17 CO 191/2021

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Buriana a soudkyň JUDr. Hany Příhodové a JUDr. Ivany Tomkové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem ulice a číslo, PSČ obec zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem ulice a číslo, obec proti žalovanému: osobní údaje žalovaného sídlem adresa zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem ulice a číslo, obec o zaplacení částky 38.187 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 17. 8. 2021, č. j. 14 C 416/2020-96,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích II a III potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 8.678 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. jméno příjmení, sídlem ulice a číslo, obec.

1. V záhlaví označeným rozsudkem zastavil soud prvního stupně zčásti řízení, a to ohledně žalované částky 50 Kč s příslušenstvím (výrok I), a žalovanému stanovil povinnost, aby zaplatil žalobci částku 38.137 Kč se zákonným úrokem z prodlení, jak je dále ve výroku rozsudku specifikován, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II). Dále soud prvního stupně stanovil žalovanému povinnost, aby nahradil žalobci náklady řízení ve výši 30.166,60 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce (výrok III) a rozhodl, že o náhradě nákladů řízení státu – České republiky bude rozhodnuto samostatným usnesením po právní moci usnesení, jímž bylo rozhodnuto o znalečném (výrok příjmení).

2. Proti tomuto rozsudku, a to výslovně pouze proti jeho výrokům II a III, se odvolal žalovaný, neboť s nimi nesouhlasil a s odkazem na ustanovení § 205 odst. 2 písm. b), d), e), a g) o.s.ř. uvedl, že považuje vydaný rozsudek v napadených výrocích za nesprávný a žalobu za nedůvodnou. Vytkl soudu prvního stupně, že ve věci neprovedl náležité dokazování, když jeho návrh na provedení revizního znaleckého posudku odmítl jako nadbytečný. Poukázal i na to, že tvrzené vady zakoupeného ojetého vozidla vozidla, které jsou předmětem žaloby, u něj žalobce reklamoval po více než 5 měsících od jeho koupě, a tedy opožděně, takže mu právo z vadného plnění nelze přiznat. Nesouhlasil se závěrem prvního stupně, že námitku opožděně vytknuté vady nevznesl v řízení řádně a včas, neboť takovou námitku, která nemá charakter skutkových tvrzení, lze podle jeho názoru vznášet kdykoliv. Zdůraznil rovněž, že po koupi žalobce do vozidla zasahoval, neboť provedl výměnu svíček motoru a rozvodů a opravil simerink, variátor, vahadla a sací vačkovou hřídel. Jak bylo zjištěno z odborného vyjádření a výslechu svědka příjmení, tvrzené vady byly jednoznačně zapříčiněny destrukcí svíčky na 4. válci motoru a jejím spadem do válce motoru, což bylo důsledkem výměny svíček prováděné žalobcem. Před destrukcí svíčky na 4. válci motoru si žalobce na reklamované vady nikdy nestěžoval. Podle něj žalobce neprokázal svá tvrzení, že koupené vozidlo mělo skrytou vadu v době koupě, do vozidla navíc svémocně zasahoval před reklamací, přičemž stav vozidla plně odpovídá jeho stáří a počtu najetých kilometrů. Uvedl dále, že soud prvního stupně také nesprávně stanovil výši slevy z kupní ceny, neboť sleva se nemůže rovnat nákladům na opravu věci. Zopakoval, že znalecký posudek, který v řízení žalobce předložil, je nepoužitelný, neboť má značné vady, a proto z něj soud prvního stupně nesprávně vycházel. Znalec uvedl pouze domněnky, navíc jeho závěry jsou v rozporu s dalšími důkazy ve věci provedenými, zejména s předloženou fotodokumentací a výpovědí svědka příjmení. Vady, které žalobce na vozidle reklamoval již v měsíci září a říjnu 2019, jsou vady odlišné od vad reklamovaných dne datum, neboť původní vady„ svítí kontrolka ECU“ byly žalovaným uznány a odstraněny. Uvedené reklamace proto nelze směšovat, a soud prvního stupně pochybil, pokud tak učinil. Ze všech těchto důvodů žalovaný navrhl, aby odvolací soud změnil napadený výrok II rozsudku tak, že žalobu v této části zamítne a v návaznosti na to změní i související výrok o náhradě nákladů řízení.

