazení pohledávek žalobci, který se v průběhu insolvenčního řízení nevyjádřil, že se jedná o pohledávku, na kterou se nevztahuje osvobození. Otázkou tedy zůstává, proč žalobce jako jeden z věřitelů v průběhu insolvenčního řízení svůj nesouhlas s osvobozením žalovaného od předmětného dluhu nevyjádřil a rozhodl se vymáhat pohledávku až po splnění oddlužení. Dále žalovaný uvedl, že nebyl schopen v období, za které žalobce požaduje náhradu škody v rámci odběru plynu, hradit žádné závazky, byl v platební neschopnosti, která vedla k jeho úpadku a následnému insolvenčnímu řízení. Žalovaný nechtěl záměrně žalobci svým jednáním způsobit škodu, měl zájem situaci řešit, nečinil žádné obstrukční jednání, které by žalobci znemožňovalo přístup k plynoměru. Žalovaný navíc v předmětné nemovitosti, kde mělo docházet k neoprávněnému odběru plynu, od března 2017 nebydlel, k čemuž však soud prvního stupně nepřihlédl. Žalovaný rovněž namítl, že žalobce si svým liknavým přístupem přivodil vznik škody, když dne 29. 11. 2016 vstoupil na pozemek žalovaného, provedl odečet plynoměru a mohl rovněž provést demontáž plynoměru. Žalovaný byl v tíživé finanční situaci, neplatil žádnému ze svých věřitelů, podal na sebe návrh na oddlužení, snažil se situaci řešit, nezpůsobil žalobci škodu úmyslně. Žalobce v průběhu insolvenčního řízení nijak neavizoval a neinformoval žalovaného o tom, že bude požadovat zaplacení zbývající části pohledávky, což učinil podanou žalobou. Žalovaný též nesouhlasí s rozhodnutím soudu prvního stupně o nákladech řízení, neboť podle jeho názoru dva úkony právní služby učiněné zástupcem žalobce nelze považovat za účelné, když neměly žádný vliv na další vývoj řízení. Žalovaný proto navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žaloba se zamítá.

3. Žalobce se k odvolání žalovaného vyjádřil písemně s tím, že je nepovažuje za důvodné a zcela se ztotožňuje se skutkovými i právními závěry učiněnými soudem prvního stupně. Je nepochybné, že od 2. 11. 2016 v odběrném místě žalovaného probíhal neoprávněný odběr plynu a neoprávněná distribuce plynu dle § 74 odst. 1 a 4 energetického zákona. Pokus žalobce o demontáž plynoměru dne 29. 11. 2016 nebyl úspěšný a žalovaný tudíž nejpozději od tohoto dne věděl, že k odběru plynu nemá uzavřenou smlouvu, plyn odebírá neoprávněně, přesto plyn v odběrném místě vědomě a úmyslně odebíral nadále, čímž způsobil žalobci škodu. Žalobce se pokusil o demontáž plynoměru ještě dne 23. 2. 2017, opět bezúspěšně, proto přistoupil k vymáhání plynoměru soudní cestou a dne 10. 5. 2017 podal žalobu na vydání plynoměru. Žalovaný opustil odběrné místo v červenci 2017, žalobce následně vyčíslil škodu vzniklou neoprávněným odběrem plynu za období od 30. 11. 2016 do 30. 7. 2017. Žalobce rovněž poukázal na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu, z níž jednoznačně vyplývá, že pohledávky na náhradu škody způsobené neoprávněným odběrem plynu jsou pohledávkami na náhradu škody způsobené úmyslně a ve smyslu § 416 insolvenčního zákona se na tyto pohledávky nevztahuje osvobození dlužníka. Žalovaný mohl splnit svou povinnost a umožnit žalobci demontáž plynoměru, čímž by zabránil vzniku škody, přesto odebíral vědomě a úmyslně plyn z distribuční soustavy, ačkoliv neměl řádnou smlouvu. Žalobce poukázal na to, že plynoměr se nacházel uvnitř oploceného pozemku žalovaného, nebyl k němu přístup zvenčí, žalovaný jednoznačně neposkytl žalobci žádnou součinnost k provedení demontáže plynoměru. Soud prvního stupně rovněž správně konstatoval, že insolvenční zákon neukládá povinnost věřiteli v insolvenční přihlášce informovat dlužníka o tom, že jeho pohledávka bude vymáhána i po skončení insolvenčního řízení. Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil, včetně výroku o nákladech řízení, kdy všechny úkony učiněné zástupcem žalobce byly účelné a reagovaly na vyjádření žalovaného v průběhu řízení.

