17 Co 2/2025

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Buriana a soudců JUDr. Ivany Tomkové a Mgr. Bc. Aleše Klempy ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: IČO žalobce se sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta , se sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne 29. 3. 1955 bytem Adresa žalované zastoupená advokátkou Jméno advokátky se sídlem Adresa advokátky o Anonymizováno Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 30. 9. 2024, č. j. 217 C 31/2022-164,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady odvolacího řízení ve výši 35 695 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalované , Jméno advokátky, , advokátky.

1. Městský soud v Brně (dále jen „soud prvního stupně“) rozhodl rozsudkem ze dne , datum, , č. j. 217 C 31/2022-164, že žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku ve výši 1 500 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 500 000 Kč od , datum, do zaplacení, se zamítá (výrok I) a žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 52 998 Kč k rukám právní zástupkyně žalované, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II).

2. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalobce, v němž namítá, že soud prvního stupně neprovedl důkazy jím navržené, které byly klíčové pro prokázání jeho tvrzení, a to výpověď žalované, která měla antidataci provést, , jméno FO, , jednatele žalobce, a ověřovací knihou, která obsahuje zápisy vykazující známky manipulace. Soud prvního stupně vycházel z nedostatečně zjištěného skutkového stavu a odmítl závěr Policie ČR, že plná moc byla antidatována. Žalobce namítá, že soud prvního stupně si měl jako předběžnou otázku posoudit, zda nedošlo k padělání veřejné listiny trestným činem, přičemž panuje názor, že o tom, zda trestný čin byl spáchán a kdo jej spáchal, rozhoduje soud v trestním řízení, a soud civilní je rozhodnutím o vině vázán. Soud prvního stupně měl dle názoru žalobce postupovat tak, že si jako předběžnou otázku měl posoudit, zda žalovaná zneužila svého postavení a oprávnění vystavovat veřejné listiny, vystavila antidatovanou plnou moc, čímž se dopustila trestného činu. Dále žalobce uvedl, že soud prvního stupně mu neposkytl poučení ohledně výše újmy, příčinné souvislosti a porušení povinnosti žalovanou, nesprávně vyhodnotil otázku příčinné souvislosti mezi jednáním žalované a vznikem újmy na straně žalobce, pokud uzavřel, že příčinná souvislost není dána a nemajetkovou újmu nelze právnické osobě přiznat, což je v rozporu s moderním pojetím ochrany práv právnických osob, kdy právnické osoby mají nárok na ochranu dobré pověsti a obchodního jména, přičemž zásah do těchto hodnot má často zásadní ekonomické dopady. Soud prvního stupně měl žalobce poučit dle § 118a o. s. ř., aby doplnil svá skutková tvrzení k povinnosti, kterou žalovaná porušila, výpočtu žalované částky 1 500 000 Kč, konkrétnímu projevu nemajetkové újmy, příčinné souvislosti mezi jednáním žalované a tvrzenou újmou a důvodům, proč by dovolání žalobce bylo úspěšné. Neposkytnutí tohoto poučení nelze přičítat k tíži žalobce. Naopak tím, že soud prvního stupně jednal v nepřítomnosti žalobce a jeho zástupce, omezil možnost řádného procesního postupu. Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, případně změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobě bude zcela vyhověno.