3. Ve svém písemném vyjádření k odvolání žalovaného žalobce uvedl, že je považuje za nedůvodné, neboť podle jeho názoru soud prvního stupně zcela správně a dostatečně zjistil skutkový stav a vyvodil z něj také správné a odpovídající právní závěry, takže ve věci rozhodl správně. Nesouhlasil s argumentací žalovaného, že prodávané vozidlo nemělo v době prodeje skrytou vadu a že vadu motoru způsobil sám svým zásahem do vozidla. V této souvislosti poukázal na znalecký posudek, který předložil, výpověď znalce i vyjádření předchozího majitele vozidla. Ani slyšený svědek příjmení nepotvrdil, že destrukce svíčky způsobila zvýšenou kouřivost motoru a spotřebu motorového oleje, a připustil, že tyto vady mohou být způsobeny i dalšími okolnostmi včetně opotřebením vozidla, nerespektováním lhůt pro výměnu motorového oleje apod. Právě na doporučení svědka příjmení po opravě následku zničené svíčky si žalobce nechal zpracovat znalecký posudek, který by ověřil skutečný stav motoru a který by potvrdil nebo vyloučil souvislost destrukce svíčky se zvýšenou spotřebou oleje a kouřivostí. Nesouhlasil dále s námitkou žalovaného, že vady vozidla nevytkl řádně a včas a že neprokázal své tvrzení, že vozidlo mělo skrytou vadu již v době koupě. V této souvislosti poukázal na závěry znaleckého posudku, z něhož bylo zjištěno, že skrytá vada na vozidle v době jeho prodeje již existovala, navíc bylo zjištěno, že v předchozím provozu byla údržba vozidla zcela zanedbána, byl používán nevhodný motorový olej, nevhodné palivo, nebyly dodrženy intervaly výměny oleje, takže vyslovil přesvědčení, že žalovaný si v době prodeje musel být vědom problému vozidla s motorem i vysokou spotřebou oleje a žalobci to při prodeji vozidla zamlčel. Závěry znaleckého posudku jsou přesvědčivé, nejsou vnitřně rozporné a nejsou v rozporu ani s dalšími provedenými důkazy, a proto podle jeho názoru z něj soud prvního stupně vycházel správně. Navrhl proto potvrzení napadené části rozsudku soudu prvního stupně.

4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací posoudil takto podané odvolání žalovaného jako včasné, podané osobou k tomu oprávněnou, jako přípustné a řádné (ustanovení § 204 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. v platném znění, občanský soudní řád, dále jen o.s.ř., ve spojení s ustanoveními § 201, § 202 odst. 2 a contrario a § 205 téhož zákona). Odvolací důvody, které žalovaný uplatnil ve svém odvolání, lze podřadit pod ustanovení § 205 odst. 2 písm. d), e) a g) o.s.ř., tedy, že soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Skutečnosti zakládající odvolací důvod ve smysl ustanovení § 205 odst. 2 písm. a) o.s.ř., které odvolací soud zkoumá z úřední povinnosti, nebyly žalovaným v jeho odvolání tvrzeny a odvolací soud je ze spisu ani nezjistil. Po přezkoumání napadeného rozsudku v jeho odvoláním napadených částech, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

5. Nutno ještě dodat, že výrok I o částečném zastavení řízení a výrok IV o budoucím rozhodnutí o náhradě nákladů řízení státu nebyly napadeny odvoláním žádného z účastníků řízení, nabyly proto samostatně právní moci a odvolací soud je nepřezkoumával (ustanovení § 206 odst. 2 a 3 o.s.ř.).