4. Krajský soud v Brně, jako soud odvolací, po zjištění, že odvolání žalovaného bylo podáno v zákonné lhůtě, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení a že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a § 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně v celém jeho rozsahu, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

5. Odvolací důvody, o které žalovaný opřel své odvolání, lze podle názoru odvolacího soudu podřadit pod ustanovení § 205 odst. 2 písm. e), g) o. s. ř., tzn., že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Skutečnosti, zakládající odvolací důvod ve smyslu § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř., které odvolací soud zkoumá z úřední povinnosti, nebyly odvolatelem tvrzeny a odvolací soud je ze spisu nezjistil.

6. Z obsahu předloženého spisu se podává, že návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu prvního stupně dne 23. 1. 2018 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 42 144,74 Kč (po zpětvzetí žaloby do částky 30 769,09 Kč s příslušenstvím zůstala předmětem řízení částka 11 375,65 Kč s příslušenstvím) z titulu náhrady škody. Uplatněný nárok opíral žalobce o tvrzení, že v rámci podnikatelské činnosti je provozovatelem distribuční soustavy a na základě smlouvy o distribuci plynu uzavřené mezi účastníky byl povinen zajišťovat pro žalovaného distribuci plynu do odběrného místa , adresa, . Dojde-li k ukončení smluvního vztahu mezi obchodníkem s plynem a odběratelem a odběr plynu na odběrném místě dále pokračuje, jedná se podle § 74 odst. 1 a 4 energetického zákona o neoprávněný odběr plynu a neoprávněnou distribuci plynu. Z technického hlediska nelze fakticky zabránit odběru plynu, pokud odběratel nezpřístupní měřidlo a nedojde k jeho demontáži a zaslepení přípojky plynu mechanickými prostředky. Neoprávněným odběrem a neoprávněnou distribucí plynu vzniká žalobci jako provozovateli distribuční soustavy škoda. Mezi účastníky zanikla smlouva o zajištění služby distribuční soustavy pro odběrné místo , adresa, ke dni , datum, pro neplnění platebních povinností ze strany žalovaného. Žalobce odstoupil od smlouvy, o čemž byl žalovaný vyrozuměn, byl vyrozuměn o tom, že pro odběrné místo nejsou hrazeny platby za odebraný plyn. Ode dne následujícího, tj. od 2. 11. 2016, kdy v odběrném místě nadále pokračoval odběr plynu, byl tento kvalifikován jako neoprávněný odběr a neoprávněná distribuce plynu. Množství neoprávněně odebraného (spotřebovaného) plynu (výše škody) vyplývá v rozdílu mezi konečným stavem měřidla č. 1106348 na odběrném místě ke 14. pracovnímu dni od podání žádosti obchodníka s plynem o ukončení dodávky plynu, tj. ke dni 1. 11. 2016, a stavem měřidla ke dni 30. 7. 2017, kdy pro odběrné místo byla žalobcem uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky plynu s novým zákazníkem.

7. Řízení ve věci bylo ze zákona přerušeno, neboť byl zjištěn úpadek žalovaného, kdy usnesením Krajského soudu v Brně ze dne , datum, , č. j. , insolvenční spisová značka, vzal soud prvního stupně na vědomí splnění oddlužení dlužníka – žalovaného a osvobodil ho od placení pohledávek podle § 414 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona.