3. Žalovaná se k odvolání žalobce vyjádřila písemně s tím, že považuje procesní postup soudu prvního stupně i jeho závěry za zcela správné a souladné se zákonem. Je třeba zdůraznit, že žalobce se bez jakékoliv omluvy nedostavil k prvnímu jednání nařízenému soudem prvního stupně, bez řádné omluvy se nedostavil ani jeho právní zástupce, ačkoliv na předvolání k jednání byl řádně poučen, že uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání lze jen do skončení nařízeného jednání. Z obsahu vyjádření žalované k žalobě byla patrná její procesní obrana, vyjádření bylo žalobci zasláno s výzvou, zdali na své žalobě trvá. Žalobci, resp. jeho právnímu zástupci, muselo být zřejmé, že žaloba tak, jak byla podána, nemůže obstát, a bylo na žalobci, jaký procesní postup za takové situaci zvolí. Jestliže se žalobce k jednání dne 30. 9. 2024 nedostavil, na svá procesní práva a osud jím podané žaloby rezignoval, musel si být vědom všech následků s tím spojených. Pokud by se žalobce k jednání dne 30. 9. 2024 dostavil, byl by soudem prvního stupně poučen dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., jak je třeba doplnit skutková tvrzení a k těmto tvrzením označit důkazy. Jedná se o poučení, které žalobce zmiňuje v podaném odvolání, a kterého by se mu právě dostalo soudem prvního stupně, pokud by se k prvnímu jednání nařízenému ve věci dostavil, případně svoji neúčast omluvil a požádal o odročení jednání. V tomto směru odkázala žalovaná na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu, z níž vyplývá závěr, že pokud se účastník k jednání bez řádné omluvy nedostaví, dává tak najevo, že nechce využít ochrany, kterou mu ustanovení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. dává a na takového účastníka se pak hledí jako na účastníka řádně poučeného. Soud prvního stupně proto postupoval v souladu se zákonem a neporušil právo žalobce na spravedlivý proces. Žalovaná rovněž namítla, že soud prvního stupně je vázán pouze výrokem trestního rozsudku a nelze připustit, že by byl vázán závěry policejního orgánu, který nerozhoduje o vině. Soud prvního stupně věc správně právně posoudil podle obsahu žaloby a rozsahu předložených důkazů, kdy v žalobě absentovala nezbytná skutková tvrzení týkající se mimo jiné nemajetkové újmy, jakož i ohledně příčinné souvislosti mezi porušením povinnosti žalovanou a vznikem újmy žalobci. Žalovaná proto navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.

4. Krajský soud v Brně, jako soud odvolací, po zjištění, že odvolání žalobce bylo podáno v zákonné lhůtě, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení a že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a § 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně v celém jeho rozsahu, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

5. Odvolací důvody, o které žalobce opřel své odvolání, lze podle názoru odvolacího soudu podřadit pod ustanovení § 205 odst. 2 písm. c), d), e), g) o. s. ř., tzn., že řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Skutečnosti, zakládající odvolací důvod ve smyslu § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř., které odvolací soud zkoumá z úřední povinnosti, nebyly odvolatelem tvrzeny a odvolací soud je ze spisu nezjistil.

6. Z obsahu předloženého spisu se podává, že žalobou doručenou soudu prvního stupně dne 6. 12. 2022 se žalobce domáhal po žalované, společně se žalovaným 2) , jméno FO, , vůči němuž bylo řízení pravomocně zastaveno na základě zpětvzetí žaloby žalobcem usnesením ze dne 4. 10. 2023, č. j. 217 C 31/2022-143, zaplacení částky 1 500 000 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody. Uplatněný nárok opíral žalobce o tvrzení, že Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 17. 1. 2008, č. j. 17 Cm 43/1998-424, zamítl žalobu směřující proti žalobci na plnění ve výši 10 650 221,16 Kč s příslušenstvím. Vrchní soud v Olomouci zamítavý rozsudek zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Brně se závazným právním názorem, který následně rozhodl tak, že žalobci uložil povinnost zaplatit částku , Anonymizováno, 221,16 Kč s příslušenstvím. Toto rozhodnutí Krajského soudu v Brně bylo rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. 7. 2011, č. j. 7 Cmo 255/2010-702, potvrzeno. Proti pravomocnému rozsudku Vrchního soudu v Olomouci podal žalobce dovolání se současným návrhem na odklad vykonatelnosti, kterému Nejvyšší soud vyhověl, a to usnesením ze dne 2. 5. 2012, č. j. 32 Cdo 4273/2011-812. Žalobce v lednu 2013 dotazem na Nejvyšší soud zjistil, že Nejvyšší soud dovolací řízení usnesením ze dne 18. 12. 2012, č. j. 32 Cdo 4273/2011-839, zastavil na základě podání, které učinil tehdejší zástupce žalobce advokát , tituly před jménem, , jméno FO, poté, co obdržel plnou moc od , jméno FO, , žalovaného 2), která mu měla být udělena dne 29. 10. 2012 a notářsky ověřena žalovanou. Žalobce na základě těchto skutečností podal dne , datum, trestní oznámení přímo na žalovanou, která měla spáchat trestný čin padělání a pozměňování veřejné listiny. V rámci řízení policejní orgán dospěl k závěru, že plná moc, na základě níž vzal zpět dovolání , tituly před jménem, , jméno FO, byla žalovanou, notářskou tajemnicí, antidatována za pomoci tzv. áčkového zápisu dne 6. 12. 2012. Žalobce tvrdí, že žalovaná společně se žalovaným 2) , jméno FO, provedli antidataci veřejné listiny (plné moci) a jednali protiprávně a v příčinné souvislosti s tím způsobili žalobci majetkovou újmu a nemajetkovou újmu ve výši 1 500 000 Kč tím, že žalobci byla odňata možnost soudní ochrany před Nejvyšším soudem, příp. před Ústavním soudem. Nebýt protiprávního jednání žalované, nedošlo by ke zpětvzetí dovolání u Nejvyššího soudu a žalobce by měl právo na soudní ochranu garantovanou ústavním pořádkem.