6. Z obsahu předloženého spisu odvolací soud zjistil, že se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení původně částky 38.187 Kč s příslušenstvím, a to z titulu svého tvrzeného práva z odpovědnosti za vady, které představovala slevu z kupní ceny zaplacenou za ojeté vozidlo, které mu prodal dne datum žalovaný a které brzy po prodeji začalo vykazovat skryté vady tak závažného charakteru, že vozidlo nebylo provozuschopné. Ačkoliv tyto vady u žalovaného řádně a včas reklamoval, žalovaný je neuznal, vady neodstranil, a proto mu nezbylo, než je nechat odstranit tak, aby mohl vozidlo užívat k účelu, pro nějž je koupil. Požadovaná sleva z ceny odpovídá v podstatě nákladům, které byl nucen vynaložit na odstranění vad vozidla a jeho uvedení do provozuschopného stavu. Žalovaný s žalobou nesouhlasil, svou odpovědnost za vady odmítal a bránil se tvrzením, že za vady mimo původně reklamovanou vadu„ svítí kontrolka ECU“, která jím byla na základě reklamace žalobce odstraněna, neuznává, neboť ostatní tvrzené závady vznikly v důsledku neodborného zásahu do vozidla, který provedl žalobce při výměně svíčky na 4. válci motoru. Vady reklamované žalobcem dne datum tedy jednoznačně souvisely s poškozením motoru, které nastalo po svémocné výměně svíčky 4. válce motoru a její následné destrukci. Poukázal rovněž na to, že stav prodaného vozidla plně odpovídal jeho stáří a počtu najetých kilometrů, žalobce si mohl jeho technický stav před koupí zkontrolovat, což neučinil, a navíc reklamoval opožděně, neboť tvrzené vady nevytkl u žalovaného včas. Žalobcem předložený znalecký posudek Ing. jméno příjmení žalovaný odmítl jako nepoužitelný a poukázal na odborné vyjádření jméno příjmení ke stavu motoru předmětného vozidla. Za této situace soud prvního stupně správně zkoumal, zda žalobci svědčí tvrzené právo z odpovědnosti za vady, a zda je to žalovaný, kdo za ně odpovídá.

7. Při posouzení důvodnosti žalobcem uplatněného nároku vyšel odvolací soud ze skutkového stavu tak, jak byl provedeným dokazováním zjištěn soudem prvního stupně a jak vyplývá z odůvodnění napadeného rozsudku, který účastníci obdrželi, a je jím proto znám. Podle názoru odvolacího soudu byl skutkový stav v posuzované věci zjištěn řádně a v dostatečném rozsahu tak, že bylo možno ve věci rozhodnout. V této souvislosti odvolací soud uvádí, že neshledal přiléhavou námitku žalovaného, že soud prvního stupně ve věci nesprávně a nedostatečně zjistil skutkový stav, protože neprovedl důkazy, které žalovaný navrhoval. Nutno zdůraznit, že není povinností soudu provádět veškeré účastníky navržené důkazy, a dospěje-li soud k závěru, že skutkový stav je zjištěn dostatečně tak, že ve věci lze rozhodnout, další dokazování, a to ani dokazování navržené účastníky řízení, provádět nemusí. Povinností soudu ovšem je v odůvodnění rozhodnutí vysvětlit, proč navržené důkazy neprovedl. Tuto svou povinnost soud prvního stupně splnil, neboť v bodě 10 strana 8 dole a strana 9 nahoře odůvodnění rozsudku uvedl, proč považuje provedení dalších navržených důkazů, resp. žalovaným navržené vypracování revizního znaleckého posudku za nadbytečné, s čímž se ztotožnil i odvolací soud.

