17 Co 212/2023

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Buriana a soudců JUDr. Ivany Tomkové a Mgr. Bc. Aleše Klempy ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená dne Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená Jméno Zástupce A , advokátkou se sídlem adresa proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená jméno zástupce zainteresované osoby se sídlem Adresa Zástupce B o určení vlastnictví k nemovitostem, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 24. 2. 2023, č. j. 6 C 10/2021-428,

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I. potvrzuje.

II. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku II. mění tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Okresní soud v , adresa, („dále jen soud prvního stupně“) rozhodl rozsudkem ze dne , datum, , č. j. 6 C 10/2021-428 („dále jen rozsudek soudu prvního stupně“) tak, že žalobu na určení, že žalobkyně je výlučným vlastníkem nemovitostí pozemku parc. č. , číslo parcely, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba: , adresa, , č. p. , číslo, rodinný dům na pozemku parc. č. , číslo parcely, v k. ú. , adresa, , zapsaných na LV č. , číslo LV, k. ú. a obec , adresa, , vedeném u , právnická osoba, pro Olomoucký kraj, , adresa, , pozemku , adresa, . č. , číslo parcely, zahrada, a pozemku parc. č. , číslo parcely, , zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba: , adresa, , rodinný dům na pozemku parc. č. , číslo parcely, , v k. ú. , Anonymizováno, zapsaných na LV č. , číslo LV, pro k. ú. , adresa, , vedeném u , právnická osoba, pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , zamítl a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované na nákladech řízení částku 47.492,50 Kč, k rukám zástupce žalované, do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně odvolání, ve kterém namítla, že jednání žalované, která od ní obdržela darem nemovitosti vysoké hodnoty, bylo nejméně od roku 2015 v příkrém rozporu s dobrými mravy a toto jednání vůči ní trvá soustavně ve vysoké intenzitě dosud. Žalobkyně vyslovila nesouhlas se závěrem soudu, že hrubé a agresivní jednání žalované, které trvá dosud, nedosahuje intenzity, která by odůvodnila požadavek na vrácení daru. Žalobkyně vyslovila názor, že námitka promlčení vznesená žalovanou je uplatněna v rozporu s dobrými mravy a připomenula, že žalovaná nemovitosti v , adresa, darem podvodem, nebyla investorem, nic neplatila a řízení o kolaudaci bylo zmanipulováno. Dále uvedla, že doložila veškerá svá tvrzení listinami o chování žalované, tvrzení žalované označila za nepravdivá, smyšlená a účelová a připomenula, že žalovaná odmítá jakékoliv smírné řešení. Připomenula, že vzájemné vztahy mezi ní a žalovanou se zhoršily od roku 2014 z důvodu nenasytnosti žalované, přičemž žalovaná od roku 2014 nikdy neprojevila zájem o její osobu, nikdy neprojevila vděčnost. Žalobkyně poukázala na trvalé hrubé porušování dobrých mravů, hrubé urážky v emailech v letech 2018 a 2019, na její agresivní napadení na podzim v roce 2021 ze strany žalované při náhodném setkání v Olympii. Uvedla, že žalovaná jí volala ze skrytého čísla, vyvinula na ni nátlak, aby vzala žalobu zpět, použila výhrůžky. Žalobkyně poukázala na rozpad manželství jejího syna a žalované na mimomanželský vztah žalované s jiným mužem a soudu prvního stupně vytkla, že neprovedl výslech dalších svědků k soustavnému porušování dobrých mravů ze strany žalované. Podle žalobkyně je rozsudek nespravedlivý. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