7. Žalovaná se k žalobě vyjádřila písemně, trvala na zamítnutí žaloby a rozhodně odmítla, že by se dopustila protiprávního jednání, že by antidatovala plnou moc udělenou žalovaným 2) , jméno FO, advokátu , tituly před jménem, , jméno FO, dne 29. 10. 2012 a že by policejní orgán dospěl k závěru, že žalovaná skutečně antidatovala plnou moc pomocí tzv. áčkového zápisu a že toto antidatování nebylo ojedinělé. Policejní orgán může mít toliko podezření a k takovému závěru může dospět pouze soud na základě provedeného dokazování, pokud by žalovaná byla v postavení obviněné či obžalované. Žalovaná připustila, že v ověřovací knize udělala chybu, pokud ověřovala plnou moc udělenou dne 29. 10. 2012 , tituly před jménem, , jméno FO, a opatřila ji ověřovací doložkou, kdy při ověření podpisu si spletla číslo a musela proto u ověření podpisu provést odlišení tak, aby v ověřovací knize nebyly dva podpisy evidovány pod stejným číslem , číslo, Při ověřování podpisu , jméno FO, proto uvedla písmeno „a“, tzn. jeden podpis byl ověřen pod č. , číslo, druhý pod č. , číslo, . Nejde však o žádné antidatování za pomocí „áčkového zápisu“ a není pravdou, že by se žalovaná dopustila nějakého protiprávního jednání, tento způsob opravy v ověřovací knize odpovídal kancelářskému řádu a nelze ho hodnotit jako antidatování. Žalovaná dále uvedla, že se při své pracovní činnosti setkávala s mnoha lidmi, žalovaného 2) , jméno FO, nezná, nezná ani advokáta , tituly před jménem, , jméno FO, Žalovaná rovněž namítla, že pokud žalovaný 2) jako jeden z jednatelů žalobce udělil plnou moc advokátovi , tituly před jménem, , jméno FO, , dal mu pokyn vzít podané dovolání u Nejvyššího soudu zpět a ostatní jednatelé s tímto krokem nesouhlasili a dovozovali od takového jednání vznik újmy tím, že by byli v dovolacím řízení úspěšní, zákon jim dával prostředky, jak se bránit a zajistit soudní ochranu. Tyto zákonné prostředky však měly být směřovány proti jednateli žalobce, který jednal v rozporu se zájmy společnosti žalobce, případně proti advokátovi. Žádný takový krok žalobce neučinil a po více jak deseti letech podává proti žalované notářské tajemnici žalobu na náhradu nemajetkové újmy. Žalovaná má za to, že žaloba postrádá odpovídající skutková tvrzení k uplatněnému nároku i k výši újmy, v žalobě není dostatečně tvrzeno, jaká konkrétní nemajetková újma měla žalobci vzniknout a jak žalobce dospěl k požadované částce 1 500 000 Kč.

8. Soud prvního stupně ve věci nařídil jednání na den 30. 9. 2024, k němuž řádně předvolal oba účastníky i jejich právní zástupce. Žalobce i jeho právní zástupce se bez omluvy k jednání nedostavili, o odročení jednání nepožádali, soud prvního stupně tedy ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobce a jeho právního zástupce. Žalovaná prostřednictvím své právní zástupkyně setrvala na skutečnostech uvedených v písemném vyjádření k žalobě s tím, že uplatněný nárok na náhradu nemajetkové újmy považuje za nedůvodný a současně vznesla námitku promlčení.