8. Z provedeného dokazování odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně zjistil, že účastníci, a to žalobce jako kupující a navíc spotřebitel a žalovaný jako prodávající a podnikatel v oboru prodeje ojetých vozidel uzavřeli dne datum kupní smlouvu, na jejímž základě žalobce zakoupil od žalovaného vozidlo tovární značky Alfa Romeo GT s datem registrace datum a stavem tachometru číslo km za dohodnutou kupní cenu 98.000 Kč, kterou žalobce žalovanému zaplatil. Žalobce od žalovaného vozidlo po předchozí zkušební jízdě převzal a prohlásil ve smlouvě, že byl s vozidlem seznámen, že je mu dobře znám jeho technický stav a že neshledal žádné zjevné vady. Dále bylo zjištěno, že již 14 dní po uskutečněném prodeji vykazovalo vozidlo vady, takže dne datum žalobce reklamoval u žalovaného vadu„ svítí kontrolka motoru“. Ze stejného důvodu bylo vozidlo žalovanému předáno k reklamaci opakovaně ještě dvakrát, a to dne datum a datum, neboť i nadále elektronické zařízení vozidla signalizovalo vadu motoru. příjmení motoru odstraněna nebyla, byla i nadále elektronickým zařízením vozidla signalizována, a proto ji žalobce znovu u žalovaného reklamoval dne datum a v reklamačním protokolu ji dále konkretizoval. Dále bylo zjištěno, že motor předmětného vozidla byl nadprůměrně opotřebován vzhledem k tomu, že vozidlo bylo v minulosti používáno v rozporu s údaji v servisní knížce a technickém průkazu na jiné než výrobcem povolené palivo, a to na plyn. Tato skutečnost pak vedla ke vzniku vady motoru, která existovala již ke dni uzavření kupní smlouvy, o níž žalovaný měl a mohl vědět a měl s ní žalobce jako kupujícího seznámit. Předmětné vozidlo tak vykazovalo již v době prodeje konkrétní skrytou vadu motoru projevující se nadměrnou kouřivostí a nadměrnou spotřebou oleje, která neodpovídala míře jeho používání nebo opotřebení, a právě tuto vadu motoru signalizovalo elektronické zařízení vozidla tím, že„ svítila kontrolka motoru“. Uvedený závěr opřel soud prvního stupně především o znalecký posudek Ing. příjmení předložený žalobcem, který byl v řízení také slyšen a který i podle názoru odvolacího soudu své závěry obsažené v posudku náležitě obhájil a vysvětlil. Znalec rovněž vyvrátil obranu žalovaného, na niž setrval i v odvolacím řízení, že si motor poškodil žalobce sám svévolným zásahem do motoru. ulice vada, s níž žalovaný předal vozidlo žalobci na základě uvedené kupní smlouvy, spočívala v tom, že první válec byl nefunkční z poloviny, neboť fungoval pouze jeden sací ventil ze dvou a u 4. válce fungoval jeden sací ventil z 50 % a druhý byl 100% nefunkční. Výměna svíčky provedená žalobcem uvedenou vadu dle znalce nezpůsobila. V podrobnostech pak odvolací soud odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku, v němž je zjištěný skutkový stav podrobně popsán, odvolací soud se s takto zjištěným skutkovým stavem zcela ztotožnil, a nemá, co by k němu dodal.

9. Po právní stránce soud prvního stupně věc správně podřadil pod ustanovení § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. v platném znění, občanský zákoník, dále jen o. z., ve spojení s ustanovením § 1810 a násl. téhož zákona, neboť závazkový vztah vzniklý z předmětné kupní smlouvy posoudil rovněž jako vztah spotřebitelský, v němž žalobce jako fyzická osoba vystupoval oproti žalovanému jako podnikateli jako slabší smluvní strana. Dále jej správně podřadil pod ustanovení § 2106 odst. 1 a 2 o. z. týkající se práv z vadného plnění, a to i ve spojení s ustanovením § 2095 o. z., podle něhož prodávající odevzdá kupujícímu předmět koupě v ujednaném množství, jakosti a provedení. Nejsou-li jakost a provedení ujednány, plní prodávající v jakosti a provedenívhodných pro účel patrný ze smlovy, jinak pro účel obvyklý.