3. Žalovaná ve svém písemném vyjádření k odvolání žalobkyně uvedla, že skutkové i právní závěry soudu prvního stupně považuje za zcela správné, přičemž soud prvního stupně své závěry v napadeném rozsudku náležitě a přesvědčivě odůvodnil. V postupu soudu, který neprovedl žalobkyní navržené důkazy, nelze spatřovat žádné pochybení. Žalovaná zdůraznila, že k přerušení kontaktů mezi účastnicemi řízení došlo nejpozději v roce 2015 a jelikož žalobkyně neuplatnila právo na vrácení daru v promlčecí lhůtě, ačkoliv pro to neexistovala žádná objektivní překážka, došlo k promlčení jejího práva před podáním žaloby. Podle žalované se soud prvního stupně správně v souladu s citovanou judikaturou vypořádal s počátkem a koncem běhu promlčecí lhůty a správně se vypořádal i se vznesenou námitkou nemravnosti námitky promlčení. S ohledem na závěry o promlčení nároku žalobkyně pak nebylo nutné provádět další dokazování, neboť by nebylo účelné a bylo by v rozporu s hospodárností řízení věnovat se dalšímu obsáhlému dokazování. K promlčení dle žalované došlo nejpozději během roku 2018 a žaloba byla podána až v roce 2021. Nejednalo se tedy o žádné „těsné“ promlčení nároku, ale o promlčení v řádech let. Nejpozději od roku 2015 žalobkyně měla možnost se vrácení daru domáhat. K žalobkyní vznesené námitce, že námitka promlčení byla vznesena v rozporu s dobrými mravy, žalovaná uvedla, že nijak nezavinila, že žalobkyni promlčecí lhůta uplynula. Po dobu běhu promlčecí lhůty se s žalobkyní nestýkala ani s ní nijak nekomunikovala a žádným jiným způsobem její rozhodnutí neovlivňovala. Uvedla, že žalobkyně s uplatněním práva vyčkávala pouze na základě svého rozhodnutí, nikoliv na základě okolností, které by ona jako obdarovaná jakkoliv vytvářela. Proto má žalovaná za to, že posouzení obrany žalobkyně proti jí vznesené námitce promlčení soudem je věcně správné a přiléhavé. Žalovaná dále uvedla, že důvody označované v řízení písmeny a) – f), pro které žalobkyně požadovala vrácení daru, jsou promlčeny a že důvod uvedený pod bodem g) nedosáhl takové intenzity, který by naplňoval intenzitu hrubého rozporu s dobrými mravy. Soud prvního stupně dle žalované správně ocenil širší pohled na vztahy v rodině a tento důvod posuzoval danou optikou. K novým argumentům, které žalobkyně uvedla jako důvod pro odvolání daru pro nevděk žalovaná uvedla, že k těmto v projednávané věci nelze přihlédnout, neboť tyto důvody nevznesla v průběhu řízení. Z procesní opatrnosti vznesla žalovaná i ve vztahu k těmto důvodům námitku promlčení. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil.

4. Odvolací soud posoudil odvolání žalobkyně jako včas podané, podané osobou oprávněnou k podání odvolání, přípustné a řádné (§ 204 odst. 1, § 201, § 202 odst. 2 a contrario, § 205 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu – dále již jen o.s.ř.). Ve svých důvodech je odvolání podřaditelné pod ustanovení § 205 odst. 2 písm. d), e) a g) o.s.ř., tedy, že soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Skutečnosti zakládající odvolací důvod uvedený v ustanovení § 205 odst. 2 písm. a) o.s.ř., které zkoumá soud z úřední povinnosti, nebyly ze spisu zjištěny a v odvolání nebyly namítány.

5. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a poté dospěl k závěru, že soud prvního stupně ve věci provedl dostatečné dokazování, z provedených důkazů vyvodil odpovídající a logické právní závěry a že jeho rozhodnutí ve věci je správné.

6. Z obsahu spisu bylo zjištěno, že žalobkyně se svojí žalobou podanou u Okresního soudu v Prostějově dne 25. 1. 2021 domáhala proti žalované určení, že je výlučnou vlastnicí nemovitostí blíže specifikovaných pod bodem 1. odůvodnění tohoto rozsudku. Žalobkyně poukazovala na skutečnost, že tyto nemovitosti darovala žalované jako své tehdejší snaše darovací smlouvou ze dne , datum, a darovací smlouvou ze dne , datum, . Žalovaná se však vůči ní chovala a stále chová tak, že zjevně hrubě porušuje dobré mravy, a proto se žalobkyně rozhodla požadovat od žalované vrácení daru, tedy vrácení předmětných nemovitostí, přičemž žalované sdělila, že odstoupila od darovacích smluv a že žádá o vrácení darovaných nemovitostí. Jednání žalované, ve kterém žalobkyně spatřovala hrubé porušení dobrých mravů žalobkyně v žalobě vymezila tak, že žalovaná:- a) nepřepsala dodávky služeb (elektřina, plyn, vodné, stočné a další) na svoje jméno a tyto dodávky služeb nehradila, přitom o provedení předpisů poskytovaných služeb žalovaná žalobkyni osobně ujistila;- b) žalovaná bez vědomí žalobkyně jménem žalobkyně uzavřela smlouvy s poskytovateli energií a vody, např. s poskytovatelem , právnická osoba, základě falešné plné moci ze dne , datum, , ale úhrady dále neplatila;- c) z důvodu neplacení spotřeby energií a vody byla jako dlužník u poskytovatelů vedena žalobkyně, aniž by to tušila, přičemž žalobkyně nakonec dluhy uhradila nebo některé splácí dosud, zaplacené částky žalované nevrátila;- d) žalovaná nikdy nenabídla žalobkyni pomoc v nemoci, neprojevila starost nebo péči o její zdraví a o její osobu;- e) žalovaná nedovolovala, resp. neumožňovala svým dětem (vnučkám žalobkyně), styk s žalobkyní a tento stav trvá dosud;- f) žalovaná své děti manipulativně naváděla proti žalobkyni (žalobkyni dokonce telefonovala vnučka , jméno FO, a řekla jí mimo jiné ošklivé věci, že ji nenávidí);- g) žalovaná před společnými známými a před svými dětmi žalobkyni trvale a přesvědčivě pomlouvala, zejména svými výroky o tom, že se žalobkyně nestará o vnoučata a že nepomáhá žalované.