8. Žalovaný ve svém písemném vyjádření nárok žalobce neuznal ani zčásti a trval na zamítnutí žaloby. Nerozporoval, že v odběrném místě , adresa, v období od 1. 11. 2016 do 30. 7. 2017 plyn odebíral, aniž měl uzavřenou smlouvu se žalobcem. Žalovaný však namítl, že na základě usnesení Krajského soudu v Brně ze dne , datum, , č. j. , insolvenční spisová značka, byl v rámci insolvenčního řízení osvobozen od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení. Žalobce byl do insolvenčního řízení přihlášen pod přihláškou , číslo, , která byla insolvenčním správcem uznána v plné výši, a na niž bylo ze strany žalovaného řádně plněno, žalobce byl jako jeden z věřitelů uspokojen z více než 60 %. Žalobce neměl proti usnesení insolvenčního soudu žádné námitky, v přihlášce pohledávky neuvedl, že bude pohledávku dále vymáhat i po splnění oddlužení. Žalovaný proto neočekával, že i po splnění oddlužení a osvobození od placení zbytku pohledávek, bude nucen pokračovat v hrazení zbývající části pohledávky žalobci. Žalovaný též poukázal na to, že nebyl schopen v období, za které žalobce požaduje náhradu škody, hradit žádné závazky, byl v platební neschopnosti, která vedla k jeho úpadku a následnému insolvenčnímu řízení. Žalovaný je názoru, že na daný případ nedopadá ustanovení § 416 odst. 1 insolvenčního zákona, neboť institut oddlužení by tak zcela postrádal smysl. Podle názoru žalovaného navíc ke vzniku škody přispěl svým liknavým přístupem žalobce, který porušil prevenční povinnost, nekonal, nechal plynoměr připojený a nepokusil se o jeho demontáž, kdy žalovaný v odpojení plynoměru žalobci nijak nebránil.

9. Soud prvního stupně po dokazování provedeném listinnými důkazy ve spise založenými a připojeným spisem téhož soudu sp. zn. 5 C 131/2017 (žaloba na vydání plynoměru, kterou vzal žalobce zpět poté, co žalovaný měřící zařízení žalobci dne 31. 7. 2017 vydal) podřadil nárok žalobce na náhradu škody v důsledku neoprávněného odběru plynu pod ustanovení § 74 odst. 1 písm. a) odst. 3 písm. a) zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

10. Soud prvního stupně vzal za skutkově prokázáno, že žalovaný se dopustil neoprávněného odběru plynu v odběrném místě , adresa, v období od , datum, do , datum, , aniž měl uzavřenu smlouvu s obchodníkem plynu – se žalobcem, čímž žalobci vznikla škoda, kdy výši škody, resp. spotřebu plynu v tomto období, žalobce vyúčtoval žalovanému fakturou č. , Anonymizováno, na částku 42 144,74 Kč splatnou dne , datum, , Anonymizováno11. Zásadní otázkou pro posouzení důvodnosti nároku pak bylo, zda na daný nárok žalobce se vztahuje osvobození žalovaného od placení pohledávek v insolvenčním řízení, tzn. zda předmětná pohledávka je pohledávkou na náhradu škody způsobenou úmyslným porušením právní povinnosti ve smyslu § 416 odst. 1 insolvenčního zákona.

12. Podle stanovení § 416 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon, se osvobození podle § 414 nedotýká peněžitého trestu nebo jiné majetkové sankce, která byla dlužníku uložena v trestním řízení pro úmyslný trestný čin, pohledávek na náhradu škody způsobené úmyslným porušením právní povinnosti a dále pohledávek věřitelů na výživném ze zákona a pohledávek věřitelů na náhradu škody způsobené na zdraví.

13. Vycházeje ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, který odvolací soud považuje za správný a úplný, pod citovaná zákonná ustanovení se odvolací soud zcela ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že pohledávka žalobce je pohledávkou na náhradu škody, kdy povinnost k náhradě škody v případě neoprávněného odběru plynu stanoví přímo energetický zákon v ustanovení § 74 odst. 7, kdy jde o odběr bez uzavřené smlouvy.

14. Odvolací soud se shoduje se závěrem soudu prvního stupně, že neoprávněný odběr plynu je úmyslným protiprávním jednáním, jedná se o úmysl minimálně ve formě nepřímé. V tomto směru odkazuje odvolací soud na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu zabývající se danou problematikou (viz např. rozhodnutí ze dne 13. 12. 2018, sp. zn. 25 Cdo 3009/2017 nebo ze dne 7. 6. 2018, sp. zn. 29 Cdo 2846/2016), z níž jednoznačně vyplývá, že pokud žalovaný odebíral v odběrném místě , adresa, plyn navzdory tomu, že neměl se žalobcem uzavřenou smlouvu o odběru, věděl, že tak činí bez právního důvodu a musel být srozuměn s neoprávněností svého počínání, jímž naplnil znaky neoprávněného odběru podle § 74 odst. 1 písm. a) energetického zákona i se způsobením škody žalobci. Takové jednání nelze považovat za lhostejné, tedy pouze nedbalostní. U jednání vědomě nedbalostního, škůdce ví, že může svým jednáním způsobit škodu, avšak bez přiměřených důvodů spoléhá, že se tak nestane, zatímco u nepřímého úmyslu škůdce věděl, že škodu může způsobit a pro případ, že ji způsobí, s tím byl srozuměn.