10. Po podřazení zjištěného skutkového stavu pod uvedená zákonná ustanovení přisvědčil odvolací soud závěru soudu prvního stupně, že vozidlo, které žalovaný prodal žalobci na základě uzavřené kupní smlouvy vykazovalo vadu motoru, která existovala již v době prodeje a o níž žalovaný měl a mohl vědět, avšak žalobce o ní neinformoval. Zjištěná výše popsaná skrytá vada je nepochybně podstatným porušením smlouvy ze strany žalovaného, neboť bránila provozuschopnosti vozidla a znemožňovala jeho užívání k obvyklému účelu, pro který bylo vozidlo koupeno. Soud prvního stupně rovněž správně uzavřel, že žalobce řádně a včas uvedenou vadu motoru reklamoval u žalovaného, neboť od počátku reklamovaná závada„ svítí kontrolka motoru“ představovala vodu motoru signalizovanou právě prostřednictvím elekronického zařízení vozidla, přičemž bylo zjištěno, že tuto vadu žalobce svým zásahem do vozidla nezpůsobil. Žalobce rovněž zcela oprávněně požadoval po žalovaném odstranění uvedené vady opravou vozidla tak, aby je mohl užívat k účelu, pro nějž je zakoupil. Žalovaný však vadu neodstranil, neboť přetrvávala i po čtyřech reklamacích, a její odstranění odmítal, a žalobce proto, aby bylo vozidlo provozuschopné a mohl je užívat, zvolil slevu z ceny odpovídající nezbytným nákladům na opravu vozidla provedenou u odborného mechanika jméno příjmení, kterou posléze uplatnil u žalovaného a která je předmětem sporu. Výše vynaložených nákladů představující požadovanou slevu z ceny, byla zjištěna z dokladů založených ve spise a po jejím přezkoumání přisvědčil odvolací soud závěru soudu prvního stupně, že výše takto požadované slevy z kupní ceny, která zůstala předmětem řízení po částečném zpětvzetí žaloby, je zcela přiměřená s přihlédnutím k popsaným okolnostem posuzované věci, povaze zjištěné závady a její závažnosti a rovněž s přihlédnutím k tomu, že vada znemožňovala žalobci řádné užívání předmětu koupě, tedy vozidla za účelem, pro který si je pořizoval, a to jako dopravního prostředku, neboť jak již bylo výše uvedeno, v důsledku uvedené skryté vady nebylo vozidlo provozuschopné. I v tomto směru odvolací soud dále odkazuje na přiléhavé odůvodnění napadeného rozsudku.

11. Je zřejmé, že odvolací důvody, o které žalovaný opřel své odvolání, nejsou v posuzované věci dány, neboť soud prvního stupně správně a v dostatečném rozsahu zjistil skutkový stav a rovněž jej zcela správně právně posoudil, přičemž současně nepochybil, pokud nenechal zpracovat revizní znalecký posudek, jak žalovaný navrhoval, neboť i podle názoru odvolacího soudu by to bylo zcela nadbytečné vzhledem k ostatním skutkovým zjištěním plynoucím z dalších ve věci provedených důkazů. Stěžejní obrana žalovaného, že vada motoru, pro kterou žalobce uplatňoval slevu z ceny, nebyla skrytou vadou, neexistovala v době prodeje vozidla a že si ji žalobce způsobil sám svévolným zásahem do motoru vozidla, byla zcela jednoznačně vyvrácena znaleckým posudkem Ing. příjmení, o jehož správnosti a objektivitě nemá odvolací soud žádný důvod pochybovat a jeho závěry nebyly vyvráceny ani dalšími důkazy, a to ani odborným vyjádřením jméno příjmení a jeho svědeckou výpovědí, jimiž se žalovaný snažil závěry podaného znaleckého posudku zpochybnit. Pouze z okolnosti, že závěry znaleckého posudku neodpovídají představám účastníka řízení, nelze dovodit, že je ve věci nepoužitelný a že je to důvodem pro vypracování dalšího případně revizního znaleckého posudku. Jak již bylo výše uvedeno, není důvodná ani námitka žalovaného, že žalobce tvrzené vady motoru žalovanému nevytknul včas, neboť z časové posloupnosti jednotlivých reklamací a z jejich obsahu, jak byly provedeným dokazováním zjištěny a popsány v odůvodnění napadeného rozsudku, je nepochybné, že žalobce reklamoval vadu u žalovaného řádně a včas.