7. Žalovaná dle žalobkyně na výzvu k vrácení daru nereagovala žádným způsobem kromě nových pomluv a osočování její osoby před dětmi a známými. Naléhavý právní zájem na určení jejího vlastnického práva k předmětným nemovitostem odůvodnila žalobkyně skutečností, že jako jejich výlučný vlastník je v katastru nemovitosti stále vedena žalovaná.

8. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby v celém rozsahu, popřela, že by se k žalobkyni jako dárkyni ona sama nebo její děti chovaly tak, že by hrubě porušovaly dobré mravy, tvrzení žalobkyně označila jako nepravdivá a současně vznesla námitku promlčení, neboť žalobkyně vytýká údajné nemravné chování v letech 2014 – 2015, přičemž žalobu ve věci podala až dne , datum, .

9. Soud prvního stupně ve věci provedl obsáhlé dokazování, které podrobně v odůvodnění svého rozsudku popsal, kdy vyslechl žalobkyni i žalovanou, k důkazu přečetl řadu listin, písemné vyjádření , jméno FO, , , jméno FO, , , Jméno žalobkyně, , , jméno FO, a po provedeném dokazování shledal žalobu jako nedůvodnou. Ohledně jednotlivých důkazů provedených soudem prvního stupně poukazuje odvolací soud s ohledem na jejich obsáhlost na body 14 – 34 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně.

10. S poukazem na ustanovení § 3028 zákona č. 89/2012 Sb. soud prvního stupně konstatoval, že darovací smlouvy byly uzavřeny před 1. 1. 2014 a za této situace je nutné nárok na vrácení daru posuzovat podle příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občasnký zákoník“), a to bez ohledu na skutečnost, kdy mělo dojít k tvrzenému porušení dobrých mravů ze strany obdarované žalované. V této souvislosti odkázal soud prvního stupně na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2020, sp. zn. 33 Cdo 2339/2019. Nárok žalobkyně na vrácení daru tedy soud prvního stupně právně podřadil pod ustanovení § 630 zákona občanského zákoníku.

11. S ohledem na vznesenou námitku promlčení žalovanou se soud prvního stupně nejprve zabýval otázkou, podle kterého právního předpisu je třeba běh promlčecí doby posuzovat, přičemž dospěl k závěru, že vznesenou námitku promlčení je třeba posuzovat podle ustanovení § 100 odst. 1 a 2 zákona č. 40/1964 a ustanovení § 101 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku.