15. Jinými slovy řečeno, žalobou uplatněná pohledávka z titulu náhrady škody způsobené neoprávněným odběrem plynu žalovaným je s ohledem na skutkové okolnosti jejího vzniku bez jakýchkoliv pochybností pohledávkou na náhradu škody způsobenou úmyslně, a takové pohledávky se osvobození podle ustanovení § 416 odst. 1 insolvenčního zákona nedotýká (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2023, sp. zn. 29 Cdo 3075/2022, nebo ze dne 7. 6. 2018, sp. zn. 29 Cdo 2846/2016).

16. Soud prvního stupně dospěl ke správnému závěru, že pohledávka uplatněná žalobcem v řízení z titulu náhrady škody za neoprávněný odběr plynu žalovaným je pohledávkou na náhradu škody způsobenou úmyslně, na kterou se osvobození žalovaného od pohledávek v insolvenčním řízení nevztahuje (§ 414 odst. 1, § 416 odst. 1 insolvenčního zákona), a žaloba je v rozsahu, ve kterém žalobce jako věřitel nebyl uspokojen v rámci insolvenčního řízení, důvodná, včetně požadovaného úroku z prodlení.

17. Námitku žalovaného, že svým liknavým přístupem si žalobce přivodil škodu sám, považuje odvolací soud stejně jako soud prvního stupně za nepřiléhavou, neboť žalobce nepochybně činil kroky k tomu, aby neoprávněný odběr žalovaným byl v odběrném místě , adresa, ukončen, opakovaně se pokoušel o demontáž plynoměru, který nebyl volně přístupný, nacházel se na pozemku žalovaného, žalovaný byl nečinný, nijak nezabránil neoprávněnému odběru a nadále v odběru plynu vědomě pokračoval.

18. Soud prvního stupně přitakal žalovanému, že v době neoprávněného odběru plynu byl v tíživé finanční situaci, byl v oddlužení, které plnil, a byl osvobozen od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž nebyly uspokojeny. Předmětná pohledávka je však pohledávkou na náhradu škody způsobenou úmyslně, na kterou se osvobození nevztahuje, a je tedy na žalovaném, aby po vyřešení své finanční situace, pohledávku žalobce ve zbývajícím rozsahu uhradil.

19. Soud prvního stupně své rozhodnutí založil na relevantních důkazech, odůvodnil je srozumitelně a logicky a vypořádal se se všemi argumenty účastníků, které byly z pohledu uplatněné právní normy pro rozhodnutí ve věci významné.

20. Odvolací soud proto napadený rozsudek v přísudečném výroku I, jímž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 11 375,65 Kč s příslušenstvím, jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil, včetně souvisejícího výroku II o náhradě nákladů řízení, když náklady řízení úspěšného žalobce byly soudem prvního stupně vypočteny ve správné výši.

21. S ohledem na výsledek odvolacího řízení je na straně úspěšného žalobce dáno dle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, které jsou tvořeny odměnou advokáta za dva úkony právní služby po 1 580 Kč dle § 11 odst. 1 a § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif. Ke dvěma úkonům právní služby učiněným v odvolacím řízení (vyjádření žalobce k odvolání žalovaného a účast na odvolacím jednání dne 4. 11. 2025) přísluší dvě paušální náhrady hotových výdajů, jedna ve výši 300 Kč a jedna ve výši 450 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, dále náhrada za promeškaný čas při cestě k odvolacímu jednání ve výši 1 800 Kč, tj. 12 půlhodin po 150 Kč dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu a cestovné ve výši 3 173 Kč při cestě k odvolacímu jednání z , adresa, a zpět, tj. celkem 420 km osobním vozidlem značky, Anonymizováno, , značka, , registrační značka , SPZ, při průměrné spotřebě 4,9 l benzinu na 100 km a ceně 1 l pohonných hmot ve výši 35,80 Kč dle vyhlášky č. 475/2024 Sb. Po navýšení odměny a náhrad hotových výdajů o 21 % DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) činí náklady odvolacího řízení žalobce částku 10 748,43 Kč, kterou uložil odvolací soud zaplatit žalovanému tak, jak je uvedeno ve výroku II tohoto rozsudku.