12. Vzhledem k výše uvedenému dospěl odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně k závěru, že žaloba je v rozsahu po jejím částečném zpětvzetí zcela důvodná, a proto soud prvního stupně rozhodl správně, přisoudil-li žalobci požadovanou částku, a to i s příslušenstvím, tedy požadovaným úrokem z prodlení. Bylo zjištěno, že žalobce řádně vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky, a to výzvou ze dne datum, v níž žalovanému stanovil sedmidenní lhůtu splatnosti počítanou od jejího doručení. Výzva byla žalovanému nepochybně doručena, jak vyplývá z odpovědi žalovaného ze dne datum založené ve spise, žalovaný však svou povinnost splnit dluh nesplnil, neboť žalovanou částku žalobci nezaplatil. Dostal se tak do prodlení se splněním svého peněžitého dluhu, a bylo přísluší mu proto i úrok z prodlení v zákonné výši, a to od datum, jak v žalobě požadoval. Vzhledem k výše uvedenému odvolací soud za použití ustanovení § 219 o.s.ř. rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích jako věcně správný potvrdil.

13. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. a § 224 odst. 1 téhož zákona, podle nichž v odvolacím řízení zcela úspěšnému žalobci přísluší právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, které představují jeho náklady spojené s právním zastoupením. Advokát žalobce učinil v odvolacím řízení 2 úkony právní služby, a to sepis vyjádření k odvolání žalovaného a účast u odvolacího jednání, náleží mu proto za každý z těchto úkonů právní služby odměna počítaná z předmětu odvolacího řízení, a to ve výši 2.660 Kč za úkon, celkem tedy 5.320 Kč (ustanovení § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění, advokátní tarif, dále jen AT, ve spojení s ustanovením § 8 odst. 1 téže vyhlášky). K tomu mu náleží paušální náhrada hotových výloh za 2 úkony právní služby po 300 Kč, celkem tedy ve výši 600 Kč (ustanovení § 13 odst. 1 a 3 AT) a dále náhrada cestovného k odvolacímu jednání z obec do obec a zpět osobním vozidlem (ustanovení § 13 odst. 1 a 4 AT ve spojení s ustanoveními § 157 a § 158 zákona č. 262/2006 Sb. v platném znění), a to při ujetí celkem 120 km, při průměrné spotřebě 5,4 l benzínu Natural 95 na 100 km, při ceně 1 l tohoto benzínu ve výši 44,50 Kč (ustanovení § 4a vyhlášky č. 511/2021 Sb. ve spojení s článkem I vyhlášky č. 116/2022 Sb.) a při základní náhradě za 1 km jízdy ve výši 4,7 Kč (ustanovení § 1b vyhlášky č. 511/2021 Sb.). Cestovné tak celkem činí 852 Kč Celkem tedy nákladní právního zastoupení činí 7.172 Kč. Jelikož advokát žalobce doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty (DPH), je zapotřebí navýšit takto vypočtené náklady o 21 % DPH, neboť i DPH patří k nákladům řízení (ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř.). Celkové náklady odvolacího řízení žalobce navýšeného o 21 % DPH pak po zaokrouhlení představují částku 8.678 Kč, k jejímuž zaplacení zavázal odvolací soud žalovaného tak, jak vyplývá z výroku tohoto rozsudku, přičemž lhůta ke splněné uložené povinnosti a platební místo jsou odůvodněny ustanoveními § 160 odst. 1 o.s.ř., § 149 odst. 1 a § 211 téhož zákona. Proti tomuto rozsudku není odvolání ani dovolání přípustné. Nesplní-li povinná strana dobrovolně a včas to, co jí ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná strana domáhat jeho splnění návrhem na výkon rozhodnutí nebo na nařízení exekuce.