12. Soud prvního stupně se pak nadále v odůvodnění svého rozsudku velmi podrobně a pečlivě zabýval jednotlivými důvody, pro které žalobkyně vyzvala žalovanou k vrácení daru, ve kterých spatřovala hrubé porušení dobrých mravů ze strany žalované. Při zestručnění podrobných závěrů soudu prvního stupně je možno uvést, že soud prvního stupně dospěl k závěru, že pokud žalobkyně opírala důvod o vrácení daru o úhradu dodávek energií a služeb namísto žalované a nepřepsání poskytování služeb na žalovanou, došlo k těmto skutečnostem v roce 2014 a 2015, přičemž žalovaná byla vyzvána k vrácení daru přípisem ze dne 12. 7. 2020 a žaloba byla u soudu podána až dne 25. 1. 2021, tudíž se tak stalo nepochybně až po uplynutí tříleté promlčecí lhůty a právo na vrácení daru s ohledem na vznesenou námitku promlčení nebylo možno žalobkyni přiznat. Ke stejnému závěru soud prvního stupně došel u důvodu uplatněného žalobkyní, a to v případě uzavření smluv žalovanou za žalobkyni na základě falešné plné moci u společnosti , právnická osoba, a v případě skutečnosti, že žalobkyně byla vedena jako dlužník u poskytovatelů energií. Ke stejnému závěru o promlčení nároku žalobkyně dospěl soud prvního stupně i v případě žalobkyní tvrzeného důvodu o neposkytnutí pomoci žalobkyni a neposkytování jí péče, jakož i z důvodu znemožňování kontaktu s vnučkami, navádění vnuček proti žalobkyni. V případě důvodu, pro který žalobkyně vyzvala žalovanou k vrácení daru spočívajícím v pomlouvání žalobkyně žalovanou před společnými známými a dětmi se soud prvního stupně věcně zabýval důvody, zda žalovaná svým jednáním nenaplnila ustanovení § 630 zákona občanského zákoníku a dospěl k závěru, že při zohlednění širších okolností, za kterých byly výroky žalovanou na stranu žalobkyně učiněny, nejsou natolik intenzivní, aby to naplnilo předpoklady pro vznik práva na vrácení daru podle ustanovení § 630 občanského zákoníku. Jednání žalované soud prvního stupně sice shledal jako nevhodné a příčící se dobrým mravům, nicméně při hodnocení žalobou vytýkaného chování soud prvního stupně zohlednil, že informace, kterými se měla žalovaná dopustit pomluv (tj., že se žalobkyně nestará o vnoučata a nepomáhá žalované) měly objektivní základ v rodinné situaci, neboť žalobkyně s vnučkami od roku 2015 skutečně v kontaktu nebyla, sama rovněž pomoc žalované neposkytovala (ať již pro to byly důvody jakékoliv) a jednalo se o období vážně narušených a vyhrocených vztahů mezi nimi. Soud prvního stupně v této části tedy dospěl k závěru, že nelze mít za to, že závadnost chování žalované by naplnila skutkovou podstatu pro vrácení daru podle § 630 občanského zákoníku. Soud prvního stupně dále podrobně zdůvodnil, proč neshledal vznesenou námitku promlčení v rozporu s dobrými mravy. Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil soud prvního stupně ustanovením § 142 odst. 1 příslušnými ustanoveními vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu. Soud prvního stupně nedospěl k závěru, že by zde byly dány důvody pro aplikaci ustanovení § 150 o.s.ř. Pro rekapitulaci závěrů rozsudku soudu prvního stupně považuje odvolací soud výše uvedené za dostačující, když rozsudek soudu prvního stupně obsahující podrobné odůvodnění byl účastníkům doručen a tito jsou s jeho obsahem seznámeni.

13. Z obsahu spisu bylo zjištěno, že mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobkyně dvěma darovacími smlouvami, a to ze dne 29. 6. 2012 a ze dne 10. 6. 2013 darovala žalované nemovitosti uvedené pod bodem 1. odůvodnění tohoto rozsudku. Sporu nebylo také o tom, že žalobkyně přípisem zaslaným žalované ze dne 12. 7. 2020 odstoupila od zmíněných darovacích smluv a vyzvala žalovanou ke vrácení darovaných nemovitostí. Tato písemnost byla žalované odeslána žalobkyní dne 13. 7. 2020, přičemž žalovaná doručení této výzvy k vrácení daru nerozporovala. S vrácením daru však žalovaná nesouhlasila a stejně tak i s důvody, pro které žalobkyně žalovanou vyzvala k vrácení daru.

14. S ohledem na skutkové vymezení žaloby i s ohledem na důvody, pro které žalobkyně vyzvala žalovanou k vrácení daru, se soud prvního stupně zcela správně nejdříve zabýval otázkou, kterou právní úpravu na daný případ aplikovat a správně pod body 38 – 49 odůvodnění svého rozsudku dovodil, že na daný případ je třeba použít příslušná ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku.

15. Podle ustanovení § 630 zákona č. 40/1964 Sb. se dárce může domáhat vrácení daru, jestliže se obdarovaný chová k němu nebo členům jeho rodiny tak, že hrubě porušuje dobré mravy.