9. Soud prvního stupně po dokazování provedeném listinnými důkazy ve spise založenými (výpisem žalobce z veřejného rejstříku, rozhodnutím Krajského soudu v Brně ze dne 16. 3. 2010, č. j. 17 Cm 43/1998-595, rozhodnutím Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. 7. 2011, č. j. 7 Cmo 225/2010-702, usnesením Nejvyššího soudu ze dne 2. 5. 2012, č. j. 32 Cdo 4273/2011-812, zpětvzetím dovolání advokáta , tituly před jménem, , jméno FO, doručeným Nejvyššímu soudu dne 13. 12. 2012, plnou mocí udělenou advokátovi , tituly před jménem, , jméno FO, jednatelem žalobce , jméno FO, dne 29. 10. 2012, usnesením Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2012, č. j. 32 Cdo 4273/2011-839, a snímkem z ověřovací knihy) konstatoval s ohledem na nepřítomnost žalobce a jeho právního zástupce, že nelze provést poučení dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., aby žalobce doplnil svá skutková tvrzení: jakou konkrétní zákonnou či smluvní povinnost žalovaná porušila, jak žalobce dospěl k výši požadované částky 1 500 000 Kč, z jakých položek tato částka sestává, jaká konkrétní nemajetková újma měla žalobci vzniknout, v jaké konkrétní sféře žalobce a kdy se tato újma měla projevit, z čeho žalobce dovozuje příčinnou souvislost mezi porušením povinnosti ze strany žalované a tvrzenou újmou a z čeho dovozuje, že v rámci podaného dovolání by byl úspěšný. Ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. měl žalobce rovněž označit důkazy k prokázání svých tvrzení, že ze strany žalované došlo k antidataci plné moci , tituly před jménem, , jméno FO, , když o uvedeném je nedostačující usnesení Policie ČR, , adresa, ze dne 8. 9. 2021, neboť závěr o antidataci může učinit na základě provedeného dokazování toliko soud, pokud by převzal tato skutková zjištění z daného usnesení a bylo by zahájeno trestní řízení, postupoval by nesprávně a zatížil by řízení vadou, která by mohla mít vliv na správnost rozhodnutí. Dále by se žalobce dle názoru soudu prvního stupně měl vyjádřit k námitce promlčení vznesené žalovanou u jednání s ohledem na tvrzení žalobce, že se o újmě měl dozvědět v lednu 2013. Rovněž by soud prvního stupně dal žalobci poučení, že pokud nebude na výzvu reagovat, vystavuje se nebezpečí neúspěchu ve věci v podobě neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního.

10. U jednání dne 30. 9. 2024 soud prvního stupně po provedeném dokazování listinnými důkazy ve spise založenými vyhlásil napadený rozsudek, jímž žalobu, kterou se žalobce domáhat po žalované zaplacení částky 1 500 000 Kč s příslušenstvím, zamítl a žalobci uložil povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 52 998 Kč k rukám její právní zástupkyně.

11. Jak je zřejmé z odůvodnění napadeného rozsudku, soud prvního stupně shledal podanou žalobu nedůvodnou pro neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního žalobcem. Dle soudu prvního stupně byla v řízení stěžejní aplikace poučovací povinnosti ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., jenž je poučovací povinností soudu, ke které dochází jen při jednání. Účastník, v daném případě žalobce, který se bez omluvy nedostavil k jednání, znemožnil soudu, aby mu poskytl poučení podle § 118a o. s. ř. Nemohl-li soud účastníku poučení dle § 118a o. s. ř. poskytnout, protože se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu jednání odročovat. Nedostaví-li se k jednání řádně předvolaný účastník a v důsledku této skutečnosti mu nelze poskytnout poučení podle § 118a o. s. ř., nahlíží se na něj jako na účastníka řádně poučeného (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. 28 Cdo 1537/2008). Žalobce tím, že se nedostavil k prvnímu jednání soudu prvního stupně nařízenému na den 30. 9. 2024, rezignoval na svá procesní práva a tato skutečnost musí jít pouze a výlučně k jeho tíži, nikoliv k tíži žalované. Soud prvního stupně proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. vycházel z obsahu spisu, provedených listinných důkazů a posuzoval důvodnost námitky promlčení nároku žalobce, kterou žalovaná u jednání vznesla, kterou shledal důvodnou (§ 101 o. z. a § 106 odst. 1 o. z.).