16. Dárce se může domáhat vrácení daru v kterémkoliv časovém odstupu od uzavření darovací smlouvy, délka doby mezi darováním a závadným chováním obdarovaného není nijak omezena, nicméně vzhledem k tomu, že jde o majetkové právo, promlčuje se ve lhůtě podle § 101, jak správně dovodil soud prvního stupně, která počíná běžet od doby, kdy chování obdarovaného naplnilo znaky uvedené v ustanovení § 630 zákona č. 40/1964 Sb., a tedy kdy právo dárce na vrácení daru mohlo být vykonáno poprvé. V této souvislosti odvolací soud uvádí, že soud prvního stupně byl při posuzování důvodnosti nároku žalobkyně na vrácení daru a tedy při posuzování důvodnosti její žaloby na určení jejího vlastnického práva k darovaným nemovitostem vázán skutkovým vymezením v žalobě a zejména důvody, pro které žalobkyně vyzvala žalovanou k vrácení daru, které vymezila ve své výzvě k vrácení daru adresované žalované ze dne 12. 7. 2020.

17. Vzhledem k tomu, že žalovaná vznesla námitku promlčení žalobkyní uplatněného nároku na vrácení daru, zabýval se soud prvního stupně zcela správně nejdříve otázkou, zda nárok žalobkyně na vrácení daru není promlčen a zda vznesená námitka promlčení není uplatněna ze strany žalované v rozporu s dobrými mravy.

18. S ohledem na vznesenou námitku promlčení žalovanou bylo zcela namístě se nejprve vypořádat s touto námitkou, a to dříve, než soud přistoupil k samotnému zkoumání a hodnocení tvrzení žalobkyně, že se žalovaná vůči ní dopouštěla hrubého porušování dobrých mravů, v důsledku čehož důvodně žalobkyně vyzvala žalovanou k vrácení daru. Opačný postup by byl zcela nehospodárný, neboť i kdyby soud I stupně dospěl k závěru, že se žalovaná vůči žalobkyni dopustila hrubého porušení dobrých mravů, mohlo by být její žalobě vyhověno pouze tehdy, pokud by vznesená námitka promlčení nároku žalobkyně ze strany žalované nebyla shledána opodstatněnou případně pokud by její uplatnění bylo shledáno v rozporu s dobrými mravy. Soud prvního stupně se tedy správně nejprve zabýval tím, zda nárok žalobkyně je ve vztahu k jí tvrzeným jednotlivým jednáním žalované promlčen či nikoliv. Jak již bylo výše uvedeno, soud prvního stupně se podrobně vypořádal s otázkou promlčení nároku žalobkyně a pod body 51 – 70 se zabýval jednotlivými jednáními žalované, v nichž žalobkyně spatřovala hrubé porušení dobrých mravů a v nichž spatřovala důvody pro vrácení daru. Se závěry soudu prvního stupně ohledně promlčení nároku žalobkyně z důvodů uvedených pod těmito body se odvolací soud zcela ztotožnil, přičemž považuje za nadbytečné, aby podrobné a přiléhavé odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně opakoval či parafrázoval. Závěry soudu prvního stupně k otázce, zda námitka promlčení byla vznesena v rozporu s dobrými mravy či nikoliv, považuje odvolací soud rovněž za zcela správné, a proto i v této části odkazuje na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. S ohledem na promlčení nároku žalobkyně na vrácení daru z důvodů uvedených pod body 51 – 70 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně jsou pak tvrzení žalobkyně, že žalovaná získala nemovitosti v Mostkovicích darem podvodným jednáním, že nebyla investorem, že nic neplatila, a že řízení o kolaudaci bylo zmanipulováno, námitkami zcela irelevantními. Stejně pak je irelevantní námitka, že žalobkyně svá tvrzení listinami doložila, že tvrzení žalované jsou nepravdivá, smyšlená a účelová. Rovněž tak důvody rozpadu manželství žalované a její neochota uzavřít v této věci smír jsou pro posouzení důvodnosti nároku žalobkyně nepodstatné.

19. Pokud se jedná o důvod pro vrácení daru spočívající v pomlouvání žalovanou žalobkyni před společnými známými a před dětmi, k tomuto odvolací soud uvádí, že soud prvního stupně se s tímto důvodem zcela podrobně a přiléhavě vypořádal pod body 71-76 odůvodnění svého rozsudku a zcela správně nehodnotil pouze izolovaně jednání samotné žalované ve vztahu k žalobkyni, ale širší okolnosti, spočívající v narušení vzájemných vztahů mezi účastnicemi, a to nejméně od roku 2015. Sama žalobkyně ve svém odvolání připustila, že vztahy mezi účastnicemi se zhoršily dokonce již od roku 2014. V této souvislosti odvolací soud uvádí, že předpokladem úspěšného uplatnění práva dárce na vrácení daru není jakékoliv nevhodné chování obdarovaného nebo pouhý nevděk, ale takové chování, které s ohledem na všechny okolnosti konkrétního případu lze kvalifikovat jako hrubé porušení dobrých mravů. Musí jít o takové chování obdarované vůči dárkyni, které lze objektivně s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem, za nichž k němu došlo, posoudit jako hrubé porušení mravních a etických norem společnosti. Rozhodující je hledisko objektivní, nikoliv jen subjektivní pocity dárce. Soud prvního stupně při posuzování zda žalobkyní tvrzené hrubé porušení dobrých mravů ze strany žalované způsobené pomluvami její osoby naplnilo znaky hrubého porušení dobrých mravů správně hodnotil veškeré okolnosti, které v danou dobu v rodině žalobkyně i žalované panovaly a při posuzování těchto širších okolností dospěl ke zcela správnému závěru, že závadovost chování žalované, byť se v určité míře vyskytovala, nenaplnila skutkovou podstatu vrácení daru podle § 630 občanského zákoníku. Pokud žalobkyně poukazovala na skutečnost, že žalovaná od roku 2014 nikdy neprojevila zájem o ni a vděčnost, pak soud prvního stupně tuto skutečnost zcela správně zohlednil i v širších okolnostech, které mezi účastnicemi panovaly.

20. Pokud žalobkyně ve svém odvolání poukazovala na další hrubé porušování dobrých mravů ze strany žalované, k nimž došlo v letech 2018 a 2019, na údajné napadení žalobkyně žalovanou na podzim roku 2021 při náhodném setkání v Olympii, na údajný nátlak žalované na žalobkyni, aby vzala žalobu ve věci zpět, a to telefonicky ze skrytého čísla, k tomuto odvolací soud uvádí, že pokud k takovémuto jednání ze strany žalované došlo, jedná se o jednání, které by případně mohlo být důvodem pro vrácení daru (pokud by bylo prokázáno a pokud by v něm bylo shledáno hrubé porušení dobrých mravů), nicméně toto jednání nebylo uplatněno jako důvod pro vrácení daru ze dne 12. 7. 2020 a nebylo vymezeno ani v žalobě. Pokud se tedy žalovaná dopouští i nadále vůči žalobkyni jednání, v němž by bylo možno spatřovat hrubé porušení dobrých mravů a důvod pro uplatnění vrácení daru, nic žalobkyni nebrání v tom, aby z těchto důvodů žalovanou opakovaně k vrácení daru vyzvala.

21. Skutečnost, že žalovaná není ochotna přistoupit na smírné vyřešení věci, a to ani formou případného převodu vlastnického práva k darovaným nemovitostem na své děti, není důvodem pro změnu závěru soudu prvního stupně obsažených v odůvodnění jeho rozhodnutí.

22. Odvolací soud shodně jako soud I. stupně dospěl k závěru, že další dokazování s ohledem na výše uvedené závěry je nadbytečné.

23. S přihlédnutím k výše uvedenému odvolací soud odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný ve výroku I ve smyslu ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

24. Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně však dospěl k závěru, že v daném případě jsou dány důvody pro použití ustanovení § 150 o.s.ř. na otázku nákladů řízení a pro nepřiznání úspěšné žalované náhrady nákladů řízení, a to před soudy obou stupňů. Dle názoru odvolacího soudu je třeba přihlédnout k širším okolnostem daného případu, přičemž zavázání žalobkyně k úhradě nákladů řízení ve vztahu k žalované se jeví jako nespravedlivé. Je tomu tak z důvodu, že žalovaná zcela prokazatelně obdržela od žalobkyně darem nemovitosti, které mají nepochybně nemalou hodnotu a v průběhu řízení bylo rovněž prokázáno, že žalovaná se vůči žalobkyni určitého nevhodného jednání dopustila, byť v tomto jednání nebylo shledáno hrubé porušení dobrých mravů, které by vedlo k posouzení důvodnosti žalobkyní uplatněného vrácení daru. V těchto skutečnostech lze spatřovat okolnosti pro odepření práva úspěšné žalované na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud tedy v tomto smyslu změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II (§ 220 o.s.ř.) a dle ustanovení § 150 a ustanovení § 224 odst. 1 o.s.ř. nepřiznal úspěšné žalované náklady řízení před soudem prvního stupně a shodně rozhodl i o nákladech odvolacího řízení.