12. Žalobce v podané žalobě tvrdil, že ke vzniku nemajetkové újmy ve výši 1 500 000 Kč došlo v souvislosti se zpětvzetím dovolání, které učinil na základě plné moci advokát , tituly před jménem, , jméno FO, , o zastavení dovolacího řízení se žalobce dozvěděl v lednu 2013 (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2012, č. j. 32 Cdo 4273/2011-839) a žaloba byla soudu prvního stupně doručena dne 6. 12. 2022, je nárok žalobce s ohledem na běh promlčecí objektivní tříleté lhůty (§ 101 o. z.) a subjektivní dvouleté lhůty (§ 106 odst. 1 o. z.) bezesporu promlčen. V žalobě ani nebylo tvrzeno, co žalobci v jeho aktivním uplatnění svých práv bránilo, když po dobu více než devíti let byl nečinný.

13. S ohledem na shora uvedené skutečnosti se odvolací soud zcela ztotožňuje s procesním postupem soudu prvního stupně v řízení, který se nedopustil žádných procesních pochybení majících za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

14. Soud prvního stupně s ohledem na skutková tvrzení obsažená v žalobě a přiložené listinné důkazy měl zcela důvodně připraveno pro žalobce a jeho právního zástupce procesní poučení dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., kterého se jim mělo dostat u prvního jednání nařízeného ve věci na den 30. 9. 2024, k němuž byli oba řádně předvoláni. K tomuto jednání se žalobce a jeho právní zástupce bez omluvy nedostavili, soud prvního stupně jednal v jejich nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 o. s. ř.) a s ohledem na nepřítomnost žalobce mu nemohl poskytnout poučení k doplnění skutkových tvrzení ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., jak je správně a velmi srozumitelně uvedeno v protokolu z tohoto jednání. Jestliže se žalobce řádně předvolaný k tomuto jednání nedostavil a v důsledku této skutečnosti mu soud prvního stupně nemohl poskytnout poučení podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., rezignoval na svá procesní práva, nahlíží se na něj jako na účastníka řádně poučeného a tato skutečnost musí jít pouze a výlučně k jeho tíži.

15. Soud prvního stupně s ohledem na tvrzení uváděná v žalobě a provedené listinné důkazy nepochybil, pokud podanou žalobu, kterou se žalobce domáhal po žalované náhrady nemajetkové újmy ve výši 1 500 000 Kč s příslušenstvím, jako neoprávněnou pro neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního zamítl. Pro zamítnutí žaloby v celém rozsahu svědčí i důvodná námitka promlčení vznesená žalovanou s ohledem na skutečnost, že žalobce se dle svých tvrzení dozvěděl o zastavení dovolacího řízení v lednu 2013 a žalobu doručil soudu prvního stupně dne 6. 12. 2022 po marném uplynutí subjektivní i objektivní promlčecí doby.

16. Odvolací soud proto napadený rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I, jímž byla žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 1 500 000 Kč s příslušenstvím zamítnuta, jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil, včetně souvisejícího výroku II o nákladech řízení mezi účastníky, když v podrobnostech odkazuje odvolací soud na přesvědčivé a přiléhavé odůvodnění napadeného rozsudku, k němuž nemá nic zásadního na doplnění.

17. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení se opírá o ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., podle nichž je na straně úspěšné žalované dáno právo na náhradu účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení, které jsou tvořeny odměnou advokátky za dva úkony právní služby po 14 300 Kč dle § 7 bod 6, § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif. Ke dvěma úkonům právní služby učiněným v odvolacím řízení (vyjádření žalované k odvolání žalobce a účast na jednání před odvolacím soudem dne 13. 1. 2026) přísluší dvě paušální náhrady hotových výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Po navýšení odměny a náhrad hotových výdajů o 21 % DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) činí náklady odvolacího řízení žalované částku 35 695 Kč, kterou uložil odvolací soud zaplatit žalobci tak, jak je uvedeno ve výroku II tohoto rozsudku.